Rozhodnutí: R398/2013/VZ-8241/2014/310/PMa

Instance II.
Věc PRE – obnova ŘS, ochran, T202 výměna
Účastníci
  1. KLEMENT a. s.
  2. MVM OVIT ZRt
  3. ČEPS, a. s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2013
Datum nabytí právní moci 18. 4. 2014
Související rozhodnutí S580/2013/VZ-22371/2013/511/JPo
R398/2013/VZ-8241/2014/310/PMa
Dokumenty file icon dokument ke stažení 419 KB

 

Č. j.: ÚOHS-R398/2013/VZ-8241/2014/310/PMa

 

17. dubna 2014

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 2. 12. 2013 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne), jenž podal navrhovatel – účastníci „Sdružení KLEMENT – OVIT Přeštice“

 

  • KLEMENT a.s., IČ 25016695, se sídlem Hliňany 18, 403 13 Řehlovice, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 27. 8. 2013 MT Legal s.r.o., advokátní kanceláří, IČ 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno,

 

  • MVM OVIT ZRt, Cg. 01-10-041829, se sídlem Körvasútor 105-106, 1158 Budapest, Maďarsko, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 23. 9. 2013 společností KLEMENT a.s., IČ 25016695, se sídlem Hliňany 18, 403 13 Řehlovice,

 

kteří uzavřeli dne 11. 7. 2013 smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účelem vypracování a podání žádosti o účast v jednacím řízení s uveřejněním včetně prokázání splnění kvalifikačních předpokladů na veřejnou zakázku „PRE – obnova ŘS, ochran, T202 výměna“ a podání společné nabídky,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S580/2013/VZ-22371/2013/511/JPo ze dne 15. 11. 2013, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné zakázce s názvem „PRE – obnova ŘS, ochran, T202 výměna“, zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo do informačního systému o veřejných zakázkách odesláno dne 14. 6. 2013 a uveřejněno dne 17. 6. 2013 pod ev. č. 357242, ve znění opravy uveřejněné dne 21. 6. 2013, jehož dalším účastníkem je zadavatel –

 

  • společnost ČEPS, a.s., IČ 25702556, se sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S580/2013/VZ-22371/2013/511/JPo ze dne 15. 11. 2013

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle  § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 25. 9. 2013 návrh navrhovatele účastníků „Sdružení KLEMENT – OVIT Přeštice“

  • KLEMENT a.s., IČO 25016695, se sídlem Hliňany 18, 403 13 Řehlovice, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 27. 8. 2013 MT Legal s.r.o., advokátní kanceláří, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno,
  • MVM OVIT ZRt, Cg. 01-10-041829, se sídlem Körvasútor 105-106, 1158 Budapest, Maďarsko, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 23. 9. 2013 společností KLEMENT a.s., IČO 25016695, se sídlem Hliňany 18, 403 13 Řehlovice,

kteří uzavřeli dne 11. 7. 2013 smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účelem vypracování a podání žádosti o účast v jednacím řízení s uveřejněním včetně prokázání splnění kvalifikačních předpokladů na veřejnou zakázku „PRE – obnova ŘS, ochran, T202 výměna“ a podání společné nabídky (dále jen „navrhovatel“) na přezkoumání úkonů zadavatele – ČEPS, a.s., IČO 25702556, se sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10 (dále jen „zadavatel“), učiněných v rámci zadávacího řízení pro veřejnou zakázku s názvem „PRE – obnova ŘS, ochran, T202 výměna“, zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 17. 6. 2013 pod ev. č. 357242 ve znění opravy uveřejněné dne 21. 6. 2013 (dále jen „veřejná zakázka“).

 

2. Dne 8. 8. 2013 proběhlo jednání hodnotící komise, jehož předmětem bylo posouzení žádostí zájemců o účast v jednacím řízení s uveřejněním. Při posouzení kvalifikace dospěla hodnotící komise k závěru, že navrhovatel neprokázal splnění profesních a technických kvalifikačních předpokladů dle části A kvalifikační dokumentace, a proto zadavatel dne 19. 8. 2013 rozhodl o jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení.

 

3. Dne 8. 8. 2013 na jednání hodnotící komise došlo k omezení počtu zájemců dle zadavatelem vymezeného kritéria v části B kvalifikační dokumentace, tedy na základě celkového počtu významných referenčních akcí splňujících požadované technické kvalifikační předpoklady dle části A kvalifikační dokumentace.

 

4. Dne 3. 9. 2013 podal navrhovatel námitky proti rozhodnutí zadavatele o jeho vyloučení a proti zadávacím podmínkám. Z předložené dokumentace, a to konkrétně z rozhodnutí o námitkách, vyplývá, že námitky byly zadavateli doručeny 3. 9. 2013. Po přezkoumání oprávněnosti námitek navrhovatele zadavatel těmto námitkách částečně vyhověl, a to v části směřující proti postupu zadavatele při vyhotovení „protokolu o jednání hodnotící komise – posouzení žádostí zájemců o účasti v jednacím řízení s uveřejněním“, kdy zadavatel přistoupil k novému vyhotovení tohoto protokolu, ve zbývajících částech pak zadavatel námitkám nevyhověl. Rozhodnutí zadavatele o částečném vyhovění námitkám ze dne 12. 9. 2013 navrhovatel obdržel dne 16. 9. 2013. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel s tímto rozhodnutím neztotožnil, podal dne 25. 9. 2013 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu.

 

5. K zajištění účelu správního řízení vydal dne 16. 10. 2013 Úřad na návrh navrhovatele rozhodnutí č. j. ÚOHS-S580/2013/VZ-20100/2013/511/JPo, kterým zadavateli nařídil předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení.

II. Napadené rozhodnutí

6. Dne 15. 11. 2013 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S580/2013/VZ-22371/2013/511/JPo (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. návrh navrhovatele v části směřující proti zadávacím podmínkám dle § 118 odst. 5 písm. c) zákona zamítl, neboť tato část návrhu nebyla podána oprávněnou osobou.

 

7. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele v části směřující proti vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení a proti postupu zadavatele při omezení počtu zájemců podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 nebo 2 zákona.

 

8. V odůvodnění týkající se výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že navrhovatel nedodržel ohledně části návrhu směřující proti zadávacím podmínkám zákonnou podmínku pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonu zadavatele, a sice tu, že mu musí předcházet včasné podání řádných námitek. Za řádné námitky proti zadávacím podmínkám podle ustanovení § 110 odst. 7 věty třetí lze považovat jen takové námitky, které mj. obsahují újmu, která stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel v námitkách podaných dne 3. 9. 2013 v části III., která se zabývá údajnými pochybeními zadavatele při formulaci zadávacích podmínek, omezil toliko na popis těchto údajných pochybení a neuvedl tedy v této části námitek (ostatně ani nikde jinde v předmětných námitkách) újmu, která mu v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla, nelze pokládat námitky za řádné, a tudíž navrhovatel není oprávněnou osobou pro podání návrhu v této části. Z tohoto důvodu Úřad návrh v této části podle ustanovení § 118 odst. 5 písm. c) zákona zamítl.

 

9. K výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel v části A bodě 2.3 kvalifikační dokumentace požadoval předložení kopie platného osvědčení o autorizaci osoby, jejímž prostřednictvím dodavatel odbornou způsobilost zabezpečuje, a to v oboru Pozemní stavby a v oboru Technologická zařízení staveb, vydaného Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „ČKAIT“) v souladu se zákonem o autorizaci. Na základě dodatečných informací ze dne 19. 7. 2013 zadavatel připouští prokázání kvalifikace i předložením žádosti o provedení registrace potvrzené kanceláří ČKAIT s tím, že platné osvědčení uchazeči předloží do 20. 9. 2013. Dále v části A bodě 4.3 zadavatel požadoval, aby při prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů uchazeči nominovali osoby, u nichž prokážou splnění kvalifikace dle části A bodu 2.3, tedy že tyto osoby budou disponovat osvědčením o autorizaci, nebo předloží žádost o provedení registrace.

 

10. Zadavatel vyloučil navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení z toho důvodu, že navrhovatel v žádosti o účast nepředložil ani platné osvědčení o autorizaci osoby, ani žádosti o provedení registrace potvrzené kanceláří ČKAIT. Navrhovatel v žádosti o účast doložil osvědčení o registraci pro hostující osoby, která se však vztahují vždy pouze k výkonu činností uvedených v tom kterém konkrétním osvědčení. Zadavatel při posuzování těchto osvědčení dospěl na základě relevantních ustanovení zákona o autorizaci a směrnice ČKAIT a dle svého vlastního tvrzení též na základě informace od pracovníka z ČKAIT k závěru, že osoby disponující takovýmto osvědčením mohou vykonávat pouze tu činnost, která je uvedená v daném osvědčení o registraci pro hostující osoby. Na základě doručených námitek zadavatel požádal ČKAIT o zaslání stanoviska ve věci osvědčení o registraci pro hostující osoby, přičemž stanovisko ČKAIT ze dne 6. 9. 2013 potvrdilo postup zadavatele. Ve stanovisku je konstatováno, že se „osvědčení o registraci osoby hostující vztahuje k výkonu vybraných činností na konkrétním, v osvědčení uvedeném díle. Osoba, které bylo osvědčení o registraci osoby hostující vydáno, není oprávněna na základě tohoto osvědčení vykonávat vybrané činnosti na jiném díle (jiné stavbě), než v osvědčení výslovně uvedeném.“

 

11. Úřad si v rámci správního řízení od ČKAIT vyžádal vyjádření ve věci sporného výkladu směrnice ČKAIT ohledně osvědčení o registraci pro hostující osoby. ČKAIT svým vyjádřením ze dne 30. 10. 2013 potvrdila své stanovisko ze dne 6. 9. 2013.

 

12. K námitce navrhovatele týkající se údajné nezákonnosti Směrnice pro uznávání odborné kvalifikace osoby usazené, resp. Pro ověření odborné kvalifikace osoby hostující v platném znění (dále jen „směrnice ČKAIT“), která registraci hostující osoby váže na konkrétní dílo uvedené v oznámení o výkonu povolání, Úřad uvedl, že zadavatel tím, že při svém rozhodování o vyloučení navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení pro nesplnění kvalifikace vycházel z předpisů ČKAIT, jednal v souladu se zákonem. Úřad zdůraznil, že zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o autorizaci“) zřizuje ČKAIT jako samosprávnou profesní organizaci s povinným členstvím, která vykonává veřejnou správu a má pravomoc vydávat v mezích zákona předpisy v těch záležitostech, které spadají do její samosprávné působnosti.

 

13. Pokud příslušný stavovský předpis váže registraci hostující osoby (a tedy její oprávnění vykonávat na území České republiky vybranou činnost ve výstavbě) na konkrétní dílo uvedené v oznámení o výkonu povolání, nelze po zadavateli požadovat, aby v rámci zadávacího řízení, resp. při posuzování toho, zda zájemce splnil kvalifikaci, přezkoumával zákonnost takového stavovského předpisu. Navíc si zadavatel u příslušné stavovské organizace (tedy správního orgánu s působností v daném oboru činnosti) vyžádal stanovisko, které potvrdilo, že osoby, jejichž prostřednictvím daný zájemce zabezpečuje odbornou způsobilost, ve vztahu k předmětnému dílu vybrané činnosti ve výstavbě vykonávat nemůže.

 

14. Na základě výše uvedeného Úřad dospěl k závěru, že zadavatel správně posoudil kvalifikaci navrhovatele, neboť se při posuzování kvalifikace řídil všemi relevantními právními předpisy a vyloučil navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení zcela v souladu se zákonem.

III. Námitky rozkladu

15. Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel rozklad, který byl Úřadu doručen v zákonné lhůtě dne 2. 12. 2013. Zadavatel v rozkladu podaném proti výroku I. napadeného rozhodnutí namítá, že se Úřad nevypořádal s jeho argumenty uvedenými v návrhu, dle kterých je potřeba obsah námitek chápat a vykládat v celém jejich kontextu a ne odděleně pro jednotlivé navrhovatelem namítané důvody. Navrhovatel tvrdí, že již v návrhu na zahájení řízení uváděl, že újma, která navrhovateli hrozila, resp. vznikla, byla zcela jasná a zřetelná z celého kontextu podaných námitek.

 

16. Navrhovatelův rozklad směřuje i proti výroku II. napadeného rozhodnutí a navrhovatel v této části rozkladu tvrdí, že se Úřad nevypořádal s argumenty navrhovatele, z nichž vyplývá, že vydané osvědčení o registraci osoby hostující osvědčuje odbornou způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti obecně, nikoli výhradně ve vztahu k jedné konkrétní stavbě. Dle názoru navrhovatele Úřad svůj závěr odůvodnil prostým konstatováním, že Úřad není nadán kompetencí k přezkumu zákonnosti směrnice ČKAIT. Z tohoto důvodu navrhovatel považuje rozhodnutí Úřadu za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť není založeno na zákonných právních předpisech, nýbrž na základě stavovského předpisu. Navrhovatel se domnívá, že měl Úřad v případě, že byl přesvědčen, že není nadán kompetencí k přezkumu zákonnosti směrnice, využít institutu předběžné otázky dle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

 

17. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že hostující osoba nemůže na území České republiky vykonávat vybranou činnost ve výstavbě ve vtahu k jinému dílu než k tomu, které je uvedeno v oznámení o výkonu povolání a má za to, že tento závěr nevyplývá z žádného zákonného právního předpisu ani ze samotné směrnice ČKAIT. Úřad tak dle názoru navrhovatele vycházel pouze z vyjádření ČKAIT, nikoli z výkladu směrnice ČKAIT provedeného se zohledněním právních předpisů vyšší právní síly.

 

18. Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí dostatečně nezdůvodnil, z jakého důvodu lze považovat směrnici ČKAIT za právní předpis v návaznosti na právní názor obsažený v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. ÚS IV. 1373/07, z něhož Úřad při vydání napadeného rozhodnutí vycházel.

 

19. Navrhovatel dále tvrdí, že se Úřad nevypořádal s jeho argumentem, že pro podrobnější úpravu registrace osoby hostující ve formě prováděcího vnitřního předpisu uznávacího orgánu chybí jakékoli zákonné zmocnění. Dle názoru navrhovatele směrnice v rozporu s autorizačním zákonem a zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uznávání odborné kvalifikace“) podmiňuje uznání kvalifikace charakterem zamýšlené činnosti.

 

20. V další části rozkladu navrhovatel uvádí, že se Úřad nezabýval jeho tvrzením, proč dle jeho názoru předložením osvědčení hostujících osob ve své nabídce prokázal splnění kvalifikace v požadovaném rozsahu. Navrhovatel se domnívá, že uvedení stavby v předmětném osvědčení o registraci hostující osoby je irelevantní a navíc v rozporu s platnými právními předpisy.

Závěr rozkladu

21. Závěrem rozkladu navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.

IV. Řízení o rozkladu

22. Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

23. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

 

24. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S580/2013/VZ-22371/2013/511/JPo ze dne 15. 11. 2013 rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

25. Námitka směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí obsahuje argumentaci navrhovatele, že vyjádření újmy, která navrhovateli postupem zadavatele vznikla, bylo zřejmé z kontextu podaných námitek. Tuto námitku navrhovatele je potřeba odmítnout z toho důvodu, že Úřad námitky náležitě posoudil a konstatoval, že navrhovatel se v části III. námitek omezil na popis jednotlivých pochybení zadavatele při formulaci zadávacích podmínek a v této ani v jiné části námitek neuvedl újmu, která mu v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla. Na základě výše uvedených skutečností nelze považovat tuto část námitek za řádně podanou, a tudíž Úřad není povinen zabývat se námitkami, které se týkají zadávacích podmínek, jež navrhovatel uvedl v návrhu. Úřad tedy postupoval správně, když návrh v této části zamítl, neboť nebyl podán oprávněnou osobou. Dle § 110 odst. 7 zákona musí stěžovatel v námitkách proti zadávacím podmínkám mimo jiné uvést, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá. Navrhovatel však ve vztahu k zadávacím podmínkám neuvádí, jaká újma mu v důsledku postupu zadavatele hrozní nebo vznikla, ani čeho se v této části námitek domáhá. Námitky v této části tudíž nesplňují zákonné požadavky na jejich obsah, když v nich zadavatel obecně konstatuje, že část zadávací dokumentace týkající se předložení referencí o zhotovení významné akce společně s předložením osvědčení o odborné způsobilosti je diskriminující, aniž by specifikoval, jaká konkrétní újma mu vznikla a čeho se podáním námitek proti zadávací dokumentaci domáhá. Obecný nesouhlas s postupem zadavatele, byť doplněný o úvahy proč navrhovatel s takovým postupem nesouhlasí, nevede ke splnění zákonného požadavku na to, aby navrhovatel v námitkách uvedl, jaká újma mu v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla.

 

26. Následující námitky rozkladu se týkají výroku II. napadeného rozhodnutí a navrhovatel jimi brojí proti závěru Úřadu, že zadavatel postupoval správně, když navrhovatele vyloučil z další účasti v zadávacím řízení, neboť vycházel z předpisů ČKAIT. Navrhovatel namítá, že ve svém návrhu uvedl řadu argumentů, na jejichž základě je potřeba dovodit, že vydané osvědčení o registraci osoby hostující osvědčuje odbornou způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti obecně, nikoli výhradně ve vztahu k jedné konkrétní stavbě, avšak Úřad se s žádným z navrhovatelem uvedených argumentů nevypořádal.

 

27. Jak vyplývá z bodu 82. a násl. napadeného rozhodnutí, Úřad konstatoval, že ČKAIT je samosprávnou profesní organizací zřízenou zákonem o autorizaci, která má pravomoc vydávat vnitřní předpisy v těch záležitostech, které spadají do její samosprávné působnosti. Tyto stavovské předpisy jsou závazné vůči všem osobám podrobeným jejich osobní působnosti, tedy vůči autorizovaným inženýrům a technikům činným ve výstavbě. Vzhledem k tomu, že směrnice ČKAIT váže oprávnění hostující osoby vykonávat vybranou činnost ve výstavbě na konkrétní dílo uvedené v oznámení o výkonu povolání, zadavatel postupoval v zadávacím řízení správně, když navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení vyloučil pro nesplnění profesních a technických kvalifikačních předpokladů. Úřad svůj závěr odůvodnil argumentem, že zadavatel, stejně jako Úřad, je povinen z platného stavovského předpisu vycházet, přičemž jeho nezákonnost může vyslovit pouze soud ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy.

 

28. Při vyslovení závěru, že osvědčení o registraci osoby hostující neosvědčuje odbornou způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti obecně, ale vždy ve vztahu ke konkrétní stavbě, Úřad vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení. Dle  ust. § 30a odst. 4 zákona o autorizaci se hostující osobou rozumí osoba usazená na území jiného členského státu, která vykonává vybranou činnost ve výstavbě dočasně nebo příležitostně. Podle § 36a odst. 1 věty první zákona o uznávání odborné kvalifikace uchazeč, který je státním příslušníkem členského státu a v souladu s právními předpisy členského státu původu vykonává předmětnou činnost, která je v České republice regulovanou činností, je oprávněn tuto činnost vykonávat dočasně nebo příležitostně i na území České republiky, aniž splní požadavek zápisu, registrace, povolení, autorizace nebo členství v profesní komoře a aniž požádá o uznání odborné kvalifikace.

 

29. Podle § 2 směrnice ČKAIT, která byla vydána na základě zmocnění uvedeném v § 23 odst. 6 písm. i) zákona o autorizaci, je k výkonu povolání na území České republiky nutné u Komory požádat v případě osoby usazené o registraci nebo u osoby hostující podat oznámení o výkonu povolání. V souladu s § 4 odst. 1 směrnice ČKAIT oznámení hostující osoby musí kromě jiného obsahovat název a adresu díla, které je předmětem výkonu činnosti ve výstavbě, a předpokládaný začátek a konec výkonu této činnosti. V souladu s § 8 směrnice ČKAIT se u hostující osoby zkoumá, zda v oznámení uvedená služba odpovídá svým charakterem požadavku § 30a odst. 4 zákona o autorizaci. To znamená, že pokud zamýšlenou činnost hostující osoby nelze považovat ani za dočasnou ani za příležitostnou, Komora bezodkladně vydá rozhodnutí o tom, že uchazeč není oprávněn k výkonu regulované činnosti na území České republiky.

 

30. Úřad tedy nepochybil, když na základě směrnice ČKAIT dospěl k závěru, že oprávnění hostující osoby vykonávat vybranou činnost ve výstavbě se váže na konkrétní dílo uvedené v oznámení o výkonu povolání. Vzhledem k tomu, že navrhovatel předložil osvědčení vztahující se ke stavbě, která nebyla předmětem veřejné zakázky, neprokázal splnění technických kvalifikačních předpokladů. Nemohu se tedy ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že výše uvedený závěr Úřadu o vázanosti na konkrétní dílo uvedené v oznámení o výkonu povolání, nevyplývá přímo ze směrnice ČKAIT, jakožto normativního právního aktu vydaného na základě zákonného zmocnění, a to z toho důvodu, že ze směrnice ČKAIT jednoznačně vyplývá, že hostující osoba v oznámení dle § 4 odst. 1 směrnice ČKAIT uvede název a adresu díla, které je předmětem stavby, a na základě údajů obsažených v oznámení ČKAIT posoudí, zda výstavba odpovídá požadavkům zákona o autorizaci. Dle § 11 směrnice ČKAIT je následně hostující osobě vydáno osvědčení o registraci, které kromě údajů uvedených v odstavci 1 uvedeného ustanovení směrnice obsahuje dobu platnosti registrace (max. 12 měsíců) a identifikační údaje díla, pro které byla registrace provedena. Je tedy zřejmé, že vydané osvědčení o registraci osoby hostující osvědčuje odbornou způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti právě ve vztahu ke konkrétní stavbě označené v osvědčení.

 

31. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že nezákonnost stavovského předpisu by mohl případně vyslovit toliko soud a namítá, že pokud byl Úřad přesvědčen, že není nadán kompetencí k přezkumu zákonnosti směrnice ČKAIT, mohl využít institutu předběžné otázky dle § 57 správního řádu. K této námitce uvádím, že výkladem čl. 95 odst. 1 Ústavy lze dovodit, že pouze soudům náleží oprávnění nepoužít právní předpis, v případě, že soud dospěje k závěru, že takový předpis nebyl vydán v souladu se zákonem, nikoli správním orgánům. S ohledem na skutečnost, že Úřad ve smyslu § 112 zákona vykonává dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek, při kterém mimo jiné rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, nebylo jeho rozhodnutí v předmětné věci závislé na posouzení otázky, kterou mu nepřísluší rozhodnout, tedy otázky zákonnosti směrnice ČKAIT. Úřad tedy nepochybil, pokud soudu předběžnou otázku ve smyslu § 57 správního nepoložil, nýbrž postupoval správně, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že zadavatel se nedopustil porušení zákona, neboť po něm nelze požadovat, aby v rámci zadávacího řízení přezkoumával zákonnost stavovského předpisu. Zadavatel tedy byl nucen konstatovat, že navrhovatel kvalifikační předpoklady nesplnil, a z tohoto důvodu navrhovatele vyloučit ze zadávacího řízení. Z těchto důvodů následně Úřad potvrdil správnost postupu zadavatele a návrh zamítl.

 

32. K další námitce navrhovatele, že Úřad měl v situaci, kdy považoval výklad směrnice ČKAIT za sporný, v souladu s aplikačními a interpretačními pravidly provést takový výklad směrnice ČKAIT, který bude konformní s právem Evropské unie, Ústavou a relevantními zákonnými právními předpisy, opakovaně podotýkám, že Úřad vycházel nejen z výkladu poskytnutého ČKAIT, ale přímo ze samotné směrnice ČKAIT, z jejíhož obsahu a především z jejích ustanovení citovaných v bodech 29. a 30. tohoto rozhodnutí vyplývá, že ověření odborné kvalifikace se vztahuje výhradně ke konkrétní stavbě uvedené v osvědčení o registraci. Zadavatel postupoval správně, když otázku, zda se osvědčení o registraci hostující osoby vztahuje k výkonu vybraných činností pouze na konkrétním v osvědčení uvedeném díle, konzultoval se zástupci ČKAIT. Následně si Úřad k potvrzení výkladu směrnice ČKAIT vyžádal stanovisko příslušného správního orgánu, na jehož základě Úřad rozhodl. Z uvedeného tedy vyplývá, že dokud bude směrnice ČKAIT platným stavovským předpisem, je zadavatel, jakož i Úřad v rámci přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, povinen se jeho zněním a výkladem řídit.

 

33. Navrhovatel Úřadu dále vytýká, že v napadeném rozhodnutí neuvedl, zda a proč právě předmětnou směrnici ČKAIT považuje za právní předpis. Jak se zmiňuje sám navrhovatel, Úřad při vyslovení závěru, že stavovské předpisy jsou normativními právními akty, a tudíž prameny práva, vyšel z usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1373/07, z nějž tento závěr jednoznačně vyplývá a vztahuje se obecně ke všem stavovským předpisům, aniž by správním orgánům nebo soudům ukládal povinnost konstatovat, zda určitý stavovský předpis je normativním právním aktem či nikoliv a z jakého důvodu. Úřad tedy posoudil námitku navrhovatele správně jako nedůvodnou, přičemž řádně odůvodnil své úvahy a podložil je usnesením Ústavního soudu.

 

34. Dle názoru navrhovatele se Úřad nevypořádal s jeho argumentací, že pro podrobnější úpravu registrace osoby hostující ve formě prováděcího vnitřního předpisu uznávacího orgánu chybí jakékoli zákonné zmocnění. K uvedenému uvádím, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti bylo nadbytečné, aby se Úřad uvedenou námitkou navrhovatele zabýval, a to z toho důvodu, že posouzení otázky, zda jsou všechny požadavky směrnice ČKAIT založeny na zákonném zmocnění, nemělo vliv na výrok napadeného rozhodnutí. Stejné závěry platí ohledně argumentace navrhovatele, že ust. § 8 odst. 1 směrnice ČKAIT je v rozporu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace, jakož i pro tvrzení navrhovatele, že dle zákona o uznávání odborné kvalifikace platí, že uchazeč, který vykonává regulovanou činnost jako hostující osoba a kterému byla uznána nebo ověřena odborná kvalifikace pro výkon regulované činnosti, již nebude opakovaně podrobován postupu ověřování odborné kvalifikace. V této souvislosti znovu zdůrazňuji, že Úřad při přezkumu úkonů zadavatele dospěl ke správnému závěru, že zadavatel nepochybil, když navrhovatele vyloučil z další účasti v zadávacím řízení pro nesplnění kvalifikačních předpokladů, neboť se řídil platným stavovským předpisem a výkladem ČKAIT. Zadavatel není oprávněn posuzovat zákonnost stavovských předpisů, přičemž k přezkumu zákonnosti směrnice ČKAIT není oprávněn ani Úřad.

 

35. Poslední námitka navrhovatele se týká domnělé diskriminace zahraničních uchazečů. Navrhovatel se domnívá, že nezákonný postup ČKAIT ztěžuje účast zahraničních subjektů na veřejných zakázkách realizovaných na území České republiky. Navrhovatel odkazuje na vyjádření ČKAIT ze dne 30. 10. 2013, z nějž dle jeho názoru vyplývá, že postup ČKAIT působí problémy zahraničním uchazečům o veřejné zakázky v České republice. K této námitce navrhovatele konstatuji, že Úřadu nepřísluší posuzovat diskriminaci zahraničních uchazečů postupem ČKAIT. Úřad se zabýval otázkou, zda se diskriminace nedopustil zadavatel a správně konstatoval, že zadavatel postupoval podle platných právních předpisů a v jejich mezích rozhodl tak, že navrhovatele vyloučil. Úřad došel k závěru, že zadavatel vyloučil navrhovatele v souladu se zákonem, námitka navrhovatele je tedy nedůvodná.

VI. Závěr

36. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

 

37. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

Předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

1. ČEPS, a.s., Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10

2. MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, Jakubská 121/1, 602 00 Brno

  

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz