číslo jednací: S0325/2015/VZ-11389/2019/532/MOn

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 2. 6. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je:

• zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 602 00 Brno,

ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Váhy a drobné laboratorní vybavení“, část 3 – „Váhy (hrubé, jemné, analytické)“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9. 7. 2013 a uveřejněno dne 10. 7. 2013 pod ev. č. 355247, ve znění oprav uveřejněných dne 19. 8. 2013 a dne 14. 10. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 7. 2013 pod ev. č. 2013/S 133-229991, ve znění oprav uveřejněných dne 20. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 160-278929 a dne 17. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 202-349173, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30. 1. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 2. 2014 pod ev. č. 2014/S 023-035871,

rozhodl takto:

Správní řízení se podle § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona o veřejných zakázkách.

 

Odůvodnění

I.              ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“) – který je veřejným zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], uveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 7. 2013 pod ev. č. 355247, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 7. 2013 pod ev. č. 2013/S 133-229991 oznámení otevřeného zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Váhy a drobné laboratorní vybavení“, část 3 – „Váhy (hrubé, jemné, analytické)“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9. 7. 2013 a tímto dnem bylo podle § 26 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

2.             Zadavatel v bodu II.1.5) oznámení o zakázce uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „dodávka přístrojů - vah a drobného laboratorního zařízení, a to včetně příslušenství a dopravy do místa plnění.“.

3.             Zadavatel stanovil v bodu II.2.1) oznámení o zakázce předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 1 623 039 Kč bez DPH.

4.             Zadavatel v bodu IV.1.1) oznámení o zakázce dále určil, že šetřená veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení. Lhůtu pro podání nabídek stanovil zadavatel v bodu IV.3.4) oznámení o zakázce na 11. 10. 2013. Lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem následně změněna na 11. 11. 2013.

5.             Z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne 11. 11. 2013 vyplývá, že zadavatel ve stanovené lhůtě obdržel celkem 3 nabídky na plnění veřejné zakázky, přičemž všechny podané nabídky vyhověly požadavkům zadavatele podle § 71 odst. 9 zákona. Do další fáze šetřeného zadávacího řízení tudíž postoupily všechny tři nabídky, a to včetně nabídky podané uchazečem – Petr Babica, IČO 70600619, se sídlem Lidická 578/55, 787 01 Šumperk (dále jen „vybraný uchazeč“).

6.             Jak vyplývá ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 17. 12. 2013, nabídka jednoho uchazeče byla po posouzení nabídek vyřazena. Hodnotící komise tedy hodnotila dvě nabídky, včetně nabídky podané vybraným uchazečem. Jako nejvhodnější nabídka byla dle základního hodnotícího kritéria, kterým byla nejnižší nabídková cena, hodnotící komisí vyhodnocena nabídka vybraného uchazeče.

7.             Dne 17. 12. 2013 zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, tedy nabídky vybraného uchazeče. Dne 23. 1. 2014 uzavřel zadavatel na realizaci veřejné zakázky kupní smlouvu (dále jen „smlouva“) s vybraným uchazečem. Podle čl. 2. „Cena Dodávky“ uvedené smlouvy cena za předmět plnění veřejné zakázky činila 553 300 Kč bez DPH, tj. 669 493 Kč vč. DPH.

II.            PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

8.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona, obdržel podnět, týkající se postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky.

9.             V rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele písemné vyjádření k podnětu a veškerou dokumentaci pořízenou v souvislosti s veřejnou zakázkou. Po jejím přezkoumání získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední.

10.         Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

11.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli pod č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ- 13034/2015/531/JDo ze dne 2. 6. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Usnesením č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-13035/2015/531/JDo z téhož dne určil Úřad zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

12.         Dnem 2. 6. 2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno správní řízení z moci úřední.

13.         Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-14288/2015/531/JDo ze dne 18. 6. 2015 určil zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 16. 6. 2015

14.         Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-13035/2015/531/JDo ze dne 2. 6. 2015 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 16. 6. 2015, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

15.         Zadavatel je přesvědčen, že vybraný uchazeč se nedostal do prodlení s úhradou své daňové povinnosti, neboť požádal místně příslušný finanční úřad o posečkání s úhradou daně před termínem splatnosti, přičemž ten jeho žádosti vyhověl.

16.         Zadavatel cituje jednotlivá ustanovení relevantních právních předpisů [§ 53 odst. 1 písm. f) zákona, § 153 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), § 156 odst. 1 daňového řádu, § 157 odst. 1 daňového řádu, § 176 odst. 2 písm. c) daňového řádu a § 252 odst. 2 daňového řádu], a uvádí, že ve světle „nové právní úpravy“, tj. daňového řádu, nemůže obstát aplikace rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24. 3. 2009 na šetřený případ, neboť nedoplatek na dani podle daňového řádu je charakterizován dvěma znaky, které musí být splněny kumulativně, a to, že jde o částku, která není uhrazena, a současně uplynul den splatnosti daně. S ohledem na výše uvedené se zadavatel domnívá, že v případě, kdy je daňovému subjektu povoleno posečkání daně, se splatnost takové daně odsouvá, a není tak naplněn jeden ze znaků nedoplatku.

17.         Na podporu svého tvrzení zadavatel uvádí, že stanovisko k bezdlužnosti v rámci prokazování splnění základních kvalifikačních předpokladů, vydané Ministerstvem pro místní rozvoj, se výslovně zabývá pouze druhou variantou legislativní zkratky „posečkání daně“, a sice rozložením úhrady daně na splátky. Z právě řečeného zadavatel dovozuje, že pokud je daňovému subjektu (dodavateli) dovoleno posečkání daně, pak je nutné daného dodavatele považovat za kvalifikovaného pro plnění konkrétní veřejné zakázky. Zadavatel nadto zdůrazňuje, že předmětné stanovisko se vztahuje k již neplatnému zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), a nelze je tudíž použít při výkladu daňového řádu.   

18.         Zadavatel v dalším provádí výklad ustanovení § 157 odst. 1 a § 252 odst. 1 a 2 daňového řádu. Z citovaných ustanovení daňového řádu, podle přesvědčení zadavatele, vyplývá, že za situace, kdy daňový subjekt neuhradí splatnou daň (tj. má nedoplatek), vzniká mu vždy povinnost hradit úrok z prodlení. Při povoleném posečkání daně mu však tato povinnost nevzniká, a proto není možné hovořit o nedoplatku.     

19.         Zadavatel konstatuje, že shora citovaný rozsudek Krajského soudu, resp. závěry v něm učiněné, vycházely z tehdy účinného zákona o správě daní a poplatků. Zadavatel tudíž vyjadřuje názor, že tyto závěry Krajského soudu nelze aplikovat na šetřený případ, jelikož by se jednalo o nepřípustnou analogii.     

20.         Zadavatel předesílá, že jím shora učiněný výklad odpovídá smyslu a účelu zákona. Podle slov zadavatele totiž zákonodárce „definováním pojmu nedoplatek ve vazbě na institut posečkání zamýšlel ve vybraných případechumožnit osobám, jimž bylo posečkání povoleno, nerušené ekonomické aktivity. Tomu odpovídají i důvody posečkání zohledňující především sociální a hospodářské aspekty. (zdůrazněno zadavatelem, pozn. Úřadu) Bylo by potom zcela nesmyslné, aby jiný právní předpis (ZVZ) (zákon, pozn. Úřadu) takovéto subjekty sankcionoval nemožností účastnit se zadávacích řízení a realizovat veřejné zakázky, čímž by popřel smysl a účel institutu posečkání daně upravený daňovým řádem. (…)Zadavatel k tomu doplňuje, že podstatou institutu posečkání je poskytnutí úlevy daňovému subjektu, a to v tom smyslu, že je mu umožněno odložit jeho daňovou povinnost na pozdější termín.Institut posečkání má ze své podstaty jen překlenovací charakter a správce daně povolí posečkání jen v tom případě, že je zřejmé, že daňový subjekt svou daňovou povinnost dobrovolně splní (zdůrazněno zadavatelem, pozn. Úřadu), byť v pozdějším termínu. (…) V tomto kontextu zadavatel došel k přesvědčení, že dodavatel, který disponuje rozhodnutím o povolení posečkání úhrady daně, je schopen realizovat jím zadávanou veřejnou zakázku a je tedy dodavatelem kvalifikovaným. (zdůrazněno zadavatelem, pozn. Úřadu) (…).“.   

21.         S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti proto zadavatel v závěru svého vyjádření Úřadu navrhuje, aby správní řízení zastavil.    

22.         Úřad na tomto místě pro úplnost dodává, že zadavatel ve svém vyjádření ze dne 16. 6. 2015 odkázal na jeho vyjádření k podnětu ze dne 18. 11. 2014, jež Úřad obdržel téhož dne. Úřad nicméně konstatuje, že argumenty obsažené ve vyjádření zadavatele k podnětu jsou identické s argumenty, které zadavatel přednesl ve svém vyjádření ke správnímu řízení ze dne 16. 6. 2015. Vzhledem k této skutečnosti tudíž Úřad v plném rozsahu odkazuje na body 14. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 7. 2015

23.         Ve výroku I. rozhodnutí č. j.  ÚOHS-S0325/2015/VZ-17643/2015/531/JDo ze dne 13. 7. 2015 (dále jen „původní rozhodnutí“) Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když vybraného uchazeče nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv tento uchazeč neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a dne 23. 1. 2014 uzavřel zadavatel smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem.  Výrokem II. původního rozhodnutí Úřad zadavateli uložil za spáchaný správní delikt podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 5 000 Kč.

Řízení o rozkladu

24.         Proti původnímu rozhodnutí podal zadavatel dne 29. 7. 2015 rozklad, kterým se domáhal zrušení původního rozhodnutí a zastavení správního řízení vedeného pod sp. zn. S0325/2015/VZ. Předseda Úřadu o rozkladu zadavatele rozhodl rozhodnutím č. j. ÚOHS-R221/2015/VZ-38458/2016/323/EBr ze dne 21. 9. 2016 (dále jen „druhostupňové rozhodnutí“), kterým rozklad zamítl a původní rozhodnutí potvrdil.

Soudní přezkum

25.         Proti druhostupňovému rozhodnutí podal zadavatel žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem č. j. 30 Af 110/2016 – 52 ze dne 26. 9. 2018 (dále jen „rozsudek KS“) žalobu zadavatele zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.

26.         Proti rozsudku KS podal zadavatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 As 336/2018-45 ze dne 22. 2. 2019 zrušil rozsudek KS, druhostupňové rozhodnutí i původní rozhodnutí, a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

27.         V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud upozornil na novou právní úpravu zadávání veřejných zakázek – zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), u které zákonodárce zvolil při formulaci podmínky základní způsobilosti [§ 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ] odlišné znění od původního § 53 odst. 1 písm. f) zákona. Podle Nejvyššího správního soudu uvedenou změnou textace posuzovaného ustanovení zákona zákonodárce zamýšlel změnit obsah původní právní normy vylučující určitou skupinu dodavatelů ze zadávacího řízení, a to tak, že nově hodlal umožnit účast v zadávacích řízeních na veřejné zakázky i těm dodavatelům, kteří sice vykazují daňový nedoplatek, který však není aktuálně vymahatelný. Podle Nejvyššího správního soudu takový případ nastává i tehdy, pokud daňovému subjektu správce daně povolí posečkání úhrady daně. Nejvyšší správní soud uvedl, že právní úprava obsažená v ZZVZ je ve vztahu k deliktu, za který byl zadavatel postižen druhostupňovým rozhodnutím pozdější příznivější právní úpravou, neboť vybraný uchazeč měl správcem daně povoleno posečkání s úhradou nedoplatku, tudíž splnil základní kvalifikaci pro plnění veřejné zakázky, a proto jej zadavatel nebyl povinen ze zadávacího řízení vyloučit.  Nejvyšší správní soud v návaznosti na uvedené závěry upozornil na nutnost aplikace článku čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“), a to v případě, kdy je pozdější právní úprava pro zadavatele (pachatele) příznivější.

III.         NOVÉ PROJEDNÁNÍ VĚCI ÚŘADEM

28.         Dopisem č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-09007/2019/531/MKi ze dne 28. 3. 2019 Úřad zadavatele vyrozuměl o pokračování ve správním řízení. Usnesením č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-09021/2019/531/MKi ze dne 28. 3. 2019 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

29.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-09897/2019/532/MOn ze dne 9. 4. 2019 Úřad zadavateli určil lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se ve stanovené lhůtě, ani později, k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.         ZÁVĚRY ÚŘADU

30.         Úřad na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ opětovně přezkoumal ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech předložených podkladů, vyjádření účastníka řízení, vlastních zjištění a při zohlednění závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 336/2018-45 ze dne 22. 2. 2019, správní řízení podle § 117a písm. d) zákona zastavuje, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona, ZZVZ a souvisejících právních předpisů

31.         Podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona je kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky dodavatel, který splní základní kvalifikační předpoklady podle § 53 zákona.

32.         Podle § 50 odst. 2 zákona požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví veřejný zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být uvedena v kvalifikační či zadávací dokumentaci.

33.         Podle § 51 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele, nestanoví-li tento zákon jinak.

34.         Podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

35.         Podle § 53 odst. 3 zákona prokazuje dodavatel splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 odst. 3 odst. 1 a 2 zákona předložením

a) výpisu z evidence Rejstříku trestů [§ 53 odst. 1 písm. a) a b) zákona a § 53 odst. odst. 2 písm. b) zákona],

b) potvrzení příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani čestného prohlášení [§ 53 odst. 1 písm. f) zákona],

c) potvrzení příslušného orgánu či instituce [§ 53 odst. 1 písm. h) zákona],

d) čestného prohlášení [§ 53 odst. 1 písm. c) až e) a g), i) až k) zákona].

36.         Podle § 59 odst. 1 zákona posoudí veřejný zadavatel prokázání splnění kvalifikace dodavatele z hlediska požadavků stanovených v souladu s tímto zákonem.

37.         Podle § 60 odst. 1 zákona dodavatel, který nesplní kvalifikaci v požadovaném rozsahu nebo nesplní povinnost stanovenou v § 58 zákona, musí být veřejným zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení.

38.         Podle § 117a písm. d) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

39.         Podle § 48 odst. 2 ZZVZ zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení

a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil,

b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 ZZVZ, nebo

c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.

40.         Podle § 48 odst. 8 ZZVZ zadavatel vybraného dodavatele vyloučí z účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle § 48 odst. 2 ZZVZ nebo může prokázat naplnění důvodů podle § 48 odst. 5 písm. a) až c) ZZVZ.

41.         Podle § 74 odst. 1 ZZVZ není způsobilým dodavatel, který

a) byl v zemi svého sídla v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze č. 3 k ZZVZ nebo obdobný trestný čin podle právního řádu země sídla dodavatele; k zahlazeným odsouzením se nepřihlíží,

b) má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek,

c) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění,

d) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

e) je v likvidaci, proti němuž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, vůči němuž byla nařízena nucená správa podle jiného právního předpisu nebo v obdobné situaci podle právního řádu země sídla dodavatele.

42.         Podle § 269 odst. 1 písm. a) ZZVZ se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté ZZVZ, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

43.         Ustanovení § 273 odst. 1 ZZVZ stanoví, že pokud došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení zadávání veřejných zakázek, zadávání rámcových smluv, soutěže o návrh, řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nebo řízení o správních deliktech před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí se taková zadávání, soutěže anebo řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

44.         Ustanovení § 274 odst. 1 písm. a) ZZVZ stanoví, že podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle zákona č. 139/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele a řízení o správních deliktech zahájených Úřadem po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže se týkají zadávání veřejných zakázek nebo rámcových smluv podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

45.         Podle čl. 40 odst. 6 Listiny se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

46.         Z dokumentace o veřejné zakázce je zřejmé, že zadavatel v čl. 5. „Základní kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace vymezil pod bodem 5.1.f), že základní kvalifikační předpoklady stanovené v § 53 odst. 1 písm. f) zákona splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.   

47.         Zadavatel v čl. 5.2. „Způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů“ zadávací dokumentace, mimo jiného, určil, že splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona dodavatel prokazuje potvrzením příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani čestným prohlášením.

48.         Z nabídky podané vybraným uchazečem Úřad zjistil, že vybraný uchazeč na straně 30 nabídky předložil „Čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů“ ze dne 6. 11. 2013, v němž, mimo jiného, prohlašuje, že nemá ve vztahu ke spotřební dani zachyceny daňové nedoplatky.

49.         Na straně 15 nabídky vybraný uchazeč předložil potvrzení Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Šumperku, se sídlem Gen. Svobody 2790/38, 787 01 Šumperk, ze dne 13. 8. 2013 (dále jen „potvrzení“). V předmětném potvrzení je uvedeno:

„Shora uvedený správce daně na základě žádosti o vydání potvrzení podle § 66 odst. 1 a § 67 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů o neexistenci daňových nedoplatků výše uvedeného daňového subjektu zaevidované dne 13. 8. 2013

potvrzuje ke dni 13. 8. 2013

neexistenci vymahatelných daňových nedoplatků                                                                 

                                                                                              Posečkáno do

Daň z přidané hodnoty                        -  1 114 269.00 Kč         26. 01. 2015

                                                               - 233 821.00 Kč         25. 08. 2015

vůči orgánům Finanční správy České republiky.

Splátky jsou hrazeny v předepsaných termínech.“.

50.         Jak je zřejmé z „Protokolu o posouzení kvalifikace - druhé jednání“ ze dne 22. 11. 2013, hodnotící komise konstatovala, že vybraný uchazeč prokázal splnění kvalifikace v požadovaném rozsahu, což vedlo k tomu, že nabídka vybraného uchazeče postoupila do fáze hodnocení nabídek a následně byla zadavatelem vybrána jako nabídka nejvhodnější.

K výroku tohoto rozhodnutí

51.         V posuzovaném případě je otázkou, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při zadávání předmětné veřejné zakázky, konkrétně pak při posuzování kvalifikace vybraného uchazeče ve smyslu požadavku určeného v bodu 5.1.f) zadávací dokumentace ve vztahu k základnímu kvalifikačnímu předpokladu dle § 53 odst. 1 písm. f) zákona a zda neporušil povinnost stanovenou v § 60 odst. 1 zákona, když vybraného uchazeče ze zadávacího řízení nevyloučil.

52.         Úřad v prvé řadě konstatuje, že v době vydání původního rozhodnutí byl platný a účinný zákon; případ tedy posuzoval v intencích zákona a reflektoval tehdy aktuální a účinnou právní úpravu. Nyní při opětovném posouzení věci Úřad vychází i ze skutečnosti, že dne 1. 10. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Dle § 273 ZZVZ posuzuje Úřad obecně proces zadávání veřejných zakázek, včetně práv a povinností s ním souvisejících, podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení.

53.         Úřad v obecné rovině uvádí, že význam prokazování kvalifikace spočívá ve snaze zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou objektivně schopni konkrétní veřejnou zakázku řádně a včas splnit; jinými slovy výhradně ti dodavatelé, jež splňují predispozice pro její řádnou realizaci. Platí, že splnění základních kvalifikačních předpokladů musí být prokázáno každým dodavatelem, jenž se účastní zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Splnění základních kvalifikačních předpokladů je přitom nezbytným předpokladem pro další účast daného dodavatele v zadávacím řízení. Základní kvalifikační předpoklady musí být splněny vždy, s výjimkou případů, kdy se kvalifikace neprokazuje vůbec. Úřad v dalším podotýká, že způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů vyplývá přímo ze zákona, přičemž obsah a rozsah základních kvalifikačních předpokladů nemůže být zadavatelem nikterak měněn. Tyto charakteristické rysy odlišují základní kvalifikační předpoklady od technických kvalifikačních předpokladů, jejichž obsah, jakož i způsob jejich prokázání, zásadně závisí na prioritách a potřebách veřejného zadavatele.

54.         Jak bylo uvedeno již výše (viz bod 46. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel stanovil požadavky na prokázání základních kvalifikačních předpokladů dle § 53 odst. 1 písm. f) zákona v bodě 5.1.f) zadávací dokumentace, v němž uvedl, že tento základní kvalifikační předpoklad splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

55.         Pokud jde o způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona ve vztahu k území České republiky, pak Úřad uvádí, že základní kvalifikační předpoklad podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona je prokazován prostřednictvím potvrzení příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani formou čestného prohlášení [viz § 53 odst. 3 písm. b) zákona].

56.         Jak již Úřad uvedl v bodu 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí, vybraný uchazeč v nabídce předložil potvrzení, ve kterém byla příslušným finančním úřadem potvrzena ke dni 13. 8. 2013 neexistence vymahatelných daňových nedoplatků. Současně z potvrzení vyplývá, že se zaplacením daně z přidané hodnoty ve výši 1 114 269 Kč je u vybraného uchazeče posečkáno do 26. 1. 2015, a se zaplacením daně z přidané hodnoty ve výši 233 821 Kč je u něj posečkáno do 25. 8. 2015. Z uvedeného potvrzení dále vyplývá, že splátky jsou vybraným uchazečem hrazeny v předepsaných termínech.

57.         Problematikou posečkání se splatností daně se zabýval také Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24. 3. 2009. Krajský soud v něm konstatoval, že má-li dodavatel v okamžiku posuzování splnění kvalifikace evidován daňový nedoplatek, kvalifikaci nesplňuje, jeho nabídka je vyřazena a tento dodavatel je ze zadávacího řízení vyloučen (§ 60 odst. 1 zákona). Na existenci daňového nedoplatku nic nemění skutečnost, že správce daně rozhodl o posečkání daně (resp. rozhodl o povolení splátkového kalendáře). V uvedeném rozsudku Krajský soud judikoval, že: „Daňovým dlužníkem je totiž ten, kdo má daňový nedoplatek. Nepřestává-li být konkrétní subjekt daňovým dlužníkem (neboť byl podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět a na tom děje následné, tu vydání rozhodnutí o posečkání daně, ničeho nezměnilo), nemůže zaniknout jeho daňový nedoplatek (který vznikl s povinností platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět); totéž platí i opačně. Pak by tedy platil obdobný závěr, k jakému soud dospěl shora ohledně „daňového dlužníka“, tedy že daňový nedoplatek nezaniká rozhodnutím o posečkání daně, nejvýše se ten daňový dlužník, jehož daňový nedoplatek tíží a který disponuje rozhodnutím o posečkání daně, může nacházet v příznivějším postavení, a sice tehdy, pokud správce daně ve smyslu § 60 odst. 4 daňového řádu nerozhodne, že v neprospěch takového daňového dlužníka bude i přes rozhodnutí o posečkání daně narůstat příslušenství dlužné částky, tj. právě toho daňového nedoplatku, který rozhodnutím o posečkání daně nezanikl.(…).“

58.         Na základě výše řečeného Úřad uvádí, že požadavek bezdlužnosti podle zákona je třeba vykládat restriktivně, tzn. považovat za bezdlužnou pouze tu osobu, jež zaplatila daň řádně a včas.

59.         Úřad uvádí, že jediným možným vyústěním nesplnění kvalifikace podle zákona, tedy i nesplněním základních kvalifikačních předpokladů, je vyloučení daného dodavatele ze zadávacího řízení postupem dle § 60 odst. 1 zákona. Jelikož v případě vybraného uchazeče u konkrétních částek daně z přidané hodnoty bylo příslušným finančním úřadem posečkáno s jejich úhradou do 26. 1. 2015, resp. do 25. 8. 2015, v důsledku čehož měl vybraný uchazeč při prokazování kvalifikace daňový nedoplatek (viz bod 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí), vybraný uchazeč nesplňoval základní kvalifikační předpoklad tak, jak jej stanoví § 53 odst. 1 písm. f) zákona. Poněvadž vybraný uchazeč neprokázal základní kvalifikační předpoklad stanovený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona, zadavatel jej měl podle § 60 odst. 1 zákona vyloučit z účasti v zadávacím řízení. Jelikož zadavatel vybraného uchazeče nevyloučil ze zadávacího řízení a dne 23. 1. 2014 s ním uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky, představuje porušení výše uvedené povinnosti zadavatele (vyloučit vybraného uchazeče) správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, jelikož současně byl naplněn i další znak skutkové podstaty deliktu v podobě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky.

60.         Úřad v šetřené věci sděluje, že zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku bylo zadavatelem realizováno v době účinnosti zákona. Jak bylo uvedeno již výše i v rámci původního rozhodnutí byla reflektována relevantní ustanovení zákona, avšak dne 1. 10. 2016 nabyl účinnosti ZZVZ. Za situace, kdy Úřad rozhoduje o spáchání správního deliktu zadavatelem již za účinnosti pozdějšího zákona, tj. ZZVZ, musí brát při svém rozhodování v potaz čl. 40 odst. 6 Listiny, tzn. je povinen se vypořádat s otázkou, které znění zákona je pro zadavatele („pachatele“) příznivější. V souladu s právními předpisy přihlédl tedy Úřad ke skutečnosti, že v případě, pokud by aplikace pozdější právní úpravy byla pro zadavatele příznivější, tzn. aplikace ZZVZ, je Úřad při rozhodování o vině a trestu za spáchání případného správního deliktu povinen aplikovat pozdější, pro zadavatele příznivější právní úpravu.

61.         Nad rámec uvedeného je možno doplnit, že Ústavní pravidlo zakotvené v  čl. 40 odst. 6 Listiny (na úrovni mezinárodního práva v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle judikatury vyšších soudů je v otázce použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele přípustná analogie mezi soudním (trestněprávním) a správním trestáním. Obecně tedy platí, že odpovědnost zadavatele za spáchání správního deliktu se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, přičemž podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro zadavatele příznivější.

62.         Tuto výjimku aplikoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004, v němž mimo jiné uvedl: »To, že žalobce se podle zjištění správních orgánů dopustil deliktu za účinnosti starého práva, ještě eo ipso neznamená, že mu také za tyto delikty podle starého práva může být bez dalšího uložena sankce. Takový názor by ve svých důsledcích znamenal, že tu může dojít k uložení trestu za něco, co nové právo vůbec nesankcionuje, a tedy i k přímému porušení zásady vyslovené v čl. 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod. Také trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu (…). Z těchto důvodů – a přinejmenším od okamžiku, kdy byla ratifikována Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – není rozhodné, zda pozitivní právo označuje určité deliktní jednání za trestný čin nebo za správní delikt. Zmiňuje-li se tedy uvedená Úmluva ve svém článku 6 odst. 1 o „jakémkoli trestním obvinění“, je třeba záruky, v této souvislosti poskytované tomu, kdo je obviněn, poskytnout shodně jak v trestním řízení soudním, tak v deliktním řízení správním. Tímto způsobem ostatně vykládá Úmluvu stabilně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním. Shodně ostatně judikují i správní soudy (srov. k tomu např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 91/2004 Sb. NSS). Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání (například nižší výměru pokuty).«.

63.         Ve výše uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud také konstatoval, že rozhodnutí, které se s dodržením ústavního principu čl. 40 odst. 6 Listiny nevypořádá a zcela ji pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku č. j. 5 Afs 68/2011-99 ze dne 21. 3. 2012, kde dovodil povinnost správních orgánů zabývat se dodržením ústavního principu povinnosti použít pozdější právní úpravu, pokud je pro pachatele příznivější (obdobně též i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2012 – 48 ze dne 12. 4. 2013). Dle nálezů Ústavního soudu (např. ÚS II. 192/05-2 ze dne 11. 7. 2007 a ÚS III. 611/01 ze dne 13. 6. 2002) je opomenutí správního orgánu zabývat se tím, zda nová právní úprava není nebo je pro účastníka příznivější, zásahem do jeho práva na spravedlivý proces.

64.         Z výše popsaného důvodu byl Úřad, vázán čl. 40 odst. 6 Listiny, v šetřeném případě tedy povinen uvážit, zda pozdější právní úprava není pro zadavatele příznivější.

65.         Současně je možno doplnit, že i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 4 As 336/2018, který se vztahuje k tomuto zde řešenému případu, Úřadu zdůraznil, že je v dané věci nutno reflektovat pozdější právní úpravu, tzn. ZZVZ. Nejvyšší správní soud v právě citovaném rozsudku totiž vyslovil jednoznačný závěr, že „právní úprava obsažená v zákoně o zadávání veřejných zakázek je ve vztahu k deliktu, za který byl stěžovatel postižen napadeným rozhodnutím žalovaného, pozdější příznivější úpravou, neboť v případě uchazeče Petra Babici, který měl správcem daně povoleno posečkání s úhradou nedoplatku daně a plnil podmínky stanovené v rozhodnutí o posečkání (splátkový kalendář), by základní způsobilost byla splněna a stěžovatel by nebyl povinen tohoto uchazeče vyloučit ze zadávacího řízení.“.

66.         Úřad tedy při opětovném posouzení věci dále přistoupil k porovnání obou zákonných úprav, tzn. zákona a ZZVZ.

67.         Podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

68.         Obdobné ustanovení je obsaženo i v ZZVZ. Konkrétně se jedná o § 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ, které stanoví, že není způsobilým dodavatel, který má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek.

69.         Ačkoliv obě výše uvedená ustanovení zákona a ZZVZ upravují stejnou problematiku a jsou formulačně obdobná, ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ umožňuje prokázat splnění předmětného základního kvalifikačního předpokladu pro plnění veřejné zakázky širšímu okruhu dodavatelů, neboť na rozdíl od ustanovení § 53 odst. 1 písm. f) zákona připouští prokázání předmětného základního kvalifikačního předpokladu i těmi dodavateli, u kterých správce daně sice daňový nedoplatek eviduje, avšak zároveň tento nedoplatek na dani není v daném okamžiku splatný. Může se jednat například o situaci, kdy správce daně dodavateli jako daňovému subjektu daňovou povinnost odložil a dodavatel tak aktuálně nemá splatný nedoplatek, respektive takovému dodavateli správce daně stanovil splátkový kalendář pro uhrazení nedoplatku daně, přičemž tento dodavatel splátkový kalendář řádně dodržuje, a tudíž se rovněž nachází v situaci, že aktuálně nemá žádný splatný nedoplatek na dani.

70.         I z jazykového výkladu citovaného ustanovení ZZVZ je tak zjevné, že zákonodárce výslovně a jednoznačně pracuje s tím, že se musí jednat o splatné daňové nedoplatky a je zcela zřejmý posun v právní úpravě oproti zákonu, který pracoval „pouze“ s daňovými nedoplatky a dopadal tak na „širší“ kategorii nedoplatků.

71.         Úřad dodává, že důvodová zpráva k ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ uvádí následující: »Splnění podmínky účasti neexistence splatného daňového nedoplatku v evidenci daní, neexistenci splatného nedoplatku na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění a neexistenci splatného nedoplatku na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti prokazuje dodavatel (stejně jako podle dosavadní právní úpravy) jak ve vztahu k České republice, tak k zemi sídla, je-li dodavatel zahraniční osobou. Na rozdíl od dosavadní úpravy se vyžaduje, aby tyto nedoplatky byly „splatné“. Dodavatel, který sice nedoplatek má, ale jeho splatnost je odložena na základě dohody s příslušným orgánem (tzv. splátkové kalendáře), bude považován za způsobilého.«.

72.         Nad rámec již uvedeného je možno odkázat i na komentářovou literaturu, kde ve vztahu k ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ je obdobně uvedeno: „Další z podmínek základní způsobilosti je neexistence splatného daňového nedoplatku ve vztahu jak k ČR, tak ve vztahu k zemi sídla účastníka. Na rozdíl od výše uvedené podmínky trestní bezúhonnosti dle písm. a) komentovaného odstavce 1 zůstává v případě daňových nedoplatků zachována teritoriální dualita prokazování této podmínky účasti, a to jak ve vztahu k ČR, tak i zemi sídla zahraničního dodavatele (český dodavatel prokazuje tuto způsobilost jen ve vztahu k ČR). K úspěšnému prokázání splnění této podmínky tedy bude nezbytné doložit jak potvrzení příslušného finančního úřadu tuzemského, tak obdobné instituce v zemi sídla zahraničního dodavatele. Tento princip teritoriální duality je pro zahraniční dodavatele společný pro všechny podmínky základní způsobilosti, které se týkají odvodů vůči státu [platby na dani či platby na sociální a zdravotní pojištění, tj. písm. b) až d) komentovaného odstavce 1]. Podstatnou změnou oproti formulaci uvedené v ZVZ 2006 je, že dodavatel je ve vztahu k této daňové podmínce nezpůsobilý pouze v případě, že má splatný daňový nedoplatek. Jde o poměrně podstatnou změnu, neboť za účinnosti ZVZ 2006 byl nekvalifikovaným (nezpůsobilým) dodavatel již v okamžiku faktického vzniku nedoplatku do jeho úplného zaplacení, a to bez ohledu na to, zda byl například dohodnut splátkový kalendář, a dodavatel tak fakticky v té době nebyl povinen příslušnou platbu uhradit. Nová právní úprava tak odstraňuje původní tvrdost ZVZ 2006 a nezpůsobilým je dodavatel z hlediska podmínky uvedené v komentovaném písm. b) až v případě, kdy je neuhrazený nedoplatek splatný (tedy například určitá splátka dle splátkového kalendáře dohodnutého s příslušným finančním úřadem nebyla uhrazena).“.[2]

73.         Z nabídky vybraného uchazeče (viz bod 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí) je zřejmé, že vybraný uchazeč sice má evidovaný nedoplatek na dani, avšak na splacení tohoto nedoplatku mu správce stanovil splátkový kalendář, který vybraný uchazeč řádně dodržuje, a tudíž aktuálně nemá žádný splatný nedoplatek na dani. Tím, že vybraný uchazeč ve své nabídce doložil doklad příslušného finančního úřadu o tom, že aktuálně nemá žádný splatný nedoplatek na dani, bezezbytku by tak prokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ.

74.         Z výše uvedeného je tak zjevné, že ZZVZ pro zadavatele obsahuje příznivější právní úpravu a nelze tak (při aplikaci pozdější právní úpravy) shledávat pochybení zadavatele v tom, že nevyloučil vybraného uchazeče, který k prokázání základní kvalifikace předložil doklady, kterými prokázal, že nemá žádný splatný nedoplatek na dani.

75.         Vzhledem k výše uvedenému byl Úřad, vázán čl. 40 odst. 6 Listiny, při rozhodování o správním deliktu povinen uplatnit výjimku ze zákazu retroaktivity trestních norem, neboť v šetřeném případě Úřad zjistil, že pozdější právní úprava je pro zadavatele příznivější, a aplikoval tak ZZVZ.

76.         Vzhledem ke skutečnosti, že podle nové právní úpravy v prověřovaném případě vybraný uchazeč základní kvalifikační předpoklady splnil a zadavatel tak nebyl povinen rozhodnout o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení nelze v postupu zadavatele, při aplikaci pozdější právní úpravy, shledávat nezákonnost, tudíž ani nelze shledávat důvody pro uložení sankce. Z uvedeného důvodu Úřad rozhodl o zastavení správního řízení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu, a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

Obdrží

Vysoké učení technické v Brně, Antonínská 548/1, 602 00 Brno

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy