číslo jednací: 14902/2020/511/JNv
spisová značka: S0221/2019/VZ

Spisová značka:
ÚOHS-S0221/2019/VZ
Číslo jednací:
ÚOHS-14902/2020/511/JNv		Brno: 20. května 2020

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 3. 6. 2019 na návrh z téhož dne, jehož pokračování bylo oznámeno přípisem č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-30879/2019/511/ŠNo ze dne 16. 4. 2020 a jehož účastníky jsou

• zadavatel – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 10. 6. 2019 společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno,

 

• navrhovatel – Toms Transport Services s.r.o., IČO 03082822, se sídlem Bořivojova 878/35, 130 00 Praha,

 

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících v rámci Pražské integrované dopravy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 3. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 3. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-008159, ve znění oprav uveřejněných dne 18. 3. 2019, 1. 4. 2019, 23. 4. 2019 a 29. 4. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 14. 3. 2019 pod ev. č. 2019/S 052-119690, ve znění oprav uveřejněných dne 19. 3. 2019, 1. 4. 2019, 19. 4. 2019 a 30. 4. 2019,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – Toms Transport Services s.r.o., IČO 03082822, se sídlem Bořivojova 878/35, 130 00 Praha – ze dne 3. 6. 2019, se podle ustanovení § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

 

Odůvodnění

I.          ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 10. 6. 2019 společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 11. 3. 2019 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících v rámci Pražské integrované dopravy“ (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“). Oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 3. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-008159, ve znění oprav uveřejněných dne 18. 3. 2019, 1. 4. 2019, 23. 4. 2019 a 29. 4. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 14. 3. 2019 pod ev. č. 2019/S 052-119690, ve znění oprav uveřejněných dne 19. 3. 2019, 1. 4. 2019, 19. 4. 2019 a 30. 4. 2019.

2.             Podle bodu II.1.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení je předmětem veřejné zakázky „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou osobní dopravou za účelem zajištění dopravní obslužnosti území HMP v systému PID, a to po dobu 120 měsíců, v rozsahu a za podmínek dále stanovených v zadávací dokumentaci“.

3.             Podle bodu 2.2 zadávací dokumentace ze dne 13. 3. 2019 (dále jen „zadávací dokumentace“) je veřejná zakázka rozdělena na 11 částí. 

4.             Dne 9. 5. 2019 byly zadavateli doručeny námitky navrhovatele – Toms Transport Services s.r.o., IČO 03082822, se sídlem Bořivojova 878/35, 130 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky“), které zadavatel rozhodnutím ze dne 23. 5. 2019 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) odmítl. Z obsahu námitek vyplývá, že směřují proti všem částem veřejné zakázky.

5.             Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 10. 5. 2019 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel do zadávacího řízení celkem 30 nabídek.

6.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody odmítnutí námitek uvedenými v rozhodnutí o námitkách, podal dne 3. 6. 2019 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

 

 

 

 

II.         OBSAH NÁVRHU

7.             Úvodem návrhu navrhovatel uvedl, že mu postupem zadavatele hrozí újma spočívající v nemožnosti plnit veřejnou zakázku z důvodu nezákonně stanovených zadávacích podmínek. Podle navrhovatele mu zadávací podmínky zabránily stanovit nabídkovou cenu a podat nabídku. Podle navrhovatele má tedy jemu hrozící újma podobu ušlého zisku v souvislosti s plněním veřejné zakázky.

8.             Dále se navrhovatel vyjadřuje k tvrzení zadavatele uvedenému v rozhodnutí o námitkách ohledně podání námitek neoprávněnou osobou a ohledně neúplnosti námitek. Zadavatel dle navrhovatele vychází z předpokladu, že újma může hrozit pouze takovému dodavateli, který je alespoň potenciálně schopen plnit veřejnou zakázku. Zadavatel dle navrhovatele poukázal na svou domněnku, že navrhovatel nesplňuje ekonomickou a technickou kvalifikaci pro plnění zakázky. Navrhovatel má však za to, že neoprávněnost osoby k podání námitek nelze odvíjet od kritérií nastavených zadavatelem, neboť ta samotná mohou být diskriminační a nepřiměřená (ať už to bylo namítáno nebo nikoliv). Navrhovatel uvedl, že měl možnost ucházet se o účast v zadávacím řízení např. jako člen sdružení nebo s pomocí poddodavatelů. Kvalifikaci lze dle navrhovatele prokazovat také prostřednictvím jiných osob. Navrhovatel uvedl, že schopnost teoreticky plnit veřejnou zakázku se odvíjí především od toho, zda dodavatel disponuje příslušnými živnostenskými oprávněními či veřejnoprávními povoleními nezbytnými k plnění veřejné zakázky, nikoliv od kvalifikace (k tomu navrhovatel odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0335/2018/VZ-29812/2018/522/RCh ze dne 12. 10. 2018). Navrhovatel dle svého názoru disponuje koncesí pro předmět podnikání silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče. Z toho navrhovatel dovozuje, že je nutno ho považovat za osobu oprávněnou podat zadavateli námitky, neboť disponuje příslušným živnostenským oprávněním a daný předmět podnikání skutečně vykonává. Navrhovatel proto odmítá tvrzení zadavatele, že navrhovatelem popsaná hrozící újma je pouhým účelovým, nepravdivým a nereálným konstatováním, které nelze akceptovat jako relevantní tvrzení újmy. Za účelovou navrhovatel naopak považuje snahu zadavatele odmítnout jeho námitky z důvodu neoprávněnosti osoby, která je podala, a z důvodu neúplnosti námitek.

9.             V další části návrhu navrhovatel popisuje, v čem konkrétně spatřuje porušení zákona zadavatelem.

Údajný nedostatek informací o použití elektronického nástroje „Tenderarena“

10.         Zadavatel dle navrhovatele v bodě 1.4 zadávací dokumentace stanovil, že „pro plné využití všech možností elektronického nástroje Tenderarena je třeba provést a dokončit tzv. registraci dodavatele“. Podle navrhovatele však zadavatel tuto registraci v zadávací dokumentaci dále nepopisuje. Dále zadavatel dle navrhovatele v bodě 1.4 zadávací dokumentace uvedl, že „[p]odmínky a informace týkající se elektronického nástroje Tenderarena včetně informací o používání elektronického podpisu jsou dostupné na https://www.tenderarena.cz/profily/HlavniMestoPraha“. Podle navrhovatele však na této internetové adrese podmínky a informace týkající se předmětného elektronického nástroje uvedeny nejsou. Odkaz dle navrhovatele vede na profil zadavatele.

11.         Zadavatel v bodě 12.3 zadávací dokumentace dle navrhovatele uvádí další odkaz, a to „http://www.tendersystems.cz/ tenderarena.html“, na kterém mají být dostupné podrobné instrukce elektronického nástroje v uživatelské příručce a systémové požadavky na PC pro podání a elektronický podpis. Tento odkaz však dle navrhovatele vede na propagační stránku Tender Systems s.r.o., přičemž potřebné informace na této internetové adrese dle navrhovatele uvedeny nejsou. V závěru této internetové stránky lze dle navrhovatele nalézt pouze odkazy na soubory, v nichž jsou dle navrhovatele uvedeny nekompletní vzorové texty určené pro převzetí do zadávací dokumentace. Tyto texty však zadavatel dle navrhovatele do zadávací dokumentace nepřevzal, a jelikož jsou dle navrhovatele zamýšleny pro dodatečné doplnění a úpravy ze strany zadavatelů, nelze je dle navrhovatele v šetřeném případě použít jako určující. Zadavatel tedy dle navrhovatele do zadávací dokumentace nezahrnul klíčové informace (např. akceptované formáty, požadavky na hardware a software, údaj o tom, zda musí dodavatel pro podání nabídky disponovat rolí „účastník zakázky“ a jak takovou roli získat). Z těchto materiálů zároveň dle navrhovatele vyplývá, že registrace v nástroji Tenderarena může trvat až 48 hodin (v pracovní dny), což dle navrhovatele může znemožnit podání nabídky dodavatelům, kteří nebyli v dostatečném předstihu s takovou skutečností seznámeni. Tato skutečnost podle navrhovatele představuje faktické nahodilé zkrácení lhůty pro podání nabídek o dva pracovní dny.

12.         Z výše uvedeného tedy dle navrhovatele vyplývá, že zadavatel v zadávací dokumentaci nesplnil povinnost podle § 211 odst. 4 zákona, podle něhož má zadavatel při elektronické komunikaci v zadávacím řízení poskytnout dodavatelům k dispozici veškeré informace technické povahy, včetně kódování a šifrování, které jsou nezbytné pro elektronickou komunikaci, zejména pro elektronické podání nabídek a žádostí o účast.

13.         Navrhovatel následně připouští, že sám registraci v nástroji Tenderarena provedl. To však dle navrhovatele nic nemění na tom, že v zadávací dokumentaci nebyly uvedeny dostatečné informace pro podání nabídky.

14.         Ke s tím souvisejícím tvrzením zadavatele uvedeným v rozhodnutí o námitkách, že elektronický nástroj Tenderarena je certifikovaný v souladu s vyhláškou č. 260/2016 Sb., o stanovení podmínek týkajících se elektronických nástrojů (dále jen „vyhláška o stanovení podmínek týkajících se elektronických nástrojů“), a že předmětný elektronický nástroj má v souladu s podmínkami danými touto vyhláškou veškeré informace pro využití elektronického nástroje dostupné na úvodní straně profilu zadavatele, navrhovatel uvedl, že certifikace nemá nic společného s nedostatečným obsahem zadávací dokumentace. Navrhovatel dle svého vyjádření nenámítal nezpůsobilost elektronického nástroje Tenderarena být elektronickým nástrojem, ale nedostatečný popis elektronického nástroje v zadávací dokumentaci. Navrhovatel nesouhlasí ani s tím, že na odkazovaném profilu zadavatele jsou všechny informace o elektronickém nástroji. Podle navrhovatele se na profilu zadavatele žádné informace týkající se elektronického nástroje nenachází.

15.         Podle navrhovatele ani skutečnost, že zadavatel obdržel skrz elektronický nástroj 30 včas podaných nabídek, nevypovídá o tom, kolik nabídek zadavatel nedostal, protože si dodavatelé nikde nepřečetli, že registrace v elektronickém nástroji bude trvat až 48 hodin, nebo ji nezvládli z důvodu nedostatečných informací od zadavatele uskutečnit.

Údajná nezákonnost způsobu nastavení prokazování kvalifikace          

16.         Podle navrhovatele má bod 2.2 zadávací dokumentace umožňovat, aby mohl dodavatel prokázat splnění kvalifikace pro více částí veřejné zakázky pomocí jediné „reference“. Podle navrhovatele by se ve všech částech zakázky mohl takový dodavatel stát vybraným dodavatelem, přičemž až ex post by po takovém dodavateli zadavatel (s odkazem na § 101 odst. 3 a § 104 písm. a) zákona) požadoval „prokázání splnění technické kvalifikace ve zvýšeném rozsahu“. Zadavatel dále dle navrhovatele stanovil, že při neprokázání kvalifikace vybraným dodavatelem „ve zvýšeném rozsahu“ bude dodavatel vyloučen ze zadávacího řízení, přičemž dle navrhovatele v rozporu s § 41 odst. 8 zákona ve spojení s § 122 odst. 7 zákona je v zadávací dokumentaci stanoveno, že takovému dodavateli bude vrácena jistota.

17.         Podle navrhovatele ust. § 101 odst. 3 zákona zná omezení počtu částí, které lze zadat jednomu dodavateli, nicméně zadavatel takové omezení dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nestanovil, neboť jednomu dodavateli lze dle navrhovatele zadat všechny části veřejné zakázky. Proto se na tento případ ustanovení § 101 odst. 3 zákona dle navrhovatele vůbec nevztahuje a odkaz na toto ustanovení v zadávací dokumentaci je dle navrhovatele zavádějící.

18.         Dále navrhovatel konstatuje, že ust. § 104 písm. a) zákona zná předložení dokladů vztahujících se ke kvalifikaci od vybraného dodavatele jako podmínku uzavření smlouvy, nezná však „proměnlivá“ kvalifikační kritéria. Taková úprava by byla dne navrhovatele proti smyslu veřejného zadávání a zásadě transparentnosti stanovené v § 6 zákona. Navrhovatel k tomu uvedl, že dodavatel buď kvalifikaci splňuje a může být vybrán k uzavření smlouvy nebo kvalifikaci nesplňuje a vybraným dodavatelem být nemůže. Přitom dle navrhovatele platí, že dodavatel, který je vybrán pro plnění veřejné zakázky, musí kvalifikaci splňovat, přičemž navrhovatel k tomu odkázal na § 39 odst. 4 větu druhou zákona a na § 48 odst. 8 zákona.

19.         Podle navrhovatele jsou pravidla stanovená v bodě 2.2 zadávací dokumentace pro „druhý výběr“ vybraných dodavatelů zcela nahodilá, neurčitá a nepřezkoumatelná. Kvalifikaci dle navrhovatele nelze stanovit ve dvou nebo více kolech. Ust. § 104 písm. a) zákona se dle navrhovatele vztahuje na předložení dokladů o kvalifikaci dodavatele, která ale musí být v tuto chvíli již splněna. Úprava zvolená zadavatelem v zadávací dokumentaci však dle navrhovatele umožňuje spekulativní účast dodavatelů v částech zakázky, což je dle navrhovatele umocněno zadavatelovým nezákonným stanovením, že nebude uplatňovat právo na plnění z jistoty, resp. že mu toto právo údajně „nevzniká“. Podle navrhovatele však zadavateli takové právo nepochybně vzniká podle § 122 odst. 7 zákona. Proto i tato dle navrhovatele nezákonná podmínka dle jeho názoru přispívá k netransparentnosti zadávacího řízení v rozporu s § 6 odst. 1 zákona.

20.         K argumentaci zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách, že účelem shora popsaných zadávacích podmínek je maximální podpora hospodářské soutěže a že § 101 odst. 3 zákona neupravuje konkrétní postup či pravidla pro omezení částí, které lze zadat jednomu účastníkovi, a proto je zadavatel dle svého názoru v souladu s § 39 odst. 1 větou druhou zákona mohl stanovit v souladu se zásadami dle § 6 zákona sám, navrhovatel uvedl, že tato argumentace je nepřesvědčivá a nevyvrací shora uvedené námitky. Podle navrhovatele dokonce argumentace zadavatele nenavazuje na obsah zadávací dokumentace, když zadavatel dle navrhovatele uvedl, že „o proměnlivá kvalifikační kritéria by se jednalo tehdy, pokud by tato kritéria byla např. navázána na hodnoty předložené jinými účastníky v nabídkách“, přičemž na str. 6 zadávací dokumentace zadavatel dle navrhovatele stanovil, že „ekonomické hledisko bude aplikováno tak, že zadavatel stanoví … rozdíl mezi Celkovou nabídkovou cenou … účastníka, který se při hodnocení nabídek umístil jako druhý v pořadí, a vybraného dodavatele… následně seřadí…“. Podle navrhovatele tak zadavatel do zadávací dokumentace zahrnul ustanovení, které sám označuje za příklad proměnlivých kvalifikačních kritérií, neboť rozdíl nabídkových cen je dle navrhovatele závislý právě na hodnotách předložených v nabídkách jinými uchazeči.

21.         Dále navrhovatel uvedl, že argumentace zadavatele dle jeho názoru vychází z nesprávného právního názoru, který směšuje podmínky účasti v zadávacím řízení včetně prokázání kvalifikace a podmínky pro uzavření smlouvy. 

Údajně nesrozumitelná, neurčitá a netransparentní pravidla výběru dodavatele a hodnotící kritéria

22.         Podle navrhovatele není zřejmé, zda nabídky budou zadavatelem hodnoceny pouze podle bodu 9.1 „Kritéria hodnocení“ zadávací dokumentace, resp. i čl. 10. „Další podmínky pro uzavření smlouvy“ zadávací dokumentace nebo také podle pravidel stanovených v bodě 2.2 zadávací dokumentace, kde jsou dle navrhovatele stanovena pravidla pro výběr dodavatele pomocí hledisek „časového“, „ekonomického“ a „zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí“.

23.         Pravidla stanovená v bodě 2.2 zadávací dokumentace jsou dle navrhovatele plná neurčitých výrazů jako „zpravidla“, „pouze podpůrně“ nebo „apod.“. To dle navrhovatele způsobuje nejistotu a netransparentnost v uplatňování kritérií pro výběr dodavatele, resp. hodnocení nabídek a stanovení jejich pořadí. V důsledku nesrozumitelnosti a neurčitosti pravidel pro výběr dodavatelů a hodnocení nabídek zadavatel dle navrhovatele nedostál své povinnosti stanovit v zadávací dokumentaci pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují kritéria hodnocení, metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii, jak stanoví § 115 odst. 1 zákona, a své povinnosti ctít zásady zadávaní veřejných zakázek stanovené v § 6 zákona, tedy mj. postupovat transparentně.

24.         Navrhovatel dále odkazuje na § 122 odst. 1 zákona, podle kterého dle navrhovatele platí, že zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita. Zadavatel však dle navrhovatele mimo výslovně označená hodnotící kritéria v čl. 10 a bodě 2.2 zadávací dokumentace stanovil pravidla pro výběr dodavatele pomocí hledisek časového, ekonomického a hlediska zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí. Navrhovatel je tedy dle svého názoru oprávněně znejistěn o tom, zda výslovně označená hodnotící kritéria jsou jedinými kritérii, podle kterých dojde k výběru účastníka zadávacího řízení k uzavření smlouvy.

25.         Dále navrhovatel cituje část bodu 2.2 zadávací dokumentace popisující časové hledisko a uvádí, že si s ohledem na použití slova „zpravidla“, které má dle jeho názoru ve skutečnosti význam „ne vždy“ anebo „ne za všech okolností“, není jistý tím, zda uvedené časové hledisko bude použito, resp. zda použití časového hlediska záleží na konkrétních okolnostech, popřípadě jakých, nebo zda je jeho použití na úvaze zadavatele. Dále k tomu navrhovatel dodal, že spojení výrazu „zpravidla“ s navazujícím výrazem „pouze“ neurčitost uvedeného pravidla dále prohlubuje, neboť fakticky jazykově je dle navrhovatele možné celé pravidlo vyložit tak, že časové hledisko lze aplikovat i v jiných případech než v těch, jež jsou výslovně zmíněny v bodě 2.2 zadávací dokumentace.

26.         Navrhovatel v návrhu cituje rovněž část bodu 2.2 zadávací dokumentace popisující „hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky“ a uvádí, že zde uvedeným slovům „pouze podpůrně“ rozumí tak, že uvedené hledisko bude aplikováno až jako třetí po časovém a ekonomickém hledisku. Slovo „apod.“, které je ve vztahu k „hledisku zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky“ v zadávací dokumentaci také uvedeno, pak dle navrhovatele nese význam „a v dalších zde neuvedených případech“. Navrhovatel si tedy není jist, v jakých dalších neuvedených případech může zadavatel zvolit, že časové hledisko ani ekonomické hledisko neuplatní a bude postupovat podle hlediska zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky. Podle navrhovatele je navíc zjevné, že tato volba může mít podstatný vliv na výběr dodavatele.

Údajně nedostatečná lhůta pro přípravu na plnění veřejné zakázky

27.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel stanovil v čl. 3. zadávací dokumentace lhůtu 6, resp. 7 měsíců ode dne uzavření smlouvy na plnění zakázky do dne zahájení plnění k přípravě na plnění, tj. zejména k tomu, aby si vybraný dodavatel sehnal dostatek vozidel v požadovaném standardu. Podle navrhovatele je tato lhůta fakticky ještě o měsíc kratší, neboť podle čl. XIV. odst. 1 návrhu smlouvy již 1 měsíc před započetím plnění musí vybraný dodavatel prokazovat standard vozidel. Navrhovatel uvedl, že tato doba je dle jeho názoru s ohledem na běžné dodací lhůty výrobců autobusů nepřiměřeně krátká a diskriminační vůči uchazečům, kteří nemají v současnosti vozidla v příslušné specifikaci, což je dle navrhovatele v rozporu s § 6 odst. 1 zákona, resp. § 36 odst. 1 zákona, podle něhož nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

28.         Navrhovatel vyjádřil svůj předpoklad, že Úřad bude ve správním řízení zahájeném tímto návrhem postupovat tím způsobem, že si od výrobců autobusů vyžádá sdělení, na základě kterých bude schopen posoudit, zda „je pravdivé tvrzení navrhovatele, že s ohledem na běžné dodací lhůty výrobců autobusů není dodací lhůta autobusů dle požadavků zadavatele nepřiměřeně krátká a diskriminační vůči uchazečům, kteří nemají v současnosti vozidla v příslušné specifikaci“. Navrhovatel dodal, že je nadále přesvědčen, že tato lhůta je nepřiměřeně krátká. Navrhovatel k tomu odkázal na body 53, 56, 59 a 60 rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0126,S0157/2016/VZ-18600/2016/532/KSt ze dne 29. 4. 2016, v nichž jsou dle navrhovatele identifikování výrobci autobusů působících na českém trhu.

Údajná nejasnost ohledně rozsahu zadavatelem požadované profesní způsobilosti

29.         Podle navrhovatele z písm. b) levého sloupce tabulky uvedené v bodě 5.2 zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel požaduje, aby dodavatel disponoval „koncesí na Silniční motorovou dopravu – osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče“. Tento požadavek sám o sobě navrhovatel považuje za korektní. V pravém sloupci téže tabulky však zadavatel dle navrhovatele uvádí, že vyžaduje doklady o oprávnění k podnikání „pokrývající v plném rozsahu předmět této veřejné zakázky (viz čl. 2 zadávací dokumentace)“. Podle navrhovatele je toto ustanovení zadávací dokumentace neurčité, neboť čl. 2 zadávací dokumentace odkazuje na návrh smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v systému pražské integrované dopravy obsažený v příloze č. 2 zadávací dokumentace, přičemž podle navrhovatele zahrnují smluvní povinnosti dodavatele vedle silniční dopravy další výkony (např. údržbu zastávek), u kterých navrhovateli není zřejmé, zda pro jejich výkon není třeba jiné oprávnění (např. při nutnosti provádět drobné stavební úpravy při poškození zastávkového přístřešku). Podle navrhovatele tak zadavatel porušil § 36 odst. 3 zákona, podle kterého má zadavatel zadávací podmínky stanovit a poskytnout dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení.

30.         Tvrzení zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách, že k prokázání požaduje doložení koncesního oprávnění na „Silniční motorovou dopravu – osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče (a žádné jiné)“ a že údržba zastávek se týká „primárně výlepu zastávkových jízdních řádů“, navrhovatel považuje za objasnění zadávacích podmínek, které jsou dle jeho názoru formulované nejasně, a proto trvá na tom, že na straně zadavatele došlo k porušení § 36 odst. 3 zákona.

Údajné nedostatky návrhu smlouvy

31.         Navrhovatel uvedl, že v návrhu smlouvy na plnění veřejné zakázky identifikoval řadu nesrovnalostí a nedostatků. Prvním z nedostatků je dle navrhovatele nejasný obsah ujednání o riziku výkyvů tržeb. Navrhovatel má s ohledem na celkové vyznění návrhu smlouvy za to, že riziko výkyvů tržeb nese objednatel. Navrhovateli však není jasné, co plyne z čl. VIII. odst. 1 písm. c) návrhu smlouvy, ve kterém je dle navrhovatele uvedeno, že v případě nenaplnění předpokládané výše tržeb je objednatel povinen navrhnout a projednat s dopravcem mj. změnu výše kompenzace od objednatele. Navrhovateli není jasné, zda dodavateli plynou z tohoto ujednání smlouvy nějaké povinnosti (např. přistoupit na návrh změny výše kompenzace objednatelem). Navrhovatel namítá i to, že samotná předpokládaná výše tržeb, tj. údaj, který má být doplněn v čl. VII. odst. 1 smlouvy, není nikde v zadávací dokumentaci uveden, a že dle navrhovatele nelze připustit, aby se dodavatel až při podpisu smlouvy dozvěděl, jaká je hodnota veličiny, která je evidentně dle jeho názoru pro smlouvu relevantní, minimálně pokud jde o čl. VIII. odst. 1 písm. c) návrhu smlouvy.

32.         Další nedostatek návrhu smlouvy navrhovatel shledává v údajně zmatečném ustanovení o povinnostech dodavatele ohledně zastávkové péče. Navrhovatel uvedl, že podle definic na str. 6 návrhu smlouvy má být na zastávkovou péči uzavřena povinně smlouva dodavatele s „ROPID“. V čl. VIII. odst. 7. a 8. návrhu smlouvy je však dle navrhovatele obsažena výslovná povinnost dopravce zajistit si využívání zastávkových zařízení, v čl. IX. odst. 11 návrhu smlouvy se dopravce dle navrhovatele zavazuje zajistit péči o zastávky v souladu s čl. XV návrhu smlouvy; čl. XV. odst. 1 návrhu smlouvy dle navrhovatele stanoví neadresně povinné vybavení zastávky a odst. 3 návrhu smlouvy dle navrhovatele stanoví, že úklid a údržbu je dopravce povinen zajistit pouze, je-li vlastníkem, správcem a je za stav zastávky odpovědný. Podle navrhovatele tak z návrhu smlouvy nelze zjistit reálný obsah a meze odpovědnosti dodavatele za péči o zastávky.

33.         Pochybení se zadavatel dle navrhovatele dopustil rovněž při formulaci ustanovení o smluvních pokutách. Podle navrhovatele je celý čl. XX. návrhu smlouvy obsahující ujednání o smluvních pokutách formulován zcela neurčitě. Jako příklad dodavatel uvedl, že v odst. 1 písm. a) návrhu smlouvy se odkazuje na blíže neurčené výkazy a údaje. U výkazů navrhovatel považuje za problematickou formulaci „nejedná-li se o některý z případů výslovně uvedených v příloze č. 12 této smlouvy“, kdy přílohou č. 12 je tzv. sazebník postihů, jelikož dle navrhovatele není jasné, v jakém rozsahu se sazebník postihů může s tímto ustanovením návrhu smlouvy překrývat (zda zadavatel míní vyloučit smluvní pokutu podle návrhu smlouvy např. i v případě, že je sankcionována samotná odchylka od jízdního řádu, a tedy v takovém případě nebude sankcionováno nepředložení výkazu). Navrhovatel uvedl, že obdobně pokuta podle písm. b) je navázaná na blíže neurčené „podklady“. K vypořádání této námitky zadavatelem v rozhodnutí o námitkách navrhovatel uvedl, že nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že postihovaná porušení povinností jsou v návrhu smlouvy doplněna odkazy na konkrétní ustanovení návrhu smlouvy. Podle navrhovatele je zjevné, že čl. XX odst. 1 takové odkazy neobsahuje, odst. 9 sankcionuje „ostatní případy, kde není stanovena jiná výše smluvní pokuty“, a odst. 12 se dle navrhovatele odvolává na odst. 1 až 9.

34.         Jako neurčitou navrhovatel označuje také formulaci v čl. III. odst. 13 návrhu smlouvy, ve které zadavatel dle navrhovatele pracuje s pojmem „významná“ změna jízdních řádů, aniž by bylo dle navrhovatele stanoveno, jaká změna se za významnou považuje. Navrhovatel dodal, že v čl. XVIII. odst. 2 návrhu smlouvy je dále neurčitě uvedeno, že účinky výpovědi „mohou“ nastat za 12 měsíců.

35.         Další pochybení zadavatele navrhovatel shledává v tom, že dle jeho názoru je lhůta pro vznesení námitek proti finančnímu vyhodnocení v čl. VII. odst. 10 návrhu smlouvy v délce tří dní nepřiměřeně krátká. Navrhovatel k tomu vysvětluje, že pokuty podle čl. XX. odst. 2 návrhu smlouvy jsou dle jeho názoru stanoveny za neuzavření smluv s jinými subjekty nežli se zadavatelem. Podle navrhovatele však nelze ani při vyvinutí maximálního úsilí ze strany dodavatele vyloučit riziko, že druhá strana smlouvy k uzavření nepřistoupí. Požadavek, aby dodavatel nesl zodpovědnost za neuzavření smlouvy třetím subjektem, je tedy dle navrhovatele nepřiměřený.

36.         Navrhovatel opětovně odkázal na § 36 odst. 3 zákona, podle něhož má zadavatel dle navrhovatele stanovit zadávací podmínky a poskytnout je dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, přičemž zadavatel nesmí dle navrhovatele přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele, a to ani prostřednictvím odkazu na proces vysvětlování zadávací dokumentace.

37.         K zadavatelem tvrzené nejasnosti újmy, která měla z nedostatků návrhu smlouvy vzniknout či hrozit navrhovateli, navrhovatel uvedl, že mimo jiné i nejasnost o právech a povinnostech vybraného dodavatele mu zabránila stanovit nabídkovou cenu a podat nabídku.

38.         Vypořádání námitek navrhovatele ohledně nedostatků návrhu smlouvy zadavatelem navrhovatel považuje v podstatě za pokus o objasnění zadávacích podmínek, které jsou dle jeho názoru formulované nejasně. Navrhovatel tedy trvá na své výhradě, že shora uvedený nejasný obsah ujednání o riziku výkyvů tržeb, zmatečná ustanovení o povinnostech dodavatele, pokud jde o zastávkovou péči, neurčitá formulace ustanovení o smluvních pokutách, jiné neurčité formulace a nepřiměřená ustanovení představují porušení § 36 odst. 3 zákona.

39.         Navrhovatel navrhl provést důkazy přílohami návrhu a dokumentací o zadávacím řízení. Ohledně tvrzené nepřiměřenosti lhůty k přípravě na plnění veřejné zakázky navrhovatel navrhl provést důkaz sděleními výrobců autobusů, jak popisoval výše.

40.         Závěrem svého návrhu navrhovatel shrnul, že výše popsané nedostatky představují porušení § 36 odst. 3 zákona a zásady přiměřenosti a transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona. Navrhovatel se v návrhu domáhá rozhodnutí Úřadu, kterým zadávací řízení zruší, a to v rozsahu všech částí zakázky.

III.        ŘÍZENÍ PŘED SPRÁVNÍM ORGÁNEM PRVNÍHO STUPNĚ  

41.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dne 3. 6. 2019, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Předmět správního řízení je vymezen obsahem uvedeného návrhu.

42.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

•          zadavatel,

•          navrhovatel.

43.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům oznámením č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-15678/2019/511/ŠNo ze dne 6. 6. 2019.

44.         Dne 12. 6. 2019 Úřad obdržel prostřednictvím datových zpráv dokumentaci o zadávacím řízení. Tentýž den Úřad obdržel vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 12. 6. 2019.

Vyjádření zadavatele ze dne 12. 6. 2019

45.         Úvodem svého vyjádření zadavatel uvedl, že dle jeho názoru návrh fakticky jen doslovně kopíruje obsah předchozích námitek navrhovatele. Podle zadavatele se navrhovatel vůbec nebo velmi kusým způsobem vypořádal s podle jeho názoru rozsáhlou a konkrétní argumentací uplatněnou v rozhodnutí o námitkách. Podle zadavatele svědčí takový přístup o ryze účelovém a obstrukčním podání námitek a návrhu ze strany navrhovatele. Z tohoto důvodu zadavatel ve svém vyjádření odkazuje na své rozhodnutí o námitkách, kde se již dle svého vyjádření k jednotlivým navrhovatelem uváděným argumentům a skutečnostem podrobně a srozumitelně vyjádřil. Nad rámec svého rozhodnutí o námitkách zadavatel k jednotlivým závěrům a tvrzením navrhovatele doplňuje následující.

46.         Zadavatel se nejprve zabývá tím, zda navrhovatel splňuje podmínky pro podání námitek a návrhu. Podle zadavatele nebyly námitky ani návrh podány oprávněnou osobou, neboť jejich součástí nebyla zákonem stanovená náležitost spočívající v jednoznačném, konkrétním a zejména reálném tvrzení újmy.

47.         Podle zadavatele navrhovatel uvedl v námitkách a doslovně shodně pak i v návrhu pouze ryze formalistické a účelové 3 věty, které dle zadavatele žádným způsobem nezohledňují charakter, význam a velikost zadávané veřejné zakázky ve vztahu ke skutečné způsobilosti a kvalifikovanosti osoby podávající námitky reálně plnit veřejnou zakázku. Podle zadavatele by předmětné 3 obecné a formalistické věty do námitek a návrhu mohl dát prakticky kdokoli. Zadavatel je přesvědčen, že na splnění podmínek na straně osoby podávající námitky a zejména pak návrh na přezkoumání úkonů zadavatele nelze nahlížet čistě formalisticky a bez zohlednění reálnosti tvrzené a v podáních uváděné újmy. V opačném případě by tato zákonná podmínka dle zadavatele ztrácela jakýkoli smysl a formulace ustanovení § 241 odst. 1 zákona by mohla znít tak, že „Námitky může podat jakýkoli dodavatel“.

48.         Navrhovatel dle zadavatele v návrhu blíže nespecifikoval rozsah veřejné zakázky, v rámci které návrh podal, z čehož zadavatel usuzuje, že navrhovatel napadá a má tedy zřejmě relevantní zájem o veřejnou zakázku v celém rozsahu a tvrzená újma spočívající v ušlém zisku v souvislosti s plněním veřejné zakázky mu tak hrozí ve vztahu k celému rozsahu plnění.

49.         Dále zadavatel ve svém vyjádření popisuje předmět veřejné zakázky, její rozsah a specifika.

50.         Zadavatel uvedl, že navrhovatel je sice společností, která disponuje zadavatelem v rámci profesní kvalifikace požadovanou koncesí „Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče“, to je však dle zadavatele jediný z požadavků obsažených v zadávací dokumentaci, který je navrhovatel schopen naplnit. Podle zadavatele navrhovatel vznikl v roce 2014, přičemž předmětnou koncesi má vydanou až od 31. 10. 2017. Celkový obrat navrhovatele za roky 2014 až 2017 je dle zadavatele s ohledem na okamžik vzniku oprávnění z koncese tedy dosažen v jiném předmětu plnění, než je poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících osobní linkovou dopravou.

51.         Navrhovatel dle zadavatele neposkytuje a v posledních 3 letech ani neposkytoval plnění obdobné předmětu veřejné zakázky, tj. veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou osobní dopravou. Navrhovatel není dle zadavatele veden v celostátním centrálním informačním systému (CIS), neprovozuje a v minulosti nikdy neprovozoval veřejnou linkovou dopravu podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“). Dle zjištění zadavatele navrhovatel nemá a neměl vydanou licenci pro veřejnou linkovou osobní dopravu dle zákona o silniční dopravě. Podle zadavateli dostupných informací navrhovatel provádí občasnou objednávkovou dopravu spočívající v zajištění školních výletů, dopravy na teambuildingy, zajištění dopravy pro sportovní kluby a sportovce, apod.

52.         Z výše uvedeného tak dle zadavatele vyplývá, že navrhovatel není reálně schopen zajistit požadované plnění a není reálně schopen prokázat požadovanou zkušenost s poskytováním obdobných veřejných služeb v přepravě cestujících v minulosti, tak jak zadavatel dle svého vyjádření stanovil v článku 5.4 zadávací dokumentace, a to ani v minimálním rozsahu. Zadavateli tak není zřejmé, jakým způsobem chce navrhovatel s celkovým obratem cca 1 mil. Kč za rok a bez jakýchkoli zkušeností v oblasti poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících osobní linkovou dopravou zajišťovat v následujících 120 měsících plnění v rozsahu 107.575.704,34 linkových kilometrů o předpokládané hodnotě přesahující 5 miliard Kč bez DPH, a jak by tedy takovému dodavateli mohla v souvislosti s postupem zadavatele v zadávacím řízení hrozit či dokonce reálně vzniknou jakákoli újma.

53.         K tvrzení navrhovatele v návrhu, že může podat nabídku společně s jinými dodavateli nebo prokázat kvalifikaci prostřednictvím poddodavatele, zadavatel uvedl, že jakkoli je dle zákona prokazování kvalifikace i podání společné nabídky teoreticky možné, v situaci, kdy navrhovatel disponuje nulovou zkušeností a kvalifikací (s výjimkou předmětné koncese) a požadovanou ekonomickou a technickou kvalifikaci by tak musel prakticky ve 100 % rozsahu prokazovat prostřednictvím jiné osoby, by tak plnění musela fakticky a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu a příslušných soudů zajišťovat v plném rozsahu tato jiná osoba - jiný dodavatel. Současně by to dle zadavatele znamenalo, že jakýkoli dodavatel bude fakticky oprávněný podat zadavateli v jakékoli zakázce námitky (s obecným konstatováním, že mu nezákonným postupem zadavatele vznikla újma spočívající v nemožnosti podat nabídku), neboť jakýkoli dodavatel může v jakékoli veřejné zakázce podat nabídku ve sdružení nebo s využitím kvalifikace poddodavatelů; postačuje mu k tomu pouze prokázání splnění základní způsobilosti a předložení výpisu z obchodního rejstříku, pokud je v něm veden.

54.         S ohledem na výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že navrhovateli nemůže reálně vzniknout škoda v podobě ušlého zisku v souvislosti s plněním veřejné zakázky, neboť se dle zadavatele nemůže reálně stát vybraným dodavatelem a poskytovat předmětné plnění pro žádnou z částí veřejné zakázky. Navrhovatel tedy dle zadavatele nebude schopen požadované plnění zajistit ani u jedné části zakázky. Podle zadavatele je újma tvrzená navrhovatelem v podaných námitkách a návrhu pouhým účelovým, nepravdivým a nereálným konstatováním, které dle názoru zadavatele nelze akceptovat jako relevantní tvrzení újmy ve smyslu § 244 odst. 3 zákona.

55.         Zadavatel k tomu odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 28. 11. 2018 „ve věci C-328/17“, kde SDEU podle zadavatele konstatoval, že „podle čl. 1 odst. 3 směrnice 89/665 jsou členské státy povinny zajistit, aby byla přezkumná řízení stanovená podle této směrnice prováděcích pravidel dostupná „alespoň“ každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky a které v důsledku tvrzeného porušení unijního práva v oblasti veřejných zakázek nebo vnitrostátních pravidel sloužících k jeho provedení vznikla nebo hrozí škoda.“ …. „Členské státy tudíž nemají povinnost zajistit, aby uvedená řízení byla dostupná každé osobě, která chce získat veřejnou zakázku, ale mohou vyžadovat, aby u dotčené osoby byla naplněna podmínka vzniku škody nebo ohrožení škodou.“… „Účast v zadávacím řízení v zásadě může být s ohledem na čl. 1 odst. 3 směrnice 89/665 oprávněnou podmínkou, jejíž splnění se vyžaduje k tomu, aby bylo prokázáno, že dotčená osoba odůvodnila zájem na získání dotčené zakázky nebo že jí hrozí vznik škody kvůli údajné protiprávnosti rozhodnutí o zadání uvedené zakázky. Není-li nabídka předložena, může taková osoba jen obtížně prokázat, že má právní zájem toto rozhodnutí napadnout nebo že jí tímto zadávacím řízení byla způsobena škoda nebo jí vznik této škody kvůli němu hrozí.“

56.         Dále zadavatel odkázal na rozsudek SDEU ze dne 12. 2. 2004 „Grossmann Air Service (C-230/02, EU:C:2004:93), ve kterém je dle zadavatele konstatováno, že „společnost Grossmann Air Service neměla žádnou šanci na získání zakázky, neboť uvedená společnost nedisponovala velkými letadly, a tudíž v takovém případě nemohla zajistit poskytnutí všech plnění, jež požadoval veřejný zadavatel“.

57.         Zadavatel je současně s ohledem na veškeré okolnosti případu a průběhu zadávacího řízení přesvědčen, že námitky a podaný návrh jsou ryze účelovým, obstrukčním a „šikanózním“ jednáním ze strany navrhovatele sledujícím fakticky zcela jiný účel, než pro který byl institut námitek a přezkumu Úřadem v zákoně upraven, a zcela jiný zájem - zájem jiné osoby (dodavatele), než je zájem samotného navrhovatele. K tomuto závěru vedou zadavatele následující skutečnosti:

• Podle zadavatele není navrhovatel evidován mezi osobami, které si „stáhly“ zadávací dokumentaci;
• Podle zadavatele navrhovatel v celém průběhu zadávacího řízení nepodal jedinou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, kde by požadoval objasnění jediného jím tvrzeného nezákonného ujednání zadávací dokumentace;
• Podle zadavatele navrhovatel podal námitky bezprostředně před uplynutím lhůty pro podání nabídek, konkrétně necelých 19 hodin před koncem lhůty pro podání nabídek, podle zadavatele proto, aby již nemohl na podané námitky reagovat případnou úpravou zadávací dokumentace;

• Podle zadavatele navrhovatel nepodal nabídku do žádné části veřejné zakázky;

• Podle zadavatele je navrhovatel vlastněn osobou, která je rovněž jejím jednatelem a která je úzce osobně propojena se „skupinou BusLine“;
• Podle zadavatele společnost BusLine MHD s.r.o., jedna z řady nástupnických společností BusLine a.s., podala nabídku v zadávacím řízení celkem do 5 částí veřejné zakázky;
• Podle zadavatele se společnost BusLine MHD s.r.o. bezprostředně po uplynutí lhůty pro podání nabídek domáhala protokolu o otevírání obálek s nabídkami;
• Podle zadavatele společnosti „skupiny BusLine“, ať již osobně nebo prostřednictvím dalších subjektů, obdobným způsobem napadají a bojkotují zadávací řízení na zajištění dopravní obslužnosti v celé řadě dalších krajů a obcí (např. Liberecký kraj, Ústecký kraj, Plzeňský kraj, Jihomoravský kraj, město Liberec, Jablonec nad Nisou, Litoměřice, Louny, ….)

58.         Zadavatel podotýká, že pokud by návrh proti zadávacím podmínkám podávala společnost BusLine MHD s.r.o. (jakožto účastník zadávacího řízení, který v zadávacím řízení podal svoji nabídku), musela by výše kauce činit v souladu s § 255 odst. 1 zákona 1 % z nabídkové ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky (120 měsíců) a za všech 5 částí veřejné zakázky; kauce by tak dle zadavatele činila maximální zákonem stanovenou hranici ve výši 10.000.000,- Kč, nikoli tedy jen částku 100.000,- Kč, kterou musel složit navrhovatel. Dle názoru zadavatele podaný návrh tímto způsobem obchází zákon a povinnost složit kauci ve výši stanovené v § 255 odst. 1 zákona.

59.         Zadavatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 48/2013-272 ze dne 30. 5. 2014, ve kterém Nejvyšší správní soud dle zadavatele uvedl následující: „V návaznosti na právě citovanou judikaturu Soudního dvora proto pokládá Nejvyšší správní soud za plně legitimní, aby dodavatel, který se domáhá přezkumu úkonů zadavatele v zadávacím řízení, prokázal, že měl reálný zájem na získání předmětné veřejné zakázky a že mu tvrzeným porušením zákona hrozí nebo vznikla újma na jeho právech. Nelze však ustrnout na přístupu, že jediným akceptovatelným projevem zájmu na získání veřejné zakázky je vyzvednutí zadávací dokumentace a/nebo podání nabídky (účast v soutěži), neboť ani za těmito kroky zájem na získání veřejné zakázky ve všech případech spolehlivě nestojí. Stejně tak není důvod trvat na tom, aby byla tvrzená újma, respektive škoda v materiálním (damnum emergens et lucrum cessans) či nemateriálním smyslu uchazečem či zájemcem vyčíslena, a to zejména proto, že v raných stadiích zadávacího řízení, před hodnocením nabídek, lze mnohdy jen obtížně odhadnout, zda by jeho nabídka vůbec mohla být vybrána jako nejvhodnější. Lze tedy v nejobecnější rovině shrnout, že smyslem § 110 odst. 1 ZVZ a čl. 1 odst. 3 přezkumné směrnice je umožnit z věcného i osobního hlediska pokud možno co nejširší přístup k přezkumnému řízení, nicméně při současné snaze eliminovat návrhy, které jsou očividně obstrukční anebo šikanózní, případně z materiálního hlediska opožděné proto, že si dodavatel svých práv v době, kdy bylo ještě možné proti postupu zadavatele účinně zakročit, nehleděl (přestože mu tak velí minimálně obecná právní zásada vigilantibus iura scripta sunt). Tato výchozí vysoce obecná a teoretická teze nicméně musí nalézt svou praktickou aplikaci vždy při zohlednění specifik jednotlivých druhů zadávacích řízení.“ Zadavatel k tomu uvedl, že i když se citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu týkal předchozí právní úpravy, je dle zadavatele plně uplatnitelný rovněž dle současné právní úpravy, k čemuž zadavatel odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0093/2018/VZ-24506/2018/320/HBa, HSc, JSu ze dne 23. 8. 2018.

60.         S ohledem na vše výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, neboť námitky byly podány neoprávněnou osobou, a proto zadavatel navrhuje, aby Úřad zahájené správní řízení v souladu s § 257 písm. h) zákona zastavil, popř. aby podaný návrh v celém rozsahu zamítnul dle § 265 písm. b) zákona, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou. Pro případ, že Úřad řízení dle § 257 písm. h) zákona nezastaví nebo podaný návrh v celém rozsahu dle § 265 písm. b) zákona nezamítne, uvádí zadavatel dále své konkrétní vyjádření k jednotlivým tvrzením a argumentům navrhovatele.

61.         Pro úplnost zadavatel dodává, že v zadávacím řízení obdržel přes 30 nabídek od 12 různých dodavatelů (dopravců) mezi nimiž se vyskytovali jak malí dopravci (fyzické osoby OSVČ), tak velké renomované a celostátně působící společnosti s dlouhodobými a rozsáhlými zkušenostmi v oblasti poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících osobní linkovou dopravou. To dle přesvědčení zadavatele svědčí jak o zájmu o předmětnou veřejnou zakázku na straně dodavatelů, tak o správném nastavení zadávacích podmínek, jejich srozumitelnosti a jejich souladu se zákonem a jeho základními zásadami.

62.         K údajnému nedostatku informací o použití elektronického nástroje „Tenderarena“ zadavatel nejprve uvedl, že návrh musí dle § 251 odst. 1 zákona vedle obecných náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat rovněž konkrétní informaci o tom, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech. Tato podstatná náležitost návrhu však v této části podaného návrhu dle zadavatele zcela absentuje, a je tak dle zadavatele dán důvod pro zastavení řízení v této části v souladu s § 257 písm. b) zákona. Navrhovatel dle zadavatele namítá údajný (a dle přesvědčení zadavatele zcela nedůvodný) nedostatek obsahu zadávací dokumentace, kvůli kterému nemohli někteří (hypotetičtí a od navrhovatele odlišní) dodavatelé podat nabídku, protože si nikde nepřečetli, že registrace v elektronickém nástroji bude trvat až 48 hodin, nebo že registraci nezvládli z důvodu nedostatečných informací od zadavatele uskutečnit. Podle zadavatele tak navrhovatel ve vztahu k tomuto údajnému porušení zákona netvrdí žádnou konkrétní újmu, která reálně vznikla nebo hrozila na jeho straně a na jeho vlastních právech, ale namítá újmu třetích, navíc dle zadavatele neexistujících, osob. Podle zadavatele navrhovatel naopak ve vztahu ke své osobě již v podaných námitkách konstatoval, že registraci v Tenderareně provedl (a tedy zjevně dle instrukcí zadavatele zvládnul). Současně v podaných námitkách dle zadavatele výslovně potvrdil, že potřebné informace na odkazovaných stránkách nalezl, když se v nich seznámil jak s lhůtou 48 hodin pro registraci dodavatele v Tenderareně, tak s dalšími informacemi o požadavcích na HW a SW. Z podaných námitek ani z vlastního návrhu tak dle zadavatele není zřejmé, v čem je navrhovatelem konkrétně spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku mu vznikla nebo hrozí újma na jeho právech.

63.         Bez ohledu na výše uvedené však zadavatel nesouhlasí s jednotlivými tvrzeními navrhovatele v jeho návrhu ohledně nedostatečnosti informací o použití elektronického nástroje Tenderarena. Zadavatel v prvé řadě nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že certifikace nemá nic společného s obsahem zadávací dokumentace, resp. s požadavkem obsaženým v § 211 odst. 4 zákona. Zadavatel se dle svého názoru snažil v rámci podrobné argumentace obsažené v rozhodnutí o námitkách objasnit, že v rámci certifikace, kterou použitý elektronický nástroj disponuje, je ověřováno rovněž splnění podmínky, že veškeré informace pro využití elektronického nástroje (včetně podmínek kódování a šifrování), které jsou nezbytné pro komunikaci elektronickými prostředky, má daný certifikovaný nástroj aktuální a dostupné z nebo na úvodní straně profilu zadavatele. Podle zadavatele se tak potenciální dodavatelé/zájemci o veřejnou zakázku mohou přes profil zadavatele dostat k veškerým informacím nezbytným pro komunikaci elektronickými prostředky, což se dle zadavatele podařilo jak všem účastníkům zadávacího řízení, kteří podali ve lhůtě pro podání nabídek svoji nabídku, tak rovněž samotnému navrhovateli.

64.         Zadavatel dále uvedl, že veškeré informace nemusí být dostupné přímo a výhradně na profilu zadavatele, ale v souladu s vyhláškou o stanovení podmínek týkajících se elektronických nástrojů, elektronických úkonů při zadávání veřejných zakázek a certifikátu shody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) musí být dostupné z nebo na úvodní straně profilu. Podle zadavatele je tedy plně v souladu s vyhláškou a certifikací elektronického nástroje, pokud se „proklikem“ z profilu elektronického nástroje dodavatelé k těmto informacím dostanou. Zadavatel uvedl, že tak tomu je rovněž v šetřeném případě, kdy na spodní straně profilu jsou jednotlivé aktivní záložky jako např. „O systému“, „Kontakty“, „Časté dotazy“, přes které se dodavatelé dle zadavatele dostanou „proklikem“ ke konkrétním potřebným informacím o registraci dodavatele nebo o požadavcích na potřebný HW a SW.

65.         S ohledem na vše výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že návrh v této části nemá základní náležitosti návrhu ve smyslu § 251 odst. 1 zákona, konkrétně dle zadavatele zcela absentuje informace o tom, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, a proto zadavatel navrhuje, aby Úřad zahájené správní řízení v této části návrhu v souladu s § 257 písm. b) zákona zastavil. V případě, že Úřad správní řízení v této části návrhu nezastaví podle § 257 písm. b) zákona, zadavatel navrhuje, aby Úřad podaný návrh v této části zamítnul dle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

66.         Dále se zadavatel vyjadřuje k údajné nezákonnosti způsobu nastavení prokazování kvalifikace. Navrhovatel dle zadavatele naprosto účelově a nesprávně vytrhává z kontextu jeden z dílčích argumentů vztahující se k tvrzení navrhovatele o údajných tzv. proměnlivých kvalifikačních kritériích. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách dle svého názoru jasně a jednoznačně zdůvodnil, že kvalifikační kritéria i kritéria pro výběr částí zadatelných jednomu účastníkovi jsou stanovena fixně, a zároveň zde uvedl, jak by dle jeho názoru musela být kritéria formulována, aby byla proměnlivá (což by ovšem dle zadavatele ani tak automaticky neznamenalo, že by musela být v rozporu se zákonem). Zadavatel tak nechápe, kam navrhovatel třetím a čtvrtým odstavcem druhé části návrhu, ve které navrhovatel argumentuje proměnlivými kvalifikačními kritérii, směřuje.

67.         Zadavatel tak uzavírá, že se dle svého názoru v rozhodnutí o námitkách plně, jednoznačně a srozumitelně se všemi dílčími argumenty a výhradami námitek vypořádal a plně na ně odkazuje. Zadavatel je proto přesvědčen, že se v této části formulací zadávacích podmínek porušení zákona nedopustil, a proto navrhuje, aby Úřad návrh v souladu s § 265 písm. a) zákona zamítl.

68.         Dále se zadavatel vyjadřuje k údajným nesrozumitelným, neurčitým a netransparentním pravidlům výběru dodavatele a hodnotícím kritériím. Zadavatel k tomu odkázal na svou argumentaci uvedenou v rozhodnutí o námitkách. Zadavatel zopakoval a zdůraznil, že v případě podmínek stanovených v článku 2.2 zadávací dokumentace se nejedná o podmínky pro hodnocení nabídek, ale o pravidla pro omezení počtu částí, které lze zadat jednomu účastníkovi zadávacího řízení. Pravidla uvedená v článku 2.2 zadávací dokumentace tak dle zadavatele nejsou stanovena za účelem hodnocení nabídek účastníků mezi sebou, ale výhradně za účelem stanovení pravidel pro zadání více částí veřejné zakázky jednomu dodavateli a pro případný výběr konkrétních částí veřejné zakázky, které budou zadány jednomu dodavateli, pokud účastník zadávacího řízení nebude schopen doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán a vyzván jako vybraný dodavatel.

69.         Dále zadavatel uvádí, že ustanovení § 122 odst. 1 zákona, na který navrhovatel dle zadavatele odkazuje, není jediným ustanovením zákona, které vymezuje průběh zadávacího řízení a postup zadavatele při výběru vybraného dodavatele. Podle zadavatele navrhovatel „opomněl“ např. ustanovení § 39 odst. 2 zákona, které dle zadavatele stanovuje, že v průběhu zadávacího řízení zadavatel vybírá z účastníků zadávacího řízení vybraného dodavatele na základě

a) posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení,

b) snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení, pokud je tímto zákonem pro zvolený druh zadávacího řízení připuštěno a zadavatel si je vyhradil,

c) hodnocení nabídek.           

70.         Další konkrétní procesní kroky a možné postupy zadavatele v zadávacím řízení jsou dle zadavatele upraveny např. v § 39 odst. 4 zákona, které dle zadavatele stanovuje povinnost provést u vybraného dodavatele vždy jak posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení, tak hodnocení. Zadavatel k tomu dodává, že podmínkami účasti v zadávacím řízení se v souladu s § 37 odst. 1 písm. a) až d) zákona rozumí a) podmínky kvalifikace, b) technické podmínky, c) obchodní a jiné smluvní podmínky a d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky.

71.         Dále zadavatel uvádí, že další podmínky pro uzavření smlouvy může zadavatel v zadávací dokumentaci požadovat od vybraného dodavatele v souladu s ustanovením § 104 písm. a) až e) zákona. Zadavatel dle svého názoru přitom může v souladu s § 104 písm. a) zákona v zadávací dokumentaci požadovat od vybraného dodavatele rovněž předložení dokladů nebo vzorků vztahujících se k předmětu plnění veřejné zakázky nebo ke kvalifikaci. Zadavatel dle svého vyjádření v šetřeném zadávacím řízení využil právě postupu dle § 104 písm. a) zákona, když po vybraném dodavateli požadoval doložit splnění referencí ve zvýšeném rozsahu. Tento postup je dle zadavatele plně v souladu se zákonem.

72.         Zadavatel uvádí, že hodnocení nabídek je jen jedním z mnoha kroků v procesu zadávacího řízení, na základě nichž je vybraný dodavatel zadavatelem vybírán. Vybraný dodavatel je tak dle zadavatele vybírán na základě celé řady různých kritérií (kritéria kvalifikace, kritéria a požadavky specifikované v technických podmínkách, obchodních a smluvních podmínkách, další kritéria a podmínky pro uzavření smlouvy apod.), která zákon upravuje a zadavatel je na základě zákona vymezuje v zadávacích podmínkách.

73.         K tvrzení navrhovatele, že pravidla uvedená v bodě 2.2 zadávací dokumentace jsou „doslova plná“ neurčitých výrazů jako „zpravidla“, „pouze podpůrně“ nebo „apod.“, zadavatel uvádí, že v článku 2.2 zadávací dokumentace konkrétně a jednoznačně vymezil jednotlivá kritéria (hlediska), která bude při výběru konkrétních částí veřejné zakázky k zadání jednomu účastníkovi aplikovat, stanovil pořadí pro jejich aplikaci a každé hledisko dostatečně podrobně popsal z pohledu toho, jakým způsobem a v jakých případech bude toto hledisko aplikováno. Použití slovního obratu „pouze podpůrně“, „zpravidla“, „apod.“ při popisu modelových případů, které mohou v zadávacím řízení nastat, je dle zadavatele v daném případě plně v souladu se zásadou transparentnosti zadávacího řízení.

74.         Zadavatel k tomu nadto uvádí, že dle jeho názoru nesplňovala tato část námitek základní požadavky na určitost a srozumitelnost podání. Podle zadavatele podané námitky v této části nesplňovaly ani základní náležitosti námitek ve smyslu § 244 odst. 1 zákona, neboť z nich dle zadavatele nebylo zřejmé, v čem konkrétně je spatřováno porušení zákona zadavatelem. Za identifikaci porušení zákona ve smyslu § 244 odst. 1 zákona dle zadavatele nelze považovat namítané použití tří vytržených slov z kontextu nebo zcela nesmyslné tvrzení o popisu hodnocení nabídek v částech zadávací dokumentace, ve kterých hodnocení nabídek není uvedeno.

75.         S ohledem na výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, a proto navrhuje, aby Úřad zahájené správní řízení v souladu s § 257 písm. h) zákona zastavil, popř. aby podaný návrh v této části zamítnul dle § 265 písm. b) zákona, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou. V případě, že Úřad správní řízení v této části nezastaví podle § 257 písm. h) zákona nebo nezamítne dle § 265 písm. b) zákona, navrhuje zadavatel, aby Úřad podaný návrh v této části zamítnul dle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

76.         Dále se zadavatel vyjadřuje k údajně nedostatečné lhůtě pro přípravu na plnění veřejné zakázky. Zadavatel uvádí, že námitky i návrh jsou v této části značně zmatené a vnitřně rozporné. Navrhovatel se dle zadavatele v návrhu omezil na pouhé tvrzení o rozporu se zákonem a jeho zásadami bez podrobnější argumentace toho, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech. Navrhovatel se dle zadavatele s jeho argumentací v rozhodnutí o námitkách nijak nevypořádal, sám žádnou novou argumentaci neuvedl a na podporu svého tvrzení odkázal na rozhodnutí Úřadu. Zadavatel uvádí, že navrhovatel v této souvislosti požaduje po Úřadu ověřit pravdivost svého tvrzení, že dodací lhůta autobusů dle požadavků zadavatele „není nepřiměřeně krátká“, na druhé straně však dle zadavatele zřejmě tvrdí (ale nijak neodůvodňuje) opak.

77.         S ohledem na to je zadavatel přesvědčen, že návrh v této části nemá základní náležitosti návrhu ve smyslu § 251 odst. 1 zákona, konkrétně dle zadavatele zcela absentuje informace o tom, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, a proto zadavatel navrhuje, aby Úřad zahájené správní řízení v této části v souladu s § 257 písm. b) zákona zastavil. V případě, že Úřad správní řízení v této části nezastaví podle § 257 písm. b) zákona, zadavatel navrhuje, aby Úřad podaný návrh v této části zamítnul dle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

78.         Dále se zadavatel vyjadřuje k údajné nejasnosti ohledně rozsahu požadované profesní způsobilosti. Ke svému tvrzení v rozhodnutí o námitkách, že údržba zastávek se týká primárně výlepu zastávkových jízdních řádů, dodal, že tato skutečnost jednoznačně vyplývá z obsahu zadávacích podmínek a z jednotlivých požadavků zadavatele na předmět plnění. Pokud navrhovatel měl jakoukoliv pochybnost o výkladu zadávacích podmínek, mohl dle zadavatele využít institutu žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace dle § 98 zákona, čehož však navrhovatel dle zadavatele nevyužil.

79.         K tvrzení navrhovatele o porušení § 36 odst. 3 zákona zadavatel poukázal na skutečnost, že posuzovat zadávací podmínky z hlediska jejich zpracování v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení je třeba z toho pohledu, jak by jim rozuměl průměrný odborně zdatný dodavatel působící v daném odvětví, přičemž k tomu odkázal na rozhodnutí Úřadu sp. zn. R0216/2018 ze dne 4. 3. 2019 či sp. zn. S0339/2018 ze dne 6. 11. 2018. Toto kritérium zadávací podmínky dle názoru zadavatele splňují.

80.         Argumentaci navrhovatele ohledně nejasností zadávacích podmínek z hlediska rozsahu předmětu plnění v části údržby zastávek navíc zadavatel považuje za opožděnou a návrh z tohoto důvodu za podaný neoprávněnou osobou, neboť návrhu v této části dle zadavatele nepředcházely řádně a včas podané námitky.

81.         S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby Úřad zahájené správní řízení v souladu s § 257 písm. h) zákona ve vztahu k této části návrhu zastavil, popř. aby podaný návrh v této části zamítnul dle § 265 písm. b) zákona, neboť nebyl podán oprávněnou osobou. V případě, že Úřad správní řízení v této části nezastaví podle § 257 písm. h) zákona nebo nezamítne dle § 265 písm. b) zákona, zadavatel navrhuje, aby Úřad podaný návrh v této části zamítnul dle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

82.         Dále se zadavatel vyjadřuje k údajným nedostatkům návrhu smlouvy. Podle zadavatele se navrhovatel snaží vzbudit dojem, že zadavatel neformuloval zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro podání nabídky, resp. že přenesl odpovědnost za jejich správnost a úplnost na dodavatele. Takové tvrzení zadavatel zásadně odmítá. Navrhovatel dle zadavatele nesprávně zaměňuje argumentaci zadavatele s pokusem o dodatečné doplnění (či dokonce změnu) zadávacích podmínek. Podle zadavatele jsou však veškeré namítané otázky ve smlouvě upraveny dostatečně jasným způsobem. K tomu zadavatel odkázal na svoji argumentaci v rozhodnutí o námitkách, se kterou se navrhovatel dle zadavatele v návrhu nijak nevypořádal.

83.         K namítanému porušení § 36 odst. 3 zákona zadavatel opětovně poukázal na skutečnost, že posuzovat zadávací podmínky z hlediska jejich zpracování v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení je třeba z toho pohledu, jak by jim rozuměl průměrný odborně zdatný dodavatel působící v daném odvětví. Toto kritérium zadávací podmínky dle názoru zadavatele splňují.

84.         Zadavatel rovněž odkázal na skutečnost, že zákon dle jeho názoru nereguluje obsah smluv na plnění veřejných zakázek, ten je dle zadavatele předmětem obecné právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proto podle zadavatele nemůže být samotná formulace smluvních podmínek veřejné zakázky bez dalšího porušením zákona. Opak platí dle zadavatele jen výjimečně, pokud by například obsah smlouvy vůbec neodpovídal zadávacím podmínkám (např. pokud by zadavatel stanovil jako dílčí kritérium hodnocení délku záruční lhůty, avšak ve smlouvě by byla záruční lhůta byla stanovena fixně). V tomto směru je také dle zadavatele omezena přezkumná činnost Úřadu ve vztahu k formulaci obchodních podmínek. Zadavatel k tomu odkázal na rozhodnutí Úřadu sp. zn. R0205/2018 ze dne 18. 2. 2019.

85.         Zadavatel tak uzavírá, že je přesvědčen, že se formulací obchodních podmínek veřejné zakázky nedopustil žádného porušení zákona a navrhuje, aby Úřad návrh v souladu s § 265 písm. a) zákona zamítl.

Další průběh správního řízení

86.         Dne 17. 6. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-16871/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém určil zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 zákona pořízené v souvislosti s provedenými úkony, a lhůtu k podání informace Úřadu o úkonech, které zadavatel provedl v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení v mezidobí od zaslání dokumentace o zadávacím řízení Úřadu do doručení tohoto usnesení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 zákona pořízené v souvislosti s těmito úkony.

87.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-18371/2019/511/ŠNo ze dne 2. 7. 2019 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

88.         Dne 4. 7. 2019 nahlédl do správního spisu zástupce zadavatele.

89.         Dne 8. 7. 2019 nahlédl do správního spisu zástupce navrhovatele.

90.         Dne 9. 7. 2019 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne, ve kterém zadavatel v plném rozsahu odkázal na své vyjádření k návrhu ze dne 12. 6. 2019. Nadto zadavatel k části V. svého vyjádření, ve které se vyjadřoval k údajné nedostatečnosti lhůty pro přípravu na plnění veřejné zakázky, dodal, že byl v souvislosti s veřejnou zakázkou informován již dvěma z vybraných dodavatelů, že budou mít k 1. 1. 2020 zajištěny nové autobusy pro plnění veřejné zakázky, a to autobusy značek Scania a Iveco. Z toho je dle zadavatele zřejmé, že tvrzení navrhovatele o nemožnosti zajištění autobusů ode dne plnění veřejné zakázky je mylné, když nové autobusy pro realizaci veřejné zakázky jsou schopni dodat minimálně dva různí výrobci autobusů.

91.         Tentýž den Úřad obdržel vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

 

 

Vyjádření navrhovatele ze dne 9. 7. 2019

92.         Úvodem navrhovatel konstatuje, že se v rámci svého vyjádření k podkladům rozhodnutí vyjádří k vyjádření zadavatele ze dne 12. 6. 2019.

93.         K tvrzení zadavatele, že návrh jen doslovně kopíruje obsah předchozích námitek a nevyjadřuje se k argumentaci zadavatele, navrhovatel uvedl, že dle jeho názoru může v návrhu uvést jen ty výhrady, které předtím sdělil zadavateli formou námitek. Jelikož zadavatel námitkám nevyhověl, je dle navrhovatele logické, že návrh je založen na stejných výhradách vůči postupu zadavatele jako námitky. Navrhovatel dle svého vyjádření uvedl v podaném návrhu reakci na argumentaci zadavatele tam, kde to bylo s ohledem na obsah argumentace zadavatele smysluplné. Dále navrhovatel uvedl, že návrh má obsahovat vylíčení, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech (v tomto případě jde o hrozbu újmy). Tuto náležitost podaný návrh dle navrhovatele splňuje. Podle navrhovatele není podrobné vypořádání každého argumentu zadavatele vyžadováno, nicméně návrh ani v tomto směru nedostatky dle navrhovatele nevykazuje. Navrhovatel v návrhu dle svého přesvědčení uvedl, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku hrozí újma na právech navrhovatele, a to v bodech 1) až 6) návrhu.

94.         Podle navrhovatele je v návrhu uvedena nejprve rekapitulace příslušné výhrady vůči zadávací dokumentaci a poté následuje v samostatné části oddělené symbolem „* * *“ reakce na rozhodnutí zadavatele o námitkách.

95.         Navrhovatel považuje za dostatečná své předchozí tvrzení, že mu postupem zadavatele hrozí újma spočívající v nemožnosti plnit veřejnou zakázku z důvodu nezákonně stanovených zadávacích podmínek, že zadávací podmínky navrhovateli zabránily stanovit nabídkovou cenu a podat nabídku a že újma hrozící navrhovateli má tedy podobu ušlého zisku v souvislosti s plněním zakázky.

96.         Zadavatel dle navrhovatele nadále vychází z předpokladu, že újma může hrozit jen takovému dodavateli, který je potenciálně schopen plnit veřejnou zakázku, a že navrhovatel dle zadavatele nesplňuje ekonomickou a technickou kvalifikaci. Zadavatel se však dle navrhovatele nevyjádřil k tomu, že se navrhovatel mohl zadávacího řízení účastnit jako člen sdružení. Navrhovatel uvádí, že měl možnost se ucházet o účast v zadávacím řízení jako člen sdružení s tím, že další členové sdružení by prokázali ekonomickou i technickou kvalifikaci stanovenou zadavatelem. Podle navrhovatele se zadavatel nevyjádřil ani k předchozí praxi Úřadu, dle které se schopnost teoreticky plnit zakázku odvíjí především od toho, zda dodavatel disponuje příslušnými živnostenskými oprávněními či veřejnoprávními povoleními nezbytnými k plnění veřejné zakázky, nikoliv od kvalifikace. Navrhovatel přitom dle svého vyjádření požadovanou koncesí pro silniční motorovou dopravu disponuje.

97.         K rozsudku SDEU „pod zn. C-328/17“, na který zadavatel dle navrhovatele odkazoval, navrhovatel uvádí, že předmětný rozsudek se týkal rozhodnutí o výběru dodavatele, nikoliv zadávací dokumentace, jak tomu je v šetřeném případě. Nadto i tento rozsudek dle navrhovatele přisvědčuje jeho právu domáhat se přezkumu úkonů zadavatele, když je zde dle navrhovatele uvedeno: „Je tudíž třeba konstatovat, že požadavky vyplývající jak z čl. 1 odst. 3 směrnice 89/665, tak z čl. 1 odst. 3 směrnice 92/13 jsou splněny, pokud hospodářský subjekt, který nabídku nepředložil, má mimo jiné právo na přezkum, pokud má za to, že specifikace obsažené v dokumentech týkajících se zadávacího řízení znemožňují samotné podání nabídky.“

98.         Navrhovatel uvedl, že dle jeho přesvědčení není společností, jejíž personál by neměl žádné zkušenosti a obchodní kontakty v oboru veřejné linkové dopravy. Naopak jde navrhovatel dle svého názoru společností, jejíž jednatel má v tomto oboru velmi rozsáhlé zkušenosti.

99.         Podle navrhovatele je třeba odmítnout spekulaci zadavatele, že navrhovatel nesleduje svůj vlastní zájem, nýbrž zájem jiné, blíže nespecifikované, osoby. Navrhovatel k tomu uvedl, že zadávací dokumentaci veřejné zakázky bylo možné stáhnout bez jakékoli registrace a zadavatel dle navrhovatele „snad ani není oprávněn sledovat, kdo zadávací dokumentaci z profilu zadavatele stahuje“. Dále navrhovatel uvádí, že žádost o objasnění zadávací dokumentace neslouží k nápravě pochybení zadavatele; k tomu jsou dle navrhovatele určeny námitky. Navrhovatele dle jeho názoru nelze činit odpovědným za to, že před podáním námitek neusiloval o to, aby zadavatel zadávací dokumentaci změnil. Zákonnost zadávací dokumentace je dle navrhovatele plně v odpovědnosti zadavatele. Navrhovatel nerozumí tomu, proč podání námitek krátce před koncem lhůty pro podání nabídek má být považováno za důkaz o tom, že navrhovatel nesleduje svůj vlastní zájem, ale zájem jiné osoby. Dále navrhovatel uvádí, že již v námitkách objasnil, proč nepodal nabídku na veřejnou zakázku; důvodem byly dle navrhovatele právě nezákonné zadávací podmínky, které navrhovatele vedly k rozhodnutí, že nabídku podat nelze. Navrhovatel také uvedl, že skutečnost, že jednatel navrhovatele dříve působil ve významné dopravní společnosti, měla zadavatele dle navrhovatele vést spíše k závěru, že navrhovatel je reálným zájemcem o veřejnou zakázku, neboť jeho personál má příslušné zkušenosti.

100.     Pokud jde o úkony společnosti BusLine MHD s.r.o., ty dle navrhovatele proběhly zcela mimo jeho vědomí a kontrolu, stejně jako úkony dalších dodavatelů, kteří mohli podat v zadávacím řízení své nabídky bez ohledu na úkony navrhovatele.

101.     K odkazu zadavatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 48/2013-272 ze dne 30. 5. 2014 navrhovatel uvedl, že tento rozsudek se vztahuje k přezkumu výběru dodavatele, nikoli k přezkumu zadávacích podmínek. Navrhovatel dle svého názoru není v postavení, kdy by se domáhal přezkumu rozhodnutí o výběru dodavatele, aniž by namítal nezákonnost zadávacích podmínek, tedy je v jiné situaci, než kterou řešil předmětný rozsudek. Navrhovatel dle svého vyjádření jasně deklaroval, že zadávací podmínky považuje za nezákonné, což mu v podání nabídky zabránilo, a proto se rozhodl podat proti nezákonným částem zadávací dokumentace námitky.

102.     Podle navrhovatele tak lze uzavřít, že „u přezkumu zadávacích podmínek jsou požadavky vyplývající z čl. 1 odst. 3 přezkumné směrnice splněny, pokud navrhovatel jako hospodářský subjekt, který nabídku nepředložil, má za to, že specifikace obsažené v dokumentech zadávacího řízení znemožňují samotné podání nabídky“. Navrhovatel má tedy za to, že návrhu předcházely řádně a včas podané námitky, není tedy dle navrhovatele důvod k zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona, a že návrh byl podán oprávněnou osobou, není tedy dle navrhovatele ani důvod k zamítnutí návrhu dle § 265 písm. b) zákona.

103.     Ohledně jednotlivých namítaných porušení zákona zadavatelem navrhovatel odkazuje na návrh. Navrhovatel dodává, že u žádné z námitek není dle jeho názoru dán důvod k zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona z důvodu, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, ani k zamítnutí návrhu dle § 265 písm. b) zákona z důvodu, že návrh nebyl podán oprávněnou osobou.

104.     Pokud jde o údajný nedostatek informací o použití elektronického nástroje „Tenderarena“, je podle navrhovatele nutné odmítnout úvahy zadavatele, které uvedl ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2019, že navrhovatel netvrdí vlastní újmu. Navrhovatel je toho názoru, že výslovně uvedl, že vytýkaný nedostatek zadávací dokumentace pokládá za závažný a nesoucí s sebou riziko, že pokud by uvedenou námitku nevznesl navrhovatel, mohl by ji oprávněně vznést jakýkoliv dodavatel, zejména pak dodavatel v nástroji „Tenderarena“ neregistrovaný, a v konečném důsledku narušit nebo zmařit výběr nabídky dodavatele jako nejvhodnější. Navrhovatel k tomu blíže vysvětluje, že nemá zájem podávat nabídku na veřejnou zakázku, jejíž zadávací dokumentace je formulována nezákonně, neboť to dle navrhovatele v sobě nese riziko, že jiný dodavatel úspěšně tuto nezákonnost namítne a zmaří výběr nabídky.

105.     Pokud jde o údajnou nezákonnost pravidel výběru dodavatele a hodnotících kritérií, má navrhovatel za to, že v návrhu podrobně popsal, z jakého důvodu považuje pravidla uvedená v bodě 2.2 zadávací dokumentace za nesrozumitelná, neurčitá a netransparentní. Navrhovatel tak odmítá závěr zadavatele, že podstata výhrady navrhovatele nebyla zjevná z jím podaných námitek. Zadavatel byl dle navrhovatele schopen s ním o této výhradě rozsáhle polemizovat, zjevně tedy dle navrhovatele porozuměl tomu, co mu navrhovatel vytýká.

106.     Pokud jde o údajně nedostatečnou lhůtu pro přípravu na plnění veřejné zakázky, má navrhovatel za to, že je v návrhu jasně uvedeno, že lhůta uvedená v bodě 3. zadávací dokumentace je s ohledem na běžné dodací lhůty výrobců autobusů nepřiměřeně krátká a diskriminační vůči uchazečům, kteří nemají v současnosti vozidla v příslušné specifikaci. Navrhovatel k tomu dodává, že skutečnost, že k tomuto tvrzení je třeba vést dokazování, nezpůsobuje nijak jeho nejasnost.

107.     Pokud jde o údajnou nejasnost ohledně rozsahu zadavatelem požadované profesní způsobilosti, je dle navrhovatele zjevné, že zadavateli vytýká nejasnost požadavku dle »pravého sloupce tabulky v bodu 5.2 písm. b/ zadávací dokumentace na doklady o oprávnění k podnikání „pokrývající v plném rozsahu předmět této veřejné zakázky (viz čl. 2 zadávací dokumentace)“«. Současně navrhovatel dle svého názoru vysvětlil, z jakých důvodů je daný požadavek nejasný.

108.     V ostatním pak navrhovatel odkazuje na podaný návrh.

109.     Závěrem navrhovatel uvádí, že nedostatky popsané v podaném návrhu samostatně i v souhrnu představují na straně zadavatele porušení § 36 odst. 3 zákona, podle něhož zadavatel zadávací podmínky stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, a zásady přiměřenosti a transparentnosti podle § 6 odst. 1 zákona. Podle navrhovatele vyjádřením zadavatele ze dne 12. 6. 2019 nebyly předmětné nedostatky vyvráceny, a proto se navrhovatel domáhá, aby Úřad zadávací řízení zrušil, a to v rozsahu všech částí zakázky.

Další průběh správního řízení

110.     Dne 19. 7. 2019 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-19822/2019/511/ŠNo z téhož dne, kterým zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.

 

Rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-21412/2019/511/ŠNo

111.     Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 6. 8. 2019 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-21412/2019/511/ŠNo (dále jen „původní rozhodnutí 1“). Ve výroku I. původního rozhodnutí 1 Úřad konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s ustanovením § 39 odst. 1 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona tím, že neurčil pravidlo pro průběh zadávacího řízení, které zákon nestanovuje, konkrétně pravidlo pro výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, který nebude schopen doložit splnění „zvýšeného rozsahu reference“ pro všechny části veřejné zakázky u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel, v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když v bodě 2.2 „Základní informace o zadávacím řízení – rozdělení veřejné zakázky na části dle § 101 ZZVZ“ zadávací dokumentace uvedl, že při výběru konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, který nebude schopen doložit splnění „zvýšeného rozsahu reference“ pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel, bude „časové hledisko“ aplikováno „zpravidla pouze tehdy, pokud dojde k takovému posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky (např. v důsledku přezkumu před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže či kvůli změně zadávacích podmínek), že nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné (či v případě časové tísně mimořádné) jednání Rady Hlavního města Prahy“, a že „hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky bude aplikováno pouze podpůrně v případě, že by rozdíl u ekonomického hlediska byl u 2 či více částí veřejné zakázky shodný nebo v případě, že by se jednalo o nabídky podané do částí veřejných zakázek, do nichž nebyly podány žádné další nabídky, apod.“, a tedy v zadávacích podmínkách nestanovil jednoznačně, za jakých skutkových okolností bude „časové hledisko“ a „hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky“ aplikováno. Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I. původního rozhodnutí Úřad ve výroku II. původního rozhodnutí 1 zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku. Ve výroku III. původního rozhodnutí 1 Úřad zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení. Ve výroku IV. původního rozhodnutí 1 Úřad zadavateli uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

Rozklad zadavatele ze dne 21. 8. 2019

112.     Dne 21. 8. 2019 Úřad obdržel rozklad zadavatele z téhož dne (dále jen „rozklad 1“). Zadavatel v něm uvedl, že původní rozhodnutí je nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. Zadavatel je toho názoru, že závěry Úřadu jsou založeny na nesprávném a neúplném věcném a právním posouzení a nejsou v souladu s právními předpisy. Zadavatel v rozkladu 1 uvedl, že napadené rozhodnutí trpí přepjatým formalismem, v důsledku kterého je zcela opomenut samotný základní smysl a účel zadávacího a námitkového řízení a zákona.

113.     Zadavatel nesouhlasí ani se závěrem Úřadu, že navrhovatel v námitkách i návrhu specifikoval, jaká újma mu v důsledku tvrzeného porušení zákona zadavatelem vznikla nebo hrozí, přičemž dle Úřadu nelze vyloučit, že tato újma navrhovateli skutečně vznikla nebo může hrozit, a proto byly námitky i návrh podány oprávněnou osobou. Dle zadavatele je takový závěr velmi formalistický a fakticky zcela bez zohlednění zadavatelem použitých argumentů a uváděných a odkazovaných skutkových okolností. Dle zadavatele totiž součástí podaných námitek a návrhu nebyla zákonem výslovně stanovená a požadovaná základní náležitost podání spočívající v jednoznačném, konkrétním a reálném tvrzení újmy. Dle zadavatele navrhovatel nemá a nikdy neměl skutečný zájem na získání předmětné veřejné zakázky a nemohla mu ani v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozit nebo vniknout újma na jeho právech.

114.     Zadavatel rovněž nesouhlasí se závěrem Úřadu, že se dopustil rozporu se zásadou transparentnosti, když v zadávací dokumentaci použil neurčité pojmy. Dle názoru zadavatele Úřad své závěry o netransparentnosti blíže neodůvodnil, učinil je spíše na základě několika paušálních konstatování a bez přihlédnutí ke konkrétním specifikům veřejné zakázky. 

IV.       ROZHODNUTÍ O ROZKLADU 1

115.     Dne 8. 11. 2019 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0147/2019/VZ-30466/2019/322/LKa z téhož dne (dále jen „druhostupňové rozhodnutí 1“), kterým původní rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

116.     Předseda Úřadu se v druhostupňovém rozhodnutí 1 ztotožnil se závěry původního rozhodnutí 1 o aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu.  Předseda Úřadu tak považuje námitku zadavatele zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu a námitek za neopodstatněnou.

117.     K důvodům zrušení výroku I. původního rozhodnutí 1 předseda Úřadu uvedl, že výklad zadávací dokumentace zastávaný Úřadem, tedy jazykový výklad slovního spojení „zpravidla pouze tehdy“, může sám o sobě vyznívat neurčitě, avšak v kontextu celého popisu kritéria „časového hlediska“ v zadávací dokumentaci nemůže být dle předsedy Úřadu o formulaci tohoto kritéria pochyb. Předseda Úřadu je toho názoru, že formulace kritéria „časového hlediska“ nezakládá pochybnosti o tom, že se toto kritérium bude aplikovat pouze ve vztahu k časovým okolnostem průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky a nikoliv k jiným okolnostem. Zadavatel dle předsedy Úřadu uvedl ve vymezení kritéria „časové hledisko“ slovní spojení „zpravidla pouze tehdy“, čímž vymezil prostor pro aplikaci tohoto kritéria v nějakém potenciálním případě, který nebyl schopen při formulaci zadávacích podmínek předpokládat a který by mohl vést k tomu, že by nebylo možné části mezi sebou porovnat, a to výhradně z „časových důvodů“ pro aplikaci preferovaného hlediska ekonomického.

118.     Zadavatel tak dle předsedy Úřadu uvedl obecnou podmínku použití tohoto pravidla – „(…) dojde k takovému posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky (…), že nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné (či v případě časové tísně mimořádné) jednání Rady Hlavního města Prahy“. Dle předsedy Úřadu se jedná o srozumitelnou podmínku, která pro formulaci zadávací dokumentace postačuje. Z ní je zřejmé, že zadavatel má zájem projednat všechny části veřejné zakázky na jednom jednání Rady Hlavního města Prahy, avšak v situaci, kdy to nebude možné, nechce např. kvůli jedné části blokovat zadání a následující přípravu dalších částí zadávacího řízení. Zároveň zadavatel dle předsedy Úřadu chtěl ponechat prostor pro další eventuální případy spojené s časovým prodlením některé z částí zadávacího řízení, které nebyl schopen v ten daný okamžik předpokládat. Pokud by zadavatel aplikoval jednotlivá kritéria nevhodně či by je dokonce zneužil, bylo by dle předsedy Úřadu možné toto namítat později v průběhu zadávacího řízení, tudíž v tuto chvíli není dle předsedy Úřadu dán důvod pro zrušení zadávacího řízení.

119.     Předseda Úřadu má tedy za to, že kritérium „časového hlediska“ je dostatečně popsáno a jednoznačně stanovuje, za jakých okolností bude aplikováno, tudíž ho nelze označit za netransparentní a rozhodně neumožňuje libovůli zadavatele.

120.     Předseda Úřadu nepovažuje za netransparentní ani kritérium „hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky“. Dle předsedy Úřadu je z celkového kontextu stanoveného kritéria zřejmé, co je jeho smyslem, tedy řešit situaci, kdy z nějakého důvodu nebude možné využít kritérium ekonomické hledisko. Zadavatel dle předsedy Úřadu toto kritérium stanovil pro případ, že by došlo k situaci, kdy zadavatel nebude schopen seřadit části pro výběr podle ekonomického hlediska. Zadavatel dle předsedy Úřadu při formulaci zadávacích podmínek uvedl dva konkrétní případy, tedy případ, že by rozdíl mezi celkovou nabídkovou cenou prvního a druhého dopravce v pořadí mohl být u dvou či více částí stejný, a dále případ, kdy by tento rozdíl nešlo vzhledem k absenci druhé nabídky vůbec stanovit. Předseda Úřadu uvedl, že vzhledem k tomu, že by k takové situaci mohlo dojít i z jiných důvodů, které zadavatel nebyl schopen při formulaci zadávacích podmínek pojmenovat, zadavatel dle předsedy Úřadu uvedl mimo zmíněné konkrétní případy také slovo „apod.“.

121.     Předseda Úřadu dodal, že v nyní posuzované věci se jedná o rozsáhlou veřejnou zakázku rozdělenou na 11 částí, čemuž dle předsedy Úřadu odpovídá i zadávací dokumentace. Předseda Úřadu je toho názoru, že zadavatel v zadávací dokumentaci nastavil pravidla pro případný výběr konkrétních částí veřejné zakázky, které budou zadány jednomu dodavateli, pokud účastník zadávacího řízení nebude schopen doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán a vyzván jako vybraný dodavatel. Dle předsedy Úřadu jsou zadavatelem stanovená kritéria zcela namístě a umožňují účast širokému okruhu dodavatelů, když tito nemusí disponovat doklady o realizaci referenčních km ke všem částem veřejné zakázky, do kterých podávají nabídku, ale v případě, že se stanou vybraným dodavatelem ve více částech, mohou s nimi být uzavřeny smlouvy pouze v těch částech, ve kterých splní všechny zadavatelem požadované kvalifikační předpoklady, tedy i realizované referenční km. Podle předsedy Úřadu tak může každý dodavatel podat nabídky do libovolného počtu částí veřejné zakázky, přestože nedisponuje potřebným počtem referenčních km pro všechny z nich. Podle předsedy Úřadu pravidla pro výběr částí veřejné zakázky v případě „kolizí“ umožňují rozumně řešit nastalé předvídané i méně předvídané situace. Předseda Úřadu je tak toho názoru, že celkově toto nastavení umožňuje větší soutěž o veřejnou zakázku.

122.     Předseda Úřadu považuje zadavatelem nastavená pravidla za logická, byť zadavatel musel použít i neurčité pojmy, bez kterých by v šetřené věci nebylo možné zadávací podmínky naformulovat. Přesto, že se zadávací dokumentace v Úřadem zkoumané části nemusí jevit zcela perfektní, podle předsedy Úřadu by bylo zrušení zadávacího řízení z uvedeného důvodu v rozporu se zásadou přiměřenosti dle § 2 odst. 3 správního řádu, dle kterého uvedená zásada stanoví správnímu orgánu povinnost dbát přiměřenosti zvoleného řešení k okolnostem šetřené věci, přičemž předseda Úřadu je toho názoru, že zadavatelem zvolené výrazy „zpravidla pouze tehdy“ a „apod.“ jsou v kontextu zadávací dokumentace srozumitelné.

123.     Předseda Úřadu konstatoval, že z kontextu zadávací dokumentace je zřejmé, co zadavatel formulací uvedených kritérií zamýšlel, tudíž zadavatelem zvolené výrazy „zpravidla pouze tehdy“ a „apod.“ dle předsedy Úřadu nečiní zadávací podmínky rozpornými se zásadou transparentnosti.

124.     Předseda Úřadu s ohledem na výše uvedené uzavřel, že Úřad chybně posoudil, že zadavatelem stanovené pravidlo pro výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, který nebude schopen doložit splnění „zvýšeného rozsahu reference“ pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel, bylo stanoveno netransparentně, tedy v rozporu s § 39 odst. 1 zákona. V dalším řízení Úřad dle jeho předsedy posoudí další námitky navrhovatele v rozsahu nutném pro rozhodnutí v šetřené věci.

125.     Ke zrušení výroků II., III. a IV. původního rozhodnutí 1 předseda Úřadu uvedl, že jelikož tyto výroky, kterými Úřad v návaznosti na pochybení zadavatele vymezené ve výroku I. původního rozhodnutí, rozhodl o uložení nápravného opatření, o uložení zákazu uzavřít na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu a uložil zadavateli povinnost uhradit náklady správního řízení, jsou závislé na výroku I. původního rozhodnutí 1, přistoupil také k jejich zrušení.

V.        NOVÉ PROJEDNÁNÍ VĚCI PŘED SPRÁVNÍM ORGÁNEM PRVNÍHO STUPNĚ

126.     Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-30879/2019/511/ŠNo ze dne 13. 11. 2019 účastníky řízení vyrozuměl o pokračování správního řízení.

127.     Dne 20. 11. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-31761/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém zadavateli určil lhůtu k objasnění systému fungování zastávkové péče v systému Pražské integrované dopravy (dále jen „PID“), včetně uvedení subjektů, jež jsou do zastávkové péče zapojeny, a vysvětlení vzájemných vztahů mezi ustanoveními týkajícími se zastávkové péče obsaženými ve smlouvě o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v systému PID, jejíž vzor je přílohou č. 2 zadávací dokumentace (dále jen „smlouva“), tj. ustanoveními čl. I., kde je definována „Smlouva o službách“, odst. 7 čl. VIII., odst. 8 čl. VIII., odst. 11 čl. IX., odst. 1 čl. XV., odst. 2 čl. XV., odst. 3 čl. XV. a odst. 4 čl. XV. smlouvy.

128.     Dne 25. 11. 2019 Úřad obdržel vyjádření zadavatele z téhož dne.

Vyjádření zadavatele ze dne 25. 11. 2019

129.     Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že systém zastávkové péče (zřizování, opravy a údržba zastávkových zařízení a zveřejňování jízdních řádů a dalších provozních informací na zastávkách) v autobusové síti PID vyplývá zejména ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“) a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Podle zadavatele je výkon některých činností, které jsou těmito zákony svěřeny konkrétním subjektům, v systému PID smluvně převeden na jiné subjekty. Účelem je dle zadavatele dosažení systémové jednotnosti vzhledu a kvality poskytovaných informací pro cestující a vyšší efektivita systému zveřejňování jízdních řádů a dalších provozních informací (tarifní podmínky, mapy, schémata apod.).

130.     Dále zadavatel uvedl, že mezi hlavní subjekty zapojené do zastávkové péče v systému PID patří:

• Regionální organizátor pražské integrované dopravy (dále jen „ROPID“)
• Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. (dále jen „DPP“)
• Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s. (dále jen „TSK“)
• Autobusoví dopravci zajišťující výkony na městských a příměstských linkách PID

131.     Podle zadavatele je DPP největší dopravce na území hl. m. Prahy, 100% vlastněný městem. DPP je dle zadavatele také historicky majitelem přibližně 95% autobusových označníků zastávek (až do října 2017 dle tehdejšího znění zákona o silniční dopravě označníky zřizoval dopravce, v Praze to byl téměř výhradně DPP). Zadavatel uvedl, že DPP jako dopravce zajišťuje většinu výkonů na městských autobusových linkách a také některé příměstské linky. Jízdní řády a další provozní informace související s provozem „svých“ linek DPP dle zadavatele zveřejňuje vlastními pracovníky, a to i na zastávkách v majetku jiných správců.

132.     Zadavatel uvedl, že TSK je společnost určená primárně jako správce pozemních komunikací, chodníků, mostů, tunelů a parkovišť. Zároveň je TSK dle zadavatele správcem autobusových terminálů a některých zastávek (přibližně 5% označníků). Zadavatel dodal, že od 1. 1. 2020 přebírá na základě rozhodnutí vedení hl. m. Prahy za účelem zvýšení efektivity a využití synergií v činnostech zajišťujících dopravu v PID a mimo systém PID agendu správcovství autobusových terminálů a zastávek od TSK ROPID.

133.     Zadavatel uvedl, že ROPID zastupuje hl. m. Prahu jako objednatele při jednání o podobě dopravní obslužnosti na území hl. m. Prahy a v přilehlých oblastech Středočeského kraje. Z hlediska zastávkové péče ROPID dle zadavatele zajišťuje zveřejňování jízdních řádů pro dopravce mimo DPP, a to jak na zastávkách v majetku DPP, tak na zastávkách v majetku TSK.

134.     Podle zadavatele § 18 odst. 1 písm. f) zákona o silniční dopravě dopravci ukládá povinnost mj. zveřejnit v zastávce jízdní řád a zajistit jeho zveřejnění ve znění schválených změn po celou dobu provozování dopravy. Zadavatel uvedl, že v rámci systému PID je tato povinnost prostřednictvím smlouvy o poskytování služeb k zajištění jednotného plnění závazku veřejné služby přenesena na organizátora dopravy ROPID. Zadavatel dodal, že ROPID za tyto služby (tisk, příprava a zveřejňování jízdních řádů) dopravcům fakturuje měsíčně pozadu částku 140 Kč bez DPH za jeden zastávkový označník, kde je umístěn alespoň 1 jízdní řád dopravcem provozované linky. V případě, že je na označníku umístěno více jízdních řádů (tj. zastavuje zde více linek dopravce), cena se dle zadavatele nenavyšuje.

135.     Zadavatel uvedl, že pro zadávací podmínky veřejné zakázky byl zpracován seznam zastávkových sloupků a byli v něm uvedeni majitelé označníků (vždy pro konkrétní označník, aby byl každý dodavatel jednoznačně informován o tom, s kým by měl ohledně označníků jednat) a náklady na zastávkovou péči.

136.     Výše popsaným systémem je dle zadavatele dosaženo jednotnosti kvality poskytovaných informací a vyšší efektivity zveřejňování jízdních řádů. Tento systém se dle zadavatele týká zavedené praxe u většiny autobusových dopravců na území hl. m. Prahy kromě DPP a ČSAD MHD Kladno, a.s., pro které ROPID tisk, přípravu a zveřejňování jízdních řádů dle zadavatele nezajišťuje.

137.     Dále zadavatel uvedl, že zatímco zákon o silniční dopravě ukládá dopravci pouze povinnost v zastávce jízdní řád zveřejnit, případně mu za tím účelem umožňuje v zastávce umístit zařízení pro zveřejnění jízdního řádu, v rámci jednotnosti poskytovaných informací a kvality veřejného prostoru na zastávkách jsou v systému PID prostřednictvím smluvních ujednání s dopravci a prostřednictvím Standardů kvality PID stanoveny upřesňující podmínky pro systém zveřejňování jízdních řádů.

138.     Každá zastávka (zastávkové zařízení – označník, vitrína apod.) má dle zadavatele svého majitele. Nejčastěji se dle zadavatele jedná o DPP, případně TSK. Cílem ROPID jakožto organizátora integrovaného dopravního systému dle zadavatele je, aby byla zastávková zařízení využívána efektivně a aby byly informace v prostoru zastávky koncentrovány na jednom logickém místě. Z tohoto důvodu smlouvy s dopravci dle zadavatele obsahují povinnost zajistit v případě provozování linky v systému pražské integrované dopravy primárně využívání již existujících zastávkových zařízení (čl. VIII. odst. 7 a 8 smlouvy). Pokud se toto nepodaří, dle zadavatele by dopravci až poté měli na zastávkách umisťovat další nové zastávkové zařízení. Zadavatel dodal, že jelikož na některých zastávkách na území hl. m. Prahy zastavují linky až 4 různých dopravců, není dle zadavatele žádoucí, aby v prostoru zastávky bylo nekoordinovaně umístěno několik zařízení pro zveřejnění jízdního řádu různé podoby od různých dopravců.

139.     Podle zadavatele článek IX. odst. 11 smlouvy v kombinaci s čl. XV. odst. 3 smlouvy dopravci ukládá povinnost pečovat o ta zastávková zařízení a vybavení zastávek, která jsou v jeho majetku. Článek XV. odst. 1 a 2 smlouvy pak dle zadavatele předepisuje podobu zastávkových zařízení – jedná se zejména o dostatečnou kapacitu vývěsních ploch na všechny informace (jízdní řády, informace o výlukách, tarif, další informace dle potřeby), rozměry zastávkových zařízení vycházející z rozměrů standardizovaných šablon jízdních řádů používaných v systému PID apod. Detaily jsou dle zadavatele uvedeny ve Standardech kvality PID, které tvoří přílohu č. 10 smlouvy. Čl. XV odst. 4 smlouvy je dle zadavatele důležitý ve vztahu k tomu, kdy jsou majiteli zastávkových zařízení dopravci (v Praze se dle zadavatele jedná pouze o DPP, mimo Prahu je tato praxe rozšířenější a dopravců, kteří jsou majiteli označníků, je více). Podle zadavatele jim čl. XV. odst. 4 smlouvy ukládá povinnost umožnit využívání vlastních zastávkových zařízení i jiným dopravcům; podmínky tohoto využívání jsou potom dle zadavatele na konkrétní domluvě mezi vlastníkem zastávkového zařízení a dopravcem.  

140.     Závěrem svého vyjádření zadavatel shrnuje, že zastávková péče je dle jeho názoru ve smlouvě definovaná v souladu s § 18 odst. 1 písm. f) zákona o silniční dopravě, přičemž požadavky zadavatele jsou dle jeho vyjádření blíže vymezeny zejména v článku XV. smlouvy a v její příloze č. 10 – Standardy kvality PID. Zastávková péče se v souladu s obecným ustanovením článku IX. odst. 11 smlouvy dle zadavatele skládá ze dvou základních povinností, a to (i) z péče o zastávkové prostory včetně vybavení zastávek, zastávkových označníků a (ii) z vyvěšování platných zastávkových jízdních řádů (jedná se o povinnost vyplývající z § 18 odst. 1 písm. f) zákona o silniční dopravě). Péče o zastávkové prostory a zařízení (povinnost uvedená pod bodem (i)), je dle zadavatele v souladu s článkem XV. odst. 3 smlouvy omezena výhradně na případy, kdy je dopravce vlastníkem nebo správcem zastávkového prostoru a je tedy za stav zastávky a zastávkového zařízení odpovědný. Povinnost ad (ii) má být dle zadavatele za účelem zajištění jednotné kvality poskytovaných informací na základě smlouvy uzavřené mezi dopravcem a společností ROPID smluvně přenesena na společnost ROPID, což má plynout z čl. VIII. odst. 3 smlouvy a vzorové smlouvy o službách obsažené v příloze č. 15 smlouvy. Vzhledem k tomu, že zastávková zařízení jsou ve vlastnictví třetích osob (DPP, TSK), dle zadavatele je dopravce za účelem zajištění zákonné a smluvní povinnosti výlepu jízdních řádů povinen dle čl. VIII. odst. 7 smlouvy zajistit si na dobu trvání smlouvy využívání zastávkových zařízení.

Další průběh správního řízení

141.     Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-33541/2019/511/ŠNo ze dne 5. 12. 2019 určil účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

142.     Dne 9. 12. 2019 nahlédl do správního spisu zástupce zadavatele.

143.     Dne 10. 12. 2019 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele z téhož dne. Dne 12. 12. 2019 Úřad obdržel vyjádření zadavatele z téhož dne, ve kterém zadavatel odkázal na svá předchozí vyjádření a zdůraznil, že trvá na tom, že tvrzení navrhovatele mají účelový a obstrukční charakter a že zadávací podmínky zadavatel stanovil v souladu se zákonem.

Vyjádření navrhovatele ze dne 10. 12. 2019

144.     Navrhovatel se v prvé řadě vyjadřuje k druhostupňovému rozhodnutí. Navrhovatel uvádí, že se závěry předsedy Úřadu nesouhlasí, považuje za správné závěry původního rozhodnutí a setrvává na svém návrhu v plném rozsahu, i když si je vědom “instanční závaznosti“ právního názoru předsedy Úřadu v návaznosti na § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Předseda Úřadu dle navrhovatele aproboval stav, kdy zadavatel bude moci provést výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli dle pravidel stanovených až ex post a neuvedených v zadávací dokumentaci. Výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli tudíž může dle navrhovatele proběhnout dle subjektivních kritérií, což navrhovatel považuje za nepřípustné. Ani v rozhodnutí o rozkladu není dle navrhovatele popsáno, jaké situace mohou představovat další eventuální případy, kdy zadavatel přistoupí k aplikaci časového hlediska nebo kritéria zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky. Podle navrhovatele se zde otevírá prostor k tomu, aby zadavatel až na základě konkrétních skutkových okolností stanovil pravidla pro výběr dodavatele. V takové situaci nelze dle navrhovatele vyloučit, že pravidlo bude ovlivněno zájmem zadavatele na určitém výsledku. Podle navrhovatele tedy jednoznačně jde o netransparentnost v zadávací dokumentaci.

145.     Navrhovatel ve svém vyjádření dále shrnuje, co zadavateli vytýká, a odkazuje k tomu na návrh.

146.     K namítanému nesplnění povinnosti dle § 211 odst. 4 zákona navrhovatel doplnil, že je třeba odmítnout úvahy zadavatele uvedené v jeho vyjádření ze dne 12. 6. 2019, podle nichž  navrhovatel netvrdí vlastní újmu. Navrhovatel dle svého přesvědčení výslovně uvedl, že vytčený nedostatek zadávací dokumentace pokládá za závažný a nesoucí s sebou riziko, že pokud by uvedenou námitku nevznesl navrhovatel, mohl by ji oprávněně vznést jakýkoliv dodavatel, zejména pak dodavatel v nástroji Tenderarena neregistrovaný, a v konečném důsledku narušit nebo zmařit výběr nabídky dodavatele jako nejvhodnější. Jinými slovy, navrhovatel dle svého vyjádření nemá zájem podávat nabídku na veřejnou zakázku, jejíž zadávací dokumentace je formulována nezákonně, neboť to v sobě nese riziko, že jiný dodavatel úspěšně tuto nezákonnost namítne a zmaří výběr nabídky.

147.     K nezákonnosti způsobu nastavení prokazování kvalifikace navrhovatel připomíná, že mechanismus prokazování kvalifikace popsaný v bodě 2.2 zadávací dokumentace má dle jeho názoru umožňovat, aby dodavatel prokázal splnění kvalifikace pro více částí veřejné zakázky pomocí jediné „reference“, která nepokrývá všechny části veřejné zakázky; ve všech částech zakázky by se takový dodavatel mohl stát vybraným dodavatelem. Navrhovatel uvádí, že až ex post by po takovém dodavateli zadavatel (s odkazem na § 101 odst. 3 a § 104 písm. a) zákona) požadoval „prokázání splnění technické kvalifikace ve zvýšeném rozsahu“. Při neprokázání kvalifikace vybraným dodavatelem „ve zvýšeném rozsahu“ má být dodavatel dle navrhovatele vyloučen ze zadávacího řízení, přičemž v zadávací dokumentaci je dle navrhovatele v rozporu s § 41 odst. 8 ve spojení s § 122 odst. 7 zákona stanoveno, že takovému dodavateli bude vrácena jistota. Ust. § 101 odst. 3 zákona dle navrhovatele zná omezení počtu částí, které lze zadat jednomu dodavateli, ale takové omezení zadavatel v zadávací dokumentaci dle navrhovatele neučinil, neboť jednomu dodavateli lze evidentně zadat všechny části veřejné zakázky. Navrhovatel je tak přesvědčen, že na tento případ se ust. § 101 odst. 3 zákona vůbec nevztahuje a odkaz na toto ustanovení v zadávací dokumentaci je zavádějící. Podle navrhovatele je s přihlédnutím k tomu, že pravidla uvedená v bodě 2.2 zadávací dokumentace se nevztahují k omezení počtu částí zakázky zadávaných jednomu dodavateli podle § 101 odst. 3 zákona, evidentní, že se tato pravidla vztahují ke kvalifikaci. Navrhovatel dále uvádí, že § 104 písm. a) zákona zná předložení dokladů vztahujících se ke kvalifikaci od vybraného dodavatele jako podmínku uzavření smlouvy, nezná však proměnlivá kvalifikační kritéria, neboť taková úprava by dle navrhovatele byla proti smyslu veřejného zadávání a zásadě transparentnosti podle § 6 zákona. Navrhovatel je toho názoru, že dodavatel buď kvalifikaci splňuje a může být vybrán k uzavření smlouvy, anebo ji nesplňuje a pak vybraným dodavatelem být nemůže. Dodavatel, který je vybrán pro plnění veřejné zakázky, musí dle navrhovatele kvalifikaci splňovat.

148.     Ohledně údajné nedostatečnosti lhůty pro přípravu na plnění veřejné zakázky navrhovatel uvádí, že v návrhu je jasně uvedeno, že lhůta uvedená v čl. 3. zadávací dokumentace je s ohledem na běžné dodací lhůty výrobců autobusů nepřiměřeně krátká a diskriminační vůči dodavatelům, kteří nemají v současnosti vozidla v příslušné specifikaci. Navrhovatel je přesvědčen, že k tomuto tvrzení je třeba vést dokazování, přičemž navrhovatel dle svého vyjádření příslušné důkazní návrhy učinil.

149.     Pokud jde o nejasnost ohledně rozsahu zadavatelem požadované profesní způsobilosti, navrhovatel uvádí, že v pravém sloupci tabulky je uvedeno, že zadavatel vyžaduje doklady o oprávnění k podnikání „pokrývající v plném rozsahu předmět této veřejné zakázky (viz čl. 2 zadávací dokumentace)“, což je dle navrhovatele neurčité, protože čl. 2 zadávací dokumentace dle navrhovatele odkazuje na návrh smlouvy obsažený v příloze č. 2 zadávací dokumentace a smluvní povinnosti dodavatele dle navrhovatele zahrnují vedle silniční dopravy další výkony, např. údržbu zastávek, u nichž je dle navrhovatele otázkou, zda pro jejich výkon není třeba jiné oprávnění (např. při nutnosti provádět drobné stavební úpravy při poškození zastávkového přístřešku).

150.     Ohledně nesrovnalostí a nedostatků návrhu smlouvy navrhovatel odkazuje na návrh.

151.     Závěrem svého vyjádření navrhovatel shrnuje, že nedostatky popsané v návrhu představují na straně zadavatele porušení § 36 odst. 3 zákona, podle něhož zadavatel zadávací podmínky stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení a zásady přiměřenosti a transparentnosti podle § 6 odst. 1 zákona. Navrhovatel se domáhá rozhodnutí Úřadu, kterým zadávací řízení zruší, a to v rozsahu všech částí zakázky.

Rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-35787/2019/511/ŠNo ze dne 27. 12. 2019

152.     Úřad, vázán právním názorem předsedy Úřadu vysloveným ve druhostupňovém rozhodnutí 1, po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal dne 27. 12. 2019 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0221/2019/VZ-35787/2019/511/ŠNo z téhož dne (dále jen „původní rozhodnutí 2“). Ve výroku I. původního rozhodnutí 2 Úřad rozhodl o tom, že zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v ust. 6 odst. 1 zákona ve spojení s § 36 odst. 3 zákona, tím, že v čl. IX. „Další povinnosti dopravce“ odst. 11 vzoru smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v systému Pražské integrované dopravy, jenž tvoří přílohu č. 2 zadávací dokumentace ze dne 13. 3. 2019, stanovil, že se dopravce zavazuje zajišťovat péči o zastávkové prostory včetně vybavení zastávek, zastávkových označníků a vyvěšování platných zastávkových jízdních řádů v souladu s čl. XV. smlouvy, v čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 1 předmětného vzoru smlouvy stanovil, že zastávka musí být vybavena podle právních předpisů a požadavků objednatele z hlediska potřeb systému Pražské integrované dopravy, v čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 2 předmětného vzoru smlouvy stanovil, že požadavky na vzhled a vybavení zastávkových zařízení jsou uvedeny ve „Standardech kvality PID“, které tvoří přílohu č. 10 smlouvy, a v čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 3 předmětného vzoru smlouvy stanovil, že dopravce je povinen zajistit úklid a údržbu zastávky pouze v případě, že je vlastníkem nebo správcem zastávkového prostoru a je za stav zastávky odpovědný, z čehož jasně a srozumitelně nevyplývá, jaké povinnosti ohledně zastávkové péče pro dopravce z předmětné smlouvy vyplývají, konkrétně zda má dopravce povinnost zajišťovat vybavení zastávek a zastávkových označníků pouze v rámci zastávek, jejichž je majitelem nebo správcem, nebo zda se tato povinnost dopravce vztahuje na všechny zastávky. Ve výroku II. původního rozhodnutí 2 Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku. Výrokem III. původního rozhodnutí 2 Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení. Ve výroku IV. původního rozhodnutí 2 Úřad podle § 266 odst. 1 zákona uložil zadavateli uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč.

Rozklad zadavatele ze dne 13. 1. 2020

153.     Dne 13. 1. 2020 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne (dále jen „rozklad 2“). Zadavatel v rozkladu uvedl, že je přesvědčen, že Úřad vydal napadené rozhodnutí na základě nesprávného skutkového stavu i právního posouzení věci.

154.     Zadavatel má za to, že všem kvalifikovaným dopravcům byl předmět veřejné zakázky dobře znám, což potvrzuje i ta skutečnost, že bylo podáno na všechny části veřejné zakázky celkem 30 nabídek. Další skutečnost, která dle zadavatele potvrzuje jednoznačnost předmětu plnění veřejné zakázky, je ta, že ani jedna žádost o vysvětlení zadávací dokumentace z 9 žádostí se problematiky zastávkové péče netýkala.

155.     Zadavatel v rozkladu vysvětlil, které povinnosti vyplývají pro dopravce přímo z právních předpisů týkajících se provozu na pozemních komunikacích a které ze zadávacích podmínek, objasnil význam relevantních ustanovení smlouvy týkajících se zastávkové péče a v návaznosti na to vyjádřil nesouhlas se závěrem Úřadu o pochybnostech, jaké konkrétní povinnosti v rámci zastávkové péče dopravci na základě Smlouvy vznikají.

156.     Zadavatel uvedl, že je přesvědčen, že všem kvalifikovaným dopravcům, kteří jsou skutečně schopni plnit veřejnou zakázku, musel být obsah obchodních a smluvních podmínek jednoznačně zřejmý, když z něj lze jednoznačně určit, jaká práva a povinnosti z nich pro ně vyplývají, pročež se rozhodli zúčastnit se zadávacího řízení. Tuto skutečnost by Úřad dle zadavatele neměl přehlížet a při svých úvahách ohledně významu jednotlivých smluvních ujednání by ji měl zohlednit, a to dle zásad o výkladu právního jednání obsažených v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „OZ“), konkrétně v ust. § 556 odst. 2 OZ.

157.     Dle zadavatele se celý článek XV. smlouvy se týká pouze dopravců, kteří jsou vlastníky nebo správci zastávkového vybavení. Dle zadavatele Úřad shledává problematickým pojem „údržba“, jehož použití ovšem vychází z toho, že na území města hl. m. Prahy jsou veškeré zastávkové označníky vybudovány, tedy případné naplnění povinností dle čl. XV. odst. 1 a 2 Smlouvy se týká jenom udržování zastávkových označníků, nikoli jejich nového zřízení. K tomu zadavatel uvádí, že považuje za absurdní výklad těchto odstavců, že by těm dopravcům, kterým zastávka nepatří nebo ji nespravují, vyplývala povinnost udržovat a uklízet cizí zastávky. Podle zadavatele by jakýkoliv zásah do zastávkových označníků byl nepřípustným zásahem do vlastnického práva.

158.     K výroku II. napadeného rozhodnutí zadavatel přisvědčuje Úřadu, že zákonná formulace v ust. § 263 odst. 3 zákona neposkytuje Úřadu prostor pro správní uvážení, když dojde k naplnění jeho podmínky spočívající v nezákonně stanovených zadávacích podmínkách, a tak Úřadu nezbývá než nápravné opatření uložit. Formulace § 263 odst. 3 zákona nereflektuje zásadu přiměřenosti dle § 6 zákona. Zadavatel si však klade otázku, jak taková právní úprava naplňuje další ze zásad dle § 2 odst. 4 správního řádu, a to ochranu veřejného zájmu. Plnění veřejné zakázky se v případě zrušení zadávacího řízení posune nejméně o jeden rok, který bude muset být řešen „provizorním“ způsobem, který dle zkušenosti zadavatel bývá dražší než vysoutěžené ceny, a bude poskytován v nižším standardu.

159.     Závěrem rozkladu zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

VI.    ROZHODNUTÍ O ROZKLADU 2

160.     Dne 6. 4. 2020 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-10431/2020/322/DJa z téhož dne (dále jen „druhostupňové rozhodnutí 2“), kterým původní rozhodnutí 2 zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

161.     V rámci odůvodnění zrušení původního rozhodnutí 2 předseda Úřadu nejprve obecně uvedl, že „možnost Úřadu vyjadřovat se ke smluvním, resp. obchodním podmínkám je omezená, resp. Úřad může v rámci přezkumu obchodních podmínek pouze posuzovat, zda jsou obchodní podmínky skutečně přiměřené požadovanému cíli a nepředstavují neúnosné narušení některé ze základních zásad zákona“, jinými slovy řečeno, jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou možnost plnění veřejné zakázky, a současně taková podmínka není ani pravidlem pro posuzování kvalifikace či pro hodnocení nabídek, pak Úřad dle předsedy Úřadu není příslušný k posuzování její vhodnosti, resp. přiměřenosti. K tomu předseda Úřadu odkázal na relevantní judikaturu správních soudů, resp. na rozhodovací praxi Úřadu.

162.     Dále předseda Úřadu srhnul, že Úřad shledal pochybení zadavatele v tom, že z ustanovení Smlouvy ohledně zastávkové péče jednoznačně neplyne, zda mají dopravci zajišťovat vybavení zastávek a zastávkových označníků pouze u těch zastávkových prostorů, jichž jsou vlastníci či správci, nebo zda se tato povinnost vztahuje na všechny zastávky, a konstatoval, že tento závěr Úřadu nemůže obstát.

163.     Dle předsedy Úřadu se nelze spokojit jen s jazykovým výkladem příslušného ustanovení smlouvy, tím méně jeví-li se situace tak, že dojde ke zrušení zadávacího řízení. Dle předsedy Úřadu nelze zdůvodňovat zrušení zadávacího řízení pouze argumenty, které mají v podstatě formální povahu, ale vždy je třeba postupovat maximálně obezřetně a zohledňovat veškerý kontext věci.

164.     Předseda Úřadu dále popsal, jakým způsobem Úřad postupoval při výkladu šetřených ustanovení zadávací dokumentace. Předseda Úřadu považuje za problematické, že Úřad zahrnul pojem „údržba zastávek“ do pojmu „péče o zastávkové prostory“ jako pojem užší a podřazený, aniž by blíže vysvětlil vztah mezi těmito dvěma vágními pojmy. Fakt, že Úřad nevyjasnil sémantické hranice těchto dvou pojmů, svědčí dle předsedy Úřadu o tom, že jazykový výklad, který Úřad použil jakožto výhradní metodu, neprovedl pečlivě.

165.     Dle předsedy Úřadu Úřad s ohledem na jím přijatý předpoklad, že „údržba zastávek“ je pojem užší než „péče o zastávkové prostory“ zkonstatoval, že omezení z důvodu vlastnictví, resp. odpovědnosti za správu zastávkového prostoru, se vztahuje jen na dílčí součásti „péče o zastávkové prostory“ (úklid a údržbu zastávek), ale nikoliv už na zbylý obsah tohoto pojmu, tj. vybavení zastávek, zastávkových označníků a vyvěšování platných zastávkových jízdních řádů. Předseda Úřadu uvedl, že výklad Úřadu provedený čistě gramaticky se při jisté míře benevolence může jevit jako správný, neboť na první pohled ve smlouvě nejsou uvedeny konkrétní povinnosti zastávkové péče dopravců, kteří jsou vlastníky či správci zastávkového prostoru, tj. není výslovně uvedeno, zda takový dopravce má povinnost zajišťovat vybavení zastávky a zastávkových označníků. Dle předsedy Úřadu však výhradně jazykový výklad smluvních ustanovení obstát nemůže, neboť je vždy třeba hodnotit, jak zadavatelem užité jazykové výrazy zapadají do reality konkrétního případu v daném tržním prostředí.

166.     Dle předsedy Úřadu měl Úřad při hodnocení, zda byly smluvní podmínky stanoveny transparentně, nazírat z pohledu dodavatele, resp. dopravce jednajícího s obvyklými znalostmi působícího v dotčeném oboru, který se o zakázku uchází. Bylo tedy třeba zohlednit to, jak by zadávací dokumentaci pochopil průměrný odborně zdatný dodavatel působící v dotčeném oboru.

167.     S ohledem na to, že zrušení zadávacího řízení je velmi závažným zásahem do sféry zadavatele, by měl Úřad dle jeho předsedy v případě pochybností, zda určité ustanovení smlouvy nepřipouští více myslitelných výkladových variant, zohlednit rovněž racionalitu jednotlivých myslitelných variant a při výkladu smluvních ustanovení, která se jeví netypickými nebo rozporuplnými, by měl postupovat zvlášť pečlivě. Úřad by měl též přihlížet ke konkrétním okolnostem případu.

168.     Dle předsedy Úřadu mohl Úřad přihlédnout zejména k tomu, že ze zadávací dokumentace plyne, v jakém vlastnickém režimu se zastávkové prostory nacházejí. Předseda Úřadu se dle svého vyjádření na základě námitky zadavatele vznesené v rozkladu zabýval tím, zda z dokumentace o zadávacím řízení plyne odpověď na otázku, kdo je vlastníkem či správcem zastávkových prostorů, a dospěl k závěru, že ano, přičemž v druhostupňovém rozhodnutí podrobně popisuje, jakým postupem a na základě jakých konkrétních dokumentů tvořících součást zadávacích podmínek k tomuto závěru dospěl. Dle předsedy Úřadu ze zadávací dokumentace plyne, že různé části zastávkových prostorů jsou v majetku či správě pouze DPP, Technické správy komunikací hl. m. Prahy, a. s. IČO 03447286, se sídlem Řásnovka 770/8, 110 00 Praha (dále jen „TSK“), resp. třetích osob.

169.     Předseda Úřadu konstatoval, že s ohledem na všechny informace uvedené ve smlouvě, v zadávací dokumentaci včetně dokumentů, na něž zadavatel v zadávací dokumentaci odkazoval, a na obvyklou praxi zadavatele bylo třeba vycházet z předpokladu, že průměrným odborně zdatným dopravcům muselo být zřejmé, kdo zajišťuje vybavení zastávek a zastávkových označníků (tj. péči o zastávkové prostory), a že by příslušné smluvní ustanovení pochopili tak, že tato povinnost se na ně nemá vztahovat, pokud nejsou sami správci zastávkového prostoru. Dle předsedy Úřadu se nelze rozumně domnívat, že by zadavatel hodlal skrze ustanovení smlouvy zavázat dopravce k péči o věci cizí, aniž by to výslovně stanovil. Dle předsedy Úřadu měl Úřad vnímat sporné ustanovení smlouvy touto optikou.

170.     Dle předsedy Úřadu z celého kontextu smlouvy a zadávací dokumentace nelze mít zásadní pochybnosti o tom, že povinnost vybavovat zastávky a zastávkové označníky ve smyslu čl. IX. odst. 11 smlouvy náleží dle čl. XV. odst. 3 smlouvy pouze vlastníkům či správcům zastávek.

171.     Dle předsedy Úřadu je pravdou, že čistě jazykově nemusí být text smlouvy v šetřených ustanoveních shledán zcela precizním či snad absolutně koherentním. Pokud však jde o ustanovení smluv, pak v případech, kde vystupují obtížně uchopitelné výrazy (např. dichotomie výrazů péče a údržba) je na interpretovi smluvního ustanovení (v tomto případě na Úřadu), aby usiloval o překlenutí nedokonalostí jazykového vyjádření výkladem.

172.     Předseda Úřadu dále uvedl, že i když Úřad shledá, že je některé ustanovení návrhu smlouvy, která je součástí zadávací dokumentace, nejasné nebo nejednoznačné, neznamená to automaticky, že je v rozporu se zákonem. Dle předsedy Úřadu z rozhodovací praxe soudů plyne, že nezákonné je smluvní ustanovení zakotvující obchodní podmínky jen tehdy, dotýká-li se zásad, na kterých zákon stojí (§ 6 zákona), přičemž posuzuje-li Úřad vliv určité smluvní podmínky na transparentnost zadávacího řízení, nemůže zcela odhlížet od toho, v jaké míře se v daném případě hospodářská soutěž skutečně uplatnila. Vzhledem k tomu, že v šetřeném zadávacím řízení byla účast hojná, jeví se dle předsedy Úřadu závěr Úřadu o zásadním narušení transparentnosti zadávacích podmínek jako spíše nepřiléhavý.

173.     Závěrem druhostupňového rozhodnutí 2 předseda Úřadu uvedl, že jelikož byl shledán nezákonným výrok I. původního rozhodnutí 2 a bylo jej třeba zrušit, je nutno spolu s ním zrušit i výroky II., III. a IV. původního rozhodnutí 2 jakožto výroky navazující.

 

 

 

VII.      NOVÉ PROJEDNÁNÍ VĚCI PŘED ORGÁNEM PRVNÍHO STUPNĚ

174.     Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem č. j. ÚOHS-11251/2020/511/MMi ze dne 16. 4. 2020 vyrozuměl účastníky řízení o pokračování správního řízení.

175.     Usnesením č. j. ÚOHS-13373/2019/511/JNv ze dne 5. 5. 2020 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

176.     Dne 7. 5. 2020 byl právnímu zástupci zadavatele na základě jeho žádosti z téhož dne zpřístupněn přehled obsahu spisu vedeného pod sp. zn. S0211/2019/VZ doručením do datové schránky.

Vyjádření zadavatele ze dne 13. 5. 2020 k podkladům rozhodnutí

177.     Dne 13. 5. 2020 zadavatel doručil Úřadu své vyjádření z téhož dne k pokladům rozhodnutí. Zadavatel ve svém vyjádření odkazuje na své vyjádření k návrhu a rovněž na všechna svá pozdější podání a navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele dle § 265 písm. a) zákona zamítl. 

ZÁVĚRY ÚŘADU

178.     Úřad, vázán právním názorem předsedy Úřadu vysloveným ve druhostupňovém rozhodnutí 1 a 2, přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek předložených účastníky řízení a na základě vlastních zjištění rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

K výroku rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

179.     Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

180.     Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104.

181.     Podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávací dokumentací veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

182.     Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

183.     Podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky.

184.     Podle § 39 odst. 1 zákona zadavatel postupuje v zadávacím řízení podle pravidel stanovených tímto zákonem a je přitom povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení tento zákon nestanoví, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6.

185.     Podle § 211 odst. 4 zákona při elektronické komunikaci v zadávacím řízení, soutěži o návrh a při zadávání veřejných zakázek na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému poskytne zadavatel dodavatelům k dispozici veškeré informace technické povahy, včetně kódování a šifrování, které jsou nezbytné pro elektronickou komunikaci, zejména pro elektronické podání nabídek a žádostí o účast.

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

186.     V bodě 1.4. „Elektronický nástroj zadavatele Tenderarena“ zadávací dokumentace je uvedeno následující:

„Veškeré úkony v rámci zadávacího řízení se provádí elektronicky prostřednictvím elektronického nástroje Tenderarena, nestanoví-li zadavatel v zadávacích podmínkách nebo v průběhu zadávacího řízení jinak. Zadavatel dodavatele upozorňuje, že pro plné využití všech možností elektronického nástroje Tenderarena je třeba provést a dokončit tzv. registraci dodavatele. Veškeré písemnosti zasílané prostřednictvím elektronického nástroje Tenderarena se považují za řádně doručené dnem jejich doručení do uživatelského účtu adresáta písemnosti v elektronickém nástroji Tenderarena. Na doručení písemnosti nemá vliv, zda byla písemnost jejím adresátem přečtena, případně, zda elektronický nástroj Tenderarena adresátovi odeslal na kontaktní emailovou adresu upozornění o tom, že na jeho uživatelský účet v elektronickém nástroji Tenderarena byla doručena nová zpráva, či nikoli. Podmínky a informace týkající se elektronického nástroje Tenderarena včetně informací o používání elektronického podpisu jsou dostupné na https://www.tenderarena.cz/profily/HlavniMestoPraha.“

187.     V bodě 2.2. „Základní informace o zadávacím řízení – rozdělení veřejné zakázky na části dle § 101 ZZVZ“ zadávací dokumentace je uvedeno následující:

„Tato veřejná zakázka je v souladu s § 101 ZZVZ rozdělena na části. Účelem tohoto zadávacího řízení je vybrat dopravce, kteří budou na linkách a spojích definovaných v jednotlivých částech veřejné zakázky poskytovat pro zadavatele veřejné služby ve veřejné linkové osobní dopravě.

Dále uvedené zadávací podmínky se týkají všech částí veřejné zakázky, nebude-li v konkrétním případě stanoveno jinak.

Tato veřejná zakázka je rozdělena na celkem 11 částí, označených jako Svazek linek č. 1 až Svazek linek č. 11 a blíže specifikovaných v Příloze č. 1 této zadávací dokumentace (…)“.

Dále je v bodě 2.2 „Základní informace o zadávacím řízení – rozdělení veřejné zakázky na části dle § 101 ZZVZ“ zadávací dokumentace uvedeno:

„Jednomu účastníku zadávacího řízení lze zadat jednu nebo i více částí veřejné zakázky za splnění níže uvedených podmínek. Zadavatel v souladu s § 101 odst. 3 ZZVZ stanovuje následující pravidla omezující počet částí, které lze zadat jednomu účastníkovi zadávacího řízení:

Jednomu účastníkovi zadávacího řízení lze zadat pouze tolik částí veřejné zakázky, ve vztahu k nimž účastník doloží realizaci referenčního počtu km vymezených v kapitole 5.4 zadávací dokumentace v souhrnu, tj. v celkovém součtu za všechny části veřejné zakázky, ve kterých byl účastník vybraným dodavatelem.

Účastník je za účelem prokázání technické kvalifikace dle kapitoly 5.4 zadávací dokumentace u příslušné části veřejné zakázky prokázat, že v posledních třech letech provozoval veřejnou linkovou osobní dopravu v minimálním celkovém rozsahu km v součtu za tři roky stanoveném zadavatelem pro příslušnou část veřejné zakázky (základní rozsah reference pro každou část veřejné zakázky). Jednu referenční zakázku může účastník zadávacího řízení teoreticky využít k prokázání technické kvalifikace i opakovaně u více částí veřejné zakázky. Pokud však bude účastník zadávacího řízení vybrán k uzavření smlouvy (účastník se stane vybraným dodavatelem) u více částí veřejné zakázky, musí jako další podmínku pro uzavření smlouvy ve smyslu § 104 písm. a) ZZVZ zadavateli doložit splnění technické kvalifikace ve zvýšeném rozsahu (zvýšený rozsah reference), který bude odpovídat celkovému součtu minimálních celkových rozsahů km stanovených zadavatelem pro všechny části veřejné zakázky, u nichž je účastník vybraným dodavatelem.

(…)

V případě, že účastník zadávacího řízení nebude schopen postupem dle § 104 písm. a) ZZVZ doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části, u nichž byl vybrán a vyzván jako vybraný dodavatel, budou v takovém případě účastníkovi zadány jen ty části veřejné zakázky, pro něž je účastník schopen doložit zvýšený rozsah reference.

Zadavatel bude přitom při výběru konkrétních částí veřejné zakázky k zadání aplikovat následující kritéria, a to v níže uvedeném pořadí

1. časové hledisko;

2. ekonomické hledisko; a

3. hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky.

Ve zbývajících částech veřejné zakázky bude účastník vyloučen ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) ZZVZ. Zadavatel pro vyloučení jakýchkoli pochybností současně uvádí, že takové vyloučení nezakládá právo zadavatele na plnění z jistoty ve smyslu § 41 odst. 8 ZZVZ a zadavatel v případě takového vyloučení účastníka zadávacího řízení účastníkovi složenou jistotu vrátí.

K aplikaci jednotlivých kritérií pro výběr částí veřejné zakázky k zadání zadavatel uvádí následující pravidla:

Zadavatel uvádí, že časové hledisko bude aplikováno zpravidla pouze tehdy, pokud dojde k takovému posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky (např. v důsledku přezkumu před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže či kvůli změně zadávacích podmínek), že nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné (či v případě časové tísně mimořádné) jednání Rady Hlavního města Prahy.

Ekonomické hledisko bude aplikováno tak, že zadavatel stanoví u všech částí, u nichž je účastník vybraným dodavatelem, rozdíl mezi Celkovou nabídkovou cenou (dle čl. 9.1 zadávací dokumentace) účastníka, který se při hodnocení nabídek umístil jako druhý v pořadí, a vybraného dodavatele. Zadavatel následně seřadí tyto části sestupně od části s největším rozdílem dle předchozí věty po část s nejmenším rozdílem. Vybranému dodavateli pak bude přednostně zadána vždy část s největším rozdílem s tím, že mu bude zadáno tolik částí, pro něž bude schopen prokázat zvýšený rozsah kvalifikace.

Hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky bude aplikováno pouze podpůrně v případě, že by rozdíl u ekonomického hlediska byl u 2 či více částí veřejné zakázky shodný nebo v případě, že by se jednalo o nabídky podané do částí veřejných zakázek, do nichž nebyly podány žádné další nabídky, apod.

Posloupnost zadavatelem preferované posloupnosti pořadí zadání jednotlivých částí je stanovena podle proběhů autobusů v jednotlivých svazcích od nejvyššího proběhu na autobus po nejmenší a je zadavatelem stanovena takto:

 

Zadavatelem preferovaná posloupnost pořadí	Svazek číslo	průměrný proběh km/bus
1.	2	98 081,81
2.	10	95 307,25
3.	3	85 645,00
4.	6	82 676,16
5.	4	77 021,73
6.	5	73 176,51
7.	11	72 880,21
8.	9	68 637,91
9.	7	64 950,23
10.	8	55 224,13
11.	1	39 393,16

V případě využití tohoto podpůrného hlediska budou části veřejné zakázky zadávány dle zadavatelem preferované posloupnosti v pořadí od 1. do 11.“

188.     V bodě 2.3. zadávací dokumentace „Podrobné vymezení předmětu veřejné zakázky“ je uvedeno: „Předmětem této veřejné zakázky je poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou osobní dopravou za účelem zajištění dopravní obslužnosti příslušné části území HMP v systému PID, a to po dobu 120 měsíců, v rozsahu a za podmínek dále stanovených v této zadávací dokumentaci.

Veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou osobní dopravou musí být ze strany vybraného dopravce poskytovány způsobem a za podmínek stanovených v závazném vzoru Smlouvy, který tvoří Přílohu č. 2 této zadávací dokumentace, v souladu s požadavky zadavatele na způsob a podmínky poskytování těchto služeb obsaženými v této zadávací dokumentaci a jejích přílohách a dále v souladu s obecně závaznými právními předpisy, zejména zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, (…) a prováděcími právními předpisy“.

189.     V bodě 2.3. zadávací dokumentace je v části nadepsané „Technické podmínky“ uvedeno následující: „Plnění této veřejné zakázky bude zajišťováno kategoriemi vozidel (kategorie busů), které jsou podrobně vymezeny v Příloze č. 10 Smlouvy – Standardy kvality PID. Zadavatelem požadovaný počet autobusů jednotlivých velikostí stanovený zadavatelem na základě jízdních řádů u jednotlivých částí veřejné zakázky jsou uvedeny v Příloze č. 2 Smlouvy – Výchozí proběhy autobusů a v Příloze č. 4 Smlouvy - Nabídková cena.

Převod vozidel stávajícího dopravce na nového dopravce

Zadavatel výslovně upozorňuje dodavatele na skutečnost, že v souladu s § 20 odst. 1 ZVS bude v případě této veřejné zakázky docházet k převodu vozidel stávajícího dopravce na nového dopravce vybraného v tomto zadávacím řízení. Převod vozidel na nového dopravce se konkrétně týká následujících částí veřejné zakázky:

Část 3 veřejné zakázky – Svazek linek č. 3

Část 6 veřejné zakázky – Svazek linek č. 6

Část 8 veřejné zakázky – Svazek linek č. 8; a

Část 11 veřejné zakázky – Svazek linek č. 11.

(…).

 

 

190.     V bodě 5.2. „Profesní způsobilost dle ust. § 77 ZZVZ“ je obsažena následující tabulka:

 

191.     V bodě 5.4. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 ZZVZ“ zadavatel uvedl následující požadavky na technickou kvalifikaci dodavatelů:

	„Kritéria technické kvalifikace	Vymezení min. úrovně kvalifikačního předpokladu a způsob jeho prokázání
a)	Ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ Seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení s uvedením stručného popisu předmětu a rozsahu (počtu km a ceny) významné služby, identifikace objednatele, kterému byla významná služba poskytována, doby poskytování této významné služby; a kontaktní osoby příslušného objednatele významné služby, včetně kontaktních údajů (jméno, příjmení, tel., e-mailové spojení, popř. jiná platná doručovací adresa), u které bude možné realizaci významné služby ověřit	Seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení. Ze seznamu významných služeb musí jednoznačně vyplývat, že dodavatel v uvedeném období realizoval významné služby v rozsahu minimální úrovně uvedené níže. Dodavatel splní tento kvalifikační předpoklad, pokud prokáže, že v posledních 3 letech provozoval veřejnou linkovou osobní dopravu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 7 písm. a) zákona o silniční dopravě v minimálním celkovém rozsahu v souhrnu za 3 roky plnění, který je uvedený pro každou část veřejné zakázky samostatně v Příloze č. 1 – Specifikace jednotlivých částí veřejné zakázky.“

 

192.     Čl. 9 „Kritéria hodnocení a způsob hodnocení nabídek“ bod 9.1 „Kritéria hodnocení“ zadávací dokumentace zní následovně:

»Hodnocení nabídek bude provedeno v souladu s ustanovením § 114 násl. ZZVZ podle ekonomické výhodnosti nabídek, na základě nejnižší nabídkové ceny. Hodnocena bude cena uvedená v řádku „Celkem náklady/ NCDV/ NCDDV“ Tabulky pro stanovení nabídkové ceny, která je uvedená:

- na listu vozidla, v řádku 30, sloupec D v případě částí veřejné zakázky č. 1, 2, 4, 5, 7, 9, 10;

- na listu vozidla, v řádku 31, sloupec D v případě částí veřejné zakázky č. 3 a č. 11;

- na listu vozidla, v řádku 33, sloupec D; a v případě části veřejné zakázky č. 8; a

- na listu „souhrn“, v řádku II, sloupec D; a v případě části veřejné zakázky č. 6.

Jako nejvýhodnější nabídka bude hodnocena nabídka s nejnižší cenou „Celkem náklady/ NCDV/ NCDDV“.«

193.     V čl. 10. „Další podmínky pro uzavření smlouvy“ zadavatel uvedl následující:

„Zadavatel požaduje od vybraného dodavatele předložit následující doklady nebo vzorky vztahující se k předmětu plnění veřejné zakázky nebo kvalifikaci dodavatele ve smyslu § 104 písm. a) ZZVZ:

- seznam významných služeb (originál či úředně ověřený doklad), ze kterého bude vyplývat  splnění technické kvalifikace ve zvýšeném rozsahu (zvýšený rozsah reference), který bude odpovídat celkovému součtu minimálních celkových rozsahů km stanovených zadavatelem pro všechny části veřejné zakázky, u nichž je účastník vybraným dodavatelem (blíže viz článek 2.2 této zadávací dokumentace)

Zadavatel požaduje od vybraného dodavatele v rámci součinnosti před uzavřením smlouvy předložit následující doklady, které jsou Zadavatelem stanovenými bližšími podmínkami součinnosti před uzavřením smlouvy ve smyslu § 104 písm. e) ZZVZ:

Vybraný dodavatel, který je právnickou osobou, dále Zadavateli předloží údaje a doklady ve vztahu ke skutečnému majiteli dle § 122 odst. 5 ZZVZ (…), a to konkrétně následující údaje a doklady: (…)

194.     V čl. 12. „Podmínky a požadavky na zpracování a podání nabídky“ zadávací dokumentace v bodě 12.3 je uvedeno následující:

»Účastník zadávacího řízení předloží nabídku výhradně v elektronické podobě prostřednictvím elektronického nástroje Tenderarena. Nabídka podaná v elektronické podobě může být opatřena zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vystaveném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, tj. První certifikační autorita, a.s., nebo Česká pošta, s.p., nebo Identity a.s. a podepsána osobou oprávněnou zastupovat účastníka zadávacího řízení. Podrobné instrukce elektronického nástroje se nacházejí v „uživatelské příručce“ na internetové adrese http://www.tendersystems.cz/tenderarena.html. Nabídka bude účastníkem zadávacího řízení vložena v elektronické podobě do elektronické předběžné nabídky vytvořené v elektronickém nástroji Tenderarena, který zaručuje splnění všech podmínek bezpečnosti a důvěrnosti vkládaných dat, včetně absolutní nepřístupnosti nabídek na straně zadavatele před uplynutím stanovené lhůty pro jejich protokolární zpřístupnění. Systémové požadavky na PC pro podání a elektronický podpis v aplikaci Tenderarena jsou k dispozici na internetové adrese http://www.tendersystems.cz/tenderarena.html. Adresa pro podání elektronických nabídek je: https://www.tenderarena.cz/profily/HlavniMestoPraha.«

195.     Přílohu č. 2 zadávací dokumentace tvoří vzor smlouvy, která má být uzavřena mezi zadavatelem a dopravcem.

196.     V čl. I. „Obecná ustanovení“ smlouvy je uvedeno, že výrazem „Smlouva o službách“, který je ve smlouvě používán, je myšlena „smlouva uzavřená mezi dopravcem a ROPID, v níž jsou řešeny vzájemné vztahy mezi dopravcem a objednatelem v rámci systému PID, služby zajišťované dopravci objednatelem a úhrady za služby objednatele, včetně zastávkové péče a úhrada za tyto služby“. Dále je zde uvedeno, že tato smlouva je smlouvou zajišťující systémové vztahy v PID.

197.     Podle čl. III. „Rozsah dopravních výkonů“ odst. 13 smlouvy: »Závazný jízdní řád bude dopravci oznámen zasláním dokumentu „Trvalá změna dopravy linky“ nebo jiným způsobem, na kterém se smluvní strany dohodnou. Závazný jízdní řád bude doručen dopravci elektronicky nebo v listinné formě. Na základě oznámeného závazného jízdního řádu bude smluvními stranami uzavřen dodatek, který stanoví závazný rozsah dopravních výkonů pro příslušné období. Smluvní strany se dohodly, že pokud změna jízdního řádu nebude významná, nebude dodatek sestaven. V takovém případě bude změna zahrnuta do finančního vyhodnocení/vyúčtování a bude předmětem následujícího dodatku. V případě nesouhlasu kterékoli smluvní strany s neuzavřením dodatku bude dodatek sestaven vždy.«

198.     Podle čl. VII. „Platební podmínky, finanční vyhodnocení a finanční vyrovnání“ bodu 10. smlouvy „V případě námitek k finančnímu vyhodnocení má dopravce právo na jejich projednání s objednatelem. Námitky je dopravce povinen vznést nejpozději 3. pracovní den po obdržení finančního vyhodnocení v elektronické podobě; neučiní-li tak, platí, že finanční vyhodnocení je správné. Projednání námitek musí být zahájeno nejpozději 3. pracovní den po jejich obdržení. O výsledku projednání sepíší smluvní strany zápis a v souladu s ním budou provedeny dohodnuté a odsouhlasené úpravy.“

199.     Podle čl. VIII.„Další vzájemné vztahy mezi dopravcem a objednatelem, systémové vztahy“odst. 1. písm. c) smlouvy „Objednatel se zavazuje vyhodnocovat ve spolupráci s dopravcem provoz PID, a to nejen po dopravní, ale i po ekonomické stránce; v případě nenaplnění předpokládané výše tržeb podle této smlouvy je objednatel povinen navrhnout a projednat s dopravcem následující opatření vedoucí k dostatečnému finančnímu zajištění provozu linky:

• změnu výše kompenzace od objednatele; 
• změnu závazného jízdního řádu;
• změnu Tarifu PID po projednání v orgánech HMP a orgánech Středočeského kraje.“

200.     Podle čl. IX. „Další povinnosti dopravce“ odst. 11 smlouvy se dopravce „zavazuje zajišťovat péči o zastávkové prostory včetně vybavení zastávek, zastávkových označníků a vyvěšování platných zastávkových jízdních řádů v souladu s čl. XV této smlouvy“.

201.     Podle čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 1 smlouvy „(z)astávka musí být vybavena podle právních předpisů a požadavků objednatele z hlediska potřeb systému PID“.

202.     Podle čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 2 smlouvy „(p)ožadavky na vzhled a vybavení zastávkových zařízení jsou uvedeny ve Standardech kvality PID, které tvoří přílohu č. 10 této smlouvy“.

203.     Podle čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 3 smlouvy „(d)opravce je povinen zajistit úklid a údržbu zastávky pouze v případě, že je vlastníkem nebo správcem zastávkového prostoru a je za stav zastávky odpovědný“.

204.     Podle čl. XVIII. „Ukončení smlouvy“ odst. 2. „Smluvní strany jsou oprávněny tuto smlouvu vypovědět, a to z důvodů uvedených v odstavci 3 nebo 4 tohoto článku. Výpověď smlouvy musí být realizována písemnou formou a její účinky mohou nastat za 12 měsíců od doručení výpovědi druhé smluvní straně. Výpověď se považuje za doručenou i v případě, že příslušná smluvní strana odmítne písemnou výpověď převzít, a to dnem tohoto odmítnutí.“

205.     Podle čl. XX. „Smluvní pokuty“ smlouvy:

»1.         V případě nedodržení níže uvedených závazků sjednaných touto smlouvou ze strany dopravce, má objednatel proti dopravci právo na zaplacení smluvní pokuty:

a) ve výši 5 000 Kč

• za nepředložení požadovaných údajů dohodnutých v této smlouvě v elektronické podobě ve stanovených termínech, a to za každý jednotlivý případ, nejedná-li se o některý z případů výslovně uvedených v příloze č. 12 této smlouvy,
• za nepředložení výkazů dopravcem dohodnutých v této smlouvě ve stanovených termínech, a to za každý nepředložený výkaz;

b) ve výši 50 000 Kč

• za nepředložení požadovaných podkladů čtvrtletního finančního vyhodnocení dle této smlouvy ve stanovených termínech, 
• za opakované porušení povinností dle písm. a) tohoto odstavce;

c) ve výši 100 000 Kč  

• za nepředložení požadovaných podkladů ročního finančního vyúčtování dle této smlouvy,
• za nepředložení požadovaných podkladů finančního vyúčtování při ukončení smlouvy dle této smlouvy,
• za nevedení evidence závazku veřejné služby v souladu s touto smlouvou a platnými právními předpisy.  

2.         V případě, že dopravce neuzavře předepsané smlouvy nutné k fungování systému uvedené v čl. VIII odst. 3, 4, 5, 6 této smlouvy, případně neudržuje je v platnosti po celou dobu trvání této smlouvy, resp. jejich platnost neobnoví, (dále jen „Neuzavření smlouvy“) má objednatel proti dopravci právo na zaplacení smluvní pokuty v této výši:

a)         v případě Neuzavření smlouvy dle čl. VIII odst. 3 této smlouvy do 30 dnů od obdržení výzvy k podpisu smlouvy činí smluvní pokuta 1,00 Kč/linkový km za období od začátku účinnosti smlouvy do dne podpisu smlouvy; uhrazením sankce nezaniká povinnost doplatit úhradu za služby PID za celé období platnosti této smlouvy; 

b)         v případě Neuzavření smlouvy dle čl. VIII odst. 4 této smlouvy do 30 dnů od obdržení výzvy k podpisu smlouvy činí smluvní pokuta výši měsíčního předpokladu tržeb ve všech pásmech PID na lince nebo svazku linek, které jsou předmětem závazku veřejné služby dle této smlouvy a vstupují do dělby tržeb zajištěných Tarifní smlouvou, počínaje měsícem, v němž uplyne lhůta 30 dnů stanovená k uzavření smlouvy; výpočet výše smluvní pokuty se provede dle přílohy č. 5 této smlouvy jako dvanáctina z položky předpokládané tržby (bez DPH) pro příslušná tarifní pásma; dojde-li, nejpozději do konce měsíce, v němž 30denní lhůta k podpisu Tarifní smlouvy skončila, k jejímu podpisu ze strany dopravce, smluvní pokutu zde uvedenou objednatel neuloží;

c)         v případě Neuzavření smlouvy dle čl. VIII odst. 5 této smlouvy do 30 dnů od obdržení výzvy k podpisu smlouvy činí smluvní pokuta 5 000 Kč za každý měsíc; dojde-li nejpozději do konce měsíce, v němž 30denní lhůta k podpisu smlouvy o pověření a vzájemných vztazích při provádění jednotné přepravní kontroly v PID skončila, k jejímu podpisu ze strany dopravce, smluvní pokutu zde uvedenou objednatel neuloží;

d)         v případě Neuzavření smlouvy dle čl. VIII odst. 6 této smlouvy do 30 dnů od obdržení výzvy k podpisu smlouvy činí smluvní pokuta 10 000 Kč za každý měsíc; dojde-li nejpozději do konce měsíce, v němž 30denní lhůta k podpisu smlouvy MOS skončila, k jejímu podpisu ze strany dopravce, smluvní pokutu zde uvedenou objednatel neuloží.

3.         V případě, že dopravce odmítne nebo neumožní kontrolu závazkových vztahů dle této smlouvy v souladu s čl. XI odst. 7 a 8 této smlouvy, činí smluvní pokuta 10 000 Kč v případě 1. odmítnutí a 100 000 Kč v případě každého dalšího opakovaného odmítnutí. Uhrazením smluvní pokuty objednateli nezaniká právo výpovědi této smlouvy dle čl. XVIII odst. 3 písm. f) a g) této smlouvy.

4.         V případě odmítnutí kontroly dle čl. III odst. 11 zaplatí dopravce smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč a v případě každého opakovaného odmítnutí smluvní pokutu ve výši 250 000 Kč.

5.         V případě nenahlášení tržeb ani v termínu dodatečně stanoveném objednatelem postupem podle čl. XI odst. 7 této smlouvy zaplatí dopravce smluvní pokutu ve výši 10 Kč/linkový km ujetý na lince nebo svazku linek, které jsou předmětem závazku veřejné služby dle této smlouvy za měsíc, kdy dopravce tržby nenahlásil. Tato sankce se nepoužije, byla-li dopravci udělena za stejné období na základě Tarifní smlouvy.

6.         V případě odmítnutí kontroly (komisionálního posouzení) vybavení vozidla odbavovacím a informačním systémem dle článku XIV odst. 1 nebo 2 této smlouvy zaplatí dopravce smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za odmítnutí kontroly za každé odmítnuté vozidlo.

7.         V případě, že dopravce nepožádá bez zbytečného odkladu o vydání licence nebo schválení závazného jízdního řádu linky nebo jeho změny, který byl projednán a doručen v souladu s čl. III této smlouvy objednatelem, a nerespektuje-li schválenou změnu jízdních řádů, činí smluvní pokuta 300 000 Kč.

8.         V případě nedodržení závazného rozsahu jednotného barevného nátěru PID v průběhu čtvrtletí dle článku XII odst. 2 této smlouvy o více než 5 % činí smluvní pokuta 20 000 Kč za toto čtvrtletí. Vozidla zavedená do provozu v souladu s článkem XII odst. 2 se do povinného rozsahu jednotného barevného nátěru PID zahrnou až po uplynutí lhůty k úpravě jejich vzhledu v souladu s aktualizovaným Manuálem jednotného vzhledu vozidel.  

9.         V případě porušení této smlouvy v ostatních případech, kde není touto smlouvou stanovena jiná výše smluvní pokuty, činí smluvní pokuta 2 000 Kč za každý případ.

10.       Kromě smluvních pokut výslovně uvedených v odstavcích 1 až 9 tohoto článku se dopravce zavazuje za každé porušení svých povinností hradit též smluvní pokuty uplatňované objednatelem v souladu s přílohou č. 12 této smlouvy - Sazebník postihů. Dopravce bere na vědomí, že pro využití dobrodiní toleranční lhůty a neuplatnění postihu v souladu s poznámkou „z“ uvedenou v Sazebníku postihů (příloha č. 12 této smlouvy) musí veškeré relevantní závady na vybavení vozidla oznamovat objednateli ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem.

11.       Objednatel je oprávněn změnit přílohu č. 12 této smlouvy, a to zejména v souvislosti se změnou přílohy č. 10 této smlouvy a nad rámec této změny také v souvislosti s inflací. Pokud nedojde ze strany objednatele ke změně sazebníku postihů z důvodu inflace každoročně, je objednatel oprávněn tyto sazby zvýšit i kumulovaně. V případě zvýšení sazeb meziročně je objednatel oprávněn připočítat k inflaci přirážku nejvýše 1 % nad inflační nárůst, a v případě uplatnění kumulované inflace za dva a více let přirážku ke kumulované inflaci 1 % za každý rok, kdy objednatel nevyužil práva na zvýšení sazeb postihů uvedených v příloze č. 12 této smlouvy. Přirážka k inflační změně výše postihů však nesmí souhrnně překročit 5 %. Zaokrouhlení nově vypočtené sazby bude provedeno na celé destikoruny dle matematických pravidel pro zaokrouhlování.«

206.     Přílohu č. 15 smlouvy tvoří vzor „Smlouvy o poskytování služeb k zajištění jednotného plnění závazku veřejné služby dle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, ve znění pozdějších předpisů“ (dále jen „smlouva o službách“), která má být uzavřena mezi dopravcem a ROPID. V čl. II. „Povinnosti ROPID“ odst. 6 smlouvy o službách je mj. uvedeno, že „ROPID se ve spolupráci s IDSK realizované podle pravidel specifikovaných v odstavci 3. zavazuje zajišťovat přípravu, tisk a vývěs zastávkových jízdních řádů a dalších provozních informací (informace o Tarifu PID, výlukách, trvalých změnách atd.) na objednaných zastávkových zařízeních v majetku Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s., případně na dalších objednaných zastávkách, jejichž seznam bude podle potřeby pravidelně aktualizován“.

207.     V čl. IV. „Cenová ujednání“ odst. 3 smlouvy o službách je uvedeno: „Dopravce se zavazuje zaplatit, v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, za řádně a prokazatelně provedené služby uvedené v článku II., odst. 6. smluvní cenu ve výši 140 Kč bez DPH za měsíc za každý objednaný zastávkový sloupek vždy podle aktualizovaného seznamu, který bude podkladem pro fakturaci dle tohoto článku. ROPID je oprávněn tyto náklady valorizovat o inflaci, případně o kumulovanou inflaci, nebyla-li valorizace uplatněna v každém roce. Seznam zastávkových sloupků je uveden v příloze č. 1 této smlouvy“. 

208.     V čl. IV. „Závěrečná ujednání“ odst. 8 smlouvy o službách je uvedeno: „Nedílnou součástí této smlouvy je příloha č. 1, (seznam objednaných zastávkových sloupků pro vývěs jízdních řádů /bude doplněno dle svazku/), která bude podle potřeby pravidelně aktualizována a odsouhlasena oběma smluvními stranami“.

209.     V dokumentu „VYSVĚTLENÍ, ZMĚNA NEBO DOPLNĚNÍ ZADÁVACÍ DOKUMENTACE Č. 8“ ze dne 25. 4. 2019 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace“) je v rámci vysvětlení č. 1 citován dotaz dodavatele ve znění:

„Dle kap. 3. zadávací dokumentace - doba plnění veřejné zakázky, má být fakticky zahájeno plnění veřejné zakázky do 6 měsíců od doby uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem na předmětnou část (s výjimkou části 1, kde jde o 7 měsíců, pokud bude uzavřena smlouva na tuto část do 30. 6. 2019). Ačkoliv se zadavatel k tomuto požadavku vyjadřoval již v předchozích vysvětleních zadávací dokumentace, dovoluje si dodavatel taktéž upozornit, že tato podmínka se dle jeho přesvědčení jeví jako diskriminační, jelikož diskriminuje dodavatele, kteří nemají v současné době k dispozici autobusy v příslušné specifikaci dle požadovaných standardů kvality PID. Dle informací dodavatele o aktuální situaci na trhu dodací lhůty nových autobusů přesahují významně lhůtu 6 měsíců, navíc je nutné taktéž kalkulovat s dalšími lhůtami pro příslušné úkony dle standardů kvality PID (certifikace, autorizace, schvalování) a taktéž dle návrhu smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících (viz Příloha č. 2 zadávací dokumentace, článek XIV., bod 1 - povinnost odsouhlasení vozidel nejpozději 1 měsíc před zahájením plnění včetně doložení technického průkazu). (…) V neposlední řadě dodavatel uvádí, že mezi samotným uzavřením smlouvy a její účinností může být prodleva i s ohledem na povinnost zveřejnit smlouvu v registru smluv. Trvá tedy zadavatel s ohledem na výše uvedené na tom, aby plnění veřejné zakázky bylo zahájeno obecně do 6 měsíců od uzavření smlouvy na příslušnou část?“

Na uvedený dotaz odpověděl zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace následovně:

„Zadavatel počítá s termínem zahájení provozu, tak jak je uvedeno v zadávacích podmínkách veřejné zakázky. Zadavatel nevyžaduje nová vozidla; rovněž nevyžaduje, aby dopravce byl jejich vlastníkem. Požadavky na vozidla (mimo jiné i jejich stáří) jsou uvedeny ve standardu kvality (příloha č. 10 a 10a Smlouvy). Kromě toho může vybraný dodavatel za podmínek čl. III odst. 15 využít i možnost poddodávky; zadavatel předpokládá, že skutečnosti popisované v dotazu dodavatele budou zpravidla moci být posouzeny jako „důležité provozní důvody“ ve smyslu odkazovaného ujednání Smlouvy a vybranému dodavateli nebude ve využití poddodávky bráněno. Protože se jedná o provoz městské dopravy, není potřeba koncové odbavovací zařízení na prodej jízdenek. Povinná výbava je tak výrazně užší a vítězný dodavatel bude mít možnost zajištění provozu řešit po dobu minimálně šesti měsíců. Jak již zadavatel rovněž uvedl ve svém předchozím vyjádření v rámci písemného vysvětlení zadávací dokumentace č. 6 ze dne 12. 4. 2019, k dotazu č. 2, je veřejná zakázka rozdělena na celkem 11 samostatných částí, přičemž v žádné z těchto částí není požadován extrémně velký počet vozidel. V pěti částech VZ je potřebný počet autobusů dokonce nižší než 10 kusů (počet autobusů se u těchto částí VZ pohybuje od 5 do 8 vozidel). U čtyř částí VZ pak dochází k povinnému odkupu části vozového parku od stávajícího dopravce a dodavatelé tak mají část vozidel pro realizaci plnění předem zajištěnu. K argumentu uveřejnění smlouvy v registru smluv zadavatel v první řadě K argumentu uveřejnění smlouvy v registru smluv zadavatel v první řadě uvádí, že uzavřená smlouva (tj. oboustranně podepsaná) je již platná a není tak důvodu, aby dodavatel po jejím uzavření nemohl realizovat nezbytné přípravné kroky pro zajištění následného provozu na základě uzavřené smlouvy. Navíc ačkoli je za uveřejnění smlouvy v registru smluv dle zadávacích podmínek odpovědný zadavatel, dodavateli fakticky nic nebrání, aby uzavřenou smlouvu k uveřejnění v registru smluv odeslal sám, např. již v ten stejný den, kdy dojde k jejímu oboustrannému podpisu a tedy uzavření. Zadavatel nad rámec výše uvedeného současně uvádí, že je zběhlý v uveřejňování smluv a lze tak předpokládat, že smlouva bude uveřejněna v registru smluv ve velmi krátké době po jejím uzavření.

S ohledem na vše výše uvedené zadavatel nadále trvá na zadávacích podmínkách veřejné zakázky.“

Právní závěry

K otázce specifikace újmy v námitkách a návrhu navrhovatele

210.     Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2019 uvedl, že nadále trvá na tom, že námitky i návrh nebyly podány oprávněnou osobou, neboť součástí podaných námitek a návrhu nebyla zákonem stanovená náležitost spočívající v jednoznačném, konkrétním a reálném tvrzení újmy. Zadavatel toto své tvrzení opírá o následující skutečnosti. Podle zadavatele navrhovatel neposkytuje a v posledních 3 letech ani neposkytoval plnění obdobné předmětu veřejné zakázky, tj. veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou osobní dopravou. Navrhovatel není dle zadavatele veden v celostátním centrálním informačním systému (CIS), neprovozuje a ani v minulosti nikdy neprovozoval veřejnou linkovou dopravu podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona o silniční dopravě. Podle zadavatele navrhovatel nemá a neměl vydanou licenci pro veřejnou linkovou osobní dopravu dle zákona o silniční dopravě. Zadavatel tak z výše uvedeného dovozuje, že navrhovatel není reálně schopen zajistit požadované plnění a není reálně schopen prokázat požadovanou zkušenost s poskytováním obdobných veřejných služeb v přepravě cestujících, a proto námitky ani návrh nebyly dle zadavatele podány oprávněnou osobou, neboť součástí podaných námitek a návrhu nebyla zákonem stanovená náležitost spočívající v jednoznačném, konkrétním a reálném tvrzení újmy. V důsledku toho zadavatel Úřadu navrhl, aby správní řízení podle § 257 písm. h) zákona zastavil, popř. aby návrh v celém rozsahu podle § 265 písm. b) zákona zamítl, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou.

211.     Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

212.     Podle § 244 odst. 3 zákona v případě námitek proti zadávacím podmínkám, proti volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, proti postupu, který směřuje k zadání zakázky mimo zadávací řízení, nebo proti dobrovolnému oznámení o záměru uzavřít

213.     Podle § 249 zákona se řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajuje na písemný návrh stěžovatele nebo z moci úřední.

214.     Podle § 250 odst. 1 písm. a) zákona lze návrh podat proti všem úkonům i opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem a v jejichž důsledku vznikla nebo hrozí újma na právech navrhovatele, a to zejména proti zadávacím podmínkám.

215.     Podle § 251 odst. 1 zákona návrh musí vedle obecných náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá.

216.     Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

217.     Podle § 265 písm. b) zákona Úřad návrh zamítne, pokud návrh nebyl podán oprávněnou osobou.

218.     Úřad předně uvádí, že otázkou specifikace újmy v námitkách a návrhu a s tím související otázkou aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu se zabýval již v původním rozhodnutí 1, přičemž závěry uvedené v původním rozhodnutí 1 předseda Úřadu potvrdil v druhostupňovém rozhodnutí 1. Úřad tedy v souladu s původním rozhodnutím 1 a druhostupňovým rozhodnutím 1 uvádí následující.

219.     Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že navrhovatelem (tj. osobou, které svědčí aktivní legitimace k podání návrhu) je stěžovatel, tj. dodavatel, který má nebo měl zájem na získání určité veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech. Aktivní legitimace konkrétní osoby k podání návrhu je tedy dána za kumulativního splnění dvou předpokladů:

a) jedná se o dodavatele, který má nebo měl zájem na získání určité veřejné zakázky a

b) kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech.

220.     K samotnému pojmu „újma“ Úřad uvádí, že tento je pojmem širším než pojem „škoda“ a měl by být vykládán extenzivně, aby nedocházelo k omezování možnosti přezkumu postupu zadavatelů. V této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R158/2009/VZ-10447/2010/310-ASc ze dne 15. 7. 2010, v němž předseda Úřadu konstatoval, že „(…) v zásadě postačí, aby byla prokázána alespoň v tom smyslu, že uchazeč ztratil minimálně teoretickou možnost veřejnou zakázku získat. Pro úplnost dodávám, že újma je pojmem širším, a tedy v sobě může zahrnovat jak materiální a v daný okamžik vyčíslitelnou škodu, tak škodu, jejíž výši je obtížné či nemožné v okamžiku podání námitek přesně stanovit, a to zejména proto, že v raných stádiích zadávacího řízení před hodnocením nabídek může být přinejmenším obtížné určit, zda by stěžovatelova nabídka vůbec mohla být vybrána jako nejvhodnější. Nelze vyloučit ani škodu imateriální“. K tomu Úřad dále s odkazem např. na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0028/2010/VZ-3550/2010/510/IFa ze dne 23. 3. 2010 dodává, že „(…) újma nemusí být vyčíslena, stačí např. obecné vymezení následku jednání zadavatele vůči stěžovateli, (…).“ Přestože se citovaná rozhodnutí Úřadu váží k předchozí právní úpravě, tj. k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), jejich obecné závěry lze plně aplikovat i na nyní účinnou právní úpravu.

221.     Jak stanoví § 244 odst. 3 zákona, v námitkách proti zadávacím podmínkám musí být uvedeno, jaká újma stěžovateli vznikla či hrozí. Navrhovatel v námitkách uvedl, že mu hrozí postupem zadavatele újma spočívající v nemožnosti plnit veřejnou zakázku z důvodu nezákonně stanovených zadávacích podmínek. Navrhovateli zabraňují zadávací podmínky dle jeho vyjádření stanovit nabídkovou cenu a podat nabídku. Navrhovatel v námitkách uvedl, že jemu hrozící újma má tedy podobu ušlého zisku v souvislosti s plněním veřejné zakázky. Stejná tvrzení ohledně újmy, která navrhovateli hrozí na jeho právech v důsledku navrhovatelem tvrzeného porušení zákona ze strany zadavatele, navrhovatel uvedl rovněž ve svém návrhu. Podle Úřadu tak z námitek i návrhu vyplývá, že újma, která navrhovateli dle jeho názoru v důsledku postupu zadavatele hrozí, spočívá v nemožnosti veřejnou zakázku plnit z důvodu nezákonně stanovených zadávacích podmínek, a tedy v nemožnosti podat do zadávacího řízení svou nabídku. Úřad tak neshledal, že by námitky navrhovatele nesplňovaly náležitosti stanovené v § 244 odst. 3 zákona, tj. že by v nich nebylo uvedeno, jaká újma navrhovateli vznikla nebo hrozí.

222.     Pokud jde o námitku zadavatele, že navrhovateli nemůže vzniknout reálná újma, neboť navrhovatel dle zadavatele není reálně schopen zajistit požadované plnění a není reálně schopen prokázat požadovanou zkušenost s poskytováním obdobných veřejných služeb v přepravě cestujících, Úřad má za to, že po Úřadu nelze i s ohledem na povinnost dodržení zásady procesní ekonomie a povinnost zajistit efektivní přezkum v rozsahu vyžadovaném příslušnými směrnicemi Evropské Unie spravedlivě požadovat, aby se v případě podání návrhu směřujícího proti zadávacím podmínkám zabýval v rámci posouzení oprávněnosti navrhovatele podat návrh tím, zda navrhovatel splňuje podmínky kvalifikace zadávacího řízení (tedy zda může navrhovatel prokázat požadovanou zkušenost s poskytováním obdobných veřejných služeb v přepravě cestujících) nebo zda by byl navrhovatel skutečně reálně schopen zajistit celé plnění veřejné zakázky. Zákon nestanoví, že návrh proti zadávacím podmínkám může podat pouze dodavatel, který splní veškeré kvalifikační podmínky či podmínky plnění veřejné zakázky. Úřad musí umožnit z věcného i osobního hlediska pokud možno co nejširší přístup k přezkumnému řízení a nemůže při posuzování aktivní legitimace navrhovatele zkoumat, zda tento navrhovatel splňuje veškeré podmínky zadavatele stanovené v zadávací dokumentaci, zvláště tehdy, pokud návrh směřuje proti zadávacím podmínkám. Aktivní legitimací pro podání návrhu Úřadu se zabýval také Krajský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 29 Af 96/2013 ze dne 28. 3. 2017, kde s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 5 Afs 48/2013-272 uvedl, že „[k] problematice aktivní legitimace k podání návrhu je nutno v prvé řadě konstatovat, že přezkumné řízení zahájené podle § 114 zákona o veřejných zakázkách musí být dostupné co nejširšímu okruhu navrhovatelů. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je co nejméně restriktivní a maximálně benevolentní výklad § 110 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách (…). Při extenzivním charakteru posuzování návrhové legitimace se tak zvyšuje role pouhé potenciality splnění podmínek, a to zejména ve vztahu k definici stěžovatele ve smyslu § 110 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách.“ Ačkoli uvedená judikatura se vztahuje k zákonu o veřejných zakázkách, v ní učiněné závěry lze vztáhnout i na nyní účinný zákon.

223.     Úřadu nadto nemůže být známo, zda měl navrhovatel zájem do zadávacího řízení podat nabídku sám za sebe nebo společně s jinými dodavateli, případně zda chtěl navrhovatel prokázat část kvalifikace prostřednictvím poddodavatelů. Úřad tedy nemůže posuzovat splnění podmínek zadávací dokumentace u „hypotetické nabídky“, která nebyla podána.

224.     Jak zadavatel sám uvedl ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2019, navrhovatel je osobou, která disponuje oprávněním k podnikání, tj. koncesí „Silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče“. Z toho dle Úřadu vyplývá, že navrhovatel působí na trhu poskytovatelů dopravních služeb. I pokud by přitom navrhovatel konkrétní služby, které jsou předmětem veřejné zakázky, doposud neposkytoval, nelze vyloučit, že má zájem na trh těchto služeb vstoupit, a to např. prostřednictvím podání společné nabídky s jiným subjektem. Tvrzení navrhovatele, že mu v důsledku nezákonně stanovených zadávacích podmínek hrozí či vznikla újma spočívající v nemožnosti stanovit nabídkovou cenu a podat nabídku a následně plnit veřejnou zakázku, tedy nelze v tuto chvíli s jistotou vyvrátit.

225.     Zadavatel v této souvislosti argumentuje tím, že navrhovatel, který dle zadavatele nedisponuje dostatečnou kvalifikací a zkušeností, by musel požadovanou kvalifikaci prokazovat prostřednictvím jiné osoby, která by pak fakticky musela zajišťovat plnění veřejné zakázky; k tomu Úřad uvádí, že takový postup zákon nevylučuje a je tedy možný.

226.     K odkazu zadavatele na rozsudek SDEU ze dne 28. 11. 2018 ve věci C-328/17 (viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad uvádí, že ze zadavatelem citované části tohoto rozsudku vyplývá, že aby se navrhovatel mohl domáhat přezkumu zadávacího řízení, musí mu v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozit nebo vzniknout újma na jeho právech. Dále je v citované části rozsudku uvedeno, že oprávněnou podmínkou, jejíž splnění může být v zásadě vyžadováno k prokázání vzniku či hrozby újmy, je účast navrhovatele v zadávacím řízení. Zadavatel však již ve svém vyjádření necitoval tu část rozsudku, v níž SDEU v této souvislosti uvedl, že „v případě, že podnik nepředložil nabídku z důvodu existence údajně diskriminačních specifikací uvedených v dokumentech týkajících se zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, jež mu měly konkrétně bránit v tom, aby poskytl veškerá požadovaná plnění, bylo by nepřiměřené od něj vyžadovat, aby před tím, než využije přezkumná řízení stanovená ve směrnici 89/665 k napadení takových specifikací, musel v dotčeném zadávacím řízení předložit nabídku, neměl-li kvůli existenci uvedených specifikací žádnou šanci, aby mu byla zadána“. Z předmětného rozsudku SDEU tedy plyne, že pokud je důvodem pro nepodání nabídky fakt, že navrhovatel považuje za nezákonné zadávací podmínky, není podání nabídky do zadávacího řízení podmínkou nutnou pro prokázání vzniklé nebo hrozící újmy. Úřad současně dodává, že zadavatel ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2019 jako argument pro tvrzení o neexistenci újmy navrhovatele uvádí skutečnost, že navrhovatel nesplňuje kvalifikaci stanovenou v zadávacích podmínkách. Skutečnost, že by újma nemohla hrozit či vzniknout dodavateli, který nesplňuje všechny zadavatelem stanovené podmínky kvalifikace, však z předmětného rozsudku nijak nevyplývá.

227.     K odkazu zadavatele na rozsudek SDEU ze dne 12. 2. 2004 ve věci C-230/02 (viz bod 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ve kterém je dle zadavatele konstatováno, že „společnost Grossmann Air Service neměla žádnou šanci na získání zakázky, neboť uvedená společnost nedisponovala velkými letadly, a tudíž v takovém případě nemohla zajistit poskytnutí všech plnění, jež požadoval veřejný zadavatel“ Úřad uvádí, že zadavatelem citovaná věta z předmětného rozsudku nepředstavuje závěr učiněný SDEU, ale jedná se pouze o popis skutkového stavu případu, který byl SDEU posuzován. V předmětném rozsudku bylo konstatováno, že k závěru, že „společnost Grossmann Air Service“ neměla žádnou šanci na získání zakázky, neboť nedisponovala velkými letadly, a tudíž v takovém případě nemohla zajistit poskytnutí všech plnění, jež požadoval veřejný zadavatel, došel Bundesvergabeamt (vnitrostátní soud Rakouské republiky – pozn. Úřadu), který následně předložil SDEU žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Nadto Úřad podotýká, že SDEU se v předmětném rozsudku zabýval předběžnými otázkami, které se však týkaly případu, kdy se dodavatel domáhal přezkumu zadávacího řízení až po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. V nyní šetřeném případě však navrhovatel podal námitky před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku, konkrétně před skončením lhůty pro podání nabídek, tj. ve lhůtě podle § 242 odst. 3 zákona. Jedná se tedy o zásadně jiný skutkový stav věci.

228.     Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2019 odkázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 48/2013-272 ze dne 30. 5. 2014, ve kterém Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že je nutné umožnit z věcného i osobního hlediska pokud možno co nejširší přístup k přezkumnému řízení při současné snaze eliminovat návrhy, které jsou očividně obstrukční nebo „šikanózní“, případně z materiálního hlediska opožděné, protože si dodavatel nehleděl svých práv v době, kdy bylo ještě možné proti postupu zadavatele účinně zakročit. K tomu Úřad uvádí, že neshledal, že by důvody, které dle zadavatele svědčí o tom, že návrh je ryze účelovým, obstrukčním a „šikanózním“ jednáním ze strany navrhovatele (viz bod 57. odůvodnění tohoto rozhodnutí), takovou skutečnost opravdu prokazovaly. Jak Úřad dovodil výše, navrhovateli svědčí aktivní legitimace k podání návrhu, to, jestli si navrhovatel stáhl zadávací dokumentaci, jestli podal nějakou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace nebo zda podal nabídku do zadávacího řízení, nemůže mít na existenci aktivní legitimace navrhovatele v šetřeném případě vliv. Stejně tak i skutečnost, že námitky byly podány necelých 19 hodin před koncem lhůty pro podání nabídek, nezpůsobuje ztrátu aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu. K otázce zadavatelem uváděné propojenosti navrhovatele se společností BusLine MHD s.r.o. Úřad uvádí, že se zabýval existencí aktivní legitimace k podání návrhu navrhovatele a jakékoliv vazby navrhovatele se společností BusLine MHD s.r.o. nemůžou mít na výše učiněný závěr žádný vliv.

229.     S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že navrhovatel v námitkách i návrhu specifikoval, jaká újma mu v důsledku tvrzeného porušení zákona zadavatelem vznikla nebo hrozí, přičemž nelze vyloučit, že tato újma navrhovateli skutečně vznikla nebo mu může hrozit. Úřad tak neshledal, že by byl důvod pro zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona nebo pro zamítnutí návrhu podle § 265 písm. b) zákona, jak navrhoval zadavatel.

K zamítnutí návrhu

K části návrhu »Nedostatek informací o použití elektronického nástroje „Tenderarena“«

230.     V rámci první části návrhu navrhovatel namítá nedostatečný popis elektronického nástroje v zadávací dokumentaci. Navrhovatel uvádí, že zadavatel v zadávací dokumentaci nepopisuje registraci dodavatele pro využití elektronického nástroje, a dále, že hypertextové odkazy v bodě 1.4. a bodě 12.3. zadávací dokumentace nevedou k podmínkám a informacím o použití elektronického nástroje a uživatelské příručce, ačkoliv dle informací ve výše uvedených částech zadávací dokumentace by k těmto materiálům vést měly. Zadavatel tak dle navrhovatele do zadávacích podmínek nezahrnul klíčové informace, např. akceptovatelné formáty, požadavky na SW a HW, přičemž na tom nic nemění skutečnost, že se navrhovateli podařilo do elektronického nástroje zaregistrovat. Podle navrhovatele se na profilu zadavatele žádné informace týkající se elektronického nástroje nenachází. Dle navrhovatele tímto zadavatel nesplnil povinnost dle § 211 odst. 4 zákona. Zadavatel k tomu uvádí, že předmětný elektronický nástroj je certifikovaný a potřebné uživatelské informace jsou dostupné v záložkách na profilu zadavatele.

231.     Úřad uvádí, že v šetřeném případě zadavatel v bodě 1. 4. zadávací dokumentace (viz bod 186. odůvodnění tohoto rozhodnutí) stanovil, že veškeré úkony v zadávacím řízení budou probíhat v rámci elektronického nástroje Tenderarena, nestanoví-li jinak. Dále zadavatel uvedl, že je v elektronickém nástroji nutno učinit registraci dodavatele, popsal podmínky doručování písemností v elektronickém nástroji a uvedl, že podmínky a informace týkající se elektronického nástroje, včetně informací o používání elektronického podpisu jsou uvedeny na  https://www.tenderarena.cz/profily/HlavniMestoPraha. V bodě 12. 3. zadávací dokumentace (viz bod 194. odůvodnění tohoto rozhodnutí) zadavatel popsal podmínky podání nabídky v elektronickém nástroji, kde uvedl nutnost opatření podané nabídky el. podpisem a její vložení do elektronického nástroje. Dále uvedl, že podrobné instrukce k elektronickému nástroji jsou uvedeny na http://www.tendersystems.cz/tenderarena.html v „uživatelské příručce“ a jsou zde dostupné i systémové požadavky na PC nutné pro podání nabídky a elektronický podpis.

232.     Jak vyplývá z dvou výše uvedených částí zadávací dokumentace, zadavatel v nich uvedl rámcové informace vztahující se k podání nabídky v elektronickém nástroji, přičemž hypertextovými odkazy odkázal na profil zadavatele https://www.tenderarena.cz/profily/HlavniMestoPraha a na internetovou adresu http://www.tendersystems.cz/tenderarena.html., kde se mají nalézat podrobnější informace o elektronickém nástroji. Oba hypertextové odkazy jsou zcela funkční (jak Úřad ověřil), což navrhovatel ani nerozporuje. Odkaz https://www.tenderarena.cz/profily/HlavniMestoPraha vede na profil zadavatele, kde jsou dole na této stránce dostupné záložky, mj. záložky „Časté otázky“ a „Nápověda“, ve kterých jsou (zejména v záložce „Nápověda“) detailně popsány, včetně grafických nápověd, informace pro dodavatele týkající se použití elektronického nástroje. Zde je uvedena mj. podrobná nápověda s názvem „Práce s elektronickým podpisem“, „Registrace“, „Technické požadavky pro použití systému Tender arena“ a „Elektronické podání nabídky“. De facto se tak jedná o uživatelskou příručku pro dodavatele a jsou zde uvedeny informace, o kterých navrhovatel hovoří v tom smyslu, že k nim hypertextové odkazy v zadávací dokumentaci nevedou. Tyto informace jsou zcela volně dostupné bez nutnosti jakékoliv registrace. Co se týká odkazu http://www.tendersystems.cz/tenderarena.html, tento vede na úvodní stránku elektronického nástroje Tendersystems, který dole grafickým tlačítkem odkazuje na portál Tenderarena, kde má profil zadavatel a lze ho jednoduše přes zde umístěný vyhledávač nalézt. Tedy tento hypertextový odkaz k uživatelským instrukcím elektronického nástroje sice přímo nevede (jak tvrdí i navrhovatel, když uvádí, že tento vede na propagační stránku elektronického nástroje), avšak dle názoru Úřadu průměrně zdatnému uživateli PC „proklikání“ se k uživatelským instrukcím (které jsou však také přímo dostupné prvním odkazem), nemůže činit problém.

233.     Dle názoru Úřadu tak zadavatel dostál povinnosti ve smyslu § 211 odst. 4 zákona, neboť poskytl dodavatelům informace technické povahy nezbytné pro elektronickou komunikaci a elektronické podání nabídek (rámcově je v zadávací dokumentaci popsal a odkázal na ně internetovými odkazy). Dle názoru Úřadu z citovaného ustanovení zákona nevyplývá povinnost učinit informace technické povahy vážící se k elektronickému nástroji explicitně součástí zadávacích podmínek. Zadavatel podrobnější technické informace ve smyslu § 211 odst. 4 zákona v daném případě poskytl prostřednictvím hypertextového odkazu na profilu zadavatele.

234.     Co se týká tvrzení navrhovatele o faktickém zkrácení lhůty pro podání nabídek vlivem možné délky doby registrace do elektronického nástroje, která může být až 48 hodin (v pracovní dny), Úřad k tomu uvádí následující. Z formulářů uveřejněných ve Věstníku veřejných zakázek vyplývá, že celková délka lhůty pro podání nabídek byla od 14. 3. 2019 (datum uveřejnění formuláře oznamujícího zahájení zadávacího řízení) do 10. 5. 2019 (datum konce lhůty pro podání nabídek v opravném formuláři), tj. 57 kalendářních dnů. Zadávací dokumentace pak obsahovala informace o podání nabídky prostřednictvím elektronického nástroje Tenderarena, přičemž odkazovala na podrobné technické informace o jeho použití. V záložce „Časté otázky“ je uvedena informace, že registrace bude po dokončení „povolena do dvou pracovních dnů“. Dle navrhovatele právě skutečnost, že někteří dodavatelé nebyli s touto informací v dostatečném předstihu seznámeni, mohlo toto vést ke znemožnění podání nabídky v čase blížícímu se konci lhůty pro podání nabídek.

235.     K argumentaci navrhovatele v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad uvádí, že vzhledem k tomu, že informace o délce registrace je uvedena v záložce „Časté dotazy“, ke které se dodavatelé dostanou proklikem přes hypertextový odkaz uvedený v zadávací dokumentaci (viz bod 186. odůvodnění tohoto rozhodnutí) dodavatelé se s touto informací mohli jednoduše seznámit. K tomu Úřad zmiňuje, že u dodavatelů pohybujících se na relevantním trhu byla správními soudy dovozena určitá presumpce profesionality, blíže viz např. rozhodnutí předsedy Úřadu vydané ve věci vedené pod sp. zn. R0146/2018/VZ, kde je k tomuto rovněž uvedeno: »Dovozená presumpce profesionality se promítne i do té roviny, že zadavatel nemusí stanovit veškeré dílčí zadávací podmínky zcela přesně a kompletně, ale může se důvodně spoléhat na to, že dodavatelé disponující obvyklými znalostmi a zkušenostmi případné odchylky od zákonné formulace, nebo nedostatky zadávacích podmínek sami překlenou, resp. že jim takto „nekompletní“ zadávací podmínky nebudou bránit v podání nabídky.«

236.     Ač Úřad neshledává šetřené části zadávacích podmínek problematickými, v kontextu uvedené presumpce určité míry profesionality dodavatelů je Úřad názoru, že všichni dodavatelé se mohli, resp. měli s uvedenými informacemi, na které zadávací dokumentace odkazuje, z titulu osoby dodavatele ve smyslu § 5 zákona seznámit (neboť jsou snadno dohledatelné) a zorganizovat si přípravu nabídky včetně registrace do elektronického nástroje a seznámení se s dalšími informacemi o elektronickém nástroji tak, aby ji mohli ve lhůtě pro podání nabídek řádně podat. Organizace podání nabídky je plně v kompetenci dodavatele. Ostatně i sám navrhovatel v závěru této části návrhu uvádí, že se mu do elektronického nástroje podařilo zaregistrovat, přičemž uvádí i maximální lhůtu pro dokončení registrace. Tedy navrhovatel se minimálně s určitou částí technických informací o elektronickém nástroji musel na profilu zadavatele zjevně seznámit; Úřad přitom nevidí důvod, proč by registraci bez problémů a v dostatečném časovém předstihu před uplynutím lhůty pro podání nabídek neměli zvládnout i další dodavatelé. Úřad k tomu podotýká, že z dokumentace o zadávacím řízení (protokol o otevírání obálek ze dne 10. 5. 2019) vyplývá, že zadavatel obdržel prostřednictvím elektronického nástroje 30 nabídek od 12 dodavatelů. I s ohledem na skutečnost, že nabídku přes elektronický nástroj podal vysoký počet dodavatelů, přičemž z dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by nějaký dodavatel podal námitky stran nedostupnosti technických informací ve vztahu k elektronickému nástroji nutných k podání nabídky, má Úřad za to, že zadavatel způsobem, jakým vymezil zadávací podmínky ve vztahu k elektronickému nástroji, zákon neporušil.

237.     Zadavatel ve svém vyjádření k této části návrhu uvádí, že navrhovatel pouze v úvodu svého návrhu tvrdí, že mu nezákonným stanovením zadávacích podmínek vznikla újma spočívající v nemožnosti podat nabídku na veřejnou zakázku, potažmo ji plnit. K této části návrhu však dle zadavatele navrhovatel újmu neuvedl, a ani navrhovateli dle názoru zadavatele nevznikla, když se mu registrace do elektronického nástroje podařila. Zadavatel uvádí, že i kdyby teoreticky v nedostatku zadávacích podmínek bylo shledáno porušení zákona, není zadavateli zřejmé, jakým konkrétním způsobem by navrhovateli vznikla újma. Dle názoru zadavatele by měl Úřad s ohledem na absenci popisu újmy k této části návrhu správní řízení dle ustanovení § 257 písm. b) zákona zastavit.

238.     Podle § 257 písm. b) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrh neobsahuje, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech. Navrhovatel v úvodu návrhu mj. uvedl, že mu postupem zadavatele při nezákonně stanovených zadávacích podmínkách bylo znemožněno podat nabídku. V závěru úvodní části návrhu navrhovatel konstatuje, že následně popíše, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku mu hrozí újma. Následně navrhovatel popisuje jednotlivé okruhy (části návrhu), ve kterých dovozuje porušení zákona. V části návrhu „Nedostatek informací o použití elektronického nástroje „Tenderarena“ pak dovozuje, že zadávací dokumentace je prosta detailních informací o užití elektronického nástroje ze strany dodavatelů při podání elektronických nabídek. Vedle problematiky registrace dodavatele v této části návrhu navrhovatel zmiňuje i další problematické aspekty této části zadávací dokumentace (nesprávně vedoucí hypertextové odkazy, nezahrnutí klíčových informací o elektronickém nástroji do zadávací dokumentace, např. technické požadavky na SW a HW, porušení § 211 odst. 4 zákona). I sám navrhovatel uvádí, že ačkoliv registraci provedl, nemění to nic na nedostatečnosti zadávací dokumentace. Navrhovatel uvádí, že nedostatky považuje za závažné a pokud by je nenamítal on sám, mohl by je namítat i dodavatel neregistrovaný, což by v důsledku mohlo vést ke zmaření výběru nejvhodnější nabídky. Dle Úřadu tak navrhovatel specifikoval újmu (nemožnost podat nabídku, resp. riziko, že zadávací podmínky napadne jiný dodavatel) a popsal i konkrétní porušení zákona, které mu újmu způsobilo (nedostatečnost zadávací dokumentace stran technických informací vážících se k podání nabídky do elektronického nástroje). Z dokumentace o zadávacím řízení současně vyplývá, že navrhovatel nabídku do zadávacího řízení nepodal. Šetřená část návrhu tak obsahuje uvedení toho, v čem navrhovatel spatřuje porušení zákona, v jehož důsledku mu vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, a tedy není dán důvod pro zastavení správního řízení dle § 257 písm. b) zákona.

239.     S ohledem na vše shora uvedené, neshledal Úřad v této části návrhu důvody pro uložení nápravného opatření.

K části návrhu „Nesrozumitelná, neurčitá a netransparentní pravidla výběru dodavatele a hodnotící kritéria“

240.     Jedním z důvodů pro podání návrhu navrhovatelem je, že zadavatelem stanovená pravidla výběru dodavatele a kritéria hodnocení považuje za netransparentní. Navrhovatel v této části návrhu uvádí, že není vůbec jasné, zda nabídky budou zadavatelem hodnoceny jen podle bodu 9.1. zadávací dokumentace, resp. i podle čl. 10. zadávací dokumentace a/nebo také podle pravidel stanovených v bodě 2.2. zadávací dokumentace, kde jsou dle navrhovatele stanovena pravidla pro výběr dodavatele pomocí hledisek „časového“, „ekonomického“ a „zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí“. Podle navrhovatele jsou pravidla uvedená v bodě 2.2. zadávací dokumentace plná neurčitých výrazů jako „zpravidla“, „pouze podpůrně“ nebo „apod.“, v důsledku čehož navrhovateli není zřejmé, jaká konkrétní hlediska budou při výběru konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, použita.

241.     Úřad nejprve obecně sděluje, že podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona jsou zadávacími podmínkami veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se průběhu zadávacího řízení a účasti v zadávacím řízení. Jak vyplývá z § 28 odst. 1 písm. b) zákona, zadávací dokumentaci tvoří veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky. Zadávací dokumentace je tak nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení, na jehož základě dodavatelé zpracovávají své nabídky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 30/2010-182 ze dne 16. 11. 2010). 

242.     Úřad dále konstatuje, že v průběhu celého zadávacího řízení, tedy i při stanovení zadávacích podmínek, je nutno, aby zadavatel dodržoval zásadu transparentnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona. K zásadě transparentnosti Úřad uvádí, že tato je vedle zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace a zásady přiměřenosti jednou ze základních zásad, jež musí být zadavatelem bezvýhradně dodržena v průběhu celého zadávacího řízení. Otázkou výkladu zásady transparentnosti se ve své judikatorní činnosti již opakovaně zabývaly soudy a taktéž Úřad. Např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010-1592 ze dne 15. 9. 2010 se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s obecným výkladem zásady transparentnosti podaným Krajským soudem v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 31/2008-114 ze dne 19. 1. 2010, a to že požadavek transparentnosti „není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2011-72 ze dne 15. 2. 2012 pak bylo dovozeno, že „[ú]kolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. (…) Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení.“. Úřad dodává, že přestože se závěry soudů učiněné v daných rozsudcích vztahují k zákonu o veřejných zakázkách, lze tyto závěry ohledně výkladu zásady transparentnosti plně aplikovat rovněž i ve vztahu k nyní účinnému zákonu, jelikož zásada transparentnosti nedoznala přijetím nové právní úpravy žádných změn.

243.     Z výše uvedeného tak vyplývá, že aby zadávací podmínky prošly testem transparentnosti, musí být jednotlivé požadavky a pravidla zadavatele vymezeny v zadávací dokumentaci takovým způsobem, který bude vnímán a chápán všemi subjekty stejně a jednoznačně a který nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Úřad v této souvislosti cituje z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 77/2008 ze dne 4. 11. 2010 (byť se tento rozsudek vztahuje rovněž k zákonu o veřejných zakázkách, jsou podle názoru Úřadu právní závěry z něj plynoucí aplikovatelné i na současnou právní úpravu), který uvedl, že „zadávací dokumentace musí být transparentní, dostatečně konkrétní a srozumitelná tak, aby na jejím základě mohla proběhnout všestranně korektní veřejná soutěž, v jejímž rámci bude vybrána ta nejlepší nabídka“.

244.     Navrhovatel v návrhu uvádí, že není jasné, zda nabídky bude zadavatel hodnotit jen podle bodu 9.1. zadávací dokumentace, resp. i podle bodu 10. zadávací dokumentace a/nebo také podle pravidel stanovených v bodě 2.2. zadávací dokumentace.

245.     K tomu Úřad uvádí, že dle jeho názoru ze zadávací dokumentace jasně plyne, že postup při hodnocení nabídek je upraven v bodě 9.1. zadávací dokumentace; tato skutečnost je jednoznačně zřejmá jak z názvu čl. 9., resp. bodu 9.1. zadávací dokumentace, tak z jeho obsahu. V uvedeném článku je uvedeno, že nabídky budou hodnoceny podle ekonomické výhodnosti nabídek na základě nabídkové ceny, dále je v něm uvedeno, jaká cena bude hodnocena, a že jako nejvýhodnější bude hodnocena nabídka s nejnižší cenou (viz bod 192. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Oproti tomu čl. 10. ani bod 2.2. zadávací dokumentace hodnocení nabídek neupravují. Čl. 10. upravuje další podmínky pro uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem – stanoví tedy požadavky již na vybraného dodavatele, tedy na subjekt, jehož nabídka byla v procesu hodnocení nabídek vybrána jako nejvhodnější; je tedy zřejmé, že k jeho aplikaci v praxi dojde až po ukončení hodnocení nabídek. Bod 2.2. taktéž neupravuje hodnocení nabídek, ale obdobně jako čl. 10. řeší fázi, která nastane až po ukončení hodnocení, neboť stanoví pravidla, podle nichž se určí, kolik částí veřejné zakázky lze zadat účastníkovi, který se stal vybraným dodavatelem (tj. jeho nabídka byla nejlépe hodnocena) ve více částech veřejné zakázky.

246.     Jelikož tedy postup při hodnocení nabídek je upraven v bodě 9.1. zadávací dokumentace a současně čl. 10. ani bod 2.2 postup při hodnocení nabídek neupravují, není dle Úřadu pochyb o tom, že zadavatel hodlá nabídky hodnotit jen podle bodu 9.1. zadávací dokumentace. V tomto ohledu tedy Úřad neshledal, že by zadávací podmínky byly stanoveny netransparentně.

247.     Navrhovatel v této části návrhu dále namítá, že pravidla uvedená v bodě 2.2. zadávací dokumentace jsou plná neurčitých výrazů jako „zpravidla“, „pouze podpůrně“ nebo „apod.“, v důsledku čehož navrhovateli není zřejmé, jaká konkrétní hlediska budou při výběru konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli použita.

248.     Podle § 39 odst. 1 zákona platí, že zadavatel postupuje v zadávacím řízení podle pravidel stanovených tímto zákonem a je přitom povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení tento zákon nestanoví, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6 zákona, tedy mj. v souladu se zásadou transparentnosti. Zadavatel v bodě 2.2. zadávací dokumentace stanovil pravidlo pro výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, který nebude schopen doložit splnění „zvýšeného rozsahu reference“ pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel. Zadavatel tedy stanovil v zadávací dokumentaci pravidlo pro průběh zadávacího řízení, které zákon nestanovuje (tj. pravidlo pro výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, který nebude schopen doložit splnění „zvýšeného rozsahu reference“ pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel). Jak přitom vyplývá z § 39 odst. 1 zákona, musí být toto pravidlo stanoveno takovým způsobem, aby vyhovělo zásadám dle § 6 zákona, tedy i výše uvedeným požadavkům na transparentnost zadávacích podmínek. Úřad se proto ve světle shora řečeného zabýval tím, zda zadavatel stanovil v zadávací dokumentaci pravidlo pro výběr konkrétních částí veřejné zakázky k zadání dodavateli, který nebude schopen doložit splnění „zvýšeného rozsahu reference“ pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel, popsané v bodě 2.2. zadávací dokumentace, v souladu s § 39 odst. 1 zákona, konkrétně v souladu se zásadou transparentnosti. K tomu Úřad konstatuje následující.

249.     V bodě 5.4. zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že dodavatel splní kritérium technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona, pokud prokáže, že v posledních 3 letech provozoval veřejnou linkovou osobní dopravu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 7 písm. a) zákona o silniční dopravě v minimálním celkovém rozsahu v souhrnu za 3 roky plnění, který je uvedený pro každou část veřejné zakázky samostatně v příloze č. 1 zadávací dokumentace „Specifikace jednotlivých částí veřejné zakázky“.

250.     Zadavatel v zadávací dokumentaci umožnil, že jednomu účastníkovi zadávacího řízení může být zadáno více částí veřejné zakázky. Takový vybraný dodavatel však musí doložit splnění technické kvalifikace ve zvýšeném rozsahu (zvýšený rozsah reference), který bude odpovídat celkovému součtu minimálních celkových rozsahů km stanovených zadavatelem pro všechny části veřejné zakázky, u nichž je účastník vybraným dodavatelem (viz bod 187. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

251.     Dále zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil, že pokud nebude účastník zadávacího řízení schopen doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části, u nichž byl vybrán a vyzván jako vybraný dodavatel, budou v takovém případě účastníkovi zadány jen ty části veřejné zakázky, pro něž je účastník schopen doložit zvýšený rozsah reference, přičemž zadavatel bude při výběru konkrétních částí veřejné zakázky k zadání aplikovat následující kritéria, a to v níže uvedeném pořadí

1. časové hledisko;

2. ekonomické hledisko; a

3. hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky.

252.     Následně zadavatel v zadávací dokumentaci blíže popsal jednotlivá hlediska. U časového hlediska zadavatel uvedl, že „bude aplikováno zpravidla pouze tehdy, pokud dojde k takovému posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky (např. v důsledku přezkumu před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže či kvůli změně zadávacích podmínek), že nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné (či v případě časové tísně mimořádné) jednání Rady Hlavního města Prahy“. U ekonomického hlediska zadavatel uvedl, že „bude aplikováno tak, že zadavatel stanoví u všech částí, u nichž je účastník vybraným dodavatelem, rozdíl mezi Celkovou nabídkovou cenou (dle čl. 9.1 zadávací dokumentace) účastníka, který se při hodnocení nabídek umístil jako druhý v pořadí, a vybraného dodavatele. Zadavatel následně seřadí tyto části sestupně od části s největším rozdílem dle předchozí věty po část s nejmenším rozdílem. Vybranému dodavateli pak bude přednostně zadána vždy část s největším rozdílem s tím, že mu bude zadáno tolik částí, pro něž bude schopen prokázat zvýšený rozsah kvalifikace“. U hlediska zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky zadavatel uvedl, že „bude aplikováno pouze podpůrně v případě, že by rozdíl u ekonomického hlediska byl u 2 či více částí veřejné zakázky shodný nebo v případě, že by se jednalo o nabídky podané do částí veřejných zakázek, do nichž nebyly podány žádné další nabídky, apod.“.

253.     Pokud jde o časové hledisko, dle Úřadu zadavatel k jeho formulaci přistoupil proto, že veřejná zakázka byla rozdělena do 11 částí a zadavatel se chtěl vyhnout situaci, kdy zdržení v průběhu zadávacího řízení u některé z částí způsobí zpoždění výběru ostatních částí; časové hledisko má takovou potenciálně nastalou situaci řešit.

254.     Z výše citovaných částí zadávací dokumentace tedy dle Úřadu vyplývá, že časové hledisko bude zadavatel aplikovat v případě, kdy dojde k takovému posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky, že nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné, případně mimořádné jednání Rady hlavního města Prahy. Jako příklad takového časového posunu zadavatel uvedl posun v důsledku přezkumu před Úřadem nebo v důsledku změny zadávacích podmínek jednotlivých částí veřejné zakázky. Z popisu časového hlediska v zadávací dokumentaci je tak dle Úřadu jednoznačně zřejmé, že pokud dojde k posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky, v jehož důsledku nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné nebo mimořádné jednání Rady hlavního města Prahy, zadavatel bude aplikovat časové hledisko.

255.     Navrhovatel spatřuje netransparentnost časového hlediska v tom, že zadavatel u jeho popisu uvedl, že toto hledisko použije „zpravidla pouze tehdy“, pokud dojde k výše uvedenému posunu. Dle navrhovatele slovní spojení „zpravidla pouze tehdy“ znamená, že časové hledisko lze aplikovat i v jiných případech, než jaký Úřad popsal v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí.

256.     Úřad předně uvádí, že při posouzení věci je vázán závěry předsedy Úřadu vyjádřenými v druhostupňovém rozhodnutí 1.

257.     Úřad, vázán druhostupňovým rozhodnutím 1, uvádí, že formulace kritéria časového hlediska nezakládá pochybnosti o tom, že se toto kritérium bude aplikovat pouze ve vztahu k časovým okolnostem průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky a nikoliv k jiným okolnostem. Zadavatel uvedl ve vymezení časového hlediska slovní spojení „zpravidla pouze tehdy“, čímž vymezil prostor pro aplikaci tohoto kritéria v nějakém potenciálním případě, který nebyl schopen při formulaci zadávacích podmínek předpokládat a který by mohl vést k tomu, že by nebylo možné části mezi sebou porovnat, a to výhradně z „časových důvodů“ pro aplikaci preferovaného hlediska ekonomického.

258.     Zadavatel tak uvedl obecnou podmínku použití tohoto pravidla – „(…) dojde k takovému posunu v průběhu zadávacího řízení jednotlivých částí veřejné zakázky (…), že nebude možné předložit rozhodnutí o výběru dodavatele dotčených částí veřejné zakázky společně na jedno řádné (či v případě časové tísně mimořádné) jednání Rady Hlavního města Prahy“. Úřad k tomu uvádí, že ačkoliv jeho původní názor na danou otázku, který prezentoval v původním rozhodnutí 1, byl jiný, nyní, vázán právním názorem uvedeným v druhostupňovém rozhodnutí 1, uvádí, že se jedná o srozumitelnou podmínku, která pro formulaci zadávací dokumentace postačuje. Jak předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí 1 uvedl (viz bod 118. odůvodnění tohoto rozhodnutí), z této podmínky je zřejmé, že zadavatel má zájem projednat všechny části veřejné zakázky na jednom jednání Rady hlavního města Prahy, avšak v situaci, kdy to nebude možné, nechce např. kvůli jedné části blokovat zadání a následující přípravu dalších částí zadávacího řízení. Zároveň chtěl zadavatel ponechat prostor pro další eventuální případy spojené s časovým prodlením některé z částí zadávacího řízení, které nebyl schopen v ten daný okamžik předpokládat. Pokud by zadavatel aplikoval jednotlivá kritéria nevhodně či by je dokonce zneužil, bylo by možné toto namítat později v průběhu zadávacího řízení, tudíž v tuto chvíli není dán důvod pro zrušení zadávacího řízení.

259.     Úřad tak v souladu s tím, jak jej zavázal předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí 1, konstatuje, že kritérium „časového hlediska“ je dostatečně popsáno a jednoznačně stanovuje, za jakých okolností bude aplikováno, tudíž ho nelze označit za netransparentní a umožňující libovůli zadavatele.

260.     Pokud jde o hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky (dále jen „hledisko preferované posloupnosti“), zadavatel v zadávací dokumentaci uvedl, že bude toto hledisko aplikovat pouze podpůrně v případě, že by rozdíl u ekonomického hlediska byl u 2 či více částí veřejné zakázky shodný, nebo v případě, že by se jednalo o nabídky podané do částí veřejných zakázek, do nichž nebyly podány žádné další nabídky, apod. Zadavatel tedy u tohoto hlediska uvedl dva konkrétní případy, kdy bude hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky aplikovat (tedy pokud by byl rozdíl u ekonomického hlediska u 2 či více částí veřejné zakázky shodný nebo pokud by se jednalo o nabídky podané do částí veřejných zakázek, do nichž nebyly podány žádné další nabídky), zároveň však za těmito konkrétními případy uvedl výraz „apod.“.

261.     Navrhovatel v návrhu uvádí, že slova „pouze podpůrně“ chápe tak, že uvedené hledisko bude aplikováno až jako třetí po 1. časovém hledisku a 2. ekonomickém hledisku. S tímto výkladem se Úřad ztotožňuje.

262.     Slovo „apod.“ má ve vztahu k hledisku preferované posloupnosti dle navrhovatele význam „a v dalších zde neuvedených případech“. K tomu navrhovatel uvádí, že si není jist, v jakých dalších neuvedených případech může zadavatel zvolit, že časové ani ekonomické hledisko neuplatní a bude postupovat podle hlediska preferované posloupnosti. Dle navrhovatele může mít taková volba zadavatele podstatný vliv na výběr dodavatele.

263.     V souladu se stanoviskem předsedy Úřadu vyjádřeným v druhostupňovém rozhodnutí 1, jímž je Úřad vázán, Úřad konstatuje, že ani kritérium preferované posloupnosti není vymezeno netransparentně. Úřad v souladu s druhostupňovým rozhodnutím 1 uvádí, že je z celkového kontextu stanoveného kritéria zřejmé, co je jeho smyslem, tedy řešit situaci, kdy z nějakého důvodu nebude možné využít kritérium ekonomické. Zadavatel toto kritérium stanovil pro případ, že by došlo k situaci, kdy zadavatel nebude schopen seřadit části pro výběr podle ekonomického hlediska. Zadavatel při formulaci zadávacích podmínek uvedl dva konkrétní případy, tedy případ, že by rozdíl mezi celkovou nabídkovou cenou prvního a druhého dopravce v pořadí mohl být u dvou či více částí stejný, a dále případ, kdy by tento rozdíl nešlo vzhledem k absenci druhé nabídky vůbec stanovit. Vzhledem k tomu, že by k takové situaci mohlo dojít i z jiných důvodů, které zadavatel nebyl schopen při formulaci zadávacích podmínek pojmenovat, uvedl mimo zmíněné konkrétní případy také slovo „apod.“.

264.     Úřad v souladu s druhostupňovým rozhodnutím 1 dodává, že v šetřeném případě zadávací dokumentace odpovídá tomu, že jde o rozsáhlou veřejnou zakázku rozdělenou na 11 částí. To, že zadavatel v zadávací dokumentaci nastavil pravidla pro případný výběr konkrétních částí veřejné zakázky, které budou zadány jednomu dodavateli, pokud účastník zadávacího řízení nebude schopen doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán jako vybraný dodavatel, je zcela namístě a umožňuje to účast širokému okruhu dodavatelů, když tito nemusí disponovat doklady o realizaci referenčních km ke všem částem veřejné zakázky, do kterých podávají nabídku, ale v případě, že se stanou vybraným dodavatelem ve více částech, mohou s nimi být uzavřeny smlouvy pouze v těch částech, ve vztahu k nimž prokáží zadavatelem požadovaný rozsah referenčních služeb. Každý dodavatel tak může podat nabídky do libovolného počtu částí veřejné zakázky, přestože nedisponuje potřebným počtem referenčních km pro všechny z nich. Pravidla pro výběr částí veřejné zakázky v případě „kolizí“ pak umožňují rozumně řešit nastalé předvídané i méně předvídané situace. Celkově však toto nastavení umožňuje větší soutěž o veřejnou zakázku.

265.     Ačkoliv původní názor Úřadu na danou otázku, který prezentoval v původním rozhodnutí 1, byl odlišný, nyní, vázán právním názorem uvedeným v druhostupňovém rozhodnutí 1, Úřad  konstatuje, že zadavatelem nastavená pravidla jsou logická, byť zadavatel musel použít i neurčité pojmy, bez kterých by v šetřené věci nebylo možné zadávací podmínky naformulovat. V souladu s tím, jak jej zavázal předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí, Úřad uvádí, že přestože se zadávací dokumentace ve zkoumané části nemusí jevit zcela perfektní, bylo by zrušení zadávacího řízení z uvedeného důvodu v rozporu se zásadou přiměřenosti dle § 2 odst. 3 správního řádu, dle kterého uvedená zásada stanoví správnímu orgánu povinnost dbát přiměřenosti zvoleného řešení k okolnostem šetřené věci, přičemž zadavatelem zvolené výrazy „zpravidla pouze tehdy“ a „apod.“ jsou v kontextu zadávací dokumentace srozumitelné.

266.     Úřad, vázán právním názorem svého předsedy vyjádřeným v druhostupňovém rozhodnutí 1, tak konstatuje, že zadavatelem zvolená kritéria stanovená v zadávací dokumentaci, která zadavatel využije v případě, že nebude možné s ohledem na zvýšený rozsah reference zadat více částí veřejné zakázky jednomu účastníkovi, rovněž jako určení pořadí jejich aplikace, jsou transparentní. Z kontextu zadávací dokumentace je zřejmé, co zadavatel formulací uvedených kritérií zamýšlel, tudíž zadavatelem zvolené výrazy „zpravidla pouze tehdy“ a „apod.“ nečiní zadávací podmínky rozpornými se zásadou transparentnosti. Zadavatel v zadávací dokumentaci srozumitelně stanovil, za jakých skutkových okolností bude časové hledisko a hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky aplikováno.

267.     Úřad dodává, že zadavatel ve svém vyjádření k této části návrhu uvedl, že část námitek, na niž předmětná část návrhu navazuje, nesplňovala základní požadavky na určitost a srozumitelnost podání, a námitky tak dle zadavatele nesplňovaly základní náležitosti námitek dle § 244 odst. 1 zákona, neboť z nich nebylo zřejmé, v čem konkrétně je spatřováno porušení zákona zadavatelem. Úřad k tomu uvádí, že v předmětné části námitek navrhovatel uvedl totožné skutečnosti jako následně v návrhu; z těchto skutečností je přitom to, v čem v čem navrhovatel porušení zákona spatřuje, dle Úřadu zcela zřejmé. Proto také Úřad předmětnou část návrhu (v níž jsou uvedeny tytéž skutečnosti jako v námitkách) mohl přezkoumat.

268.     Úřad v souladu s druhostupňovým rozhodnutím 1 uzavírá, že zadavatel stanovil pravidla pro hodnocení nabídek a pravidla pro určení, kolik částí veřejné zakázky může být zadáno jednomu účastníkovi zadávacího řízení, v souladu se zákonem, a Úřad tedy ve vztahu k této části návrhu neshledal důvody pro uložení nápravného opatření.

K části návrhu „Nezákonnost způsobu nastavení prokazování kvalifikace“

269.     Navrhovatel se v této části návrhu opět věnuje pravidlům stanoveným v bodě 2.2. zadávací dokumentace, která podle něj stanovují mechanismus prokazování kvalifikace. Podle navrhovatele má mechanismus popsaný v čl. 2. zadávací dokumentace umožňovat, aby dodavatel prokázal splnění kvalifikace pro více částí veřejné zakázky pomocí jediné reference a ve všech částech by se takový dodavatel mohl stát vybraným dodavatelem, a až ex post by zadavatel po takovém dodavateli požadoval „prokázání splnění kvalifikace ve zvýšeném rozsahu“, přičemž pokud by dodavatel kvalifikaci ve zvýšeném rozsahu neprokázal, má být vyloučen ze zadávacího řízení. Dle navrhovatele se jedná o „proměnlivá kvalifikační kritéria“, která však zákon nezná; dle navrhovatele dodavatel buď kvalifikaci splňuje a může být vybrán k uzavření smlouvy, nebo ji nesplňuje a pak vybraným dodavatelem být nemůže. Dle navrhovatele musí být ze zadávacích podmínek zcela jasné, jakou kvalifikaci bude dodavatel muset splňovat. Navrhovatel namítá, že kvalifikace se nestanovuje ve dvou nebo více kolech a že úprava zvolená zadavatelem umožňuje spekulativní účast dodavatelů v částech zakázky, což je dle navrhovatele umocněno nezákonným ustanovením zadávací dokumentace, podle něhož zadavatel nebude uplatňovat právo na plnění z jistoty, neboť mu toto právo nevzniká.

270.     Jak plyne z výše uvedeného, pravidla, která navrhovatel považuje za nezákonná, souvisejí s  referenčními zakázkami předkládanými dodavateli za účelem prokazování kvalifikace; je tedy zřejmé, že tato část návrhu se týká pravidel pro prokazování technické kvalifikace. Prokazování technické kvalifikace je v zadávací dokumentaci upraveno v bodě 5.4. Z tohoto článku vyplývá, že k prokázání splnění technické kvalifikace zadavatel požaduje předložení seznamu významných služeb ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona, v němž musí být uvedeny konkrétní zadavatelem uvedené údaje a musí z něj vyplývat, že dodavatel ve stanoveném období realizoval významné služby spočívající v provozování veřejné linkové osobní dopravy ve smyslu ust. § 2 odst. 7 písm. a) zákona o silniční dopravě v minimálním celkovém rozsahu km, který je uveden pro každou část veřejné zakázky samostatně v příloze č. 1 zadávací dokumentace. Je tedy zřejmé, že dodavatel splní technickou kvalifikaci v případě, že předloží seznam prokazující realizaci referenční služby v požadovaném rozsahu km; pokud dodavatel podává nabídky do více částí (dle bodu 12.1. zadávací dokumentace se nabídky podávají samostatně – odděleně pro každou část veřejné zakázky), pak musí do každé z těchto částí doložit samostatný seznam s uvedením seznamu významných služeb v požadovaném rozsahu.  

271.     Bod 2.2. zadávací dokumentace pak ve vztahu k prokazování technické kvalifikace stanoví, že jednu referenční zakázku může účastník zadávacího řízení teoreticky využít k prokázání technické kvalifikace i opakovaně u více částí veřejné zakázky, avšak s tím, že stane-li se účastník vybraným dodavatelem u více částí veřejné zakázky, musí jako další podmínku pro uzavření smlouvy ve smyslu § 104 písm. a) zákona zadavateli doložit splnění technické kvalifikace ve zvýšeném rozsahu, který bude odpovídat celkovému součtu minimálních celkových rozsahů km stanovených zadavatelem pro všechny části veřejné zakázky, u nichž je účastník vybraným dodavatelem. V bodě 2.2 zadávací dokumentace je dále stanoveno, že nebude-li účastník schopen postupem dle § 104 písm. a) zákona doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části, u nichž byl vybrán, budou mu zadány jen ty části veřejné zakázky, pro něž je schopen zvýšený rozsah reference doložit, přičemž při výběru konkrétních částí k zadání bude zadavatel aplikovat časové hledisko, ekonomické hledisko a hledisko zadavatelem preferované posloupnosti pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky. (viz bod 187. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

272.     Dle názoru Úřadu je z výše popsaných částí zadávací dokumentace zcela zřejmé, že technická kvalifikace se prokazuje samostatně pro každou část veřejné zakázky, do níž dodavatel podává nabídku, že k prokázání technické kvalifikace v různých částech veřejné zakázky mohou být použity tytéž referenční služby, a že pokud do určité části veřejné zakázky předloží seznam prokazující referenční službu v rozsahu požadovaném pro tuto část, pak splnění technické kvalifikace v této části veřejné zakázky prokáže. Současně je ze zadávací dokumentace jasný i další postup, který navazuje na to, že účastník splnění technické kvalifikace v určitých částech veřejné zakázky prokázal a současně se v určitých částech veřejné zakázky stal vybraným dodavatelem (tedy jeho nabídka byla v příslušných částech veřejné zakázky vyhodnocena jako nejvýhodnější). Tento další postup spočívá v tom, že stane-li se účastník vybraným dodavatelem ve více částech veřejné zakázky, bude po něm zadavatel požadovat, aby prokázal, že disponuje referenčními zakázkami v takovém rozsahu km, který odpovídá celkovému minimálnímu počtu km požadovanému zadavatelem v souhrnu pro všechny tyto části, s tím, že pokud celkový rozsah referenčních služeb bude nižší než celkový rozsah km požadovaný ve vztahu k částem, u nichž byl vybrán, budou mu zadány pouze části, pro něž jeho referenční zakázky postačují, a to podle hledisek uvedených v bodě 2.2 zadávací dokumentace. Ačkoliv je v souvislosti s tímto postupem zadavatele v zadávací dokumentaci používán pojem „zvýšený rozsah kvalifikace“ či „zvýšený rozsah reference“, ve skutečnosti již o prokazování technické kvalifikace ve smyslu bodu 5.4 zadávací dokumentace nejde (neboť tu již účastník ve vztahu k jednotlivým částem veřejné zakázky prokázal), ale jedná se o postup sloužící k určení konkrétních částí veřejné zakázky, které budou účastníkovi skutečně zadány.

273.     To, že účastníkovi, který se stal vybraným dodavatelem, resp. jehož nabídka byla vyhodnocena jako nejvýhodnější ve více částech veřejné zakázky, nakonec nebudou všechny tyto části zadány, tedy v žádném případě neznamená, že by v těch částech, v nichž s ním smlouva uzavřena nebude, tento účastník nesplnil technickou kvalifikaci požadovanou v bodě 5.4 zadávací dokumentace; jak již bylo vysvětleno výše, technická kvalifikace se prokazuje pro každou část veřejné zakázky zvlášť a teprve v návaznosti na to, že účastník kvalifikaci v jednotlivých částech kvalifikaci prokáže a současně je v určitých částech veřejné zakázky jeho nabídka vyhodnocena jako nejvýhodnější, nastává fáze, kterou řeší bod 2.2 zadávací dokumentace. V této fázi zadavatel posuzuje, zda rozsah kvalifikace, kterou účastník dosud předložil, postačuje pro to, aby mu mohly být zadány všechny části veřejné zakázky, v nichž byl vybrán, a pokud zjistí, že ne, vyzve jej k předložení dokladů o dalších referenčních službách tak, aby celkový rozsah referenčních služeb km pokryl zadavatelem požadovaný minimální rozsah km v součtu pro všechny části, v nichž se účastník stal vybraným dodavatelem. Pokud účastník referenční služby v potřebném rozsahu nepředloží, zadavatel pomocí hledisek časového, ekonomického a hlediska preferované posloupnosti určí, které z  částí veřejné zakázky tomuto účastníkovi zadá a které nikoliv.

274.     S ohledem na výše uvedené se Úřad neztotožňuje s tvrzením navrhovatele, že se v daném případě jedná o proměnlivá kvalifikační kritéria či že jde o jakousi „vícekolovou“ kvalifikaci.

275.     Navrhovatel v návrhu v návaznosti na argumentaci zadavatele o tom, že o proměnlivá kvalifikační kritéria by se jednalo tehdy, pokud by tato kritéria byla např. navázána na hodnoty předložené jinými účastníky v nabídkách, uvedl, že zadavatel formulací ekonomického hlediska zahrnul do zadávací dokumentace ustanovení, které sám označuje za příklad proměnlivých kvalifikačních kritérií, neboť rozdíl nabídkových cen je dle navrhovatele závislý právě na hodnotách předložených v nabídkách jinými účastníky. K tomu Úřad opakuje, že ze zadávací dokumentace jasně plyne, že ekonomické hledisko popsané v bodě 2.2. zadávací dokumentace není kritériem kvalifikace, ale je jedním z kritérií, která bude zadavatel aplikovat při určení, které části veřejné zakázky zadá jednomu účastníkovi. Současně Úřad uvádí, že způsob aplikace ekonomického hlediska (jakož i dvou ostatních hledisek) je v zadávací dokumentaci popsán zcela jasně a srozumitelně, a byť se při jeho aplikaci skutečně pracuje s rozdílem v nabídkových cenách účastníků, není na něm nic proměnlivého, neboť jde vždy pouze o to zjistit, v jaké části veřejné zakázky, v níž se účastník stal vybraným dodavatelem, je mezi jeho nabídkovou cenou a cenou účastníka druhého v pořadí největší rozdíl, a právě taková část bude účastníkovi zadána přednostně.

276.     Pokud navrhovatel zdůrazňuje, že § 104 písm. a), na nějž zadavatel v bodě 2.2. odkazuje, se vztahuje na předložení dokladů o kvalifikaci dodavatele, která ale musí být v tuto chvíli splněna, pak Úřad uvádí, že k předkládání dokladů požadovaných zadavatelem k prokázání zvýšeného rozsahu kvalifikace dle § 104 písm. a) dojde až poté, co účastník splnění technické kvalifikace ve vztahu ke konkrétním částem veřejné zakázky, v nichž byl v rámci hodnocení nabídek vybrán jako vybraný dodavatel, prokázal. Doklady, které zadavatel postupem podle dle § 104 písm. a) požaduje, tedy neslouží k prokázání technické kvalifikace v jednotlivých částech veřejné zakázky ve smyslu bodu 5.4. zadávací dokumentace, ale k určení, kolik částí lze zadat účastníkovi, který je vybraným dodavatelem ve více částech veřejné zakázky.

277.     Dle navrhovatele umožňuje úprava zvolená zadavatelem spekulativní účast dodavatelů v částech veřejné zakázky, což je dle navrhovatele umocněno nezákonným ustanovením, podle něhož zadavatel v  případě, že účastníka v částech veřejné zakázky, které mu pro neprokázání zvýšeného rozsahu referencí nebudou zadány, vyloučí, nebude uplatňovat právo na plnění z jistoty; navrhovatel poukazuje na § 122 odst. 7 zákona a uvádí, že podle tohoto ustanovení zadavateli právo na plnění z jistoty nepochybně vzniká.

278.     Zadavatel v bodě 2.2 zadávací dokumentace stanovil, že v částech veřejné zakázky, v nichž byl účastník vybrán jako vybraný dodavatel, ale vzhledem k nedoložení splnění zvýšeného rozsahu referencí mu nebudou zadány, bude účastník vyloučen podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona; zadavatel současně uvedl, že takové vyloučení nezakládá jeho právo na plnění z jistoty podle § 41 odst. 8 zákona a že v takovém případě účastníkovi složenou jistotu vrátí.

279.     Úřad k námitce navrhovatele, podle níž zadavateli podle § 122 odst. 7 zákona právo na plnění z jistoty vzniká, uvádí, že podle § 41 odst. 8 zákona má zadavatel právo na plnění z jistoty, pokud účastníku zadávacího řízení v zadávací lhůtě zanikla účast v zadávacím řízení po vyloučení podle § 122 odst. 7 nebo § 124 odst. 2 zákona. Ustanovení § 41 odst. 8 zákona tedy neřeší případ vyloučení ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 písm. a), podle něhož hodlá zadavatel dle zadávací dokumentace postupovat. I pokud by se však jednalo o vyloučení podle § 122 odst. 7 zákona, jak naznačuje navrhovatel, z ustanovení § 41 odst. 8 zákona je zřejmé, že zadavatel má v případě vyloučení účastníka podle § 122 odst. 7 na plnění z jistoty právo, což však nevylučuje, že tohoto práva nevyužije. To, že zadavatel v zadávací dokumentaci uvedl, že jistotu v jím popsaném případě požadovat nebude, tedy není v rozporu se zákonem.

280.     Pokud jde o námitku týkající se možnosti spekulativní účasti dodavatelů v různých částech veřejné zakázky, Úřad konstatuje, že mu není zřejmé (a navrhovatel to v návrhu nijak blíže nevysvětluje), v čem by taková spekulativní účast měla spočívat, resp. jak by k ní v návaznosti na zadavatelem stanovený postup mělo docházet.

281.     Jak již Úřad uvedl v předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí, jedná se o rozsáhlou veřejnou zakázku rozdělenou na 11 částí a to, že zadavatel v zadávací dokumentaci nastavil pravidla pro případný výběr konkrétních částí veřejné zakázky, které budou zadány jednomu účastníkovi v případě, kdy tento účastník nebude schopen doložit splnění zvýšeného rozsahu reference pro všechny části veřejné zakázky, u nichž byl vybrán, je přitom dle Úřadu zcela namístě a umožňuje to účast širokému okruhu dodavatelů, neboť ti nemusí disponovat doklady o realizaci referenčních zakázek v rozsahu km potřebném pro všechny části veřejné zakázky, do kterých podávají nabídku, ale v případě, že se stanou vybraným dodavatelem ve více částech, mohou s nimi být uzavřeny smlouvy pouze v těch částech, pro něž požadovaný rozsah referenčních zakázek prokáží. Každý dodavatel tedy i v případě, že nedisponuje potřebným souhrnným počtem referenčních km pro všechny části veřejné zakázky, může podat nabídky do více různých částí veřejné zakázky. Zadavatelem zvolené nastavení zadávacích podmínek tak umožňuje větší soutěž o veřejnou zakázku.

282.     Úřad k této části návrhu uzavírá, že ve stanovení způsobu prokazování technické kvalifikace a následného postupu sloužícího k určení částí veřejné zakázky, které budou zadány jednomu účastníkovi, neshledal porušení zákona a tedy ani důvod pro uložení nápravného opatření.

K části návrhu „Nedostatečná lhůta pro přípravu na plnění veřejné zakázky“

283.     Navrhovatel v této části návrhu namítá, že lhůta pro přípravu plnění veřejné zakázky stanovená zadavatelem v čl. 3. zadávací dokumentace v délce 6, resp. 7 měsíců ode dne uzavření smlouvy je s ohledem na dodací lhůty výrobců autobusů nepřiměřeně krátká a diskriminační vůči účastníkům, kteří nemají v současnosti vozidla v příslušné specifikaci, v čemž spatřuje porušení § 6 odst. 1, resp. § 36 odst. 1 zákona.

284.     Zadavatel ve vyjádření k návrhu uvádí, že se navrhovatel v této části návrhu vůbec nevyjádřil k argumentaci zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách a oproti námitkám neuvedl žádnou novou argumentaci. Zadavatel cituje z předmětné části návrhu pasáž, v níž navrhovatel uvádí, že předpokládá, že ve správním řízení Úřad vyžádá sdělení od výrobců autobusů, na základě kterých bude moci posoudit pravdivost tvrzení navrhovatele, podle něhož „není dodací lhůta autobusů dle požadavků zadavatele nepřiměřeně krátká a diskriminační (…)“, a uvádí, že návrh je zmatený a vnitřně rozporný. Dle zadavatele navrhovatel požaduje od Úřadu ověřit pravdivost svého tvrzení, že dodací lhůta autobusů dle požadavků zadavatele není nepřiměřeně krátká, na druhé straně však tvrdí (avšak nijak neodůvodňuje) opak. Dle zadavatele návrh v této části nemá náležitost dle § 251 odst. 1 zákona, když v něm absentuje informace o tom, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech; zadavatel proto navrhuje, aby správní řízení bylo podle § 257 písm. b) zastaveno, případně aby byl návrh zamítnut podle § 265 písm. b) zákona, neboť nebyl podán oprávněnou osobou.

285.     K tomu Úřad uvádí, že zadavatelem citované tvrzení navrhovatele, v němž navrhovatel uvádí, že lhůta „není nepřiměřeně krátká“, je skutečně v rozporu se zbývajícím obsahem dané části návrhu i s jejím nadpisem, z nichž plyne, že navrhovatel naopak lhůtu pro přípravu na plnění veřejné zakázky (tj. lhůtu pro obstarání potřebných vozidel) za nepřiměřeně krátkou považuje. Dle Úřadu však lze ze zbývajícího obsahu předmětné části návrhu i z jejího nadpisu dovodit, že citované tvrzení navrhovatele s největší pravděpodobností obsahuje chybu v psaní, kdy navrhovatel napsal „není nepřiměřeně krátká“, ačkoliv zamýšlel napsat „je nepřiměřeně krátká“.

286.     Dle Úřadu tak je z předmětné části návrhu zřejmé, že navrhovatel spatřuje nezákonnost zadávací dokumentace v délce lhůty pro přípravu na plnění veřejné zakázky vymezené zadavatelem v bodě 3. zadávací dokumentace, která je dle navrhovatele příliš krátká na to, aby si dodavatelé, kteří nemají k dispozici požadovaná vozidla pro plnění veřejné zakázky, tato vozidla v zadavatelem stanovené lhůtě před zahájením plnění veřejné zakázky od výrobců obstarali. Z dané části návrhu tak dle Úřadu je zřejmé, v čem navrhovatel porušení zákona zadavatelem spatřuje, navrhovatel současně v návrhu specifikoval újmu, která mu v důsledku nezákonně stanovených zadávacích podmínek (tedy i v důsledku nezákonně stanovené lhůty pro přípravu na plnění veřejné zakázky) hrozí (tj. nemožnost plnit veřejnou zakázku); náležitost dle § 251 odst. 1 tedy návrh má a důvod pro zastavení správního řízení dle § 257 písm. b) zákona ve vztahu k této části návrhu tak dán není. K požadavku zadavatele, aby byl návrh zamítnut z důvodu nepodání oprávněnou osobou, Úřad odkazuje na část odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde existenci aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu ve vazbě na tvrzenou újmu řešil a kde dospěl k závěru, že navrhovatel k podání návrhu aktivně legitimován je.

287.     Pokud jde o samotnou námitku nedostatečné délky lhůty pro přípravu plnění veřejné zakázky, Úřad uvádí následující. V čl. 3. zadávací dokumentace je stanoveno, že předpokládaný termín realizace veřejné zakázky na základě uzavřené smlouvy je od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2029 (resp. v případě části 1 veřejné zakázky od 1. 2. 2020 – 31. 1. 2020) s tím, že tento termín vychází z předpokladu uzavření smlouvy nejpozději do 30. 6. 2019. Dále je zde stanoveno, že nedojde-li k uzavření smlouvy do 30. 6. 2019, bude termín zahájení realizace veřejné zakázky automaticky posunut tak, aby mezi termín zahájení realizace byl vždy k 1. dni kalendářního měsíce a současně aby mezi uzavřením smlouvy a zahájením realizace bylo vždy šest celých kalendářních měsíců.

288.     Jak plyne z návrhu, lhůtu 6 měsíců pro přípravu plnění navrhovatel považuje za příliš krátkou, a to s ohledem na běžné dodací lhůty výrobců autobusů, přičemž navrhuje Úřadu, aby délku dodacích lhůt u výrobců autobusů v rámci správního řízení ověřil. Z uvedeného plyne, že navrhovatel fakticky namítá, že během zadavatelem stanovených 6 měsíců není možné od výrobců autobusů požadovaná vozidla získat.

289.     Úřad však uvádí, že nikde v zadávací dokumentaci ani jejích přílohách není uvedeno, že by dodavatelé museli v okamžiku zahájení plnění veřejné zakázky používat nové autobusy, tj. například pořizované přímo od výrobců. Zadavatel v bodu 2.3. zadávací dokumentaci v části nadepsané „Technické podmínky“ pouze uvedl, že plnění veřejné zakázky bude zajišťováno kategoriemi vozidel (busů), které jsou vymezeny v příloze č. 10 smlouvy – Standardy kvality PID (dále jen „Standardy kvality PID“); a že Standardy kvality PID taktéž stanoví podrobnou specifikaci technických požadavků na vozidla a jejich vybavení.

290.     V bodě 4.2.2.1 „Stáří vozového parku na počátku kontraktu“ Standardů kvality PID je uvedeno, že na začátku kontraktu je minimálně 25 % vozového parku mladší 3 let od data první registrace, v bodě 4.2.2.2 „Průměrné stáří vozového parku po celou dobu trvání kontraktu“ je pak uvedeno, že v průběhu kontraktu je maximální průměrné stáří vozového parku 9 let. Z toho jasně plyne, že ke dni zahájení plnění veřejné zakázky nemusí mít dodavatel k dispozici nová vozidla, tedy vozidla, která by musel kupovat přímo od výrobce.

291.     To, že pro plnění veřejné zakázky nejsou vyžadována nová vozidla, navíc zadavatel výslovně uvedl ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 25. 4. 2019. Zde zadavatel uvedl i to, že nevyžaduje, aby byl dopravce vlastníkem vozidel (viz bod 209. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

292.     Zadavatel dále v  článku 2.3. zadávací dokumentace upozornil dodavatele, že v určitých konkrétně vymezených částech veřejné zakázky bude docházet k přechodu vozidel dosavadního dopravce na nového dopravce.

293.     Z uvedeného plyne, že pro zahájení plnění veřejné zakázky nemusí dodavatel kupovat nová vozidla od výrobců, ale může, za předpokladu splnění dalších podmínek stanovených v zadávací dokumentaci, použít vozidla starší a již použitá, případně může použít vozidla pronajatá či zapůjčená. Navíc pro určité části veřejné zakázky bude mít k dispozici určitý počet vozidel od stávajícího dopravce. S ohledem na to Úřad nepřistoupil ke zjišťování, jaké jsou dodací lhůty výrobců autobusů, jak požadoval navrhovatel, neboť i pokud by tyto lhůty byly delší, než zadavatelem stanovená lhůta pro přípravu plnění veřejné zakázky, mají dodavatelé s ohledem na specifika projednávané věci jiné možnosti, jak si požadovaná vozidla zajistit.

294.     Vzhledem k tomu neshledal Úřad lhůtu pro přípravu plnění veřejné zakázky stanovenou v čl. 3. zadávací dokumentace jako nezákonnou, a neshledal ve vztahu k této části návrhu tudíž ani důvody pro uložení nápravného opatření.

K části návrhu „Nejasnost ohledně rozsahu zadavatelem požadované profesní způsobilosti“

295.     Navrhovatel v této části návrhu uvádí, že zatímco z levého sloupce tabulky uvedené v bodě 5.2. zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel požaduje, aby dodavatel disponoval koncesí na provozování silniční motorové dopravy (což považuje navrhovatel za korektní), v pravém sloupci téže tabulky zadavatel uvádí, že požaduje doklady o oprávnění k podnikání „pokrývající v celém rozsahu předmět této veřejné zakázky (viz čl. 2. zadávací dokumentace)“, což je dle navrhovatele neurčité, neboť čl. 2. zadávací dokumentace odkazuje na návrh smlouvy na plnění veřejné zakázky a smluvní povinnosti dodavatele zahrnují i jiné výkony než silniční dopravu, např. údržbu zastávek, u nichž není dle navrhovatele zřejmé, zda pro jejich výkon není potřeba jiné oprávnění. V této skutečnosti spatřuje navrhovatel porušení § 36 odst. 3 zákona.

296.     Úřad k tomu uvádí následující. Bod 5.2. zadávací dokumentace nazvaný „Profesní způsobilost dle § 77 ZZVZ“ obsahuje tabulku se dvěma sloupci. V prvním sloupci nadepsaném „Profesní způsobilost splňuje dodavatel, který předloží“ je pod bodem b) uvedeno, že zadavatel požaduje, aby dodavatel doložil oprávnění k podnikání „minimálně v následujícím rozsahu živnostenských oprávnění (koncesovaná živnost): Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče“. Druhý sloupec nadepsaný „Způsob prokázání splnění“ obsahuje pod bodem b) text „Doklady o oprávnění k podnikání (živnostenský list, výpis ze živnostenského rejstříku) pokrývající v plném rozsahu předmět této veřejné zakázky (viz čl. 2 zadávací dokumentace)“.

297.     Z bodu 5.2. zadávací dokumentace je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel v jednotlivých sloupcích v něm uvedené tabulky uvádí dva různé údaje – první sloupec věcně vymezuje, jakým oprávněním k podnikání musí dodavatel disponovat, aby splnil kvalifikaci (tj. co musí dodavatel splňovat), a druhý sloupec uvádí, jak má dodavatel to, že kvalifikaci splňuje, zadavateli prokázat (tj. prostřednictvím jakého dokladu má zadavateli prokázat, že skutečnost uvedenou v prvním sloupci splňuje). Dle názoru Úřadu tedy z tabulky jasně vyplývá, že aby byl dodavatel profesně způsobilý k plnění veřejné zakázky, musí být oprávněn podnikat v oboru Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče, a aby to, že v tomto oboru oprávněn podnikat je, prokázal zadavateli, musí mu v nabídce předložit příslušný doklad o oprávnění k podnikání, který to potvrzuje.

298.     To, že je ve druhém sloupci tabulky uveden odkaz na čl. 2 zadávací dokumentace, dle názoru Úřadu na výše uvedeném závěru nic nemění. V čl. 2 bodě 2.3 „Podrobné vymezení předmětu veřejné zakázky“ zadávací dokumentace je uvedeno, že předmětem veřejné zakázky je poskytování služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou osobní dopravou za účelem zajištění dopravní obslužnosti na území hlavního města Prahy. Takové vymezení předmětu veřejné zakázky plně koresponduje s požadavkem na to, aby dodavatel byl oprávněn podnikat v oboru, který je výslovně uveden v prvním sloupci tabulky, tj. Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče. To, že bod 2.3 smlouvy obsahuje odkaz na návrh smlouvy, v němž jsou podrobně upraveny podmínky a způsob plnění veřejné zakázky, nemění nic na tom, že předmětem veřejné zakázky je poskytování služeb v přepravě cestujících, čemuž odpovídá zadavatelem požadovaný obor podnikání. K argumentaci navrhovatele, podle níž není zřejmé, zda např. pro údržbu zastávek, která je jedním z výkonů zakotvených ve smlouvě, není potřeba jiné oprávnění, Úřad konstatuje, že z ustanovení smlouvy upravujících péči o zastávky (ani z jiných částí zadávacích podmínek) nelze nutnost disponovat jiným oprávněním k podnikání než tím, které uvedl zadavatel v bodě 5.4 zadávací dokumentace, dovodit. Úřad dodává, že významu pojmu údržba zastávek, resp. zastávková péče, a z něho plynoucími povinnostmi dodavatele, se bude podrobně věnovat v další části odůvodnění tohoto rozhodnutí.

299.     Úřad dodává, že zadavatel ve vyjádření k této části návrhu bez bližšího vysvětlení uvedl, že argumentaci navrhovatele nejasností zadávacích podmínek z hlediska rozsahu předmětu plnění v části údržby zastávek považuje za opožděnou a návrh z tohoto důvodu za podaný neoprávněnou osobou, neboť mu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. K tomu Úřad uvádí, že námitky v této části obsahují totožná tvrzení jako návrh, včetně tvrzení, že neurčitost požadavků na prokázání profesní způsobilosti plyne z toho, že zadavatel odkazuje na předmět plnění vymezený v čl. 2 zadávací dokumentace, tento článek odkazuje na návrh smlouvy a smluvní povinnosti dodavatele, které jsou v návrhu smlouvy obsaženy, zahrnují vedle silniční dopravy např. i údržbu zastávek, u níž není zřejmé, zda pro její výkon není třeba jiné oprávnění k podnikání než to, které zadavatel uvedl v bodě 5.2 zadávací dokumentace. S tvrzením zadavatele o tom, že v této části nebyly podány řádné a včasné námitky, se tedy Úřad neztotožňuje.

300.     Dle Úřadu tak zadávací dokumentace vymezuje požadavky zadavatele na prokázání profesní způsobilosti dostatečně jasně a srozumitelně. Ve vztahu k této části návrhu tedy Úřad neshledal porušení zákona a tedy ani důvod pro uložení nápravného opatření.

K části návrhu „Nedostatky návrhu smlouvy“

301.     Navrhovatel v této části návrhu uvádí, že v návrhu smlouvy na plnění veřejné zakázky identifikoval řadu nedostatků, které jednotlivě popisuje. K této části návrhu nejprve Úřad obecně uvádí následující.

302.     Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona jsou zadávacími podmínkami veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se průběhu zadávacího řízení a účasti v zadávacím řízení. Jak vyplývá z § 28 odst. 1 písm. b) zákona, zadávací dokumentaci tvoří veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky. Zadávací dokumentace je tak nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení, na jehož základě dodavatelé zpracovávají své nabídky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 30/2010-182 ze dne 16. 11. 2010). 

303.     Podle § 36 odst. 3 zákona pro zadavatele platí povinnost stanovit a poskytnout dodavatelům zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Dodavatelé na základě tohoto souboru dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zpracovávají své nabídky, a proto zadávací podmínky musí být zpracovány s maximální pozorností dostatečně konkrétně a podrobně, aby dodavatelé mohli zpracovat své nabídky tak, aby vyhověly požadavkům zadavatele, byly vzájemně porovnatelné a aby je zadavatel mohl posuzovat a hodnotit podle předem jednoznačně a transparentně určených pravidel. Odpovědnost zadavatele za správnost a úplnost zadávacích podmínek nesmí být přenášena na dodavatele.

304.     Mezi zadávací podmínky, jak jsou vymezeny v § 28 odst. 1 písm. a) zákona, patří mimo jiné také podmínky účasti v zadávacím řízení. Podmínky účasti v zadávacím řízení jsou pak vymezeny ustanovením § 37 zákona. Podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona může zadavatel podmínky účasti v zadávacím řízení stanovit jako obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky.

305.     V šetřeném případě zadavatel specifikoval obchodní a smluvní podmínky prostřednictvím závazného návrhu smlouvy, který tvoří přílohu č. 2 zadávací dokumentace.

306.     K problematice obchodních a smluvních podmínek v rámci zakázkového práva Úřad uvádí, že možnost Úřadu vyjadřovat se ke smluvním, resp. obchodním podmínkám je značně omezená. Uvedený závěr má podporu např. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 48/2011-69 ze dne 28. 2. 2013, v němž je uvedeno, že není na Úřadu, „aby hodnotil vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem, nejedná-li se o zjevný exces vyvolávající nemožnost plnění předmětu zakázky a nejde-li o pravidlo pro posuzování kvalifikace a samotného hodnocení nabídek, jež by muselo být předmětem posouzení z pohledu ZVZ.“ Z výše řečeného lze tedy dovodit, že v kompetenci Úřadu je posoudit, zda smluvní, resp. obchodní podmínky jsou skutečně přiměřené požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení některého ze základních principů (zásad) zákona vymezených v § 6 zákona. Úřad dodává, že přestože uvedený rozsudek se vztahoval k právní úpravě obsažené v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jsou jeho závěry plně aplikovatelné i na postup podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

307.     Shledá-li tedy Úřad některé ustanovení návrhu smlouvy, který zadavatel učinil součástí zadávací dokumentace, nejasným nebo nejednoznačným, neznamená to automaticky, že je v rozporu se zákonem. Z ustálené rozhodovací praxe soudů plyne, že nezákonné je smluvní ustanovení zakotvující obchodní podmínky pouze tehdy, dotýká-li se zásad, na kterých zákon stojí (§ 6 zákona). To se typicky děje v situacích, kdy je smluvní podmínka excesivní (např. v praxi naprosto neobvyklá či extrémně zatěžuje jednu stranu smlouvy apod.).

308.     Současně platí, že základní zásady formulované v § 6 zákona představují hodnoty, jejichž zabezpečení v zadávacím řízení má ve svém důsledku vést k zajištění hospodářské soutěže o veřejnou zakázku. Posuzuje-li tedy Úřad vliv určité smluvní podmínky na základní zásady zadávacího řízení, nemůže zcela odhlížet od toho, v jaké míře se v daném případě hospodářská soutěž skutečně uplatnila. Ve zdejší věci byla účast v zadávací řízení hojná (30 nabídek od 12 různých dodavatelů), k čemuž je nutno při posouzení věci přihlédnout.

309.     Vzhledem k výše uvedenému se Úřad v šetřeném případě zabýval tím, zda nejsou jednotlivá navrhovatelem napadená ustanovení smlouvy stanovena způsobem, který by mohl mít zásadní dopad na průběh samotného zadávacího řízení, čili zda se nejedná o smluvní podmínky neúnosně narušující základní zásady zadávacího řízení vyjádřené v § 6 zákona. Následně se bude Úřad zabývat jednotlivými navrhovatelem napadenými ustanoveními smlouvy.

K bodu „Nejasný obsah ujednání o riziku výkyvů tržeb“

310.     Navrhovatel uvádí, že mu není jasné, co plyne z čl. VIII. odst. 1 písm. c) návrhu smlouvy, podle něhož je objednatel (zadavatel) v případě nenaplnění předpokládané výše tržeb povinen navrhnout a projednat změnu výše kompenzace. Navrhovateli není jasné, zda dodavateli z uvedeného ustanovení smlouvy plynou nějaké povinnosti, např. přistoupit na návrh objednatele na změnu výše kompenzace. Dle navrhovatele samotná předpokládaná výše tržeb není v zadávací dokumentaci nikde uvedena.

311.     Zadavatel k tomu v rozhodnutí o námitkách (na které odkazuje v rámci vyjádření k návrhu) uvedl, že dopravci z předmětného ustanovení smlouvy žádné povinnosti neplynou a že riziko výkyvu tržby nese objednatel. Zadavatel rovněž vysvětlil, že dopravci se podílejí na dělbě tržeb a dostávají měsíčně příslušnou paušální částku dle mechanizmu popsaného v příloze č. 8 smlouvy (Principy Tarifní smlouvy). K údaji o předpokládané výši tržeb uvedl, že tento je uveden pro každý svazek v příloze č. 5 smlouvy.

312.     Úřad uvádí, že z textace předmětného článku smlouvy (viz bod 199. odůvodnění tohoto rozhodnutí) vyplývají povinnosti pouze pro objednatele (zadavatele), které se aktivují v případě, že nedojde k naplnění předpokládané výše tržeb podle této smlouvy. V takovém případě má zadavatel povinnost navrhnout a projednat s dopravcem:

• změnu výše kompenzace od objednatele,
• změnu závazného jízdního řádu,
• změnu tarifu PID po projednání v orgánech zadavatele a Středočeského kraje.

313.     K tomu Úřad dodává, že přepokládaná výše tržeb pro každou část veřejné zakázky (dle svazku linek) je (jak uvádí i zadavatel) uvedena v příloze č. 5 „Výpočet nákladů na linku – předběžný odborný odhad kompenzace za rok 2020“ smlouvy (pozn. Úřadu: pro každou část veřejné zakázky je tato příloha samostatná – údaje se liší dle čísla autobusové linky; Úřad tak učinil podkladem rozhodnutí pro názornost pouze přílohu vážící se k jedné z 11 částí veřejné zakázky). Např. pro linku č. 153 je předpokládává výše tržby 589 696,73 Kč bez DPH. 

314.     K výše uvedenému Úřad uzavírá, že dle jeho názoru je textace shora popsané smluvní podmínky jasná a je zřejmé, že stanoví povinnosti zadavateli a že z ní dodavateli žádná povinnost, jako např. povinnost přistoupit na změnu výše kompenzace, nevzniká. Úřad neshledal, že by výše uvedená smluvní podmínka narušovala zásady dle § 6 zákona, a neshledal tedy ani důvod pro uložení nápravného opatření.

K bodu „Zmatečná ustanovení o povinnostech dodavatele, pokud jde o zastávkovou péči“

315.     Navrhovatel považuje ustanovení návrhu smlouvy ohledně zastávkové péče za zmatečná. Podle navrhovatele nelze ze smlouvy zjistit reálný obsah a meze odpovědnosti dodavatele za péči o zastávky. Úřad v souladu se závěry plynoucími z druhostupňového rozhodnutí 2, jimiž je vázán, uvádí následující.

316.     Podle čl. VIII. „Další vzájemné vztahy mezi dopravcem a objednavatelem, systémové vztahy“ odst. 7 Smlouvy je dopravce povinen zajistit si na dobu trvání Smlouvy využívání zastávkových zařízení.

317.     Podle čl. IX. „Další povinnosti dopravce“ odst. 11 Smlouvy se dopravce „zavazuje zajišťovat péči o zastávkové prostory včetně vybavení zastávek, zastávkových označníků a vyvěšování platných zastávkových jízdních řádů v souladu s čl. XV. této smlouvy“.

318.     Podle čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 1 Smlouvy „(z)astávka musí být vybavena podle právních předpisů a požadavků objednatele z hlediska potřeb systému PID“.

319.     Podle čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 2 Smlouvy „(p)ožadavky na vzhled a vybavení zastávkových zařízení jsou uvedeny ve Standardech kvality PID, které tvoří přílohu č. 10 této smlouvy“.

320.     Podle čl. XV. „Zastávky a vybavení zastávkových zařízení“ odst. 3 Smlouvy „(d)opravce je povinen zajistit úklid a údržbu zastávky pouze v případě, že je vlastníkem nebo správcem zastávkového prostoru a je za stav zastávky odpovědný“.

321.     Z čl. IX. odst. 11 Smlouvy plyne, že v rámci péče o zastávkové prostory má dopravce zajišťovat vybavení zastávek, zastávkových označníků a vyvěšování platných zastávkových jízdních řádů, a to v souladu s čl. XV. Smlouvy.  

322.     Co se týče povinnosti vyvěšovat platné zastávkové jízdní řády, ust. § 18 odst. 1 písm. f) zákona o silniční dopravě dopravci ukládá povinnost zveřejnit v zastávce jízdní řád a název zastávky a po celou dobu provozování dopravy zajistit v zastávce zveřejnění jízdního řádu ve znění jeho schválených změn. Tato povinnost je pak smlouvou o službách přenesena na ROPID (viz bod 206. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že povinnost vyvěšovat platné jízdní řády, která je pro dopravce zakotvena v čl. IX. odst. 11 smlouvy, je smluvně převedena na ROPID a dopravce ji tedy zajišťovat nebude. V souladu s čl. IV. odst. 3 smlouvy o službách bude dopravce za vyvěšování platných jízdních řádů ROPID platit sjednanou cenu.

323.     Pokud jde o požadavky na vybavení zastávek a na vzhled a vybavení zastávkových zařízení, ty jsou v čl. XV. odst. 1 a 2 Smlouvy stanoveny neadresně, tj. z textu příslušných ustanovení smlouvy není přímo zřejmé, kdo za splnění těchto požadavků odpovídá. Čl. XV. odst. 3 smlouvy pak stanoví, že úklid a údržbu zastávky dopravce zajišťuje pouze v případě, že je vlastníkem nebo správcem zastávkového prostoru. Z toho plyne, že za úklid a údržbu zastávky je dopravce zodpovědný pouze v případě, že je vlastníkem nebo správcem této zastávky; kdo odpovídá za splnění požadavků na vybavení zastávek a zastávkových zařízení však přímo z textu čl. XV. Smlouvy zřejmé není. 

324.     S ohledem na absenci uvedení konkrétního údaje o subjektu odpovědném za vybavení zastávek a zastávkových zařízení ve Smlouvě by se mohlo jevit, že smluvní ustanovení týkající se péče o zastávkové prostory nejsou dostatečně jasná. Úřad však v souladu s druhostupňovým rozhodnutím 2 uvádí, že to, zda byly smluvní podmínky stanoveny určitě a jednoznačně, je třeba hodnotit z pohledu dodavatele, resp. dopravce působícího v dotčeném oboru a jednajícího s obvyklými znalostmi, který se o zakázku uchází. Zaprvé je tedy třeba zohlednit to, jak by zadávací dokumentaci pochopil průměrný odborně zdatný dodavatel působící v dotčeném oboru. Nutnost takového přístupu přímo vyplývá z požadavku vykládat zadávací dokumentaci ve světle praxe obvyklé při zadávání obdobných veřejných zakázek, neboť lze předpokládat, že obvyklá praxe je založená na racionálním rozhodování zadavatelů i dodavatelů.

325.     Tuto obecnou tezi lze podpořit například rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 Afs 42/2012 - 51, kde se uvádí (bod 20.): „Nejednoznačnost textu by jistě mohla být odstraněna existující zvyklostí či ustálenými praktikami v daném oboru, které by profesionál podnikající v diagnostice komunikací měl znát. (…) Nejednoznačnost pravidla nelze samozřejmě bez dalšího dovozovat jen z toho, že žalobkyně pravidlo pochopila jinak.“ Skutečnost, že si navrhovatel případně nesprávně vyložil zadávací (smluvní) podmínky nebo nedisponoval obvyklými znalostmi či nevynaložil obvyklou péči při studiu zadávacích podmínek, tedy ještě automaticky nemusí utvořit závěr o neurčitosti či nejasnosti zadávacích podmínek.

326.     Úřad v souladu s druhostupňovým rozhodnutím 2 uvádí, že zrušení zadávacího řízení je velmi závažným zásahem do sféry zadavatele; z toho důvodu je nutno v případě pochybností, zda některé ustanovení Smlouvy nepřipouští více myslitelných výkladových variant, zohlednit rovněž celkovou racionalitu jednotlivých v úvahu přicházejících variant. Výklad, podle něhož by zadavatel požadoval od dopravců, aby vybavovali a spravovali cizí zastávky a instalovali tam nové označníky, se přitom může jevit jako potenciálně iracionální.

327.     Zadavatel ve vyjádření ze dne 25. 11. 2019 Úřadu tvrdil, že péče o zastávkové prostory a zařízení je dle čl. XV. odst. 3 Smlouvy omezena na případy vlastnictví nebo správy zastávkového prostoru (bod 320. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad se v návaznosti na to zabýval tím, zda z dokumentace o zadávacím řízení plyne odpověď na otázku, kdo je vlastníkem či správcem zastávkových prostorů, a zjistil následující.

328.     Požadavky na vzhled a vybavení zastávkových zařízení jsou uvedeny v příloze č. 10 smlouvy – Standardy kvality PID. V bodě „4.4. Zastávky/stanice[přístupové body]“ se uvádí, že vzhled a vybavení zastávek/stanic blíže specifikuje „Standard zastávek PID“.

329.     Standard zastávek PID je dokument, jehož tvorbou byla Radou hlavní města Prahy pověřena organizace − Regionální organizátor pražské integrované dopravy (dále jen „ROPID“). Jde o koncepční dokument, který definuje pravidla a ukazuje postupy, jak zlepšit vzhled i vybavení nejen zastávek tramvají a autobusů, ale i celých přestupních uzlů veřejné dopravy. Tento dokument je rozdělený na 7 částí a poslední 7. část je nazvaná „Majetkoprávní řešení zastávek a přestupních bodů“. Zde je uveden detailnější přehled správy a údržby současného stavu podle typy dopravy. Na str. 278-281 Standardu zastávek PID je přehledová tabulka rozdělení kompetencí a správy jednotlivých prvků zastávek a přestupních bodů v rámci hlavního města Prahy (viz http://standardzastavek.pid.cz/standard-zastavek-pid/). V této tabulce je podrobně uvedeno, co je součástí zastávkového prostoru a kdo nad konkrétní součástí vykonává kompetenci jako vlastník či správce v případě autobusové dopravy, metra či tramvaje na území města Prahy.

330.     Ze Standardu zastávek PID plyne, že na území hlavního města Prahy jsou správci či vlastníky prostorů jednotlivých zastávek buď TSK, DPP nebo příslušné městské části.

331.     Informace o tom, kdo je ke dni zahájení zadávacího řízení vlastníkem zastávkových označníků, je obsažena v tabulkách, které jsou přílohou č. 1 ke Smlouvě o poskytování služeb k zajištění jednotného plnění závazku veřejné služby dle zákona č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících, která zase tvoří přílohu č. 15 Smlouvy (dále jen „tabulky P15“).

332.     Z výše uvedených dokumentů plyne, že různé části zastávkových prostorů jsou v majetku či správě pouze DPP, TSK, resp. třetích osob. Výše uvedené dokumenty přitom tvoří součást zadávací dokumentace, každý dodavatel, který má zájem o veřejnou zakázku a který se v dotčené oblasti dopravní obslužnosti pohybuje, by s nimi tudíž měl být obeznámen. Dle Úřadu výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že zadavatel nemá zapotřebí poptávat péči o vybavení zastávek a zastávkových označníků, které již mají osobu odpovědnou za svou správu, neboť tuto činnost vykonávají právě tyto osoby. Účelem šetřených smluvních ustanovení tedy zřejmě nemůže být přenášet odpovědnost za péči za takové zastávkové prostory na dopravce. Současně lze dle Úřadu přisvědčit zadavateli, který v rozkladu 2 uvedl, že „zastávkové označníky jsou ve vlastnictví třetích osob (v některých případech i soukromých subjektů) a jakýkoliv zásah do zastávkových označníků by byl nepřípustným zásahem do jejich vlastnického práva“ (str. 5 a 6 rozkladu).

333.     Lze tedy konstatovat, že s ohledem na obvyklou praxi a veřejně dostupný dokument „Standard zastávek PID“ a tabulky P15, které jsou součástí zadávací dokumentace, je, resp. by mělo být, dodavatelům známo, že zastávková zařízení na území hlavního města Prahy jsou ve vlastnictví pouze DPP a TSK či dalších subjektů, které zajišťují vybavení zastávek a zastávkových označníků. Z toho důvodu zadavatel uložil v čl. VIII. odst. 7 Smlouvy dodavatelům, aby si zajistili na dobu trvání Smlouvy užívaní zastávkových zařízení.

334.     Zadavatel však již nestanovil, aby příslušný dodavatel převzal povinnost spravovat zastávkový prostor, který nevlastní. To, že by zadavatel mohl mít v úmyslu přenést odpovědnost za správu zastávkových zařízení ve vlastnictví či správě třetích osob na dopravce, přitom nelze dovodit ani z žádného jiného ustanovení zadávací dokumentace (včetně ustanovení smluvních).

335.     S ohledem na všechny informace uvedené ve Smlouvě, v zadávací dokumentaci včetně dokumentů, na něž zadavatel v zadávací dokumentaci odkazoval (Standard zastávek PID) a na obvyklou praxi zadavatele bylo třeba vycházet z předpokladu, že průměrným odborně zdatným dodavatelům muselo být zřejmé, kdo péči o zastávkové prostory včetně vybavení zastávek a zastávkových označníků zajišťuje a že by příslušná smluvní ustanovení pochopili tak, že povinnost zajišťovat vybavení zastávek a zastávkových označníků se na ně nemá vztahovat, pokud nejsou sami správci nebo vlastníky zastávkového prostoru. Takový výklad je totiž prima facie racionální a logický. Nelze se rozumně domnívat, že by zadavatel hodlal skrze ustanovení Smlouvy zavázat dopravce k péči o věci cizí, aniž by to výslovně stanovil.

336.     Úřad v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že z celého kontextu Smlouvy a zadávací dokumentace tak nelze mít zásadní pochybnosti o tom, kdo má zajišťovat jednotlivé činnosti spadající do péče o zastávkové prostory ve smyslu čl. IX. odst. 11 Smlouvy s tím, že povinnost vybavovat zastávky a zastávkové označníky ve smyslu čl. XV. odst. 1 a 2 Smlouvy náleží pouze vlastníkům či správcům zastávek.

337.     Je pravdou, že čistě jazykově nemusí být text Smlouvy v šetřených ustanoveních shledán zcela precizním či snad absolutně koherentním. Pokud však jde o ustanovení smluv, pak v případech, kde vystupují obtížně uchopitelné výrazy (zde např. dichotomie výrazů péče a údržba) je na interpretovi smluvního ustanovení (v tomto případě na Úřadu), aby usiloval o to, aby nedokonalosti jazykového vyjádření překlenul výkladem. Výklad smluvních ustanovení ostatně předpokládá i občanský zákoník (§ 556 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Jazyk totiž je ze své podstaty nedokonalým nástrojem a je velmi obtížné formulovat text smlouvy tak, aby jazykově postihoval všechny myslitelné situace, na které může smlouva dopadnout.

338.     Úřad, vázán druhostupňovým rozhodnutím, opakuje, že jeví-li se některé ustanovení návrhu smlouvy nejasným nebo nejednoznačným, neznamená to bez dalšího, že je v rozporu se zákonem. Nezákonné je pouze takové smluvní ustanovení, které narušuje zásady, na kterých zákon stojí (§ 6 zákona).

339.     Úřad uzavírá, že ustanovení Smlouvy týkající se zastávkové péče lze za pomoci výkladu s ohledem na jejich účel shledat jednoznačnými. Opačný výklad by nebyl ani racionální, ani v souladu se smyslem a účelem šetřeného smluvního ustanovení. Úřad současně neshledal ničeho, co by svědčilo o narušení základních zásad zadávacího řízení, šetřená podmínka zejména není nijak excesivní, zjevně nepřiměřená či atypická. Šetřená ustanovení Smlouvy tedy nejsou v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona ani s ustanovením § 36 odst. 3 zákona, a ve vztahu k nim tedy Úřad neshledal důvod pro uložení nápravného opatření.

K bodu „Neurčitá formulace ustanovení o smluvních pokutách“

340.     Dle navrhovatele celý čl. XX. smlouvy týkající se smluvních pokut je formulován zcela neurčitě. Jako příklad navrhovatel uvádí, že hned v odst. 1 písm. a) uvedeného článku smlouvy se odkazuje na blíže neurčené výkazy a údaje. U výkazů je dle navrhovatele dále problematický odkaz na přílohu č. 12 smlouvy, což je tzv. sazebník postihů a navrhovateli není jasné, v jakém rozsahu se sazebník postihů může s tímto ustanovením smlouvy překrývat (zda zadavatel míní vyloučit smluvní pokutu podle smlouvy např. i v případě, že je sankcionována samotná odchylka od jízdního řádu, a tedy v takovém případě nebude sankcionováno nepředložení výkazu). Obdobně pokuta podle odst. 1 písm. b) uvedeného článku smlouvy je navázaná na blíže neurčené „podklady“.

341.     K vypořádání této námitky zadavatelem v rozhodnutí o námitkách navrhovatel podotýká, že není pravdou, že jsou postihovaná porušení povinností ve smlouvě doplněna odkazy na konkrétní ustanovení smlouvy, dle navrhovatele je zjevné, že čl. XX. odst. 1 smlouvy takové odkazy neobsahuje, odst. 9 sankcionuje „ostatní případy, kde není stanovena jiná výše smluvní pokuty“ a odst. 12 se odvolává na odst. 1 až 9.

342.     Jak vyplývá z výše uvedené části návrhu, navrhovatel rozporuje znění celého čl. XX. smlouvy, neboť dle jeho názoru je formulován neurčitě. K tomu Úřad uvádí následující. Čl. XX. „Smluvní pokuty“ smlouvy obsahuje ustanovení, která řeší případy nedodržení závazků vyplývajících ze smlouvy s právem zadavatele na smluvní pokutu dle charakteru porušeného závazku (viz bod 205. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Jak bylo řečeno výše, kompetence Úřadu při posouzení smluvních podmínek je značně limitována, přičemž Úřad by se měl při jejich přezkumu omezit na posouzení, zda takové podmínky jsou přiměřené požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení zásad dle § 6 zákona. Jak vyplývá z této části návrhu, navrhovatel namítá výhradně nejednoznačnost formulace ustanovení čl. XX. smlouvy, přičemž zmiňuje některé dílčí (konkrétní) nejasnosti. Navrhovatel tak nenapadá např. výši pokut nebo konkrétní ustanovení o smluvní pokutě stran excesu (příp. neobvyklosti, aj.), a ani Úřadu se takto jednotlivá ustanovení čl. XX. smlouvy nejeví.

343.     Co se týká možných namítaných nejasných formulací v čl. XX. smlouvy, Úřad opětovně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu vydaného pod sp. zn. 1 Afs 42/2012 a rovněž tak závěry rozhodnutí předsedy Úřadu vydané ve věci vedené pod sp. zn. R0146/2018/VZ, ze kterých vyplývá, že dodavatel, jako odborná osoba pohybující se na relevantním trhu má způsobilost překlenout vlivem své profesionality určité či domnělé nepřesnosti či nejasnosti zadávacích podmínek (rovněž Úřad odkazuje na závěry uvedené v bodě 337. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

344.     Dle vysvětlení zadavatele v rozhodnutí o námitkách (na které zadavatel odkazuje v rámci svého vyjádření k návrhu) je např. odst. 1. čl. XX. smlouvy formulován obecně pro veškeré případy, kdy smlouva stanovuje dodržet dopravci určitou povinnost. Odkaz na přílohu č. 12 smlouvy (sazebník postihů) se pak aplikuje přednostně, pokud je v něm uvedena např. určitá pokuta. Dle zadavatele jsou pak z textu smlouvy snadno dohledatelné určité povinnosti dopravce, jejich nedodržení má za následek aplikaci čl. XX. Smlouvy. S popsaným vysvětlením zadavatele se Úřad plně ztotožňuje. Skutečnost, že zadavatel vyjmenoval povinnosti, k nimž se ta která smluvní pokuta vztahuje, pouze obecně, nelze považovat za nejasnost, neboť z obsahu smlouvy lze určit, ke které smluvní povinnosti se konkrétní smluvní pokuta váže. Úřad se ztotožňuje se zadavatelem i v tom, že pokud by se skutečně ukázalo určité ustanovení čl. XX. smlouvy jako nejasné, mělo by to za následek pouze případnou neplatnost daného ustanovení tohoto článku smlouvy a smluvní pokutu by nebylo možno vymáhat. Rozhodně se tedy nejedná o ustanovení, které by mohlo vést k nemožnosti plnění veřejné zakázky, omezení účasti dodavatelů či narušení základních zásad zadávacího řízení, šetřená podmínka není nijak excesivní, zjevně nepřiměřená či atypická.

345.     Navrhovatel jako příklad uvádí bod 1. čl. XX. smlouvy, kde zadavatel odkazuje na blíže neurčené výkazy, údaje, podklady. Úřad uvádí, že z koncepce smlouvy je patrné, že tato stanovuje smluvním stranám určitá práva a povinnosti. Pokud určité povinnosti nejsou ze strany dodavatele splněny, např. pokud smlouva stanovuje předložení určitého dokumentu a tento není předložen, má zadavatel právo dodavatele sankcionovat dle pravidel v čl. XX. smlouvy. Např. dle čl. VII. odst. 8. smlouvy má dodavatel každý rok předložit zadavateli údaje pro roční finanční vyhodnocení. Je zřejmé, že právě na případné nedodržení, resp. nepředložení těchto údajů, směřuje odst. 1. čl. XX. smlouvy. Obdobně lze dle Úřadu vyjmenovat celou řadu situací, na které směřuje cíl čl. XX., kterým je zajištění plnění povinností ze strany dodavatele. Zakotvení smluvních pokut v zadávacích podmínkách naopak indikuje, že se zadavatel snaží předejít stavu, kdy by dodavatelé nebyli motivováni k řádnému plnění veřejné zakázky.

346.     S ohledem na vše shora uvedené Úřad konstatuje, že neshledal v intencích této části návrhu šetřené smluvní podmínky jako narušující základní zásady zadávacího řízení, a tedy ani důvod pro uložení nápravného opatření.

K bodu „Jiné neurčité formulace“

347.     V části návrhu „Jiné neurčité formulace“ navrhovatel odkazuje na čl. III. odst. 13 smlouvy a uvádí, že zadavatel pracuje s pojmem „významná“ změna jízdních řádů, aniž by bylo stanoveno, co myslí významnou změnou. V čl. XVIII. odst. 2 smlouvy je dle navrhovatele neurčitě uvedeno, že účinky výpovědi „mohou“ nastat za 12 měsíců.

348.     K limitům posouzení smluvních podmínek Úřad opětovně odkazuje na obecná východiska uvedená již výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, ze kterých vyplývá, jestliže konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou možnost plnění veřejné zakázky, a současně taková podmínka ani není pravidlem pro posuzování kvalifikace či pro hodnocení nabídek, pak Úřad není příslušný k posuzování její vhodnosti, resp. přiměřenosti.

349.     Navrhovatel spatřuje nejasnost v obsahu pojmu „významná změna“ v čl. III. odst. 13 smlouvy, který se týká uzavření dodatku o rozsahu dopravních výkonů v případě významné změny jízdního řádu (viz bod 197. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve druhém případě navrhovatel namítá neurčitou formulaci v čl. XVIII. odst. 2 smlouvy ve vztahu k účinku výpovědi smlouvy (viz bod 204. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad uvádí, že v obou případech se jedná o dílčí soukromoprávní podmínky, jejichž obsah neindikuje dle názoru Úřadu jejich nepřiměřenost či neobvyklost, což netvrdí ani navrhovatel. Co se týká použitých pojmů, u kterých navrhovatel namítá nevymezení jejich obsahu či neurčité vymezení okamžiku účinku výpovědi smlouvy, Úřad uvádí, že konkrétní obsah pojmu či stanovení účinků výpovědi smlouvy může být vyvozen např. ze zaužívaných situací v obchodní praxi v daném profesním odvětví (viz např. presumpce profesionality). Zejména u pojmu „významná změna“ lze dle Úřadu předpokládat, že dodavatelé pohybující se na daném trhu jsou schopni posoudit, jaká změna je změnou významnou a jaká nikoliv.

350.     Ve vztahu k ustanovení smlouvy týkající se výpovědi smlouvy je dle Úřadu z textace ustanovení, ve kterém je uvedeno, že „účinky mohou nastat za 12 měsíců od doručení výpovědi druhé strany“ zřetelné, že se tímto rozumí, že účinky výpovědi nastanou za 12 měsíců od doručení výpovědi. Rovněž zadavatel k tomu v rámci svého vyjádření uvedl, že účelem tohoto ustanovení smlouvy bylo stanovit délku výpovědní lhůty v délce 12 měsíců.

351.     S ohledem na výše uvedené se tedy nejedná o smluvní ustanovení, která by mohla vést k nemožnosti plnění veřejné zakázky, omezení účasti dodavatelů či narušení základních zásad zadávacího řízení, šetřené podmínky zejména nejsou nijak excesivní, zjevně nepřiměřené či atypické. Úřad tak neshledal v intencích této části návrhu šetřené smluvní podmínky jako narušující základní zásady zadávacího řízení, a tedy ani důvod pro uložení nápravného opatření.

K bodu „Nepřiměřená ustanovení“

352.     Dále navrhovatel v části návrhu „Nepřiměřená ustanovení“ napadá dle jeho názoru nepřiměřeně krátkou lhůtu pro vznesení námitek proti finančnímu vyhodnocení (viz bod 198. odůvodnění tohoto rozhodnutí) a nepřiměřené ustanovení týkající se neuzavření předepsaných smluv nutných k fungování dopravního systému (viz bod 205. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

353.     Co se týká námitky nepřiměřené lhůty pro podání námitek proti finančnímu vyhodnocení, z předmětného ustanovení smlouvy vyplývá, že lhůta pro podání námitek proti finančnímu vyhodnocení je stanovena dodavateli do 3 pracovních dnů od obdržení finančního vyhodnocení, přičemž dále z tohoto ustanovení smlouvy vyplývá, že nejpozději ve stejné lhůtě musí zadavatel projednání námitek zahájit. Ke lhůtě pro vznesení námitek proti finančnímu vyhodnocení Úřad uvádí, že tato zjevně neatakuje faktickou možnost plnění veřejné zakázky, přičemž délka lhůty, ve které musejí smluvní strany konat, je oběma stranám stanovena stejně. Zadavatel k tomu uvedl, že lhůta je přiměřená s ohledem na nijak velký objem poptávané veřejné služby a rovněž je stanovena tak, aby závěrečné finanční vyhodnocení proběhlo rychle, neboť je vázáno na termíny vypořádání rozpočtu zadavatele. Z uvedeného plyne, že zadavatel předmětnou lhůtu vztahující se k námitkovému řízení proti finančnímu vyhodnocení stanovil s ohledem na organizační důvody na jeho straně, přičemž dle jeho vyjádření zvážil i přiměřenost dané lhůty. Dle Úřadu je pak na dodavateli, zda takovou smluvní podmínku akceptuje a podá do zadávacího řízení nabídku, nebo je pro něj taková podmínka nepřijatelná a nabídku tudíž nepodá.

354.     K námitce nepřiměřeného ustanovení smlouvy týkajícího se možného neuzavření předepsaných smluv vlivem jednání třetích stran (viz bod 205. odůvodnění tohoto rozhodnutí), za což by však mohl být dle uvedeného článku smlouvy sankcionován dodavatel (nesl by riziko možného neuzavření smlouvy jinou smluvní stranou), Úřad uvádí následující.

355.      Zadavatel v čl. XX. bodě 2. smlouvy stanovil smluvní pokutu v případě, že dodavatel neuzavře předepsané smlouvy nutné k fungování systému uvedené v čl. VIII. odst. 3, 4, 5 a 6 smlouvy, případně pokud tyto smlouvy nebude udržovat v platnosti nebo jejich platnost neobnoví. Dle čl. VIII. odst. 3, 4, 5 a 6 smlouvy se jedná o smlouvy s organizací ROPID, Tarifní smlouvu o dělbě tržeb PID, smlouvu s DPP a smlouvu MOS (Smlouva o využívání dat v rámci multikanálového odbavovacího systému). Dle názoru Úřadu je zjevné, že se jedná o smlouvy k zabezpečení systémových vztahů v infrastruktuře veřejné dopravy (PID). Rovněž zadavatel uvádí, že se nejedná o smlouvy s „třetími nezúčastněnými subjekty“ ale jde o systémové smlouvy, které jsou navíc předjednány a schváleny, a tedy nelze předpokládat, že by byl podpis těchto smluv ze strany těchto třetích subjektů odepřen. S ohledem na shora popsané je tak Úřad názoru, že se nejeví jako pravděpodobné, že by dané smluvní strany, které jsou samy součástí veřejného dopravního systému, odmítly součinnost k podpisu smlouvy s případným dopravcem. Navíc lze dle Úřadu oprávněně předpokládat, že k uplatnění smluvní pokuty podle předmětného ustanovení smlouvy by zadavatel přistoupil jen v případě, kdy příslušná smlouva nebyla uzavřena z důvodů na straně dopravce.

356.     Na uvedených smluvních podmínkách tak Úřad neshledává ničeho nepřiměřeného, neobvyklého, či narušujícího základní zásady dle § 6 zákona, tedy ničeho co by mohlo vést k nemožnosti plnění veřejné zakázky či omezení účasti dodavatelů. S ohledem na výše uvedené posouzení této části návrhu Úřad neshledává důvody k uložení nápravného opatření.

Závěr

357.     S ohledem na vše shora uvedené Úřad konstatuje, že ve vztahu k žádné z částí návrhu neshledal porušení zákona, a tedy ani důvod pro uložení nápravného opatření. Z toho důvodu Úřad rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

Obdrží

MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, Jakubská 121/1, 602 00 Brno

Toms Transport Services s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy