Zakázané dohody
Dohody narušující soutěž bývají často označovány jako kartely, ačkoliv zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, pojem kartel neužívá. Soutěžní zákon užívá pojem „dohody narušující soutěž“, za které považuje dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže. Na právní kvalifikaci to však nemá vliv, všechny tři typy jednání jsou stejně zakázané a též sankciované. Vymezení zakázaných dohod v českém právu je obdobné vymezení v právu Evropské unie, kterým se národní soutěžní právo inspiruje.
Zakázané dohody představují zásadní narušení hospodářského prostředí a s tím související snížení blahobytu spotřebitelů. Zakázané jsou především dohody, které obsahují tzv. tvrdá omezení (hard core). Takové dohody mají už ze své podstaty (pro svůj cíl, object) negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu, a jsou tedy bez dalšího považovány za protisoutěžní bez nutnosti zkoumání jejich skutečných konkrétních účinků na trh, resp. zkoumání, zda k narušení soutěže skutečně došlo či nikoliv. Otázka dopadů dané dohody na trh je však relevantní při výpočtu pokuty.
Soutěžitelé tyto dohody uzavírají s cílem omezit soutěž, rozdělit si a ovládnout trh. Mají jim tedy zajistit pravidelný zisk bez rizik a nejistot vyplývajících z konkurenčního boje a bez nutnosti investovat do dalších inovací a rovněž pozici na trhu a výhodu proti soutěžitelům, kteří by mohli nově vstoupit na trh.
Nejznámějším a nejvíce nebezpečným příkladem zakázaných dohod jsou dohody o přímém určení cen. Spotřebitel v takových případech nemá možnost nakupovat zboží či služby za konkurenční ceny, ale pouze za ceny určené kartelovou dohodou, které bývají zpravidla vyšší. Neméně závažné jsou také dohody o rozdělení trhu, na němž si pak soutěžitelé přirozeně nekonkurují, trh se nevyvíjí a stagnuje. Takovým jednáním si soutěžitelé udržují pozici na trhu a brání vstupu nových konkurentů. Spotřebitel je pak omezen v možnosti výběru mezi prodejci a s nízkou konkurencí přicházejí vyšší ceny a nižší kvalita nabízeného zboží či služeb.
Zakázané ovšem nejsou pouze typické „tvrdé kartely“, tedy dohody o rozdělení trhu nebo určení cen. Zakázané jsou všechny dohody, jejichž cílem nebo výsledkem může být narušení soutěže na trhu, pokud nemají pouze zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěž. Podle vymezení kartelových dohod v soutěžním zákoně totiž není nutné, aby zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla nebo aby následek fakticky již nastal. K vyvození postihu je možno přistoupit i tehdy, pokud dohoda k takovému následku může vést, a to bez ohledu na úmysl, který k přijetí takové dohody vedl. To znamená, že uzavření kartelové dohody je přestupkem ohrožovacím, jehož následkem je ohrožení (tzn. reálné bezprostřední nebezpečí vzniku poruchy) zájmu chráněného zákonem. Potencialita narušení soutěže je přitom vztažena k protisoutěžnímu cíli dohody i k jejímu protisoutěžnímu následku. Není to pouze cíl dohody, co způsobuje její potenciální negativní dopad na soutěž. Lze tedy shrnout, že zakázané a neplatné jsou jak dohody, jejichž cílem je narušení soutěže (bez ohledu na to, zda takového cíle bylo dosaženo), tak dohody, jež mají nebo mohou mít protisoutěžní následek (effect).
Efektivním nástrojem v boji s kartely je tzv. leniency program. Účastník kartelu má možnost informovat Úřad o existenci kartelové dohody a po splnění stanovených podmínek může buď dosáhnout výrazného snížení pokuty, nebo dokonce vyváznout zcela bez ní. Bližší informace k leniency programu naleznete zde.
Horizontální a vertikální dohody
Zakázané dohody lze dále dělit podle úrovně jejich působení na trhu, a to na horizontální a vertikální. Horizontálními dohodami jsou dohody mezi soutěžiteli, kteří působí na stejné úrovni trhu, tzn. strany příslušné dohody působí na stejné úrovni výroby nebo distribuce určitého zboží či služeb. Jedná se o dohody mezi konkurenty např. výrobci stejného nebo vzájemně zastupitelného zboží. Existenci působení na stejné úrovni téhož relevantního trhu je třeba interpretovat z pohledu dodavatele či navazujícího odběratele předmětného plnění. Dva soutěžitelé mohou být podle charakteru své činnosti na různých relevantních trzích ve vzájemně odlišném postavení. Protisoutěžní jednání v horizontále způsobuje nejzávažnější následky bez ohledu na skutečnost, zda jde o konkurenty současné (skutečné, faktické) nebo potenciální (možné, budoucí).
Vertikální dohody představují další typ zakázaných dohod, u nichž soutěžitelé působí na různých úrovních trhu (různé úrovně distribuce nebo výroby). Nejčastěji se vyskytují ve formě ujednání o přímém určení prodejních cen nebo minimálních prodejních cenách (mezi výrobcem zboží a jeho distributorem, velkoobchodníkem a maloobchodníkem apod.); v kontextu unijního soutěžního práva lze hovořit i o ujednání ukládajících absolutní zákaz vývozu. Vertikální dohody jsou obecně považovány ze soutěžního hlediska za méně problematické než dohody horizontální.
U vertikálních dohod, které lze zařadit k dohodám, u nichž nelze dovodit jejich primární protisoutěžní účel, Úřad zpravidla zkoumá jejich účinek na trh, neboť musí být schopen s ohledem na znění, cíle, ekonomický a právní kontext dohody doložit, že daná dohoda vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti, že je narušení soutěže větší než zanedbatelné a není možné aplikovat některou z výjimek. Úřad je proto za tímto účelem povinen vymezit relevantní trh, geografický a produktový. Jeho vymezení představuje východisko analýzy všech soutěžně relevantních jednání. Úřad pomocí analýzy stanoví soubor zboží či služeb, které lze z pohledu spotřebitele považovat za zaměnitelné nebo substituovatelné z hlediska vlastností, ceny a zamýšleného užití apod. (tj. produktové vymezení), a oblast, v níž jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně stejnorodé a odlišné od sousedních oblastí a dotyční soutěžitelé se zde účastní dodávky a poptávky výrobků nebo služeb (tj. geografické vymezení).
