číslo jednací: 14765/2020/321/TMi
spisová značka: R0036/2020/VZ

Instance II.
Věc Klinický informační systém pro intenzívní neonatologickou péči
Účastníci
  1. Nemocnice České Budějovice, a.s.
  2. Medsol s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 20. 5. 2020
Související rozhodnutí 04397/2020/521/OPi
14765/2020/321/TMi
Dokumenty file icon dokument ke stažení 400 KB

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-R0036/2020/VZ

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-14765/2020/321/TMi

 

                Brno: 19. května 2020

 

 

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 24. 2. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

  • Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice,

podanému proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0401/2019/VZ č. j. ÚOHS-04397/2020/521/OPi ze dne 7. 2. 2020, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 6. 11. 2019 na návrh navrhovatele –

  • Medsol s.r.o., IČO 24201596, se sídlem Lužná 591/4, 160 00 Praha 6, ve správním řízení zastoupena společností LB Legal s.r.o. advokátní kancelář, IČO 24831034, se sídlem Pod Děkankou 435/27, 147 00 Praha 4,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Klinický informační systém pro intenzívní neonatologickou péči“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 9. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 9. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-032347, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2019, 7. 10. 2019, 29. 10. 2019, 11. 11. 2019, 25. 11. 2019, 9. 12. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 9. 2019 pod ev. č. 2019/S 180-438029, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 30. 9. 2019 pod ev. č. 2019/S 188-457290, dne 9. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 195-473924, dne 28. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 208-507511, dne 11. 11. 2019 pod ev. č. 2019/S 217-532586, dne 25. 11. 2019 pod ev. č. 2019/S 227-557052 a dne 9. 12. 2019 pod ev. č. 2019/S 237-581385,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0401/2019/VZ č. j. ÚOHS-04397/2020/521/OPi ze dne 7. 2. 2020

 

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon[1]), k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 6. 11. 2019 návrh (dále jako „návrh“) navrhovatele – Medsol s.r.o, IČO 24201596, se sídlem Lužná 591/4, 160 00 Praha 6, ve správním řízení zastoupena společností LB Legal s.r.o. advokátní kancelář, IČO 24831034, se sídlem Pod Děkankou 435/27, 147 00 Praha 4, zastoupení ověřeno na základě plné moci ze dne 23. 3. 2020 (dále jako „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice (dále jako „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Klinický informační systém pro intenzívní neonatologickou péči“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 9. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 9. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-032347, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2019, 7. 10. 2019, 29. 10. 2019, 11. 11. 2019, 25. 11. 2019, 9. 12. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 9. 2019 pod ev. č. 2019/S 180-438029, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 30. 9. 2019 pod ev. č. 2019/S 188-457290, dne 9. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 195-473924, dne 28. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 208-507511, dne 11. 11. 2019 pod ev. č. 2019/S 217-532586, dne 25. 11. 2019 pod ev. č. 2019/S 227-557052 a dne 9. 12. 2019 pod ev. č. 2019/S 237-581385 (dále jako „veřejná zakázka“).

2.             Dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“), došlo dne 6. 11. 2019, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, k zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.

3.             Dne 18. 12. 2019 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0401/2019/VZ-35057/2019/521/OPi, kterým rozhodl o nařízení předběžného opatření, jímž byl zadavateli uložen zákaz uzavřít smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0231/2019/VZ č. j. ÚOHS-08301/2020/321/TMi.

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Dne 7. 2. 2020 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0401/2019/VZ č. j. ÚOHS-04397/2020/521/OPi (dále jako „napadené rozhodnutí“).

5.             Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, když v čl. 5.1. přílohy č. 1 „Smlouva o dílo a poskytování služeb“ zadávací dokumentace veřejné zakázky stanovil termín pro plnění veřejné zakázky „do čtyř (4) měsíců od nabytí účinnosti této smlouvy, nejpozději však do 31. 12. 2019“, ve znění Vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 ze dne 25. 9. 2019 a Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 ze dne 7. 10. 2019 „nejpozději do 31. 12. 2019“ a ve znění Sdělení zadavatele ze dne 4. 12. 2019 „do čtyř (4) měsíců od nabytí účinnosti této smlouvy“, tj. nepřiměřeně složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky, a to zejména ve vztahu k požadavku zadavatele dle čl. 3.1.2. a 3.1.3. přílohy č. 1 „Smlouva o dílo a poskytování služeb“ zadávací dokumentace veřejné zakázky na implementaci klinického informačního systému do prostředí zadavatele (tj. mimo jiné dle „Části C. – Popis rozhraní mezi KISINP a NIS, LIS“ přílohy č. 3 „Technická specifikace“ zadávací dokumentace veřejné zakázky na propojení „s již používanými systémy v nemocni, NIS Stapro Akord a LIS OpenLims“) zahrnující migraci dat, čímž vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

6.             Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad výrokem II. napadeného rozhodnutí zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku.

7.             Výrokem III. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli až do pravomocného skončení správního řízení zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí potom Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení.

8.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že za účelem ověření navrhovatelem tvrzené nereálnosti zadavatelem stanovené lhůty v délce 4 měsíců od nabytí účinnosti smlouvy pro dodání plnění veřejné zakázky provedl průzkum trhu, tj. dotázal se příslušných společností, zda je dle jejich odborného názoru předmětná lhůta v délce 4 měsíců reálná pro dokončení a předání předmětu plnění veřejné zakázky zadavateli. Úřad neshledal důvody, pro které by neměla být považována za relevantní vyjádření některých oslovených dodavatelů, jak ve svém vyjádření navrhoval zadavatel. Z provedeného průzkumu vyšlo najevo, že většina oslovených společností považuje lhůtu k plnění za nereálnou či vysoce hraniční, kdy záleží na splnění několika podmínek, aby lhůta mohla být splnitelná. Na základě poznatků získaných z průzkumu trhu, společně se skutečností, že přestože několik společností splňuje požadavek na reference, podala nabídku v zadávacím řízení pouze společnost STAPRO s.r.o., IČO 13583531, se sídlem Pernštýnské náměstí 51, 530 02 Pardubice (dále jako „STAPRO“) jakožto stávající dodavatel, rozhodl Úřad, že zadavatel nestanovil dodací lhůtu předmětu plnění v délce 4 měsíců od nabytí účinnosti smlouvy přiměřeně ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky (zejména ve vztahu k požadavku zadavatele na propojení klinického informačního systému s již používanými systémy zadavatele zahrnující migraci dat), čímž vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

9.             Úřad dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v postupu zadavatele, který v čl. 4.4.1. zadávací dokumentace veřejné zakázky požadoval, aby dodavatelé k prokázání technické kvalifikace mj. předložili seznam významných dodávek obsahující alespoň 2 samostatná plnění poskytovaná za poslední 3 roky před zahájením předmětného zadávacího řízení, přičemž každé z těchto plnění bylo poskytnuto jednomu objednateli a představuje dodávku a implementaci klinického informačního systému nebo informačního systému, jehož součástí je klinický informační systém, v hodnotě nejméně 5 mil. Kč bez DPH, neshledal rozpor se zákonem.

10.         Ve vztahu k ostatním skutečnostem namítaným navrhovatelem pak Úřad konstatoval, že se dalšími námitkami, jež navrhovatel zmiňuje ve svém návrhu, zejména pak námitkami vztahujícími se k poskytování dle navrhovatele nedostatečného technického popisu napojení na stávající nemocniční informační systém zadavatele společností STAPRO, nezabýval, a to s ohledem na zásadu procesní ekonomie a proporcionality.

III.           Rozklad zadavatele

11.         Dne 24. 2. 2020 podal zadavatel proti napadenému rozhodnutí rozklad z téhož dne.   Zadavatel svůj rozklad stručně odůvodnil a dodal, že důvody svého rozkladu ještě dále doplní a podrobněji rozvede v dodatečné lhůtě v trvání 15 dnů, tj. do 10. 3. 2020. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 10. 2. 2020. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.

12.         Dne 10. 3. 2020 zaslal zadavatel Úřadu sdělení, ve kterém informoval, že s ohledem na aktuální situaci v České republice se mu nepodařilo doplnit odůvodnění rozkladu proti napadenému rozhodnutí v původně avizované lhůtě do 10. 3. 2020 a že dodatečné odůvodnění rozkladu proti napadenému rozhodnutí vyhotoví a Úřadu zašle v náhradní lhůtě do 16. 3. 2020.

13.         Dne 16. 3. 2020 obdržel Úřad podání zadavatele z téhož dne, jehož obsahem je doplnění rozkladu ze dne 24. 2. 2020.

Námitky rozkladu

14.         Zadavatel v rozkladu uvádí, že postup Úřadu při opatřování podkladů pro rozhodnutí ve správním řízení nepovažuje za správný, jelikož Úřad vychází výlučně z výsledků svého průzkumu mezi dodavateli, kteří mají údajně působit v oblasti informačních technologií a které si Úřad sám vytipoval. Úřad se však dle zadavatele z neznámých a nevysvětlených důvodů neobrátil na žádné dodavatele působící v zahraničí v rámci Evropského hospodářského prostoru, přestože zadavatel ve svých podáních upozorňoval, že oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno též v Úředním věstníku Evropské unie a že se tedy zadavatel obracel také na příslušné dodavatele působící v Evropském hospodářském prostoru, resp. na dodavatele bez jakékoliv konkrétní vazby na určité území, a to v souladu se zásadou zákazu diskriminace podle § 6 odst. 2 zákona. Jestliže se ale Úřad ve svých zjištěních omezil výlučně na dodavatele se sídlem v České republice, jsou jeho zjištění nedůvodně teritoriálně omezená a vzorek oslovených dodavatelů nepatřičně úzký, přičemž i v tomto postupu lze spatřovat prvky diskriminace, jestliže Úřad svým postupem předjímá, že se o veřejnou zakázku mohou ucházet pouze dodavatelé se sídlem na území České republiky. Není přitom vyloučeno, že se o veřejnou zakázku může ucházet dodavatel ze zahraničí a rovněž že by pro takového dodavatele byly zadávací podmínky stanovené zadavatelem splnitelné včetně lhůty ke splnění předmětu veřejné zakázky.

15.         Zadavatel rovněž pokládá výše uvedený postup Úřadu za sporný, jelikož podle jeho přesvědčení nemůže tato anketa mezi dodavateli poskytnout skutečně objektivní obraz o tom, zda zadavatelem určená lhůta k plnění veřejné zakázky skutečně objektivně splnitelná je, či není. Postup Úřadu totiž nereflektuje odlišné postavení veřejného zadavatele, který je objednatelem poptávaného plnění, a současně postavení dodavatelů, kteří jsou poskytovateli poptávaného plnění. Již jen z odlišnosti postavení obou těchto subjektů vyplývá, že budou mít zcela odlišné představy o tom, za jakých podmínek má být veřejná zakázka splněna. Jejich zájmy jsou totiž logicky protichůdné a zájmy dodavatelů tak stěží budou reflektovat třeba i oprávněné zájmy zadavatele. Je proto zcela pochopitelné, že dodavatelé, pokud se jich Úřad dotáže na přiměřenost lhůty k plnění veřejné zakázky, budou většinou uvádět, že by pro splnění předmětu veřejné zakázky potřebovali lhůtu delší, protože je pro ně vždy výhodnější, jestliže ke splnění veřejné zakázky budou mít větší časový prostor. Úřad tak dle zadavatele pochybil tím, že ve svém hodnocení vyjádření oslovených dodavatelů nezvážil odlišnost zájmů dodavatelů a zadavatele.

16.         Z výše uvedených důvodů je zadavatel přesvědčen, že Úřad měl k posouzení otázky, zda je zadavatelem stanovená lhůta k plnění přiměřená, ustanovit znalce s příslušnou odborností, který by objektivně posoudil, zda zadavatelem stanovená lhůta ve vazbě na ostatní zadávací podmínky splnitelná je, či nikoliv. Právní prostor pro opatření takového důkazu je jednoznačně dán ustanovením § 56 správního řádu. Úřad tedy dle zadavatele tím, že nepostupoval podle § 56 správního řádu a posouzení předmětné odborné otázky přenechal pouze vybraným dodavatelům, jejichž stanovisko zcela převzal za své, porušil zásadu rovnosti patřící mezi základní zásady činnosti správních orgánů.

17.         Zadavatel v rozkladu dále namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí při posouzení přiměřenosti lhůty k plnění vychází mimo jiné z vyjádření společností NAVERTICA a.s., IČO 25585207, se sídlem Šumavská 416/15, 602 00 Brno (dále jako „NAVERTICA“) a PROSOFT KROMĚŘÍŽ s.r.o., IČO 63492041, se sídlem Masarykovo náměstí 490/9, 767 01 Kroměříž (dále jako „PROSOFT KROMĚŘÍŽ“), přestože tyto společnosti nejsou dle zadavatele kompetentní k posouzení přiměřenosti lhůty k plnění, pročež je jejich vyjádření pro posouzení předmětné otázky irelevantní. Úřad v napadeném rozhodnutí uvádí, že dle veřejně dostupných zdrojů všichni oslovení dodavatelé (včetně společností NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ) bezpochyby působí v oblasti IT, a jsou tedy zcela jistě schopny podat relevantní odborné vyjádření v dané věci. Úřad tak neprovedl zadavatelem navržené důkazy k prokázání, že předmětné společnosti nemají s podobnými dodávkami potřebné zkušenosti, a tedy nejsou schopny posoudit, zda je lhůta k plnění splnitelná. Zadavatel navíc uvádí, že z vyjádření těchto společností, jak vyplývají z napadeného rozhodnutí, je zřejmé, že nejen že nemají potřebné zkušenosti a odbornost, ale ani nesplňují technické kvalifikační předpoklady stanovené zadavatelem, pročež Úřad neměl jejich vyjádření považovat za relevantní a opřít o ně napadené rozhodnutí, aniž by odbornost a správnost vyjádření ověřil.

18.         Zadavatel dále namítá, že Úřad výsledky svého průzkumu trhu nehodnotí správně. I kdyby vyjádření společností NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ bylo považováno za relevantní, tak z celkem sedmi oslovených společností označil lhůtu k plnění za zcela nesplnitelnou pouze jeden dotázaný dodavatel, dle ostatních je buď zcela splnitelná, nebo splnitelná, byť obtížně, za naplnění určitých podmínek. Úřad tak dle zadavatele pochybil, pokud na základě vyjádření oslovených dodavatelů posoudil lhůtu k plnění jako nepřiměřenou, aniž by dále zkoumal naplnění těchto podmínek. Zadavatel k tomu dodává, že vzhledem k tomu, že současného dodavatele společnost STAPRO s žádostí o součinnost kontaktovala pouze společnost S & T Plus s.r.o., IČO 25701576, se sídlem Novodvorská 994/138, 142 00 Praha 4 (dále jen „S & T Plus“), lze usuzovat, že ostatní oslovení dodavatelé neměli zájem podat v zadávacím řízení nabídku. V takovém případě je otázkou, jak podrobně se věnovali studiu zadávacích podmínek, a nakolik lze potom jejich vyjádření považovat za relevantní.

19.         Za zcela nesprávný pak pokládá zadavatel závěr Úřadu, podle kterého je stanovená lhůta k plnění veřejné zakázky nepřiměřená zejména ve vztahu k požadavku na propojení klinického informačního systému s již používanými systémy zadavatele zahrnující migraci dat. Úřad dle zadavatele nesprávně vykládá zadávací podmínky, ustanovení týkající se migrace dat necituje kompletně a vytrhává jej z kontextu. Podle zadavatele ze zadávacích podmínek vyplývá, že migrace dat je uvedena jen v jakési sběrné kategorii vymezující předmět smlouvy, jež se uplatní pouze tehdy, pokud je to s ohledem na předmět plnění podle této smlouvy relevantní. K migraci dat by tak dle zadavatele vůbec nemělo dojít, ale vzhledem k neznámé množině řešení, se kterými dodavatelé mohou přijít, to nelze zcela vyloučit. Pokud tedy Úřad akcentuje otázku migrace dat, která je ovšem ve smlouvě definována jako požadavek podmíněný povahou předmětu plnění a v tomto smyslu je zcela marginální, je dle zadavatele zřejmé, že Úřad odborným otázkám, které jsou jádrem přezkumné činnosti, nerozumí dostatečně, a proto se tím spíše měl obrátit na profesionála s příslušnou odborností, jak mu to ukládá ustanovení § 56 správního řádu.

Závěr rozkladu

20.         Zadavatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

21.         Dne 24. 3. 2020 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ze dne 23. 3. 2020 k rozkladu zadavatele.

22.         Navrhovatel v něm uvádí, že souhlasí se závěry Úřadu v tom, že postupem zadavatele došlo k porušení zákona tím, že zadavatel stanovil termín pro plnění veřejné zakázky nepřiměřeně složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky.

23.         K námitce, že Úřad ve svém průzkumu trhu oslovil pouze dodavatele působící v České republice, navrhovatel uvádí, že průzkum mezi zahraničními společnostmi v rámci trhu EU by nebyl efektivní, neboť krátká lhůta k plnění je pro případné zahraniční dodavatele ještě více limitující než pro společnosti působící na českém trhu, a to z důvodu například jazykové bariéry, nutnosti vyslání zaměstnanců do České republiky apod.

24.         Navrhovatel dále k námitkám zadavatele uvedl, že neshledává důvod údajům sděleným oslovenými společnostmi nevěřit. Rovněž nevidí důvod pro znalecké posouzení, jelikož možná lhůta plnění není určitelná znalcem, nýbrž relevantním stavem na trhu a schopností dodavatelů předmět veřejné zakázky dodat, což bylo dostatečně prokázáno průzkumem trhu provedeným Úřadem.

25.         Zpochybnění vyjádření společností NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ označil navrhovatel jako účelové. Z objektivního vyjádření těchto společností je dle navrhovatele zásadní to, že dle společnosti NAVERTICA je jednou z podmínek pro splnitelnost čtyřměsíční lhůty k plnění skutečnost, že má účastník požadovaný systém zcela vyvinutý v takovém rozsahu, že splňuje část B. Podrobná specifikace funkcionalit Přílohy č. 3 Technická specifikace. Z vyjádření společnosti PROSOFT KROMĚŘÍŽ pak jasně plyne, že pro tuto společnost splnění čtyřměsíční lhůty není reálné.

26.         Podle navrhovatele navíc zadavatel chybně interpretuje vyjádření oslovených společností. Z nich zcela zřetelně vyplývá, že ze sedmi oslovených společností považuje stanovenou lhůtu k plnění za reálně splnitelnou pouze společnost STAPRO, o čemž svědčí i skutečnost, že pouze společnost STAPRO podala v zadávacím řízení nabídku.

27.         K migraci dat navrhovatel dodal, že dodavatelé zřejmě ve shodě porozuměli ustanovení smlouvy tak, že migrace dat je součástí plnění.

28.         Navrhovatel proto závěrem svého vyjádření navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zadavatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

IV.          Řízení o rozkladu

29.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

30.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

31.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu zadavatele.

V.            K námitkám rozkladu

K podkladům pro vydání rozhodnutí

32.         Dle § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu.

33.         Dle § 50 odst. 1 správního řádu mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

34.         Dle § 50 odst. 4 správního řádu hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

35.         Z výše citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že za zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je odpovědný příslušný správní orgán, v daném případě Úřad. Ustanovení § 50 odst. 1 mu potom poskytuje demonstrativní výčet možných podkladů pro vydání rozhodnutí. Komentářová literatura k tomu uvádí: „Podkladem pro vydání rozhodnutí nemusí být pouze důkazy, na základě kterých se určité skutečnosti ve správním řízení dokazují, ale podkladem může být (zjednodušeně řečeno) prakticky cokoli, co má určitou vypovídací hodnotu, může přispět ke zjištění stavu věci a bylo získáno v souladu se zákonem (srov. § 51 odst. 1).“ (viz Luboš JEMELKA, Klára PONDĚLÍČKOVÁ, David BOHADLO. Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. Komentář k § 50 odst. 1, s. 314).

36.         Je tak na správním orgánu, aby rozhodl, jakým způsobem si podklady pro vydání rozhodnutí opatří a je též věcí jeho uvážení, jestli považuje kvalitativní míru zjištění stavu věci z těchto podkladů za dostatečnou pro učinění zákonného rozhodnutí. Jestliže si Úřad podklady pro vydání rozhodnutí obstaral průzkumem trhu, jedná se o podklady získané v souladu se zákonem. Je-li jádrem sporu otázka, zda je lhůta k plnění předmětné veřejné zakázky v délce čtyř měsíců přiměřená a splnitelná (tedy zda bezdůvodně neomezuje právě trh), je zcela legitimním způsobem zodpovězení této otázky provedení průzkumu mezi potenciálními dodavateli. Obdobné závěry jsou patrné i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 5 Afs48/2013-272, kde je mj. uvedeno: „(…) nabízí se však nutně otázka, jakým jiným způsobem než právě průzkumem trhu je vůbec možné zjistit, jaké produkty byly v daném místě a čase na trhu k dispozici a za jakou cenu. Míra sofistikovanosti tohoto průzkumu trhu je opět podstatně ovlivněna charakterem poptávaného produktu; průzkumy trhu se tak mohou co do složitosti a odbornosti nacházet kdekoli v rozmezí detailních ekonomických analýz (i ve formě znaleckého posudku) na straně jedné, a nekomplikovaných úvah za použití prostého sensus communis na straně druhé.“ I když tu Nejvyšší správní soud neřešil stejnou otázku, jako v nynějším případě, jeho závěry jsou aplikovatelné. Z povinnosti zjistit skutkový stav do takové míry, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, plyne rovněž povinnost řádně vyhodnocovat zajištěné podklady pro vydání rozhodnutí (viz § 50 odst. 4 správního řádu). Provedení průzkumu trhu tak představuje zcela relevantní a použitelný způsob, jak zjistit skutkový stav v potřebné kvalitě pro rozhodnutí ve věci.

37.         K námitce zadavatele, podle níž Úřad pochybil, když v rámci svého průzkumu trhu oslovil pouze společnosti se sídlem v České republice, čímž nedůvodně teritoriálně omezil vzorek oslovených dodavatelů a porušil tak zásadu zákazu diskriminace, když předpokládal, že se o veřejnou zakázku nemohou ucházet dodavatelé ze zahraničí, je nutno uvést, že zadavatel v průběhu celého správního řízení neodkázal na žádného zahraničního dodavatele, ani žádný zahraniční dodavatel nekontaktoval společnost STAPRO (dle bodu 8.3.6 zadávací dokumentace zadavatel u společnosti STAPRO zajistil poskytnutí součinnosti všem uchazečům o veřejnou zakázku, a to i před podáním nabídky) a neprojevil zájem o veřejnou zakázku. Úřad dne 13. 12. 2019 požádal zadavatele usnesením č. j. ÚOHS-S0401/2019/VZ-34534/2019/521/OPi o sdělení, které další společnosti pohybující se na relevantním trhu vyjma společností STAPRO, Medical Systems a.s., IČO 26853167, se sídlem Kotkova 384/4, 703 00 Ostrava (dále jako „Medical Systems“) a Medicalc software s.r.o., IČO 26350513, se sídlem Pod Švabinami 434/13, 312 00 Plzeň (dále jako „Medicalc software“) splňují požadavek zadavatele dle čl. 4.4.1. písm. a) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky, jelikož zadavatel již v minulosti provedl průzkum trhu za účelem stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky (viz bod 80 napadeného rozhodnutí). Zadavatel v reakci na tuto výzvu ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2019 uvedl, že „poptávané referenční plnění reálně na trhu nabízí čtyři až pět dodavatelů, které Úřad ve správním řízení oslovil. Jedná se o společnosti Medical Systems a.s., STAPRO s.r.o., ICZ a.s., Medicalc software s.r.o. a Medsol s.r.o.

38.         Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel se ve svém průzkumu relevantního trhu zaměřil též pouze na dodavatele se sídlem v České republice. I když tak zadavatel měl možnost, neuvedl žádného zahraničního dodavatele, kterého by Úřad mohl v rámci průzkumu trhu oslovit. Jak již bylo uvedeno výše, odpovědnost za zjištění skutkového stavu nese správní orgán, nicméně nelze odhlédnout od povinnosti předkládat důkazy na podporu vlastních tvrzení, kterou mají účastnici správního řízení dle § 52 správního řádu.  Vzhledem k jazykové bariéře při využívání klinického informačního systému v cizím jazyce nemá oporu v logice tvrzení zadavatele, že zahraniční dodavatel, který by musel překonat jazykovou bariéru mj. při komunikaci se stávajícím dodavatelem, by 4 měsíce určené k realizaci veřejné zakázky považoval za přiměřené. Tím je výrazně snížena potřeba oslovit v rámci průzkumu trhu i zahraniční dodavatele, neboť ti by patrně odpovídali stejně jako oslovení tuzemští dodavatelé, resp. by jim poskytnutá lhůta mohla připadat ještě více nepřiměřená. Úřad proto nijak nepochybil, když oslovil celkem sedm dodavatelů se sídlem v České republice pohybujících se na relevantním trhu. Právě uvedené představuje podpůrný argument svědčící o zákonnosti a správnosti postupu Úřadu a není tím jakkoli zpochybňována možnost zahraničních dodavatelů ucházet se o veřejnou zakázku a realizovat předmět plnění.

39.         Zadavatel dále namítá, že Úřad nepostupoval v souladu se zásadou rovnosti, když vycházel pouze z vyjádření dodavatelů, přičemž existuje zřejmý rozpor mezi zájmy dodavatelů, kteří budou lhůty k plnění požadovat vždy co nejdelší, a mezi zájmy zadavatelů, kteří naopak vyžadují lhůty co nejkratší. K této námitce považuji za nutné uvést, že je na Úřadu, aby při hodnocení důkazů zohlednil zájmy oslovených společností a posoudil, nakolik jsou jejich vyjádření těmito zájmy zabarvena. Tento závěr vychází též z komentářové literatury, která k § 50 odst. 4 správního řádů uvádí: „Při hodnocení jednotlivých důkazních prostředků je třeba brát ohled rovněž na jejich důvěryhodnost i důvěryhodnost osob, které je předkládají. Jinou vypovídací hodnotu má fakticky například výpověď recidivisty zvlášť závažných trestných činů a soudce Ústavního soudu.“ (viz Luboš JEMELKA, Klára PONDĚLÍČKOVÁ, David BOHADLO. Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. Komentář k § 50 odst. 4 s. 320). V daném případě však nelze přisvědčit zadavateli, když tvrdí, že Úřad měl o vyjádření požádat též určitý vzorek zadavatelů a jejich odpovědi porovnat s vyjádřeními oslovených dodavatelů. Předmětnou otázkou totiž je, zda je stanovená lhůta k plnění splnitelná, což z logiky věci nemohou posoudit zadavatelé, neboť tito nemusí mít dostatečné odborné znalosti na to, aby takovou otázku dokázali zodpovědět. Případné snahy dodavatelů svými odpověďmi zkreslit skutkový stav lze korigovat právě skrze řádné hodnocení důkazů a podkladů pro vydání rozhodnutí. Z průběhu správního řízení neplyne, že by zde měly existovat důvody nabourávající důvěryhodnost provedeného průzkumu trhu a zpochybňovat způsob, jakým jej Úřad hodnotil. Ten se v bodech 98 až 101 napadeného rozhodnutí věnoval hodnocení informací získaných z průzkumu trhu a po posouzení této části napadeného rozhodnutí nelze souhlasit s tvrzením zadavatele (viz bod 3.7 rozkladu), že Úřad „bezvýhradně vychází z toho, co mu sdělí oslovená osoba (dodavatel), přičemž zcela rezignuje na potřebu si takové sdělení a jeho věrohodnost z relevantních zdrojů ověřit.

40.         V daném případě není otázkou pouze to, zda je čtyřměsíční lhůta k plnění objektivně splnitelná, ale též, zda je přiměřená předmětu plnění a zda její délka neposkytuje neopodstatněnou výhodu některému dodavateli nebo jinak bezdůvodně neomezuje trh, čímž by došlo ke skryté diskriminaci dle § 6 odst. 2 zákona. Zjištění, zda je teoreticky možné splnit stanovenou lhůtu k plnění, znaleckým posudkem není v této věci zcela vyloučeno, nicméně právě oslovení dodavatelů, kteří jsou potenciálními adresáty posuzovaných zadávacích podmínek (pohybují se na relevantním trhu largo sensu), se jeví jako vhodnější způsob zjištění skutkového stavu. Nelze rovněž předpokládat, že by znalec byl schopen vyhotovit znalecký posudek, aniž by sám oslovil dodavatele, kteří se účastní relevantního trhu. Jsou to právě okolnosti jako: připravenost systému dodavatele, nezbytnost propojení se stávajícím systémem zadavatele nebo kapacitní možnosti dodavatele; které ovlivňují závěr o tom, zda je konkrétní posuzovaná lhůta poskytnutá pro realizaci plnění veřejné zakázky přiměřená, nebo nikoliv. Bez dotázání se dodavatelů znalec patrně nebude schopen otázku (ne)přiměřenosti dané lhůty posoudit. Je nutné přisvědčit navrhovateli, když tvrdí, že vyhotovení znaleckého posudku je v takovém případě nadbytečné, a tedy v rozporu se zásadou procesní ekonomie. K zodpovězení předmětné otázky tak jsou zcela relevantní vyjádření, která si Úřad vyžádal od oslovených dodavatelů, neboť ta reflektují, jaký dopad mají konkrétní zadávací podmínky na relevantní trh. Plně v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu Úřad rovněž vyhodnotil závěry získané z průzkumu trhu. Taktéž nelze opomenout, že zadavateli byl dán prostor (srov. § 52 správního řádu), aby předkládal důkazy, které potvrzují jeho tvrzení přednesená ve správním řízení. K tomuto účelu by zcela nepochybně mohl sloužit i znalecký posudek, který by si zadavatel nechal vyhotovit sám. Lze tak uzavřít, že Úřad při rozhodování věci vycházel ze zjištěného skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.

K požadavku na migraci dat

41.         Zadavatel v rozkladu tvrdí, že Úřad chybně interpretuje vyjádření oslovených dodavatelů, přičemž uvádí, že pouze jeden dodavatel označil lhůtu za zcela nesplnitelnou. Je přirozené, že výsledky průzkumu (viz bod 99 napadeného rozhodnutí) lze interpretovat různými způsoby. Z pohledu zadavatele označila pouze jedna společnost lhůtu za zcela nesplnitelnou, z pohledu Úřadu zase pouze jedna společnost označila lhůtu bez dalšího za splnitelnou. Nesporným faktem však zůstává, že většina společností podmiňuje splnitelnost lhůty tím, zda bude nutné provést migraci dat. K tomu zadavatel uvádí, že migrace dat je v zadávací dokumentaci zahrnuta jen do sběrné kategorie vymezující předmět smlouvy, jež se uplatní pouze tehdy, pokud je to s ohledem na předmět plnění podle této smlouvy relevantní, přičemž podle zadavatele je evidentní, že v daném případě migrace dat relevantní nebude, což by dodavatelé, kdyby zadávací podmínky studovali důkladně a měli potřebnou odbornost, jistě měli odhalit.

42.         K výše uvedené námitce je třeba poznamenat, že většina oslovených dodavatelů ve svém vyjádření zmiňuje migraci dat a integraci se stávajícími systémy jako požadavek, který plnění v rámci čtyřměsíční lhůty značně komplikuje. Z průběhu řízení též není zřejmé, proč zadavatel v návrhu smlouvy migraci dat zmiňuje a sám v rozkladu uvádí, že potřebu migrace dat nelze vyloučit (viz bod 3.21. rozkladu), když podle jeho slov jde v případě migrace dat o „otázku zcela marginální z hlediska předmětu posuzované veřejné zakázky, či dokonce o otázku zcela nerelevantní“ (viz výše zmíněný bod 3.21. rozkladu). Z uvedeného je zřejmé, že sám zadavatel nemá o nutnosti provedení migrace dat zcela jasno, resp. nevylučuje její nezbytnost pro konkrétní technické řešení.

43.         Ve světle výše uvedeného lze uzavřít, že hodnocení průzkumu trhu, které Úřad provedl v bodě 101. napadeného rozhodnutí, je zcela v souladu se získanými poznatky. Jestliže zadavatel ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2019 uvedl, že „si byl při zahájení zadávacího řízení vědom, že může být z hlediska plynutí času komplikované ukončit zadávací řízení a stihnout samotnou realizaci veřejné zakázky v termínu do 31. 12. 2019, nicméně nedomnívá se, že by to od počátku bylo nesplnitelné. Zadavatel měl v úmyslu zahájením zadávacího řízení ‚otestovat‘ příslušný trh a dodavatele na něm působící z toho pohledu, zda pro ně bude splnění veřejné zakázky za daných podmínek, včetně časových, splnitelné či nikoliv.“, lze z vyjádření oslovených dodavatelů a ze skutečnosti, že nabídku podala jen společnost STAPRO, která má vzhledem ke svému postavení příznivější podmínky pro implementaci systému do stávajícího prostředí zadavatele, dovodit, že čtyřměsíční lhůta pro dodavatele působící na relevantním trhu splnitelná není.

44.         I když totiž zadavatel nestanovil přímo, že vyžaduje pro provedené dílčí části plnění migraci dat, z průběhu správního řízení je patrné, že jde o jedno z možných technických řešení. Jak již bylo uvedeno, plyne to z odpovědí oslovených dodavatelů a ani zadavatel tuto možnost zcela nevylučuje. Jednak to explicitně uvádí v rozkladu: „V této příloze č. 1 se ovšem nikde o migraci dat nehovoří, z čehož je patrné, že migrace dat nebude s ohledem na předmět smlouvy relevantní, ačkoliv to předem Zadavatel nemůže zcela vyloučit, protože mu předem není známa množina všech různých řešení, se kterými dodavatelé v rámci své nabídky na plnění veřejné zakázky mohou přijít.“ (viz bod 3.21. rozkladu) a jednak tuto možnost nevylučuje ani původní zadávací dokumentace: „Poskytnutí plnění souvisejících služeb, například pokud jde o migraci dat apod., pokud je to s ohledem na předmět plnění podle této smlouvy relevantní (dále jen „Další služby“).“ (viz čl. 3.1.3 smlouvy o dílo). Pokud zadavatel tedy připouští určité technické řešení, musí relevantní okolnosti (včetně lhůt pro plnění) stanovit i s ohledem na toto technické řešení. Jinak by se mohl dopustit nezákonného omezení účasti těch dodavatelů, kteří toto řešení nabízejí. Pouze v případě, kdy má zadavatel pro takové omezení logické a podložené vysvětlení, se ve výsledku nejedná o postup rozporný se zákonem. Zadavatel nicméně důvody, které by požadavek na dodání do 4 měsíců od účinnosti smlouvy na veřejnou zakázku vysvětlovaly, neuvedl. Za daných okolností se pak o bezdůvodné omezení dodavatelů, kteří nabízí technické řešení zahrnující i migraci dat, jedná a závěr Úřadu ve světle rozkladových námitek obstojí.

K dalším námitkám

45.         K námitce zadavatele, podle níž vyjádření společností NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ nejsou relevantní, jelikož společnosti nemají dostatečné zkušenosti pro posouzení přiměřenosti stanovené lhůty, je nutno poznamenat, že absence požadovaných referenčních zakázek neznamená, že dané společnosti nemají dostatečné teoretické znalosti pro posouzení předmětné otázky. Jestliže na trhu působí omezené množství dodavatelů, je pro získání vypovídajících podkladů pro rozhodnutí vhodné oslovit všechny tyto dodavatele. Argumentaci zadavatele uvedenou v bodě 3.24. rozkladu, podle níž „Úřad jinými slovy tvrdí, že předmět veřejné zakázky může splnit kdokoliv (snad tedy alespoň ten, kdo působí v oblasti IT), kdo je schopen alokovat dostatek zdrojů. Jiné odbornosti či kvalifikace podle Úřadu zřejmě netřeba, tedy zakázku je schopna splnit každá společnost působící v oblasti IT bez ohledu na to, zda se zabývá dodávkou klinických informačních systémů pro intenzivní péči či nikoliv.“ považuji za zcela irelevantní, jelikož Úřad neoslovil náhodné společnosti působící v IT, jak se zadavatel snaží naznačit, nýbrž pouze ty, které se zabývají klinickými informačními systémy, což Úřad dokázal výpisy z obchodního rejstříku a informacemi z webových stránek oslovených dodavatelů.

46.         Zadavatel v rozkladu též namítá, že Úřad neprovedl jím navržené důkazy a dostatečně toto neprovedení neodůvodnil. Úřad při provádění důkazů a jejich hodnocení postupuje dle zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v § 50 odst. 4 správního řádu. Na tuto zásadu úzce navazuje povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí. Komentářová literatura k tomu uvádí, že správní orgán je „povinen uvést v odůvodnění rozhodnutí podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení, a rovněž informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“ (viz Luboš JEMELKA, Klára PONDĚLÍČKOVÁ, David BOHADLO. Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. Komentář k § 50 odst. 4, s. 321).

47.         V rámci této námitky zadavatel odkazuje na své vyjádření ze dne 20. 12. 2019, v němž uvádí, „že společnosti NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ nepůsobí v České republice v oblasti dodávek klinických informačních systémů, což dle zadavatele dokládají údaje uvedené ve sbírce listin vedených příslušnými rejstříkovými soudy. V této souvislosti zadavatel navrhuje důkaz listinami ve sbírce listin u rejstříkových soudů ve vztahu ke společnostem S & T Plus, Medical Systems, STAPRO, ICZ, NAVERTICA, PROSOFT KROMĚŘÍŽ, Medicalc software a ve vztahu k navrhovateli. Zadavatel rovněž navrhuje, aby si Úřad od oslovených společností vyžádal i smlouvy dokládající realizaci příslušného plnění.

48.         K důvodu neprovedení navržených důkazů se Úřad vyjádřil v bodě 98. napadeného rozhodnutí, kde uvedl, „že neshledal důvody, pro které by neměla být považována za relevantní i vyjádření společností NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ ohledně zadavatelem stanovené lhůty v délce 4 měsíců pro plnění předmětu veřejné zakázky. Jak totiž vyplývá z veřejně dostupných zdrojů (výpisy z obchodního rejstříku a webové stránky společností), všechny Úřadem oslovené společnosti (včetně společností NAVERTICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ) bezpochyby podnikají/působí v oblasti IT, a jsou tedy zcela jistě schopny podat relevantní odborné vyjádření v dané věci. Namítá-li zadavatel, že společnost NAVE[R]TICA a PROSOFT KROMĚŘÍŽ nepůsobí na trhu klinických informačních systémů, pak společnost NAVERTICA v této věci v rámci sdělení ze dne 6. 12. 2019 uvedla, že „[k]linický systém máme ve svém produktovém portfoliu, rádi bychom ho dodávali, avšak vypisovaná zadávací řízení mají nastaveny takové kvalifikační podmínky ohledně předchozích referencí, že nově vyvinutý systém, byť podstatně kvalitnější než standardně dodávané a zastaralé, není možné za takto vypisovaných zadávacích řízení vůbec uvést na trh.“. V případě společnosti PROSOFT KROMĚŘÍŽ pak z jejích webových stránek http://www.prosoft.cz/ zcela jednoznačně vyplývá, že se pohybuje na trhu nemocničních informačních systémů, a je tedy též způsobilá podat odborné vyjádření (bez ohledu na výši dosaženého obratu v minulých letech). Úřadu tak nevznikla jakákoliv pochybnost o relevantnosti vyjádření zmíněných společností, a to ani s ohledem na tvrzení zadavatele, že z informací ve Věstníku veřejných zakázek vyplývá, že tyto společnosti (ani navrhovatel) nerealizovaly dodávky klinických informačních systémů, neboť tvrzená skutečnost (spočívající de facto v tom, že se nestaly vítězi proběhnuvších zadávacích řízení) ničeho nemění na tom, že tyto společnosti se pohybují v oblasti IT, resp. na trhu nemocničních informačních systémů. Vzhledem ke všemu výše uvedenému Úřad neprovedl zadavatelem navržené důkazy.

49.         Lze tak uzavřít, že Úřad splnil svou zákonnou povinnost srozumitelně odůvodnit neprovedení navržených důkazů. Informace poskytnuté rejstříkovým soudem by mohly indikovat, zda uvedené společnosti v minulosti realizovaly veřejnou zakázku určité finanční hodnoty. To ale není relevantní aspekt pro posouzení toho, zda jde o subjekty, které se pohybuje na trhu dodavatelů nemocničních a klinických informačních systémů (viz výše citovaný bod 98 napadeného rozhodnutí) – tedy na relevantním trhu largo sensu, a zda tak jde o subjekty, které jsou schopny zodpovědět otázky Úřadu. Ze stejného důvodu není relevantní ani tvrzení zadavatele, že společnost NAVERTICA nedisponuje natolik vyvinutým informačním systémem, aby se s ním mohla účastnit zadávacího řízení (viz bod 3.8. rozkladu).

VI.          Závěr

50.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zohlednění účastníky řízení uvedených skutečností a důkazů, na základě zjištění, že Úřad postupoval v případě napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

51.         Lze shrnout, že zákon ponechává Úřadu možnost zvolit, jakým způsobem získá podklady pro vydání rozhodnutí, pakliže tím zjistí skutkový stav do požadované kvality. V daném případě si Úřad vyžádal vyjádření oslovených dodavatelů, která jsou zcela dostatečným podkladem rozhodnutí, neboť reflektují dopad konkrétních zadávacích podmínek na relevantní trh. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů poté Úřad získaná vyjádření vyhodnotil a rozhodl, že vzhledem k tomu, že splnitelnost stanovené lhůty je závislá na tom, zda bude provedena migrace dat, kterou zadavatel nevylučuje jako možné řešení veřejné zakázky, a není tak přípustné omezit v plnění veřejné zakázky ty dodavatele, jejichž řešení zahrnuje migraci dat. Úřad tak zjistil skutkový stav do takové míry, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, a z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil správný závěr o tom, že lhůta 4 měsíců pro realizaci plnění veřejné zakázky není stanovena přiměřeně k poptávanému předmětu plnění (resp. ke všem přípustným technickým řešením). Tento závěr plně obstojí i ve světle rozkladových námitek. Úřad současně dostatečně odůvodnil neprovedení zadavatelem navržených důkazů, čímž splnil svou zákonnou povinnost. Po posouzení napadeného rozhodnutí a postupu Úřadu, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, v intencích § 89 odst. 2 správního řádu lze uzavřít, že napadené rozhodnutí a postup Úřadu jsou správné a zákonné.

52.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             LB Legal s.r.o. advokátní kancelář, Pod Děkankou 435/27, 147 00 Praha 4

2.             Nemocnice České Budějovice, a.s., B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 56 odst. 1 zákona v návaznosti na § 273 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz