Bid rigging - evropský rozměr

 

K praktikám bid rigging dochází i za hranicemi České republiky. Níže Úřad popisuje několik případů dohod typu bid rigging v rámci Evropské unie, řešených Evropskou komisí, k jejíž rozhodovací praxi tuzemský soutěžní úřad přihlíží.

 

„Building and Construction Industry in the Netherlands 1992“ – krycí nabídky

 

Příkladem krycí nabídky je případ „Building and Construction Industry in the Netherlands“[1], o kterém Komise rozhodovala v roce 1992 a následně také Soud prvního stupně (nyní Tribunál). V tomto případě šlo o sdružení zahrnující v sobě dalších 28 nizozemských sdružení stavebních společností. Sdružení mimo jiné vypracovalo pravidla a předpisy týkající se regulace cen a soutěže, jež obsahovaly podrobná pravidla chování určená pro členy sdružení.

Podle těchto pravidel musel každý člen ohlásit předložení cenové nabídky na konkrétní projekt. V případě, že k jednomu projektu tak učinilo několik členů, konala se schůzka těchto členů, na které byly projednávány především náklady a podrobnosti jednotlivých nabídek. Pravidla dále upravovala výpočet nákladů, které byly navýšeny o cenu potřebnou k pokrytí nákladů řízení neúspěšných dodavatelů, a též postavení tzv. „oprávněné společnosti“, která mohla stanovit cenu ostatních nabídek a byla chráněna před potenciální konkurencí. Na základě toho pak došlo ke kooperaci mezi konkurenty a následně k deformaci jednotlivých nabídek, tedy k vyloučení faktické soutěže mezi uchazeči o zakázku. Zadavatel výběrového řízení nebyl schopen ovlivnit výsledek soutěže, neboť zvítězila uchazeči předem stanovená společnost.

Popsané jednání je zakázané podle čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“). Tribunálem byla za toto jednání potvrzena pokuta ve výši 22,5 milionu euro.[2]

 

„Pre-Insulated Pipe Cartel 1998“ – případ utlumení nabídek se systémem rotací

 

Utlumení nabídek a systémy rotací, včetně krycích nabídek projednávala Komise v případě „Pre-Insulated Pipe Cartel“[3]. Šlo o rozsáhlý dlouhotrvající kartel dodavatelů izolačních trubek především na území Německa a Dánska, kteří se pokoušeli mimo jiné zničit svého konkurenta, společnost Powerpipe, jež také celý případ oznámila Komisi.

Komise v roce 1998 rozhodla, že ohlášený kartel využíval systému dohod a ujednání, který lze charakterizovat jako omezení hospodářské soutěže. Šlo mimo jiné o přidělení kvót podílů na trhu, dohadování se o ceně, monitorování a manipulaci s výběrovým řízením a přidělování projektů konkrétním, předem stanoveným „favoritům“. S tím souviselo zajištění vyšších krycích nabídek a vynucování, aby se ostatní členové kartelu zdrželi podávání nabídek, případně aby stáhli nebo změnili cenově nižší nabídky tak, aby stanovený favorit dané výběrové řízení vyhrál. Jako kompenzace tohoto jednání bylo „neúspěšným“ uchazečům přislíbeno rozdělení zakázky v podobě subdodávek, příslibena pozice favorita v jiném výběrovém řízení či jiné náhrady.

Komise za toto jednání udělila členům kartelu celkovou pokutu ve výši 92 milonů euro.

 

„Italian Raw Tobacco 2005“- případ rozdělení teritorií a zadavatelů

 

Rozdělení zadavatelů, teritorií a manipulace s cenou v rámci bid-riggingu obsahuje případ „Italian Raw Tobacco“ z roku 2005.[4] Je zajímavý nejen z hlediska existence bid-riggingu, ale i pro uplatnění „programu leniency“, díky kterému byla pokuta několika společností značně snížena.

V tomto případě se jednalo o čtyři významné italské zpracovatele tabáku, kteří po dobu šesti let jednali ve vzájemné shodě, když se dohadovali na výkupních cenách a na výhradním rozdělení svých dodavatelů. V letech 1995 až 1998 tak záměrně upravovali své nabídky v rámci veřejných dražeb surového tabáku pořádaných veřejnými zadavateli, čímž docházelo k vyloučení vzájemného konkurenčního jednání a následnému narušení hospodářské soutěže (čl. 101 SFEU).

Komise proto pokutovala jednolité zpracovatele v celkové výši 112 milionů euro. Vzhledem k tomu, že některé ze společností využily programu leniency a poskytly informace o tomto kartelu, byly jejich pokuty sníženy o 30, resp. o 50 %, a celková pokuta tak činila 56 milionů euro.

 

„European Sugar Industry 1973“ – rozhodnutí Komise o bid-rigging z roku 1973

 

Pro úplnost je možné dodat, že případy bid-riggingu rozhodně nejsou žádnou novinkou. Případ „European Sugar Industry“[5] byl projednáván Komisí již v roce 1973. Šlo o několik významných výrobců jak surového, tak bílého cukru rámci Evropské unie, kteří ve výběrových řízeních uzavřeli kartelové dohody bid-rigging a za své jednání pak byli Komisí pokutováni. Komise ve svém rozhodnutí uvedla, že „v systému veřejných zakázek je soutěž základem. V případě, že podané návrhy nejsou výsledkem samostatné ekonomické kalkulace, ale vycházejí ze znalosti návrhů ostatních účastníků soutěže nebo z jejich sdružení, je zabráněno soutěži, nebo je přinejmenším zdeformována a omezena.“

 

 

------------------------------


[1] European Commission Decision 92/204/EEC of February 5, 1992 (Case No IV/31.572 and 32.571 - Building and Construction Industry in the Netherlands), OJ L 92/1. 

[2] Competition Policy Newsletter, nb. 4, volume 1, 1995. s. 34-36. Dostupné na: http://ec.europa.eu/competition/publications/cpn/cpn1995_1.pdf 

[3] European Commission Decision 1999/60/EC of 21 October 1998 (Case No IV/35.691/E-4 – Pre-insulated Pipe Cartel). 

[4] European Commission Decision 2006/901/EC of October 2005 (Case COMP / 38.281 – Italian Raw Tobacco). Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:353:45:0049:EN:PDF

[5]European Commission Decision 73/109/EEC of 2 January 1973 (IV/26 918 - European Sugar Industry).

cs | en