Hospodářská soutěž v zemědělství

Pravidla hospodářské soutěže obsažená jak v zákoně o ochraně hospodářské soutěže, tak v právních předpisech EU se vztahují na všechny potravinářské produkty na všech úrovních potravinového dodavatelského řetězce, od výroby zemědělských produktů až po maloobchod s potravinami. Pro zemědělské produkty však platí odlišná pravidla než pro ostatní potravinová odvětví, jelikož jim Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) zaručuje zvláštní zacházení.

Zemědělské produkty jsou definovány v příloze I nařízení 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty. Dle čl. 42 SFEU se pravidla hospodářské soutěže vztahují na zemědělskou produkci pouze v rozsahu, jaký vymezí Evropský parlament a Rada EU, a to s přihlédnutím k cílům Společné zemědělské politiky (SZP) stanoveným v čl. 39 SFEU (tj. zvýšení produktivity zemědělské výroby, zajištění přiměřené životní úrovně zemědělským komunitám, stabilizace trhů, zajištění dodávek a zajištění přiměřených cen pro spotřebitele). Specifická pravidla hospodářské soutěže se vztahují na zemědělce, sdružení zemědělců, organizace producentů a mezioborové organizace, pokud produkují zemědělské produkty nebo s nimi obchodují.

Důležitým dokumentem pro oblast zemědělství je nařízení (ES) č. 1184/2006 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi, stanovující, že čl. 101 odst. 1 a 102 SFEU se použijí v oblasti produkce zemědělských výrobků obchodu s nimi s výjimkou výrobků, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 1308/2013 o společné organizaci zemědělských trhů a nařízení (EU) č. 1379/2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury.  Nařízení č. 1184/2016 umožňuje dvě výjimky z obecných pravidel. Jedná se o:

  • dohody, rozhodnutí a jednání, které tvoří nedílnou část vnitrostátní organizace trhu nebo jsou nezbytné pro dosažení cílů společné zemědělské politiky (SZP) stanovených v článku 39 SFEU,
  • určité dohody, rozhodnutí a jednání zemědělců, zemědělských sdružení a svazů zemědělských sdružení pocházejících z jedné země EU:
      • které se týkají produkce nebo prodeje zemědělských produktů nebo
      •  využívání společných zařízení ke skladování, opracování nebo zpracování zemědělských produktů a
      • které neobsahují povinnost účtovat určité ceny,
      • pokud tyto dohody nebrání hospodářské soutěži a neohrožují dosahování cílů SZP.

Pravidla pro zemědělské produkty jsou stanovena v nařízení 1308/2013 o společné organizaci trhu, které ve svém čl. 206 stanoví, že standardní pravidla hospodářské soutěže (definovaná čl. 101 až 106 SFEU) se vztahují na zemědělské produkty s výjimkou některých odchylek stanovených v řadě dalších článků nařízení. Ustanovení čl. 101 odst. 1 SFEU se nepoužije na dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v čl. 206 tohoto nařízení, které jsou nezbytné pro dosažení cílů stanovených v čl. 39 SFEU. Čl. 209 nařízení 1308/2013 pak stanoví následující výjimky pro cíle SZP a zemědělce a jejich sdružení:

  • Čl. 101 odst. 1 SFEU se nepoužije na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě zemědělců, sdružení zemědělců či svazů těchto sdružení nebo organizací producentů, které se týkají produkce nebo prodeje zemědělských produktů nebo využívání společných zařízení ke skladování, úpravě nebo zpracování zemědělských produktů, pokud neohrožují cíle uvedené v čl. 39 SFEU. (POZOR: toto neplatí pro dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, jejichž součástí je povinnost účtovat stejné ceny nebo kterými je vyloučena hospodářská soutěž – tzv. cenové kartely jsou považovány za tvrdé kartely!).
  • Dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které splňují podmínky uvedené v předchozím odstavci, se nezakazují ani se za tímto účelem nevyžaduje předchozí rozhodnutí.
  • Čl. 210 nařízení 1308/2013 pak stanoví výjimku pro dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi uznanými mezioborovými organizacemi:
  • Čl. 101 odst. 1 SFEU se nepoužije na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě mezi mezioborovými organizacemi, jejichž cílem je provádění činností uvedených v čl. 157 odst. 1 písm. c), čl. 157 odst. 3 písm. c) tohoto nařízení a v čl. 162 nařízení 1308/2013. To platí, pokud:
  1. dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v nich uvedené byly oznámeny Komisi;
  2. Komise ve lhůtě dvou měsíců po obdržení všech požadovaných údajů neshledala, že tyto dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě nejsou slučitelné s pravidly EU;
  3. za neslučitelné s pravidly EU jsou prohlášeny dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které

o  mohou vést k rozdělení trhů;
o  mohou ovlivnit řádné fungování organizace trhů;
o  mohou způsobit narušení hospodářské soutěže a nemají zásadní význam pro dosažení cílů SZP, jež  svou činností sledují mezioborové organizace;
o  zahrnují stanovování cen nebo stanovení kvót;
o  mohou vést k diskriminaci nebo vyloučit hospodářskou soutěž u podstatné části dotčených produktů.

Pravidla pro produkty rybolovu jsou stanovena v kapitole V nařízení (EU) č. 1379/2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury. Stanoveny jsou tyto výjimky (čl. 41):

  • Čl. 101 odst. 1 SFEU nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání organizací producentů, které se týkají produkce nebo prodeje produktů rybolovu a akvakultury či využívání společných zařízení pro skladování, úpravu či zpracování těchto produktů a které:

o   jsou nezbytné k dosažení cílů stanovených v čl. 39 SFEU;

o   neobsahují povinnost účtovat stejné ceny;

o   nevedou k rozdělování trhů uvnitř EU v jakékoli formě;

o   nevylučují hospodářskou soutěž; a

o   nevylučují hospodářskou soutěž u podstatné části dotyčných produktů.

  • Čl. 101 odst. 1 SFEU nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání meziodvětvových organizací, které:

o   jsou nezbytné k dosažení cílů stanovených v čl. 39 SFEU;

o   neobsahují povinnost uplatňovat stanovenou cenu;

o   nevedou k rozdělování trhů uvnitř EU v jakékoli formě;

o   neuplatňují při rovnocenných obchodech s ostatními obchodními partnery rozdílné podmínky, čímž je znevýhodňují v hospodářské soutěži;

o   nevylučují hospodářskou soutěž u podstatné části dotyčných produktů; a

o   neomezují hospodářskou soutěž způsoby, které nejsou nezbytné k dosažení cílů společné rybářské politiky.

 

Hospodářská soutěž v zemědělství a udržitelnost

Ačkoliv právo EU obecně zakazuje dohody mezi společnostmi, které omezují hospodářskou soutěž, jako jsou dohody mezi soutěžiteli vedoucí k vyšším cenám nebo nižším množstvím, pro oblast zemědělství jsou, jak bylo popsáno výše, stanoveny určité výjimky. Nejnovější z nich se týká problematiky udržitelnosti a je obsažena v nově stanoveném čl. 210a nařízení č. 1308/2013 o společné organizaci trhů. Jedná se o následující výjimku:

Čl. 101 odst. 1 SFEU se nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě producentů zemědělských produktů, které:

  • se týkají produkce zemědělských produktů nebo obchodu s nimi;
  • mají za cíl uplatňovat normu udržitelnosti vyšší, než stanoví právní předpisy EU/vnitrostátní právní předpisy;
  • a stanoví pouze taková omezení hospodářské soutěže, která jsou nezbytná pro dosažení této normy.

 

Normou udržitelnosti se rozumí norma, jejímž cílem je přispět k jednomu nebo více z těchto cílů:

(i)                  environmentální cíle

(ii)                snížení používání pesticidů/snížení nebezpečí antimikrobiální rezistence

(iii)              zdraví zvířat a dobré životní podmínky zvířat.

 

Komise dne 7. prosince 2023 přijala Pokyny Komise k vynětí z článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie pro dohody o udržitelnosti zemědělských producentů podle článku 210a nařízení (EU) č. 1308/2013. Od tohoto data jsou producenti zemědělských produktů moci požádat Komisi o stanovisko ke slučitelnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě s čl. 210a. Komise následně zašle žadateli své stanovisko, a to do čtyř měsíců od obdržení úplné žádosti. Shledá-li Komise kdykoli poté, co vydala své stanovisko, že již nejsou splňovány uvedené podmínky, prohlásí, že se čl. 101 odst. 1 SFEU v budoucnu použije na dotyčnou dohodu, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě a informuje o tom producenty. Komise může rovněž z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu změnit obsah stanoviska, zejména pokud žadatel poskytl nepřesné informace nebo stanovisko zneužil.

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz