číslo jednací: 26019/2022/163
spisová značka: R0089/2018/VZ

Spisová značka:  ÚOHS-R0089/2018/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-26019/2022/163

Brno 30. 9. 2022

 

V řízení o rozkladu ze dne 16. 5. 2018 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, IČO 00240079, se sídlem Masarykovo náměstí 1/6, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 22. 3. 2018 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK 10739, Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 29415349, se sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0103/2018/VZ-13157/2018/544/MDb ze dne 2. 5. 2018, vydanému ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů výše uvedeným zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „Dodávka tří zařízení pro obousměrné úsekové měření rychlosti vozidel“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 16. 6. 2017,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0103/2018/VZ-13157/2018/544/MDb ze dne 2. 5. 2018

r u š í m

a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0103/2018/VZ zahájené z moci úřední ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, IČO 00240079, se sídlem Masarykovo náměstí 1/6, učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Dodávka tří zařízení pro obousměrné úsekové měření rychlosti vozidel“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 16. 6. 2017,

z a s t a v u j i

podle § 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 nebo pro uložení pokuty podle § 268 nebo 269 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

 

ODŮVODNĚNÍ

I.               Zadávací řízení a správní řízení o návrhu vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0328/2017/VZ

1.             Dne 14. 8. 2017 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, IČO 00240079, se sídlem Masarykovo náměstí 1/6, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 22. 3. 2018 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK 10739, Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 29415349, se sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky s názvem „Dodávka tří zařízení pro obousměrné úsekové měření rychlosti vozidel“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném na základě výzvy k podání nabídek ze dne 16. 6. 2017 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dnem obdržení předmětného návrhu bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0328/2017/VZ (dále jen „správní řízení o návrhu“).

3.             Oznámení o zahájení správního řízení o návrhu bylo zadavateli doručeno dne 16. 8. 2017. V oznámení Úřad upozornil zadavatele, že je dle § 252 odst. 1 zákona povinen doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení a společně s tímto vyjádřením zaslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení.

4.             Úřad dne 24. 8. 2017 datovou schránkou obdržel 6 podání zadavatele, která kromě vyjádření zadavatele ze dne 23. 8. 2017 obsahovala také část dokumentace o zadávacím řízení spojená v jednom datovém souboru ve formátu PDF, přičemž tento soubor nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem, a 5 souborů ve formátu PDF, přičemž každý z uvedených souborů obsahoval část prosté kopie nabídky dodavatele bez autorizované konverze.

5.             Usnesením č. j. ÚOHS-S0328/2017/VZ-25083/2017/544/IKo ze dne 30. 8. 2017 Úřad zadavateli stanovil podle § 263 odst. 4 zákona dodatečnou lhůtu k zaslání dokumentace o zadávacím řízení. Toto usnesení bylo zadavateli doručeno dne 30. 8. 2017. Dne 1. 9. 2017 byla následně Úřadu doručena poštou část dokumentace o zadávacím řízení v listinné podobě.

6.             Dne 3. 10. 2017 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0328/2017/VZ-28593/2017/544/IKo (dále jen „rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení“), v jehož výroku I uvedl, že zadavatel nedoručil Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku podle § 252 odst. 1 zákona ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení návrhu zadavateli, ani v dodatečné pětidenní lhůtě ode dne doručení usnesení č. j. ÚOHS-S0328/2017/VZ-25083/2017/544/IKo ze dne 30. 8. 2017 stanovené Úřadem podle § 263 odst. 4 zákona, tedy nejpozději dne 4. 9. 2017. Výrokem II zrušil Úřad zadávací řízení na veřejnou zakázku. Výrokem III uložil Úřad zadavateli podle § 263 odst. 8 zákona zákaz uzavřít smlouvu ve zjednodušeném podlimitním řízení, a to až do pravomocného skončení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0328/2017/VZ. Výrokem IV pak Úřad uložil zadavateli uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč. Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení bylo potvrzeno předsedou Úřadu jeho rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0181/2017/VZ-02711/2018/323/JKt ze dne 26. 1. 2018.

II.             Správní řízení o přestupku sp. zn. ÚOHS-S0103/2018/VZ

7.             Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a měl za prokázané, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, zahájil postupem podle § 150 odst. 1 správního řádu z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-S0103/2018/VZ-08203/2018/544/IKo ze dne 16. 3. 2018 (dále jen „příkaz“), který byl zadavateli doručen téhož dne, řízení o přestupku pod sp. zn. ÚOHS-S0103/2018/VZ (dále jen „správní řízení“). Výrokem I příkazu Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci návrhového správního řízení nezaslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a současně byla zadavateli výrokem II za spáchání přestupku uložena pokuta ve výši 35 000 Kč.

8.             Proti příkazu podal zadavatel včasný odpor. Usnesením č. j. ÚOHS-S0103/2018/VZ09431/2018/544/MDb ze dne 28. 3. 2018 Úřad zadavateli sdělil, že s ohledem na podaný odpor se podle § 150 odst. 3 správního řádu v řízení o přestupku pokračuje.

III.           Napadené rozhodnutí

9.             Dne 2. 5. 2018 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0103/2018/VZ-13157/2018/544/MDb (dále jen „napadené rozhodnutí“).

10.         Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení o návrhu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu dne 14. 8. 2017 nezaslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za zjištěný přestupek pokutu podle § 268 odst. 2 písm. c) zákona ve výši 35 000 Kč a výrokem III napadeného rozhodnutí uložil zadavateli povinnost k úhradě nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč.

11.         Výrok I napadeného rozhodnutí odůvodnil Úřad tím, že následkem nedodržení zákonné lhůty a nesplněním své zákonné povinnosti, dodání originálů dokumentů tvořící zadávací dokumentaci ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, zadavatel znemožnil přezkum jeho postupu v zadávacím řízení z věcné stránky. Kompletní dokumentace o zadávacím řízení totiž představuje podkladový základ, bez něhož Úřad nemůže soulad postupu zadavatele se zákonem posoudit. Úřad proto konstatoval, že zadavatel uvedeným jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

12.         Výrok II napadeného rozhodnutí o uložení pokuty odůvodnil Úřad tím, že se jedná o přestupek spíše závažný, neboť následkem nedodržení zákonné lhůty pro zaslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení v originále Úřadu došlo ke znemožnění přezkumu postupu zadavatele v zákonem stanovených lhůtách. Jakožto přitěžující okolnost vzal Úřad v úvahu skutečnost, že zadavatel svou zákonnou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem.

IV.          Rozklad zadavatele

13.         Dne 16. 5. 2018 byl Úřadu proti napadenému rozhodnutí doručen rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 2. 5. 2018. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

14.         Zadavatel v rozkladu rozporuje, že by mu zákon ukládal v rámci jeho povinnosti doložení dokumentace o zadávacím řízení obsažené v ustanovení § 252 odst. 1 zákona povinnost zaslat Úřadu originály dokumentů, které tuto dokumentaci tvoří (tedy původní listiny, které byly pořízeny s originálními prvky dosvědčujícími pravost projevu vůle, případně kopie v takové formě, které zákon staví na roveň originálu). Požadavek Úřadu na doložení původních dokumentů tak zadavatel považuje za protiústavní, jelikož je nucen činit něco, co mu zákon dle jeho názoru neukládá.

15.         Tento argument dále zadavatel rozvíjí tvrzením, že zákon výslovně neuvádí, že by se součástí dokumentace o zadávacím řízení stávaly originály pořízených dokumentů. To dle zadavatele dokládá také rozhodnutí Úřadu vydané dne 7. 1. 2016, které se týkalo nutnosti uchování a předložení originálů či úředně ověřených kopií dokumentů prokazujících splnění kvalifikačních předpokladů dodavatelů. S ohledem na skutečnost, že Úřad v daném případě zdůrazňoval povinnost uchování a předložení originálů či úředně ověřených kopií u dokumentů, u nichž je výslovně zákonem stanoveno, že dodavatel musí doložit originály nebo úředně ověřené kopie dokladů prokazujících splnění kvalifikace, vyvozuje zadavatel z odůvodnění tohoto rozhodnutí závěr, že na zbylou část dokumentace o zadávacím řízení se tato povinnost nevztahuje.

16.         Na závěr pak zadavatel argumentuje tím, že Úřad pochybil, když skutečnost, že dokumentace o zadávacím řízení byla zadavatelem doručena v kopii, postavil na roveň situaci, za které by tato dokumentace nebyla doručena vůbec. Dle zadavatele to byl naopak Úřad, kdo svým přepjatým formalismem znemožnil řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy. To vyplývá i ze skutečnosti, že veškeré dokumenty, které byly Úřadem posouzeny jakožto nedoručené, jsou zveřejněné na profilu zadavatele, a že i při soudním řízení jsou jakožto důkazní prostředky postačující listiny ve formě prostých kopií.

Závěr rozkladu

17.         S ohledem na shora uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

V.            Původní rozhodnutí předsedy Úřadu

18.         Dne 15. 8. 2018 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0089/2018/VZ-23580/2018/323/JKt (dále jen „původní rozhodnutí předsedy Úřadu“), jímž potvrdil napadené rozhodnutí a zamítl rozklad zadavatele. Předseda Úřadu po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, dospěl k závěru, že nenastaly na základě rozkladových námitek přednesených zadavatelem podmínky pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí.

VI.          Soudní přezkum původního rozhodnutí předsedy Úřadu

19.         Proti původnímu rozhodnutí předsedy Úřadu podal dne 9. 10. 2018 zadavatel ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost uvedeného rozhodnutí.

20.         O žalobě rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2020, č. j. 31 Af 82/2018-55 (dále jen „rozsudek KS“), jímž zrušil původní rozhodnutí předsedy Úřadu a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení, neboť již v souvislosti se správním řízením o návrhu (viz bod 2 a násl. tohoto rozhodnutí) seznal, že požadavek předložení dokumentů, které tvoří součást dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 252 odst. 1 zákona, resp. § 216 odst. 1 a 2 zákona, v podobě originálů, je nezákonný.

21.         Dle krajského soudu důvody, pro které Úřad i jeho předseda vyžadují předložení sporných částí zadávací dokumentace výhradně v podobě originálů, příp. konvertovaných dokumentů, nemohou obstát. Ze zákona totiž taková povinnost nevyplývá a nelze ji dovodit ani jazykovým či teleologickým výkladem. Krajský soud k tomu dodal, že předložení kopií dokumentů tvořících spornou část dokumentace o zadávacím řízení nebrání jejich řádnému přezkumu. Dále shrnul, že v napadeném rozhodnutí ani v původním rozhodnutí předsedy Úřadu není uvedeno, proč se Úřad dožaduje doručení výhradně originálů, k čemuž současně konstatoval, že nelze takto paušálně a bezdůvodně požadovat, aby pro splnění povinnosti vymezené v § 252 odst. 1 zákona byly nutně předkládány originální dokumenty, jež tvoří dokumentaci o zadávacím řízení. Takový požadavek je nutno shledat za nezákonný, neboť Úřad je obecně povinen nejprve zhodnotit předložené prosté kopie sporných částí zadávací dokumentace, a pouze v případě, že vyvstane pochybnost o možnosti objektivního a řádného přezkumu úkonů zadavatele v důsledku předložení prostých kopií daných dokumentů, vyzve zadavatele k dodatečnému doručení jejich originálů.

22.         S výše uvedeným právním posouzením krajského soudu se však předseda Úřadu neztotožnil a podal kasační stížnost.

23.         Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2022, č. j. 2 As 175/2020-57 (dále jen „rozsudek NSS“) kasační stížnost zamítl.

24.         NSS se ztotožnil s výkladem krajského soudu, když uvedl, že Úřad je oprávněn požadovat originály listin pouze v případech, ve kterých existují důvodné pochybnosti o jejich pravosti či obsahu. Za běžných okolností Úřad nemůže a priori odmítnout důkaz prostou kopií. NSS rovněž k nejednotnému užití slov „originál“ a „kopie“ v zákoně přisvědčil závěru krajského soudu, že je třeba zvolit takový výklad, který šetří základní práva účastníků řízení, v tomto případě zadavatele. Za stávající právní úpravy obsažené v zákoně naopak nelze preferovat výklad, který by sice Úřadu v určitých případech usnadnil vedení správního řízení, avšak v důsledku by představoval administrativní zátěž všech účastníků řízení. NSS dále souhlasil s krajským soudem i v tom, že Úřad neuvedl dostatečně relevantní důvody, pro které požaduje předložení originálů dokumentů.

VII.        Další řízení o rozkladu

25.         Po vrácení správního spisu Úřadu pokračuje předseda Úřadu v řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí. Předseda Úřadu je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v rozsudku KS a zároveň právním názorem vysloveným v rozsudku NSS.

26.         Dne 15. 8. 2022 bylo písemností č. j.  ÚOHS-25968/2022/163 zadavateli oznámeno, že se ve správním řízení pokračuje.

Stanovisko předsedy Úřadu

27.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech bylo podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) přezkoumáno napadené rozhodnutí v plném rozsahu. Na základě závazného právního názoru krajského soudu a NSS činí předseda Úřadu následující závěr.

28.         Úřad napadeným rozhodnutím nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení o přestupku.

VIII.      K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu

29.         Podle § 98 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu.

30.         Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas.

31.         Podle § 90 písm. a) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví.

32.         Podle § 257 písm. f) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle podle § 263 nebo pro uložení pokuty podle § 268 nebo 269 zákona.

33.         Rozhodne-li předseda Úřadu o zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení správního řízení, je povinen učinit tak ze zákonného důvodu, který je povinen ve svém rozhodnutí uvést. V opačném případě zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. K tomu se vyjádřil např. krajský soud ve svém rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011-72, kde je uvedeno následující: „Pokud pak odvolací (rozkladový) správní orgán (předseda žalovaného) hodlá podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu postupovat, vždy je třeba, aby z jeho rozhodnutí bylo zřejmé, z jakého zákonem předvídaného důvodu k zastavení řízení došlo a dle jakého ustanovení.“.

34.         Na základě níže popsaného výkladu vycházejícího z rozsudku KS, tj. v souladu se závazným právním názorem krajského soudu a NSS lze uvést, že ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí nedošlo. V předmětné věci nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření nebo pro uložení pokuty a nastala tak situace předpokládaná ustanovením § 257 písm. f) zákona. Z tohoto důvodu bylo napadené rozhodnutí zrušeno a správní řízení ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona zadavatelem zastaveno.

Důvody zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

35.         Podstata sporu v šetřené věci byla založena na zodpovězení právní otázky týkající se výkladu § 252 odst. 1 zákona, zejména tedy posouzení toho, v jaké podobě je zadavatel povinen předložit Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení.

36.         Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že pokud zákon hovoří v kterémkoli svém ustanovení o dokumentech, myslí tím originály nebo formu těmto postavenou na roveň. Dle Úřadu tedy zákon jasně uvádí možnost doručení kopie u smlouvy na veřejnou zakázku, z čehož lze vyvodit, že doručení prostých kopií dokumentace o zadávacím řízení výslovně nepřipouští a je povinností zadavatele dodat ji v originálu. Dle Úřadu tak mohou být dokumenty netextové části zadávací dokumentace a dokumentace o zadávacím řízení (vyjma zadávací dokumentace) dodány pouze jakožto původní dokumenty v podobě, ve které byly pořízeny, či jako výstupy autorizované konverze dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů v elektronické či listinné podobě.

37.         Krajský soud však ve svém rozsudku (potvrzeném NSS) dovodil, že požadavek Úřadu spočívající v předložení dokumentace o zadávacím řízení v podobě originálních dokumentů, je požadavkem stanoveným nad rámec zákona.

38.         Důvody, pro které Úřad vyžadoval předložení sporných části zadávací dokumentace výhradně v originálu (příp. v konverzi), nemohou dle uvedených rozsudků obstát. Nutno uvést, že zákon neobsahuje na žádném místě požadavek, aby byla dokumentace o zadávacím řízení pro splnění povinnosti dle § 252 odst. 1 zákona předkládána v originále, a to ani ve spojení s odst. 2 téhož ustanovení či s § 216 zákona, ani za pomoci jazykového či teleologického výkladu.

39.         I v případě, že by bylo možné uvažovat o tom, že z § 216 odst. 1 zákona vyplývá povinnost zadavatele uchovávat všechnu dokumentaci o zadávacím řízení v originále, rozhodně tuto povinnost nelze dle soudů vyložit tak, že i v rámci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dle § 249 a násl. zákona musí zadavatel předkládat pouze originály dokumentů, tj. v té podobě, jaké jím byly vyhotoveny či mu byly dodány.

40.         Způsob pořizování a uchovávání dokumentace není zákonem nijak definován. Podle § 216 odst. 2 zákona musí zadavatel při jejím pořizování a uchovávání pouze postupovat takovým způsobem, aby dokumentace o zadávacím řízení vždy odpovídala aktuální fázi zadávacího řízení a zadavatel ji byl schopen v případě potřeby kdykoliv předložit. Ani z tohoto ustanovení tak není možné dovodit nutnost paušálně předkládat dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu v originálu (resp. konverzi).

41.         NSS se v rozsudku ztotožnil s výkladem krajského soudu, když konstatoval, že řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je běžným správním řízením. Z judikatury NSS vyplývá, že prosté kopie mohou sloužit jako důkazní prostředky před správními a civilními soudy, a není důvod, aby toto pravidlo neplatilo i ve správním řízení před Úřadem (viz rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 3 Aps 1/2009-27, a ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 Azs 399/2018-34). Úřad je oprávněn požadovat originály listin pouze v případech, ve kterých existují důvodné pochybnosti o jejich pravosti či obsahu (viz rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014-26), přičemž za běžných okolností nemůže a priori odmítnout důkaz prostou kopií. Výjimkou tak mohou být pouze situace, ve kterých ve správním řízení vyvstane odůvodněná potřeba ověřit, že dokument skutečně existoval a co bylo jeho obsahem (viz rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75).

42.         Nadto krajský soud uvedl, že z prostých kopií dokumentů, které jsou součástí dokumentace o zadávacím řízení, je možné usoudit, zda zadávací řízení proběhlo v souladu se zásadami uvedenými v § 6 zákona a dalších stanovených pravidel, tj. dokumentaci o zadávacím řízení řádně a objektivně přezkoumat. I přes výše uvedené však může nastat situace, v níž je nutné trvat na doručení originálů dokumentů pro posouzení splnění zákonné povinnosti (srov. např. povinnosti uvedené v § 211 odst. 5 zákona), případně pokud bude předmětem sporu mezi zadavatelem a dodavatelem manipulace s dokumenty. Avšak za takové situace má Úřad jakožto každý jiný správní orgán v případě prvotního obdržení kopie takového dokumentu o tomto zadavatele informovat, vyzvat jej k doložení požadovaných originálů (či podob jim postavených na roveň) a tento svůj požadavek řádně a konkrétně odůvodnit.

43.         Jak vyplývá již z výše uvedeného, na řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je nutné nahlížet především jako na každé jiné správní řízení. V rámci správního řízení vedeného Úřadem není legitimního důvodu postupovat odlišně, než jak tomu je při hodnocení důkazů v ostatních správních řízeních. I v těchto ostatních případech, pokud má správní orgán důvodný požadavek na předložení originálu dokumentu jakožto důkazního prostředku, může si prostřednictvím výzvy k jeho doložení (případně opakované) a uložení dodatečné lhůty tento originál opatřit. Ostatně zákon v § 263 odst. 4 počítá s možností určení dodatečné lhůty zadavateli pro účely doručení dokumentace o zadávacím řízení žalovanému, i pokud mu např. zadavatel nejprve zaslal dokumentaci nekompletní.

44.         Závěrem lze s odkazem na rozsudky soudů konstatovat, že paušální požadavek na předkládání dokumentů pro splnění povinnosti zadavatele uvedené v § 252 odst. 1 zákona vždy v originále (nebo podoby mu postavené na roveň) je nezákonný.

45.         V souladu se závazným právním názorem krajského soudu, a taktéž právním názorem NSS, lze uzavřít, že nebylo prokázáno, že ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí došlo. Z toho důvodu byl výrok I napadeného rozhodnutí zrušen a správní řízení v tomto rozsahu zastaveno.

46.         K výroku II napadeného rozhodnutí lze uvést, že tento výrok o pokutě (trestu) je existenčně závislý na výroku o spáchání přestupku (tedy výroku o vině), neboť určení druhu a výměry trestu je dle § 93 odst. 1 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupky podmíněno existencí odsuzujícího výroku. Jelikož na základě závazného právního názoru krajského soudu se zadavatel nedopustil přestupku a byl tak zrušen výrok o vině, není dán důvod zadavateli uložit pokutu. Z tohoto důvodu byl zrušen rovněž výrok II napadeného rozhodnutí a správní řízení v této části zastaveno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

Mgr. Tomáš Kruták, Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy