číslo jednací: R366/2015/VZ-47585/2016/322/LBa

Instance II.
Věc Kanalizace a ČOV v obci Pustá Kamenice
Účastníci
  1. GREGOR CZ, s. r. o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 7. 12. 2016
Dokumenty file icon dokument ke stažení 382 KB

 

Č. j.:ÚOHS-R366/2015/VZ-47585/2016/322/LBa

 

Brno 5. prosince 2016

 


V řízení o rozkladu ze dne 11. 11. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne dodavatelem –

  • GREGOR CZ, s.r.o., IČO 27938999, se sídlem Koněvova 2660/141, 130 00 Praha 3, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 25. 9. 2015 Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, ev. č. ČAK 11300, se sídlem Nádražní 600/21, 591 01 Žďár nad Sázavou,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0613/2015/VZ-36785/2015/521/OPi ze dne 29. 10. 2015 vydanému ve správním řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, dodavatelem – GREGOR CZ, s.r.o., IČO 27938999, se sídlem Koněvova 2660/141, 130 00 Praha 3, při prokazování splnění kvalifikace v otevřeném zadávacím řízení na veřejnou zakázku s názvem „Kanalizace a ČOV v obci Pustá Kamenice“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 2. 5. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 5. 2014 pod ev. č. zakázky 479414, ve znění opravy uveřejněné dne 20. 5. 2014,

 

jsem podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0613/2015/VZ-36785/2015/521/OPi ze dne 29. 10. 2015 ve znění opravného usnesení č. j. ÚOHS-S0613/2015/VZ-39127/2015/521/Opi ze dne 18. 11. 2015

 

r u š í m

 

a správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, dodavatelem – GREGOR CZ, s.r.o., IČO 27938999, se sídlem Koněvova 2660/141, 130 00 Praha 3, při prokazování splnění kvalifikace v otevřeném zadávacím řízení na veřejnou zakázku s názvem „Kanalizace a ČOV v obci Pustá Kamenice“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 2. 5. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 5. 2014 pod ev. č. 479414, ve znění opravy uveřejněné dne 20. 5. 2014,

 

z a s t a v u j i

 

podle ustanovení § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120a odst. 1 písm. a) téhož zákona.

 

 

Odůvodnění

 

I.               Postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže před zahájením správního řízení a správní řízení vedené Úřadem

1.             Dne 5. 3. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, podnět týkající se možného spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona dodavatelem – GREGOR CZ, s.r.o., IČO 27938999, se sídlem Koněvova 2660/141, 130 00 Praha 3 (dále jen „účastník řízení“), v otevřeném zadávacím řízení na veřejnou zakázku s názvem „Kanalizace a ČOV v obci Pustá Kamenice“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 2. 5. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 5. 2014 pod ev. č. 479414, ve znění opravy uveřejněné dne 20. 5. 2014 (dále jen „veřejná zakázka“), zadávaném zadavatelem – obec Pustá Kamenice, IČO 00277231, se sídlem Pustá Kamenice 64, 569 82 Pustá Kamenice (dále jen „zadavatel“).

2.             Po předběžném přezkoumání zadavatelem předložené dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pochybnost o tom, zda se účastník řízení nedopustil správního deliktu tím, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku předložil k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona v předmětném zadávacím řízení doklady, které neodpovídají skutečnosti.

3.             Dne 16. 9. 2015 Úřad zahájil s účastníkem řízení z moci úřední správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona. 

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Dne 29. 10. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0613/2015/VZ-36785/2015/521/OPi (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se účastník řízení dopustil spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona tím, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku předložil zadavateli k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona osvědčení ze dne 15. 9. 2011 o realizaci zakázky „Splašková kanalizace ŠKODA AUTO a.s., Mladá Boleslav, závod Vrchlabí – Hala M1E“ (dále jen „referenční zakázka“) v období 02/2010 – 08/2011 s finančním objemem prací v rozsahu 18 959 000,- Kč bez DPH, přičemž se jednalo o doklad, který z hlediska doby realizace a finančního objemu prací neodpovídal skutečnosti, a jeho předložení mělo vliv na posouzení kvalifikace dodavatele v předmětném zadávacím řízení. Za spáchání tohoto deliktu uložil Úřad účastníku řízení pokutu ve výši 200 000 Kč a zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let.

5.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel v předmětném zadávacím řízení požadoval v části VII. bodu 5) písm. a) zadávací dokumentace prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona mj. předložením alespoň 2 referenčních zakázek vztahujících se k výstavbě kanalizace, jejichž realizace probíhala v posledních 5 letech a investiční náklady dosáhly min. 15 mil. Kč bez DPH.

6.             Úřad dále uvedl, že do zadávacího řízení podali společnou nabídku také účastníci „Sdružení firem pro stavbu Kanalizace a ČOV Pustá Kamenice“, a to účastník řízení a společnost GREMIS, s.r.o., IČO 15544451, se sídlem Jihlavská 230, 594 01 Velké Meziříčí (dále jen „GREMIS, s.r.o.“). Účastník řízení v této nabídce předložil k prokázání splnění uvedeného kvalifikačního předpokladu mimo jiné referenční zakázku. Z vyjádření investora referenční zakázky - společnosti ŠKODA AUTO a.s., IČO 00177041, se sídlem Tř. Václava Klementa 869, 293 60 Mladá Boleslav (dále jen „ŠKODA AUTO a.s.“), jež si Úřad vyžádal v rámci správního řízení, Úřad zjistil, že údaje týkající se období realizace a finančního objemu neodpovídají skutečnosti, neboť z něj vyplývá, že referenční zakázka byla realizována v období 2007 až 2008, přičemž finanční objem prací vztahující se k výstavbě kanalizace dle daného vyjádření činil pouze 596 788,- Kč. Úřad v návaznosti na to dovodil, že účastník řízení předložil dodavateli k prokázání splnění kvalifikace údaje, jež neodpovídají skutečnosti.

7.             Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále posuzoval další doklady předložené účastníkem řízení k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona za účelem zjištění, zda předložené nepravdivé údaje o referenční zakázce mohly mít vliv na posouzení kvalifikace účastníka řízení. Úřad dospěl k závěru, že část zakázek, jimiž účastník řízení prokazoval splnění uvedeného kvalifikačního předpokladu, nebyla realizována v posledních 5 letech (tj. v období od 30. 5. 2009 do 30. 5. 2014), jejich finanční objem nedosahoval zadavatelem požadovaných 15 mil. Kč nebo z předložených referenčních listin nevyplývalo, že by zahrnovaly výstavbu splaškové gravitační kanalizace v požadované hodnotě.

8.             K ostatním zakázkám, jimiž účastník řízení prokazoval splnění uvedeného kvalifikačního předpokladu, Úřad konstatoval, že ty byly realizovány subdodavatelem – 1. Žďárská plynařská a vodařská, a.s., IČO 25531328, se sídlem Beranových 698, 199 00 Praha 9 (dále jen „1. Žďárská plynařská a vodařská, a.s.“), přičemž účastník řízení jimi prokazoval kvalifikaci skrze „Smlouvu o poskytnutí kvalifikace pomocí subdodavatele a o uzavření smlouvy budoucí“ (dále jen „subdodavatelská smlouva“) ze dne 28. 5. 2014 uzavřenou mezi společností GREMIS, s.r.o. a společností 1. Žďárská plynařská a vodařská, a.s.

9.             Úřad dále dovodil, že ani referencemi subdodavatele 1. Žďárská plynařská a vodařská, a.s. nelze prokázat splnění uvedeného kvalifikačního předpokladu, jelikož ze subdodavatelské smlouvy není zřejmé, jak se tento subdodavatel bude podílet na plnění veřejné zakázky.

10.         Úřad proto dospěl k závěru, že předložení nepravdivých údajů v osvědčení referenční zakázky mělo vliv na posouzení kvalifikace účastníka řízení v předmětném zadávacím řízení.

11.         Dne 18. 11. 2015 vydal Úřad opravné usnesení č. j. ÚOHS-S0613/2015/VZ-39127/2015/521/Opi, kterým v bodu 59. a 65. odůvodnění napadeného rozhodnutí opravil zřejmou nesprávnost spočívající v záměně účastníka řízení za zadavatele v argumentaci Úřadu.

III.           Námitky rozkladu

12.         Napadené rozhodnutí bylo účastníku řízení doručeno dne 30. 10. 2015. Dne 11. 11. 2015 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad účastníka řízení z téhož dne. Rozklad zadavatele byl proto podán v zákonné lhůtě.

13.         Účastník řízení v podaném rozkladu namítá, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, nedostatečného skutkového zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Účastník řízení zejména namítá, že zadávací dokumentace nebyla jasná a nebylo z ní zřejmé, co se rozumí pojmem „relevantní stavební činnost“ a v takovém případě nebylo dle účastníka řízení jednoznačné, jak vypočítat hodnotu investičních nákladů. Účastník řízení uvádí, že tuto námitku vznesl již v řízení před Úřadem, avšak Úřad se s ní dle jeho názoru dostatečně nevypořádal.

14.         Účastník řízení dále namítá, že závěry Úřadu jsou založeny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, když z napadeného rozhodnutí není zřejmé, kdy přesně dle Úřadu došlo k realizaci referenční zakázky.

15.         Účastník řízení tvrdí, že hodnotící komise byla oprávněna vyžádat doplnění předložených dokladů a případně i nabídku účastníka řízení vyloučit či k některým referencím nepřihlížet, místo toho však hodnotící komise neshledala v dokladech předložených účastníkem řízení žádné vady. Účastník řízení je proto toho názoru, že byl sankcionován za nečinnost jiných osob (konkr. hodnotící komise).

16.         Dle účastníka řízení Úřad rovněž v napadeném rozhodnutí nesprávně aplikoval zásadu pozdější příznivější úpravy ve vztahu k zadavateli a nikoli ve vztahu k účastníku řízení.

17.         V neposlední řadě pak účastník řízení namítá i výši uložené pokuty, neboť ji považuje za „de facto likvidační“.   

Závěr rozkladu

18.         Vzhledem k výše uvedenému účastník řízení navrhuje, aby předseda Úřadu změnil napadené rozhodnutí tak, že jej zruší.

IV.          Řízení o rozkladu

19.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

20.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

21.         Jelikož jsem v průběhu tohoto řízení o rozkladu zjistil, že ve smyslu ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení, bez dalšího jsem napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl uvedený procesní postup zvolen.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

22.         Účastník řízení byl napadeným rozhodnutím shledán vinným ze spáchání správního deliktu dodavatele dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění do 30. 9. 2016.  Ke dni 1. 10. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Jak vyplývá z důvodové zprávy k ZZVZ, má zákonodárce za to, že se institut správního deliktu dodavatele v praxi neosvědčil, neboť byl zneužíván a používán jako prostředek konkurenčního boje na trhu. Z tohoto důvodu byla celá úprava správních deliktů dodavatelů ze ZZVZ vypuštěna, když zůstává možnost zadavatele vyloučit ze zadávacího řízení dodavatele, který se v rámci nabídky dopustí podvodného jednání. Žádné z ustanovení ZZVZ tedy již nedává Úřadu oprávnění nezákonné jednání dodavatele postihnout jako správní delikt.

23.         Dle článku 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

24.         Jakkoliv se ustanovení článku 40 Listiny věnuje procesní garanci trestního řízení, nelze jeho účinnost vztahovat toliko na řízení trestní, neboť stejnými principy jsou ovládána i řízení přestupková a řízení o jiných správních deliktech, do jejichž skupiny se řadí i delikty dle zákona. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002 tento soud potvrzuje, že „[k] základním principům vymezujícím kategorii právního státu, kterým je i Česká republika (srov. čl. 1 Ústavy), patří princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem. Přestože zákaz retroaktivity právních norem je v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod výslovně upraven jen pro oblast trestního práva (podle uvedeného ustanovení trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení tohoto zákazu i pro další odvětví práva (…)“.

25.         Obdobně judikoval i Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) např. v rozsudku č. j. 6 A 126/2002-29, ze dne 27. 10. 2004, dle kterého „trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu (…). Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním (…). Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová právní úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání“. K totožnému závěru dospěl NSS též v rozsudku č. j. 8 Afs 17/2007-135 ze dne 31. 5. 2007 a dalších.

26.         Z četné judikatury tedy dovozuji jednoznačný imperativ aplikovat zásadu vyjádřenou v čl. 40 odst. 6 Listiny i na posuzovanou věc. V daném případě je nutno zabývat se otázkou, zda je aplikace pozdější právní úpravy, v tomto případě ZZVZ, pro účastníka řízení příznivější.

27.         Při určení postupu, jak zjistit, která úprava je pro pachatele příznivější, lze přeneseně využít závěrů přijatých ve vztahu k § 2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), případně k § 16 odst. 1 již zrušeného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, které pro trestné činy obsahují úpravu obdobnou úpravě v čl. 40 odst. 6 Listiny. Poukázat lze např. na komentář ke zmíněnému § 2 odst. 1 trestního zákoníku, kde se uvádí: „Jestliže byl čin spáchán za účinnosti zákona už zrušeného, je podmínkou toho, aby pachatel mohl být uznán vinným činem, který je předmětem trestního řízení, že takový čin naplňuje všechny znaky jak některého ustanovení zákona účinného v době spáchání, tak některého ustanovení zákona pozdějšího (srov. R 44/1970). Rozhodující není pojmenování trestného činu, nýbrž materiální obsah jednání pachatele (srov. R 32/1962). […] Použití nového práva je tehdy pro pachatele příznivější, jestliže jeho ustanovení – posuzována jako celek – skýtají výsledek pachateli příznivější než právo dřívější (R 73/1951, shodně R 76/1951).“ (K tomu viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 48, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 134/2011).

