Významné judikáty Soudního dvora Evropské unie k problematice zneužití dominantního postavení

Shrnutí případu C-377/20 - Servizio Elettrico Nazionale a další

Kontext případu

V rámci postupné liberalizace trhu s elektřinou v Itálii si od 1. 7. 2007 všichni uživatelé italské elektrické sítě, včetně domácností a malých a středních podniků (MSP), mohli vybrat svého dodavatele. Zpočátku se však rozlišovalo mezi zákazníky, kteří byli na jedné straně oprávněni vybrat si dodavatele na volném trhu a na druhé straně zákazníky na chráněném trhu, na které se nadále vztahoval regulovaný režim označovaný jako „servizio di maggior tutela“ (služba zvýšené ochrany), která zahrnovala zejména zvláštní ochranu cen. Teprve následně byl zákazníkům druhé kategorie umožněn přístup na volný trh.

Pro účely této liberalizace trhu měla do té doby vertikálně integrovaná společnost ENEL monopol na výrobu elektřiny v Itálii a působila rovněž v distribuci elektřiny, a také došlo k oddělení její distribuční a prodejní činnost a ochranné známky. Na základě tohoto řízení byly činnosti týkající se různých fází distribučního procesu přiřazeny samostatným dceřiným společnostem. V souladu s tím byla společnost E-Distribuzione pověřena distribučními službami, EE dodávkami elektřiny na volném trhu a SEN správou služby zvýšené ochrany.

Po provedeném šetření soutěžní úřad, Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato (AGCM) rozhodl, že v období od ledna 2012 do května 2017 SEN a Enel Energia, koordinovaná jejich mateřskou společností ENEL, zneužila svého dominantního postavení od ledna 2012 do května 2017 v rozporu s článkem 102 SFEU a následně těmto společnostem uložila společně a nerozdílně pokutu ve výši více než 93 milionů EUR (v rámci soudního přezkumu byla později snížena přibližně na 27,5 milionů EUR). Protisoutěžní jednání spočívalo ve vylučovací strategii, jejímž cílem bylo převést zákaznickou základnu SEN, jakožto úřadujícího správce chráněného trhu, na společnost Enel Energia, která působí na volném trhu, za účelem zmírnění rizika rozsáhlého odchodu zákazníků SEN novým dodavatelům při následném otevření dotčeného trhu konkurenci. Za tímto účelem byli podle rozhodnutí AGCM zákazníci na chráněném trhu SEN mimo jiné požádáni, aby dali souhlas k přijímání obchodních nabídek týkajících se volného trhu za použití diskriminačních metod ve vztahu k nabídkám konkurentů ENEL. 

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr svým rozsudkem stanoví podmínky, za nichž lze chování podniku považovat na základě jeho protisoutěžních účinků za zneužití dominantního postavení, pokud takové jednání vyplývá z použití zdrojů nebo prostředků vlastních zastávání takového postavení v rámci liberalizace trhu. V tomto rozsudku Soudní dvůr definuje příslušná hodnotící kritéria a rozsah důkazního břemene na příslušném vnitrostátním orgánu pro hospodářskou soutěž, který přijal rozhodnutí podle čl. 102 SFEU. 

Ke zneužití dominantního postavení obecně 

  • Za konečný cíl odůvodňující sankcionování zneužití dominantního postavení na vnitřním trhu nebo jeho podstatné části musí být považováno blaho zprostředkovatelů i konečných spotřebitelů.

  • Stačí, pokud soutěžní úřad prokáže, že jednání podniku v dominantním postavení může použitím jiných prostředků nebo zdrojů, než které jsou používány v běžné hospodářské soutěži, narušit strukturu účinné hospodářské soutěže.

  • Není nutné prokázat, že tato praktika může také způsobit přímou újmu spotřebitelům.

  • Dotčený dominantní podnik však může uniknout zákazu stanovenému v článku 102 SFEU tím, že prokáže, že účinek vyloučení, který by mohl vyplývat z dotčené praxe, je vyvážen nebo dokonce převážen pozitivními účinky na spotřebitele. 

Kdy může být jednání podniku v dominantním postavení být kvalifikováno jako zneužívající 

  • Je nutné prokázat, že toto jednání může omezit hospodářskou soutěž a v posuzovaném případě i to, že může vyvolat vylučující účinky.

  • Kvalifikace praktiky podniku v dominantním postavení jako zneužití nevyžaduje prokázání, v případě praktiky, která směřuje k vyloučení jeho soutěžitelů z dotčeného trhu, že svého výsledku dosáhl (tedy prokázat konkrétní vylučující účinek na trhu).

  • Důkazy předložené podnikem v dominantním postavení prokazující neexistenci skutečných vylučujících účinků proto nelze považovat samy o sobě za dostatečné k vyloučení použití čl. 102 SFEU. 

K rozlišení praktik dominanta, na které se potenciálně nevztahuje zákaz stanovený v čl. 102 a těmi, které je naopak třeba považovat za jako „zneužívající“ ve smyslu tohoto ustanovení 

  • Existence zneužívajícího vylučovacího jednání ze strany podniku v dominantním postavení musí být posouzeno na základě toho, zda je toto jednání schopno vyvolat protisoutěžní účinky – soutěžní úřad tedy není povinen prokazovat úmysl.

  • Podniky v dominantním postavení se mohou bránit proti svým konkurentům, musí tak učinit za použití prostředků, které jsou součástí „běžné“ hospodářské soutěže, tedy soutěže založené na výkonnosti.

  • Neschopnost hypotetického stejně výkonného soutěžitele napodobit chování dominantního podniku představuje, pokud jde o praktiky vyloučení z trhu, jedno z kritérií umožňujících určit, zda toto jednání musí být považováno za založené na použití prostředků, které jsou součástí běžné hospodářské soutěže, či nikoliv.

  • Pokud podnik ztratí zákonný monopol, musí se během celé fáze liberalizace tohoto trhu zdržet použití prostředků, kterými na základě svého bývalého monopolu disponoval, a které z tohoto důvodu nejsou k dispozici jeho soutěžitelům, za účelem zachování, jinak než na základě vlastní výkonnosti, dominantního postavení na nově liberalizovaném relevantním trhu.

  • Pokud však podnik v dominantním postavení prokáže, že tato praxe byla buď objektivně odůvodněna okolnostmi mimo podnik a je přiměřená tomuto odůvodnění, nebo že je vyvážené nebo dokonce převážené výhodami z hlediska účinnosti, z nichž mají prospěch i spotřebitelé, může uniknout zákazu stanovenému v čl. 102 SFEU. 

K podmínkám pro přičtení odpovědnosti za jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti 

  • Je-li dominantní postavení zneužíváno jednou nebo několika dceřinými společnostmi, které patří do jedné hospodářské jednotky, existence této jednotky postačuje k tomu, aby byla mateřská společnost rovněž považována za odpovědnou za toto zneužití.

  • Existenci takové jednotky je třeba předpokládat, pokud v rozhodné době byl alespoň téměř veškerý kapitál těchto dceřiných společností přímo či nepřímo vlastněn mateřskou společností.

  • Za těchto okolností soutěžní úřad není povinen předložit jakýkoliv dodatečný důkaz, ledaže mateřská společnost prokáže, že neměla pravomoc vymezit jednání svých dceřiných společností, neboť tyto dceřiné společnosti jednaly samostatně.

Shrnutí rozsudku Soudního dvora EU ve věci C‑680/20 Unilever Italia

Kontext případu

Italský soutěžní úřad (AGCM) uložil společnosti Unilever pokutu ve výši 60 668 580 eur za zneužití dominantního postavení na italském trhu uvádění jednotlivě balených zmrzlin na trh určených ke konzumaci „venku“, tedy mimo bydliště spotřebitelů, v rozporu s článkem 102 SFEU. Zneužití vytýkané společnosti Unilever bylo výsledkem jednání, kterého se fakticky nedopustila tato společnost, ale nezávislí distributoři jejích výrobků, kteří zavázali provozovatele uvedených prodejních míst doložkami o výhradním odběru. V tomto ohledu AGCM zejména konstatoval, že praktiky, které byly předmětem jeho šetření, vyloučily nebo alespoň omezily možnost konkurenčních subjektů soutěžit na základě výkonnosti svých výrobků.

AGCM nepovažoval za svou povinnost analyzovat ekonomické studie předložené společností Unilever za účelem prokázání, že zpochybňované praktiky nemají vylučující účinky vůči jejím přinejmenším stejně výkonným soutěžitelům, z důvodu, že tyto studie jsou irelevantní v případě existence doložek o výhradním odběru, jelikož použití takových doložek podnikem v dominantním postavení postačuje k tomu, aby představovalo zneužití tohoto postavení.

Závěry Soudního dvora EU (SDEU):

Zneužívající jednání, kterého se dopustili distributoři, kteří jsou součástí distribuční sítě výrobce v dominantním postavení, jako je společnost Unilever, může být tomuto výrobci přičteno na základě článku 102 SFEU, pokud je prokázáno, že toto jednání jeho distributorů nebylo nezávislé, ale je součástí politiky, o níž tento výrobce rozhodl jednostranně a kterou realizoval prostřednictvím uvedených distributorů. V takové situaci totiž distributoři, a tedy distribuční síť, kterou s tímto dominantním podnikem tvoří, musí být považováni za pouhý nástroj územního rozvětvení obchodní politiky uvedeného podniku, a z tohoto důvodu za nástroj, kterým byla případně prováděna dotčená vylučovací praktika. Je tomu tak zejména tehdy, když jsou, jako v projednávaném případě, distributoři dominantního výrobce povinni nechat podepsat provozovatelům prodejních míst vzorové smlouvy dodávané tímto výrobcem, které obsahují doložky o výhradním odběru ve prospěch jeho výrobků.

Zneužití dominantního postavení může být konstatováno zejména tehdy, pokud vytýkané jednání mělo za následek vyloučení soutěžitelů, kteří jsou stejně výkonní, jako je původce tohoto jednání. Obecně je na orgánech pro hospodářskou soutěž, aby prokázaly zneužívající povahu jednání s ohledem na všechny relevantní skutkové okolnosti dotčeného jednání, mezi něž patří i ty, na které upozorňují důkazy předložené na obranu podnikem v dominantním postavení.

K prokázání zneužívající povahy jednání nemusí orgán pro hospodářskou soutěž nutně prokázat, že toto jednání skutečně mělo protisoutěžní účinky. Stačí, pokud zjistí, že v období, během kterého bylo dotčené jednání uskutečňováno, mohlo toto jednání za okolností dané věci omezit hospodářskou soutěž na základě výkonnosti, přestože nemělo účinky. Toto zjištění však musí být v zásadě založeno na hmatatelných důkazech, které prokazují skutečnou schopnost dotčené praktiky vyvolat takové účinky přesahující čistě hypotetický charakter, a v případě pochybností v tomto ohledu musí mít z této pochybnosti prospěch dotčený podnik.

V tomto kontextu, pokud jde konkrétně o používání doložek o výhradním odběru, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že doložky, kterými se smluvní strany zavázaly zásobovat se pro všechny nebo podstatnou část svých potřeb u podniku v dominantním postavení, i když nejsou doprovázeny slevami, představují ze své podstaty využívání dominantního postavení, a že totéž platí pro věrnostní slevy poskytované takovým podnikem.

V rozsudku Intel však Soudní dvůr tuto judikaturu upřesnil, když zaprvé uvedl, že pokud podnik v dominantním postavení v průběhu správního řízení tvrdí, že jeho jednání nemohlo vyvolat vytýkané účinky spočívající ve vyloučení z trhu a předkládá důkazy na podporu svých tvrzení, je orgán pro hospodářskou soutěž zejména povinen posoudit případnou existenci strategie směřující k vyloučení soutěžitelů, kteří jsou přinejmenším stejně výkonní jako podnik v dominantním postavení.

Ve věci Unilever pak SDEU uzavřel, že článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v případě existence doložek o výhradním odběru obsažených v distribučních smlouvách je soutěžní orgán povinen za účelem konstatování zneužití dominantního postavení prokázat s ohledem na všechny relevantní okolnosti, a zejména vzhledem k hospodářským analýzám případně předloženým podnikem v dominantním postavení (pokud jde o nedostatek schopnosti dotčeného jednání vyloučit z trhu stejně výkonné soutěžitele), že tyto doložky mohou omezit hospodářskou soutěž. Použití testu stejně výkonného soutěžitele má fakultativní povahu. Pokud však výsledky takového kritéria předloží dotyčný podnik v průběhu správního řízení, je soutěžní orgán povinen zkoumat důkazní hodnotu těchto výsledků.

 

PŘÍPAD C-57/21 - REGIOJET

Přestože se jednalo o případ zneužití dominantního postavení, předběžná otázka k SDEU se týkala soukromoprávního vymáhání. Výtah z rozsudku proto naleznete na stránce Významné judikáty k soukromoprávnímu vymáhání.

 

 

 

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz