číslo jednací: R65/2011/VZ-14649/2011/310/JSl

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 28. 3. 2011 podaném zadavatelem –

·  Českou republikou − Ministerstvem vnitra, Generálním ředitelstvím hasičského záchranného sboru, IČ 00007064, se sídlem Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha, jehož jménem jedná genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, generální ředitel,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S3/2011/VZ-2403/2011/510/MOn ze dne 15. 3. 2011, ve věci přezkoumání úkon zadavatele České republiky − Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru, IČ 000 07 064, se sídlem Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha, jehož jménem jedná genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, generální ředitel, učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Mobilní telekomunikační služby HZS ČR“, zadávané v otevřeném řízení podle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož oznámení bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 1. 10. 2010 pod ev. č. 60050581 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. 10. 2010 pod ev. č. 2010/S 192-293485, jehož dalšími účastníky jsou

·  navrhovatel – společnost T-Mobile Czech Republic, a. s., IČ 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha, za niž jednají Roland Mahler, předseda představenstva a Ing. Milan Vašina, člen představenstva, a

·  vybraný uchazeč – společnost Vodafone Czech Republic, a. s., IČ 25788001, se sídlem Vinohradská 167, 100 00 Praha, za niž jednají Muriel Anton, předseda představenstva a Pavel Kos, člen představenstva,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.  ÚOHS-S3/2011/VZ-2403/2011/510/MOn ze dne 15. 3. 2011

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.  Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.  Zadavatel – Česká republika − Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství hasičského záchranného sboru, IČ 00007064, se sídlem Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha (dále jen „zadavatel“), uveřejnil v souladu s § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) v informačním systému o veřejných zakázkách dne 1. 10. 2010 pod evidenčním číslem 60050581 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. 10. 2010 pod evidenčním číslem 2010/S 192-293485 oznámení otevřeného zadávacího řízení podle § 27 zákona na nadlimitní veřejnou zakázku s názvem „Mobilní telekomunikační služby HZS ČR“ (dále jen „veřejná zakázka“).[1]

2.  Úřad obdržel dne 30. 12. 2010 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele od společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., IČ 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha (dále jen „navrhovatel“), neboť zadavatel odmítl jeho námitky podané proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, a to z toho důvodu, že v nich navrhovatel neuvedl, jaká mu domnělým porušením zákona hrozí nebo vznikla újma. Úřad tedy k uvedenému dni oznámil zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, za jehož účastníky označil zadavatele, navrhovatele a uchazeče, jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější – společnost Vodafone Czech Republic, a. s., IČ 25788001, se sídlem Vinohradská 167, 100 00 Praha (dále jen „vybraný uchazeč“).

3.  Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že uchazeči vznikne újma vždy, když zadavatel v průběhu zadávacího řízení poruší zákon způsobem, který podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. V daném případě tedy nebylo zapotřebí, aby v námitkách uváděl, jaká mu hrozí újma z důvodu nesprávného postupu zadavatele. Dále uvedl, že nabídková cena vybraného uchazeče měla být hodnotící komisí s ohledem na výši fixních nákladů vyplývajících z regulace propojovacích poplatků posouzena jako mimořádně nízká. V této úvaze navrhovatel vycházel ze znalosti objektivních fixních nákladů a obvyklých profilů volání uživatelů neomezených tarifů. Lze usuzovat, že cena neomezeného tarifu se u vybraného uchazeče bude pohybovat okolo 190 Kč, což dle navrhovatele musí nutně vést k potřebě dotovat provoz této služby. Zadavatel tak při posuzování nabídek uchazečů nepostupoval v souladu s § 77 zákona, když si od vybraného uchazeče nevyžádal písemné zdůvodnění výše jeho nabídkové ceny.

4.  Zadavatel ve svém vyjádření trval na rozhodnutí, kterým odmítl námitky navrhovatele, a rovněž i na svém rozhodnutí o zamítnutí námitky navrhovatele. Hodnotící komise při posuzování nabídek neshledala důvody ke zpochybnění jakýchkoli dílčích nabídkových cen či cenových položek a pro jejich posouzení jako ceny mimořádně nízké. Nabídky všech uchazečů obsahují požadované garance, včetně příslušných sankcí při neplnění předmětu veřejné zakázky v plném rozsahu. Argumentace navrhovatele je založena na účelovém výkladu regulačních opatření Českého telekomunikačního úřadu a na porovnávání vlastních nákladů s náklady ostatních uchazečů. Zadavatel nezjistil mimořádně nízkou nabídkovou cenu v nabídce vybraného uchazeče, naopak ceny za požadované služby uvedené v nabídce navrhovatele považuje za nedůvodně předražené. Před zahájením zadávacího řízení provedl expertní průzkum trhu mobilních telekomunikačních služeb tak, aby stanovil co nejvhodnější zadávací podmínky s důrazem právě na ekonomickou stránku zadávacího řízení. Rovněž prověřil, zda cenové podmínky odpovídají aktuálním tržním podmínkám na trhu mobilních telekomunikačních služeb u podobně velkého objemu služeb, přičemž nabídkové ceny prvních dvou uchazečů v pořadí jsou téměř totožné s výsledkem průzkumu trhu. Zadavatel proto navrhoval zamítnutí návrhu.

5.  K zahájenému správnímu řízení se vyjádřil také vybraný uchazeč, který označil návrh navrhovatele za zcela účelový a směřující pouze k oddálení plnění veřejné zakázky, neboť právě navrhovatel je stávajícím dodavatelem hlasových a datových telekomunikačních služeb u podstatné části SIM karet zadavatele. Účelovost návrhu nepřímo vyplývá i z faktu, že navrhovatel svým podáním napadl pouze nabídku vybraného uchazeče, a nikoliv nabídku uchazeče, která se umístila jako druhá v pořadí, byť jeho nabídková cena se od nabídkové ceny vybraného uchazeče liší jen minimálně. Ačkoliv vybraný uchazeč je povinen platit terminační poplatky sjednané mezi operátory, zdůrazňuje, že je i příjemcem terminačních poplatků za volání z jiných sítí do jeho sítě. Vybraný uchazeč rovněž poukázal na trend dlouhodobě klesajících cen terminačních poplatků v České republice, jejichž maximální výše je určována ze strany Českého telekomunikačního úřadu. K požadavku na mobilní základnové stanice vybraný uchazeč uvedl, že tyto již měl k dispozici pro řešení krizových situací standardně před vypsáním zadávacího řízení a nepředstavují tedy pro něj žádné zvýšené náklady. Obdobně se vybraný uchazeč vyjádřil k funkcionalitě přednostního volání v síti, neboť se jedná o funkcionalitu, která je vyžadována i dalšími veřejnými zadavateli a je logickou nástavbou již existující funkce přednostního volání na vybraných číslech. Ani v uvedeném případě se tedy dle vybraného uchazeče nejedná se o náklady, které by musely být započítány pouze v rámci této veřejné zakázky. Ačkoliv je zadavatel pro vybraného uchazeče významným referenčním zákazníkem, odmítl úvahy o možném negativním finančním výsledku nebo o mimořádně nízké nabídkové ceně. V této souvislosti vybraný uchazeč upozornil, že jeho nabídková cena se minimálně liší od nabídkové ceny uchazeče, jehož nabídka se umístila jako druhá v pořadí, přičemž pouze nabídková cena navrhovatele se pohybuje v téměř dvojnásobné výši. Vybraný uchazeč proto navrhuje, aby Úřad podaný návrh zamítl.

6.  Dopisem č. j. ÚOHS-S3/2011/VZ-2573/2011/510/MOn ze dne 17. 2. 2011 Úřad účastníky řízení seznámil se skutečnostmi zjištěnými ve správním řízení, když mj. oznámil, že postup zadavatele posuzuje nad rámec podaného návrhu rovněž z hlediska možného naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona.

II.  Napadené rozhodnutí

7.  Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 15. 3. 2011 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S3/2011/VZ-2403/2011/510/MOn (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl, že se návrh navrhovatele podle § 118 odst. 4 písm. a) zákona zamítá (výrok I. napadeného rozhodnutí), a dále že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek navrhovatele proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky v rozporu s § 110 odst. 7 zákona, když námitky odmítl z důvodu chybějícího sdělení, jaká újma v důsledku domnělého porušení zákona navrhovateli vznikla (výrok II. napadeného rozhodnutí), za což Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši 30 000 Kč (výrok III. napadeného rozhodnutí).

8.  V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad nejprve vyjádřil k nabídkové ceně vybraného uchazeče poté, co odkázal na ustanovení § 77 odst. 1 zákona a na obsah zadávací dokumentace. Z ní Úřad zjistil, že nabídkové ceny uchazečů se pohybují v rozsahu od 26 907 529 Kč bez DPH do 51 066 561 Kč bez DPH, přičemž nabídková cena vybraného uchazeče činí 26 907 529,- Kč bez DPH a nabídková cena uchazeče, jehož nabídka se umístila jako druhá v pořadí 27 889 386 Kč bez DPH. Úřad rovněž zjistil, že hodnotící komise při posuzování nabídek podle § 77 odst. 1 zákona posuzovala i výši nabídkových cen, přičemž konstatovala, že nabídky neobsahují mimořádně nízkou nabídkovou cenu, což nekonstatoval ani zadavatel. K institutu mimořádně nízké nabídkové ceny Úřad v nejobecnější rovině uvedl, že není v zákoně zcela jednoznačně definován a jako neurčitý právní pojem vyžaduje další interpretaci, v čemž odkázal na rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 2 A 9/00, a Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 62 Ca 49/2007. Při posuzování, zda je některá z nabídkových cen uchazečů mimořádně nízká, je nutno vycházet z porovnání příslušné ceny a předmětu veřejné zakázky. Pro určení, zda se jedná o mimořádně nízkou nabídkovou cenu, tak nelze vycházet pouze z porovnání nabídkových cen ostatních uchazečů; to může sloužit jako určité vodítko, ale nikoli jako jediné hledisko. Úřad se ztotožnil s tvrzením navrhovatele, že vybraný uchazeč musí platit terminační poplatky (jejichž maximální výši stanoví Český telekomunikační úřad) za volání svých zákazníků do sítí ostatních operátorů, nelze však opomenout skutečnost, že stejně tak, jako je vybraný uchazeč povinen platit terminační poplatky za volání svých zákazníků do sítí ostatních operátorů, je stejně tak i příjemcem terminačních poplatků za volání z jiných sítí do sítě vybraného uchazeče. V této souvislosti je rovněž nutné přihlédnout k charakteru činnosti zadavatele, kde je předpoklad, že právě počet příchozích hovorů na mobilní telefony zadavatele zřejmě bude převažovat nad počtem hovorů odchozích. Je také pouze věcí obchodní strategie konkrétního dodavatele, jak bude postupovat při stanovování výše nabídkové ceny, zda např. bude započítávat pro sebe vyšší marže s cílem dosažení vyššího zisku při plnění předmětu veřejné zakázky, nebo zda zpracuje svoji nabídku tak, aby tato mohla uspět v konkurenci ostatních nabídek. Úřad rovněž přijal vysvětlení vybraného uchazeče, že zajištění funkce přednostního volání a mobilních základnových stanic pro něj nepředstavuje žádné zvýšené náklady oproti stávajícímu stavu, neboť obě služby již v současné době na žádost svých zákazníků poskytuje, a není tedy zapotřebí, aby jejich poskytování započítával zadavateli v rámci předmětné veřejné zakázky. Úřad také přihlédl k minimálnímu rozdílu mezi nabídkovými cenami vybraného uchazeče a uchazeče, který se umístil jako druhý v pořadí. V návaznosti na uvedené Úřad dodal, že posouzení nabídek z hlediska případné mimořádně nízké nabídkové ceny je dokumentováno v protokolu o jednání hodnotící komise a ve zprávě o posouzení a hodnocení, a konstatoval, že v postupu zadavatele při posouzení nabídkových cen neshledal jednání, které by bylo v rozporu se zákonem.

9.  Ke způsobu vyřízení námitek Úřad s odkazem na § 110 odst. 4 a 7 a § 111 odst. 1 zákona uvedl, že zadavatel obdržel námitky navrhovatele dne 13. 12. 2010, které směřovaly proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 25. 11. 2010, jež navrhovatel obdržel dne 29. 11. 2010. Navrhovatel námitky podal písemně, uvedl v nich, kdo je podává, proti kterému úkonu zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. Zadavatel námitky navrhovatele však v rozporu s § 110 odst. 7 zákona odmítl z důvodu, že navrhovatel v námitkách neuvedl, jaká mu domnělým porušením zákona vznikla nebo hrozí újma, ačkoliv u námitek podle § 110 odst. 4 zákona není stanovena povinnost uvádět, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá.

10.  Co se týče uložené sankce, s odkazem na § § 120 odst. 1 písm. g), § 120 odst. 2 písm. b) a § 121 odst. 2 a 3 zákona Úřad konstatoval, že při stanovení výše pokuty vzal v úvahu skutečnost, že zadavatel své pochybení uznal a následně dne 28. 12. 2010 námitky věcně přezkoumal a rozhodl o nich novým rozhodnutím č. j. MV-45651-23/PO-2010. Tím se snažil dostupnými prostředky eliminovat případné negativní následky svého jednání. Úřad vzal rovněž v úvahu skutečnost, že nezákonný postup zadavatele v daném případě žádným způsobem neovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, posoudil shora uvedené skutečnosti jako polehčující okolnosti a přihlédl k nim při výměře pokuty, kterou uložil při dolní hranici maximální zákonné sazby 10 mil. Kč, stanovené § 120 odst. 2 písm. b) zákona.

III.  Námitky rozkladu

11.  Zadavatel v úvodu podaného rozkladu trvá na tom, že námitky navrhovatele byly podány ryze účelově ve snaze prodloužit zadávací řízení a že jsou projevem konkurenčního boje mezi mobilními operátory v době, kdy jim poprvé během 15 let provozování služeb GSM v ČR výrazně klesají jejich obchodní marže kvůli silnému tlaku na úspory ve veřejném sektoru. Navrhovatel je zároveň stávajícím poskytovatelem v části využívaných mobilních telekomunikačních služeb zadavateli, a i z tohoto důvodu je jakékoli zdržení zadávacího řízení silně v jeho zájmu. Úřad neopodstatněnost návrhu a obsahu námitek ostatně napadeným rozhodnutím potvrdil. Zadavatel připouští, že původně nepostupoval v souladu s § 110 odst. 7 zákona, nicméně svůj nesprávný postup si uvědomil a neodkladně vyhověl navrhovateli a v možnostech zákona se snažil sjednat nápravu v jeho prospěch. I přesto však navrhovatel postup zadavatele napadl, ačkoli mu postupem zadavatele nevznikla žádná újma z hlediska ochrany jeho práv. Zadavatel považuje vyměřenou sankci za nepřiměřeně přísnou vzhledem k charakteru správního deliktu a ke své snaze napravit svůj chybný úkon. Odkazuje na část odůvodnění výše pokuty, v němž sám Úřad vzal snahu zadavatele o nápravu vadného postupu v úvahu jako polehčující okolnost.

12.  Navrhovatel proto žádá předsedu Úřadu, aby znovu zvážil, zda byl správní delikt dokonán, alternativně aby alespoň snížil uloženou pokutu.

IV.  Řízení o rozkladu

13.  Správní orgán prvního stupně určil usnesením č. j. ÚOHS-S3/2011/VZ-5181/2011/510/MOn ze dne 1. 4. 2011 ostatním účastníkům správního řízení lhůtu pěti dnů k vyjádření k podanému rozkladu.

14.  K podanému rozkladu se ve lhůtě vyjádřil vybraný uchazeč. Rozklad chápe tak, že míří pouze do výše uložené pokuty. K celé věci se omezuje na konstatování, že mu nepřísluší detailní hodnocení postupu zadavatele a závažnosti jeho pochybení mj. proto, že nedisponuje všemi informacemi. Z uvedeného důvodu pouze odkazuje na svá předchozí vyjádření.

15.  Úřad obdržel ve lhůtě také vyjádření navrhovatele. Ten uvádí, že uložená sankce se pohybuje na samé dolní hranici možné škály, což odpovídá zohledněným polehčujícím okolnostem. Neuložení sankce, resp. její snížení, by dle názoru navrhovatele bylo zcela v rozporu s účelem zákona. Bezdůvodné odmítnutí námitek je velmi závažné pochybení, které uchazeči znemožňuje seznámit se s argumentací zadavatele k namítanému porušení zákona.  Tato skutečnost pak navrhovatele donutila domáhat se dostupnými prostředky přezkumu u orgánu dohledu, čímž došlo k dalšímu neefektivnímu a nežádoucímu zatížení orgánu veřejné správy. Z uvedeného důvodu apeluje navrhovatel na potvrzení napadeného rozhodnutí.

16.  Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

17.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

18.  Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S3/2011/VZ-2403/2011/510/MOn ze dne 15. 3. 2011 rozhodl, že se návrh navrhovatele podle § 118 odst. 4 písm. a) zákona zamítá, a dále že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek navrhovatele proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky v rozporu s § 110 odst. 7 zákona, když námitky odmítl z důvodu chybějícího sdělení, jaká újma v důsledku domnělého porušení zákona navrhovateli vznikla, za což mu Úřad uložil pokutu ve výši 30 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se plně ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V.  K námitkám rozkladu

19.  Zadavatel v podaném rozkladu sice napadá pouze výši pokuty uložené mu za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že v rozporu s dikcí § 110 odst. 7 zákona odmítl námitky navrhovatele z důvodu, že neobsahují sdělení, jaká újma v důsledku namítaného porušení zákona navrhovateli hrozí, nicméně s ohledem na provázanost výroků o sankci a odpovědnosti zadavatele je nutné se aspoň ve stručnosti vyjádřit i k otázce odpovědnosti zadavatele za spáchání výše uvedeného správního deliktu.

20.  Není pochyb o tom, že ustanovení § 110 odst. 7 zákona vyžaduje jako součást obsahu podaných námitek údaj o tom, jaká újma v důsledku namítaného porušení zákona navrhovateli hrozí, pouze v případě námitek podle odstavců 2, 3 a 5 citovaného ustanovení § 110 zákona. Námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení upravuje ustanovení § 110 odst. 4 zákona, tudíž výše uvedená povinnost se na ně nevztahuje. Ze správního spisu je taktéž zřejmé, že si zadavatel své pochybení uvědomil a přistoupil ke krokům, kterými eliminoval negativní důsledky svého nezákonného postupu (tj. o námitkách navrhovatele věcně rozhodl rozhodnutím č. j. MV-45651-23/PO-2010 ze dne 28. 12. 2010, a to tak, že jim nevyhověl). Z jednání zadavatele je tak zřejmá snaha zhojit svůj protiprávní postup, to však nic nemění na tom, že k porušení § 110 odst. 7 zákona došlo a vedlo to minimálně k nutnosti navrhovatele obrátit se s návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele k orgánu dohledu.

21.  Přestože tedy není pochyb o odpovědnosti zadavatele za spáchání výše uvedeného správního deliktu, zabýval jsem se hlavní rozkladovou námitkou, zda právě následný postup zadavatele, zohledněný orgánem dohledu při ukládání pokuty jako polehčující okolnost, je důvodem pro upuštění od pokuty či pro její snížení. Dospěl jsem přitom k závěru, že pro její snížení či dokonce odpuštění od ní nejsou dány důvody. Správní orgán prvního stupně pokutu uložil v rámci zákonného rozpětí, a to výrazně při jeho dolní hranici (maximální možná výše pokuty činila až 10 mil. Kč), při správní úvaze dostatečně přihlédl k závažnosti správního deliktu a k jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán (§ 121 odst. 2 zákona), k relevantním polehčujícím okolnostem, tj. zejména ke snaze zadavatele zhojit svůj nezákonný postup novým rozhodnutím o námitkách a ke skutečnosti, že tento postup neovlivnil výběr nejvhodnější nabídky.[2] Ačkoli tedy orgán dohledu správně akcentoval preventivní funkci uložené pokuty, mám zato, že i takto zamýšlená pokuta by měla být pro zadavatele citelná a nikoli pouze symbolická, neboť jinak by neplnila svou funkci a její smysl by se vytrácel. Shledal jsem rovněž, že uložená pokuta nemůže negativně ovlivnit hospodaření zadavatele, neboť z prostředků vyčleněných Ministerstvem vnitra na činnost Hasičského záchranného sboru jsou pro letošní rok plánovány výdaje cca 6,86 mld. Kč a uložená pokuta je o několik řádů nižší.

VI.  Závěr

22.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladech.

23.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.  Generální ředitelství hasičského záchranného sboru, Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha

2.  T-Mobile Czech Republic, a. s., Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha

3.  Vodafone Czech Republic, a. s., Vinohradská 167, 100 00 Praha

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Pozn.: pokud je v textu uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění platné v době provedení úkonu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“ nebo „orgán dohledu“) nebo v době provedení jednotlivých úkonů účastníků řízení.

[2] Podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky není u správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona součástí skutkové podstaty, tudíž pro spáchání správního deliktu podle výše citovaného ustanovení není otázka ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky rozhodná.