28.         Podmínkou pro to, aby po změně právní úpravy mohla být stěžovateli uložena sankce, je skutečnost, že jeho jednání představovalo nějaký správní delikt jak za účinnosti minulé právní úpravy, tak nějaký správní delikt za účinnosti nové právní úpravy. Na překážku však není, pokud by se právní kvalifikace daného jednání podle staré a nové právní úpravy lišila, tj. že by skutková podstata těchto deliktů nebyla stejná. Daný závěr je ostatně aplikován i ve vztahu k trestným činům (k tomu srov. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. aktualizované vydání. Praha: Linda Praha. 2006, s. 50, případně rozhodnutí publikované jako R 43/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – část trestní). Podstatné je posouzení činu a závěr o jeho trestnosti jak z hlediska některé normy práva účinného v okamžiku činu, tak dle normy následně novelizovaného práva, nikoli dokonalá shoda původní a nové skutkové podstaty. Uvedené ostatně jen podporuje komentářová literatura, judikatura Ústavního soudu, jakož i Nejvyššího soudu, která stojí na požadavku porovnání trestnosti vůči souhrnu norem práva (vůči právu jako celku).

29.         Jednání účastníka řízení spočívá v tom, že coby dodavatel v zadávacím řízení na veřejnou zakázku předložil jako součást své nabídky doklad – osvědčení o realizaci referenční zakázky, který neodpovídal skutečnosti. Tímto jednáním se dopustil správního deliktu dodavatele dle § 120a zákona.

30.         Žádné ustanovení ZZVZ kategorii deliktů dodavatele nepřevzalo a jednání dodavatele není subsumovatelné pod žádné zákonné ustanovení, z něhož by bylo možné dovodit deliktní odpovědnost dodavatele ve smyslu veřejného práva. Není proto na místě shledat účastníka řízení jakožto dodavatele vinným za porušení ZZVZ. Aplikací pozdější právní úpravy na jednání účastníka řízení tak z hlediska odpovědnosti za jiný správní delikt zaniká jeho trestnost.

31.         Z toho je nutno učinit jediný závěr, a sice že pozdější právní úprava daná ZZVZ je pro účastníka řízení jednoznačně příznivější, a vzhledem k zániku trestnosti jednání, v němž je napadeným rozhodnutím spatřován správní delikt, nezbývá než v souladu s § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu napadené rozhodnutí pro nesoulad se zákonem zrušit a správní řízení vedené o deliktu zastavit.

32.         Ačkoliv od 1. 10. 2016 je účinný ZZVZ, je správní řízení zastavováno podle ustanovení § 117a písm. f) zákona, dle něhož Úřad zastaví řízení, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření nebo pro uložení sankce, a to z následujících důvodů. Podle přechodného ustanovení § 273 odst. 1 ZZVZ platí, že pokud došlo přede dnem nabytí účinnosti ZZVZ k zahájení řízení o správních deliktech před Úřadem podle zákona, ve znění účinném přede dnem nabytí jeho účinnosti, dokončí se takové řízení podle zákona, ve znění účinném přede dnem nabytí jeho účinnosti. Pro zastavení řízení je tedy v souladu s přechodným ustanovením ZZVZ nutno použít „starý“ procesní předpis, tedy zákon.

33.         Rozhodne-li předseda Úřadu o zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení správního řízení, je povinen učinit tak ze zákonného důvodu, který je povinen ve svém rozhodnutí uvést. V opačném případě zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. K tomu se vyjádřil např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011-72, kde na str. 4 a 5 uvedeného rozsudku soud uvádí: „Pokud pak odvolací (rozkladový) správní orgán (předseda žalovaného) hodlá podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu postupovat, vždy je třeba, aby z jeho rozhodnutí bylo zřejmé, z jakého zákonem předvídaného důvodu k zastavení řízení došlo a dle jakého ustanovení.

34.         V dané věci je rozhodnutí rušeno a řízení zastavováno z důvodu zániku trestnosti jednání, jež bylo kvalifikováno jako delikt dodavatele. Ve věci tak nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření nebo pro uložení sankce a nastala tak situace předpokládaná ustanovením § 117a písm. f) zákona.

35.         Vzhledem k tomu, že je napadené rozhodnutí zrušeno, správní řízení je zastavováno, přičemž je současně vyhověno petitu uvedeného v rozkladu účastníka řízení, považuji za nadbytečné zabývat se dalšími námitkami rozkladu, neboť jejich vypořádání by již nemohlo znamenat změnu ve výroku tohoto rozhodnutí.

VI.          Závěr

36.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

37.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží

Mgr. et Bc. Luboš Kliment, advokát, Nádražní 600/21, 591 01 Žďár nad Sázavou

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení, procesní postup Úřadu se dle čl. II. zákona č. 40/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, řídí zákonem ve znění účinném ke dni zahájení správního řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz