číslo jednací: 31145/2020/321/TMi
spisová značka: R0152/2020/VZ

Spisová značka:  ÚOHS-R0152/2020/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-31145/2020/321/TMi

Brno 06.10.2020

 

V řízení o rozkladu ze dne 29. 7. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

• LUING PYREX, spol. s r.o., IČO 64608484, se sídlem Marxova 372/6, 736 01 Havířov, ve správním řízení zastoupena společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno-město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0187/2020/VZ č. j. ÚOHS-21279/2020/512/JHé ze dne 14. 7. 2020, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 11. 5. 2020 na návrh navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• Česká republika – Správa státních hmotných rezerv, IČO 48133990, se sídlem Šeříková 616/1, 150 85 Praha 5 – Malá Strana,

učiněných při zadávání části 1 veřejné zakázky „17-146.2 Hasivo – pěnidlo pro hašení polárních a nepolárních kapalin“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 4. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-013272 ve znění oprav ze dne 1. 7. 2019, 19. 7. 2019, 29. 7. 2019 a 19. 8. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 25. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 081-193190 ve znění oprav ze dne 3. 7. 2019, 19. 7. 2019, 30. 7. 2019 a 21. 8. 2019,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0187/2020/VZ č. j. ÚOHS-21279/2020/512/JHé ze dne 14. 7. 2020

 

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon“[1]), k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 11. 5. 2020 návrh (dále jako „návrh“) navrhovatele – LUING PYREX, spol. s r.o., IČO 64608484, se sídlem Marxova 372/6, 736 01 Havířov, ve správním řízení zastoupena společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno-město, zastoupení ověřeno na základě plné moci ze dne 15. 7. 2019 (dále jako „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Správa státních hmotných rezerv, IČO 48133990, se sídlem Šeříková 616/1, 150 85 Praha 5 – Malá Strana (dále jako „zadavatel“) – učiněných při zadávání části 1 veřejné zakázky s názvem „17-146.2 Hasivo – pěnidlo pro hašení polárních a nepolárních kapalin“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 4. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-013272 ve znění oprav ze dne 1. 7. 2019, 19. 7. 2019, 29. 7. 2019 a 19. 8. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 25. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 081-193190 ve znění oprav ze dne 3. 7. 2019, 19. 7. 2019, 30. 7. 2019 a 21. 8. 2019 (dále jako „veřejná zakázka“).

2.             Dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“), došlo dne 11. 5. 2020, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, k zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.

3.             Dne 25. 6. 2020 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0187/2020/VZ č. j. ÚOHS-19397/2020/512/KMo, kterým rozhodl o nařízení předběžného opatření, jímž byl zadavateli uložen zákaz uzavřít smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Dne 14. 7. 2020 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0187/2020/VZ č. j. ÚOHS-21279/2020/512/JHé (dále jako „napadené rozhodnutí“), kterým zamítnul návrh navrhovatele dle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

5.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k tvrzenému nevypořádání dvou konkrétních námitek zadavatelem uvedl, že se zadavatel k daným námitkám navrhovatele vyjádřil podrobně a srozumitelně. K vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení Úřad konstatoval, že ve zkoumaném případě neshledal, že by zadavatel porušil při zadávání veřejné zakázky pravidla pro zadávání veřejné zakázky stanovená zákonem, když navrhovatele dne 30. 3. 2020 svým rozhodnutím z účasti v zadávacím řízení v části 1 veřejné zakázky vyloučil z důvodu, že navrhovatelem nabízený produkt nesplňuje technické podmínky zadavatele pro část 1 veřejné zakázky. Závěrem Úřad uvedl, že se dalšími body návrhu nezabýval, jelikož má za to, že nesplněním podmínky na minimální hasební účinnost „IB“, byl dán dostatečný důvod pro rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na část 1 veřejné zakázky a další šetření v této věci by tak nebylo relevantní, naopak by bylo nehospodárné a nadbytečné.

III.           Rozklad navrhovatele

6.             Dne 29. 7. 2020 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 14. 7. 2020. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

7.             Navrhovatel úvodem svého rozkladu konstatuje, že aktuální pochybení zadavatele je „jen“ částí širšího závadného jednání z jeho strany a navrhovateli se doposud nedostalo náležité ochrany svých práv ze strany Úřadu.

8.             Navrhovatel namítá, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, když jiného účastníka při nejasnosti nabídky vyzval dle § 46 zákona k objasnění nabídky, zatímco navrhovatele v obdobném případě bez dalšího vyloučil ze zadávacího řízení. Dle navrhovatele byl zadavatel na základě rozhodovací praxe Úřadu a soudní judikatury povinen navrhovatele vyzvat k objasnění nabídky, pokud nabídku navrhovatele neposoudil jako rovnocenné řešení ve smyslu § 89 odst. 6, § 90 odst. 3 a § 91 odst. 1 zákona. Dle přesvědčení navrhovatele je jím nabízené hasivo stejně vhodné, spíše vhodnější, než hasivo nabízené vybraným dodavatelem. Pochybení zadavatele podle něj vychází již ze zadávacích podmínek, které jsou vymezeny v rozporu se zákonem.

9.             Navrhovatel v rozkladu uvádí, že buďto musí být jeho nabízené hasivo považováno za rovnocenné řešení, jinak není zadávacím podmínkám vůbec možné vyhovět, jelikož zbylá hasiva jsou ekologicky nepřípustná. Navrhovatel k tomu uvádí, že tato skutečnost vyjde najevo v jiném řízení před Úřadem (zahájeném na jeho návrh) proti rozhodnutí o výběru dodavatele, jenž nabídl právě takové ekologicky nepřípustné hasivo. K tvrzení Úřadu, že z námitky není zřejmé, co navrhovatel požaduje, odkazuje navrhovatel na druhou část eventuálního petitu, podle nějž pokud hasivo nabízené navrhovatelem nebude posouzeno jako rovnocenné řešení, nezbyde než zrušit zadávací řízení, jelikož zadávací řízení nebude možné ukončit výběrem nabídky, která by splnila zadávací podmínky.

10.         Navrhovatel dále tvrdí, že Úřad ohledně vypořádání argumentace týkající se rizika uhlovodíků s řetězcem C6 bez dalšího převzal argumentaci zadavatele, že zadávací podmínky jsou v souladu se současnou i budoucí legislativou, aniž by zohlednil tvrzení a důkazy, které navrhovatel předložil, konkrétně doporučení smluvních stran Stockholmské úmluvy. Navrhovatel je tak nadále přesvědčen, že zadavatel ani Úřad nevypořádali tyto jeho námitky.

11.         I u námitky týkající se omezené replikovatelnosti hasební účinnosti Úřad dle navrhovatele pouze přejal obecné vypořádání námitek zadavatelem a nevyjádřil se k podstatě námitky navrhovatele. Lze tak dle navrhovatele konstatovat, že napadenému rozhodnutí Úřadu nepředcházel plnohodnotný přezkum, když Úřad víceméně pouze přejímá nedostatečně odůvodněná tvrzení zadavatele, neprovedl žádné dokazování, přičemž rozhodnutí zadavatele o námitkách zůstává nadále nepřezkoumatelné.

12.         Navrhovatel též upozorňuje na skutečnost, že Úřad hojně odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé, které se však výše uvedenou argumentací nezabývá, přičemž tvrzení Úřadu v napadeném rozhodnutí, že navrhovatel mohl podat rozklad, zcela pomíjí skutečnost, že uvedené rozhodnutí Úřadu bylo vydáno dne 4. 3. 2020, tj. v době pandemie koronaviru v ČR a v době přijímání zásadních omezení s pandemii souvisejících, kdy navrhovatel nemohl alokovat čas a prostředky na podání relevantního opravného prostředku.

13.         Úřad v napadeném rozhodnutí uvádí, že dodavatelé mají možnost nabídnout rovnocenné řešení podle § 89 odst. 6 zákona, pouze pokud zadavatel použije přímý nebo nepřímý odkaz na určité výrobky nebo výrobce atp. Navrhovatel však již v námitkách výslovně poukazoval také na § 90 odst. 3 zákona a 91 odst. 1 zákona, dle kterého zadavatel nesmí odmítnout rovnocenné řešení také, použije-li odkaz na normy nebo technické dokumenty (např. v příloze č. 1 kupní smlouvy zadavatel odkazuje na ČSN EN 1568). Zadavatel byl tedy dle navrhovatele povinen přijmout rovnocenné řešení a v případě absence dokladu vyzvat navrhovatele k objasnění nabídky, stejně jako v případě jiného účastníka, jelikož zadavatel si musel být vědom, že navrhovatel nabízí dostatečně prověřené hasivo schopné splnit účel veřejné zakázky. Dle navrhovatele navíc při výzvě dle § 46 zákona musí postupovat nejen v souladu se zásadou rovného zacházení, ale také se zásadou transparentnosti. Pokud si tedy zadavatel zavedl pravidlo, že se nejasnosti nabídky objasňují, jednal netransparentně a nerovně, když nevyzval k objasnění navrhovatele. To navrhovatel v rozkladu dokládá odkazem na soudní judikaturu a rozhodovací praxi Úřadu.

14.         Závěrem navrhovatel namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že další body návrhu považuje za součást argumentace proti vyloučení navrhovatele a nikoli proti zadávacím podmínkám, jelikož v takovém případě by musel řízení v rozsahu těchto bodů návrhu zastavit, nicméně s ohledem na zásadu hospodárnosti o nich nerozhodl. Podle navrhovatele je tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož nedošlo k plnohodnotnému přezkumu (v plném rozsahu) návrhu. Pokud Úřad považoval určitou argumentaci za směřující proti zadávacím podmínkám, měl v rozsahu těchto námitek řízení zastavit. V opačném případě měl přezkoumat i tyto námitky.

15.         Navrhovatel také požádal o spojení tohoto řízení s řízením sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ podle § 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“).

Závěr rozkladu

16.         Navrhovatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému rozhodnutí, které by Úřad provedl po komplexním přezkumu podaného návrhu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

17.         Dne 4. 8. 2020 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k rozkladu navrhovatele.

18.         Zadavatel v něm uvádí, že se navrhovatel opakovaně snaží odvádět pozornost od skutečnosti, že v nabídce nabídl plněné, které zcela zásadně neodpovídalo zadávacím podmínkám, přičemž této skutečnosti si byl navrhovatel od počátku vědom a byl na to rovněž upozorněn v rámci vysvětlení zadávací dokumentace.

19.         Navrhovatel byl dle zadavatele ze zadávacího řízení vyloučen z důvodu, že podal nabídku na dodání hasiva, které disponuje hasební účinností „IIIC“, přestože zadavatel jasně a zřetelně požadoval hasební účinnost „IB“.

20.         Ačkoliv byl důvod vyloučení zřejmý, navrhovatel ve svých námitkách proti vyloučení ze dne 14. 4. 2020, které směřují proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka z účasti v zadávacím řízení, č. j. 05058/20-SSHR, kromě zpochybnění odůvodnění svého vyloučení opakovaně otevřel i otázku zadávacích podmínek, která již byla pravomocně vyřešena rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé.

21.         Ohledně nedostatečného vypořádání námitek týkajících se údajné ekologické závadnosti některého typu hasiv, nebo jakékoliv jiné argumentace týkající se zadávacích podmínek Úřadem zadavatel uvedl, že tyto námitky proti zadávací dokumentaci byly podány po uplynutí lhůty a navíc se týkaly problematiky, která již byla pravomocně ukončena. Jejich tvrzené nevypořádání je tak nejen mylné, ale také irelevantní.

22.         K napadnutí vyloučení navrhovatele s poukazem na tzv. rovnocenné řešení a argumentací ohledně údajného porušení zásady rovného zacházení, když nebyl zadavatelem vyzván k odstranění, resp. k vysvětlení nejasností ve své nabídce, zadavatel plném rozsahu odkazuje na své rozhodnutí o námitkách č. j.: 06648/20-SSHR, ze dne 29. 4. 2020, a dále na vyjádření zadavatele č. j. 07696/20-SSHR, ze dne 20. 5. 2020, ve kterých řádně odůvodnil, z jakých důvodů nepřistoupil k žádosti o vysvětlení nabídky navrhovatele, z jakých důvodů nepovažuje hasicí schopnost „IIIC“ za nejasnost nabídky, ale spatřuje v ní zřejmý rozpor se zadávacími podmínkami (ve kterých je požadováno plnění s hasicí schopností „IB“) a z jakých důvodů nepovažuje hasiva s hasicí schopností „IIIC“ za rovnocenné řešení s hasivy se schopností „IB“.

23.         Zadavatel rovněž nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, podle nějž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož stanovisko Úřadu ke všem argumentům navrhovatele jednoznačně a logicky vyplývá ze závěrů, které jsou v napadeném rozhodnutí uvedeny.

24.         V souvislosti s návrhem navrhovatele na spojení věci dle § 140 odst. 1 správního řádu zadavatel upozorňuje na skutečnost, že v řízení ve věci sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ se jedná o jiný okruh účastníků, jelikož dalším účastníkem v dané věci je i vybraný dodavatel STIMAX International, s.r.o., který není účastníkem tohoto správního řízení. Dále zadavatel poukazuje na skutečnost, že v tomto správním řízení se jedná o vyloučení navrhovatele z části 1 veřejné zakázky, zatímco ve věci sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ jde o návrh, který míří proti rozhodnutí o výběru dodavatele v obou částech veřejné zakázky. Ačkoliv jsou obě správní řízení provázána v tom smyslu, že se jedná o jedno a totéž zadávací řízení, dle názoru zadavatele nejsou dány důvody pro spojení věci dle § 140 správního řádu. Kromě jiného i z toho důvodu, že obě řízení se nacházejí v jiném procesním stádiu (řízení o rozkladu a prvostupňové řízení, ve kterém ještě nedošlo k vydání rozhodnutí) a spojením obou řízení by mohlo dojít k významné prodlevě s ukončením zadávacího řízení. Zadavatel je tedy přesvědčen, že spojení řízení by mohlo být k újmě zadavatele ve smyslu zbytečné prodlevy při ukončení správního řízení a tím pádem i ukončení zadávacího řízení. Z těchto důvodů zadavatel nesouhlasí s návrhem na spojení řízení.

25.         Zadavatel závěrem svého vyjádření navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zadavatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

IV.          Řízení o rozkladu

26.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

27.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

28.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu navrhovatele.

V.            K námitkám rozkladu

K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí

29.         Navrhovatel ve svém rozkladu označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, poněvadž Úřad dle jeho názoru nepřistoupil k plnohodnotnému přezkumu s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti správního řízení, přestože sám uznal, že konkrétní část návrhu směřuje proti vyloučení navrhovatele, a nikoliv proti zadávacím podmínkám.

30.         K této námitce je třeba uvést, že navrhovatel podal k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonu zadavatele – rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Navrhovatel tak reagoval na rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 29. 4. 2020, kterým zadavatel odmítl námitky navrhovatele proti jeho vyloučení ze zadávacího řízení ze dne 14. 4. 2020. Na základě tohoto návrhu bylo zahájeno správní řízení spočívající v přezkumu zákonnosti vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení.

31.         Vzhledem k návaznosti řízení před Úřadem na institut námitek a jejich vyřízení, smí navrhovatel v návrhu uvádět pouze takovou argumentaci, se kterou již seznámil zadavatele prostřednictvím svých námitek. V opačném případě, kdy navrhovatel v návrhu uvádí tvrzení, kterým nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad v tomto rozsahu správní řízení usnesením zastaví dle § 257 odst. h) zákona.

32.         V přezkoumávaném případě tvoří stěžejní část argumentace navrhovatele námitky směřující proti jeho vyloučení ze zadávacího řízení. S těmi se Úřad v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal a své závěry odůvodnil, což ostatně navrhovatel nikterak nesporuje (vyjma dvou námitek viz dále). Z napadeného rozhodnutí je tak seznatelné, z jakého důvodu zadavatel navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil, jaká skutková zjištění ve věci Úřad učinil a proč Úřad návrh navrhovatele zamítl. Předsedovi Úřadu tak nevznikla žádná pochybnost o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

33.         V případě, že navrhovatel měl v úmyslu brojit proti tomu, jaký předmět plnění zadavatel v zadávacím řízení poptává, měl tak učinit prostřednictvím námitek proti zadávacím podmínkám, na něž následně navázalo správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0310/2019/VZ. Toto řízení však již bylo pravomocně ukončeno a veškeré další podané námitky vůči zadávacím podmínkám jsou tak zcela irelevantní, tím spíše ve správním řízení přezkoumávajícím vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení.

34.         Nad rámec výše uvedeného dodávám, že i kdyby námitky vůči zadávacím podmínkám byly v tomto správním řízení přípustné, nedovolovaly by přezkum těchto námitek jisté mantinely přezkumu, tedy to, co dle zákona Úřad u zadávacího řízení přezkoumávat smí. Je to totiž pouze zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky a určuje, jaký předmět plnění bude v rámci veřejné zakázky poptávat. Úřad je dle § 248 odst. 1 oprávněn toliko kontrolovat soulad průběhu zadávacího řízení a úkonů zadavatele se zákonem, nikoliv to, zda si zadavatel nastavil zadávací podmínky účelně.

K vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení

35.         Zadavatel rozhodl o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení dne 30. 3. 2020. V odůvodnění rozhodnutí o vyloučení uvedl, že navrhovatele vyloučil z důvodu nesplnění technických podmínek pro část 1 veřejné zakázky, konkrétně podmínky stanovené v bodě 3a) technických podmínek, přílohy č. 1 ZD – Kupní smlouva, v níž zadavatel požadoval plnění s minimální hasební účinnosti „IB“. Zadavatel nabídl plnění disponující hasební účinností „IIIC“, pročež nesplnil technické podmínky a byl tak ze zadávacího řízení vyloučen.

36.         Navrhovatel v námitkách proti vyloučení ze dne 14. 4. 2020 uvedl, že jím nabídnuté plnění je naprosto vhodným hasivem pro zadavatelem deklarovaný účel a způsob použití, což dále rozsáhle odůvodnil. Zadavatel tuto námitku odmítl rozhodnutím o námitkách ze dne 29. 4. 2020 s odůvodněním, že navrhovatel nabízí plnění, které nesplňuje požadavky stanovené v zadávací dokumentaci. Na základě tohoto rozhodnutí podal navrhovatel návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu. V něm se Úřad vyloučením navrhovatele důkladně zabýval v bodech 71-78 napadeného rozhodnutí, přičemž rozhodl o tom, že nabídka navrhovatele jednoznačně nevyhověla požadavku zadavatele na minimální hasební účinnost „IB“ dle normy ČSN EN 1568, jak je uvedeno v technických podmínkách veřejné zakázky.

37.         Navrhovatel v rozkladu proti výše uvedenému závěru napadeného rozhodnutí nijak neargumentuje, pouze znovu uvádí, že nabízí hasivo, které je vhodné a dostatečně účinné pro deklarovaný účel plnění veřejné zakázky.

38.         K této námitce navrhovatele je nutno předně shrnout zjištění Úřadu uvedená v bodech 75-76 napadeného rozhodnutí. V nich Úřad uvádí, že zadavatel v technických podmínkách pro část 1 veřejné zakázky, konkrétně v bodě 3a) technických podmínek, přílohy č. 1 ZD – Kupní smlouva, požadoval plnění s minimální hasební účinnosti „IB“ dle normy ČSN EN 1568, tedy hasivo disponující minimálně třídou hasící schopnosti „I“ a úrovní odolnosti proti zpětnému rozhoření „B“, nebo lepšími parametry. Dále Úřad zjistil, že z produktového listu, který je součástí nabídky navrhovatele, vyplývá, že hasební účinnost, kterou navrhovatelem nabízený produkt disponuje, je dle normy ČSN EN 1568 pouze „IIIC“. Z dokumentu „Hasební zkoušky pěnidel pro hašení nepolárních a polárních kapalin dle ČSN EN 1568“ Úřad zjistil, že v závislosti na dobu uhašení se rozlišuje hasící schopnost, která znamená, jak rychle lze daný požár uhasit a dělí se do tří tříd „I“, „II“ a „III“. Zároveň z citovaného dokumentu vyplývá, že dle měření doby zpětného rozhoření, tedy toho, jak rychle uhašený požár znovu vzplane, se určuje odolnost proti zpětnému rozhoření, která se dělí na čtyři úrovně „A“, „B“, „C“ a „D“. Nejlepší hasební účinnosti tak dosahuje hasivo „IA“, nejhorší potom „IIID“.

39.         Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že pokud zadavatel požadoval hasivo s minimální hasební účinností „IB“, pak by zadávací podmínky splňovalo také hasivo s lepšími parametry, tedy hasební účinností „IA“. Zadavatelem nabízené hasivo má dle produktového listu hasební účinnost „IIIC“, tedy je prokazatelně hůře klasifikované jak v parametru doby uhašení, tak v parametru doby zpětného rozhoření. Nevzniká tak žádná pochybnost o tom, že plnění nabízené navrhovatelem neodpovídá zadávací dokumentaci a zadavatel tak nepostupoval v rozporu se zákonem, když na základě této skutečnosti navrhovatele vyloučil ze zadávacího řízení.

40.         Navrhovatel dále namítá, že vzhledem k dostatečným vlastnostem pro účel veřejné zakázky měl zadavatel jím nabízené hasivo posoudit jako rovnocenné řešení dle § 90 odst. 3 zákona, což podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 6 As 169/2019-42, podle nějž pokud existuje možnost, že navrhovatelem nabízené hasivo odpovídá účelu veřejné zakázky a splňuje zadávací podmínky, je zadavatel povinen v souladu se základními zásadami zadávacího řízení dle § 6 zákona vyzvat navrhovatele k objasnění nebo doplnění nabídky, resp. nabídku navrhovatele posoudit jako nabídku rovnocenného řešení.

41.         Dle § 90 odst. 3 zákona zadavatel u každého odkazu na normy nebo technické dokumenty podle odstavce 1 nebo 2 uvede možnost nabídnout rovnocenné řešení.

42.         Dle § 91 odst. 1 zákona jestliže zadavatel stanoví technické podmínky s využitím odkazu na normy nebo technické dokumenty podle § 90 odst. 1 nebo 2 zákona, nesmí odmítnout nabídku z důvodu, že nabízené dodávky, služby nebo stavební práce nejsou v souladu s takto stanovenými podmínkami, pokud dodavatel prokáže, že nabízené dodávky, služby nebo stavební práce splňují rovnocenným způsobem požadavky vymezené takovými technickými podmínkami. Tuto skutečnost dodavatel ve své nabídce vhodným prostředkem prokáže, a to zejména technickou dokumentací výrobce nebo dokladem podle § 95 zákona.

43.         Z komentářové literatury je patrné, proč je v případě odkazu na konkrétní normy zadavatel povinen připustit i rovnocenné řešení: „S ohledem na to, že i odkazy na harmonizované normy, a tím spíše normy neharmonizované a další technické dokumenty, mohou způsobovat technické překážky obchodu, neboť dodavatelé mohou být schopni nabídnout alternativní či inovativní řešení, která mohou vyhovovat z hlediska účelu, ale nikoliv z hlediska splnění všech požadavků příslušné normy či technického dokumentu, vyžaduje se přijetí i rovnocenných řešení.“[2]. Připuštění rovnocenného řešení má v takovém případě odstranit nežádoucí stav, kdy by se dodavatel disponující technicky rovnocenným řešením, u něhož ale například doposud neukončil proces posouzení shody s danou normou, jinak nemohl účastnit zadávacího řízení. Hasivo nabízené navrhovatelem ale dotčené normě odpovídá (dle produktového listu odpovídá kategorii „IIIC“), pouze neodpovídá kvalitativnímu požadavku v rámci dané normy. Ve zkoumaném případě má zadavatel postaveno na jisto, že navrhovatelem nabízené plnění nesplňuje zadávací podmínky veřejné zakázky, když nedosahuje minimální hasební účinnosti „IB“. Zadavatel však v přezkoumávaném případě nebyl povinen připustit navrhovatelem nabízené hasivo jako rovnocenné řešení, neboť pro takový postup nejsou v daném případě splněny základní předpoklady (navrhovatelem nabízené hasivo odpovídá jiné kvalitativní kategorii dané normy) a již ze zařazení navrhovatelem nabízeného hasiva do kategorie „IIIC“ je patrné, že ani nemůže jít o rovnocenné řešení.

44.         K námitce navrhovatele, podle níž pokud jím nabízené plnění nebude akceptováno jako rovnocenné řešení, nebude možné akceptovat žádné plnění, jelikož „hasivo typu AFFF je ekologicky nevhodné a hasivo typu FFF není prověřené a jeho hasební účinek na velkých zásobnících je při nejmenším pochybný, přičemž hasiva typu FFF by rovněž překročila limitní předpokládanou hodnotu“, je nutno uvést, že Úřad není oprávněn zkoumat vhodnost poptávaného plnění pro zadavatele, ani jeho soulad s jinými právními předpisy (s výjimkou zjevných excesů, což ale není tento případ).

K námitce diskriminačního postupu zadavatele

45.         Navrhovatel ve svém rozkladu uvádí, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, když navrhovatele bez dalšího ze zadávacího řízení vyloučil, zatímco jiného účastníka zadávacího řízení při nejasnosti nabídky vyzval dle § 46 zákona k objasnění nabídky. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel byl povinen navrhovatele k objasnění nabídky vyzvat, když jím nabídnuté plnění neposoudil jako rovnocenné řešení, což opírá o výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 6 As 169/2019-42.

46.         Úvodem k této námitce považuji za nutné uvést, že se s její podstatou Úřad vypořádal již v bodech 79-83 napadeného rozhodnutí. V rozkladu pak navrhovatel nenadnesl žádnou novou argumentaci.

47.         Ač je třeba souhlasit s názorem navrhovatele, že zadavatel je povinen ke všem účastníkům zadávacího řízení přistupovat v souladu se zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace formulovanou v § 6 odst. 2 zákona, je nutno ji vykládat v souladu s jejím smyslem. Platí tedy, že zadavatel musí ve stejné situaci zacházet s různými účastníky stejně. Komentářová literatura k tomu uvádí: „Projev této zásady lze, stejně jako u ostatních zásad, nalézt i v mnoha konkrétních ustanoveních zákona. Například při doplnění nebo objasnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů dle § 46 lze dovodit, že zadavatel by měl, pokud se k využití svého práva v rámci zadávacího řízení rozhodne, tohoto institutu využít ve vztahu ke všem dodavatelům stejnou měrou. Neměl by tedy tuto možnost aplikovat například vůči dvěma dodavatelům a třetího dodavatele, jehož nabídka nebyla ve stejné míře dostatečně srozumitelná, bez dalšího ze zadávacího řízení vyloučit, aniž by mu byla ze strany zadavatele dána stejná možnost jako zbylým dvěma dodavatelům.“[3] Slovní spojení „stejnou měrou“ zde reprezentuje právě zmíněné pravidlo, že ve stejné situaci je třeba se chovat k různým účastníkům stejně.

48.         K témuž závěru dospěl také krajský soud ve svém rozsudku ze dne 3. 4. 2019, č. j. 31 Af 42/2017-162, na který v rozkladu odkazuje navrhovatel: „Jakkoliv samotné využití fakultativního postupu ze strany zadavatele nepředstavuje nezákonnost, zadavatel musí vždy mít na paměti, že jeho úkony mohou mít také další důsledky. Jedním z takových důsledků může být povinnost využití tohoto fakultativního nástroje obligatorně ve vztahu ke všem uchazečům pro účely naplnění zásady rovného zacházení (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, č. j. 30 Af 66/2014-40). V projednávané věci je pak s ohledem na konkrétní okolnosti případu důsledkem předchozího jednání zadavatele založení legitimního očekávání, že ve fázi před uzavřením smlouvy zadavatel konkretizuje pochybnosti, které ohledně předložených referencí má, a že požádá žalobce, aby tyto pochybnosti odstranil.“ a „Jestliže vyzval žalobce k objasnění reference ZUŠ, neboť z ní nevyplývalo zhotovení projektové dokumentace ve stupních DUR a DSP, měl zaujmout stejný postoj také k referenci ISŠT Benešov, ze které také nevyplývalo zhotovení projektové dokumentace ve stupni DUR. Měl tak ovšem učinit ve fázi před uzavřením smlouvy, kdy je pro takový postup prostor. Žalobce přitom mohl takový postup legitimně očekávat. (…) Zadavatel de facto zavedl pravidlo, že neprůkazné reference považuje za nejasné a že tuto nejasnost hodlá v součinnosti s vítězným uchazečem odstraňovat. (…) Lze tak uzavřít, že v posuzované věci byl zadavatel svým předchozím postupem vůči žalobci vázán a v důsledku toho byl i povinen postupovat vůči němu obdobně i v případě nedostatků ostatních referencí.“ Ačkoliv se citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně vztahoval k předchozí právní úpravě, jsou právní závěry v něm obsažené plně aplikovatelné i na zkoumaný případ, jelikož ohledně institutu žádosti o vysvětlení nabídky nedošlo v nové právní úpravě k žádné podstatné změně.

49.         Výše citovaný rozsudek řeší situaci, kdy ze dvou různých referencí téhož účastníka zadávacího řízení nevyplývalo zhotovení projektové dokumentace v požadovaném stupni. Stejně tak v navrhovatelem odkazovaném rozhodnutí Úřadu ze dne 21. 4. 2011, č. j. ÚOHS-S69/2011/VZ-4446/2011/540/VKu se v případě obou uchazečů jednalo o chybějící či nepřesné doklady k prokázání kvalifikace, byť u každého v jiném rozsahu.

50.         Ve zkoumaném případě však situace navrhovatele a dalšího účastníka řízení (vybraného dodavatele) stejná nebyla. Z protokolu z 2. jednání hodnotící komise ze dne 14. 11. 2019 lze zjistit, že u vybraného dodavatele vznikla zadavateli pochybnost, zda nabízené hasivo splňuje zadávací podmínky na základě toho, že v nabídce vybraného dodavatele byly uvedeny 2 typy hasiva, konkrétně „LT 3%“ a „ARC 3x3“. Zadavatel proto na základě doporučení hodnotící komise tohoto dodavatele vyzval k objasnění nabídky, aby komise mohla nabídku vůbec posoudit. Oproti tomu v případě navrhovatele žádná pochybnost zadavateli nevznikla. Jak je uvedeno v bodě 39 tohoto rozhodnutí, z navrhovatelem předloženého produktového listu je zcela patrné, že navrhovatelem nabízené plnění neodpovídá zadávacím podmínkám. K totožnému závěru došla též hodnotící komise (viz protokol z 2. jednání hodnotící komise). Na základě výše uvedeného tak lze uzavřít, že navrhovatel a vybraný dodavatel nebyli ve stejném postavení, pročež zadavatel nepostupoval v rozporu se zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona. Postupem, který by se uvedené zásadě naopak příčil, by byla situace, kdy by zadavateli oprávněně vznikla pochybnost o splnění zadávacích podmínek navrhovatelem a zadavatel by přesto navrhovatele bez dalšího vyloučil ze zadávacího řízení, když by zároveň jiného dodavatele se srovnatelnou vadou nabídky vyzval k jejímu objasnění.

K nedostatečnému vypořádání námitky týkající se rizika uhlovodíků s řetězcem C6 a námitky týkající se omezené replikovatelnosti hasební účinnosti

51.         Navrhovatel v rozkladu uvádí, že se zadavatel nedostatečně vypořádal s námitkami týkajícími se rizika uhlovodíků s řetězcem C6 a omezené replikovatelnosti hasební účinnosti. Úřad podle navrhovatele následně pochybil, když v napadeném rozhodnutí pouze přejal tvrzení zadavatele, aniž by je podrobil řádnému přezkumu.

52.         Úřad v bodech 68-70 napadeného rozhodnutí identifikoval námitky navrhovatele, které ten považoval za nevypořádané zadavatelem, a dále popsal postup zadavatele a jeho vyjádření k těmto námitkám, konkrétně pak: „K námitce týkající se ekologické ne/vhodnosti fluorovaných uhlovodíků s řetězcem C6 (viz bod 54. odůvodnění tohoto rozhodnutí) zadavatel v rozhodnutí o námitkách (viz bod 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí) spolu s požadavkem zadavatele na absenci tzv. fluor-tenzidů odkázal navrhovatele v prvé řadě na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé ze dne 4. 3. 2020. Dále zadavatel uvedl, že zadávací dokumentace je v souladu s restriktivními opatřeními, která jsou dána legislativou Evropské unie a to jak současnou, tak tou budoucí.“ a „K námitce týkající se údajně omezené replikovatelnosti zjištěné hasební účinnosti na heptanu u hasiv typu FFF (viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí) v rozhodnutí o námitkách zadavatel uvedl (viz bod 57. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že mu navrhovatel dle jeho slov vnucuje myšlenku, že zadavatel chce pořídit hasiva typu FFF a srovnává je s hasivy typu AFFF. Dle zadavatele pak navrhovatel vede argumentaci sám se sebou ohledně toho, co by nastalo, pokud by nabídl hasiva typu FFF a zda je tento typ hasiva pro hašení nepolárních kapalin vhodný, k čemuž zadavatel opakovaně zdůrazňuje, že zadávací dokumentace se nezaměřuje na konkrétní typ hasiva, ale hasiva s deklarovanými vlastnostmi a proto podle něho celá argumentace ohledně FFF hasiv postrádá smysl.“

53.         K vypořádání námitek zadavatelem pak Úřad v bodech 68 a 69 napadeného rozhodnutí uvedl následující: „Úřad k tomuto dále uvádí, že má za to, že v dané části námitek stěžovatel pouze konstatoval některé informace, částečně je opakoval a rozvíjel tak argumentaci ohledně ekologické ne/vhodnosti poptávaného hasiva. Dle Úřadu z této námitky není ani zřejmé, čeho se vlastně stěžovatel domáhá. S ohledem na právě uvedené tak Úřad považuje reakci zadavatele, když odkázal na citované rozhodnutí Úřadu, kterým byla problematika ekologické vhodnosti již jednou řešena, a uvedl, že je dle jeho názoru zadávací dokumentace v souladu s legislativou Evropské unie, za zcela adekvátní formulaci dané námitky.“ a „Úřad i k této námitce navrhovatele uvádí, že z ní taktéž v podstatě není zřejmé, čeho se vlastně navrhovatel domáhá. Úřad tak i v tomto případě považuje vypořádání dané námitky zadavatelem za naprosto odpovídající formulaci dané námitky, přičemž dle Úřadu z dané části rozhodnutí o námitkách zřetelně vyplývá, z jakých důvodů je podle zadavatele argumentace ohledně hasiv typu FFF lichá a nelze proto konstatovat, že by se zadavatel k této námitce nikterak nevyjádřil, jak tvrdí navrhovatel.“

54.         V bodě 70 napadeného rozhodnutí pak Úřad uzavřel, že „S ohledem na výše uvedené se dle Úřadu zadavatel k daným námitkám navrhovatele vyjádřil podrobně a srozumitelně. Z uvedeného vypořádání daných námitek dle Úřadu zřetelně vyplývají důvody, pro které uvedené námitky navrhovatele zadavatel odmítl. Úřad tedy uzavírá, že neshledává postup zadavatele při vyřizování námitek navrhovatele za rozporný s ustanovením § 245 odst. 1 zákona a tudíž v šetřeném případě neshledal důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona.“

55.         Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že zadavatel splnil svou zákonnou povinnost zakotvenou v ustanovení § 245 odst. 1 zákona, když dostatečně vypořádal námitky navrhovatele týkající se rizika uhlovodíků s řetězcem C6 a omezené replikovatelnosti hasební účinnosti. K povinnosti zadavatele vypořádat námitky navrhovatele lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Úřadu, podle které tuto povinnost nelze chápat tak, že je zadavatel povinen vyjádřit se ke každé větě, který je součástí námitek navrhovatele, nýbrž je povinen komplexně se vypořádat se stěžejní argumentací v námitkách vznesenou (srov. např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-R0197,0199/2019/VZ-00212/2020/321/TMi ze dne 3. 1. 2020 rovněž ve věci zde přezkoumávané veřejné zakázky).

56.         K povinnosti Úřadu vypořádat se s námitkami uvedenými v návrhu komentářová literatura uvádí, že Úřad je jako správní orgán „povinen uvést v odůvodnění rozhodnutí podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení, a rovněž informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“[4].

57.         K této námitce navrhovatele uzavírám, že z citovaných bodů 68-70 napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se Úřad s námitkami navrhovatele vypořádal a své závěry dostatečně odůvodnil, čímž splnil svou zákonnou povinnost.

58.         Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že je to zadavatel, kdo stanoví zadávací podmínky a předmět plnění veřejné zakázky. Stejně tak zadavatel nese riziko, že poptávané plnění nebude vhodné pro jeho účel. Dodavatelé mohou zadavatele na tuto vadu upozornit, avšak nejsou to oni, kdo má právo tvořit zadávací podmínky a určovat předmět plnění veřejné zakázky.

K dalším námitkám

59.         Navrhovatel namítá, že Úřad při odkazech na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé ze dne 4. 3. 2020, nebere v potaz skutečnost, že toto rozhodnutí bylo vydáno v době pandemie koronaviru v ČR a v době přijímání zásadních omezení s pandemii souvisejících, pročež navrhovatel nemohl alokovat čas a prostředky na podání rozkladu proti tomuto rozhodnutí.

60.         K této námitce je nutné předně uvést, že je z hlediska předmětu tohoto řízení zcela irelevantní, poněvadž předmětem přezkumu Úřadem je v tomto řízení vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, a nikoliv zákonnost zadávacích podmínek. Nad rámec toho lze k obsahové stránce námitky odkázat na vyjádření zadavatele k rozkladu ze dne 4. 8. 2020: „Rozhodnutí ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé bylo vydáno dne 4. 3. 2020, tudíž ještě před vyhlášením nouzového stavu. Navrhovatel je po celou dobu procesně zastoupen na základě plné moci, tudíž podání za něj od počátku vypracovává jím pověřená advokátní kancelář. V době trvání vyhlášeného nouzového stavu stihl Navrhovatel podat 14 stránkové námitky proti svému vyloučení ze dne 14. 4. 2020 a následně dne 11. 5. 2020 i 17 stránkový návrh na zahájení správního řízení.“ Lze tak důvodně pochybovat o tom, zda bylo navrhovateli znemožněno podat proti uvedenému rozhodnutí Úřadu rozklad.

61.         Rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé ze dne 4. 3. 2020 nabylo právní moci dne 21. 3. 2020 marným uplynutím lhůty k podání rozkladu a stalo se tak závazným pro účastníky řízení a všechny správní orgány dle § 73 odst. 2 správního řádu. Úřad dne 26. 5. 2020 obdržel od navrhovatele podnět k zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé ze dne 4. 3. 2020. Přezkumné řízení však nebylo zahájeno, poněvadž předseda Úřadu po předběžném posouzení věci nedospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí Úřadu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.

62.         Dle § 41 odst. 4 správního řádu správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Požádat o prominutí zmeškání úkonu lze dle § 41 odst. 2 správního řádu do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá.

63.         Nouzový stav byl v České republice vyhlášen dne 12. 3. 2020, navrhovatel měl tedy k dispozici téměř celý týden k podání rozkladu proti rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0310/2019/VZ-07229/2020/512/JHé ze dne 4. 3. 2020 ještě předtím, než byl nouzový stav (a s ním spojená opatření) vyhlášen. V případě, že by Úřad uznal nouzový stav vyhlášený dne 12. 3. 2020 za překážku, pro kterou lze prominout zmeškání lhůty pro podání rozkladu v souladu s § 41 odst. 4 správního řádu, musel by navrhovatel pro prominutí zmeškání lhůty k podání rozkladu o prominutí požádat a rozklad podat nejpozději dne 1. 6. 2020 (nouzový stav byl ukončen dne 17. 5. 2020). Vzhledem k tomu, že tak navrhovatel neučinil, považuji jeho námitku za irelevantní. Nad rámec uvedeného dodávám, že v situaci, kdy téměř veškerá komunikace v rámci zadávacího i správního řízení probíhá elektronicky, nejsou opatření, která byla přijata v souvislosti s nouzovým stavem v březnu 2020 relevantním důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání rozkladu.

64.         Závěrem svého rozkladu navrhovatel žádá o spojení tohoto správního řízení s řízením sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ. Dle § 140 odst. 1 správního řádu může správní orgán na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků.

65.         K této žádosti lze odkázat na komentářovou literaturu: „Na spojení řízení pochopitelně není právní nárok, správní orgán proto musí sám zvážit (nestanoví-li mu zákon, že je nutné společné řízení vést, viz např. § 146 odst. 1 SpŘ), zda tak učiní nebo nikoli. Zohledňovat by měl zejména zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení podle § 6, a postupovat tedy tak, aby řízení proběhla co nejrychleji a bez zbytečných nákladů jak pro správní orgán, tak pro účastníky řízení.“[5] Vzhledem k tomu, že řízení označené sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ se nachází v jiné procesní fázi, než toto správní řízení, bylo by sloučení těchto řízení v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, jelikož by bylo nutné s rozhodnutím v této věci „vyčkat“ na rozhodnutí Úřadu v řízení vedeném pod sp. zn.  ÚOHS-S0271/2020/VZ. Současně je překážkou sloučení řízení skutečnost, že tato řízení nemají totožný okruh účastníků – zatímco účastníky tohoto správního řízení jsou pouze zadavatel a navrhovatel, účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ je též vybraný dodavatel.

66.         Na základě výše uvedeného jsem se tak rozhodl toto správní řízení se správním řízením vedeným pod sp. zn. ÚOHS-S0271/2020/VZ nespojovat.

VI.          Závěr

67.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zohlednění účastníky řízení uvedených skutečností a důkazů, na základě zjištění, že Úřad postupoval v případě napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

68.         Napadené rozhodnutí, stejně jako nynější rozhodnutí, stojí na závěru, že zadavatel vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení oprávněně a v souladu se zákonem, když ten nabídl plnění, které neodpovídá zadávacím podmínkám. Zadavatel nepřistupoval k účastníkům zadávacího řízení nerovně v obdobné situaci, když vybraného dodavatele vyzval k objasnění nabídky, o níž vznikla zadavateli pochybnost, zatímco navrhovatele přímo vyloučil, přičemž měl zadavatel postaveno na jisto, že nabídka navrhovatele nesplňuje zadávací podmínky. V takovém případě se nejedná o postup v rozporu se zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona. Zadavatel i Úřad rovněž vypořádali všechny námitky navrhovatele, pročež rozhodnutí o námitkách ani napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti.

69.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.         MT Legal s.r.o., Jakubská 121/1, 602 00 Brno

2.         Česká republika - Správa státních hmotných rezerv, Šeříková 616/1, 150 00 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy