Rozhodnutí: R0189/2016/VZ-45649/2016/321/TNo

Instance II.
Věc Nemocnice Česká Lípa - úspory energií metodou EPC
Účastníci
  1. Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s.
  2. MVV Energie CZ a.s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 11. 11. 2016
Související rozhodnutí S0318/2016/VZ-27139/2016/531/ESt
R0189/2016/VZ-45649/2016/321/TNo
Dokumenty file icon dokument ke stažení 413 KB

Č. j.: ÚOHS-R0189/2016/VZ-45649/2016/321/TNo

 

Brno11. listopadu 2016

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 13. 7. 2016 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal navrhovatel –

 

  • společnost MVV Energie CZ a.s., IČO 49685490, se sídlem Kutvirtova 339/5, 150 00 Praha 5, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 11. 7. 2016 Mgr. Jindřichem Králem, advokátem, ev. č. ČAK 11516, IČO 71464328, advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o., IČO 27405672, se sídlem Husova 240/5, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0318/2016/VZ-27139/2016/531/ESt ze dne 28. 6. 2016 ve správním řízení ve věci veřejné zakázky s názvem „Nemocnice Česká Lípa - úspory energií metodou EPC“, zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 12. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 16. 10. 2015 pod ev. č. 518043, ve znění oprav uveřejněných dne 21. 10. 2015, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 203-368983, ve znění oprav uveřejněných dne 24. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 207-375686, kde dalším účastníkem je zadavatel –

 

  • Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s., IČO 27283518, se sídlem Purkyňova 1849, 470 77 Česká Lípa,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0318/2016/VZ-27139/2016/531/ESt ze dne 28. 6. 2016

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 5. 5. 2016 návrh navrhovatele – společnosti MVV Energie CZ a.s., IČO 49685490, se sídlem Kutvirtova 339/5, 150 00 Praha 5, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 11. 7. 2016 Mgr. Jindřichem Králem, advokátem, ev. č. ČAK 11516, IČO 71464328, advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o., IČO 27405672, se sídlem Husova 240/5, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) – na přezkoumání úkonů zadavatele – Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s., IČO 27283518, se sídlem Purkyňova 1849, 470 77 Česká Lípa (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Nemocnice Česká Lípa - úspory energií metodou EPC“, zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 12. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 16. 10. 2015 pod ev. č. 518043, ve znění oprav uveřejněných dne 21. 10. 2015, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 203-368983, ve znění oprav uveřejněných dne 24. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 207-375686 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0318/2016/VZ-22996/2016/531/ESt ze dne 30. 5. 2016 Úřad nařídil na návrh navrhovatele předběžné opatření, jímž zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, neboť po předběžném posouzení dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnosti o souladu úkonů zadavatele v zadávacím řízení se zákonem, a to zejména v souvislosti s vyloučením navrhovatele z účasti v zadávacím řízení.

3.             Předmět plnění veřejné zakázky zadavatel specifikoval v bodě II.1.5) oznámení o zakázce, kde je uvedeno, že se jedná o služby týkající se „vybraných objektů v majetku nemocnice Česká Lípa. V rámci ní bude poskytovatelem energetických služeb vypracován návrh energeticky úsporných opatření, týkajících se energetických a technologických zařízení. Navržená a zadavatelem odsouhlasená opatření budou následně poskytovatelem zrealizována. Financování vstupní investice bude zajištěno z úspor provozních nákladů vyvolaných realizací těchto opatření. Maximální doba trvání Smlouvy o energetických službách bude 10 roků.“. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena ve výši 30 000 000 Kč bez DPH. Zadavatel ve lhůtě pro podání nabídky obdržel celkem 7 žádostí o účast.

4.             S ohledem na zjištěné nejasnosti požádala hodnotící komise žádostí ze dne 26. 2. 2016 navrhovatele o písemné vysvětlení jeho nabídky. V dané žádosti je, mimo jiného, uvedeno, že „V zadávací dokumentaci je stanoveno, že NsP (Nemocnice s poliklinikou, pozn. předsedy Úřadu) Česká Lípa preferuje vlastní centrální zdroj umístěný ve stávající kotelně, tedy napojení na systém CZT (centrálního zdroje tepla, pozn. předsedy Úřadu) není nemocnicí preferováno. V případě obhájení Vašeho navrženého technického řešení je možné ze strany MVV zajistit záruky s dodržením harmonogramu výstavby horkovodu vzhledem k možným prodloužením povolovacích procesů, jako jsou majetkoprávní vztahy, územní rozhodnutí, ohlášení stavby, stavební povolení apod…? Prosíme o vysvětlení Vámi navrženého řešení energetických úspor nebo korekci technického řešení předložené nabídky.“ V předmětné žádosti hodnotící komise dále uvedla, že „v kontextu §22 odst. 3, na jehož základě byl zvolen druh výběrového řízení, Vás žádá o předložení modifikovaných nabídek. Z důvodu zachování principu § 6 Zákona je uchazeč vyzván k objasnění skutečností a k úpravě své nabídky“.

5.             V reakci na shora uvedenou žádost doručil navrhovatel zadavateli, resp. hodnotící komisi „Odpověď na dotazy v rámci jednacího řízení VZ“ ze dne 3. 3. 2016, v níž, mimo jiného, uvedl, že „V oblasti zdroje tepla jsme si vědomi uvedených preferencí zadavatele. V rámci naší aktualizované nabídky jsme se však rozhodli způsob dodání tepla s drobnou diverzifikací zachovat“. Zadavatel následně s ohledem na výše uvedené dne 1. 4. 2016 rozhodl o vyloučení navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení, proti čemuž navrhovatel brojil nejprve námitkami ze dne 18. 4. 2016 a následně svým návrhem, jenž byl Úřadu doručen dne 5. 5. 2016. V návrhu navrhovatel vyjadřuje přesvědčení, že zadavatel postupoval při jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku v rozporu se zákonem.

6.             Navrhovatel v návrhu uvedl, že důvodem jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení bylo údajné nesplnění požadavku zadavatele na změnu zdroje tepla, který bude ve vlastnictví zadavatele, neboť zadavatel nepovažuje za zdroj tepla výměníkovou stanici, protože v ní není kotel. K tomuto navrhovatel sdělil, že „V Zadávací dokumentaci není nikde uvedena povinnost na povinná základní opatření a v předmětu uvedené veřejné zakázky není stanovena povinnost rekonstrukce centrální kotelny. Dokonce v ustanovení čl. 2.5 Zadávací dokumentace je uvedeno: „Zadavatel nestanovil žádná povinná opatření“.

II.             Napadené rozhodnutí

7.             Dne 28. 6. 2016 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0318/2016/VZ-27139/2016/531/ESt (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ve výroku I. rozhodl o tom, že návrh navrhovatele se v části návrhu, která se týká postupu zadavatele při vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění požadavku zadavatele na realizaci nové centrální kotelny, podle ustanovení § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle ustanovení § 118 odst. 1 zákona. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o tom, že návrh navrhovatele se v části návrhu, která se týká územního plánu města Česká Lípa ze dne 18. 6. 2013 a územní energetické koncepce Libereckého kraje aktualizace 2015 ze září 2015, podle ustanovení § 118 odst. 5 písm. c) zákona zamítá, neboť návrh v této části nebyl podán oprávněnou osobou.

8.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k výroku I. Úřad konstatoval, že ze znění zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá, že požadavek na vybudování nové centrální kotelny je explicitně obsažen v příloze k podkladu 4. „Technická část zadávací dokumentace“, která nese název „Poskytování energetických služeb metodou EPC ve vybraných objektech Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa – analýza objektů“ (dále jen „Analýza objektů“), tudíž se nelze ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že rekonstrukce centrální kotelny není nikde v zadávací dokumentaci požadována. Úřad tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že zadavatel v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, když navrhovatele podle § 76 odst. 6 zákona vyloučil z další účasti v zadávacím řízení, neboť navrhovatel nesplnil požadavek zadavatele na realizaci nové centrální kotelny, resp. požadavek na zachování vlastního zdroje zásobování objektů zadavatele tepelnou energií prostřednictvím centrální kotelny, jenž byl obsažen v zadávacích podmínkách.

9.             Ve vztahu k výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že navrhovatel nedodržel zákonnou podmínku pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a to podmínku řádného a včasného podání námitek ve stejné věci. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v námitkách neuvedl námitku, týkající se územního plánu města Česká Lípa a návrhu energetické koncepce Libereckého kraje, nebyl v této věci oprávněn pro podání návrhu.

III.           Námitky rozkladu

10.         Zadavatel obdržel napadené rozhodnutí dne 28. 6. 2016 a v zákonné lhůtě dne 13. 7. 2016 podal proti napadenému rozhodnutí rozklad, který byl Úřadu doručen téhož dne.

11.         Navrhovatel v rozkladu předně namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí.

12.         Ohledně výroku I. napadeného rozhodnutí navrhovatel namítá, že Úřad se nesprávně vypořádal s jeho argumenty ve věci specifikace předmětu plnění veřejné zakázky a nejednoznačnosti způsobu provedení povinných opatření. Dle navrhovatele je Úřad i bez návrhu povinen zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch zadavatele. Navrhovatel má za to, že Úřad při posuzování merita věci neaplikoval a nezohlednil právní předpisy týkající se územního plánu a státní energetické koncepce, které byl povinen aplikovat. Dle navrhovatele zároveň zadávací podmínky byly prokazatelně stanoveny nejasným způsobem.

13.         Navrhovatel shrnuje, že Úřad postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, jelikož nedostatečně zjistil stav věci a vycházel primárně z argumentace zadavatele, s níž se ztotožnil. Právě porušení této zásady představuje dle navrhovatele zásadní vadu správního řízení a ve svém důsledku způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

14.         Ohledně výroku II. napadeného rozhodnutí navrhovatel namítá, že zadavatel již v zadávací dokumentaci nezohlednil požadavky vycházející ze státní energetické koncepce a územního plánu města Česká Lípa, ačkoliv tyto požadavky zohlednit mohl a měl. Dle názoru navrhovatele Úřad nezohlednil jeho argumentaci, když nepřihlédl k části III. námitek navrhovatele proti rozhodnutí zadavatele o jeho vyloučení ze zadávacího řízení, kde navrhovatel argumentuje státní energetickou koncepcí na území města Česká Lípa a optimálním využitím existujících soustav.

Závěr rozkladu

15.         Závěrem rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu

16.         Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s  § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

17.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

18.         Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou dále uvedeny důvody, které mne vedly k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

K přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí

19.         Navrhovatel ve svém rozkladu předně argumentuje tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, proto je nutno nejdříve posoudit, zda napadené rozhodnutí splňuje požadavky kladené na jeho přezkoumatelnost a je tak naplněn procesní rámec pro jeho věcný přezkum. Zároveň navrhovatel již neuvádí, v čem konkrétně tuto údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje. S přezkoumatelností napadeného rozhodnutí se tedy nelze vypořádat ve vztahu ke konkrétním námitkám navrhovatele (neboť žádné neuvádí), nýbrž pouze v obecné rovině.

20.         Ačkoli požadavek na přezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů přímo výslovně ze správního řádu nevyplývá, částečně je upraven v § 68 správního řádu, kde jsou uvedeny základní náležitosti rozhodnutí, které byly následně rozšířeny v rámci konstantní rozhodovací praxe správních soudů. V této souvislosti odkazuji na níže uvedené rozsudky.

21.         Základní požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu vymezil Vrchní soud v Praze již ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/92 - 23, dle kterého musí být z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu seznatelné „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a … jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“. V citovaném případě se tedy jednalo o posouzení přezkoumatelnosti co do důvodů rozhodnutí správního orgánu a byť se jednalo o rozhodnutí o správním deliktu, jeho závěry jsou univerzálně aplikovatelné i na správní řízení zahájená na návrh, jako v nyní šetřené věci.

22.         Stěžejní námitkou uvedenou v návrhu navrhovatele je tvrzení, že nikde v zadávací dokumentaci není stanoven požadavek zadavatele na rekonstrukci centrální kotelny, přičemž si dle jeho názoru zadávací dokumentace protiřečí, když je na jednom místě uvedeno, že nepožaduje žádné povinné opatření a v Analýze objektů požaduje realizaci nové centrální kotelny. K této námitce Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí obšírně argumentoval a v bodech 121 až 138 napadeného rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem dovodil, že analýza objektů je jednoznačně nedílnou součástí zadávací dokumentace a vyplývá z ní požadavek na realizaci nové centrální kotelny. Úřad jasným, srozumitelným a vyčerpávajícím způsobem dovodil, proč ze zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá požadavek na realizaci nové centrální kotelny a své závěry má podloženy řádně zjištěným skutkovým stavem, přičemž jasně odůvodňuje, proč byl zadavatel povinen navrhovatele vyloučit z předmětného zadávacího řízení. Zároveň z odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, které skutečnosti vzal za podklad svých úvah (body 71 až 89 napadeného rozhodnutí) – zejména tedy skutečnosti přímo vyplývající ze zadávací dokumentace. V neposlední řadě z odůvodnění vyplývá, jak tyto skutečnosti posoudil, a proč je argumentace navrhovatele nedůvodná. Totéž lze říci i o druhé námitce navrhovatele, spočívající v tvrzení, že postup zadavatele je v rozporu se státní energetickou koncepcí a územním plánem města Česká Lípa, kde Úřad jasným a přezkoumatelným způsobem dovodil, že v této části návrh nebyl podán oprávněnou osobou (viz body 140 až 145 napadeného rozhodnutí).

23.         Ohledně nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost Nejvyšší správní soud judikoval ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2009 č. j. 9 Afs 70/2008-137, že „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze v obecné rovině považovat zejména ta rozhodnutí, která vůbec neobsahují právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou jednoznačné ve vztahu k výroku. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí pak musí být založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat například ty případy, kdy soud opřel důvody rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, nebo také případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v průběhu řízení provedeny“. Přestože se výše uvedené závěry vztahují k přezkoumatelnosti rozhodnutí soudních, lze je beze zbytku aplikovat i na rozhodnutí vydávaná správními orgány v rámci jejich pravomoci, neboť správní orgány jsou stejně jako soudy povinny rozhodovat v souladu s ústavněprávními principy zajišťujícími zachování práva na spravedlivý proces.

24.         Za rozhodné skutkové okolnosti v nyní šetřené věci je nutno považovat požadavky zadavatele vyplývající ze zadávací dokumentace a následný průběh předmětného zadávacího řízení (zejména tedy vypořádání dodatečných informací zadavatelem, postup hodnotící komise při posuzování nabídky navrhovatele a následné vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení). Na základě těchto skutkových okolností Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí provedl právní posouzení obsažené v bodech 113 až 145 napadeného rozhodnutí, kde důvody, které ho vedly k zamítnutí návrhu v obou částech, zcela jednoznačně odpovídají právním větám obsaženým ve výrokové části napadeného rozhodnutí. V souvislosti s výše uvedeným tedy konstatuji, že napadené rozhodnutí obsahuje právní názory vyplývající z rozhodných skutkových okolností, které zároveň jednoznačně souvisejí s jednotlivými výroky a nelze tak konstatovat, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

25.         Nejvyšší správní soud zároveň ve výše citovaném rozsudku dodává, že „přestože je třeba na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí z hlediska ústavních principů důsledně trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Zároveň tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series N o. A 2 88). To by mohlo vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům jsoucím v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení tak, aby žádná z nich nezůstala bez náležité odpovědi. Odpověď na základní námitky však v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související“.

26.         Přestože návrh navrhovatele je poměrně rozsáhlý, argumentace navrhovatele spočívá v podstatě ve třech hlavních námitkách. První z nich je navrhovatelem namítaná absence požadavku zadavatele na realizaci nové centrální kotelny, druhou jsou námitky v souvislosti s územním plánem města Česká Lípa a státní energetické koncepce a třetí je námitka týkající se vyloučení navrhovatele z předmětné zadávacího řízení. Úřad v napadeném rozhodnutí všechny tři výše uvedené námitky vyčerpávajícím způsobem vypořádal, tudíž je evidentní, že případné další dílčí a související námitky spočívající v podpůrných tvrzeních navrhovatele je nutno v souladu se závěry vyplývajícími z výše citovaného rozsudku, považovat taktéž za vypořádané. Nelze tak dát za pravdu navrhovateli v tom, že Úřad v rámci napadeného rozhodnutí nevypořádal všechny jeho námitky. Pokud měl navrhovatel v rozkladu na mysli skutečnost, že Úřad se věcné nezabýval jeho námitkami týkajícími se zohlednění územního plánu města Česká Lípa a státní energetické koncepce, lze mu dát za pravdu. Tato skutečnost je však pouze důsledkem toho, že navrhovatel proti údajnému nezohlednění územního plánu města Česká Lípa a státní energetické koncepce prokazatelně nebrojil formou námitek ve smyslu § 110 zákona, což je dle § 114 odst. 3 zákona nutnou podmínkou k podání návrhu ve věci. Proto Úřad nebyl povinen věcně přezkoumávat tuto část návrhu, neboť pro přezkum nebyl naplněn procesní rámec právě z důvodu, že návrh v této části nebyl podán oprávněnou osobou.

27.         K nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost Nejvyšší správní soud taktéž ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 2008 č. j. 4 Azs 94/2007-111 uvedl, že ta „spočívá podle Nejvyššího správního soudu buď v tom, že rozhodnutí vykazuje takové textové a formulační nedostatky, že z obsahu textu není dostatečně zřejmá souvislost s příslušnými podklady pro rozhodnutí, nebo příp. v tom, že i jinak text rozhodnutí obsahuje nejasné, rozporné či jiným způsobem nesrozumitelné údaje“.

28.         Co se týče případných textových či formulačních nedostatků napadeného rozhodnutí, konstatuji, že jsem ve výrocích ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné takové nedostatky neshledal. Z napadeného rozhodnutí naprosto zřejmě vyplývá jasná souvislost mezi podklady pro rozhodnutí a závěry z nich vzešlými, přičemž závěry Úřadu jsou formulovány jasně a srozumitelně, tudíž námitky navrhovatele ohledně toho, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jsou zcela nedůvodné, neboť jsem neshledal, že by napadené rozhodnutí vykazovalo znaky nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů nebo pro nesrozumitelnost.

K nesprávnému právnímu posouzení věci

29.         Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že Úřad „nesprávně právně posoudil věc, když vycházel zejména z nezákonného rozhodnutí Zadavatele“. Ze znění této rozkladové námitky však nijak nevyplývá, v čem konkrétně spočívá namítané nesprávné právní posouzení. Z obsahu správního spisu i ze znění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad při posuzování šetřené věci vycházel primárně z dokumentace o veřejné zakázce, zejména ze znění zadávací dokumentace, ze znění dodatečných informací, protokolů o jednání hodnotící komise, žádosti o písemné vysvětlení nabídky navrhovatele ze dne 26. 2. 2016 a rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z předmětného zadávacího řízení ze dne 1. 4. 2016, které, jak je uvedeno níže, bylo učiněno plně v souladu se zákonem. Předně se tedy nelze ztotožnit s rozkladovou námitkou, že Úřad „nesprávně právně posoudil věc, když vycházel zejména z nezákonného rozhodnutí Zadavatele“, neboť tato námitka nemá oporu ve spisu a nevyplývá ani ze znění napadeného rozhodnutí. Úřad vzal naopak v potaz všechny okolnosti významné pro posouzení případu jako celku a přihlédl ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, jakožto i k tvrzením obou účastníků správního řízení, jak vyplývá z bodů 35 až 62 napadeného rozhodnutí a dále z bodů 113 až 145 napadeného rozhodnutí.

30.         Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2010 č. j. uvedl, že „nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění), přičemž o mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry“. Úřad zcela jednoznačně aplikoval správný právní předpis, neboť v nyní šetřené věci připadá v úvahu s ohledem na znění jeho § 1 pouze zákon.

31.         Co se týče správnosti výkladu ustanovení zákona, Úřad v napadeném rozhodnutí označil níže uvedená ustanovení zákona jako relevantní pro nyní šetřenou věc.

32.         Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

33.         Podle § 17 písm. l) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

34.         Podle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

35.         Podle § 76 odst. 1 zákona hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle § 22 odst. 1 písm. d). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. Jestliže nedošlo k vyřazení všech variant nabídky, nepovažuje se nabídka za vyřazenou. Ke zjevným početním chybám v nabídce, zjištěným při posouzení nabídek, které nemají vliv na nabídkovou cenu, hodnotící komise nepřihlíží. V případě veřejné zakázky na stavební práce, jejíž zadávací dokumentace obsahuje příslušnou dokumentaci podle § 44 odst. 4 písm. a), posoudí hodnotící komise nabídky v podrobnostech soupisu stavebních prací, dodávek a služeb a výkazu výměr.

36.         Podle § 76 odst. 6 zákona uchazeče, jehož nabídka byla při posouzení nabídek hodnotící komisí vyřazena, vyloučí veřejný zadavatel bezodkladně z účasti v zadávacím řízení. To neplatí, pokud zadavatel postupuje podle § 79 odst. 5. Vyloučení uchazeče, včetně důvodů vyloučení, zadavatel uchazeči bezodkladně písemně oznámí. Pokud si to veřejný zadavatel v zadávacích podmínkách vyhradil, může ve zjednodušeném podlimitním řízení rozhodnutí o vyloučení uchazeče oznámit jeho uveřejněním na profilu zadavatele; v takovém případě se rozhodnutí o vyloučení uchazeče považuje za doručené okamžikem uveřejnění na profilu zadavatele.

37.         Ze skutečností zjištěných z dokumentace o veřejné zakázce Úřad učinil následující skutková zjištění.

38.         Úřad předně dovodil, že přestože se na první pohled může zdát, že požadavek na realizaci nové centrální kotelny nevyplývá přímo ze zadávací dokumentace, opak je pravdou, neboť tento požadavek je explicitně obsažen v Analýze objektů, která jako nedílná součást zadávací dokumentace stanovuje požadavky zadavatele na předmět plnění veřejné zakázky.

39.         Následně Úřad zjistil, že hodnotící komise při posuzování nabídky navrhovatele shledala nejasnosti stran jím navrženého řešení předmětu plnění veřejné zakázky, a proto žádostí ze dne 26. 2. 2016 požádala navrhovatele o písemné vysvětlení jeho nabídky. Z následujícího jednání mezi zadavatelem a navrhovatelem poté Úřadu vyplynulo, že zadavatel byl výslovně upozorněn na to, že jím nabízená výměníková stanice není zdrojem tepla ve smyslu zadávací dokumentace a byl požádán o úpravu své nabídky. Z dokumentace o veřejné zakázce následně Úřadu vyplynulo, že zadavatel rozhodnutím ze dne 1. 4. 2016 rozhodl o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, přičemž jako důvod pro vyloučení zadavatel uvedl, že: „zadavatel v dokumentu „Poskytování energetických služeb metodou EPC ve vybraných objektech Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa – Analýza objektů“, který je součástí zadávací dokumentace deklaroval, aby součástí EPC projektu byla i realizace nové centrální kotelny pro zásobování teplem objektů NsP Česká Lípa.

40.         Z výše uvedených skutkových zjištění tedy právnímu posouzení podléhala jednak otázka toho, zda ze zadávací dokumentace skutečně vyplývá požadavek na rekonstrukci centrální kotelny, a dále otázka, zda navrhovatel tento požadavek zadavatele splnil či nesplnil a zda byl vyloučen ze zadávacího řízení v souladu se zákonem.

41.         Co se týče první výše předestřené otázky, z relevantních ustanovení zákona aplikovatelných na nyní šetřenou věc vyplývá, že zadavatel je povinen své požadavky na předmět plnění vymezit v zadávací dokumentaci jako součásti zadávacích podmínek v podrobnostech nezbytných pro podání nabídky. To mimo jiné znamená, že ze zadávací dokumentace musí jasně vyplývat, které dokumenty jsou závaznými částmi zadávací dokumentace a jaké konkrétní požadavky na předmět plnění veřejné zakázky jsou v nich vymezeny.

42.         Jestliže tedy navrhovatel ve svém návrhu tvrdil, že ze zadávací dokumentace nevyplývá, že zadavatel požadoval realizaci nové centrální kotelny, byl Úřad v rámci napadeného rozhodnutí povinen postavit najisto, zda tomu tak skutečně je či nikoliv.

43.         Ze zjištění Úřadu zcela jasně vyplývá, že Analýza objektů byla nedílnou součástí zadávací dokumentace (konkrétně podkladu 4. „Technická část zadávací dokumentace“), přičemž jejím obsahem byl prokazatelně požadavek na realizaci nové centrální kotelny. Úřad tedy v napadeném rozhodnutí zcela správně posoudil, že požadavek na realizaci nové centrální kotelny byl od počátku součástí zadávací dokumentace (viz zejména bod 124 napadeného rozhodnutí), přestože tento požadavek nebyl výslovně uveden v bodě 2.1 zadávací dokumentace s názvem „Vymezení předmětu zakázky“. Úřad tedy po sérii skutkových zjištění a po náležité aplikaci § 17 písm. l) zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona došel k názoru, že by sice bylo vhodnější, aby se část 4. „Technická část zadávací dokumentace“ a Analýza objektů terminologicky shodovaly, avšak tento nedostatek nemá vliv na to, že Analýza objektů je nedílnou součástí zadávací dokumentace, neboť z bodu 6 „Podklady pro zpracování nabídky“ vyplývá, že součástí zadávací dokumentace je část 4. „Technická část zadávací dokumentace“, která v sobě zahrnuje Analýzu objektů, obsahující posouzení možnosti technické realizovatelnosti a ekonomické životaschopnosti realizace předmětu veřejné zakázky.

44.         V této souvislosti tak Úřadu nelze vytknout nesprávné právní posouzení, neboť není sporu o tom, že Analýza objektů obsahující požadavek na realizaci nové centrální kotelny byla nedílnou součástí zadávací dokumentace a jako taková tedy byla pro uchazeče závazná, přičemž uchazeči byli povinni tento požadavek promítnout do svých nabídek. Jelikož tedy navrhovatel v rozkladu nenamítá ve vztahu k údajnému nesprávnému právnímu posouzení ničeho konkrétního, konstatuji, že rozkladová argumentace nesprávného právního posouzení je v souvislosti s požadavkem na realizaci nové centrální kotelny nedůvodná a jako takovou je nutno ji odmítnout.

45.         Stejně tak je nutno odmítnout i rozkladovou argumentaci navrhovatele ohledně nesprávného právního posouzení jeho vyloučení ze zadávacího řízení, neboť není důvodná. S Úřadem se plně ztotožňuji v tom, že pokud navrhovatel ve své nabídce místo realizace nové centrální kotelny nabízel demontáž stávající kotelny a vybudování nové výměníkové stanice, nesplnil tak zadávací podmínky vyplývající ze zadávací dokumentace a jeho nabídka byla ze zadávacího řízení vyloučena plně v souladu s § 76 odst. 1 zákona. Z technologického hlediska se totiž jedná o zcela odlišná řešení realizace energetických úspor, kdy realizací nové centrální kotelny bude fakticky zachován vlastní zdroj tepla, kdežto v případě realizace navrhovatelem nabízeného řešení by se jednalo o napojení na externí centrální zdroj tepla formou výměníkové stanice, což, jak je uvedeno výše, zadavatel nepožadoval. Ani v této souvislosti se tedy Úřad v rámci napadeného rozhodnutí nedopustil nesprávného právního posouzení, neboť posouzení otázky oprávněnosti vyřazení nabídky navrhovatele a jeho vyloučení ze zadávacího řízení logicky navazuje na vyřešení předchozí otázky týkající se závaznosti požadavku zadavatele na realizaci nové centrální kotelny. Jelikož tedy navrhovatel prokazatelně ve své nabídce nenabídl (ani po upozornění zadavatele, že nabídka nesplňuje jeho požadavky a po návrhu na úpravu nabídky) realizaci rekonstrukce centrální kotelny, ačkoli to zadavatel požadoval, nemohla hodnotící komise postupovat jinak, než nabídku navrhovatele vyřadit a navrhnout zadavateli vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. V této souvislosti tedy Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil zcela správné závěry, když konstatoval, že zadavatel tím, že vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení, postupoval plně v souladu se zákonem.

46.         Navrhovatel ve svém rozkladu dále namítá, že zadávací podmínky objektivně připouštěly rozdílný výklad ohledně požadavku na realizaci nové centrální kotelny, nicméně v této souvislosti mu nelze dát za pravdu. Jak bylo výše uvedeno, předmětný požadavek byl v zadávací dokumentaci přímo uveden, a to konkrétně v Analýze objektů. Bylo by sice přehlednější, aby zadavatel takový požadavek explicitně vyjádřil již v bodu 2 „Předmět plnění veřejné zakázky“, nicméně takové pochybení nemá vliv na zákonnost postupu zadavatele, neboť neumožňuje vícerý výklad zadávací dokumentace. Výklad zadávacích podmínek ze strany navrhovatele je v této souvislosti ryze účelový, neboť i přesto, že se dotazoval na to, zda je možná varianta spočívající ve využití výměníkové stanice a zadavatel v rámci dodatečných informací odpověděl záporně, stále trval na svém chybném výkladu zadávacích podmínek.

K námitce týkající se územního plánu města Česká Lípa a návrhu energetické koncepce Libereckého kraje

47.         Navrhovatel v rozkladu rovněž namítá, že zadavatel v zadávací dokumentaci nezohlednil požadavky vycházející ze státní energetické koncepce (potažmo územní energetickou koncepci Libereckého kraje) a z územního plánu města Česká Lípa, přičemž ani Úřad nezohlednil tuto argumentaci navrhovatele v rámci napadeného rozhodnutí.

48.         Z obsahu námitek, kterými navrhovatel brojil proti svému vyloučení ze zadávacího řízení (konkrétně na str. 7), vyplývá pouze to, že navrhovatel tvrdí, že jím nabízené řešení je vysoce efektivní z hlediska využití veřejných prostředků, když uvedl, že „navržené technické řešení je velice efektivním z pohledu využití veřejných prostředků, také z pohledu environmentálního, neboť obsahuje využití OZE, dále kogenerační výroby energií, která využívá palivo s velmi vysokou účinností, a v poslední řadě využívá existující infrastrukturu systému CZT ve městě Česká Lípa. Právě připojení takto významného odběratele, jakým Zadavatel jednoznačně je, je v souladu mimo jiné se státní energetickou koncepcí z pohledu optimálního využití existujících soustav CZT“. Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel tedy stran státní energetické koncepce či územního plánu města Česká Lípa v námitkách ničeho nenamítá, pouze deklaruje, že jeho řešení je údajně ekonomicky výhodné. Dle § 110 odst. 7 v námitkách musí stěžovatel uvést, kdo je podává, proti kterému úkonů zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. V námitkách podle odstavců 2, 3, a 5 musí být uvedeno, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá, přičemž pokud námitky výše uvedené náležitosti nesplňují, stěžovatel není osobou oprávněnou k podání návrhu u Úřadu ve stejné věci. Jelikož z námitek navrhovatele ze dne 18. 4. 2016 nijak nevyplývá, že by brojil proti tomu, že zadavatel nezohlednil státní energetickou koncepci, územní energetickou koncepci Libereckého kraje či územní plán města Česká Lípa, plně se ztotožňuji s posouzením Úřadu v napadeném rozhodnutí o tom, že navrhovatel v této věci nebyl osobou oprávněnou k podání návrhu a tudíž byl Úřad povinen návrh v této části zamítnout a věcně se jím nezabývat, jak ostatně učinil v napadeném rozhodnutí.

VI.          Závěr

49.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

50.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

  

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Mgr. Jindřich Král, advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o., Husova 240/5, 110 00 Praha 1

2.             Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s, Purkyňova 1849, 470 77 Česká Lípa

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 



[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na § 273 odst. 1 tohoto zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz