Rozhodnutí: S0325/2015/VZ-17643/2015/531/JDo

zrušeno na základě rozhodnutí soudu

Instance I.
Věc Váhy a drobné laboratorní vybavení, část 3 – Váhy (hrubé, jemné, analytické)
Účastníci
  1. Vysoké učení technické v Brně
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 120 odst. 1 písm. a) zákona
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 21. 9. 2016
Související rozhodnutí S0325/2015/VZ-17643/2015/531/JDo
R221/2015/VZ-38458/2016/323/EBr
S0325/2015/VZ-11389/2019/532/MOn
Dokumenty file icon dokument ke stažení 543 KB

 

Č. j.: ÚOHS-S0325/2015/VZ-17643/2015/531/JDo

 

13. července 2015

 


Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 2.6.2015  z moci úřední, jehož účastníkem je:

  • zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 602 00 Brno,

ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Váhy a drobné laboratorní vybavení“, část 3 – „Váhy (hrubé, jemné, analytické)“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.7.2013 a uveřejněno dne 10.7.2013 pod ev. č. 355247, ve znění oprav uveřejněných dne 19.8.2013 a dne 14.10.2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11.7.2013 pod ev. č. 2013/S 133-229991, ve znění oprav uveřejněných dne 20.8.2013 pod ev. č. 2013/S 160-278929 a dne 17.10.2013 pod ev. č. 2013/S 202-349173, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30.1.2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1.2.2014 pod ev. č. 2014/S 023-035871,

rozhodl takto:  

 

I.

Zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 602 00 Brno – se při zadávání veřejné zakázky „Váhy a drobné laboratorní vybavení“, část 3 – „Váhy (hrubé, jemné, analytické)“ dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 citovaného zákona, když uchazeče – Petr Babica, IČO 70600619, se sídlem Lidická 578/55, 787 01 Šumperk – nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv tento uchazeč neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a dne 23.1.2014 uzavřel zadavatel smlouvu na veřejnou zakázku se shora jmenovaným uchazečem.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 602 00 Brno – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

 

pokuta ve výši 5 000,- Kč (pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

 

I.              ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] ve Věstníku veřejných zakázek dne 10.7.2013 pod ev. č. 355247, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11.7.2013 pod ev. č. 2013/S 133-229991 oznámení otevřeného zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Váhy a drobné laboratorní vybavení“, část 3 – „Váhy (hrubé, jemné, analytické)“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.7.2013 a tímto dnem bylo podle § 26 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

2.             Zadavatel v bodu II.1.5) oznámení o zakázce uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „dodávka přístrojů - vah a drobného laboratorního zařízení, a to včetně příslušenství a dopravy do místa plnění.“

3.             Zadavatel stanovil v bodu II.2.1) oznámení o zakázce předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 1 623 039 Kč bez DPH.

4.             Zadavatel v bodě IV.1.1) oznámení o zakázce dále určil, že šetřená veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení. Lhůtu pro podání nabídek stanovil zadavatel v bodě IV.3.4) oznámení o zakázce na 11.10.2013. Lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem následně změněna na 11.11.2013.

5.             Z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne 11.11.2013 vyplývá, že zadavatel ve stanovené lhůtě obdržel celkem 3 nabídky na plnění veřejné zakázky, přičemž všechny podané nabídky vyhověly požadavkům zadavatele podle § 71 odst. 9 zákona. Do další fáze šetřeného zadávacího řízení tudíž postoupily všechny tři nabídky, a to včetně nabídky podané uchazečem – Petr Babica, IČO 70600619, se sídlem Lidická 578/55, 787 01 Šumperk (dále jen „vybraný uchazeč“).

6.             Jak vyplývá ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 17.12.2013, nabídka jednoho uchazeče byla po posouzení nabídek vyřazena. Hodnotící komise tedy hodnotila dvě nabídky, včetně nabídky podané vybraným uchazečem. Jako nejvhodnější nabídka byla dle základního hodnotícího kritéria, kterým byla nejnižší nabídková cena, hodnotící komisí vyhodnocena nabídka vybraného uchazeče.

7.             Dne 17.12.2013 zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, tedy nabídky vybraného uchazeče. Dne 23.1.2014 následně uzavřel zadavatel na realizaci veřejné zakázky kupní smlouvu (dále jen „smlouva“) s vybraným uchazečem. Podle čl. 2. „Cena Dodávky“ uvedené smlouvy cena za předmět plnění veřejné zakázky činila 553 300,- Kč bez DPH, tj. 669 493,- Kč vč. DPH.

II.            PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

8.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona, obdržel podnět, týkající se postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky.

9.             V rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele písemné vyjádření k podnětu a veškerou dokumentaci pořízenou v souvislosti s veřejnou zakázkou. Po jejím přezkoumání získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední.

10.         Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

11.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli pod č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ- 13034/2015/531/JDo ze dne 2.6.2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Usnesením č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-13035/2015/531/JDo z téhož dne určil Úřad zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

12.         Dnem 2.6.2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno správní řízení z moci úřední.

13.         Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-14288/2015/531/JDo ze dne 18.6.2015 určil zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se ve lhůtě určené citovaným usnesením, ani později, k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Vyjádření zadavatele ze dne 16.6.2015

14.         Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-13035/2015/531/JDo ze dne 2.6.2015 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 16.6.2015, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

15.         Zadavatel je přesvědčen, že vybraný uchazeč se nedostal do prodlení s úhradou své daňové povinnosti, neboť požádal místně příslušný finanční úřad o posečkání s úhradou daně před termínem splatnosti, přičemž ten jeho žádosti vyhověl.

16.         Zadavatel cituje jednotlivá ustanovení relevantních právních předpisů (§ 53 odst. 1 písm. f) zákona, § 153 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), § 156 odst. 1 daňového řádu, § 157 odst. 1 daňového řádu, § 176 odst. 2 písm. c) daňového řádu a § 252 odst. 2 daňového řádu), a uvádí, že ve světle „nové právní úpravy“, tj. daňového řádu, nemůže obstát aplikace rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24.3.2009 na šetřený případ, neboť nedoplatek na dani podle daňového řádu je charakterizován dvěma znaky, které musí být splněny kumulativně, a to, že jde o částku, která není uhrazena, a současně uplynul den splatnosti daně. S ohledem na výše uvedené se zadavatel domnívá, že v případě, kdy je daňovému subjektu povoleno posečkání daně, se splatnost takové daně odsouvá, a není tak naplněn jeden ze znaků nedoplatku.

17.         Na podporu svého tvrzení zadavatel uvádí, že stanovisko k bezdlužnosti v rámci prokazování splnění základních kvalifikačních předpokladů, vydané Ministerstvem pro místní rozvoj, se výslovně zabývá pouze druhou variantou legislativní zkratky „posečkání daně“, a sice rozložením úhrady daně na splátky. Z právě řečeného zadavatel dovozuje, že pokud je daňovému subjektu (dodavateli) dovoleno posečkání daně, pak je nutné daného dodavatele považovat za kvalifikovaného pro plnění konkrétní veřejné zakázky. Zadavatel nadto zdůrazňuje, že předmětné stanovisko se vztahuje k již neplatnému zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), a nelze je tudíž použít při výkladu daňového řádu.   

18.         Zadavatel v dalším provádí výklad ustanovení § 157 odst. 1 a § 252 odst. 1 a 2 daňového řádu. Z citovaných ustanovení daňového řádu, podle přesvědčení zadavatele, vyplývá, že za situace, kdy daňový subjekt neuhradí splatnou daň (tj. má nedoplatek), vzniká mu vždy povinnost hradit úrok z prodlení. Při povoleném posečkání daně mu však tato povinnost nevzniká, a proto není možné hovořit o nedoplatku.      

19.         Zadavatel konstatuje, že shora citovaný rozsudek Krajského soudu, resp. závěry v něm učiněné, vycházely z tehdy účinného zákona o správě daní a poplatků. Zadavatel tudíž vyjadřuje názor, že tyto závěry Krajského soudu nelze aplikovat na šetřený případ, jelikož by se jednalo o nepřípustnou analogii.     

20.         Zadavatel předesílá, že jím shora učiněný výklad odpovídá smyslu a účelu zákona. Podle slov zadavatele totiž zákonodárce „definováním pojmu nedoplatek ve vazbě na institut posečkání zamýšlel ve vybraných případechumožnit osobám, jimž bylo posečkání povoleno, nerušené ekonomické aktivity. Tomu odpovídají i důvody posečkání zohledňující především sociální a hospodářské aspekty. (zdůrazněno zadavatelem, pozn. Úřadu) Bylo by potom zcela nesmyslné, aby jiný právní předpis (ZVZ) (zákon, pozn. Úřadu) takovéto subjekty sankcionoval nemožností účastnit se zadávacích řízení a realizovat veřejné zakázky, čímž by popřel smysl a účel institutu posečkání daně upravený daňovým řádem. (…)Zadavatel k tomu doplňuje, že podstatou institutu posečkání je poskytnutí úlevy daňovému subjektu, a to v tom smyslu, že je mu umožněno odložit jeho daňovou povinnost na pozdější termín.Institut posečkání má ze své podstaty jen překlenovací charakter a správce daně povolí posečkání jen v tom případě, že je zřejmé, že daňový subjekt svou daňovou povinnost dobrovolně splní (zdůrazněno zadavatelem, pozn. Úřadu), byť v pozdějším termínu. (…) V tomto kontextu zadavatel došel k přesvědčení, že dodavatel, který disponuje rozhodnutím o povolení posečkání úhrady daně, je schopen realizovat jím zadávanou veřejnou zakázku a je tedy dodavatelem kvalifikovaným. (zdůrazněno zadavatelem, pozn. Úřadu) (…)“   

21.         S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti proto zadavatel v závěru svého vyjádření Úřadu navrhuje, aby správní řízení podle § 117a písm. f) zákona zastavil.     

22.         Úřad na tomto místě pro úplnost dodává, že zadavatel ve svém vyjádření ze dne 16.6.2015 odkázal na jeho vyjádření k podnětu ze dne 18.11.2014, jež Úřad obdržel téhož dne. Úřad nicméně konstatuje, že argumenty obsažené ve vyjádření zadavatele k podnětu jsou identické s argumenty, které zadavatel přednesl ve svém vyjádření ke správnímu řízení ze dne 16.6.2015. Vzhledem k této skutečnosti tudíž Úřad v plném rozsahu odkazuje na body 14. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

III.         ZÁVĚRY ÚŘADU

23.         Úřad přezkoumal na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, vyjádření předloženého zadavatelem, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv tento neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 23.1.2014 smlouvu na veřejnou zakázku. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

24.         Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

25.         Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

26.         Podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona je kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky dodavatel, který splní základní kvalifikační předpoklady podle § 53.

27.         Podle § 50 odst. 2 zákona požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví veřejný zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být uvedena v kvalifikační či zadávací dokumentaci.

28.         Podle § 51 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele, nestanoví-li tento zákon jinak.

29.         Podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

30.         Podle § 53 odst. 3 zákona prokazuje dodavatel splnění základních kvalifikačních předpokladů podle odstavců 1 a 2 předložením

a) výpisu z evidence Rejstříku trestů [odstavec 1 písm. a) a b) a odstavec 2 písm. b)],

b) potvrzení příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani čestného prohlášení [odstavec 1 písm. f)],

c) potvrzení příslušného orgánu či instituce [odstavec 1 písm. h)],

d) čestného prohlášení [odstavec 1 písm. c) až e) a g), i) až k)].

31.         Podle § 59 odst. 1 zákona posoudí veřejný zadavatel prokázání splnění kvalifikace dodavatele z hlediska požadavků stanovených v souladu s tímto zákonem.

32.         Podle § 60 odst. 1 zákona dodavatel, který nesplní kvalifikaci v požadovaném rozsahu nebo nesplní povinnost stanovenou v § 58, musí být veřejným zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení.

Relevantní ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)

33.         Podle § 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:

a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,

c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,

d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,

e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,

f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

34.         Podle § 2 odst. 2 zákona o vysokých školách je vysoká škola právnickou osobou.

35.         Podle § 5 odst. 1 zákona o vysokých školách se veřejná vysoká škola zřizuje a zrušuje zákonem.  Zákon též stanoví její název a sídlo.

36.         Podle § 18 odst. 2 jsou příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy zejména:

a) příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b) podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků podle zvláštního právního předpisu,

c) dotace ze státního rozpočtu,

d) poplatky spojené se studiem,

e) výnosy z majetku,

f) jiné příjmy nebo jiné příspěvky než uvedené v písmenu a) ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů,

g) výnosy z doplňkové činnosti,

h) příjmy z darů a dědictví.

37.         Podle § 87 písm. d) zákona o vysokých školách ministerstvo (tímto je myšleno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, pozn. Úřadu) rozděluje finanční prostředky ze státního rozpočtu z kapitoly školství vysokým školám a kontroluje jejich využití.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

38.         Z dokumentace o veřejné zakázce je zřejmé, že zadavatel v čl. 5. „Základní kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace vymezil pod bodem 5.1.f), že základní kvalifikační předpoklady stanovené v § 53 odst. 1 písm. f) zákona splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.   

39.         Zadavatel v čl. 5.2. „Způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů“ zadávací dokumentace, mimo jiného, určil, že splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona dodavatel prokazuje potvrzením příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani čestným prohlášením.

40.         Z nabídky podané vybraným uchazečem Úřad zjistil, že vybraný uchazeč na straně 30 nabídky předložil „Čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů“ ze dne 6.11.2013, v němž, mimo jiného, prohlašuje, že nemá ve vztahu ke spotřební dani zachyceny daňové nedoplatky.

41.         Na straně 15 nabídky vybraný uchazeč předložil potvrzení Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Šumperku, se sídlem Gen. Svobody 2790/38, 787 01 Šumperk, ze dne 13.8.2013 (dále jen „potvrzení“). V předmětném potvrzení je uvedeno:

Shora uvedený správce daně na základě žádosti o vydání potvrzení podle § 66 odst. 1  a § 67 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů o neexistenci daňových nedoplatků výše uvedeného daňového subjektu zaevidované dne 13.8.2013

potvrzuje ke dni 13.8.2013

neexistenci vymahatelných daňových nedoplatků                                                                  

Daň z přidané hodnoty          Posečkáno do

-  1 114 269.00 Kč                  26.01.2015

- 233 821.00 Kč                      25.08.2015

vůči orgánům Finanční správy České republiky.

Splátky jsou hrazeny v předepsaných termínech.“

42.         Jak je zřejmé z „Protokolu o posouzení kvalifikace - druhé jednání“ ze dne 22.11.2013, hodnotící komise konstatovala, že vybraný uchazeč prokázal splnění kvalifikace v požadovaném rozsahu, což vedlo k tomu, že nabídka vybraného uchazeče postoupila do fáze hodnocení nabídek a následně byla zadavatelem vybrána jako nabídka nejvhodnější.

K postavení zadavatele

43.         V šetřeném případě se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda je splněn předpoklad stanovený v § 2 odst. 1 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona taxativně vymezuje čtyři skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“.

44.         Jedním z těchto subjektů je podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona i tzv. jiná právnická osoba. K naplnění definice veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona Úřad uvádí, že pojem veřejného zadavatele podle tohoto ustanovení zákona je třeba vykládat ve funkčním smyslu, tzn., že při zjišťování, zda je určitý subjekt veřejným zadavatelem, je nezbytné vycházet z účelu zřízení a povahy činností tohoto subjektu.

45.         Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

46.         Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativním způsobem.

47.         Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).       

48.         Z relevantní judikatury SDEU je možno učinit, mimo jiné, tyto závěry:  

a) Při posuzování, zda je určitý subjekt zadavatelem, je třeba posuzovat rovněž aktuální pozici příslušné osoby, zda aktuálně uspokojuje v rámci některé ze svých činností potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, či nikoliv. Nelze si tedy vystačit s posuzováním těch činností, za jejichž účelem byla daná osoba založena či zřízena. (Rozsudek ze dne 12. prosince 2002, C 470/99 Universale-Bau AG, Bietergemeinschaft: 1) Hinteregger & Söhne Bauges.m.b.H. Salzburg, 2) ÖSTÜ-STETTIN Hoch- und Tiefbau GmbH proti Entsorgungsbetriebe Simmering GmbH.).    

b) Status zadavatele není závislý na relativní důležitosti, kterou má činnost uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, v rámci veškeré činnosti daného subjektu. (Rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV.) Jinými slovy řečeno: v případech, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. (Rozhodnutí SDEU C-44/96 ve věci Mannesmann Angelbau Austria AG and Others vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH.).   

c) Potřeby veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu jsou chápány mimo jiné jako potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu, a (jako druhá varianta) které se stát, z důvodu obecného zájmu, rozhodl poskytovat sám, nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv. (Rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV).    

49.         Ze shora citovaných rozsudků SDEU lze dovodit, že jako potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt. V takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na území konkrétního územního samosprávného celku (v prostředí České republiky na území obce či kraje), či dokonce na území státu jako takového (tzn. potřeby uspokojované fakticky v zájmu všech občanů České republiky). Jinými slovy řečeno, za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat ty potřeby, na jejichž řádném a pokojném uspokojování má zájem sám stát, a které sám stát taktéž uspokojuje, případně jejich uspokojování svěřuje od něj odvozeným subjektům. Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity). Typicky mezi ně lze řadit např. potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, dále v oblasti životního prostředí a v neposlední řadě i potřeby týkající se sféry vzdělávání, vědy a výzkumu.

50.         Jak bylo řečeno již výše, potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů. Současně bylo Úřadem konstatováno, že mezi potřeby veřejného zájmu bezpochyby náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání, vědy a výzkumu. Poskytování vzdělávání přispívá k vyšší vzdělanosti, která sama o sobě patří k prioritním hodnotám nejen jednotlivce, ale nepochybně i celé společnosti. Právo na vzdělání je ostatně garantováno v článku 33 odst. 2 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších ústavních zákonů, v němž je uvedeno, že: „Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“ K tomu, aby bylo právo na vzdělání řádně naplňováno, je třeba existence dostatečného množství dostupných vzdělávacích institucí, mezi něž lze pochopitelně řadit i vysoké školy. Jestliže je právo na vzdělání v České republice garantováno a chráněno na úrovni ústavního zákona, lze konstatovat, že na poskytování vzdělání má bezesporu zájem sám stát (tzn. Česká republika). Právo na vzdělání je proto zcela jistě veřejným zájmem. Vzhledem k právě řečenému a současně vzhledem k tomu, že zadavatel, coby vysoká škola, má v reálném životě naplňovat poslání, jehož obsahová stránka je vymezena v § 1 zákona o vysokých školách, je možné konstatovat, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování vzdělání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Úřad má tudíž za prokázané, že zadavatel naplňuje podmínku vymezenou v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona.

51.         K tomu, aby bylo možno konstatovat, zda zadavatel je či není veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je nutno ověřit, zda zadavatel rovněž naplňuje alespoň jednu ze tří podmínek uvedených v § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. zákona.

52.         Jak vyplývá z výroční zprávy o hospodaření zadavatele za rok 2013, tedy za rok, v němž byla šetřená veřejná zakázka zadávána, obdržel zadavatel v předmětném roce z veřejných zdrojů České republiky (konkrétně od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) dotace ve výši 1 979 976 000 Kč. Jak dále vyplývá z výkazu zisků a ztrát obsaženého ve výroční zprávě o hospodaření zadavatele za rok 2013, činily tržby za vlastní výkony a zboží částku 258 158 000 Kč za hlavní činnost a 182 434 000 Kč za doplňkovou činnost; jedná se tedy o marginální část rozpočtu zadavatele, v komparaci s výší dotací, jež byly zadavateli poskytnuty z veřejných zdrojů. Je tedy splněna podmínka „převážného financování“ stanovená v § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. zákona.

53.         Jelikož pro určení toho, zda je zadavatel veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, postačuje kromě splnění podmínky uvedené v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona splnění alespoň jedné ze tří podmínek uvedených v bodu 2. citovaného ustanovení zákona, je již nadbytečné zabývat se zbývajícími podmínkami uvedenými v tomto ustanovení zákona.

54.         S ohledem na vše výše uvedené tak Úřad konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tudíž prokazatelně dána.

55.         Závěrem této části odůvodnění Úřad předesílá, že zadavatel nečinil tuto skutečnost spornou, tzn. nikterak nerozporoval, že by při zadávání šetřené veřejné zakázky nebyl zadavatelem ve smyslu zákona. Naopak lze konstatovat, že sám zadavatel se považuje za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona. Tato skutečnost je zřejmá např. z preambule zadávací dokumentace, kde je výslovně uvedeno, že zadavatel je „veřejným zadavatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona.“

Ke splnění základních kvalifikačních předpokladů vybraným uchazečem

56.         Úřad v obecné rovině nejprve konstatuje, že význam prokazování kvalifikace spočívá ve snaze zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou objektivně schopni konkrétní veřejnou zakázku řádně a včas splnit; jinými slovy výhradně ti dodavatelé, jež splňují predispozice pro její řádnou realizaci. Platí, že splnění základních kvalifikačních předpokladů musí být prokázáno každým dodavatelem, jenž se účastní zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Splnění základních kvalifikačních předpokladů je přitom nezbytným předpokladem pro další účast daného dodavatele v zadávacím řízení. Úřad v dalším podotýká, že způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů vyplývá přímo ze zákona, přičemž obsah a rozsah základních kvalifikačních předpokladů nemůže být zadavatelem nikterak měněn.

57.         Jak bylo uvedeno již výše (viz bod 38. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel stanovil požadavky na prokázání základních kvalifikačních předpokladů dle § 53 odst. 1 písm. f) zákona v bodě 5.1.f) zadávací dokumentace, v němž uvedl, že tento základní kvalifikační předpoklad splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

58.         Pokud jde o způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona ve vztahu k území České republiky, pak Úřad uvádí, že základní kvalifikační předpoklad podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona je prokazován prostřednictvím potvrzení příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani formou čestného prohlášení (viz § 53 odst. 3 písm. b) zákona).

59.         Jak již Úřad uvedl v bodu 41. odůvodnění tohoto rozhodnutí, vybraný uchazeč v nabídce předložil potvrzení, ve kterém byla příslušným finančním úřadem potvrzena ke dni 13.8.2013 neexistence vymahatelných daňových nedoplatků. Současně z potvrzení vyplývá, že se zaplacením daně z přidané hodnoty ve výši 1 114 269,- Kč je u vybraného uchazeče posečkáno do 26.1.2015, a se zaplacením daně z přidané hodnoty ve výši 233 821,- Kč je u něj posečkáno do 25.8.2015. Z uvedeného potvrzení dále vyplývá, že splátky jsou vybraným uchazečem hrazeny v předepsaných termínech.

60.         Problematikou  posečkání se splatností daně se zabýval také Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24.3.2009. Krajský soud v něm konstatoval, že má-li dodavatel v okamžiku posuzování splnění kvalifikace evidován daňový nedoplatek, kvalifikaci nesplňuje, jeho nabídka je vyřazena a tento dodavatel je ze zadávacího řízení vyloučen (§ 60 odst. 1 zákona). Na existenci daňového nedoplatku nic nemění skutečnost, že správce daně rozhodl o posečkání daně (resp. rozhodl o povolení splátkového kalendáře). V uvedeném rozsudku Krajský soud judikoval, že: „Daňovým dlužníkem je totiž ten, kdo má daňový nedoplatek. Nepřestává-li být konkrétní subjekt daňovým dlužníkem (neboť byl podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět a na tom děje následné, tu vydání rozhodnutí o posečkání daně, ničeho nezměnilo), nemůže zaniknout jeho daňový nedoplatek (který vznikl s povinností platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět); totéž platí i opačně. Pak by tedy platil obdobný závěr, k jakému soud dospěl shora ohledně „daňového dlužníka“, tedy že daňový nedoplatek nezaniká rozhodnutím o posečkání daně, nejvýše se ten daňový dlužník, jehož daňový nedoplatek tíží a který disponuje rozhodnutím o posečkání daně, může nacházet v příznivějším postavení, a sice tehdy, pokud správce daně ve smyslu § 60 odst. 4 daňového řádu nerozhodne, že v neprospěch takového daňového dlužníka bude i přes rozhodnutí o posečkání daně narůstat příslušenství dlužné částky, tj. právě toho daňového nedoplatku, který rozhodnutím o posečkání daně nezanikl.(…).

61.         Na základě výše řečeného Úřad uvádí, že požadavek bezdlužnosti podle zákona je třeba vykládat restriktivně, tzn. považovat za bezdlužnou pouze tu osobu, jež zaplatila daň řádně a včas.

62.         Úřad na tomto místě opětovně podotýká, že splnění základních kvalifikačních předpokladů vymezených v § 53 odst. 1 zákona je jednou z elementárních podmínek prokázání splnění kvalifikace vůbec, a je tudíž i předpokladem další účasti konkrétního dodavatele v zadávacím řízení. Úřad zdůrazňuje, že jediným možným vyústěním nesplnění kvalifikace obecně, tedy i nesplněním základních kvalifikačních předpokladů, je vyloučení daného dodavatele ze zadávacího řízení postupem dle § 60 odst. 1 zákona. Jelikož bylo Úřadem zjištěno, že vybraný uchazeč nesplnil základní kvalifikační předpoklad stanovený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona (viz bod 59. odůvodnění tohoto rozhodnutí), neboť u konkrétních částek daně z přidané hodnoty bylo příslušným finančním úřadem posečkáno s jejich úhradou do 26.1.2015, resp. do 25.8.2015, v důsledku čehož měl vybraný uchazeč při prokazování kvalifikace daňový nedoplatek, byl zadavatel povinen postupovat podle § 60 odst. 1 zákona a vyloučit vybraného uchazeče z účasti v zadávacím řízení, což však neučinil.

63.         Úřad v této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 14/2011 ze dne 19.7.2012, ve kterém bylo judikováno, že „pokud zadavatel uchazeče, který kvalifikaci nesplnil v požadovaném rozsahu, nevyloučil, jak mu ukládá § 60 odst. 1 zákona, pochybil. Soud pouze podotýká, že zadávací řízení je vysoce formalizovanou procedurou, kde i formální pochybení může způsobit negativní (a pro uchazeče až fatální) následky“. Při posouzení kvalifikace je tedy zadavatel povinen důsledně kontrolovat, zda uchazeč předložil potřebné doklady prokazující splnění kvalifikace v souladu s požadavky zadavatele a zákona, a to v plném rozsahu těchto požadavků.      

64.         K argumentu zadavatele, že v případě rozhodnutí o posečkání daně není naplněn jeden ze znaků daňového nedoplatku, a sice splatnost daně, uvádí Úřad následující. Úřad podotýká, že smyslem institutu posečkání daně je „odložení“ splnění daňové povinnosti u daně, jejíž splatnost již nastala. V důsledku posečkání tak sice dojde k posunu dne úhrady předmětné daně, avšak podstatné je, že daň, u níž bylo příslušným finančním úřadem povoleno posečkání s jejím zaplacením, je splatná. Právě řečené ostatně vyplývá z § 156 odst. 4 daňového řádu, v němž je uvedeno, že posečkání lze povolit nejdříve ode dne splatnosti (zdůrazněno Úřadem, pozn. Úřadu). Posečkání tudíž slouží k posunu úhrady daně na pozdější termín, jestliže by ke dni splatnosti mělo zaplacení daně pro daňový subjekt obecně negativní následky (např. pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, či by došlo k ohrožení výživy daňového subjektu – viz § 156 odst. 1 daňového řádu). Za účelem podpory shora řečeného Úřad odkazuje na komentářovou literaturu, kde ve vztahu k § 153 odst. 1 daňového řádu, jenž upravuje termín „daňový nedoplatek“, bylo uvedeno, že „Ačkoliv to zákon (daňový řád, pozn. Úřadu) výslovně nestanoví, je „den splatnosti“ pro účely vzniku nedoplatku dnem „původní“ splatnosti daně, nikoliv náhradním dnem splatnosti. K tomuto závěru je nutno dospět s přihlédnutím k celkové logice daňového řádu (…). (…) Daňový řád o nedoplatku hovoří i v případě posečkání úhrady daně či rozložení úhrady daně na splátky (§ 156) nebo v případě stanovení náhradního dne splatnosti.“[2] Úřad tudíž vyslovuje dílčí závěr, a sice ten, že jakákoliv daň, která není uhrazena včas, tj. ke dni splatnosti, je nedoplatkem, přičemž na tomto nemůže ničeho změnit ani fakt, že vykonatelnost platební povinnosti k úhradě dlužné částky je prostřednictvím rozhodnutí o posečkání daně odložena. I posečkaná daň totiž zůstává nedoplatkem, a to navzdory skutečnosti, že ji nelze po dobu povoleného posečkání vymáhat. Ačkoliv se tedy závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24.3.2009, vztahovaly k posečkání daně podle zákona o správě daní a poplatků, lze konstatovat, že jsou plně aplikovatelné, i pokud jde o otázku posečkání daně podle daňového řádu. Stěžejní pro šetřený případ tudíž je, že je-li příslušným finančním úřadem rozhodnuto o posečkání daně, nezaniká tím daňový nedoplatek a dodavatel, jemuž „bylo posečkáno“ se zaplacením konkrétní daně (daní) tak není kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky, neboť nesplňuje základní kvalifikační předpoklad stanovený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona. Úřad proto shora nastíněný argument zadavatele považuje za argument zcela irelevantní pro rozhodnutí věci.     

65.         K tvrzení zadavatele, že zákonodárce zamýšlel prostřednictvím posečkání daně umožnit subjektům, kterým bylo posečkání povoleno, nerušené ekonomické aktivity, a proto by bylo zcela proti tomuto záměru, aby zákon tyto osoby sankcionoval nemožností získat veřejnou zakázku, konstatuje Úřad následující. Úřad primárně opětovně podotýká, že smyslem prokazování kvalifikace je zajistit, aby se o konkrétní veřejnou zakázku ucházeli toliko ti dodavatelé, jež jsou schopni soutěženou veřejnou zakázku ve všech ohledech řádně plnit. Pokud by tomu tak nebylo, reálně by hrozila situace, že by veřejnou zakázku získal dodavatel, který by následně v praxi nebyl schopen poskytnout všestranně perfektní plnění této veřejné zakázky, což by vedlo k dalšímu vynakládání veřejných prostředků, a ve svém důsledku by tím byl popřen jeden z hlavních cílů zákona, kterým je právě snaha o co nejvíce efektivní alokaci veřejných peněz. Zákonodárce přitom onu „kvalifikovanost“ konkrétního dodavatele spatřuje i v tom, že tento dodavatel, k tomu, aby se mohl úspěšně ucházet o veřejnou zakázku, nesmí mít v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, přičemž mezi tyto nedoplatky spadá, jak bylo ostatně Úřadem zevrubně komentováno shora, i situace, kdy bylo konkrétnímu daňovému subjektu (dodavateli) příslušným finančním úřadem povoleno posečkání daně. Dodavatel, jemuž bylo posečkání povoleno, je tudíž podle dikce zákona nekvalifikovaným pro získání veřejné zakázky, jelikož nesplňuje základní kvalifikační předpoklad vymezený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona.

66.         Vzhledem ke shora řečenému proto nezbývá než konstatovat, že zadavatel v šetřeném případě nepostupoval v souladu s požadavky § 60 odst. 1 zákona, když ze zadávacího řízení nevyloučil vybraného uchazeče, jenž nesplnil základní kvalifikační předpoklad podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, neboť měl v důsledku rozhodnutí o posečkání daně daňový nedoplatek.     

67.         Jak bylo popsáno již výše, zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 60 odst. 1 zákona. Úřad přitom podotýká, že nezákonný postup zadavatele podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky. Úřad opakuje, že zadavatel na plnění veřejné zakázky obdržel celkem 3 nabídky (viz bod 5. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Nabídku tudíž podali toliko vybraný uchazeč a další dva uchazeči. Jak je přitom zřejmé ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek, nabídka jednoho z uchazečů byla hodnotící komisí vyřazena, jelikož tento uchazeč nesplnil všechny zákonem, jakož i zadavatelem, požadované kvalifikační předpoklady (viz bod 6. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Hodnoceny tak byly pouze 2 nabídky, a sice nabídka podaná vybraným uchazečem a nabídka „zbývajícího“ uchazeče. Vzhledem k právě řečenému Úřad dovozuje a uvádí, že pokud by zadavatel, resp. hodnotící komise, postupovala v souladu se zákonem a vyřadila nabídku podanou vybraným uchazečem, zbyla by zadavateli pouze jediná nabídka. Úřad přitom zdůrazňuje, že při nastoupení nastíněné situace by byl zadavatel dle platné a účinné právní úpravy v době zadávání šetřené veřejné zakázky povinen zadávací řízení podle § 84 odst. 1 písm. e) zákona bez zbytečného odkladu zrušit. Tím, že nabídka vybraného uchazeče postoupila až do fáze hodnocení nabídek, ačkoliv, jak bylo Úřadem bez nejmenších pochyb prokázáno, jeho nabídka měla být vyřazena a následně měl být vybraný uchazeč ze zadávacího řízení zadavatelem vyloučen, bylo umožněno, aby zadavatel vůbec mohl rozhodnout o výběru nejvhodnější nabídky a následně zadat realizaci šetřené veřejné zakázky právě vybranému uchazeči.      

68.         S ohledem k výše řečenému proto Úřad konstatuje, že shora uvedené pochybení zadavatele mělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak bylo Úřadem blíže popsáno v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, jestliže by zadavatel postupoval podle zákona a vybraného uchazeče ze zadávacího řízení vyloučil, vyvstala by mu povinnost zadávací řízení zrušit, jelikož by mu zbyla k hodnocení pouze jediná nabídka. Jestliže by zadavatel poté zadávací řízení v souladu s § 84 odst. 1 písm. e) zákona zrušil, pak by, z logiky věci, ani nedošlo k výběru nejvhodnější nabídky. Vzhledem k právě řečenému tudíž Úřad uvádí, že nezákonný postup zadavatele měl ve svém důsledku přímý vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť vedl k tomu, že zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, ačkoliv, pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, tedy pokud by vybraného uchazeče z další účasti v zadávacím řízení vyloučil, pak by k výběru nejvhodnější nabídky v šetřeném případě vůbec nedošlo a vybraný uchazeč by se tak vybraným uchazečem nestal. Nezákonný postup zadavatele tak zcela evidentně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky.    

69.         Pro úplnost Úřad dodává, že ačkoliv se s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jednalo o podlimitní veřejnou zakázku podle § 12 odst. 2 zákona, zadavatel se rozhodl zadat šetřenou veřejnou zakázku postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky. Uvedené vyplývá kupříkladu ze zadávací dokumentace, v níž je na několika místech řečeno, že se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku, a současně také ze skutečnosti, že zadavatel oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejnil i v Úředním věstníku Evropské unie podle § 146 písm. b) zákona. V takovém případě zákon v § 26 odst. 5 zákona stanoví, že zahájí-li veřejný zadavatel zadávání podlimitní veřejné zakázky postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel z libovolné příčiny zvolil v zadávacím řízení postup platný pro nadlimitní veřejnou zakázku, čili přísnější režim zákona, vznikla mu povinnost nést všechny následky, a to i negativní, s tím spojené, k jejichž „nesení“ by v případě, že by šetřenou veřejnou zakázku zadával jako podlimitní veřejnou zakázku, jinak nebyl povinen. Jelikož zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky aplikoval postup dle § 26 odst. 5 zákona, na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že novelou zákona č. 341/2013 Sb. došlo ke změně limitů u podlimitních veřejných zakázek, kdy dle pozdější právní úpravy by se na základě výše stanovené předpokládané hodnoty jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu.      

70.         Na základě všech výše uvedených skutečností a v souvislosti se všemi zjištěnými poznatky Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení, ačkoliv vybraný uchazeč neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tím podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Nelze totiž vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem a vybraného uchazeče vyloučil z účasti v zadávacím řízení, mohl zahájit nové zadávací řízení, v němž mohl obdržet nabídky i od dalších dodavatelů, kteří by mu mohli nabídnout výhodnější podmínky plnění veřejné zakázky, a kteří by splnili všechny kvalifikační předpoklady.  

71.         Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tedy, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.         

IV.         K ULOŽENÍ POKUTY

72.         Podle § 120 odst. 1. písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

73.         Tím, že zadavatel při zadání šetřené veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když nevyloučil ze zadávacího řízení vybraného uchazeče, jenž neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tento nezákonný postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel   s vybraným uchazečem dne 23.1.2014 smlouvu na veřejnou zakázku, naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

74.         Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.      

75.         Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění novely zákona č. 40/2015 Sb., odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

76.         V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl z podnětu, jenž obdržel dne 4.11.2014. Ke spáchání správního deliktu pak došlo dne 23.1.2014, kdy zadavatel s vybraným uchazečem uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky. Správní řízení z moci úřední bylo zahájeno dne 2.6.2015. Z uvedených údajů tudíž vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt, a to ani podle zákona ve znění novely č. 40/2015 Sb., nezanikla.

77.         Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d).

78.         Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí 669 493,- Kč (viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku 66 949 Kč.

79.         Podle § 121 odst. 2, věty první, zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

80.         Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6.12.2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

81.         Úřad při stanovení výše pokuty vzal v první řadě v úvahu závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci. V důsledku toho, že zadavatel nevyloučil ze zadávacího řízení vybraného uchazeče, který nesplňoval kvalifikační předpoklady, bylo reálné riziko, že veřejná zakázka nebude řádně plněna, což by mohlo vést k dalším, původně nepředpokládaným, nákladům pocházejícím z veřejných zdrojů. Jedná se tudíž o správní delikt poměrně závažného charakteru.   

82.         Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. V daném případě měl spáchaný správní delikt za následek, že zadavatel vůbec mohl uzavřít s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, jelikož, jak bylo Úřadem podrobně popsáno již shora, pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem a vybraného uchazeče ze zadávacího řízení vyloučil, byl by následně povinen zadávací řízení podle § 84 odst. 1 písm. e) zákona zrušit a k výběru nejvhodnější nabídky a následnému uzavření smlouvy s vybraným uchazečem by ani nedošlo. Postup zadavatele tak podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky.    

83.         Jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil skutečnost, že zadavatel v celém průběhu správního řízení poskytl Úřadu řádnou součinnost. Vedle této skutečnosti zohlednil Úřad jako další polehčující okolnost i fakt, že zadavatel, ačkoliv, vzhledem k výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky, nemusel, zadával veřejnou zakázku jako nadlimitní veřejnou zakázku, tj. v přísnějším režimu zákona. V důsledku právě řečeného tak zadavateli vyvstala řada povinností, k jejichž splnění by, pokud by šetřenou veřejnou zakázku zadával jako podlimitní veřejnou zakázku, nebyl povinen – typicky se jedná o uveřejnění konkrétních úkonů zadavatele v Úředním věstníku Evropské unie ve smyslu § 146 zákona. Tím, že se zadavatel z libovolné příčiny podřadil pod přísnější režim, když veřejnou zakázku zadával jako nadlimitní veřejnou zakázku, byly vytvořeny předpoklady pro větší kontrolu transparentnosti postupu zadavatele ze strany veřejnosti, stejně tak zvoleným postupem umožnil soutěž většího počtu dodavatelů.

84.         Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal Úřad žádné přitěžující okolnosti, jež by měly vliv na uloženou výši pokuty.

85.         Vzhledem k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, má Úřad za to, že nelze zcela minimalizovat výši sankčního postihu. Úřad při stanovení výše pokuty dále zohlednil tu skutečnost, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání.

86.         Při určení výše pokuty Úřad vzal v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z ročních účetních závěrek zadavatele za roky 2012 a 2013 vyplývá, že rozpočet zadavatele se pohybuje řádově ve výši miliard korun v každém ze sledovaných let. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační.

87.         Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů zadavatele Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil stanovenou výši pokuty, vzhledem k okolnostem případu, jako dostačující. Proto Úřad zadavateli uložil pokutu ve výši 5 000,- Kč. Uložená pokuta se pohybuje při spodní hranici zákonné sazby a plní tak výrazně preventivní funkci. Je však současně třeba mít na paměti, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu. Peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

88.         Úřad posoudil postup zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty, neboť tím, že zadavatel již dne 23.1.2014 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, nelze v šetřeném případě dosáhnout nápravy jinak. Z uvedeného důvodu uložil Úřad pokutu ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

89.         Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710. Jako variabilní symbol zadavatel uvede své identifikační číslo.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu, a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.  

místopředseda

 

 

 

Obdrží

Vysoké učení technické v Brně, Antonínská 548/1, 602 00 Brno

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky.

[2]Lichnovský, O., Ondrýsek, R. a kolektiv, Daňový řád. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2011, 614 s.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz