číslo jednací: S0488/2017/VZ-03769/2018/532/KSt

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 13. 12. 2017 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou:

• zadavatel – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město,
• navrhovatel – MAGION system, a. s., IČO 25872818, se sídlem Jiráskova 1252, 755 01 Vsetín,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město – učiněných při zadávání veřejné zakázky „RUK – ÚVT – Dodávka, technická podpora a rozvoj jednotného ekonomického informačního systému na Univerzitě Karlově“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 22. 8. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-023229, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 10. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 12. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 162-334454, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385576, dne 6. 10. 2017 pod ev. č. 2017/S 192-394303 a dne 12. 10.2017 pod ev. č. 2017/S 196-403381,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město – stanovil při zadávání veřejné zakázky „RUK – ÚVT – Dodávka, technická podpora a rozvoj jednotného ekonomického informačního systému na Univerzitě Karlově“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 22. 8. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-023229, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 10. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 12. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 162-334454, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385576, dne 6. 10. 2017 pod ev. č. 2017/S 192-394303 a dne 12. 10.2017 pod ev. č. 2017/S 196-403381, zadávací podmínky v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 a 2 zákona v návaznosti na § 73 odst. 6 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, když ve vztahu k prokázání kritéria technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona nevymezil v zadávací dokumentaci minimální úroveň tohoto kvalifikačního kritéria přiměřeně, tzn. v souladu se zásadou přiměřenosti, vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky, neboť v čl. 4.5 „Technická kvalifikace“ bodu A. „Seznam významných dodávek nebo významných služeb“ písm. b) zadávací dokumentace požadoval předložit seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, ze kterého mělo vyplývat, že dodavatel realizoval min. 1 službu, „jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, přičemž objednatelem této služby byla vysoká škola (…)“, neboť požadavek vztahující se k vysokým školám nevykazuje takovou míru specifičnosti, která by jej podstatným způsobem odlišovala od provozu jiných institucí podobného rozsahu, velikosti a zaměření, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, neboť daný požadavek mohl diskriminovat některé dodavatele, kteří by byli způsobilí k plnění veřejné zakázky, a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu s citovaným zákonem.

                                                                          II.                                 

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ruší zadávací řízení na veřejnou zakázku „RUK – ÚVT – Dodávka, technická podpora a rozvoj jednotného ekonomického informačního systému na Univerzitě Karlově“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 22. 8. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-023229, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 10. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 12. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 162-334454, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385576, dne 6. 10. 2017 pod ev. č. 2017/S 192-394303 a dne 12. 10.2017 pod ev. č. 2017/S 196-403381.

III.

Zadavateli – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0488/2017/VZ ve věci návrhu navrhovatele – MAGION system, a. s., IČO 25872818, se sídlem Jiráskova 1252, 755 01 Vsetín – ze dne 13. 12. 2017 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „RUK – ÚVT – Dodávka, technická podpora a rozvoj jednotného ekonomického informačního systému na Univerzitě Karlově“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 22. 8. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-023229, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 10. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 12. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 162-334454, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385576, dne 6. 10. 2017 pod ev. č. 2017/S 192-394303 a dne 12. 10.2017 pod ev. č. 2017/S 196-403381.

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Univerzita Karlova, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 22. 8. 2017 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „RUK – ÚVT – Dodávka, technická podpora a rozvoj jednotného ekonomického informačního systému na Univerzitě Karlově“, přičemž oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-023229, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 10. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 12. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 162-334454, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385576, dne 6. 10. 2017 pod ev. č. 2017/S 192-394303 a dne 12. 10.2017 pod ev. č. 2017/S 196-403381 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V bodu VII.1.2)  opravného oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2017 zadavatel stanovil lhůtu pro doručení nabídek na den 20. 11. 2017.

3.             Dne 19. 11. 2017 doručil navrhovatel – MAGION system, a. s., IČO 25872818, se sídlem Jiráskova 1252, 755 01 Vsetín (dále jen „navrhovatel“), do datové schránky zadavatele námitky ze dne 16. 11. 2017, které směřovaly proti zadávacím podmínkám šetřené veřejné zakázky. 

4.             Po přezkoumání oprávněnosti námitek navrhovatele zadavatel rozhodnutím ze dne 4. 12. 2017 námitky navrhovatele odmítl.Rozhodnutí o námitkách ze dne 4. 12. 2017 bylo navrhovateli dodáno do datové schránky téhož dne.

5.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel s důvody uvedenými zadavatelem v rozhodnutí o námitkách nesouhlasil, podal dne 13. 12. 2017 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

II.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

6.             Podle § 249 zákona ve  spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 13. 12. 2017, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu navrhovatele rovněž dne 13. 12. 2017.

7.             Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

• zadavatel,
• navrhovatel.

8.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-S0488/2017/VZ-36747/2017/532/KSt ze dne 15. 12. 2017.

9.             Dne 22. 12. 2017 doručil zadavatel Úřadu vyjádření k návrhu navrhovatele.

10.         Podáním ze dne 22. 12. 2017, doručeným Úřadu dne 28. 12. 2017, doplnil navrhovatel návrh o další důkazy.

11.         Dne 27. 12. 2017 doručil zadavatel Úřadu část dokumentace o zadávacím řízení prostřednictvím poštovní přepravy.

12.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0488/2017/VZ-00007/2018/532/KSt ze dne 3. 1. 2018 Úřad určil zadavateli dodatečnou lhůtu pět dnů ode dne doručení tohoto usnesení k provedení úkonu, a to doručení dokumentace o zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

13.         Dne 5. 1. 2018 doručil zadavatel Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení, k níž připojil doklady prokazující odeslání dokumentace o zadávacím řízení Úřadu e-mailem již dne 22. 12. 2017 se zaručeným elektronickým podpisem.

14.         Podáním ze dne 18. 1. 2018, které bylo Úřadu doručeno dne 19. 1. 2018, navrhovatel doplnil návrh o další důkaz. Uvedené podání zároveň obsahovalo repliku navrhovatele k vyjádření zadavatele k návrhu.

15.         Výrokem I. usnesení č. j. ÚOHS-S0488/2017/VZ-02062/2018/532/KStze dne 22. 1. 2018 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu 7 dnůode dne doručení tohoto usnesení, ve které se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Výrokem II. citovaného usnesení stanovil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

Obsah návrhu

16.         V úvodu návrhu navrhovatel uvedl, že je renomovaným dodavatelem vlastního ekonomického informačnímu systému, který dodávána trh jak v České republice, tak iv zahraničí, a to pro řadu vysokých škol a univerzit na území České republiky, např. pro Masarykovu univerzitu v Brně. Podle navrhovatele stanovil zadavatel zadávací podmínky v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 zákona, v rozporu s § 115 odst. 1 písm. c) zákona a § 114 odst. 2 zákona, neboť zadávací podmínky jsou dle jeho názoru diskriminační a přímo zvýhodňují jediného možného dodavatele, který podal nabídku.

17.         Navrhovatel napadá zadávací podmínky zadávacího řízení z několika důvodů, přičemž prvním z nich je požadavek zadavatele k prokázání kvalifikace stanovený v čl. 4.5 písm. A, bodech d) a e) zadávací dokumentace, podle kterého zadavatel požaduje předložení reference na vypracování dvou ekonomicko-organizačních projektů, které definoval do takové míry detailu, že je může podle názoru navrhovatele splnit jediný dodavatel, resp. jeho poddodavatel.

18.         Podle navrhovatele je tento kvalifikační požadavek ve znění vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 3. 10. 2017 diskriminační a tudíž v rozporu s § 6 odst. 2 zákona, neboť mírou své extrémní detailnosti a současným vyloučením všech ekvivalentních dokumentů eliminuje možnost podání nabídek od subjektů, které jsou objektivně plně kvalifikované pro realizaci předmětu plnění. Podle názoru navrhovatele taková míra detailu při popisu ekonomicko-organizačního projektu (dále jen „EOP“) kopíruje konkrétní referenci konkrétní společnosti. V důsledku toho jsou zadávací podmínky v rozporu se zásadou rovného zacházení ve smyslu § 6 odst. 2 zákona a jsou taktéž nepřiměřené, tudíž v rozporu s § 6 odst. 1 zákona. Nepřiměřenou míru detailu spatřuje navrhovatel v tom, že zadavatel výslovně vyloučil předložení obvykle užívaných „cílových konceptů“ nebo „blue printu“, a dále že výslovně požaduje, aby referenční EOP obsahoval popis procesních záležitostí týkajících se ekonomických agend.

19.         Podle navrhovatele lze takto detailně formulovat zadávací podmínku, tedy požadavek na budoucí podobu předmětu plnění, avšak nikoliv kvalifikační požadavek, neboť ten si podle navrhovatele musí zachovatdostatečnou a přiměřenou míru obecnosti, která zajistí, aby se zadávacího řízení mohl zúčastnit i dodavatel, který sice nikdy nerealizoval EOP úzce vymezený zadavatelem, avšak přesto má dostatečnou odpovídající zkušenost a kvalifikaci na to, aby jej byl schopen řádně realizovat v rámci předmětu plnění.

20.         K argumentu zadavatele uvedeného v rozhodnutí o námitkách, že se jedná o běžnou referenci, kterou disponuje řada ekonomicko-poradenských společností počínaje společnostmi tzv. „velké čtyřky“, a že si ji tudíž dodavatel mohl zajistit poddodavatelsky, navrhovatel uvedl, že ačkoliv se na předmětném trhu pohybuje řadu let a patří mezi přední dodavatele,s tímto požadavkem se zatím nesetkal. Navrhovatel tedy po obdržení rozhodnutí o námitkách oslovil společnosti tzv. „velké čtyřky, které zadavatel uvedl v rozhodnutí o námitkách, tedy společnostiPricewaterhouseCoopers, KPMG, Deloitte a Ernst & Young s dotazem, zda disponují předmětnými referencemi.

21.         Do dne podání návrhu navrhovatel obdržel pouze odpověď společnosti KPMG, která zaslala prostřednictvím e-mailu ze dne 13. 12. 2017 „podobnou“ referenci jako jedinou, kterou disponuje, avšak ta podle názoru navrhovatelenesplňuje požadavky zadavatele. Dále navrhovatel obdržel pouze neformální odpověď prostřednictvím SMS od společnosti Deloitte, která sdělila, že nedisponuje požadovanými referencemi na EOP. K tomu navrhovatel dodal, že zbývající odpovědi zatím neobdržel a předloží je, včetně navazujícího e-mailu od společnosti Deloitte, jakmile je bude mít k dispozici. Dle navrhovatele je však zjevné, že min. dvě ze zadavatelem jmenovaných společností takovou referencí nedisponují.

22.         K argumentu zadavatele, že tato služba může být poskytována i poddodavatelsky, navrhovatel uvádí, že aby bylo možno tuto službu realizovat poddodavatelem, musel by se takový poddodavatel ve smyslu § 83 odst. 1 písm. d) zákona přiměřeně podílet na realizaci předmětu plnění, tedy by pro dodavatele musel vypracovat tento EOP. Takový obchodní vztah je však podle navrhovatele možný pouze u dlouhodobých obchodních partnerů, u kterých autor EOP detailně zná ekonomický systém dodavatele. Je to však zcela vyloučené u ad hoc spolupracujících subjektů. Navrhovatel uzavřel, že v jeho případě by takový poddodavatel ani nepřicházel v úvahu, neboť k implementaci svého ekonomického systému (a tedy i vypracování EOP) je kvalifikován výhradně on sám.

23.         K argumentu zadavatele, že byl oprávněn požadovat realizaci EOP i následnou implementaci ekonomického informačního systému (dále jen „EIS“) jako jedinou zakázku, obdobu principu „design & build“, navrhovatel uvádí, že nikdy nezpochybňoval právo zadavatele, poptávat vytvoření EOP jako součást předmětu plnění. Podle navrhovatele je zadavatel oprávněn poptávat i to, co zatím žádný jiný zadavatel nikdy nepoptával.  Podle navrhovatele však zadavatelnení oprávněn na základě tohoto „inovativního“, detailně vymezeného kvalifikačního požadavkuradikálně zúžit konkurenční prostředí, nadto v situaci, kdy se jedná o marginální část předmětu plnění. Nejedná se totiž o natolik specifickou činnost, aby ji nebyl schopen realizovat dodavatel, který prokáže zkušenost s násobnou reálnou implementací EIS do prostředí vysoké školy či jiné srovnatelné instituce.

24.         Jako důkaz navrhovatel odkazuje na skutečnost, že on sám implementoval své ekonomické systémy u cca 30 % všech veřejných vysokých škol v České republice a vždy bez EOP. Na jeho ekonomický systém nejsou stížnosti a funguje bezvadně. Tuto skutečnost je dle navrhovatele možno prokázat dotazem na uvedené vysoké školy, a to Masarykovu univerzitu v Brně, Akademii výtvarných umění v Praze, Českou zemědělskou univerzitu v Praze, Ostravskou univerzitu, Slezskou univerzitu v Opavě, Univerzitu Hradec Králové, Západočeskou univerzitu v Plzni a Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě, což navrhovatel navrhuje jako důkaz ve správním řízení.

25.         K tomu navrhovatel dodal, že zejména na Masarykově univerzitě v Brně je systém zcela srovnatelný co do charakteru, rozsahu i počtu uživatelů se systémem zadavatele; v roce 2016 zde bylo celkem 3 131 aktivních uživatelů, a další tisíce pak uživatelů pasivních.  Dle navrhovatele jeho ekonomický systém obsahuje modul Rozpočty s kontrolou čerpání rozpočtu při pořízení dokladu v reálném čase, dále modul Mzdy a personalistika a modul Spisová služba, tedy jeho systém řeší komplexně ekonomickou problematiku univerzit. Navrhovatel tak nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že vypracování EOP je natolik zásadní součástí předmětu plnění. Jakkoli navrhovatel tuto součást předmětu plnění nezpochybňuje, neboť zadavatel je oprávněn ji požadovat, je nepřiměřený a v rozporu s § 6 odst. 2 zákona způsob, kterým tak zadavatel činí, neboť tak nepřípustně cestou kvalifikačních požadavků vylučuje reálně kvalifikované dodavatele z účasti v zadávacím řízení.

26.         Podle názoru navrhovatele tedy nebyl zadavatel oprávněn požadovat prokázání reference na vytvoření dvou EOP v míře detailu vylučující předložení obdobných a fakticky srovnatelných dokumentů, která vyplývá z dodatečných informací č. 2, neboť takto nastavené kvalifikační požadavky nejsou přiměřené, tzn. jsou v rozporu s § 6 odst. 1 zákona a rovněž neoprávněně zvýhodňují konkrétního dodavatele v rozporu s § 6 odst. 2 zákona.

27.         Navrhovatel dále napadá zadávací podmínky zadávacího řízení z důvodu, že zadavatel neoprávněně zúžil požadavek na prokázání reference podle čl. 4.5 písm. A, bodu b) zadávací dokumentace pouze na vysoké školy, ačkoliv obdobnou referenci by bylo možno získat i u jiných institucí, např. u výzkumných ústavů a institucí.

28.         K uvedenému navrhovatel uvedl, že zadavatel požadoval předložit jednu významnou službu, „(…) jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, přičemž objednatelem této služby byla vysoká škola a finanční objem takové služby celkově nečinil méně než 2 mil. Kč bez DPH pro jednoho objednatele.“.

29.         Uvedený požadavek považuje navrhovatel za diskriminační, neboť nedůvodně zužuje tuto referenční významnou službu pouze na vysoké školy. Jakkoli navrhovatel rozumí tomu, že zadavatel je vysokou školou, přesto musí konstatovat, žeEIS pro vysoké školy nevykazuje takovou míru specifik, která by jej podstatným způsobem odlišovala od provozu jiných institucí podobného rozsahu, velikosti a zaměření. Věcně totožnou významnou službu bylo možno poskytovat např. i u vědeckých a výzkumných institucí,jako je Akademie věd ČR a podobně. Takové instituce však zjevně nelze podřadit pod zadavatelem zvolenou definici v poznámce pod čarou č. 3 na str. 6 zadávací dokumentace, a tedyzadavatel takové reference zcela vyloučil, ačkoli k tomu není po věcné stránce důvod.

30.         K výčtu právních předpisů, které zadavatel uvedl v rozhodnutí o námitkách, a kterými je jeho EIS vázán a determinován, navrhovatel konstatuje, že se jedná o běžnou sadu právních předpisů, které obvykle musí zohledňovat každý EIS, či minimálně EIS nejen vysokých škol, ale i vědeckých a výzkumných institucí. Pokud zadavatel argumentuje nutností vyplácení a účtování několika druhů stipendií poskytovaných studentům, vyměřování a účtování poplatků spojených se studiem na vysoké škole, je podle navrhovatele třeba konstatovat, že stipendia a poplatky jsou řešeny v samostatném studijním systému. Do účetnictví (tedy do poptávaného EIS) vstupují pouze jako obecné platby, které jsou zaúčtovány na patřičné účty účetního rozvrhu. Toto je dle navrhovatele schopen nastavit ve svém EIS každý dodavatel EIS, neboť z pohledu EIS se tyto platby neodlišují od jiných standardních plateb v běžném provozu jakéhokoliv subjektu.

31.         Pokud zadavatel uvádí, že principy hospodaření vysoké školy a nakládání s jejím majetkem jsou dány pravidly hospodaření vysoké školy, která jsou upravena jejím vnitřním předpisem schvalovaným samosprávnými akademickými orgány, a mohou tak být zcela specifické, pakani tento aspekt nelze podle navrhovatele považovat za žádnou mimořádnou vlastnost, protože tato není unikátní výhradně pro vysoké školy. I akademické orgány se musí řídit platnými zákony. Evidence a účtování majetku je tedy schopen jakýkoliv EIS, který splňuje požadavky zákonů, a to včetně zohledňování složitých vnitřních předpisů a členité organizační struktury. Rovněž tyto dva aspekty jsou totiž zjevně vlastní i jiným subjektům, než pouze vysokým školám. Navíc vzhledem k zadavatelem užité definici je možno konstatovat, žezejména u soukromých vysokých škol tento aspekt vnitřní členitosti a složitosti zjevně chybí, přesto by požadavek zadavatele naplňovaly. Argumentace zadavatele je tak zjevně neoprávněná.

32.         Zadavatel dále v rozhodnutí o námitkách argumentuje charakterem činností vysoké školy (kombinace vzdělávací, tvůrčí a doplňkové činnosti s vícezdrojovým financováním), povinností vysokých škol vytvářet pravidelné výroční zprávy podle specifik Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s přesně definovaným vnitřním členěním, správou příjmů a výdajů různého charakteru a tedy různého režimu, a konečně rovněž spolupůsobením EIS při vytváření podkladů pro účely procesů institucionální akreditace a akreditací studijních programů.

33.         Podle navrhovatele i tyto podklady a výstupy z EIS – jakkoli jsou vzájemně odlišné – se principiálně neodlišují od obvyklých výstupů a funkcionalit EIS a jejich nastavení pro konkrétního uživatele. Účtování „s dimenzemi analytik“, které zajistí oddělení různých činností, je dle navrhovatele schopen každý normální účetní systém, stejně jako umí zajistit odlišení různých zdrojů financování projektů, které zajistí oddělení různých činností. Pro jejich řádné nastavení zadavatel poskytuje zásadní podklad v příloze č. 2 zadávací dokumentace „Popis stávajícího a cílového stavu ekonomického informačního systému na UK“. Navrhovatel konstatuje, že s využitím těchto podkladů je schopen realizovat předmět plnění každý dodavatel EIS s obecnou zkušeností s implementací EIS v organizacích velikosti zadavatele, či minimálně se zkušeností s implementací EIS v jiné vědecké či výzkumné organizaci.

34.         Na základě uvedených skutečností navrhovatel setrvává na své námitce, žepředmětný kvalifikační požadavek byl stanoven v rozporu s § 6 odst. 1 zákona,neboť nedůvodně zužuje požadovanou referenci výhradně na vysoké školy.

35.         Dále navrhovatel v návrhu napadá zadávací podmínky zadávacího řízení z důvodu nesprávně a nezákonně vymezených hodnotících kritérií, když podle jeho názoru jsou dílčí hodnotící kritéria č. 2, 3 a 5 vymezena v rozporu se zákonem. Navrhovatel uvádí, že z vymezení hodnotících kritérií není patrné, co přesně bude předmětem hodnocení, resp. jaké vlastnosti a přednosti nabídek bude zadavatel posuzovat a hodnotit jako nejvíce vyhovující. Rovněž pak chybí stanovení odpovídající váhy nebo jiného matematického vztahu mezi kritérii, resp. podkritérii hodnocení, a hodnotící kritéria jsou tedy v rozporu s § 115 odst. 1 zákona.

36.         Podle navrhovatele zadavatel sice vymezil aspekty, které u jednotlivých kritérií bude hodnotit, avšak současně uvedl, že je bude hodnotit„jako celek“. Uvedené způsobujeabsolutní netransparentnosttakto vymezených kritérií, když umožňuje zadavateli přihlédnout pouze k některým stanoveným aspektům, nebo bonifikovat jakousi tvrzenou „synergii“ těchto jednotlivých aspektů a jejich vzájemný poměr a porovnání, aniž by uchazeči předem věděli, kam se toto „porovnávání“ bude ubírat a mohli tomu přizpůsobit své nabídky.Navrhovatel uzavírá, že takové nastavení hodnotících kritérií považuje za zcela netransparentní.

37.         Navrhovatel namítá, že hodnotící kritéria jsou v rozporu s § 115 odst. 1 písm. c) zákona, neboť zadavatel porušil povinnost vymezit váhu jednotlivých podkritérií, která by nejednoznačnost metody hodnocení částečně odstranila a rovněž by přinesla určitou míru jistoty dodavatelům při přípravě nabídky. Navrhovatel v této souvislosti odkázal na obsah námitek, ve kterých uvedené pochybení zadavatele blíže popsal.

38.         Navrhovatel dále zastává názor, že dílčí hodnotící kritéria jsou stanovena v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou rovného přístupu podle § 6 odst. 1 a 2 zákona, neboť nezajišťují pro zadavatele nejlepší naplnění aspektu „value for money“, když takovým nastavením hodnotících kritérií zadavatel dle názoru navrhovatele preferuje zastaralé řešení. Podle navrhovatele je na EIS nejdůležitější funkčnost nabízeného plnění. Ta je však hodnocena pouze v kritériu č. 2 v bodě a), tedy pouze v jednom bodě z mnoha. Tento bod však odkazuje na rozsáhlou kapitolu 5.1. přílohy č. 1 zadávací dokumentace, což dokládá, že hodnocení nemůže být vyvážené. Hodnotící kritéria podle navrhovatele ignorují a nehodnotí řadu vlastností EIS, které by měly být přirozeným měřítkem při posuzování kvality, jako např. rychlost navádění dokladů, rychlost účtování, není hodnoceno, zda může účetní v EIS pracovat v několika účetních obdobích zároveň, aniž by bylo nutno jednotlivá účetní období uzavírat, není hodnocen požadavek na opravy zaúčtování v předchozích měsících z jiných zakázek na jiné a z jiných zdrojů na jiné, což se na vysokých školách dělá masivně, atd.

39.         Hodnotící kritéria jsou tak podle navrhovatele v rozporu s § 6 odst. 2 zákona a zde formulovanou zásadou rovného přístupu,dálejsou v rozporu s § 114 odst. 2 zákona a zde formulovaným požadavkem hodnotit nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality(zásadou „value for money“). Hodnotící kritéria jsou proto nepřiměřená předmětu plnění veřejné zakázky, tedy v rozporu s § 6 odst. 1 zákona.

40.         Na základě výše uvedených skutečností navrhovatel požaduje, aby Úřad podanému návrhu vyhověl a jako nápravné opatření zadávací řízení zrušil.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 22. 12. 2017

41.         K návrhu navrhovatele se zadavatel vyjádřil ve stanovisku ze dne 22. 12. 2017, ve kterém nejprve uvedl, že skutečnost, že navrhovatel nepodal nabídku, není zapříčiněna zadavatelem a jím stanovenými zadávacími podmínkami, nýbrž rozhodnutím navrhovatele nabídku do zadávacího řízení nepodat, ačkoliv tuto možnost objektivně měl. K tomu zadavatel dodal, že na základě žádosti navrhovatele o vysvětlení zadávacích podmínek ze dne 18. 9. 2017 a na základě námitek navrhovatele proti zadávacím podmínkám ze dne 29. 9. 2017, uveřejnil dne 3. 10. 2017 na profilu zadavatele vysvětlení zadávacích podmínek č. 2, ve kterém na uvedenou žádost navrhovatele věcně odpověděl a prodloužil lhůtu pro podání nabídek o celou původní délku lhůty pro podání nabídek a dne 12. 10. 2017 částečně vyhověl uvedeným námitkám navrhovatele a na jejich základě upravil zadávací podmínky. Zadavatel tak učinil vše, co mohl, aby navrhovateli umožnil podat nabídku.

42.         Zadavatel dále uvedl, že kvalifikační požadavek na referenci ohledně zpracování EOP skutečně není plnění, které běžně poskytují dodavatelé informačních systémů, ale je to běžné plnění, které nabízejí dodavatelé ekonomicko-poradenských služeb. Navrhovatel tak měl stejně jako ostatní dodavatelé možnost si pro tuto část plnění, a prokázání této části technické kvalifikace sjednat poddodavatele, přičemž takovýchto poddodavatelů se na českém a evropském trhu nachází vícero. Tato zadávací podmínka tak byla podle zadavatele pro všechny dodavatele EIS stejně „administrativně“náročná, a tudíž nebyla pro navrhovatele „diskriminační překážkou“, která by mu znemožnila podat nabídku. Rovněž kvalifikační požadavek na referenci ohledně dodávky EIS pro vysoké školy nemohl být „diskriminační překážkou“, která znemožnila navrhovateli podat nabídku, protože navrhovatel dodává EIS vysokým školám, jak uvedl v návrhu. Ani stanovený způsob hodnocení nabídek podle zadavatele nebyl „diskriminační překážkou“, která znemožnila navrhovateli podat nabídku, neboť ten měl možnost podat nabídku, a případné diskriminační hodnocení nabídek ze strany zadavatele námitkovat v rámci rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, ve kterém by mohl uplatnit argumenty ke konkrétním bodům a parametrům hodnocení, které by spatřoval jako diskriminační. V současné době a podobě zadávacích podmínek se de facto jedná pouze o nedůvodné podezření navrhovatele, že zadavatel bude v rámci hodnocení postupovat netransparentně a diskriminačně.

43.         Zadavatel dále uvedl, že nesouhlasí s argumentem navrhovatele, že zadávací dokumentace byla „šitá na míru“ konkrétní společnosti, neboť zadávací dokumentace vznikla na základě „Analýzy podmínek implementace jednotného ekonomického informačního systému UK“, která byla provedena a zpracována společností PragoData Consulting, s.r.o., IČO 45280576, se sídlem Vranovská 1570/61, 614 00 Brno (dále jen „analýza“), a na základě konsensu požadavků všech fakult zadavatele a prošla procesem tří kol připomínek jejich ekonomických odborníků. Zadávací dokumentaci tedy netvořil jediný člověk či jediný tým, který by se ji snažil „ušít na míru“ konkrétnímu dodavateli. Tuto skutečnost dokládají str. 142 – 184 analýzy.

44.         K argumentaci navrhovatele ohledně příliš detailního vymezení EOP zadavatel uvedl, že relativně detailnější popis EOP si vyžádal sám navrhovatel ve své žádosti o vysvětlení, ve které uvedl: „Navíc požadavek zadavatele není jednoznačný, a tedy v rozporu s § 36 odst. 3 ZZVZ neposkytuje dodavatelům informace v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení.“. Když zadavatel navrhovateli vyhověl a ve vysvětlení č. 2 relativně detailněji, ale stále v obecné rovině EOP vymezil, tak navrhovatel v námitkách a v návrhu svoji argumentaci obrátil a začal tvrdit, že vymezení EOP je příliš detailní.

45.         Za vymezením EOP v poznámce pod čarou č. 4 na str. 7 zadávací dokumentace ve znění vysvětlení č. 2 si zadavatel stojí a neshledává na něm nic nestandardního. Formulace „minimálně popis funkčního členění a procesního fungování firmy/organizace a jejich obrazu v ekonomickém informačním systému - nastavení základních účetních a ekonomických struktur“ není ve vztahu k této oblasti ekonomického poradenství nijak „extrémně detailní“,jak se snaží dovozovat navrhovatel, ale spíše velmi obecná. Dále formulace „účty účtové osnovy a jejich analytické členěni, sdílené číselníky, dokladové řady, zakázky, nákladová střediska, projekty, akce atd.“ je pouze příkladmý výčet, a opět v rámci ekonomického poradenství není nijak „extrémně detailní“.

46.         Zadavatel uvádí, že nevyloučil prokazování kvalifikačních kritérií zpracováním ekvivalentních dokumentů, když ve vysvětlení č. 2 a v zadávacích podmínkách pouze konstatoval, že podle jeho zkušeností dokumenty, které někteří dodavatelé označují jako „cílový koncept“ nebo „blue print“, obvykle neobsahují všechny jím požadované náležitosti, které má obsahovat EOP podle definice uvedené v zadávacích podmínkách. Na druhou stranu ale výslovně uvedl, že neví, jaké informace žadatel obvykle uvádí do dokumentů, které označuje jako „cílový koncept“ nebo „blue print“, a proto nemůže potvrdit, že tyto dokumenty jeho požadavky na EOP zcela naplní. Z toho je dle názoru zadavatele zřejmé, že tyto dokumenty jsou připuštěny, pokud naplňují požadavky zadavatele na EOP.

47.         Dále se zadavatel vyjádřil k námitce navrhovatele ohledně nedostatku referencí k EOP u tzv. „velké čtyřky“, k čemuž uvedl, že skutečnost, že se navrhovatel jakožto dodavatel ekonomických systémů nesetkal s požadavkem na zpracování EOP, není překvapivá. Zadavatel je přesvědčen, že s žádostí o zpracování EOP se zadavatelé obracejí především na dodavatele ekonomicko-poradenských služeb. Zadavatel dále uvádí, že navrhovatelem učiněný pokus o „průzkum trhu“ ohledně referencí k EOP u tzv. „velké čtyřky“nepovažuje za relevantní ani průkazný, a to z důvodu, že není zřejmé, zda se navrhovatel dotazoval na reference těch zaměstnanců „velké čtyřky“, kteří se na těchto EOP podílí. Dále zadavatel dodal, že reference zaslaná společností KPMG by s největší pravděpodobností požadavky na EOP splnila. V případě, že by zadavatel takovouto referenci obdržel v podané nabídce, tak by si vyžádal objasnění této reference, a to postupem podle § 46 zákona.

48.         Zadavatel dále uvedl, že nesouhlasí s argumentem navrhovatele ohledně nutnosti dlouhodobého vztahu mezi zpracovatelem EOP a dodavatelem EIS, protože ke zpracování EOP není třeba detailní znalost konkrétního EIS dodavatele, resp. tuto kompetenci, pokud by byla při realizaci zakázky třeba, doplní samotný dodavatel EIS. Zadavatel dle svého vyjádření očekával, že zpracování EOP bude provedeno firmou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím, a tou navrhovatel není. Model, že tato část zakázky bude pravděpodobně realizována poddodavatelsky, byl identifikován již při zpracování analýzy (viz str. 80 a 97 analýzy).

49.         Zadavatel se rovněž vyjádřil k argumentu navrhovatele ohledně EOP jako marginálního plnění, u něhož nelze požadovat v rámci technické kvalifikace referenci, k čemuž uvedl, že navrhovatel nepochopil smysl a význam argumentace zadavatele v rozhodnutí o námitkách ve věci významu a důležitosti EOP a jeho dopadu na stanovení technické kvalifikace. Zadavatel v námitkách uvedl, že v současné době používá dva různé EIS implementované postupně v rozdílných verzích na celkem 26 instancích (fakultách a součástech) a nejednotnost zpracování ekonomických agend je hlavním důvodem pro projekt implementace nového, jednotného EIS. Význam zpracování EOP za této situace je v tom, že má poskytnout základ pro efektivní nasazení EIS tak, aby konkrétní role uživatelů dostaly právě tu funkcionalitu, kterou ke své práci potřebují. Nejedná se tak o prostou výměnu starého systému za nový, ale klíčové je právě nastavení jednotných postupů při zpracování ekonomické agendy, které musí následně akceptovat všechny fakulty a součásti, a kde zadavatel potřebuje autoritu odborného dodavatele v oboru ekonomického poradentství.

50.         S ohledem na zásadní význam zpracování EOP na vytvoření a nasazení kvalitního EIS je dle zadavatele zřejmé, že jako řádný hospodář musí zajistit, aby EOP zpracoval dodavatel, který s takovými EOP má již prokazatelné zkušenosti a u kterého lze předpokládat, že EOP zpracuje v dostatečné kvalitě.  Zadavatel uvádí, že tím, že je schopen doložit proč a z jakých důvodů musel do předmětné veřejné zakázky zahrnout i zpracování EOP, mu vznikla de facto povinnost požadovat v rámci technické kvalifikace reference ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona. Podle rozhodovací praxe Úřadu a judikatury soudů totiž platí zásada, že zadavatel může požadovat předmětné reference pouze v případě, že se tyto reference vztahují k předmětu plnění či jeho části a tato část předmětu plnění není zcela bezvýznamná vzhledem k celkovému plnění požadovanému zadavatelem v dané veřejné zakázce. V šetřeném případě je tedy otázka významu zpracování EOP vzhledem k celkové dodávce EIS zásadní v tom ohledu, aby bylo možné dojít k závěru, zda zadavatel v tomto případě dodržel zásadu přiměřenosti vyjádřenou v § 6 odst. 1 zákona. S ohledem na výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že zásadu přiměřenosti v tomto konkrétním případě naplnil.

51.         Argumentaci navrhovatele ohledně „radikálního zúžení konkurenčního prostředí“zadavatel odmítá, neboť navrhovatel, stejně jako všichni další potencionální dodavatelé, si mohli pro tuto část plnění a technické kvalifikace zajistit poddodavatele, s čímž zadavatel při zpracování zadávacích podmínek počítal. Zadavatel připouští, že tímto požadavkem zvýšil časovou a administrativní náročnost pro zpracování nabídky, nicméně je přesvědčen, že nelze hovořit o požadavku, který by způsobil „zúžení konkurenčního prostředí“. Důvodem je jednak skutečnost, že dodavatelé měli na zpracování nabídky vždy minimálně 40 kalendářních dní (s ohledem na několikeré posunutí lhůty pro podání nabídky však reálně více než 80 kalendářních dní), a jednak skutečnost, že na trhu existuje dostatečný počet poddodavatelů, kteří jsou schopni plnění i referenci na EOP zajistit.

52.         Dále zadavatel uvedl, že souhlasí s argumentem navrhovatele, že Masarykova univerzita, které navrhovatel implementoval svůj ekonomický systém, je jako jediná z českých veřejných vysokých škol alespoň zčásti srovnatelná s Univerzitou Karlovou, a to co do počtu zaměstnanců a studentů, tak co do rozsahu akreditovaných studijních programů a oborů. K tomu zadavatel dále uvedl, že Univerzita Karlova je oproti ostatním vysokým školám v České republice ve zcela jiné situaci, která vznikla významnou a historickou autonomií fakult a dalších součástí. Tato výrazná autonomie, která je rovněž zakotvena v § 24 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), se promítá do fungování zadavatele v tom směru, že na rozdíl od všech ostatních veřejných vysokých škol je jakási centralizace a společný postup všech fakult a součástí zadavatele teprve na počátku, a to pouze ve velmi dílčích otázkách, na kterých se podaří dosáhnout konsensu napříč všemi fakultami a součástmi. Stejně tak nakládání s finančními prostředky, které jsou jednotlivým fakultám a součástem svěřeny, jsou zcela v kompetenci těchto fakult a součástí. Tato autonomie se promítla i do současného stavu, kdy se používají dva různorodé EIS, a to ještě každý v unikátní konfiguraci a s unikátními moduly. Tudíž lze říci, že je u zadavatele v současné době v provozu 26 rozdílných EIS.

53.         K uvedenému zadavatel dodal, že pokud Úřad shledá za vhodné, jak požaduje navrhovatel, oslovit ostatní veřejné vysoké školy, tak navrhuje, aby se jich rovněž dotázal, kolik různých verzí EIS se na jejich vysoké škole používá (případně používalo před přechodem na EIS od navrhovatele) a zda jednotlivé fakulty a součásti měly (případně mají) oprávnění si pořídit vlastní samostatný EIS.

54.         Vzhledem k výše uvedenému považuje zadavatel argumentaci navrhovatele ohledně srovnatelnosti podmínek v prostředí zadavatele a ostatních vysokých škol za zcela nepoužitelnou.

55.         Zadavatel se dále vyjádřil k argumentu navrhovatele ohledně „diskriminačního“ kvalifikačního požadavku na referenci od vysoké školy. K tomuto argumentu zadavatel uvedl, že je přesvědčen, že specifika hospodaření vysokých škol od ostatních institucí (ať už výzkumných, jako jsou samostatně hospodařící ústavy Akademie věd ČR, nebo vzdělávacích, jako jsou základní a střední školy), která se projeví v nastavení a fungování EIS, jsou natolik významná a je jich takové množství, že podle názoru zadavatele dodavatel bez odpovídající zkušenosti s dodávkou, implementací, rozvojem či podporou EIS na vysoké škole nebude schopen poskytnout dostatečně kvalitní plnění. Z tohoto pohledu není požadavek zadavatele na takovou zkušenost dodavatele v rozporu se základními zásadami podle § 6 zákona.

56.         V této souvislosti zadavatel odkazuje na str. 49 - 51 analýzy, ve které jsou vyjmenováni dodavatelé EIS, kteří jsou schopni takovou referenci poskytnout, a to jen v rámci zkušeností v České republice. Konkrétně se jedná o dodavatele – společnost MÚZO Praha s.r.o., společnost BBM spol. s r.o., společnost ERP SAP – SAP ČR, spol. s r.o., a společnost VEMA, a.s.

57.         Zadavatel dále uvádí, že v poznámce pod čarou na str. 6 zadávací dokumentace stanovil, že „vysokou školou se pro účely této technické kvalifikace rozumí veřejná, státní nebo soukromá vysoká škola podléhající právnímu řádu některého z členských států Evropské Unie“. S ohledem na tuto skutečnost zadavatel nepochybuje, že v rámci celé Evropské unie existuje minimálně další desítka dodavatelů, kteří jsou schopni referenci od vysoké školy předložit.

58.         Zadavatel rovněž nesouhlasí s názorem navrhovatele, že v rozhodnutí o námitkách uvedl pouze „běžnou sadu právních předpisů, které obvykle musí zohledňovat každý EIS, či minimálně EIS nejen vysokých škol, ale i vědeckých a výzkumných institucí“. Z uvedeného demonstrativního výčtu je podle zadavatele nepochybné, že vědecké a výzkumné instituce se nemusí řídit minimálně zákonem o vysokých školách. Specifikum vysokých škol tkví právě v kombinaci všech uvedených (a dalších neuvedených) právních předpisů, jimiž se musí vysoké školy řídit, přičemž tyto právní předpisy mají jednoznačný dopad i do nastavení a funkcí EIS.

59.         Zadavatel také nesouhlasí s argumentem navrhovatele, že vyplácení a účtování stipendií je řešeno v samostatném studijním systému, a že do EIS vstupují jako „obecné platby“. K tomu zadavatel uvedl, že v agendě poplatků spojených se studiem sice vzniká prvotní předpis poplatku ve studijním informačním systému, nicméně další agenda, kterou je vznik pohledávky za studentem, její (postupné) umořování, párování plateb vůči této pohledávce, správa splátek, vymáhání pohledávky nebo její eventuální odpis, je již realizována v EIS. S tím pak souvisí i povinné výkaznictví a plnění stipendijního fondu (včetně případných přeúčtování mezi fakultami a rektorátem), což jsou opět funkcionality EIS. V případě přiznávání stipendií je také část agendy řešena ve studijním informačním systému, nicméně otázka správného zaúčtování stipendií s ohledem na různé zdroje jejich financování, na pravidla financování vysokých škol a povinné výkaznictví již musí být realizovány v EIS. Z těchto důvodů nejde podle zadavatele o „obecné platby“, jak tvrdí navrhovatel.

60.         K argumentu navrhovatele ohledně (ne)specifik hospodaření vysoké školy zadavatel uvádí, že navrhovatel v návrhu argumentoval konkrétně tím, že nejen vysoké školy, ale i akademické orgány se musí při hospodaření a nakládání s majetkem řídit právními předpisy, tudíž že evidenci a účtování majetku je schopen provádět jakýkoliv EIS, který splňuje požadavky zákonů a zohledňuje vnitřní předpisy a členité organizační struktury. Zadavatel souhlasí s tím, že „akademické orgány se musí řídit platnými zákony“, avšak právě z tohoto důvodu obsahují vnitřní předpisy vysoké školy, ovlivňující její hospodaření, organizační pravidla a procesy mající vliv na nastavení EIS, řadu konkrétních aspektů vnitřní organizace veřejné vysoké školy a jejich procesů, které v žádném zákoně uvedeny nejsou, a jsou tudíž specifické pro vysokou školu. Příkladem mohou být postupy a procesy rozdělování financí získávaných školou ze státního rozpočtu do rozpočtů jednotlivých fakult, pravidla vnitřních převodů a refundací mezi fakultami a součástmi, pravidla udělování a účtování grantů udělovaných interní grantovou agenturou vysoké školy, vnitřní pravidla hospodaření s prostředky státního rozpočtu určenými na specifický vysokoškolský výzkum, atd.

61.         Dále navrhovatel argumentoval tím, že i podklady a výstupy z EIS týkající sepovinností vysokých škol vytvářet výroční zprávy s přesně definovaným vnitřním členěním, povinnost spravovat příjmy a výdaje různého charakteru a různého režimu, povinnost vytvářet podklady pro účely akreditace a akreditací studijních programů, se principiálně neodlišují od obvyklých výstupů a funkcionalit EIS a jejich nastavení pro konkrétního uživatele.

62.         K tomuto argumentu zadavatel uvedl, že ze zákona o vysokých školách vyplývá řada specifických povinností, kterými se vysoká škola odlišuje od ostatních veřejných institucí, a které mají přímý dopad do jejího ekonomického chování a tedy i do nastavení EIS. Principy hospodaření vysoké školy a nakládání s jejím majetkem jsou dle zadavatele dány pravidly hospodaření vysoké školy, která jsou upravena jejím vnitřním předpisem schvalovaným samosprávnými akademickými orgány, a mohou tak být zcela specifické. Vysoká škola poskytuje kombinaci vzdělávací, tvůrčí a doplňkové činnosti a je ze zákona povinna v účetnictví (a tedy i v EIS) důsledně oddělit náklady a výnosy spojené s doplňkovou činností od nákladů a výnosů hlavní činnosti. Ze zákona o podpoře vědy a výzkumu vyplývají pro EIS vysoké školy specifické nároky na účtování, správu, technické zhodnocení a účetní odepisování majetku pořizovaného současně z více zdrojů (popřípadě sdíleného mezi více součástmi vysoké školy nebo se spolupracujícími institucemi – fakultní nemocnice, apod.). Pro tyto účely musí EIS disponovat i několika různými algoritmy, jak rozúčtovávat jednotlivé náklady mezi různé zdroje financování, a umožňovat na základě údajů o zdrojích financování vytvářet požadované výkazy. Dále veřejná vysoká škola hospodaří ve velké míře s financemi státního rozpočtu a s financemi z evropských fondů, a vztahují se proto na ni požadavky na výkaznictví vůči státu, státní pokladně a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, poskytovatelům grantových financí a evropským fondům.

63.         Kombinace všech výše uvedených požadavků, navíc ještě ve spojení se značnou hospodářskou nezávislostí jednotlivých součástí vysoké školy, činí dle zadavatele z EIS vysoké školy jedinečný celek, zcela nesrovnatelný s většinou EIS běžně dostupných na trhu. EIS vysoké školy musí vyhovovat požadavkům obvyklým pro orgány veřejné moci hospodařícím s prostředky státního rozpočtu (které však neúčtují o stipendiích, o vědě a výzkumu, apod.), požadavkům obvyklým pro výzkumnou instituci a navíc musí ještě zajistit správné účtování a výkaznictví o záležitostech týkajících se vzdělávací činnosti (včetně např. vymáhání pohledávek za studenty, platby od zahraničních studentů v cizích měnách) a důsledné oddělení hlavní a doplňkové činnosti.

64.         Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že pro realizaci těchto požadavků v EIS zcela jistě podle názoru zadavatele nepostačí „účtování s dimenzemi analytik“, kterého „je schopen každý normální účetní systém“.

65.         Dále se zadavatel vyjádřil i k argumentaci navrhovatele týkající se hodnocení nabídek. Za tím účelem zadavatel zrekapituloval, že v popisu dílčích hodnotících kritérií č. 2, 3 a 5 jasně a přesně uvedl konkrétní parametry, které bude v rámci hodnocení nabídek hodnotit, včetně popisu toho, jaké vlastnosti nabídek bude hodnotit jako výhodnější. Toto tvrzení dokládá zněním čl. 9 zadávací dokumentace, ve kterém jsou uvedeny všechny náležitosti podle § 115 odst. 1 zákona, tj. kritéria hodnocení, dále metoda vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a váha nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

66.         Podle zadavatele argumentace navrhovatele de facto spočívá v tom, že si vybral jednu větu v popisu hodnocení nabídek, a tu si vykládá po svém, tj. zcela vytrženou z kontextu celého popisu hodnocení, a na základě tohoto dospěl k závěru, že zadavatel bude hodnotit přijaté nabídky netransparentně a diskriminačně. Přitom navrhovatel, jako osoba odborně způsobilá v oblasti vývoje a implementace softwaru, si je jistě vědom, že EIS je natolik robustní a komplexní systém, že nelze v rámci jeho posuzování vytrhávat z kontextu jeho jednotlivé funkcionality nebo vlastnosti a tyto následně posuzovat odděleně. Zároveň si jistě musí být vědom toho, že právě u takovýchto systémů hrají synergie jednotlivých vlastností, nastavení a funkcionalit zásadní význam, protože až jejich „spojením“ se stává EIS systémem, jehož funkce využívají jednotliví uživatelé.

67.         Zadavatel je přesvědčen, že jím zpracovaný popis hodnocení je pro odborně způsobilé osoby v oblasti vývoje a programování IT zcela jasný, srozumitelný a že je z něho zřejmé, které řešení EIS je preferováno, a tudíž bude lépe hodnoceno. Zároveň si zadavatel stojí za tím, že k závěru o případném netransparentním nebo neobjektivním hodnocení lze dospět až na základě zadavatelem zpracovaného a detailně odůvodněného hodnocení, a to ve formě písemné zprávy o hodnocení nabídek podle § 119 odst. 2 zákona.

68.         Dále se zadavatel vyjádřil k argumentu navrhovatele ohledně nevymezení vah jednotlivých podkritérií hodnocení, k čemuž uvedl, že u hodnotících kritérií „Funkčnost nabízeného plnění“, „Technická úroveň nabízeného plnění“ a „Rozsah, kvalita a technické parametry služeb systémové integrace“ se rozhodl hodnotit „popis nabízeného řešení“, v jehož rámci však nevymezil žádná hodnotící podkritéria, kterým by byl povinen podle zákona přiřadit určité váhy, ale vymezil pouze parametry, podle nichž bude jednotlivé nabídky v rámci těchto hodnotících kritérií posuzovat.

69.         Zadavatel se rovněž vyjádřil k argumentu navrhovatele, že hodnotící kritéria jsou stanovena nepřiměřeně k předmětu plnění veřejné zakázky a jsou tedy v rozporu s § 6 odst. 1 zákona. K tomuto argumentu navrhovatele zadavatel uvedl, že je plně na rozhodnutí zadavatele, jaká hodnotící kritéria a jejich parametry považuje za natolik důležité, aby na jejich základě hodnotil předložené nabídky. Zadavatel považuje za zásadní ta dílčí hodnotící kritéria a ty jejich parametry, které uvedl do zadávací dokumentace, přičemž zadavatelem uvedené parametry mají jasný vliv na kvalitu nabídek, neboť pokrývají rozsáhlou škálu aspektů kvality řešení EIS.

70.         Na základě výše uvedených skutečností je zadavatel přesvědčen, že jím stanovené zadávací podmínky jsou v souladu se zákonem. Zadavatel se dle svého vyjádření snaží při zachování všech zásad zákona získat takový EIS, který bude vyhovovat jeho specifickým potřebám, a přitom půjde o nejvýhodnější EIS z pohledu ceny i kvality. Zadavatel je rovněž přesvědčen, že jeho postup v předmětném zadávacím řízení nelze označit ani za netransparentní ani za diskriminační.

Doplnění návrhu navrhovatele ze dne 22. 12. 2017

71.         Dne 28. 12. 2017 obdržel Úřad přípis ze dne 22. 12. 2017, kterým navrhovatel ve smyslu § 251 odst. 4 zákona doplnil a navrhl důkazy, které neměl a nemohl mít k dispozici před podáním návrhu, k čemuž uvedl následující skutečnosti.

72.         Navrhovatel uvádí, že dne 11. 12. 2017 odeslal společnostem tzv. „velké čtyřky“ dotaz, zda disponují referencí požadovanou zadavatelem. Tento dotaz zaslal navrhovatel na základě sdělení zadavatele, že jím vymezenými referenčními požadavky stanovenými v čl. 4.5 písm. A bodech d) a e) zadávací dokumentace disponuje řada poradenských společností, počínaje společnostmi tzv. „velké čtyřky“.

73.         Navrhovatel dále uvedl, že před podáním návrhu reagovala písemnou odpovědí pouze společnost KPMG, přičemž její odpověď předložil navrhovatel již v návrhu.

74.         Navrhovatel pak citoval sdělení společnosti Ernst & Young, která dne 14. 12. 2017 navrhovateli písemně sdělila, že „(…) v takto ucelené podobě jsme žádný projekt nerealizovaly. Implementacím účetních SW se primárně nevěnuje, řešíme spíše dílčí/legislativně náročnější oblasti převážně pro společnosti operující ve více zemích. V České republice nemáme implementační tým SAP, to bych se musel obrátit na kolegy z Německa nebo UK, což by mi pro účely této zakázky přišlo jako příliš složitá administrativa (…).“.

75.         Na dotaz navrhovatele dále dne 15. 12. 2017 reagovala společnost Deloitte, když uvedla, že „(…) pro indikovaný rozsah nemáme v posledních třech letech vhodnou referenci (…).“.

76.         Reakci od společnosti PricewaterhouseCoopers navrhovatel do dne 22. 12. 2017 neobdržel. K tomu navrhovatel doplnil, že pokud obdrží odpověď jmenované společnosti, obratem ji Úřadu zašle.

77.         Výše uvedenými skutečnostmi navrhovatel dokládá, že zadavatel uváděl v rozhodnutí o námitkách nepravdivé informace, a že zřejmě žádná ze společností tzv. „velké čtyřky“ nedisponuje jím požadovanou referencí.

Vyjádření zadavatele ze dne 5. 1. 2018

78.         Dne 5. 1. 2018 doručil zadavatel Úřadu vyjádření, kterým reagoval na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0488/2017/VZ-00007/2018/532/KSt ze dne 3. 1. 2018, kterým byl vyzván k doručení dokumentace o zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku. Zadavatel se vyjádřil ke způsobu, jakým doručoval Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení, a z jakého důvodu nebyla dokumentace o zadávacím řízení Úřadu doručena do dne 23. 12. 2017. Současně zadavatel k vyjádření přiložil doklady prokazující, že dokumentaci o zadávacím řízení zaslal Úřadu již dne 22. 12. 2017.

Replika navrhovatele k vyjádření zadavatele a doplnění nových skutečností ze dne 18. 1. 2018

79.         V replice ze dne 18. 1. 2018 navrhovatel reagoval na vyjádření zadavatele a současně doplnil nové skutečnosti, které jsou relevantní pro posouzení věci, konkrétně sdělení společnosti PricewaterhouseCoopers ze dne 4. 1. 2018.

80.         Argument zadavatele, že navrhovatel mohl podat nabídku, avšak rozhodl se ji nepodat, navrhovatel odmítl a zopakoval, že nabídku podat nemohl, protože nebyl schopen splnit diskriminační požadavek na prokázání kvalifikace, kterým je kvalifikační požadavek na předložení EOP. Dle navrhovatele zadavatel obhajuje oprávněnost požadavku na EOP jako součást předmětu plnění a s tím i oprávněnost formulovat požadavek na EOP i jako součást požadavků na reference, což jsou však podle navrhovatele rozdílné věci. To, že je požadavek na EOP oprávněný jako součást předmětu plnění, ještě dle navrhovatele automaticky neznamená, že je oprávněný rovněž jako součást kvalifikačních požadavků. Navrhovatel uvádí, že by byl plně kompetentní takový EOP pro zadavatele vypracovat, a dodává, že zadavatel zcela ignoruje skutečnost, že se jedná o nový a na trhu dosud neaplikovaný požadavek, což v případě, že zadavatel požaduje dokonce dvě reference o vypracování EOP a v kombinaci s vysvětlením zadávací dokumentace č. 2, které vyloučilo obdobné doklady, činí tento požadavek diskriminačním.

81.         Dále navrhovatel připomíná, že jedním z jeho odběratelů je Masarykova univerzita, která je plně srovnatelná se zadavatelem co do velikosti i charakteru činnosti. Je proto podle navrhovatele relevantní přihlížet k tomu, jakým způsobem byl EIS implementován na této instituci. Pokud zadavatel uvádí, že je Univerzita Karlova unikátní, neboť na její půdě funguje dvacetšest rozdílných EIS, musí navrhovatel konstatovat, že toto tvrzení není pravdivé, protože zadavatel reálně disponuje pouze dvěma systémy EIS a jejich varianty nelze označit za samostatné, tedy jiné EIS. Nicméně pokud by zadavatel disponoval i dvacetišesti EIS, pak při implementaci jednotného nového EIS je zcela lhostejné, zda je nahrazován jeden zastaralý systém, dva či více. Pokud jednotlivé fakulty zadavatele budou mít specifické požadavky, pak toto není podle navrhovatele žádná jedinečná charakteristika, neboť i u jiných odběratelů je běžné, že jednotlivé organizační jednotky formulují své vlastní požadavky.

82.         K argumentu zadavatele, že je možné požadovat reference pouze, pokud se vztahují k předmětu plnění, navrhovatel uvedl, že toto je pouze jeden a nikoliv jediný aspekt posuzování zákonnosti kvalifikačních požadavků. Každý případ je podle navrhovatele třeba posuzovat individuálně, v důsledku čehož může být nezákonný i takový požadavek, který byl jindy shledán jako souladný se zákonem, avšak s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu je nyní diskriminační. Ačkoliv tedy požadavek zadavatele na zkušenost s tvorbou EOP koreluje s předmětem plnění, přesto je diskriminační, neboť nebyl dříve nikým použit, a na trhu neexistuje žádná, anebo pouze jedna, odpovídající reference.

83.         Navrhovatel se dále vyjádřil k referenci KPMG, o které zadavatel uvedl, že by mohla splnit požadavky na EOP. K tomu navrhovatel dodal, že reference společnosti KPMG od ČSSZ se netýká EIS, a tak vůbec neodpovídá zadávacím podmínkám šetřeného případu. Navrhovatel však souhlasí, že tato reference obecně dokazuje kompetenci jmenované společnosti vypracovat EOP. Nicméně vinou nepřiměřeně nastavených kvalifikačních požadavků zadavatele by nebyl ani tento zjevně kvalifikovaný dodavatel v šetřeném zadávacím řízení schopen prokázat splnění kvalifikačních požadavků, které byly stanoveny nepřiměřeně, diskriminačně a tedy nezákonně.

84.         Navrhovatel dále uvedl, že v době po podání návrhu a po doplnění návrhu ze dne 22. 12. 2017 získal písemné vyjádření společnosti PricewaterhouseCoopers ze dne 4. 1. 2018, tedy společnosti z tzv. „velké čtyřky“, které přikládá k této replice. Z obdrženého písemného vyjádření jmenované společnosti podle navrhovatele vyplývá, že tato nedisponuje referencí požadovanou zadavatelem.

85.         K diskriminačnímu zúžení referencí pouze na vysoké školy navrhovatel odkázal na svou argumentaci uvedenou v návrhu, neboť zadavatel ve vyjádření k návrhu neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti. Navrhovatel pouze zopakoval, že EIS na vysoké škole nevykazuje taková specifika, která by nenaplňovala jiná instituce nebo např. Akademie věd ČR. K tomu navrhovatel doplnil, že dle definice této části kvalifikace, jak ji zadavatel stanovil v zadávacích podmínkách, by vyhověly i malé soukromé vysoké školy, které však rozhodně nevykazují zadavatelem akcentovanou členitost a různorodost činností, a tedy charakteru zadavatele jsou mnohem méně podobné, než např. Akademie věd ČR. Pokud zadavatel akcentuje zákon o vysokých školách, pak přehlíží, že tento kvalifikační předpoklad mohl být splněn i získáním zkušeností z vysoké školy v rámci Evropské unie, u které bude logicky znalost českého právního řádu nulová.

86.         K netransparentnímu a nezákonnému vymezení hodnotících kritérií navrhovatel pouze zopakoval, že zadavatel vymezil hodnotící kritéria tak, že nelze předem stanovit, co bude zadavatel hodnotit. K tomu dodal, že rozumí tomu, že informační systém má řadu vlastností, které spolu vytváří synergické efekty, a proto ví, že existuje nepřeberné množství úhlů pohledu, jak lze tyto funkcionality a jejich synergické efekty hodnotit. Nicméně proto je podle navrhovatele nezbytné, aby zadavatel v takovém zadávacím řízení jasně a jednoznačně vymezil, které aspekty hodlá hodnotit, resp. které synergické efekty považuje pro sebe za výhodnější, a tedy jim přidělí vyšší bodové hodnocení. Na takové hodnocení však zadavatel rezignoval a vyhradil si možnost hodnocení „jako celek“. Navrhovatel má nadále za to, že zadavatel byl povinen rovněž stanovit i váhy pro jednotlivá podkritéria, neboť opačný postup je obcházením zákonné povinnosti stanovit vhodné váhy dílčím hodnotícím kritériím a tím vymezit transparentní a jednoznačný způsob hodnocení v souladu s § 6 odst. 1 zákona. 

87.         Navrhovatel nadále požaduje, aby Úřad návrhu vyhověl a zadávací řízení zrušil.

Vyjádření zadavatele ze dne 29. 1. 2018

88.         Zadavatel předně odkazuje na svá tvrzení obsažená v rozhodnutí o námitkách ze dne 12. 10. 2017, v rozhodnutí o námitkách ze dne 4. 12. 2017 a ve vyjádření k návrhu ze dne 22. 12. 2017, přičemž v dalším uvádí konkrétní argumentaci.

89.         Zadavatel je přesvědčen, že dodržel základní zásady dle § 6 zákona a vybral nabídku dodavatele, který bude objektivně schopen předmět plnění splnit v nejlepším poměru nabídkové ceny a kvality plnění. Zadavatel odmítá tvrzení navrhovatele, že zadávací podmínky byly „ušity na míru“konkrétnímu dodavateli. Zadavatel zdůrazňuje smyslEOP, přičemž z definice uvedené v zadávací dokumentaci vyplývá, že EOP je především ekonomickou, organizační a účetní metodikou, byť zohledňující konkrétní informační systém a není plněním, které běžně poskytují dodavatelé informačních systémů, a tudíž není běžnou součástí poradenství v oboru IT, nicméně je běžným plněním, které nabízejí dodavatelé ekonomicko-poradenských služeb, z čehož vyplývá, že je běžnou součástí ekonomického poradenství. Zadavatel má dále za to, že navrhovatelem provedené dotazování ohledně referencí týkajících se EOP v rámci tzv. „velké čtyřky“ nebylo realizováno tak, aby bylo dosaženo objektivních informací o referencích těchto dodavatelů. Zadavatel zdůrazňuje, že specifika hospodaření vysokých škol se odlišují od ostatních institucí, z tohoto důvodu dodavatel bez odpovídající zkušenosti s dodávkou, implementací, rozvojem či podporou EIS na vysoké škole nebude schopen poskytnout plnění této veřejné zakázky v dostatečně odpovídající kvalitě. Zadavatel je taktéž přesvědčen, že v popisu dílčích kritérií hodnocení jasně a přesně uvedl konkrétní parametry, které bude v rámci hodnocení nabídek hodnotit, včetně popisu toho, jaké vlastnosti nabídek bude hodnotit jako výhodnější.

90.         K údajné diskriminační povaze referencí k EOP zadavatel sděluje, že vypracování metodiky (tj. EOP) je podmínka sine qua non pro další zdárné využívání ekonomického informačního systému všemi jeho uživateli, přičemž takovýto projekt je klasickým příkladem ekonomického poradenství, ke kterému jsou nezbytné hluboké znalosti právních předpisů upravujících oblast účetnictví nejen veřejných vysokých škol. Navrhovatel se tak dle zadavatele mylně domnívá, že projekt je součástí poradenství v oblasti IT a zaměňuje ho s projektem implementace samotného ekonomického informačního systému.Zadavatel má značné pochybnosti o tom, zda je navrhovatel schopen zpracovat kvalitní EOP, zvlášť když sám uvádí, že v rámci své podnikatelské činnosti neposkytuje ekonomické poradenství, ale poradenství v oblasti IT. Dle názoru zadavatele je pro posouzení, zda lze předmětnou referenci v rámci technické kvalifikace požadovat, důležitá skutečnost, zda na relevantním trhu (společností zabývajících se ekonomickým poradenstvím) existuje dostatečný počet referencí k EOP. Zadavatel je přesvědčen, že navrhovatel formuloval svou žádost o informace zaslanou společnostem v rámci tzv. „velké čtyřky“ zkresleně, neboť neměl poptávat u odborné ekonomicko-poradenské firmy referenci týkající se realizace implementace konkrétního informačního systému (v tomto případě systému SAP), a to zvlášť za situace, kdy sám disponuje jiným ekonomickým informačním systémem než je SAP; navrhovatel měl v souladu se zadávací dokumentací poptávat referenci týkající se zpracování EOP. Výsledkem obdobného nedorozumění je dle zadavatele navrhovatelem přiložená odpověď od zaměstnance společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o., v níž se konstatuje, že „reference tohoto druhu bohužel nemáme“, přičemž navzdory tomu zadavatel obdržel od dodavatele BBM objasnění nabídky, v němž dodavatel dokládá, že společnost PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. poskytla alespoň jedno plnění odpovídající požadavkům zadavatele na zpracování EOP. Zadavatel obdobně odkazuje i na tvrzení navrhovatele, že společností KPMG dodaná reference zřejmě nesplňuje zadaná kritéria, neboť zadavatel je toho názoru, že „poskytnutí služeb pro zajištění předprojektové přípravy při budování / přípravě implementace Nového systému důchodové agendy („NSDA“)“ definici EOP vyhovuje, neboť budovaný informační systém důchodové agendy splňuje rysy ekonomického informačního systému, přestože se neomezuje jen na podporu ekonomických procesů jedné konkrétní firmy či organizace. Zadavatel na závěr dodává, že navrhovatel se mylně domnívá, že „požadavky dle odst. 4.5 A písm. d) a e) musí být prokázány jediným subjektem, neboť jenom tak bude naplněna podmínka, aby tento prokazující subjekt následně v rámci předmětu plnění příslušný EOP rovněž vypracoval,“ neboť žádná taková podmínka v textu zadávací dokumentace ani jejích přílohách stanovena není, přičemž z logiky věci mohou tyto dvě reference prokázat dva různé subjekty, které budou následně na zpracování EOP spolupracovat.

91.         K údajné diskriminační povaze referencí vztahujících se pouze k vysokým školám zadavatel sděluje, že se navrhovatel snaží bagatelizovat specifika veřejných vysokých škol v rámci jejich ekonomického výkaznictví a účetnictví.

92.         K údajnému netransparentnímu a nezákonnému vymezení kritérií hodnocení zadavatel uvádí, že v popisu dílčích kritérií hodnocení jasně a přesně uvedl konkrétní parametry, které bude v rámci hodnocení nabídek hodnotit, včetně popisu toho, jaké vlastnosti nabídek bude hodnotit jako výhodnější, a odmítá tudíž tvrzení, že rezignoval na jednoznačné vymezení, které konkrétní aspekty hodlá hodnotit a které aspekty považuje zadavatel za výhodnější, přičemž dokladem tohoto je dle zadavatele samotný čl. 10 zadávací dokumentace. Argumentaci navrhovatele použitou v jeho replice, která se týká požadavku na modulární strukturu systému, považuje zadavatel za zvláštní, protože odkazuje na vlastnost „úplnost“ řešení a použití spojky „a“ v tom samém parametru hodnocení, ovšem tento parametr hodnocení žádný požadavek na úplnost řešení neobsahuje. Dle zadavatele je zřejmé, že za vhodnější považuje systém s takovou modulární strukturou, jejíž členění odpovídá jednotlivým agendám postupně popsaným v zadávací dokumentaci, avšak nikterak se tím nevyjadřuje k „úplnosti“ systému. Na závěr zadavatel konstatuje, že navrhovatel svůj výklad § 115 zákona neopírá o žádnou konkrétní rozhodovací praxi Úřadu nebo soudů, ani o žádný odborný komentář.

93.         S ohledem na výše uvedené zadavatel shrnuje sporné body mezi ním a navrhovatelem a konstatuje, že při zpracovávání zadávací dokumentace byl veden snahou vybalancovat zadávací podmínky tak, aby na jedné straně získal odborně způsobilého dodavatele, který bude objektivně schopen dodat kvalitativně odpovídající plnění v celém jeho rozsahu, a na druhé straně snahou dodržet všechny zásady uvedené v § 6 zákona.Zadavatel tudíž zůstává přesvědčen o tom, že jím stanovené zadávací podmínky jsou v souladu se zákonem a navrhuje, aby Úřad návrh dle § 265 písm. a) zákona zamítl.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

94.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek předložených účastníky řízení a na základě vlastních zjištění rozhodl o zrušení šetřeného zadávacího řízení. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

95.         Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

96.         Ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel podle § 6 odst. 2 zákona dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

97.         Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

98.         Podle § 73 odst. 6 zákona pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit,

a)  která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b)  minimální úroveň pro jejich splnění.

99.         K prokázání kritérií technické kvalifikace může zadavatel podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

100.     Úřad podle § 263 odst. 3 zákona uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem.

K právnímu postavení zadavatele

101.     Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 4 zákona.

102.     Podle § 4 odst. 1 zákona je veřejným zadavatelem

a)   Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele,

b)   Česká národní banka,

c)    státní příspěvková organizace,

d)   územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace,

e)   jiná právnická osoba, pokud

1.    byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2.    jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

103.     V šetřeném případě se tedy Úřad nejprve zabýval otázkou, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“.

104.     Podle § 1 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:

a)  uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b)  umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,

c)  poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,

d)  hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,

e)  přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,

f)  rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

105.     Podle § 2 odst. 2 zákona o vysokých školách je vysoká škola právnickou osobou.

106.     Podle § 5 odst. 1 zákona o vysokých školách se veřejná vysoká škola zřizuje a zrušuje zákonem. Zákon též stanoví její název a sídlo.

107.     Podle § 18 odst. 2 zákona o vysokých školách jsou příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy zejména:

a)  příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a tvůrčí činnost (dále jen „příspěvek“),

b)  podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků podle zvláštního právního předpisu,

c)  dotace ze státního rozpočtu,

d)  poplatky spojené se studiem,

e)  výnosy z majetku,

f)  jiné příjmy nebo jiné příspěvky než uvedené v písmenu a) ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů,

g)  výnosy z doplňkové činnosti,

h)  příjmy z darů a dědictví.

108.     Podle § 87 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách ministerstvo (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, pozn. Úřadu) rozděluje finanční prostředky ze státního rozpočtu z kapitoly školství vysokým školám a kontroluje jejich využití.

109.     Z  § 101 odst. 1 zákona o vysokých školách ve spojení s přílohou č. 1 uvedeného zákona vyplývá, že Univerzita Karlova v Praze je veřejnou vysokou školou podle uvedeného zákona.

110.     Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem i tzv. jiná právnická osoba. K naplnění definice veřejného zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona Úřad uvádí, že pojem veřejného zadavatele podle tohoto ustanovení zákona je třeba vykládat ve funkčním smyslu, tzn. že při zjišťování, zda je určitý subjekt veřejným zadavatelem, je nezbytné vycházet z účelu zřízení a povahy činností tohoto subjektu.

111.     Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1.  byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2.  jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

112.     Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativním způsobem.

113.     Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).

114.     Z relevantní judikatury SDEU je možno učinit, mimo jiné, tyto závěry:

a)  Při posuzování, zda je určitý subjekt zadavatelem, je třeba posuzovat rovněž aktuální pozici příslušné osoby, zda aktuálně uspokojuje v rámci některé ze svých činností potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Nelze si tedy vystačit s posuzováním těch činností, za jejichž účelem byla daná osoba založena či zřízena [rozsudek ze dne 12. prosince 2002, C 470/99 Universale-Bau AG, Bietergemeinschaft: 1) Hinteregger & Söhne Bauges.m.b.H. Salzburg, 2) ÖSTÜ-STETTIN Hoch- und Tiefbau GmbH proti Entsorgungsbetriebe Simmering GmbH].

b)  Status zadavatele není závislý na relativní důležitosti, kterou má činnost uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, v rámci veškeré činnosti daného subjektu (rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV). Jinými slovy řečeno: v případech, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti (rozhodnutí SDEU C-44/96 ve věci Mannesmann Angelbau Austria AG and Others vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH).

c)  Potřeby veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu jsou chápány mimo jiné jako potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu, a (jako druhá varianta) které se stát, z důvodu obecného zájmu, rozhodl poskytovat sám, nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv (rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV).

115.     Ze shora citovaných rozsudků SDEU lze dovodit, že jako potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt. V takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na území konkrétního územního samosprávného celku (v prostředí České republiky na území obce či kraje), či dokonce na území státu jako takového (tzn. potřeby uspokojované fakticky v zájmu všech občanů České republiky). Jinými slovy řečeno, za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat ty potřeby, na jejichž řádném a pokojném uspokojování má zájem sám stát, a které sám stát taktéž uspokojuje, případně jejich uspokojování svěřuje od něj odvozeným subjektům. Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity). Typicky mezi ně lze řadit např. potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, dále v oblasti životního prostředí a v neposlední řadě i potřeby týkající se sféry vzdělávání, vědy a výzkumu.

116.     Jak bylo řečeno již výše, potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů. Současně bylo Úřadem konstatováno, že mezi potřeby veřejného zájmu bezpochyby náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání, vědy a výzkumu. Poskytování vzdělávání přispívá k vyšší vzdělanosti, která sama o sobě patří k prioritním hodnotám nejen jednotlivce, ale nepochybně i celé společnosti. Právo na vzdělání je ostatně garantováno v článku 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je uvedeno, že: „Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“. K tomu, aby bylo právo na vzdělání řádně naplňováno, je třeba existence dostatečného množství dostupných vzdělávacích institucí, mezi něž lze pochopitelně řadit i vysoké školy. Jestliže je právo na vzdělání v České republice garantováno a chráněno na úrovni ústavního práva, lze konstatovat, že na poskytování vzdělání má bezesporu zájem sám stát (tzn. Česká republika). Právo na vzdělání je proto zcela jistě veřejným zájmem. Vzhledem k právě řečenému a současně vzhledem k tomu, že zadavatel, coby vysoká škola, má v reálném životě naplňovat poslání, jehož obsahová stránka je vymezena v § 1 zákona o vysokých školách, je možné konstatovat, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování vzdělání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Úřad má tudíž za prokázané, že zadavatel naplňuje podmínku vymezenou v § 4 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona.

117.     K tomu, aby bylo možno konstatovat, zda zadavatel je či není veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, je nutno ještě ověřit, zda zadavatel rovněž naplňuje alespoň jednu ze tří podmínek uvedených v § 4 odst. 1 písm. e) bod 2. zákona.

118.     Jak vyplývá z výroční zprávy o hospodaření zadavatele za rok 2016, obdržel zadavatel v roce 2016 z veřejných zdrojů finanční prostředky v souhrnné výši 7 222 423 000 Kč, přičemž největší finanční zdroj představovaly finanční prostředky z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (85%), tj. ve výši 6 139 059 550,- Kč. Jak dále vyplývá z výkazu zisků a ztrát obsaženého ve výroční zprávě o hospodaření zadavatele za rok 2016, činily tržby za vlastní výkony a zboží částku 1 491 115 000 Kč za hlavní činnost, a 337 836 000 Kč za doplňkovou činnost. Z uvedených skutečností je zřejmé, že zadavatel je převážně financován jiným veřejným zadavatelem, neboť, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, coby organizační složka státu, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona (viz § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k právě řečenému má Úřad tudíž za prokázané, že subjekt, který zadavatele převážně financuje, je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, tedy veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 4 odst. 1 písm. e) zákona.

119.     S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, jelikož uspokojuje potřebu veřejného zájmu (zajišťuje vysokoškolské vzdělávání), která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, přičemž je převážně financován veřejným zadavatelem (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), čímž jsou kumulativně splněny obě podmínky stanovené ve shora citovaném ustanovení zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tudíž prokazatelně dána.

120.     Závěrem Úřad konstatuje, že zadavatel se při zadávání veřejné zakázky nacházel v pozici zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona, a byl tedy povinen postupovat při zadávání veřejné zakázky podle zákona.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

121.     Úřad nejprve uvádí, že pokud v odůvodnění tohoto rozhodnutí hovoří o zadávací dokumentaci, jedná se vždy o verzi zadávací dokumentace ze dne 6. 10. 2017, tedy o poslední verzi zadávací dokumentace.

122.     Podle čl. 2.1 „Vymezení účelu a předmětu veřejné zakázky“ zadávací dokumentace předmětem veřejné zakázky je „dodávka jednotného ekonomického informačního systému (dále jen „EIS“) pro Univerzitu Karlovu (dále jen „UK“), provedení centrální instalace tohoto systému na infrastruktuře UK, jeho nasazení do provozu na všech fakultách a dalších součástech UK (a to nejprve do zkušebního a následně do produkčního provozu), podpora tohoto provozu a další rozvoj EIS, a to dle požadavků uvedených v zadávacích podmínkách k této veřejné zakázce a v rozsahu vymezeném ve vzoru Smlouvy o dílo a o poskytování služeb (příloha č. 2 této zadávací dokumentace) a dalších přílohách této zadávací dokumentace (dále též „ZD“).“.

123.     V úvodu čl. 4. „Charakteristika trhu“ analýzy je uvedeno, že: „V rámci zpracování analýzy byl proveden průzkum, jehož cílem bylo identifikovat významné dodavatele ekonomických informačních systémů v prostředí vysokých škol. Tato informace je podstatná zejména z hlediska stanovení požadavků na prokázání kvalifikací v rámci plánovaného výběrového řízení na dodavatele jednotného EIS UK. (…)“.

124.     Zadavatel podle čl. 4.5 „Technická kvalifikace“ bodu A. „Seznam významných dodávek nebo významných služeb“ zadávací dokumentace požaduje prokázání kritéria technické kvalifikace tak, že: „Dodavatel prokáže splnění této části technické kvalifikace ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona předložením seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech (dále jen „referenční služby“).

Zadavatel ke splnění kvalifikace požaduje, aby dodavatel prokázal realizaci minimálně 3 referenčních služeb odpovídajících níže uvedeným parametrům, a to:

a)  (…)

b)  min. 1 služba, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, přičemž objednatelem této služby byla vysoká škola³ a finanční objem takové služby celkově nečinil méně než 2 mil. Kč bez DPH pro jednoho objednatele; (…)

Pokud dodavatel realizoval zakázku, která současně splňuje více podmínek uvedených výše pod písm. a) až f), může dodavatel jednou zakázkou prokázat splnění dvou nebo více požadovaných referenčních služeb. V takovém případě musí dodavatel doložit vždy alespoň tři referenční služby, přičemž každá z referenčních služeb musí splňovat alespoň jednu podmínku uvedenou výše pod písm. a) až f) a společně všechny 3 referenční služby musí splňovat všechny tyto podmínky pod písm. a) až f). (…).“.

125.     Poznámka pod čarou č. 3 na str. 6 zadávací dokumentace vztahující se k výše citované zadavatelem požadované referenční službě zní: „Vysokou školou se pro účely této technické kvalifikace rozumí veřejná, státní nebo soukromá vysoká škola podléhající právnímu řádu některého z členských států Evropské Unie.“. 

126.     V čl. 4. „Legislativní požadavky“ přílohy č. 1 „Popis stávajícího a cílového stavu ekonomického informačního systému na UK“ zadávací dokumentace uvedl zadavatel následující výčet legislativních předpisů, jejichž naplnění za zadavatele „musí EIS podporovat v rozsahu své funkcionality:

1)   Národní legislativa:

• vyhláška č. 504/2002 Sb., k podvojnému účetnictví pro nepodnikatelské sub-jekty,
• zákon č. 25/2017 Sb., o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí,
• prováděcí vyhláška k zákonu č. 25/2017 Sb.,
• vyhláška č. 383/2009 Sb., technická vyhláška o účetních záznamech,
• zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti,
• vyhláška č. 269/2016 Sb., o způsobu tvorby podpisového kódu poplatníka a bezpečnostního kódu poplatníka,
• zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb,
• vyhláška č. 277/2016 Sb., o předávání statistických údajů vysokými školami,

• vyhláška č. 220/2013 Sb., o požadavcích na schvalování účetních závěrek ně-kterých vybraných účetních jednotek,

• vyhláška č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků,
• zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
• zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách,
• zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční,
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
• zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí,
• zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,
• zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů,
• zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech,
• zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních,
• zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv,

• zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole),

• prováděcí vyhláška č. 416/2004 Sb. k zákonu o finanční kontrole,
• zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů,
• prováděcí vyhlášky k zákonu č. 499/2004 Sb.,
• zákon č. 181/2014 Sb. a vyhláška č. 316/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti.

2)   Právo EU:

• Sdělení komise 2014/C 198/01 – Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací,
• GDPR (General Data Protection Regulation)

EIS musí dále podporovat České účetní standardy pro nevýdělečné organizace a veškerou legislativu, která se ukáže jako povinná pro UK jako veřejnou instituci.“.

127.     V čl. 4. „Charakteristika trhu“ analýzy (str. 50 a 51 analýzy) je uvedeno, že „Z přehledu vyplývá, že na vysokých školách v ČR se provozují EIS:

1) iFIS – BBM spol. s r.o.

Provozuje se na dvanácti VVŠ, další relevantní referencí je Akademie věd ČR (AV ČR je 28% spoluvlastníkem společnosti BBM spol. s r.o.). Dodavatel zajišťuje vývoj, implementaci a údržbu systému. Rozvoj systému je řízen koordinačním centrem VVŠ a AV ČR při ČVUT. Komponenty systému, které pracují převážně s dokumenty, řeší ve spolupráci se společností DERS s.r.o. Na UK je využíván na šesti fakultách, které tvoří většinu uživatelů EIS na UK. (…).“.

K výroku I. tohoto rozhodnutí – právní posouzení

128.     Předmětné správní řízení bylo zahájeno na základě návrhu, v němž navrhovatel napadá zadávací podmínky předmětné veřejné zakázky. Navrhovatel tvrdí, mimo jiné, že zadavatel stanovil diskriminačním způsobem kritéria technické kvalifikace, když požadoval předložení jedné referenční služby prokazující, že dodavatel poskytl službu spočívající v dodávce, implementaci, rozvoji nebo podpoře provozu ekonomického informačního systému, jejímž objednatelem byla vysoká škola.

129.     Úvodem Úřad nejprve uvádí, že zadávací podmínky jsou nejvýznamnějším zdrojem informací, na jejichž základě zpracovávají dodavatelé své nabídky, a proto zákon zadavateli ukládá povinnost vymezit jejich prostřednictvím veškeré podrobnosti nezbytné pro účast dodavatele v zadávacím řízení, přičemž mezi tyto zadávací podmínky patří i požadavky na prokázání technické kvalifikace (pokud je zadavatel stanoví, tedy pokud hodlá technickou kvalifikaci dodavatelů pro plnění veřejné zakázky ověřovat). K požadavkům na technickou kvalifikaci  Úřad v obecné rovině uvádí, že při posuzování takových požadavků zadavatele je třeba vycházet z jejich účelu, kterým je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Adekvátně nastavená kritéria technické kvalifikace jsou tedy „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně splnit. Zadavatel však také může vymezením kritérií technické kvalifikace, zejména stanovením příliš přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat.

130.     Stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace je tak sice plně v gesci zadavatele, ten je však při jejich výběru nucen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona, které jsou ve vztahu ke kritériím technické kvalifikace promítnuty i do ustanovení § 73 odst. 6 zákona, které je projevem zásady přiměřenosti, když uvádí, že kritéria technické kvalifikace musí být stanovena přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k dané veřejné zakázce, porušil by zadavatel jednu ze zásad postupu zadavatele vymezených v § 6 odst. 1 zákona, a sice zásadu přiměřenosti, přičemž takovým postupem by mohlo zároveň dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace (§ 6 odst. 2 zákona), protože takové excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je s ohledem na dodržení základních zásad zadávacího řízení povinen stanovit kritéria technické kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit.

131.     Úřad nejprve k samotné zásadě přiměřenosti (proporcionality) stanovené v § 6 odst. 1 zákona uvádí, že tato základní zásada byla do zákona přejata z nových evropských zadávacích směrnic v souvislosti s přijetím nového zákona o zadávání veřejných zakázek, kde je tato zásada výslovně uvedena. Úřad podotýká, že dodržování této zásady vyplývalo i ze zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv zde zásada přiměřenosti nebyla výslovně uvedena (zadavatelé však měli povinnost vymezit minimální úroveň požadavků na kvalifikaci ve vztahu k druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky). Explicitní zakotvení zásady přiměřenosti do zákona vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece ohledně volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. V zadávacím řízení se přitom z povahy věci střetávají dva protichůdné principy, totiž omezení dodavatelů (způsobené zejména nastavením zadávacích podmínek zadavatelem, zejména ve vztahu k podmínkám účasti) mezi nimiž může proběhnout soutěž o nejvhodnější nabídku, pouze na ty, kteří splňují podmínky zadavatele a u nichž je tak dán předpoklad kvalitního plnění v budoucnu, a na druhé straně obecný zájem na co nejširším zachování hospodářské soutěže. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti tedy primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku kvalitně a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se tak o zásadu, kterou by se měl zadavatel řídit ve všech fázích zadávacího řízení. Úřad uvádí, že tato zásada se však nejvíce uplatňuje při stanovení podmínek účasti v zadávacím řízení, typicky u podmínek kvalifikace, které přímo determinují okruh potenciálních dodavatelů, kteří by se mohli zúčastnit zadávacího řízení.

132.     Úřad v rámci obecných východisek dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata zásada zákazu diskriminace. Porušení zásady zákazu diskriminace pak nelze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou (přímou), tedy případ, kdy zadavatel otevřeně postupuje jinak vůči jednotlivému dodavateli a jinak vůči dalším dodavatelům, ale též na diskriminaci skrytou (nepřímou). V tomto ohledu je možno odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 9/2007 ze dne 11. 10. 2007, který byl následně jako věcně správný potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, podle kterého za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat i takový postup, pokud zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kvalifikačních předpokladů (požadavků na technickou kvalifikaci), kdy požadovaná úroveň technické způsobilosti je zjevně nepřiměřená ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, přitom je zřejmé, že ji mohou splnit toliko někteří z dodavatelů (potenciálních účastníků), jež by jinak byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými. Pakliže zadavatel stanoví např. nepřiměřené podmínky kvalifikace, má tento postup zadavatele negativní dopad do okruhu potenciálních dodavatelů (zužuje jej) a tedy dochází k diskriminaci dodavatelů, kteří by byli, pakliže by zadavatel vymezil své požadavky v souladu se zásadou přiměřenosti, způsobilí ucházet se o veřejnou zakázku a následně veřejnou zakázku plnit, pakliže by jim však byla dána (přiměřeným nastavením požadavků zadavatele) možnost se zadávacího řízení účastnit, resp. podat nabídku. K problematice zásady zákazu diskriminace lze odkázat taktéž např. na rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne 16. 3. 2011, v němž citovaný soud mj. uvedl, že „K porušení zásady zákazu diskriminace může dojít např. tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace, v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů. Zadavatel je oprávněn využít prostor daný zákonem a prostřednictvím stanovení úrovně ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebo technických kvalifikačních předpokladů znevýhodnit některé dodavatele, to však pouze za předpokladu, že je to odůvodněno objektivními okolnostmi a požadavky zadavatele nejsou nepřiměřené.“. Pro úplnost Úřad dodává, že přestože se závěry soudů učiněné ve výše uvedených rozsudcích vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze závěry soudů ohledně smyslu zásady zákazu diskriminace zcela jistě aplikovat rovněž i ve vztahu k zákonu, neboť princip zásady zákazu diskriminace zůstal i v souvislosti s nynější právní úpravou zachován, tedy nezměněn.

133.     Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení kvalifikačních kritérií, včetně jejich minimální úrovně, nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, či k jakémukoliv zvýhodnění některého z potenciálních dodavatelů na úkor dodavatelů jiných, kteří by byli taktéž objektivně schopni danou veřejnou zakázku plnit. Naopak, pokud je účelem požadavků na kvalifikaci umožnění účasti pouze těm dodavatelům, kteří jsou zakázku objektivně způsobilí plnit, musí být nastaveny tak, aby umožňovaly účast opravdu všem takto objektivně způsobilým dodavatelům. Nastavení takových kvalifikačních kritérií, která nemají vazbu na předmět veřejné zakázky nebo která jsou ve vztahu k tomuto předmětu zjevně nepřiměřená (byť k němu určitý vztah mají), tedy která ve výsledku pouze znemožní některým dodavatelům se o veřejnou zakázku ucházet, lze považovat za formu nepřípustné diskriminace v zadávacím řízení.

134.     K samotnému významu kvalifikace, resp. kritérií kvalifikace Úřad uvádí, že tyto jsou „podmnožinou“ podmínek účasti, které je zadavatel oprávněn (či v některých případech povinen) stanovit. Kvalifikace umožňuje zadavateli ověřit si na základě vlastností vážících se k osobě dodavatele, zda bude tento dodavatel schopen s vyšší mírou pravděpodobnosti plnit závazky plynoucí z realizace předmětu veřejné zakázky. Zadavatel tedy získává určitou míru jistoty, že s dodavatelem, který požadovanou kvalifikaci splnil a který je tedy kvalifikovaný pro plnění veřejné zakázky, může uzavřít smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky bez větších pochybností o způsobilosti takového dodavatele splnit své závazky. Nicméně obecně platí, že povinností zadavatele je vždy stanovit kvalifikaci tak, aby požadavky na prokázání splnění kvalifikace byly beze zbytku odůvodněny předmětem plnění veřejné zakázky. Způsob nastavení kvalifikace zadavatelem je tedy v maximální možné míře způsobilý omezit okruh potenciálních dodavatelů (tedy omezit hospodářskou soutěž jako takovou), kteří mohou podat svoji nabídku v rámci zadávacího řízení, a proto kvalifikace musí být stanovena přiměřeně k předmětu veřejné zakázky. To, že mají být požadavky k prokázání kvalifikace nastaveny přiměřeně, vyplývá nejen ze samotných základních zásad vyjádřených v ustanovení § 6 odst. 1 zákona, ale např. ve vztahu k požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci je toto výslovně stanoveno i v § 73 odst. 6 zákona, kde je konkrétně uvedeno „Pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit (…) minimální úroveň pro jejich splnění.“. Z právě uvedeného je tak evidentní, že zákonodárce kladl důraz na to, aby požadavky zadavatelů stanovené ve vztahu k požadavkům na prokázání technické kvalifikace dle § 79 zákona, jako je tomu ve zde přezkoumávaném případě, byly stanoveny způsobem, který nebude hospodářskou soutěž omezovat více než je nutné. Ustanovení § 73 odst. 6 zákona tak přímo odkazuje na výše popsanou nově zavedenou základní zásadu – zásadu přiměřenosti. Je nesporné, že požadavky na kvalifikaci jsou určitým „sítem“ pro dodavatele v tom smyslu, zda-li jsou pro dané zadávací řízení kvalifikováni či nikoliv, a je tedy třeba náležitě zohlednit, zda nejsou na dodavatele v souvislosti s možnou účastí v zadávacím řízení kladeny nadbytečné požadavky, které pak následně ve svém důsledku omezují širokou soutěž dodavatelů.

135.     Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Zadavatel však nemůže vymezením kvalifikačních kritérií, zejména stanovením nepřiměřeně přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, ovlivnit okruh dodavatelů tak, že se zadávacího řízení z důvodu nepřiměřeně nastavených kritérií kvalifikace nebude moci účastnit dodavatel, který by jinak byl objektivně způsobilý veřejnou zakázku realizovat.

136.     K šetřenému zadávacímu řízení Úřad nejprve uvádí, že předmětem veřejné zakázky je podle čl. 2.1 „Vymezení účelu a předmětu veřejné zakázky“ zadávací dokumentace dodávka jednotného ekonomického informačního systémupro zadavatele, provedení centrální instalace tohoto systému na infrastruktuře zadavatele, jeho nasazení do provozu na všech fakultách a dalších součástech zadavatele, podpora provozu a další rozvoj EIS, a to podle požadavků uvedených v zadávacích podmínkách k předmětné veřejné zakázce, a v rozsahu vymezeném ve vzoru Smlouvy o dílo a o poskytování služeb, a dalších přílohách zadávací dokumentace.

137.     V rámci požadavků na technickou kvalifikaci zadavatel podle čl. 4.5 „Technická kvalifikace“ bodu A. „Seznam významných dodávek nebo významných služeb“ zadávací dokumentace od dodavatelů požadoval předložení minimálně tří referenčních služeb, přičemž jedním z požadavků (podrobněji viz bod 124. odůvodnění tohoto rozhodnutí), které měly být prostřednictvím referenčních služeb splněny, byl požadavek na prokázání poskytování služby, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému konkrétní „kategorii“ objednatele, a to vysoké škole.

138.     Zadavatel pak v poznámce č. 3 na straně 6 zadávací dokumentace stanovil, že „Vysokou školou se pro účely této technické kvalifikace rozumí veřejná, státní nebo soukromá vysoká škola podléhající právnímu řádu některého z členských států Evropské Unie.“. 

139.     K poznámce č. 3 uvedené na straně 6 zadávací dokumentace Úřad uvádí, že pokud dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí pojem „veřejná vysoká škola“, je do tohoto pojmu zahrnuta jak veřejná vysoká škola, tak i státní vysoká škola.

140.     V souvislosti se stanovením kritéria technické kvalifikace, a to požadavku na předložení reference spočívající v poskytnutí služby vysoké škole, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, Úřad konstatuje, že, jak již je nastíněno výše, zadavatel nesmí stanovit v zadávací dokumentaci takové podmínky k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace, které by mohly nedůvodně omezovat potenciální dodavatele, kteří by měli zájem se zúčastnit zadávacího řízení a byli by objektivně schopni předmět veřejné zakázky realizovat.

141.     Úřad na tomto místě opakuje, že zadavatel stanovuje zadávací podmínky, tzn. včetně podmínek účasti, s ohledem na své potřeby, přitom však musí respektovat základní zásady zadávacího řízení a mít na zřeteli právě mj. i zásadu přiměřenosti, kterou mu zákon ukládá dodržovat. Tato obecná zásada je pak ve vztahu k podmínkám kritéria technické kvalifikace zesílena (zdůrazněna), a to v již citovaném ustanovení § 73 odst. 6 zákona, které se mimo jiného explicitně váže ke kritériu technické kvalifikace, které musí být stanoveno přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. S ohledem na tuto skutečnost musí zadavatel nastavení podmínek účasti, tu nastavení podmínek kvalifikace, pečlivě zvažovat, neboť nepřiměřenost podmínek účasti vede ve svém důsledku i k diskriminaci potenciálních dodavatelů. Úřad akcentuje, že předmětem daného správního řízení je tedy posouzení, zda požadavek zadavatele na předložení reference o poskytování služby, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu EIS konkrétní „kategorii“ objednatele, a to vysoké škole, v zadávacích podmínkách šetřené veřejné zakázky není nepřiměřený ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a tedy neklade překážky hospodářské soutěži.

142.     Jak vyplývá z návrhu, navrhovatel považuje požadavek zadavatele na předložení referenční služby (dodávky a implementace EIS) vykonávané ve prospěch vysoké školy za diskriminační, neboť nedůvodně zužuje tuto referenční službu na službu poskytovanou výhradně vysoké škole, aniž by to bylo odůvodněno objektivními okolnostmi, neboť dle navrhovatele by obdobnou referenci bylo možné získat u jiných institucí, např. u vědeckých a výzkumných ústavů, jako je např. Akademie věd ČR; vysoká škola dle navrhovatele nevykazuje taková zásadní specifika, která by ji podstatným způsobem odlišovala od provozu jiných institucí podobného rozsahu, velikosti a zaměření.

143.     Naproti tomu zadavatel je přesvědčen, že jím stanovený požadavek na předložení referenční služby vykonávané ve prospěch vysoké školy nelze považovat za diskriminační ani nepřiměřený, neboť specifika hospodaření vysokých škol jsou od ostatních institucí, jako jsou výzkumné ústavy, základní nebo střední školy, natolik významná a je jich takové množství, že podle jeho názoru dodavatel bez odpovídající zkušenosti s dodávkou, implementací, rozvojem či podporou EIS na vysoké škole nebude schopen poskytnout dostatečně kvalitní plnění.

144.     K tomu zadavatel ve vyjádření k návrhu vyjmenoval velké množství důvodů, které mají svědčit o tom, že vysoká škola je specifickým subjektem, jehož fungování, struktura, organizace, probíhající procesy a zákonný rámec, v němž vysoká škola funguje, ji odlišují od jiných institucí podobného druhu.

145.     Úřad tudíž dále posoudí, zda jsou argumenty uváděné zadavatelem relevantní, tedy zda odůvodňují způsob, jakým zadavatel nastavil požadavky na technickou kvalifikaci, když požadoval jednu referenci spočívající v dodávce a implementaci EIS výhradně pro vysokou školu, tedy zda takovým nastavením zadavatel neporušil zákon a jeho základní zásady, v šetřené věci zejména zásadu přiměřenosti a zásadu zákazu diskriminace.

146.     Zadavatel ve vyjádření ze dne 22. 12. 2017 nejprve argumentuje tím, že vysoké školy se musí, na rozdíl od navrhovatelem uváděných vědeckých a výzkumných institucí, které by dle názoru navrhovatele byly taktéž zcela způsobilým subjektem, který by byl vhodný pro prokázání zadavatelem požadované reference, řídit zákonem o vysokých školách. Specifikum vysokých škol tkví dle zadavatele právě v kombinaci všech v zadávací dokumentaci uvedených (a dalších neuvedených) právních předpisů, jimiž se musí vysoké školy řídit, přičemž tyto právní předpisy mají jednoznačný dopad i do nastavení a funkcí EIS.

147.     K uvedenému Úřad uvádí, že nepolemizuje s argumentem zadavatele, že ten je povinen řídit se zákonem o vysokých školách. Citovaný zákon se pochopitelně vztahuje pouze na vysoké školy a v tomto ohledu je tedy vysoká škola skutečně jediným subjektem, který je tomuto zákonu podřízen. Je však třeba posoudit, zda zákon o vysokých školách zahrnuje takové specifické povinnosti na hospodaření, vedení finanční evidence, popř. jiné, z hlediska jejich ekonomického řízení relevantní povinnosti, které jsou oprávněným důvodem pro to, že jiný dodavatel, než ten který již realizoval dodávku ekonomického systému pro vysokou školu, by nebyl způsobilý takovou dodávku realizovat. V první řadě je třeba uvést, že i jiné veřejné instituce jsou povinny řídit se (kromě jiných obecně platných zákonů) specifickými zákony, které stanoví určitá pravidla pro jejich hospodaření; např. všechny veřejné výzkumné instituce (mimo jiné i Akademie věd ČR) jsou povinny řídit se zákonem č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, který pravidla pro jejich hospodaření stanovuje v části sedmé tohoto zákona.

148.     Zákon o vysokých školách neobsahuje dle názoru Úřadu tak výrazně odlišné požadavky na hospodaření s majetkem a provádění účetních operací, než zákony upravující postavení, popř. způsob hospodaření jiných subjektů, např. právě jiných veřejných výzkumných institucí, popř. jiných orgánů státní správy nebo samosprávy. Jelikož v tomto ohledu zadavatel neuvedl žádná konkrétní ustanovení zákona o vysokých školách, která by v dotčené (ekonomické) oblasti vybočovala z běžných povinností, které musí plnit i jiné veřejné instituce, nelze se k tomuto argumentu zadavatele ani blíže vyjádřit, neboť zákon o vysokých školách dle názoru Úřadu pouze obecně stanovuje pravidla pro hospodaření vysoké školy, stanovuje povinnost vypracovávat zprávy o hospodaření, upravuje využívání příspěvků a dotací atd., tedy nic natolik specifického, co by nebylo v oblasti hospodaření, která je právě spravována prostřednictvím ekonomického systému, jehož dodávka a implementace je předmětem šetřené veřejné zakázky, povinností i jiných veřejných institucí.

149.     Samotná povinnost zadavatele postupovat při své činnosti v souladu se zákonem o vysokých školách tudíž není dle názoru Úřadu důvodem pro stanovení požadavku na kvalifikaci spočívajícího v dodání, popř. implementaci EIS pouze pro objednatele, kterým byla vysoká škola. Ani další zadavatelem v zadávacích podmínkách vyjmenované legislativní požadavky (viz bod 126. odůvodnění tohoto rozhodnutí) nevykazují taková specifika, která by byla důvodem pro nastavení takového kvalifikačního požadavku, neboť se jedná buď o zákony, které musí dodržovat všechny subjekty, které hospodaří s prostředky získanými z veřejných zdrojů, popř. se jedná o daňové zákony, které musí dodržovat veškeré subjekty na území České republiky.   

150.     V této souvislosti je pak třeba uvést, že zadavatel tímto argumentem, tedy požadavkem, aby měl dodavatel zkušenost s dodávkou ekonomického sytému pro vysokou školu, neboť pouze ta postupuje podle zákona o vysokých školách a podle dalších „specifických“ zákonů, částečně popírá jím samotným stanovený rozsah tohoto požadavku na referenci, neboť pokud umožňuje, aby reference, kterou požaduje, byla poskytnuta, resp. dodávka, která je jejím předmětem, byla uskutečněna i pro vysokou školu v zahraničí (což může Úřad jedině kvitovat, neboť tím zadavatel rozšiřuje okruh možných dodavatelů), pak lze bezpochyby konstatovat, že zahraniční vysoká škola toto nebude splňovat, neboť ta bezpochyby podle zákona o vysokých školách nepostupuje. Pokud je tedy dle zadavatele způsobilý pro plnění šetřené veřejné zakázky i takový dodavatel, který realizoval dodávku ekonomického systému pro zahraniční vysokou školu, která podle zákona o vysokých školách, ani jiné zadavatelem v zadávacích podmínkách vyjmenované legislativy, nepostupuje, pak je argument, že pouze vysoké školy se musí řídit zákonem o vysokých školách, a proto pouze takový subjekt je způsobilý realizovat šetřenou veřejnou zakázku, zcela irelevantní a odporující samotnému nastavení takového požadavku zadavatelem. Vysoká škola se sídlem v některém členském státě Evropské unie se totiž bude řídit zákony toho členského státu, kde má sídlo, a dále příp. i vlastními vnitřními předpisy. Zákon o vysokých školách ve státě, ve kterém má zahraniční vysoká škola sídlo, nemusí být obsahově totožný se zákonem o vysokých školách.

151.     Z uvedených skutečností je zřejmé, že reference vydaná zahraniční vysokou školou se sídlem v některém členském státě Evropské unie, která by dokládala, že dodavatel jí poskytoval službu, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, by byla poskytována podle právních předpisů dané členské země Evropské unie a podle vlastních vnitřních předpisů zahraniční vysoké školy, čímž by však nesplňovala „požadavek“ (resp. nenaplňovala by argumentaci zadavatele uvedenou v tomto správním řízení) zadavatele, že se při své činnosti musí řídit zákony České republiky, především pak zákonem o vysokých školách, a dálevlastnímivnitřními předpisy schvalovanými samosprávnými akademickými orgány. Zkušenosti dodavatele poskytujícího službu zahraniční vysoké škole by tak nemusely odpovídat těm zkušenostem, které zadavatel od dodavatele dle svého vyjádření požaduje, a přesto byla v šetřené veřejné zakázce reference od takového objednatele (zahraniční vysoké školy) připuštěna, což, jak již Úřad uvedl výše, lze pouze kvitovat, neboť se tím rozšiřuje okruh potenciálních dodavatelů; zadavatel tím však popírá svůj argument o nutnosti požadovat jako referenci dodávku EIS výhradně pro vysoké školy, neboť pouze ty se řídí zákonem o vysokých školách a dalšími předpisy.

152.     Zadavatel dále uvádí, že je veřejnou vysokou školou, a to největší vysokou školou v České republice co do počtu zaměstnanců a studentů, tak co do rozsahu akreditovaných studijních programů a oborů. Oproti jiným vysokým školám v České republice je však dle zadavatele Karlova univerzita jedinečná v tom, že vznikla významnou a historickou autonomií fakult a dalších součástí, když tato autonomie se promítá do fungování vysoké školy tak, že centralizace všech fakult a součástí vysoké školy je na počátku. Zadavatel rovněž ve vyjádření ze dne 22. 12. 2017 uvedl, že v současné době používá dva různé EIS implementované postupně v rozdílných verzích, a to na celkem 26 instancích, přičemž předmětem šetřené veřejné zakázky je dodávka jednotného EIS pro zadavatele. Současně z citovaného vyjádření vyplývá, že co do počtu zaměstnanců a studentů, a co do rozsahu akreditovaných studijních programů a oborů, je se zadavatelem srovnatelná pouze Masarykova univerzita v Brně.

153.     K členitosti struktury zadavatele a autonomii jednotlivých fakult, jakožto důvodu vyžadovat referenční službu poskytnutou výhradně pro vysokou školu, pak lze odkázat na argumentaci Úřadu uvedenou v bodu 150. odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť i touto argumentací zadavatel popírá rozsah jím stanoveného požadavku, neboť pokud umožňuje, aby reference, kterou požaduje, byla poskytnuta, resp. dodávka, která je jejím předmětem, byla uskutečněna i pro soukromou vysokou školu (což může Úřad opětovně jedině kvitovat, neboť tím zadavatel rozšiřuje okruh možných dodavatelů), pak lze konstatovat, že soukromá vysoká škola nemusí být vůbec členěna na různé součásti. Některé ze soukromých vysokých škol v České republice totiž nabízí pouze bakalářské studium, tedy na rozdíl od veřejné vysoké školy nenabízí magisterské studium. Soukromé vysoké školy mohou nabízet studium pouze v několika studijních oborech, tudíž nemusí u nich být žádné „složité členění“ na fakulty. S tím souvisí i výrazně nižší počet zaměstnanců a studentů, a tudíž osob, které jsou aktivními uživateli EIS na soukromých vysokých školách oproti zadavateli.

154.     K tomu Úřad doplňuje, že ani soukromé vysoké školy, tedy tak jako zahraniční vysoké školy, se nemusí řídit vnitřními předpisy stejnými, popř. podobnými jako zadavatel, které podle zadavatele ovlivňují jeho hospodaření, což se promítá i do jeho EIS. Z uvedeného důvodu se EIS soukromých vysokých škol může od EIS zadavatele lišit, neboť pokud se bude jednat např. o EIS soukromé vysoké školy, která není vnitřně členěna na jednotlivé fakulty, pak její EIS nemusí nutně zahrnovat všechny zadavatelem ve vyjádření ze dne 22. 12. 2017 uvedené účetní operace, které zadavatel považuje za odlišné od „běžných“ plateb, či operací. Takové EIS pak např. nemusí provádět převod finančních prostředků mezi jednotlivými fakultami. Dodavatel, který by poskytoval službu, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému takové soukromé vysoké školy by tedy nemusel mít zkušenosti se všemi zadavatelem požadovanými druhy účetních operací, přesto by však byl podle zadavatelem nastaveného a zde přezkoumávaného kvalifikačního požadavku takový dodavatel pro plnění šetřené veřejné zakázky způsobilý, na rozdíl od dodavatele, který by takovou službu (dodávku EIS) poskytoval např. pro výzkumnou instituci, státní úřad apod.

155.     Pokud je tedy dle zadavatele způsobilý pro plnění šetřené veřejné zakázky i takový dodavatel, který realizoval dodávku ekonomického systému pro soukromou vysokou školu, která nemusí nutně splňovat podmínku členitosti a složité vnitřní struktury, pak je argument, že pouze vysoké školy mají členitou strukturu a řídí se vnitřními předpisy, a proto pouze takový subjekt je způsobilý realizovat šetřenou veřejnou zakázku, zcela irelevantní a odporující samotnému nastavení takového požadavku. 

156.     Je tedy otázkou, pokud je dle zadavatele skutečně nutné, aby dodavatel EIS měl zkušenosti s dodávkou EIS vysoké škole z toho důvodu, že ta je rozdělena na fakulty a dochází k převodu financí mezi fakultami, jak by zadavatel dosáhl splnění takového požadavku právě u reference poskytnuté soukromou vysokou školou, když ta nemusí být členěna na fakulty a nemusí mít nijak složitou strukturu. Takový argument zadavatel tudíž Úřad, s ohledem na právě uvedené, považuje za účelový.

157.     Dalším argumentem zadavatele pro nutnost požadovat jako referenční službu pouze službu spočívající v dodávce ekonomického systému pro vysoké školy, byla povinnost vysoké školy účtovat se stipendii. Zadavatel v této souvislosti uvedl, že nesouhlasí s argumentem navrhovatele, že vyplácení a účtování stipendií je řešeno v samostatném studijním systému, a že do EIS vstupují jako „obecné platby“, a to z důvodu, že v agendě poplatků spojených se studiem sice vzniká prvotní předpis poplatku ve studijním informačním systému, nicméně další agenda, kterou je vznik pohledávky za studentem, její (postupné) umořování, párování plateb vůči této pohledávce, správa splátek, vymáhání pohledávky nebo její eventuální odpis, je již realizována v EIS. S tím pak dle zadavatele souvisí i povinné výkaznictví a plnění stipendijního fondu (včetně případných přeúčtování mezi fakultami a rektorátem), což jsou opět funkcionality EIS. V případě přiznávání stipendií je pak otázka zaúčtování stipendií s ohledem na různé zdroje jejich financování, na pravidla financování vysokých škol a povinné výkaznictví již realizována v EIS. Z těchto důvodů nejde dle zadavatele o „obecné platby“.  

158.      S výše uvedeným vyjádřením zadavatele se může Úřad ztotožnit v tom smyslu, že stipendium, jakožto druh platby je příznačný zejména (nikoliv však výlučně) pro vysoké školy, to však dle názoru Úřadu nečiní z takového druhu platby natolik specifický institut, který by nebyl schopen v dodávaném ekonomickém systému promítnout i dodavatel, který dosud nedodával ekonomický systém přímo pro vysokou školu. Stipendium je, ať již vzniká v jiném systému a z něho je následně převáděno do systému ekonomického, stále pouze druhem platby, se kterou je pak následně jako s každou jinou platbou určitým způsobem účtováno. Jestliže má být v EIS řešen vznik pohledávky za studentem, její (postupné) umořování, párování plateb vůči této pohledávce, správa splátek, vymáhání pohledávky nebo její eventuální odpis, pak se jedná o běžné účetní operace, které provádí téměř každý subjekt, který je povinen vést účetnictví, neboť každému subjektu běžně vznikají pohledávky např. za odběratelem, přičemž tyto pohledávky mohou být postupně umořovány, musí být spárovány platby vůči takové pohledávce, mělo by být řešeno příp. vymáhání pohledávky nebo její odpis. Jedná se tak o běžné účetní operace, které jsou řešeny v každém EIS, tzn. u EIS kteréhokoli subjektu, který vykonává činnost, o které je povinen vést účetnictví, tedy jak u státních úřadů, tak u výzkumných či vědeckých institucí.

159.     K účtování v EIS, které dle zadavatele obsahuje i přeúčtování finančních prostředků určených na stipendia mezi fakultami a rektorátem Úřad uvádí, že se opět jedná o běžné účetní operace, které nejsou ničím mimořádným či zvláštním, neboť takové operace musí provádět např. velké společnosti, které mají pobočky po celém území České republiky, které přeúčtovávají finanční prostředky svým pobočkám na jejich provoz. Rovněž tak se může jednat o státní úřady s celorepublikovou působností, tedy takové úřady, které mají jeden centrální úřad a dále pobočky po celém území České republiky, přičemž musí docházet k přeúčtování finančních prostředků na provoz poboček, na výplatu mezd, apod. Bezpochyby do této kategorie subjektů lze zařadit i orgány veřejné moci, tedy státní úřady či úřady samosprávy, které zřizují své příspěvkové organizace, jejichž činnost financují, a kterým tedy musí přeúčtovávat finanční prostředky na jejich provoz, atd.

160.     Zadavatel dále ve vyjádření ze dne 22. 12. 2017 argumentoval tím, že principy hospodaření vysoké školy a nakládání s jejím majetkem jsou dány pravidly hospodaření vysoké školy, které jsou jejím vnitřním předpisem schvalovaným samosprávnými akademickými orgány a mohou být tak zcela specifické. Vysoká škola poskytuje dle zadavatele kombinaci vzdělávací, tvůrčí a doplňkové činnosti a je ze zákona povinna v účetnictví (a tedy i v EIS) důsledně oddělit náklady a výnosy spojené s doplňkovou činností od nákladů a výnosů hlavní činnosti.

161.     K uvedenému argumentu zadavatele Úřad uvádí, že rovněž účetní operace, které musí důsledně oddělit náklady a výnosy spojené s doplňkovou činností od nákladů a výnosů hlavní činnosti, lze zařadit mezi běžné účetní operace. Právě popsané účetní operace jsou běžné např. pro výzkumné instituce nebo právnické osoby založené za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, protože tyto vykonávají jak hlavní činnost, tak i vedlejší činnosti, se kterými jsou spojeny jak výnosy, tak i náklady. Současně mají tyto subjekty povinnost evidovat účetní operace, aby z nich bylo možné zjistit, které náklady a výnosy jsou spojeny s hlavní činností, a které nikoliv, a aby bylo možné na jejich důsledném rozdělení provést vyčíslení celkových ročních výsledků hospodaření právě s rozčleněním na hlavní činnost a vedlejší činnosti. Z uvedeného důvodu ani tyto druhy účetních operací nelze podle Úřadu považovat za odlišné od relativně „běžných“ účetních operací.

162.     Podle zadavatele dále vysoká škola hospodaří ve velké míře s financemi státního rozpočtu a s financemi z evropských fondů, a vztahují se proto na ni požadavky na výkaznictví vůči státu, státní pokladně a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, poskytovatelům grantových financí a evropským fondům.

163.     K zadavatelem uvedenému účtování ohledně hospodaření se státními financemi a financemi od poskytovatelů grantů nebo evropských fondů Úřad opětovně uvádí, že ani tyto účetní operace nelze považovat za odlišné od relativně běžných účetních operací, neboť financovány ze státního rozpočtu jsou veškeré státní úřady, státní příspěvkové organizace, státem zřízené právnické osoby, přičemž všechny tyto subjekty musí provádět účetní operace vztahující se vůči státu, státní pokladně, příslušným ministerstvům nebo rozpočtu a jednotlivým rozpočtovým kapitolám. Rovněž tak právě jmenované subjekty mohou být příjemci finančních prostředků z grantů nebo dotací z evropských fondů, přičemž i tyto finanční prostředky musí být příslušným způsobem zahrnuty do účetnictví.

164.     Dále podle zadavatele vnitřní předpisy vysoké školy ovlivňují procesy, které v žádném zákoně uvedeny nejsou, a jsou tudíž specifické pro vysokou školu. Příkladem mohou být postupy a procesy rozdělování financí získávaných školou ze státního rozpočtu do rozpočtů jednotlivých fakult, pravidla vnitřních převodů a refundací mezi fakultami a součástmi, pravidla udělování a účtování grantů udělovaných interní grantovou agenturou vysoké školy, vnitřní pravidla hospodaření s prostředky státního rozpočtu určenými na specifický vysokoškolský výzkum, atd.

165.     Ani výše zadavatelem uvedené účetní operace podle Úřadu nelze podřadit pod účetní operace, které mohou být prováděny pouze u vysokých škol (v této souvislosti lze pak odkázat na bod 154. odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť opětovně platí, že ani tyto účetní operace nemusí probíhat v rámci soukromých vysokých škol, které jsou však, jakožto objednatelé reference na dodávku EIS zadavatelem „připuštěny“). Uvedené účetní operace odpovídají účetním operacím, které provádějí např. státní úřady s celorepublikovou působností, když centrální úřad přerozděluje finanční prostředky získané ze státního rozpočtu na jednotlivé pobočky. Současně i státním úřadům jsou finanční prostředky ze státního rozpočtu přidělovány na konkrétní činnosti. Je pak tedy bezpředmětné, jestli se jedná o účetní operace s finančními prostředky určenými na specifický vysokoškolský výzkum nebo na konkrétní specifickou činnost státního úřadu. Stejně tak účtování související s prostředky získanými z grantů je běžné pro každou instituci, která takové granty dostává (např. nemocnice, příspěvkové organizace); zejména pak i různé výzkumné instituce, např. navrhovatelem uváděná Akademie věd ČR nebo ministerstva, která taktéž mají interní grantové agentury a musí s takovými prostředky tudíž taktéž účtovat.  

166.     Dále zadavatel argumentuje zákonem o podpoře vědy a výzkumu, ze kterého dle jeho názoru vyplývají pro EIS vysoké školy specifické nároky na účtování, správu, technické zhodnocení a účetní odepisování majetku pořizovaného současně z více zdrojů (popřípadě sdíleného mezi více součástmi vysoké školy nebo se spolupracujícími institucemi – fakultní nemocnice, apod.). Pro tyto účely musí podle zadavatele EIS disponovat i několika různými algoritmy, jak rozúčtovávat jednotlivé náklady mezi různé zdroje financování, a umožňovat na základě údajů o zdrojích financování vytvoření požadovaných výkazů.

167.     Dle názoru Úřadu však rovněž účtování, správa, technické zhodnocení a účetní odepisování majetku, který byl pořízen z více zdrojů, tedy např. mezi spolupracujícími subjekty, není natolik specifické a takové operace nečiní výlučně vysoká škola. Většina složitějších ekonomických systémů, kterými disponují organizace s rozsáhlejší a komplikovanější strukturou, je schopna rozúčtovávat platby různým směrem a na různých úrovních s vytvořením různých výstupů. Společně mohou nakupovat majetek např. státní úřady spolu se svými příspěvkovými organizacemi nebo města se svými příspěvkovými organizacemi. Tyto subjekty pak bezpochyby musí mít zajištěno, aby jejich účetní systém uměl rozlišit různé zdroje financování majetku a rovněž tak, aby měl nastaven algoritmus, který podle určitého procentního poměru rozúčtuje náklady na pořízení majetku mezi jednotlivé pořizovatele majetku.

168.     Zadavatel shrnuje, že kombinace uvedených požadavků, ve spojení se značnou hospodářskou nezávislostí jednotlivých součástí vysoké školy, činí z EIS vysoké školy jedinečný celek, zcela nesrovnatelný s většinou EIS běžně dostupných na trhu. EIS vysoké školy musí dle zadavatele vyhovovat požadavkům obvyklým pro orgány veřejné moci hospodařící s prostředky státního rozpočtu (které však neúčtují o stipendiích, o vědě a výzkumu, apod.), požadavkům obvyklým pro výzkumnou instituci a navíc musí ještě zajistit správné účtování a výkaznictví o záležitostech týkajících se vzdělávací činnosti (včetně např. vymáhání pohledávek za studenty, platby od zahraničních studentů v cizích měnách) a důsledné oddělení hlavní a doplňkové činnosti. Pro realizaci těchto požadavků v EIS podle názoru zadavatele nepostačí „účtování s dimenzemi analytik“, kterého „je schopen každý normální účetní systém“.

169.     Jak však Úřad uvedl výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, důvody, které zadavatele vedly ke stanovení požadavku na doložení poskytování služby, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému pouze pro vysokou školu nejsou důvody relevantními, neboť zadavatelem uváděná specifika hospodaření (hospodaření s prostředky státního rozpočtu) a provádění specifických účetních operací (účtování o stipendiích, o vědě a výzkumu, výkaznictví o záležitostech týkajících se vzdělávací činnosti, např. vymáhání pohledávek za studenty, platby od zahraničních studentů v cizích měnách, oddělení hlavní a doplňkové činnosti) jsou relativně běžným typem hospodaření a běžnými účetními operacemi, které musí provádět EIS většiny veřejných institucí, přičemž co se týče složitosti struktury zadavatele, pak členitou sktrukturu mají i jiné státní orgány, popř. orgány samosprávy, např. výzkumné instituce (např. Akademie věd ČR). I pokud by tedy Úřad zhodnotil výše uvedenou argumentaci zadavatele komplexně, tedy posoudil kombinaci všech výše uvedených argumentů zadavatele, ani tak nelze dospět k závěru, že by požadavek na dodávku EIS výhradně pro vysokou školu byl přiměřený a v souladu se zákonem. Zadavatelem uváděné účetní operace, včetně účtování stipendií, které jsou v EIS dle názoru Úřadu pouze platbou, která musí být zpracována jako každá jiná platba, a včetně účtování vzhledem k jednotlivým fakultám, kdy taková skutečnost je srovnatelná s jakoukoliv institucí, která má složitější strukturu a člení se na další součásti, nejsou natolik specifickými činnostmi a důvody, které platí výhradně pro vysokou školu. Zůstává pak otázkou, zda členitost zadavatele, popř. i některé další zadavatelem uváděné argumenty (např. požadavek na zkušenost dodavatele s implementací EIS podle zákona o vysokých školách) jsou relevantním důvodem a skutečně může natolik ovlivnit způsobilost dodavatele pro plnění veřejné zakázky, když zadavatel je dle nastavení tohoto kritéria technické kvalifikace ochoten uznat reference od soukromé a zahraniční vysoké školy, přičemž u soukromé vysoké školy nemusí platit její členitost na fakulty a u zahraniční vysoké školy nebude platit její postup dle české legislativy, zejména tedy dle zákona o vysokých školách. Takové reference jsou však, jakožto doklad o způsobilosti dodavatele přijatelné, což Úřad kvituje, neboť to rozšiřuje okruh potenciálních dodavatelů, nicméně popírá to část výše nastíněné argumentace zadavatele.    

170.     Úřad v odůvodnění tohoto rozhodnutí dospěl k závěru, že ty účetní operace, které zadavatel považuje za specifické druhy účetních operací, nejsou natolik specifickými účetními operacemi, neboť takové operace jsou povinny provádět i jiné subjekty, které mají povinnost vést účetnictví, přičemž ani jiné zadavatelem uvedené argumenty, které mají svědčit o tom, že požadavek na předložení reference spočívající v dodávce EIS pouze pro konkrétního objednatele – vysokou školu, nejsou dle Úřadu důvodem pro zúžení požadavku na dodávku EIS pouze pro vysokou školu, neboť ta nevykazuje taková specifika, která by takový požadavek odůvodňovala. Dle názoru Úřadu jsou i jiné veřejné výzkumné instituce, nebo státní úřady a jejich příspěvkové organizace příjemci finančních prostředků ze státního rozpočtu, vykonávají hlavní činnost a vedlejší činnosti, o jejichž výnosech a nákladech se musí účtovat odděleně, jsou příjemci dotací z evropských fondů nebo grantů na výzkumné projekty, o čemž rovněž musí vést účetnictví. Tyto subjekty sice neúčtují o stipendiích, nicméně účtování o stipendiích odpovídá účtování o pohledávkách (podrobněji viz bod 158. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Rovněž tak přeúčtovávají finanční prostředky mezi svými pobočkami, hospodaří s majetkem, atd. Některé z nich mohou mít i složitou vnitřní strukturu a řídí se vlastními předpisy, zejména některé výzkumné instituce (např. Akademie věd ČR) mají, stejně jako vysoké školy, vlastní vnitřní orgány (Akademická rada a Akademický sněm v případě Akademie věd ČR).

171.     Navrhovatel výslovně uvádí, že dle jeho názoru je právě Akademie věd ČR ve velmi podobném postavení jako vysoké školy a není tedy důvod, proč by neměla být dodávka EIS pro Akademii věd ČR připuštěna, jakožto relevantní pro prokázání způsobilosti dodavatele realizovat EIS i v prostředí zadavatele.

172.     Úřad v tomto směru nyní neposuzuje a nevyslovuje závazný právní závěr, zda Akademie věd ČR byla subjektem, který by měl být zadavatelem rovněž „připuštěn“, jakožto subjekt (kterému byl dodán EIS) vhodný pro prokázání způsobilosti dodavatele, nicméně považuje za vhodné odkázat v této souvislosti na analýzu, kterou si nechal sám zadavatel v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou zpracovat. 

173.     Na straně 49 – 51 analýzy jsou vyjmenováni dodavatelé EIS, kteří jsou schopni referenci požadovanou zadavatelem poskytnout v rámci České republiky. Konkrétně se jedná o dodavatele MÚZO Praha s.r.o., společnost BBM spol. s r.o., společnost ERP SAP – SAP ČR, spol. s r.o., a společnost VEMA, a.s.

174.     V úvodu čl. 4. „Charakteristika trhu“, (strana 49 analýzy) je uvedeno, že: „V rámci zpracování analýzy byl proveden průzkum, jehož cílem bylo identifikovat významné dodavatele ekonomických informačních systémů v prostředí vysokých škol. Tato informace je podstatná zejména z hlediska stanovení požadavků na prokázání kvalifikací v rámci plánovaného výběrového řízení na dodavatele jednotného EIS UK. (…)“.

175.     Jak je zřejmé z právě citovaného článku analýzy, jedním z cílů analýzy byla identifikace významných dodavatelů EIS, na základě provedeného průzkumu, a to za účelem stanovení požadavků na prokázání kvalifikace v šetřeném případě.

176.     K tomu Úřad dále uvádí, že v čl. 4. „Charakteristika trhu“, (strana 50 analýzy) je dále uvedeno, následující: „Z přehledu vyplývá, že na vysokých školách v ČR se provozují EIS:

1) iFIS – BBM spol. s r.o.                                                  

Provozuje se na dvanácti VVŠ, další relevantní referencí je Akademie věd ČR (AV ČR je 28% spoluvlastníkem společnosti BBM spol. s r.o.). (…).“.

177.     Jak je zřejmé z výše citované strany 50 analýzy, u dodavatele BBM spol. s r. o., je výslovně uvedeno, že „(…) další relevantní referencí je Akademie věd ČR (…).“.

178.     Z analýzy, kterou si zadavatel nechal zpracovat před zahájením šetřeného zadávacího řízení, tedy jednoznačně vyplývá, že zpracovatel analýzy společnost PragoData Consulting, s.r.o., IČO 45280576, se sídlem Vranovská 1570/61, 614 00 Brno (dále jen „zpracovatel analýzy“), uvedl jako další referenci, která by mohla prokázat poskytování služby, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, referenci vystavenou Akademií věd ČR.

179.     Z uvedené skutečnosti je zřejmé, že zpracovatel analýzy považuje EIS veřejných vysokých škol a EIS Akademie věd ČR za obdobný.

180.     K uvedenému Úřad dále uvádí, že Akademie věd ČR patří mezi výzkumné instituce, která zřizuje svá pracoviště, jako veřejné výzkumné instituce, její činnost je financována jednak ze státního rozpočtu, jednak prostřednictvím grantů, operačních projektů, získává finanční prostředky z hlavní i doplňkové činnosti. Rovněž tak Akademie věd ČR spolupracuje na mezinárodních programech a projektech.

181.     Jestliže tedy Akademie věd ČR je financována ze státního rozpočtu, z grantů, nebo operačních projektů, sama získává finanční prostředky z hlavní i doplňkové činnosti, či spolupracuje na mezinárodních programech a projektech, tudíž získává i finanční prostředky v cizí měně, musí hospodařit se svým majetkem, vytvářet každoročně výroční zprávu, pak se jedná o činnosti, které je povinen vykonávat i zadavatel, jak vyplývá z jeho vyjádření ze dne 22. 12. 2017. Jedná se tedy o obdobné účetní operace prováděné v EIS zadavatele. Zůstává tedy otázkou, z jakého důvodu zadavatel nepřipustil, aby bylo možné předložit referenci o poskytování služby, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, Akademii věd ČR, a to navíc i s ohledem na skutečnost, že zpracovatel analýzy referenci od Akademie věd uvedl jako relevantní referenci. 

182.     S odkazem na závěry uvedené Úřadem v odůvodnění tohoto rozhodnutí, není podle Úřadu v šetřené veřejné zakázce objektivně zdůvodnitelné vyžadovat po dodavatelích předložení takové reference, která prokazuje poskytování služby, jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému pouze vysoké škole. Stanovením takového kritéria technické kvalifikace zadavatel neodůvodněně diskriminoval ty dodavatele, kteří by mohli předložit referenci spočívajících v poskytování služeb obdobného charakteru, a to např. od Akademie věd ČR, výzkumných či vědeckých ústavů, či státních úřadů, neboť dodavatel poskytující službu obdobného charakteru některému z těchto subjektů by byl bezpochyby schopen splnit předmět veřejné zakázky stejně jako dodavatel, který takovou službu poskytoval vysoké škole, neboť jak bylo dovozeno výše, EIS požadovaný zadavatelem nevykazuje natolik rozdílné odlišnosti, které by bylo nutné v šetřené veřejné zakázce zohlednit v podobě stanovení požadavku na prokázání takového kritéria technické kvalifikace. Takto stanovený způsob prokázání kritéria technické kvalifikace Úřad považuje za nepřiměřený vzhledem k předmětu veřejné zakázky, neboť ekonomický informační systém, který zadavatel poptává, nevykazuje taková specifika, která by odůvodnila požadavek na poskytnutí reference spočívající v dodávce a implementaci EIS pouze pro vysokou školu, neboť stejně způsobilý pro plnění šetřené veřejné zakázky by dle názoru Úřadu mohl být minimálně i dodavatel, který již dodával a implementoval ekonomický systém např. veřejným výzkumným institucím, jakou je např. Akademie věd ČR.

183.     Na základě výše uvedených skutečností Úřad dospěl k závěru, že zadavatel stanovil při zadávání předmětné veřejné zakázky zadávací podmínky v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 a 2 v návaznosti na § 73 odst. 6 písm. b) zákona, když ve vztahu ke kritériu technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona nevymezil v zadávací dokumentaci minimální úroveň tohoto kvalifikačního kritéria přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky, neboť v čl. 4.5 „Technická kvalifikace“ bodu A. „Seznam významných dodávek nebo významných služeb“ písm. b) zadávací dokumentace požadoval předložit seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, ze kterého mělo vyplývat, že dodavatel realizoval min. 1 službu, „jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, přičemž objednatelem této služby byla vysoká škola (…)“, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace a zásady přiměřenosti.

184.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K dalším v návrhu namítaným skutečnostem

185.     Dále Úřad uvádí, že navrhovatel ve svém návrhu namítá další pochybení, kterých se měl zadavatel v zadávacím řízení dopustit (podrobněji viz body 16. až 26. a 35. až 40. odůvodnění tohoto rozhodnutí, které popisují obsah návrhu navrhovatele). Úřad konstatuje, že k nezákonnému postupu zadavatele uvedenému ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo již při stanovení zadávacích podmínek. Úřadu tak nezbylo, než celé zadávací řízení zrušit, a tudíž posuzování dalších navrhovatelem namítaných skutečností by nebylo účelné, neboť jejich případný vliv na zákonnost postupu zadavatele by nemohl nikterak ovlivnit skutečnost, že zadávací podmínky byly stanoveny diskriminačně a v rozporu se zásadou přiměřenosti a tudíž zadávací řízení muselo být zrušeno, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí.

186.     Vzhledem k výše uvedenému tedy považuje Úřad za nadbytečné zabývat se ostatními argumenty navrhovatele. Úřad má za to, že šetření dalších skutečností uvedených v návrhu by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu vliv. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod. Uvedený závěr vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 36/2013. Je tedy neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření, protože pokud dospěje k závěru, že alespoň jeden důvod pro uložení nápravného opatření existoval, je zkoumání existence dalších důvodů nadbytečné. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření byla vyvrácena, popř. potvrzena, nemohla by tato skutečnost nic změnit na tom, že zadavatel nepostupoval při stanovení zadávacích podmínek v souladu se zákonem a je tudíž nezbytné zadávací řízení zrušit.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení nápravného opatření

187.     Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

188.     V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření, než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

189.     Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky stanovil zadávací podmínky v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 a 2 v návaznosti na § 73 odst. 6 písm. b) zákona, když ve vztahu ke kritériu technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona nevymezil v zadávací dokumentaci minimální úroveň tohoto kvalifikačního kritéria přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky, neboť v čl. 4.5 „Technická kvalifikace“, bodu A. „Seznam významných dodávek nebo významných služeb“ písm. b) zadávací dokumentace požadoval předložit seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, ze kterého mělo vyplývat, že dodavatel realizoval min. 1 službu, „jejíž součástí byla dodávka, implementace, rozvoj nebo podpora provozu ekonomického informačního systému, přičemž objednatelem této služby byla vysoká škola (…)“, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace a zásady přiměřenosti.

190.     Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.

191.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení

192.     Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

193.     Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

194.     Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

195.     Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.

196.     Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení šetřeného zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

197.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2017000488.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

Obdrží:

1.    Univerzita Karlova, Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 – Staré Město

2.    MAGION system, a. s., Jiráskova 1252, 755 01 Vsetín

 

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy