číslo jednací: 05099/2022/500
spisová značka: S0683/2021/VZ

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední
dne 28. 12. 2021, jehož účastníkem je obviněný

• Česká republika – Státní oblastní archiv v Plzni, IČO 70979090, se sídlem Sedláčkova 44,

306 12 Plzeň,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) citovaného zákona obviněným
v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Nový archiv Plzeň – projektová dokumentace“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-012277 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 077-183587,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Česká republika – Státní oblastní archiv v Plzni, IČO 70979090, se sídlem
Sedláčkova 44, 306 12 Plzeň – se dopustil přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce „Nový archiv Plzeň – projektová dokumentace“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-012277 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 077-183587, v souladu s § 217 odst. 5 citovaného zákona, neboť neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k citované veřejné zakázce na profilu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení na citovanou veřejnou zakázku, tj. nejpozději dne 23. 9. 2019, ale učinil tak až dne 3. 6. 2021, přičemž
ani k tomuto datu nedošlo k řádnému uveřejnění písemné zprávy, neboť v této písemné zprávě v rozporu s ustanovením § 217 odst. 2 písm. a) citovaného zákona jmenovaný obviněný neuvedl údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému
– Česká republika – Státní oblastní archiv v Plzni, IČO 70979090, se sídlem Sedláčkova 44,
306 12 Plzeň – podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) zákona č. 134/2016 o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá:

pokuta ve výši 12 000,- Kč (dvanáct tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Česká republika – Státní oblastní archiv v Plzni,
IČO 70979090, se sídlem Sedláčkova 44, 306 12 Plzeň – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Obviněný – Česká republika – Státní oblastní archiv v Plzni, IČO 70979090, se sídlem Sedláčkova 44, 306 12 Plzeň (dále jen „obviněný“) – zahájil dne 15. 4. 2019 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Nový archiv Plzeň – projektová dokumentace“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-012277 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 077-183587 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2.             Předmětem plnění veřejné zakázky je podle bodu 2.2. „Předmět plnění veřejné zakázky“ zadávací dokumentace na veřejnou zakázku (dále jen „zadávací dokumentace“) „dodávka kompletní projektové dokumentace a zajištění příslušné inženýrské činnosti pro novostavbu Státního oblastního archivu v Plzni, na pozemku p. č. 883/203, zapsaného na LV č. 1607 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – město, pro katastrální území Hradiště u Plzně, obec Plzeň o výměře 11 581 m2, ke kterému má Zadavatel zapsanou příslušnost hospodařit s majetkem státu.“.

3.             Z bodu 2.5. „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ zadávací dokumentace vyplývá, že obviněný stanovil předpokládanou hodnotu ve výši 8 265 000 Kč bez DPH.

4.             Dne 12. 8. 2021 uzavřel obviněný se společnosti Atelier 99 s.r.o., IČO 02463245, se sídlem Purkyňova 71/99, 612 00 Brno (dále jen „vybraný dodavatel“) na předmět plnění veřejné zakázky »Smlouvu o dílo „Nový archiv Plzeň – Projektová dokumentace“« (dále jen „smlouva o dílo“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

5.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle
§ 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, včetně ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel podnět k přezkoumání postupu obviněného při zadávání veřejné zakázky, na jehož základě si od obviněného vyžádal dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření k obsahu podnětu.

6.             Vyjádření obviněného k podnětu obdržel Úřad dne 19. 7. 2021. Obviněný připustil, že písemná zpráva zadavatele k veřejné zakázce neobsahuje jeden z údajů (údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku; pozn. Úřadu), nicméně uvedl, že tento údaj byl veřejnosti dostupný v registru smluv, takže k ohrožení transparentnosti dojít nemohlo a ani nedošlo. Dle obviněného se tak jedná o zcela formální pochybení, které nemělo jakýkoliv vliv na transparentnost nebo čerpání veřejných prostředků.

7.             Po přezkoumání předložených materiálů získal Úřad pochybnost, zda obviněný v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky dodržel pravidla stanovená v § 217 odst. 5 ve spojení s § 217 odst. 2 písm. a) zákona, a nedopustil se tak přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

8.             Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění za dostatečná, vydal dne 28. 12. 2021 příkaz sp. zn. ÚOHS-S0683/2021/VZ, č. j. ÚOHS-05099/2022/500, kterým ve výroku I. rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona, tím, že neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce v souladu s § 217 odst. 5 zákona, neboť neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce na profilu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, tj. nejpozději dne 23. 9. 2019, ale učinil tak až dne 3. 6. 2021, přičemž ani k tomuto datu nedošlo k řádnému uveřejnění písemné zprávy, neboť v této písemné zprávě v rozporu s ustanovením § 217 odst. 2 písm. a) zákona obviněný neuvedl údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku (dále jen „příkaz“). Dnem 28. 12. 2021, kdy byl příkaz obviněnému doručen, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno předmětné správní řízení.

9.             Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

10.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 3. 1. 2022 odpor z téhož dne (dále jen „odpor“).

Odpor obviněného

11.         Obviněný v podaném odporu nezpochybňuje, že se dopustil přestupku popsaného v příkazu, avšak domnívá se, že by mělo být přihlédnuto i k dalším polehčujícím okolnostem a v důsledku toho by měla být uložena pokuta v maximální výši 10 000 Kč. Obviněný přitom spatřuje polehčující okolnost v tom, že jde o první přestupek obviněného řešený u Úřadu, dále pak v tom, že je obviněný „malým úřadem“ a rovněž v tom, že obviněný se sám jako kontrolní orgán a správní orgán vedoucí přestupková řízení podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, řídí zásadou, že při prvním přestupkovém řízení s původcem ukládá často pokuty v nižší výši, přičemž preferuje funkci preventivní před represivní. Obviněný rovněž uvedl, že zadávání veřejné zakázky je pro něj vzhledem k jejímu rozsahu zcela novou zkušeností. Obviněný navrhnul, aby Úřad při stanovení pokuty přihlédl k uvedeným polehčujícím okolnostem.   

Další průběh správního řízení

12.         Vzhledem k tomu, že proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 3. 1. 2022 odpor,
příkaz byl podle § 150 odst. 3 správního řádu (ex lege) zrušen a správní řízení pokračuje.

13.         Usnesením č. j. ÚOHS-00370/2022/524 ze dne 5. 1. 2022, které bylo obviněnému doručeno téhož dne, určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

14.         Obviněný doručil Úřadu dne 6. 1. 2022 přípis z téhož dne, ve kterém předložil jako návrhy
na doplnění dokazování zprávu o hodnocení nabídek ze dne 5. 6. 2019 a dále doklad o uveřejnění tohoto dokumentu prostřednictvím profilu zadavatele. Obviněný přitom uvedl své stanovisko, dle kterého ze skutečnosti, že byla uvedená zpráva o hodnocení obviněným dobrovolně uveřejněna, plyne, že k přestupku došlo z nedbalosti, resp. že přestupek nebyl spáchán úmyslně s cílem omezit transparentnost zadávacího řízení. 

Další průběh správního řízení

15.         Usnesením č. j. ÚOHS-01613/2022/524 ze dne 14. 1. 2022, které bylo obviněnému doručeno téhož dne, Úřad obviněnému stanovil lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve stanovené lhůtě ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

16.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, obsahu odporu obviněného, vyjádření obviněného ve správním řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona, tím, že neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce v souladu s § 217 odst. 5 citovaného zákona, neboť neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce na profilu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, tj. nejpozději dne 23. 9. 2019, ale učinil tak až dne 3. 6. 2021, přičemž ani k tomuto datu nedošlo k řádnému uveřejnění písemné zprávy, neboť v této písemné zprávě v rozporu s ustanovením § 217 odst. 2 písm. a) zákona obviněný neuvedl údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

17.         Podle § 51 odst. 1 zákona je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy, rámcové dohody, zavedením dynamického nákupního systému nebo v okamžiku uvedeném v odstavci 2 téhož ustanovení v případě zrušení zadávacího řízení.

18.         Podle § 217 odst. 2 písm. a) zákona musí písemná zpráva zadavatele obsahovat alespoň označení zadavatele, předmět veřejné zakázky a cenu sjednanou ve smlouvě na veřejnou zakázku, pokud byla uzavřena.

19.         Podle § 217 odst. 5 je zadavatele povinen do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele.

20.         Podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že neuveřejní písemnou zprávu zadavatele v souladu s § 217 odst. 5 zákona.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

21.         Obviněný uveřejnil dne 3. 6. 2021 prostřednictvím profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce (dále jen „písemná zpráva“). Písemná zpráva neobsahuje údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku.

22.         Obviněný dne 13. 8. 2019 uveřejnil smlouvu o dílo v registru smluv.

23.         V metadatech smlouvy o dílo uveřejněných prostřednictvím registru smluv jsou mimo jiné uvedeny následující údaje: „Hodnota bez DPH: 5 894 000,00 CZK; Hodnota vč. DPH: 7 131 740,00 CZK“.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

24.         Úřad nejprve obecně k uveřejňovacím povinnostem zadavatele uvádí následující. Účelem zákona i zadávacích řízení samotných je zajištění podmínek pro vytvoření řádné hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, jimiž je dosahováno transparentního vynakládání veřejných prostředků. Uveřejňování je pak jedním ze základních nástrojů zajišťujících dodržení zásady transparentnosti zadávacích řízení, když uveřejňovací povinnosti mají své opodstatnění zejména z hlediska možnosti veřejné kontroly postupu zadavatele.

25.         Aby mohl být proces zadávání veřejné zakázky považován za transparentní a mohla proběhnout i jeho následná kontrola, je nezbytné, aby veřejnost disponovala co nejvíce informacemi o průběhu i výsledku zadávacího řízení (tzv. princip veřejné publicity výsledků realizovaných zadávacích řízení), což je zajištěno zákonem předepsanými uveřejňovacími povinnostmi zadavatele. Cílem uveřejňovacích povinností je umožnění zpětné veřejné kontroly na poli zadávání veřejných zakázek (s pomocí údajů uvedených na profilu zadavatele, ve Věstníku veřejných zakázek a v případě nadlimitních veřejných zakázek, u nichž jsou uveřejňovací povinnosti plněny i na evropské úrovni, rovněž s pomocí údajů dostupných v Úředním věstníku Evropské unie), a to jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými orgány či institucemi, tak i prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností.

26.         Z výše uvedených důvodů tedy zákon ve svém ustanovení § 217 odst. 1 ukládá zadavatelům povinnost vyhotovit písemnou zprávu o každém zadávacím řízení, a to bez ohledu na druh a režim veřejné zakázky či výsledek zadávacího řízení.

27.         Povinnost zadavatele uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení podle ustanovení § 217 odst. 5 zákona pak v souladu s výše uvedeným reflektuje úmysl zákonodárce, aby byla do zadávacích řízení vnesena větší míra transparentnosti zadávacího procesu, aby i případní zájemci z řad veřejnosti měli možnost získat z písemné zprávy přehledný souhrn všech zásadních informací o průběhu a výsledku konkrétního zadávacího řízení.

28.         Pro řádné splnění povinnosti uveřejnění písemné zprávy zadavatele podle ustanovení § 217 odst. 5 zákona je přitom nezbytné kumulativní naplnění tří podmínek – jednak podmínky samotného uveřejnění zpracované písemné zprávy zadavatele, dále podmínky jejího uveřejnění na místě k tomu určeném, tj. na profilu zadavatele, a v neposlední řadě podmínky jejího uveřejnění ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení. Pokud zadavatel nesplní kumulativně veškeré uvedené podmínky, nedodrží povinnost stanovenou v ustanovení § 217 odst. 5 zákona.

29.         Při posouzení, zda obviněný v šetřeném případě dodržel postup stanovený ustanovením § 217 odst. 5 zákona, se Úřad nejprve zabýval určením okamžiku ukončení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

30.         Jak již bylo podáno výše, obviněný dne 12. 8. 2019 uzavřel smlouvu o dílo s vybraným dodavatelem. S ohledem na ustanovení § 51 odst. 1 zákona tak tímto dnem došlo k ukončení zadávacího řízení.

31.         S ohledem na požadavky obsažené v ustanovení § 217 odst. 1 až 5 zákona byl obviněný povinen vyhotovit písemnou zprávu zadavatele o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku a uveřejnit ji na profilu zadavatele do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, tedy nejpozději dne 23. 9. 2019.

32.         Na základě přezkumu profilu zadavatele provedeného Úřadem bylo zjištěno, že obviněný písemnou zprávu uveřejnil prostřednictvím profilu dne 3. 6. 2021. Úřad tedy konstatuje, že obviněný neuveřejnil písemnou zprávu na profilu včas, tj. do 30 pracovních dnů od uzavření smlouvy o dílo, nýbrž o celých 619 dnů později. 

33.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že obviněný v šetřeném případě nedodržel postup stanovený v ustanovení § 217 odst. 5 zákona, neboť neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu o zadávacím řízení na veřejnou zakázku do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, tedy nejpozději dne 23. 2. 2019.

34.         Úřad dále konstatuje, že uveřejněná písemná zpráva neobsahuje údaj o ceně sjednané ve smlouvě o dílo, který je s ohledem na znění § 217 odst. 2 písm. a) zákona povinnou obsahovou náležitostí písemné zprávy zadavatele. Úřad přitom uvádí, že nepřehlédl argumentaci obviněného, dle které tento údaj byl veřejnosti dostupný v registru smluv, a proto k ohrožení transparentnosti dojít nemohlo a ani nedošlo. Dle názoru Úřadu se však v daném případě nejedná o situaci, kdy by se obviněný mohl zprostit uveřejňovací povinnosti s odkazem na uveřejnění odpovídající informace prostřednictvím registru smluv. Úřad konstatuje, že zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o registru smluv“) sice řeší obdobnou situaci, když v ustanovení § 8 odst. 4 uvádí, že „Je-li v souladu s tímto zákonem uveřejněna smlouva, která má být uveřejněna podle zákona o veřejných zakázkách, je tím splněna povinnost uveřejnit ji podle zákona o veřejných zakázkách; to platí obdobně o údajích uveřejňovaných jako metadata podle tohoto zákona.“ a umožňuje tak zadavateli splnit povinnost uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku dle § 219 odst. 1 zákona prostřednictvím jejího uveřejnění v registru smluv. Úřad nicméně zdůrazňuje, že ani zákon, ani zákon o registru smluv neumožňují prostřednictvím registru smluv obdobné „náhradní“ uveřejnění údajů, které tvoří povinné obsahové náležitosti písemné zprávy zadavatele dle § 217 zákona. Úřad tedy ve vztahu k přezkoumávanému postupu obviněného dodává, že včasným uveřejněním smlouvy, resp. jejích metadat v registru smluv obviněný splnil toliko svou povinnost dle § 219 odst. 1 zákona, tedy povinnost uveřejnit v určité lhůtě na profilu zadavatele smlouvu na veřejnou zakázku, ne však již povinnost uveřejnit v určité době písemnou zprávu zadavatele ve smyslu § 217 zákona. Úřad tak uzavírá, že povinnosti uvést v písemné zprávě zadavatele údaj o výši ceny uvedené ve smlouvě na veřejnou zakázku se tak obviněný nemohl vyhnout uvedením tohoto údaje v metadatech smlouvy o dílo uveřejněných v registru smluv.

35.         Je pravdou, že z kroků obviněného lze soudit, že jeho úmyslem nebylo informaci o ceně znepřístupnit, neboť v takovém případě by ji jen stěží uvedl do registru smluv, kde se s ní mohla seznámit široká veřejnost. Tímto krokem obviněného byl tedy do jisté míry zachován výše uvedený princip veřejné publicity výsledků realizovaných zadávacích řízení. Úřad však přesto shledává v daném pochybení obviněného společenskou nebezpečnost, a to právě
ve skutečnosti, že se veřejnost nemohla s údajem o ceně sjednané ve smlouvě o dílo seznámit na místě předpokládaném zákonem (a logicky tedy vyhledávaném za tímto účelem též veřejností), tedy na profilu zadavatele. Dle Úřadu přitom obviněný od veřejnosti nemůže spravedlivě požadovat, aby si údaj povinně uveřejňovaný právě na profilu zadavatele dohledávala z vlastní iniciativy na jiném místě, v daném případě tedy prostřednictvím registru smluv.            

36.         S ohledem na vše shora uvedené Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku
podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona tím, že neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce v souladu s § 217 odst. 5 zákona, neboť neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení na  veřejnou zakázku, tj. nejpozději dne 23. 9. 2019, ale učinil tak až dne 3. 6. 2021, přičemž ani k tomuto datu nelze považovat písemnou zprávu za řádně uveřejněnou, neboť v této písemné zprávě v rozporu s ustanovením § 217 odst. 2 písm. a) zákona nebyl uveden údaj o ceně sjednané
ve smlouvě na veřejnou zakázku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

37.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle
§ 269 odst. 1 písm. e) zákona.

38.         Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí doba činí 5 let.

39.         Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

40.         V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 24. 9. 2019, kdy obviněnému marně uplynula lhůta pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele.

41.         Z výše uvedených údajů tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek dosud nezanikla.

42.         Podle § 269 odst. 3 zákona se za přestupek uloží pokuta do

a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269 odst. 2 zákona,

b) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269 odst. 1 zákona.

43.         Úřad uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí tak lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 200 000 Kč.

44.         Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

45.         Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

46.         Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

47.         V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že pro zadavatele jednoznačně vyplývá povinnost uveřejnit písemnou zprávu k veřejné zakázce na profilu zadavatele v určité zákonem stanovené lhůtě od okamžiku ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a to v zákonem předpokládaném obsahovém rozsahu. Tuto svou povinnost obviněný nesplnil, neboť písemnou zprávu k veřejné zakázce uveřejnil až po značné časové prodlevě 619 dnů, a to v neúplné podobě, kdy v písemné zprávě absentuje povinný údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku.

48.         Co se týče stupně závažnosti, Úřad konstatuje, že je vždy nutné zhodnotit, nakolik to které nedodržení povinnosti stanovené zákonem ohrozilo právem chráněný zájem spočívající v tomto konkrétním případě v možnosti zpětné kontroly veřejné zakázky a postupu zadavatele ze strany veřejnosti, jež přispívá k hospodárnému vynakládání veřejných prostředků. Neuveřejněním písemné zprávy včas přitom došlo ke znepřehlednění zadávacího řízení, neboť písemná zpráva má být jakýmsi souhrnným přehledem průběhu a ukončení zadávacího řízení; pokud tedy zadavatel předmětnou zprávu neuveřejní včas, pak se pro veřejnost
i pro účastníky zadávacího řízení stává zadávací řízení méně přehledným a hůře kontrolovatelným, neboť písemná zpráva zadavatele obsahuje veškeré stěžejní informace o průběhu a ukončení zadávacího řízení, a je tedy jedním ze základních dokumentů, které je zadavatel povinen v průběhu zadávacího řízení vypracovat.

49.         Co se týče způsobu, respektive okolností, za kterých byl přestupek spáchán, Úřad jako přitěžující okolnost zohlednil samotnou délku prodlení s uveřejněním předmětné písemné zprávy, když zadavatel svou povinnost splnil celých 619 dnů po uplynutí zákonné lhůty.

50.         Úřad nicméně zohlednil jako polehčující okolnost, že obviněný uveřejnil údaj o ceně sjednané ve smlouvě na veřejnou zakázku alespoň prostřednictvím registru smluv. Byť tato skutečnost nemá jakýkoliv vliv na konstatování o spáchání přestupku, pak je důležitým korektivem výše pokuty, neboť díky ní a rovněž díky skutečnosti, že zadavatel uveřejnil smlouvu na veřejnou zakázku v registru smluv, nedošlo k naprosté ztrátě možnosti zpětné kontroly veřejné zakázky a postupu zadavatele za strany veřejnosti. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v daném případě se jedná o první přestupek obviněného řešený před Úřadem, přičemž obviněný si je své chyby vědom a její dopady se snažil alespoň zmírnit ještě před zahájením šetření ze strany Úřadu. Všechny tyto skutečnosti Úřad posuzuje jako polehčující okolnosti mající vliv na výši pokuty uložené obviněnému.

51.         Při stanovení konkrétní výše sankce se dále Úřad zabýval i tím, zda lze při úvahách ohledně výše ukládané pokuty zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním zadavatele za spáchání tohoto přestupku. V této souvislosti je nutné poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že: „(...) hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“ Při určení výše pokuty Úřad proto ve prospěch zadavatele zohlednil tu skutečnost, že přestupek byl zadavatelem spáchán dne 24. 9. 2019, tedy před více než dvěma lety. Vlivem časové prodlevy mezi spácháním přestupku a jeho potrestáním (vydáním rozhodnutí o sankci) totiž dochází k výraznému oslabení smyslu a účelu trestu.

52.         Po zvážení všech okolností šetřeného případu Úřad posoudil stupeň závažnosti spáchání přestupku v šetřeném případě jako méně závažný.

53.         Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009 č. j. 1 As 28/2009 – 62, popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS dovodil, že: „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

54.         Úřad konstatuje, že zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě není přestupek obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k uplatnění institutu souhrnného trestu.

55.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z rozpočtu obviněného na rok 2021[1] vyplývá, že obviněný v roce 2021 hospodařil s plánovanými příjmy ve výši 4 812 000 Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že vyměřenou výší pokuty 6 % z maximální hranice zákonné sazby nelze s ohledem na výši finančních prostředků, jimiž obviněný v rámci svého hospodaření disponuje, považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného, a tedy v tomto smyslu nespravedlivou. Pro úplnost Úřad dodává, že nepřehlédl, že rozpočet na rok 2022 ještě nebyl obviněným uveřejněn, a nelze tedy jednoznačně určit plánované příjmy obviněného pro tento rok, nicméně s ohledem na výši příjmů v loňském roce v poměru k výši uložené pokuty ani toto nemůže mít vliv na výše uvedený závěr Úřadu.

56.         V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, přičemž bezesporu akcentuje funkci preventivní, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

57.         S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

58.         Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

59.         Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladu řízení.

60.         Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

61.         Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, vycházel Úřad při jejich uložení z obecného právního předpisu, kterým je správní řád. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který v řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti,
činí 1 000 Kč.

62.         Jelikož v tomto případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

63.         Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000638.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

Česká republika – Státní oblastní archiv v Plzni, Sedláčkova 44, 306 12 Plzeň

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy