číslo jednací: 20865/2021/161/TMi
spisová značka: R0089/2021/VZ

Spisová značka:  ÚOHS-R0089/2021/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-20865/2021/161/TMi

Brno 24.06.2021

 

V řízení o rozkladu ze dne 17. 5. 2021 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne obviněným -

• obec Těrlicko, IČO 00297666, se sídlem Májová 474/16, 735 42 Těrlicko, ve správním řízení zastoupena JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou, ev. č. ČAK 12009, se sídlem Pavlovova 586/8, 736 01 Havířov,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0124/2021/VZ č. j. ÚOHS-14579/2021/500/ISo ze dne 30. 4. 2021, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 1. 4. 2021 z moci úřední ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným při zadávání veřejných zakázek „Modernizace chodníku Kostelec, podél silnice I/1“, na jejíž předmět plnění uzavřel dne 10. 5. 2018 obviněný s dodavatelem Milan Chroboček, IČO 40349811, se sídlem Orlí 4/417, 736 01 Havířov – Šumbark, smlouvu o dílo č. 042018, a „Modernizace chodníku Hradiště, podél silnice III/4741“, na jejíž předmět plnění uzavřel dne 10. 5. 2018 obviněný s dodavatelem Hornosušská stavební s.r.o., IČO 01573870, se sídlem Chrost 986/11, 735 35 Horní Suchá, smlouvu o dílo č. 124/2018/SVO,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0124/2021/VZ č. j. ÚOHS-14579/2021/500/ISo ze dne 30. 4. 2021,

r u š í m

 

a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0124/2021/VZ ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl obviněný dopustit při zadávání veřejných zakázek „Modernizace chodníku Kostelec, podél silnice I/1“, na jejíž předmět plnění uzavřel dne 10. 5. 2018 obviněný s dodavatelem Milan Chroboček, IČO 40349811, se sídlem Orlí 4/417, 736 01 Havířov – Šumbark, smlouvu o dílo č. 042018, a „Modernizace chodníku Hradiště, podél silnice III/4741“, na jejíž předmět plnění uzavřel dne 10. 5. 2018 obviněný s dodavatelem Hornosušská stavební s.r.o., IČO 01573870, se sídlem Chrost 986/11, 735 35 Horní Suchá, smlouvu o dílo č. 124/2018/SVO,

 

z a s t a v u j i,

 

neboť dle § 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 téhož zákona.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178, a pro zvláštní postupy podle části šesté a rovněž k projednávání přestupků podle tohoto zákona a ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel dne 26. 2. 2021 podnět k přezkoumání postupu obviněného – obec Těrlicko, IČO 00297666, se sídlem Májová 474/16, 735 42 Těrlicko, ve správním řízení zastoupena JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou, ev. č. ČAK 12009, se sídlem Pavlovova 586/8, 736 01 Havířov, zastoupení ověřeno na základě plné moci ze dne 6. 4. 2021 (dále jako „obviněný“ či „zadavatel“) při zadávání veřejných zakázek „Modernizace chodníku Kostelec, podél silnice I/1“, na jejíž předmět plnění obviněný uzavřel dne 10. 5. 2018 s dodavatelem Milan Chroboček, IČO 40349811, se sídlem Orlí 4/417, 736 01 Havířov – Šumbark, smlouvu o dílo č. 042018 (dále jako „VZ Kostelec“), a „Modernizace chodníku Hradiště, podél silnice III/4741“, na jejíž předmět plnění obviněný uzavřel dne 10. 5. 2018 s dodavatelem Hornosušská stavební s.r.o., IČO 01573870, se sídlem Chrost 986/11, 735 35 Horní Suchá, smlouvu o dílo č. 124/2018/SVO (dále jako „VZ Hradiště“;  VZ Kostelec a VZ Hradiště společně také jako „veřejné zakázky“).

2.             Úřad si na základě skutečností uvedených v podnětu vyžádal od obviněného veškerou dokumentaci související s jeho postupem při zadávání veřejných zakázek a jeho vyjádření k obsahu podnětu.

3.             Dne 1. 4. 2021 vydal Úřad příkaz sp. zn. ÚOHS-S0124/2021/VZ č. j. ÚOHS-11323/2021/500/AIv (dále jako „příkaz“), kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání tohoto přestupku pokutu ve výši 80 000 Kč (výrok II. příkazu). Příkaz byl obviněnému doručen dne 1. 4. 2021 a tímto dnem bylo podle ustanovení § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“) a ustanovením § 150 správního řádu zahájeno řízení o přestupku z moci úřední vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0124/2021/VZ (dále jako „správní řízení“).

4.             Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

5.             Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 6. 4. 2021 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

II.             Napadené rozhodnutí

6.             Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 30. 4. 2021 rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0124/2021/VZ č. j. ÚOHS-14579/2021/500/ISo (dále jako „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejných zakázek tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající z VZ Kostelec a VZ Hradiště, rozdělil takovým způsobem, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 27 písm. b) zákona, a v rozporu s § 2 odst. 3 zákona nezadal plnění vyplývající z veřejných zakázek v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět uvedené podlimitní zakázky uzavřel smlouvy o dílo.

7.             Za výše uvedený přestupek byla obviněnému výrokem II. napadeného rozhodnutí uložena pokuta ve výši 80 000 Kč.

8.             Výrokem III. napadeného rozhodnutí potom Úřad obviněnému v souladu s platnými předpisy uložil uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

9.             Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že plnění, která jsou předmětem VZ Kostelec a VZ Hradiště, vykazují časovou souvislost a funkční celistvost (souvislost místní, věcnou a funkční), a proto měla být předpokládaná hodnota obou předmětných plnění sečtena a obviněný měl zadat tyto stavební práce v odpovídajícím druhu zadávacího řízení zvoleném podle výše tohoto součtu. V šetřeném případě celková výše ceny bez DPH činila 10 000 000 Kč bez DPH, tedy přesáhla limit stanovený zákonem pro veřejnou zakázku malého rozsahu, a proto byl obviněný povinen stavební práce poptávat buď jako jednu veřejnou zakázku, tedy nikoliv v podobě dvou samostatných veřejných zakázek, nebo jako veřejnou zakázku rozdělenou na části, u které by v souladu s § 18 odst. 1 zákona byla předpokládaná hodnota stanovena jako součet předpokládaných hodnot jejích částí (přičemž v obou případech by byl dále povinen postupovat v odpovídajícím druhu zadávacího řízení).

III.           Rozklad obviněného

10.         Dne 17. 5. 2021 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad obviněného z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 3. 5. 2021. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

11.         Obviněný v rozkladu namítá nezákonnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí, k čemuž plně odkazuje na své vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 16. 4. 2021. Dále obviněný uvádí, že přestože motivace jednání obviněného, kterou bylo rozdělení za účelem odděleného financování zakázek, jej nezbavuje povinnosti postupovat podle zákona, vylučuje tato motivace subjektivní stránku přestupku v podobě umělého snižování hodnoty veřejné zakázky. Jen rozdělení zakázky, které obchází povinnosti stanovené zákonem, lze považovat za nezákonné a jako takové může založit odpovědnost za přestupek. K posouzení naplnění subjektivní stránky přestupku je tak dle obviněného podstatná jak motivace k samostatnému zadávání obou plnění, tak i zájem na rychlém dokončení veřejných zakázek.

12.         Obviněný rovněž nesouhlasí s tím, že svým postupem ovlivnil výběr dodavatele. Podle obviněného by měl Úřad posuzovat jeho postup komplexně. Na základě takového komplexního posouzení postupu obviněného by totiž Úřad dospěl k závěru, že i po rozdělení zakázky postupoval obviněný dle zákona, a to v rámci zjednodušeného podlimitního řízení. Úřad však dle obviněného neprovedl důkazy, které postup obviněného podle zákona dokládaly, pročež jsou zjištění Úřadu neúplná a nesprávná. Obviněný současně dodává, že k omezení hospodářské soutěže nedošlo, neboť do výběrového řízení se nakonec přihlásilo 7 různých dodavatelů.

13.         Uloženou sankci obviněný označuje za nepřiměřenou, poněvadž Úřad řádně nehodnotil zejména míru zavinění, závažnost přestupku a jeho důsledky. Podle obviněného Úřad při ukládání sankce nezohlednil, že jediným porušením zákona ze strany obviněného byla skutečnost, že nedošlo ke zveřejnění veřejné zakázky ve Věstníku veřejných zakázek, když v dalším bylo ze strany obviněného postupováno dle zákona v rámci úpravy zjednodušeného podlimitního řízení. Podle obviněného zjištěné okolnosti případu odůvodňují upuštění od uložení správního trestu podle § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon o přestupcích“). V případě uložení pokuty odkazuje obviněný na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R244/2012/VZ-6491/2013/310/MMI ze dne 12. 4. 2013, kterým byla v obdobném případě, v němž však byla hospodářská soutěž narušena podstatnějším způsobem, uložená pokuta snížena z 40 000 Kč na 10 000 Kč.

Závěr rozkladu

14.         Obviněný na základě výše uvedené argumentace žádá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.

IV.          Řízení o rozkladu

15.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis společně se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl nesprávně a v rozporu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

18.         Stěžejní otázkou v daném případě je to, zda lze VZ Kostelec a VZ Hradiště považovat za samostatné veřejné zakázky, nebo za části společné veřejné zakázky, kterou byl obviněný povinen zadat v zadávacím řízení, jehož druh je určen na základě součtu předpokládaných hodnot VZ Kostelec a VZ Hradiště.

19.         Úřad v napadeném rozhodnutí odkazuje na judikaturu vztahující se k předchozí právní úpravě. V zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZVZ“) byl sice zakotven zákaz dělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovené finanční limity (§ 13 odst. 3 ZVZ), i pravidlo sčítání předpokládaných hodnot všech částí za účelem stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky (§ 13 odst. 4 ZVZ), chyběl v něm však výčet kritérií, podle kterých by bylo možné posoudit, zda dvě různé veřejné zakázky mají takovou souvislost, aby bylo nutné jejich předpokládané hodnoty sčítat. Tato kritéria následně vyložila judikatura jako souvislost zejména věcnou, místní a časovou (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 44/2009-75 ze dne 15. 9. 2011). Současná právní úprava již kritéria, podle kterých se posuzuje, zda je třeba předpokládanou hodnotu veřejných zakázek sčítat, výslovně uvádí.

20.         Dle § 18 odst. 1 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních.

21.         Dle § 18 odst. 2 zákona musí součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti.

22.         Vzhledem ke změně právní úpravy a zakotvení nového kritéria funkčního celku (byť se tento pojem objevoval i v judikatuře vážící se k ZVZ) je třeba při posouzení předmětné otázky vycházet zejména z judikatury zohledňující změnu právní úpravy, a tedy i kritérium funkčního celku. Krajský soud v Brně (dále jako „krajský soud“) ve svém rozsudku č. j. 31 Af 16/2020-75 ze dne 26. 5. 2021 sice konstatoval, že při hodnocení, zda jde o jednu veřejnou zakázku, nebo o různé samostatné zakázky, lze plnohodnotně využít i judikaturu vztahující se k předchozí právní úpravě, jelikož zkoumání věcné, místní a časové souvislosti odpovídá § 18 odst. 2 zákona. V současné právní úpravě však vystupuje do popředí hledisko funkce poptávaného celku, které nemusí být nutně vždy naplněno i tam, kde spolu plnění věcně, místně i časově souvisejí. Určení, zda spolu plnění souvisí tak, aby je bylo nutno sčítat podle § 18 odst. 2 zákona, bude vždy velmi záležet na konkrétních okolnostech posuzovaných případů a charakteru předmětných plnění. Z existující judikatury lze čerpat pouze obecné závěry týkající se posuzované problematiky, neboť soudy dosud neposuzovaly žádný případ, který by se týkal obdobného plnění jako v případě VZ Kostelec a VZ Hradiště. Konkrétní závěry existující judikatury tak nelze na posuzovaný případ automaticky vztáhnout.

23.         Úřad v napadeném rozhodnutí posuzoval souvislost mezi předmětem plnění VZ Kostelec a VZ Hradiště na základě toho, zda veřejné zakázky tvořily funkční celek a zda byly zadávány v časové souvislosti. K časové souvislosti Úřad v bodě 68 napadeného rozhodnutí konstatoval, že veřejné zakázky měly „obdobná, příp. stejná, data zahájení „zadávacího řízení“ – tj. 21. 3. 2018 u VZ Kostelec a 23. 3. 2018 u VZ Hradiště, lhůty pro podání nabídek – 10. 4. 2018 u VZ Kostelec a 12. 4. 2018 u VZ Hradiště, předpokládané termíny zahájení prací – shodně 2. 5. 2018, předpokládané termíny dokončení prací – shodně 31. 8. 2018 a data uzavření smluv na obě veřejné zakázky – shodně 10. 5. 2018.“ Lze souhlasit s Úřadem, že z výše uvedeného je časová souvislost veřejných zakázek zcela patrná.

24.         Otázku existence funkčního celku Úřadu posuzoval na základě toho, zda předměty plnění veřejných zakázek měly věcnou, místní a funkční souvislost. K věcné souvislosti Úřad v bodech 62–64 napadeného rozhodnutí uvedl, že z technických specifikací předmětů plnění VZ Kostelec a VZ Hradiště nepochybně vyplývá věcná souvislost, když se v obou případech jedná o chodníky s téměř totožnou technickou specifikací. Úřad přitom odkázal na rozsudek krajského soudu č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018, podle kterého předměty plnění nemusí vykazovat znaky totožnosti, nýbrž postačí zachování určité míry obdobnosti, srovnatelnosti druhu plnění. V daném případě tak i přes skutečnost, že výstavba jednoho z chodníků byla technicky náročnější, byla dána věcná souvislost předmětů plnění VZ Kostelec a VZ Hradiště. Se závěrem Úřadu ohledně věcné souvislosti veřejných zakázek tedy lze rovněž souhlasit.

25.         K místní souvislosti předmětů plnění veřejných zakázek Úřad v bodech 70–71 napadeného rozhodnutí uvedl, že je třeba vždy vzít v potaz větší množství faktorů v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Dle Úřadu však nemůže mít na závěr o místní souvislosti vliv určitá vzdálenost mezi lokalitami ani skutečnost, že se tyto lokality nacházejí v jiném katastrálním území, jestliže se tyto lokality nacházejí na území jedné obce. V daném případě je tak dle Úřadu místní souvislost veřejných zakázek zjevná a je dána příslušností k území obce Těrlicko.

26.         Závěrem Úřad hodnotil funkční souvislost veřejných zakázek. K té v bodech 72–75 napadeného rozhodnutí uvedl, že její existence se dovozuje na základě účelu, pro který jsou veřejné zakázky zadávány. Zcela irelevantní je pak podle Úřadu s odkazem na rozsudek krajského soudu č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018 způsob financování veřejných zakázek. Podle Úřadu lze v daném případě mezi veřejnými zakázkami bezesporu dovodit funkční souvislost, která úzce souvisí s místní souvislostí, a to na základě jednotného cíle a účelu veřejných zakázek, kterým je zajištění bezpečného pohybu chodců a bezbariérovosti chodníků.

27.         Posouzení veřejných zakázek jako jednoho funkčního celku považuji za chybné, a to z důvodu nesprávného posouzení místní a funkční souvislosti veřejných zakázek. Lze jistě souhlasit s Úřadem, že v daném případě místní a funkční souvislost spolu úzce souvisejí (což je patrné z povahy daného předmětu plnění – fakticky obdoby liniové stavby), a že jejich míru je třeba posuzovat vždy individuálně na základě konkrétních okolností daného případu. Nepostačí tak prostý závěr o tom, že vzhledem k územní příslušnosti k obci Těrlicko je dána místní souvislost.

28.         Rovněž nelze akceptovat závěr Úřadu o tom, že veřejné zakázky byly zadávány s jednotným záměrem, kterým bylo zajištění bezpečného pohybu chodců a bezbariérovosti chodníků. Určení jednotného cíle, pokud není výslovně definován zadavatelem, je složitou otázkou. Podstatné pro určení záměru veřejných zakázek je mimo jiné i to, zda jejich společný smysl je jiný, než jaký dává každá veřejná zakázka samostatně (srov. bod 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 71/2011 ze dne 26. 4. 2012, v němž šlo o kulturní vystoupení rozdělené na části, které spolu dávaly jiný smysl než jednotlivé části samostatně).

29.         Při dovození funkční souvislosti u veřejných zakázek na rekonstrukci chodníků nelze odhlížet od samotného smyslu chodníku jako takového (tedy jeho funkčního účelu). Tím je poskytnout prostor pro bezpečný pěší pohyb v délce chodníku, tedy z místa jeho začátku do místa jeho konce. Podpůrně zde lze odkázat na § 14 odst. 4 zákona, podle kterého se stavbou rozumí výsledek stavebních nebo montážních prací vytvářející jednotný celek, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce. Chodník, na který nenavazuje chodník další (který je ale rovněž rekonstruován), je zcela jistě dostatečný k plnění své technické funkce, tedy k zajištění bezpečného pohybu chodců. Není tak třeba, aby na sebe chodníky navazovaly, aby poskytovaly zamýšlený užitek, nýbrž každý chodník zvlášť (či ve spojení s navazujícími chodníky) poskytuje zamýšlené užitky samostatně. Naopak v případě bezprostřední návaznosti chodníku vedoucího podél silnice na další chodník vedoucí podél jiné silnice lze jistě uvažovat o funkční souvislosti (dané poskytnutím prostoru pro pěší pohyb ze začátku prvního chodníku až na konec chodníku druhého) v úzké spojitosti s místní souvislostí (přímá návaznost). V takovém případě oba chodníky pospolu poskytují sledovaný funkční užitek. V posuzovaném případě předměty plnění veřejných zakázek nejen že na sebe přímo nenavazovaly, ale rovněž je nespojoval žádný další chodník. Jak lze zjistit z veřejně dostupných internetových map, mezi předměty plnění je značná vzdálenost (cca 4 km) a při chůzi z jednoho chodníku na druhý musí chodec vždy absolvovat významný (převážný) úsek cesty po kraji silnice. V daném případě tak nelze dovodit to, že by chodníky společně naplňovaly účel bezpečného pohybu chodců po obci Těrlicko nebo společně (tedy jako celek) plnily jinou předvídanou funkci.

30.         Účelem chodníku jako takového je poskytnout chodci bezpečný pohyb z bodu A (jeho začátku) do bodu B (jeho konce). Stejně tak chodník, který je ve zcela jiné části obce, plní funkci zajištění bezpečného pohybu z bodu C do bodu D, ale nikoli už z bodu A do bodu B. Z toho lze dovodit, že oba chodníky společně neplní funkce spojení bodu A a bodu D. Jak již bylo řešeno výše, každý druh plnění je třeba ve vztahu k funkčnímu celku posuzovat odlišně. Jiný je charakter vodorovného dopravního značení, jinak je třeba funkční celek posuzovat ve vztahu ke kulturnímu představení a jiná je souvislost mezi stavbou výtahu a nového podlaží budovy. Stejně tak rekonstrukci dvou na sebe nenavazujících chodníků je třeba v otázce vytvoření funkčního celku posuzovat individuálně na základě konkrétních okolností.

31.         Při dovození funkčního celku do úvah vedle hlavního zamýšleného užitku plnění vstupuje i společný záměr veřejných zakázek, který ale nesmí být dovozen příliš široce. Úřad v daném případě jako společný cíl veřejných zakázek dovodil zajištění bezpečného pohybu chodců a bezbariérovosti chodníků. Pod takto široce dovozený cíl by bylo možné podřadit opravu všech chodníků v dané obci, aniž by mezi nimi byla bližší místní či funkční souvislost. Lze si jistě představit dovození ještě šířeji definovaného cíle (např. zlepšení životní úrovně v obci), pod který by následně bylo možné podřadit taková plnění, mezi nimiž nebude souvislost žádná, případně zcela minimální. Pod takový cíl by pak bylo možné podřadit například veřejné zakázky, v nichž by mělo dojít k rekonstrukci chodníků a zároveň k rekonstrukci obecního koupaliště a revitalizaci parku na náměstí v obci (všechna tato plnění zlepšují životní úroveň v obci). Jak však bylo uvedeno výše, naplnění funkčního celku je třeba posuzovat vždy individuálně v souvislostech konkrétního případu. V posuzovaném případě byla předmětem veřejných zakázek rekonstrukce pouze dvou chodníků v celé obci bez jiné bližší místní či funkční souvislosti. Vzhledem k charakteru obce a předmětných chodníků lze na základě výše uvedeného uzavřít, že účelem VZ Kostelec a VZ Hradiště nebyla oprava funkčně na sebe navazujících chodníků, nýbrž vždy zajištění bezpečného pohybu chodců v dané části obce, případně přístupu k zastávce hromadné dopravy, což jsou funkční užitky, které poskytují oba chodníky bez vzájemné provázanosti. Veřejné zakázky tak společně netvořily funkční celek, a obviněný tak nebyl povinen jejich předpokládané hodnoty sčítat podle § 18 odst. 2 zákona.

32.         Obviněný stanovil předpokládanou hodnotu VZ Kostelec ve výši 5 500 000 Kč bez DPH. Předpokládaná hodnota VZ Hradiště pak činila 4 500 000 Kč bez DPH. Podle § 27 písm. b) zákona je veřejná zakázka na stavební práce malého rozsahu, pokud její předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší částce 6 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že veřejné zakázky jednotlivě nedosahovaly limitu pro podlimitní řízení, a jak je uvedeno výše, obviněný nebyl povinen sčítat jejich předpokládané hodnoty, lze konstatovat, že obviněnému nevznikla povinnost zadávat veřejné zakázky jako podlimitní veřejné zakázky podle § 26 zákona, a ten tak svým postupem neporušil povinnost stanovenou v § 2 odst. 3 zákona.

33.         Vzhledem k tomu, že se obviněný nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, bylo by neúčelné posuzovat, zda obviněný při zadávání veřejných zakázek postupoval tak, jak vyžaduje zákon při zadávání podlimitních veřejných zakázek, a další rozkladové námitky obviněného.

K zastavení správního řízení

34.         Rozhodne-li předseda Úřadu o zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení správního řízení, je povinen učinit tak ze zákonného důvodu, který je povinen ve svém rozhodnutí uvést. V opačném případě zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. K tomu se vyjádřil např. krajský soud ve svém rozsudku č. j. 62 Af 50/2011-72 ze dne 15. 2. 2012, kde na str. 4 a 5 uvedeného rozsudku uvedl: „Pokud pak odvolací (rozkladový) správní orgán (předseda žalovaného) hodlá podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu postupovat, vždy je třeba, aby z jeho rozhodnutí bylo zřejmé, z jakého zákonem předvídaného důvodu k zastavení řízení došlo a dle jakého ustanovení.“ V daném případě lze poukázat na § 257 písm. f) zákona, dle kterého se správní řízení zahájené z moci úřední zastaví, pokud v průběhu takového řízení nejsou zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona nebo pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 zákona. Podmínkou pro uložení sankce je spáchání přestupku – tedy postupu, který naplňuje skutkové znaky přestupku (srov. § 268 odst. 1 zákona). Jak bylo uvedeno výše, k naplnění všech znaků přestupku v daném případě nedošlo, pročež tak není dán důvod pro uložení sankce, což v důsledku znamená, že je dán důvod pro zastavení správního řízení.  Proto jsem v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu napadené rozhodnutí pro nesoulad se zákonem zrušil a správní řízení vedené o přestupku zastavil.

35.         Vzhledem k tomu, že je napadené rozhodnutí rušeno, správní řízení je zastavováno a je tak vyhověno návrhu obviněného vznesenému v rozkladu, považuji za neúčelné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení zabývat se dalšími námitkami rozkladu, neboť posouzení jejich důvodnosti by již nemohlo znamenat změnu ve výroku tohoto rozhodnutí.

VI.          Závěr

36.         Ve smyslu § 98 odst. 1 zákona o přestupcích jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích a jeho věcnou správnost v plném rozsahu a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu. Po zvážení všech aspektů dané věci jsem dospěl k tomu, že jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení, neboť ve věci nejsou dány důvody pro uložení sankce, a nastala tak situace předpokládaná ustanovením § 257 písm. f) zákona. Vzhledem k výše uvedenému jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

Obdrží:

JUDr. Sylva Totková Kolderová, advokátka, Pavlovova 586/8, 736 01 Havířov

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy