Vize a výzvy v dozoru nad veřejným zadáváním

2. 7. 2021
Při příležitosti třicátého výročí fungování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže přinášíme sérii textů, v nichž shrnujeme priority a vize v jednotlivých oblastech působnosti.

Dozor nad zadáváním veřejných zakázek je již od roku 1995 významnou agendou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a nutno dodat, že z hlediska množství vedených správních řízení také agendou zdaleka nejpočetnější. V čem však spo­čívá ona mimořádná důležitost zadávání veřejných zakázek, která k této oblasti poutá pozornost nejen odborné, ale i laické veřejnosti?

Logickou odpovědí, která asi každého napadne na prvním místě, je, že se v této oblasti „točí hodně peněz“. Vždyť v posledních šesti letech před nynější koronaviro­vou krizí trh veřejných zakázek představoval každoročně 500 až 650 miliard korun, chcete-li nějakých 10 až 13 procent hrubého domácího produktu České republiky. K tomu přistupuje skutečnost, že z valné většiny (pomineme-li poněkud specifickou oblast sektorových veřejných zakázek) se jedná o prostředky z veřejných rozpočtů, což je v podstatě eufemismus pro peníze, na které se skládají daňoví poplatníci, tedy my všichni. Tak enormní množství našich společných peněz jistě zasluhuje odpovídající ochranu. Nikdo dosud nevymyslel lepší ochranu hospodárného vyna­kládání veřejných prostředků než vydávání těchto prostředků na základě smluv uzavřených v prostředí férové a co nejširší hospodářské soutěže.

Nad zadáváním veřejných zakázek bychom se však měli zamýšlet i z jiného úhlu pohledu, který pohříchu není tak často traktován. Jde o to, že existuje velmi úzká vazba mezi zadáváním veřejných zakázek a kvalitou života v naší zemi v nejširším slova smyslu. Každý z nás hodnotí kvalitu svého života mimo jiné na základě aspektů, jako je dopravní dostupnost (zahrnující jak samotnou infrastrukturu typu silnic, dál­nic a železnic, tak i veřejnou hromadnou dopravu), kvalita lékařské péče (daná vedle kvality samotných lékařů a dalšího zdravotnického personálu rovněž přístrojovým vybavením nemocnic, ale také jejich stavebně-technickým stavem), kvalita dalších veřejných služeb (funkční integrovaný záchranný systém, školství či úřady) a mno­hých dalších. Všechny zmíněné statky jsou z drtivé většiny financovány z veřejných prostředků a je-li třeba pro jejich zajištění nakoupit nějaké zboží, služby či stavební práce, děje se tak prostřednictvím zadávání veřejných zakázek. Zadávána je výstavba silnic, dálnic a železnic, stejně tak škol a nemocnic spolu s veškerým vybavením, bez kterého by nemohly budovy plnit svůj účel. Pokud na místo neštěstí míří jednotlivé složky integrovaného záchranného systému, používají dopravní prostředky a vyba­vení, které byly předmětem veřejné zakázky na dodávky. Totéž platí pro informační systémy, v dnešní digitální době nutné k řádnému chodu institucí od nemocnic po úřady. Již tento krátký a ani zdaleka ne úplný výčet ukazuje, že nebude-li zadávání veřejných zakázek kvalitní, bude docházet nejen k plýtvání veřejnými prostředky, ale zároveň my všichni budeme méně spokojeni s našimi životy.

Pokud konzument veřejných statků požaduje jejich co nejvyšší kvalitu, je přiro­zeným zájmem poskytovatele, takovou kvalitu nabídnout. Ať už se jedná – velmi zjednodušeně řečeno – o stát či obce, města, kraje a jejich podřízené organizace (od správců klíčové infrastruktury typu Ředitelství silnic a dálnic nebo Správy železnic, přes nemocnice až po základní školy v malých obcích), což jsou všechno nepochybně veřejní zadavatelé, kvalita jimi zajišťovaných činností či služeb je podmíněna kvalitními nákupy. Zvládnout profesionálně zadávací proces je tak nejvlastnějším zájmem každého alespoň trochu zodpovědného zadavatele.

Právní úprava veřejného zadávání není zcela na libovůli českého zákono­dárce. Zadávání veřejných zakázek je harmonizovanou oblastí regulovanou na úrovni Evropské unie směrnicemi, a to jak z hlediska samotného procesu zadávání (v současné době klasická směrnice 2014/24/EU, sektorová směrnice 2014/25/EU a směrnice o udělování koncesí 2014/23/EU, všechny z 26. 2. 2014), tak z hlediska dozoru (přezkumné směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS ve znění směrnice 2007/66/ES z 11. 12. 2007). Tyto směrnice v současné době do českého právního řádu transponuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Cílem shora uvedeného, poněkud obšírného úvodu však bylo ozřejmit, že právní úprava veřejného zadávání, včetně dozoru nad ním, má podstatně hlubší smysl než jen implementovat evropskou úpravu. Kvalitní právní úprava a obdobně kva­litní postup zadavatelů podle ní v podstatě podmiňuje uspokojivé fungování celé veřejné sféry, což má dopad na životy nás všech.

Právě toto sepjetí veřejných zakázek s činnostmi v zásadě všech veřejných sub­jektů vede mimo jiné k tomu, že právní úprava podléhá v čase různým trendům podle aktuální společenské objednávky. Příkladem budiž tzv. transparentní či protikorupční novela předcházejícího zákona o veřejných zakázkách, která byla ve Sbírce zákonů publikována v únoru 2012 pod číslem 55/2012 a jejímž cílem bylo po určitých předchozích negativních zkušenostech posílit transparentnost zadávacích procesů.

Výsledkem této – nepochybně dobrými úmysly vedené – snahy pak byla právní úprava, která byla i přes další dílčí změny ke konci své účinnosti vnímána všeo­becně jako příliš svazující či rigidní a administrativně náročná.

Stávající zákon má proto jiný leitmotiv, který by se dal popsat jako větší svoboda pro zadavatele, a to ve smyslu záměrné deregulace jednotlivých procesních kroků v rámci zadávání a širších možností pro přizpůsobení vlastního postupu skutečným potřebám zadavatele. Tak jako vždy v životě však i zde platí teze, že s nabytou svobodou je třeba zacházet uvážlivě, respektive čím větší je svoboda, tím větší je i odpovědnost. Zadavatel má stále povinnost dodržovat základní zásady zadávacího řízení, a pokud zákon detailně některé procesy nereguluje, neznamená to automaticky, že zadavatel může postupovat zcela libovolně. Vždy musí zvolit takový postup, kterým základní zásady naplní.

Druhým trendem, který po nabytí účinnosti zákona č. 134/2016 Sb. hýbe svě­tem veřejných zakázek více než kdy jindy, je otázka kvalitativního přístupu k zadávání. V souladu s tím, co bylo řečeno úvodem, dnes již většina zadavatelů dospívá k závěru, že kvalita je i v kontextu veřejných nákupů klíčovým pojmem. Nejlevnější nabídka nemusí být vždy nabídkou nejvýhodnější. Opak je mnohdy pravdou.

V zadavatelské praxi se tak stále častěji setkáváme s kvalitativními hodnotícími kritérii, a to i ve velmi sofistikované podobě převzaté ze zahraničí. V této souvis­losti nelze nezmínit tzv. metodu Best Value Approach založenou na premise, že skutečným odborníkem na poptávané plnění je dodavatel, a proto je třeba hod­notit především úroveň jeho expertízy. S tímto přístupem je pak nutně spjat další posun, a to v tom smyslu, že pokud má zadavatel hodnotit kritéria jako úroveň expertízy dodavatele, zvládání rizik či přidanou hodnotu navrhovaného řešení, má to smysl pouze tehdy, pokud má dodavatel v rámci realizace plnění vůbec nějakou svobodu k využití svých odborných znalostí. Tím se dostávají do popředí dodací metody Design & Build, případně Design, Build & Operate, tedy situace, kdy je jeden dodavatel zodpovědný jak za návrh řešení (design), tak i za jeho pro­vedení (typicky výstavbu build) nebo i následný provoz (operate). Zadavatel tak ve svém zadání specifikuje v zásadě jen účel, standardy a požadavky na rozsah, respektive funkci či výkon daného plnění. Konkrétní cesta, jakou splnění těchto kritérií dodavatel dosáhne, je pak otázkou právě jeho expertízy a především jeho odpovědnosti. Nehovoříme-li o zcela jednoduchých plněních, kde je zadavatel schopen úroveň kvality přesně a jednoznačně vymezit (a následně i zkontro­lovat) a kde dodavatel v podstatě žádnou svobodu při své činnosti nemá, jsou právě popsané metody nepochybně budoucností veřejného zadávání.

Mluvíme-li o „soutěžení na kvalitu“, je třeba zmínit i stěžejní celoevropský trend, kterým je strategické či odpovědné zadávání. Zadavatelům, zpravidla veřejným institucím, by totiž nemělo jít jen o technickou kvalitu dodávaného plnění, ale i o širší společenské dopady realizace veřejné zakázky. Jde zejména o dopady na životní prostředí a sociální dopady. Právě zohledněním těchto aspektů lze prostřednictvím zadávání veřejných zakázek dosahovat i jiných cílů veřejných zadavatelů, než je jen hospodárné, účelné a efektivní nakládání s veřejnými prostředky (například cílů v oblasti sociální politiky ve smyslu snižování neza­městnanosti). Nezapomínejme přitom, čím tento příspěvek začal: v rámci veřej­ných zakázek jsou vynakládány finanční prostředky v tak velkém objemu, že prostřednictvím určitého způsobu zadávání veřejných zakázek (třeba s důsled­ným zohledněním ekologických aspektů plnění) lze aspirovat na změnu chování celých segmentů trhu.

V tomto smyslu je pro odpovědného veřejného zadavatele kvalitním jen plnění, které je ekologické a které přináší i další společenské výhody, zejména na soci­álním či inovačním poli (ať už se jedná o zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce nebo o zavádění efektivnějších přístupů k poskytování různých služeb často spojené například s digitalizací). Nepochybně také platí, že co ze svých záměrů veřejná sféra vyřeší ve spolupráci se soukromým sektorem pro­střednictvím strategického zadávání veřejných zakázek, nemusí následně řešit prostřednictvím jiných nástrojů, například dotací.

Nehovoříme přitom o vzdálené budoucnosti. V samém závěru minulého roku byla ve Sbírce zákonů publikována novela zákona o zadávání veřejných zaká­zek, která mezi základní zásady zadávacího řízení (doposud se jednalo o zásady transparentnosti, přiměřenosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení) dopl­nila zcela nové zásady sociálně odpovědného, environmentálně odpovědného a inovačního zadávání. Zadavatel je tak nově od 1. ledna 2021 povinen ve všech svých postupech, je-li to – slovy zákona – vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, tyto zásady dodržovat. Trend je tedy potvrzován i pro mnohé pravda dosti překvapivou legislativní iniciativou.

Další potvrzení popsaného vývoje, tentokrát na celoevropské úrovni, představuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1161/EU o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel, která by měla být do českého právního řádu transponována zákonem o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících. Podle návrhu tohoto zákona by měl každý zadavatel povinnost dodržet určité minimální podíly nízkoemisních vozidel a vozidel s nulovými emisemi při zadávání určitých druhů nadlimitních veřejných zakázek a při pořizování veřejných služeb v přepravě cestujících (při překročení určité prahové hodnoty těchto pořizovaných služeb).

Moderní tvář zadávání veřejných zakázek lze dále vnímat prostřednictvím elektro­nizace zadávacích procesů. Komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem musí podle platné právní úpravy probíhat až na výjimky elektronicky. To komunikaci jednak usnadňuje a zefektivňuje, především to však představuje výrazné zpře­hlednění celého procesu zadávání. S elektronickou nabídkou podanou prostřed­nictvím certifikovaného elektronického nástroje například nelze manipulovat tak jednoduše jako v případě nabídek v listinné podobě. Díky elektronizaci tudíž mohly být mimo jiné ze zákona odstraněny některé detailní povinnosti, například právě povinnost otevřít nabídky bez zbytečného odkladu poté, co skončila lhůta pro podání nabídek. Opatření, které mělo zabraňovat právě nezákonným manipu­lacím s podanými nabídkami, jednoduše není v digitální době potřeba.

Obdobně posilují transparentnost uveřejňovací povinnosti zadavatelů. Nejde jen o to, že například povinně uveřejňovaná zadávací dokumentace na profilu zada­vatele umožňuje účast širokého okruhu dodavatelů, ale uveřejňovací povinnosti umožňují i kontrolu zadávání nejen ze strany veřejnosti, ale i příslušných kon­trolních orgánů. Řádné plnění uveřejňovacích povinností ze strany zadavatelů tak například umožňuje i aktivní vyhledávání a odhalování kartelových dohod ve veřejných zakázkách, což je rovněž v kompetenci Úřadu pro ochranu hos­podářské soutěže. Tzv. bid rigging je přitom společensky vysoce nebezpečné jednání, neboť bez skutečné konkurence ztrácí jakákoli regulace zadávání veřejných zakázek svůj prvotní smysl. Lapidárně řečeno: nebudou-li mezi sebou dodavatelé skutečně soutěžit, je právní úprava, která má pro tuto soutěž zajistit předpoklady, naprosto neúčinná a nemůže naplnit svůj primární cíl, tj. ochranu peněz nás všech.

V návaznosti na představení základních trendů v oblasti veřejného nákupu se dostáváme k roli Úřadu. Hned na tomto místě je třeba vyjevit pro zadava­tele jistě nepříjemnou pravdu: bez ohledu na detaily právní úpravy bude vždy platit, že právní regulace zadávání veřejných zakázek ukládá zadavateli přede­vším povinnosti (v zájmu ochrany veřejných prostředků omezuje jeho smluvní volnost) a dodavatelům přiznává především práva (zejména právo na trans­parentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení). V důsledku toho dozor nad zadáváním veřejných zakázek (včetně koncesí), respektive nad dodržováním zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestují­cích, který provádí Úřad, respektive v prvním stupni Sekce veřejných zakázek, je dozorem nad postupy zadavatelů. Do budoucna by pak v návaznosti na trans­pozici již zmiňované směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1161/EU o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel do vnitrostátního právního předpisu, měl být Úřadu svěřen i dozor nad plněním některých povin­ností v souvislosti s nákupy nízkoemisních vozidel; gros výkonu činnosti dozoru by mělo započít od roku 2026.

Výkon dozoru v dnešní době představuje nepochybně mimořádnou výzvu. Trendy zasahující výkon dozoru nutně kopírují obecné trendy zakázkového světa. Jsme tak svědky posunu od přezkumu dodržení formálních pravidel zadávacího procesu k jeho samotnému obsahu, tj. k posuzování, co je vlastně zadavatelem poptáváno a jaké požadavky jsou kladeny na dodavatele. V typickém návrhu či podnětu tak dnes není zpochybňováno nedodržení nějakého zákonem jasně definovaného postupu, ale skrytě diskriminační vymezení předmětu plnění či kvalifikace.

Tento posun v zásadě není překvapivý. Za léta soužití s různými právními úpra­vami se zadavatelé naučili zvládat jednotlivé procesní postupy a mnohá rigidní pravidla byla navíc ze zákona vypuštěna. Ona nepřekvapivost popisované pro­měny podoby dozoru nad zadáváním ovšem nikterak neumenšuje její konse­kvence z hlediska složitosti vedených řízení a šetření. Předmětem sporu nyní není, jak zadavatel zadává, což je přirozeně oblast, na kterou musí být zaměst­nanci Úřadu odborníky, ale co poptává, přičemž nelze očekávat, že by ÚOHS mohl disponovat expertízou ve všech myslitelných oblastech veřejných investic (tj. od nákupu diagnostických lékařských přístrojů až po výstavbu infrastruk­turních projektů). Diskriminace některých dodavatelů přitom může být skryta v detailu, který je i pro poučeného laika jednoduše neodhalitelný.

Při zvážení vázanosti přísnými procesními pravidly, zejména správním řádem, a pochopitelného tlaku veřejnosti na co nejefektivnější, respektive co nejrych­lejší rozhodování představuje správní řízení v oblasti dozoru nad zadáváním veřejných zakázek nepochybně jedno z nejsložitějších správních řízení v českém právním řádu.

Právě tato složitost – ve všech jejích aspektech – je jedním z důvodů, které s sebou přinášejí nutnost systémových změn a opatření, jež budou v nadchá­zejícím období v Sekci veřejných zakázek uváděna do praxe. Úřad tak do další dekády své činnosti vstupuje s vizí změny způsobu vedení a vnitřní systemizace své největší sekce. Motiv je zcela jednoduchý: zefektivnění nejen samotného výkonu dozoru, ale zejména otevření se adresátům rozhodovací praxe, a to ve smyslu osvětové činnosti. Právě skloubení výkonu dozoru a provádění osvě­tové činnosti je pro ÚOHS jednou z největších výzev.

K tomu, aby mohl být kvalitním způsobem vykonáván dozor nad veřejným zadá­váním, spolu s výrazným posilněním osvětové, a tím ve svém důsledku i pre­venční činnosti, je nezbytné disponovat erudovaným personálním aparátem. Bez něj jsou všechny vytyčené cíle jen nezhmotněnou ideou a přáním. Důležité jsou však konkrétní činy a výsledky. Sekce veřejných zakázek již nyní bezesporu disponuje řadou odborníků, bez nichž by ostatně nebylo možno zajistit dozor ani doposud. K naplnění aktuálních vizí je však nezbytné nejen tyto klíčové osoby v rámci Úřadu udržet, ale současně vychovávat i další odborníky. V tomto ohledu se jako přirozená cesta jeví rozšíření povědomí o náplni práce a smysluplnosti samotné existence Sekce veřejných zakázek mezi jejími potenciálními budou­cími zaměstnanci. Jedním z vhodných nástrojů pak je spolupráce s vysokými školami, neboť právě absolventi vysokých škol jsou těmi, na které je možno a nutno při úvahách o rozšiřování týmu odborníků na veřejné zadávání cílit. Stu­dentům tak lze umožnit nahlédnout „pod pokličku“ způsobu výkonu dozoru, při­čemž cílem je, aby se někteří z nich již v rámci studia směrem k této nepochybně zajímavé problematice profilovali. Následně se pak mohou stát těmi, které zrovna oblast veřejného zadávání pohltí a kteří budou vidět smysl své profesní kariéry v ochraně regulérnosti veřejných soutěží.

V souvislosti s personálním obsazením Sekce veřejných zakázek není možno ani bagatelizovat situaci na trhu práce. Nelze přehlížet, že v oblasti veřejného zadá­vání, a to jak zadávání samotného, tak jeho administrace a poradenství s ním spojeného, se „točí“ nemalé objemy peněz. Úřad jakožto zaměstnavatel je pak na trhu práce vystaven velké konkurenci. Byť leckdy není a z povahy věci ani nemůže být schopen finančně konkurovat některým zaměstnavatelům, typicky ze soukromého sektoru, je jistě schopen svým zaměstnancům nabídnout jiná pozitiva. Tím nejzásadnějším je vysoce zajímavá náplň práce, která není stere­otypní, umožňuje nahlédnout do tajů nejrůznějších druhů nákupů a způsobů jejich realizace. Unikátnost práce pak spočívá v roli nestranného rozhodce (soudce v obecném významu toho slova) posuzujícího odborné otázky bez tlaku a zájmů konkrétního klienta, který mnohdy sleduje pouze svůj partikulární cíl. Práce pro ÚOHS je rovněž prací v mladém, dynamickém pracovním kolektivu. V neposlední řadě se pak nejen budoucím zaměstnancům dostane metodic­kého vedení a možnosti neustálého prohlubování svých odborných znalostí.

Metodická a osvětová činnost, tzn. zvyšování povědomí o veřejném zadávání, totiž není důležité pouze navenek. Stejná pravidla je potřeba uplatnit i směrem dovnitř Úřadu. Jednou ze systémových změn, které budou již od 1. 7. 2021 uváděny na Sekci veřejných zakázek do praxe, bude i způsob vedení a zvyšování erudice vlastních zaměstnanců. Tomu bude odpovídat i její nová systemizace a rozložení. Dozorová část Sekce veřejných zakázek tak bude posílena o nově zřízené útvary, které budou nápomocny interní metodické a vzdělávací činnosti.

Je třeba přiznat, že veřejnost vnitřní procesy příliš nezajímají. Pro odborníky i laiky, jejichž životy jsou kvalitou veřejného zadávání i dozoru nad ním zásadním způsobem ovlivňovány, je důležité působení Úřadu navenek. To je jistě naprosto legitimní pohled, nicméně stále je potřeba mít na zřeteli nezpochybnitelnou sku­tečnost, že právě vhodně nastavené vnitřní procesy včetně personálního zabez­pečení jsou klíčem ke kvalitním výstupům. Proto je nezbytné se těmto aspektům poctivě věnovat a proto jim byla věnována i část tohoto příspěvku.

V uplynulých letech byla činnost ÚOHS veřejností vnímána zejména prostřed­nictvím jeho rozhodovací činnosti. To je ostatně jeho primární úloha. Ale tak, jak se mění trendy v oblasti veřejného zadávání na základě společenské objed­návky, je třeba reflektovat zájem veřejnosti o prezentaci názorů Úřadu i jiným způsobem než prostřednictvím rozhodovací praxe. Tento zájem je pochopitelný a má své nezpochybnitelné ratio. Aktivita navíc, nad rámec samotného dozoru, může výrazně přispět ke kultivaci soutěžního prostředí v České republice. Pro zadavatelskou praxi má neoddiskutovatelnou cenu informace, jak nad určitými situacemi uvažuje ten, kdo o zákonnosti jejich postupu rozhoduje. Má-li zadava­tel takovou relevantní informaci, může tomu přizpůsobit svůj postup. Obdobný kultivující dopad lze důvodně předpokládat i ve vztahu k dodavatelům, kteří mohou na základě dostatku informací lépe a odpovědněji zvážit, zda například iniciovat správní řízení u Úřadu či nikoliv.

Právě otevření se navenek, odvaha vyjevit své názory nad tématy aktuálně řešenými zadavatelskou obcí, tzn. nikoliv až ex post, stejně tak srozumitelné prezentování závěrů vyplývajících ze samotné rozhodovací praxe je tím, na co se do budoucna Úřad prostřednictvím Sekce veřejných zakázek též intenzivně zaměří. Sekce veřejných zakázek tak bezesporu stojí před výzvou v podobě výrazně většího rozsahu své činnosti. Je to však klíč k úspěchu. Je třeba držet krok s dobou; být proaktivní, nikoliv reaktivní.

I pro samotný výkon činnosti dozorového orgánu je nezbytné vnímat, co se děje za jeho zdmi. Je potřeba reflektovat aktuální problémy zadavatelů, které řeší, mít přehled o moderních a inovativních přístupech k zadávání apod. Pakliže je to nezbytné, je namístě případně včas a rozumně korigovat tyto úvahy či přijímaná řešení. Přesně k takovému přístupu v podstatě vybízí i relevantní právní před­pisy zadavatele, o čemž svědčí i nově stanovené zásady. O veřejném zadávání je potřeba přemýšlet v širších souvislostech, zkrátka být „o krok vpřed“; nabízí se, aby v tomto ohledu šel vzorem i ten, kdo je následně tím, kdo „soudí ostatní“. Avšak nikdy nesmí být, při veškeré snaze o erudici a kultivaci soutěžního pro­středí, opomíjeno, že závazný právní názor na určitý postup zadavatele je možno dát výlučně na základě výsledku vedeného správního řízení, v němž mohou strany uplatnit všechna svá práva a v němž je zjištěn úplný skutkový stav věci.

Smysl a poslání činnosti Sekce veřejných zakázek by neměly být zhmotněny jen do roviny zvládnutí co nejvyššího množství co nejrychleji rozřešených pří­padů. Je snad přáním nás všech, aby se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v rámci svých výročních zpráv pyšnil informací o co nejvyšším počtu nesprávně zadaných veřejných zakázek v České republice? Společným přáním a cílem nás všech by mělo být zdravé soutěžní prostředí, v němž je minimum nezákonně zadaných zakázek. Tedy prostředí, v němž zadavatelé svévolně a takřka z ruky nevydávají peníze nás, daňových poplatníků, předem domluveným firmám, stejně tak prostředí, v němž Úřad nezaujímá roli bitevního pole, na kterém si znepřátelení konkurenti vyřizují své účty, tj. úmyslně bojkotují zadání jakékoli zakázky jen proto, aby dané plnění nedodával někdo jiný.

Bezesporu vždy musí existovat orgán, který nad zákonností soutěže bude dohlížet. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže si je důležitosti role, která mu je svěřena, velmi dobře vědom. Pro nadcházející období se Sekce veřejných zakázek kromě své represivní funkce bude zaměřovat i na prevenci, vedena snahou o zajištění efektivnosti jak vynakládání veřejných prostředků, tak soutěže jako takové. Jedná se o pomyslné spojené nádoby: jedno bez druhého nebude existovat.

Mgr. Markéta Dlouhá

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

24. září 2021 / Předseda ÚOHS potvrdil pokutu 800 000 Kč za přestupky při nákupu policejních pušek a samopalů Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna zamítl rozklad Ministerstva vnitra České republiky a potvrdil tak uložení pokuty ve výši 800 000 korun za porušení zákona o...

22. září 2021 / ÚOHS si připomněl 30 let své existence na slavnostní konferenci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dnes oslavil 30 let své existence slavnostní konferencí, která se uskutečnila v Lichtenštejnském paláci v Praze. Přání k „narozeninám“ Úřadu...

16. září 2021 / Zvažujete kariéru ve veřejné správě? Přijďte se podívat na Den otevřených dveří ÚOHS Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pořádá 6. října 2021 ve svém sídle na třídě Kpt. Jaroše 7 v Brně historicky první Den otevřených dveří pro zájemce o práci v oblasti dozoru...

Chcete-li dostávat aktuality mailem, zanechte nám prosím svou adresu a vyberte oblast.

Email:
Oznámení o připravovaném spojení soutěžitelů
Významná tržní síla
Hospodářská soutěž
Veřejné zakázky
Veřejná podpora
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz