Zadávací dokumentace

Pokyn zadavatele k nereálnému a paušálnímu ocenění položek ve výkazu výměr

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 19. 8. 2009, č. j. ÚOHS-S173/2009-9863/2009/520/ABr

 

V uvedeném případě zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem o veřejných zakázkách, když předložil výkaz výměr, který neobsahoval veškeré údaje nutné pro zpracování nabídkové ceny za předmět veřejné zakázky.

V uvedeném případě Úřad zjistil, že zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil celkem pět položek výkazu výměr způsobem, který neumožnil jednoznačně stanovit nabídkovou cenu za tyto položky. Po upozornění ze strany uchazečů zadavatel určil, aby uchazeči těchto pět položek ocenili částkou 1 000 000 Kč bez DPH, přičemž bylo zřejmé, že cena uvedených položek bude ve skutečnosti vyšší. V daném případě Úřad konstatoval, že zadavatel v rámci předmětu plnění veřejné zakázky požadoval určitý rozsah činností, které nespecifikoval ve výkazu výměr, čímž vznikla situace, že cena pěti položek nemohla být uchazeči předem oceněna a vytvořila tak prostor pro volnou tvorbu cen těchto položek zcela mimo soutěž. V daném případě proto Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem o veřejných zakázkách, když v zadávací dokumentaci nepředložil úplný výkaz výměr, neboť výkaz výměr je nezbytnou součástí zadávací dokumentace a tato je nejvýznamnějším dokumentem, na jehož základě dodavatelé zpracovávají své nabídky. Proto byl zadavatel povinen vymezit prostřednictvím zadávací dokumentace předmět veřejné zakázky v podrobnostech tak, aby dodavatelé mohli řádně zpracovat nabídkové ceny za předmět veřejné zakázky.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 15. 4. 2016, č. j. ÚOHS-S0121/2016/VZ-16260/2016/543/MPr

 

Zadavatel ve výkazu výměr v rámci jedné z položek stanovil jejich množství celkem ve výši 0,000 %. Není přitom rozhodné, zda buňky obsažené v tabulkovém procesoru Microsoft Excel vztahující se k množství těchto položek byly předloženy uchazečům o veřejnou zakázku v „neuzamčené“, resp. editovatelné formě, jelikož možnost změny obsahu předmětných buněk nemusí ještě nutně znamenat skutečnost, že zadavatel požaduje po uchazečích o veřejnou zakázku editovat jím předdefinované číselné hodnoty obsažené v těchto buňkách. Ani ze zadávací dokumentace veřejné zakázky přitom nevyplývá, že by zadavatel stanovil zvláštní požadavky na vyplnění předmětných položek. Uchazečům pak nezbylo nic jiného, než stanovit jednotkovou cenu ve výši 0,00 a cenu celkem rovněž ve výši 0,00, neboť za provedení nulového plnění by z logiky věci neměla být požadována jiná cena než právě cena nulová. Pokud by uchazeči změnili položku „množství celkem“ v zadavatelem předdefinovaných položkách obsažených ve výkazu výměr, mohl by být tento krok zadavatelem vyhodnocen jako uvedení nesprávného množství měrných jednotek, které zadavatel v zadávací dokumentace příkladem označil za nesoulad mezi výkazem výměr a položkovými rozpočty, pro který hodnotící komise nabídku vyřadí z dalšího posuzování.

 

Vnitřní rozpor zadávací dokumentace

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 10. 2018, č. j. ÚOHS-S0315/2018/VZ-28598/2018/542/VHu

 

Ačkoli zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval ve zjednodušeném režimu, kde je oprávněn v průběhu zadávacího řízení měnit znění zadávacích podmínek, měl povinnost stanovit zadávací podmínky v souladu se zákonem a to jednoznačným způsobem tak, aby z jejich obsahu byly všem potenciálním dodavatelům zcela zřejmé požadavky zadavatele a nároky jím kladené na zpracování nabídky.

Jakýkoli požadavek kladený na dodavatele musí být zadavatelem v textu zadávací dokumentace vymezen tak, aby z něj míněný výklad bylo možné jednoznačně identifikovat a to ze strany všech potenciálních dodavatelů. V případě, kdy zadavatel jím myšlený výklad neučinil součástí zadávacích podmínek tak, aby i z gramatického výkladu zadávacích podmínek bylo zřejmé, co je po potenciálních dodavatelích požadováno, nelze se až zpětně odvolávat na skutečnost, že zadavatelem míněný výklad zadávacích podmínek vycházel z aktuální situace na daném trhu, v předmětném případě trhu poštovních služeb.

Tvrzení, že určitá okolnost je (musí být) obecně známá, nemůže být ze strany zadavatele nijak doložena. Vždy může existovat potenciální dodavatel, kterému tato informace být známa nemusí, resp. sice mu známá je, ale kvůli nevhodné formulaci zadávacích podmínek může získat pochybnosti o tom, co všechno vlastně tvoří předmět veřejné zakázky, resp. jaké podmínky musí splňovat, aby se zadávacího řízení mohl úspěšně účastnit.

Jestliže zadavatel stanovil v ZD obecný požadavek na dodržení vyhlášky, která pouze poskytovatelům základních služeb stanoví minimální počet provozoven na 3200, ale zadavatel zároveň stanovil jejich maximální počet v rámci dílčího hodnoticího kritéria na 193, a zároveň požadoval seznam provozoven, avšak ty, dle vyhlášky, mají být zřízeny ve všech obcích nad 2500 obyvatel, jsou tyto požadavky ve vzájemném rozporu a výklad ZP není jednoznačný.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0489/2017/VZ-05185/2018/522/PKř

 

V daném případě byly zadávací podmínky stanoveny tak, že z nich nebylo zřejmé, v rámci které části plnění předmětu veřejné zakázky mají být realizovány služby školení uživatelů aplikačního programového vybavení, resp. v rámci které složky nabídkové ceny mají dodavatelé tyto služby ocenit. Dodavatelé dále neměli dostatek relevantních informací o délce jednotlivých dílčích závazků, resp. neměli jednoznačnou informaci, kolik měsíčních paušálních částek za poskytování „Služeb podpory provozu“, které zahrnují rovněž poměrnou část ceny za poskytnutí „Služeb převzetí“ a poměrnou část ceny za poskytnutí „Služeb exitu“, mohou při své kalkulaci reálně zohlednit.

Nejednoznačnost zadávací dokumentace je projevem nedodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení, neboť po dodavatelích nelze spravedlivě požadovat, aby obsah požadavků zadavatele stanovených v zadávací dokumentaci domýšleli pouze dle svého uvážení, navíc bez poskytnutí jakéhokoli vodítka ze strany zadavatele. Větší míra obecnosti vymezení požadavků by byla přípustná např. za situace, kdyby tyto služby byly oceňovány formou „člověkohodin“. Dodavatel byl zavázán něco vytvořit/provést dle pokynů zadavatele, ale neměl jistotu, zda mu toto plnění bude zaplaceno, jelikož neví, do kolika období, prostřednictvím kterých má být dané plnění hrazeno, může tuto částku rozpočítat. Takové riziko rozhodně nelze považovat za běžné podnikatelské riziko, jelikož riziko závazku je v podstatné míře pouze na straně dodavatele, bez adekvátních a předem jasných pravidel na straně zadavatele. Zadavatel tedy kombinací několika zadávacích podmínek, které samy o sobě nezákonnými nemusí být, vytvořil stav, kdy je prakticky veškeré riziko ohledně této části budoucího závazku na straně dodavatele, avšak bez adekvátních a předem jasných záruk na straně zadavatele, které by v úvahu přicházející dodavatelé mohli objektivně zohlednit při kalkulaci „paušální částky“.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 15. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0448/2017/VZ-04718/2018/523/ASo

 

Úřad dospěl k závěru, že zadavatel pochybil, když nezkoumal, zda nabídky uchazečů, podané na základě zadávací podmínky připouštějící více výkladů, jsou vzájemně porovnatelné, a i přesto rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky.

Situaci, kdy je na základě textu zadávací dokumentace připuštěn její dvojí výklad, a na druhé straně ani situaci, kdy požadavek zadavatele vyplývá ze zadávací dokumentace jen velice nepřímo a nejednoznačně, což by mělo dopad do správnosti, úplnosti a porovnatelnosti nabídek, nelze v žádném případě považovat za transparentní.

Pokud v průběhu zadávacího řízení vyjde najevo, že zadávací podmínky jsou nejasné či mnohoznačné, nelze tuto skutečnost vykládat k tíži uchazečů a přistoupit například k vyřazení některých nabídek pro nesplnění zadávacích podmínek. Nejednoznačnost požadavků zadavatele není možné bez dalšího ignorovat, neboť zadavatel je v takových případech vždy povinen se zabývat tím, zda nabídky, které obdržel, jsou vzájemně porovnatelné.

 

Odkaz na firmy nebo obchodní názvy výrobků 

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 12. 2009, č. j. ÚOHS-S274/2009/VZ-14853/2009/510/MOn, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 29. 4. 2010, č. j. ÚOHS-R1/2010/VZ-5732/2010/310/EKu

 

V uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ o veřejných zakázkách tím, že porušil zákaz stanovený v § 44 odst. 9 ZVZ o veřejných zakázkách, když v zadávací dokumentaci použil ke specifikaci podstatné části předmětu veřejné zakázky odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, aniž připustil použití obdobných řešení.

Z předložené dokumentace Úřad zjistil, že předmětem veřejné zakázky jsou stavební úpravy a přestavba stávající budovy bývalé malotřídní školy na mateřskou školu se zázemím v přízemí budovaného objektu a vybudování administrativních prostor ve 2. podlaží objektu. Přesný popis a požadavky na předmět veřejné zakázky je zřejmý z projektové dokumentace a z výkazu výměr, který tvořil přílohu zadávací dokumentace. Součástí výkazu výměr specifikujícího předmět veřejné zakázky jsou i položky obsahující odkazy na obchodní firmy, názvy a specifická označení zboží, resp. ochranné známky.

Jak vyplývá z ustanovení § 44 odst. 9 ZVZ, pokud to není odůvodněno předmětem veřejné zakázky, nesmí zadávací dokumentace obsahovat odkazy nebo specifická označení, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz nebo název lze připustit pouze výjimečně v případě, že by vymezení předmětu veřejné zakázky provedené technickým popisem nebylo dostatečně přesné a srozumitelné. V takovém případě zadavatel musí pro plnění veřejné zakázky umožnit použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení.

Z textů obou právních norem vyplývá, že položky zadávací dokumentace specifikující předmět veřejné zakázky:

  • je-li to odůvodněno jejich předmětem, mohou obsahovat odkaz nebo název; zadavatel však v takovém případě musí s ohledem na § 45 odst. 3 zákona (podle kterého nesmí být technické podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěži) připustit technicky a kvalitativně obdobné řešení, pokud je to možné; pokud to možné není, zadavateli taková povinnost nevzniká,
  • výjimečně, pokud zadavatel není schopen jejich předmět specifikovat pomocí technických podmínek ve smyslu § 45 a § 46 zákona, mohou obsahovat odkaz nebo název, zadavatel v takovém případě musí u těchto položek připustit použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení,
  • v ostatních případech zadavatel musí k jejich specifikaci použít pouze technické podmínky ve smyslu § 45 a § 46 zákona (tj. např. požadavky na výkon, funkci, vlastnosti atd.), odkaz nebo název v takovém případě použít nemůže, protože by to vedlo nebo mohlo vést ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo výrobků, zadavatel v této souvislosti nemůže jako „pomůcku“ připustit ani obdobné řešení, neboť to je podle zákona vázáno pouze a výlučně na situaci popsanou pod bodem 2 (pozn. obdobně to platí i pro uvozování názvu nebo odkazu pomocí „např., apod.“...).

Úřad vycházel z obecných zásad zadávacího řízení uvedených v § 6 ZVZ, resp. s ohledem na možnost případného přezkumu úkonů zadavatele, a konstatoval, že specifikaci předmětu veřejné zakázky postupy uvedenými pod body 1 a 2 musí být zadavatel schopen patřičně odůvodnit a doložit.

V šetřeném případě zadávací dokumentace, resp. výkaz výměr, obsahuje jednotlivé položky, specifikované názvy nebo odkazy na konkrétní výrobky a materiály. Úřad k této skutečnosti uvedl, že použití těchto forem specifikací není v daném případě předmětem veřejné zakázky odůvodněno, neboť zadavatel svůj postup v dokumentaci o veřejné zakázce ani v rámci správního řízení nedoložil a patřičně neodůvodnil. Zadavatel dokonce ani v rámci zadávací dokumentace v souvislosti s těmito položkami výslovně nepřipustil použití obdobných řešení.

V šetřeném případě nemohl Úřad akceptovat použití odkazů na specifické výrobky konkrétních dodavatelů z důvodu nutnosti definovat technické parametry jednotlivých výrobků, neboť položkový rozpočet neobsahoval žádnou položku, kterou by nebylo možno s dostatečnou přesností a srozumitelností specifikovat pomocí technických podmínek ve smyslu §§ 45 a 46 ZVZ. Všechny položky rozpočtu bylo naopak možné označit za zcela běžné, se kterými se dodavatelé působící v oblasti provádění staveb běžně setkávají a ze své praxe je znají. V daném případě zadavatel ve výkazu výměr uvedl dokonce i konkrétní názvy takových typů výrobků, které jsou komerčně značně rozšířené a dostupné v běžné obchodní síti.

V daném případě se tedy nejednalo o situaci, kdy by zadavatel nebyl schopen předmět veřejné zakázky, resp. jeho jednotlivé části (položky), popsat pomocí technických podmínek ve smyslu § 45 a § 46 ZVZ. Jednotlivé části stavby, specifikované ve výkazu výměr pomocí položek označených odkazy nebo názvy, byly podle názoru Úřadu běžné stavební dodávky a materiály, technicky popsatelné způsobem uvedeným v § 45 a § 46 ZVZ. Zadavatel v šetřeném případě neměl s ohledem na předmět veřejné zakázky důvod použít pro specifikaci jednotlivých položek výkazu výměr názvy nebo odkazy. Tím, že tak v zadávací dokumentaci učinil, porušil zákaz stanovený v § 44 odst. 9 ZVZ.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 8. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0467/2017/VZ-04082/2018/511/SVá

 

Za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat takové potřeby, které jsou spojeny s obecným zájmem na jejich výkonu, a které stát prostřednictvím orgánů státní správy (resp. územních samosprávných celků na základě zvláštních právních předpisů) uspokojuje buď sám, nebo si na jejich uspokojování alespoň ponechává rozhodující vliv.

Zadavatel musí technické podmínky stanovit primárně postupem podle 89 odst. 1 ZZVZ, tj. prostřednictvím parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb, které mají být naplněny, prostřednictvím odkazu na normy nebo technické dokumenty, nebo prostřednictvím odkazu na štítky.

Předmět veřejné zakázky, ani jeho části, ve vztahu k nimž zadavatel odkazy na konkrétní výrobky či dodavatele uvedl, nejsou natolik specifické, aby nebylo možné popsat požadavky na jejich vlastnosti pomocí obecných a přitom dostatečně jasných a srozumitelných charakteristik.

Všechny výrobky, u kterých zadavatel odkaz použil (LCD monitor, tachograf, informační tabla, palubní počítač, ovladač slepeckého přijímače, jednotka napájení) představují běžná a standardně používaná technická zařízení, která je možné specifikovat jinak než odkazem na konkrétní výrobek, tedy pomocí obecných a přitom jasných a srozumitelných charakteristik.

K argumentu zadavatele, že účelem odkazů bylo zajištění kompatibility s jeho stávajícím vybavením: Za prostředek zajištění kompatibility se stávajícím vybavením zadavatele souladný se zákonem by Úřad považoval popis či označení stávajícího vybavení zadavatele, s nímž má být požadované vybavení kompatibilní.

Přezkoumání skutečnosti, zda zadavatel u každého odkazu splnil povinnost umožnit nabídnutí rovnocenného řešení, připadá v úvahu až teprve v případě, kdy odkazy na určité dodavatele nebo výrobky byly použity oprávněně.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 4. 7. 2016, č. j. ÚOHS-S0337,0348/2016/VZ-28029/2016/543/JWe/MPr, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 4. 11. 2016, č. j. ÚOHS-R0192/2016/VZ-44282/2016/321/EDy

 

Pokud zadavatel stanovil technické podmínky částečně formou požadavků na výkon nebo funkci ve smyslu § 46 odst. 4 zákona a částečně formou stanovení konkrétních technických parametrů poptávaného zařízení s tím, že zároveň ve výzvě k podání nabídek uchazečům fakticky umožnil nabídnout jiné technické řešení než to, které bylo prezentováno v projektové dokumentaci, avšak zároveň omezil možnosti tohoto „jiného technického řešení“ svým požadavkem na to, aby se nabídka co nejvíce přiblížila jeho požadavkům, přičemž míru tohoto přiblížení v zadávací dokumentaci veřejné zakázky č. 1 žádným způsobem nespecifikoval, dopustil se tím porušení zásady transparentnosti v průběhu zadávacího řízení, které mohlo již z principu vést k omezení hospodářské soutěže, neboť nebyla-li míra požadovaného přiblížení nabídek požadavkům zadavatele jasná členům hodnotící komise, nemohla být tím spíše jasná případným uchazečům.

Pouze ve výjimečných případech, kdy obecná specifikace předmětu veřejné zakázky by nebyla dostatečně přesná a srozumitelná (nezaručovala by vymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídek), může zadavatel použít odkaz na konkrétní značku či výrobek. V takovém případě je však zadavatel povinen připustit použití kvalitativně a technicky obdobných řešení, neboť i v případech, kdy se zadavatel domnívá, že takové obdobné řešení neexistuje, nemusí mít absolutně detailně a dokonale zpracovanou studii příslušného trhu a dodavatel používající obdobné řešení vhodné pro zadavatele může existovat.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 11. 2015, č. j. ÚOHS-S0595/2015/VZ-39434/2015/542/Jvo, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 4. 11. 2016, č. j. ÚOHS-R400/2015/VZ-44333/2016/322/Kbe, proti němuž podaná žaloba byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2018, č. j. 62 Af 3/2017-243. Proti citovanému rozsudku byla podána kasační stížnost.

 

K uvádění specifických označení zboží a služeb, případně odkazů na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení v rámci zadávacích podmínek může dojít ve dvou případech. Zaprvé pokud zadavatel poptává natolik specifický předmět plnění, že jeho popis není postupem podle § 45 a 46 zákona dostatečně přesný a srozumitelný, je možné použít název konkrétního výrobku nebo výrobce, a současně je nutné připustit možnost dodávky jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení. Druhou situací, která může v souvislosti s uvádění konkrétních názvů (výrobků případně výrobců) nastat, je použití konkrétních označení v souvislosti s vymezením požadavku zadavatele na kompatibilitu nebo návaznost na stávající vybavení zadavatele. Uvedený postup, kdy zadavatel definuje svoje stávající vybavení, na které předmět veřejné zakázky navazuje, prostřednictvím uvedení konkrétního názvu, nelze považovat za postup, který by byl v rozporu se zákonem. Použitím konkrétního názvu komunikačního protokolu CANTO 1. 3. v zadávací dokumentaci veřejné zakázky se zadavatel nedopustí porušení § 44 odst. 11 zákona, neboť názvem komunikačního protokolu bylo definováno stávající programové vybavení dopravní ústředny, které zadavatel do nově dodaných řadičů v rámci předmětu veřejné zakázky požaduje implementovat. V případě, že zadavatel definuje požadavek na kompatibilitu se stávajícím řešením (vybavením) a uchazeči mají možnost předložit vlastní technické řešení, které bude naplňovat potřeby zadavatele, nelze takto definovaný požadavek na zachování kompatibility se stávajícím řešení považovat za stanovený v rozporu se zákonem. Pokud zadavatel požaduje plnění, které má být plně kompatibilní se stávajícím vybavením, pak je nezbytné, aby součástí zadávacích podmínek předmětné veřejné zakázky zadavatel učinil dostatečně přesný a srozumitelný popis současného technického řešení, a to nejen odkazem na konkrétní název dané technologie.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 11. 10. 2017, č. j. ÚOHS-S0332/2017/VZ-29452/2017/531/ESt; potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 17. 1. 2018, č. j. ÚOHS-R0187/2017/VZ-01526/2018/322/AHo

 

Předmětem přezkumu jsou požadavky zadavatele, kterými stanovil parametry na stáří vozidel (autobusů), kdy požaduje výlučně nová vozidla, přičemž délka těchto vozidel nesmí přesáhnout 11 metrů, musí se jednat o nízkopodlažní autobusy, které musí být vybaveny trojicí dveří, přičemž tyto dveře musí mít šířku 1200 mm.

Veškeré požadavky na předmět plnění má zadavatel stanovit na základě svých potřeb s ohledem na poptávané plnění; musí však vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele.

I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr výrobku, práce nebo poptávané služby, kterým provádí kvalitativní vymezení předmětu veřejné zakázky, musí zadavatel dodržet základní zásady zadávacího řízení, aby bylo dosaženo účelu předpokládaného zákonem, a to uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku za splnění základních zásad veřejného zadávání.

Zadavatel není povinen stanovovat, resp. přizpůsobovat předmět plnění veřejné zakázky nikoliv svým potřebám, ale nárokům nebo možnostem jednotlivých dodavatelů.

Samotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi stanovené požadavky na předmět plnění mohli splnit všichni dodavatelé předmětných služeb.

Postup v souladu se zásadou přiměřenosti primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku v požadované kvalitě a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž.

Účast dodavatele v zadávacím řízení představuje běžnou míru rizika spojenou s jeho podnikatelskou činností.

Požadavky na nová vozidla (odůvodněno mj. požadavky nařízení vlády a zvolenou dopravní strategií), jejich maximální délku (odůvodněno ekonomickými důvody a dopravní situací ve městě), nízkopodlažnost (odůvodněno potřebami konkrétní skupiny cestujících) i šířku dveří (zajišťuje možnost vystupovat a nastupovat současně) jsou v tomto případě přiměřené.

Pokud si dodavatel zajistí prostředky k plnění veřejné zakázky před jejím vyhlášením/zadáním, nelze klást k tíži zadavatele, že tento dodavatel nakonec takto pořízené prostředky nevyužije (např. nebude vybrán jako vítězný uchazeč nebo se VZ vůbec nerealizuje).

Úřad se neztotožňuje s názorem navrhovatele, že zadávací dokumentace trpí netransparentností, když neupravuje časový okamžik, od jehož počátku má být systém čipových karet spuštěn, tzn. uveden do praxe. Postačuje, že stanoví okamžik, ke kterému má být odbavovací systém dodán zadavateli.

Skutečnosti, které z kontextu celé zadávací dokumentace vyplývají a jsou tak zřejmé, není nutné výslovně v zadávací dokumentaci uvádět.

Není v rozporu se zákonem, pokud zadavatel předmětnou určitou skutečnost (zde potenciální budoucí povinnost zpracovávat osobní údaje cestujících) nezná, avšak tuto „zahrne“ do zadávací dokumentace, resp. zadávací dokumentace s ní kalkuluje, tak, aby s ní byli potenciální dodavatelé seznámeni.

Zadavatel v zadávací dokumentaci smí uvést přímé nebo nepřímé odkazy na konkrétní dodavatele nebo výrobky, popř. na patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, de facto pouze ve dvou možných případech. Zaprvé tehdy, pokud by vymezení předmětu veřejné zakázky provedené technickým popisem nebylo dostatečně přesné a srozumitelné, zadruhé v souvislosti s vymezením požadavku zadavatele na kompatibilitu nebo návaznost na stávající či budoucí vybavení zadavatele.

Požadavek na určitý formát variabilního symbolu pro složení peněžní jistoty de facto spadá mezi formální požadavky zadavatele na zpracování nabídek, jež nemají vazbu na realizaci veřejné zakázky. Z tohoto důvodu je nutno vnímat předmětné požadavky jako takové, které mají pouze doporučující charakter, přičemž jejich nesplnění nemá za následek vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 3. 2011, č. j. ÚOHS-S516/2010/VZ-2125/2011/540/VKu

 

V uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel porušil ust. § 6 ZVZ tím, že v zadávací dokumentaci stanovil, že uchazeči jsou povinni doložit v nabídce podepsanou smlouvu s autorem dokumentace pro územní rozhodnutí o poskytnutí licence k použití tohoto autorského díla, čímž vytvořil autorovi této studie konkurenční výhodu, aniž by tento požadavek byl odůvodněn předmětem veřejné zakázky. Zadavatel tak způsobil, že uchazeči mimo vybraného uchazeče, který byl autorem dokumentace pro územní rozhodnutí, museli do své ceny zakalkulovat částku 4 200 000 Kč, kterou vybraný uchazeč za poskytnutí dané licence požadoval.

Úřad v rámci správního řízení zjistil, že vybraný uchazeč uvedenou částku do své nabídkové ceny nezahrnul a byl tak oproti ostatním uchazečům zvýhodněn. Ostatní uchazeči, kteří s vybraným uchazečem museli předmětnou smlouvu uzavřít, museli naopak danou částku zakalkulovat do své nabídkové ceny a o tuto částku svoje nabídkové ceny navýšit. Úřad uvedl, že pokud by zadavatel zadávacími podmínkami nepřenesl povinnost úhrady daného závazku na potenciálního vybraného uchazeče, mohl obdržet nabídky, jejichž nabídková cena by byla podstatně nižší. Daná částka se přitom vztahovala k vypořádání závazků týkajících se plnění, které není předmětem šetřené veřejné zakázky, ačkoliv na něj šetřená veřejná zakázka přímo navazuje.

Úřad v rozhodnutí konstatoval, že finanční nároky vybraného uchazeče jako zpracovatele studie týkající se dřívějšího plnění poskytovanému zadavateli nelze přenášet na vybraného uchazeče vzešlého z nyní zadávané veřejné zakázky. Neexistuje žádný objektivní důvod, proč by měl zadavatel oprávněně požadovat vyrovnání závazku, který vznikl na základě jeho jednání v předchozím smluvním vztahu, po uchazečích o zadávanou veřejnou zakázku. Přenášení tohoto závazku na uchazeče v rámci zadávacího řízení je diskriminující a současně má přímý vliv na zvýšení nabídkových cen předložených jednotlivými uchazeči, kteří částku požadovanou autorem studie zakalkulovali do svých nabídkových cen.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 8. 9. 2017, č. j. ÚOHS-S0232/2017/VZ-26250/2017/512/MHr

 

V případě technické specifikace předmětu VZ se jedná o podmínky, které musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků. Může se jednat o specifikace, které definují požadované vlastnosti výrobku nebo služby, například úroveň kvality, úroveň vlivu na životní prostředí a klima, uzpůsobení pro všechny požadavky (včetně přístupnosti pro osoby s postižením) a posouzení shody, výkon, užitné vlastnosti, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků týkajících se obchodního názvu výrobku, terminologie, symbolů, přezkoušení a zkušebních metod, balení, značení a štítkování, návodu k použití, výrobních postupů a metod v jakékoli fázi životního cyklu dodávky nebo služby a postupů posuzování shody.

I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr plnění, musí být dána možnost dodavatelům poskytnout technicky a kvalitativně obdobná řešení.

Ze zadavatelem stanoveného technického požadavku na vysokotlaké a nízkotlaké připojení O2 plicního ventilátoru neplyne jakákoli konkrétní podoba či způsob řešení splnění předmětného požadavku, a také z něj neplyne, že by zadavatel některé z více možných řešení preferoval. Zadavatel tak s ohledem na charakter plnění šetřené zakázky neshledal očividně důvody pro to, aby konkretizoval způsob řešení splnění daného požadavku, a ponechal tuto možnost na samotných uchazečích. Následně pak i různé způsoby splnění požadavku v rámci posuzování nabídek připustil, čímž jen deklaroval, že bylo jeho snahou formulovat předmětný požadavek co nejobecněji, tedy jen s důrazem na funkci.

K prohlášení České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP o „obvyklé praxi“ v prokazování kvalifikace dodavatelů plicních ventilátorů: Je to právě zadavatel, nikoliv citovaná společnost, kdo má znát, resp. určuje, své nároky a požadavky na dodavatele v takové míře, aby měl v budoucnu zajištěno, že jim vybraný dodavatel bude schopný včas a v požadované kvalitě plnit předmět šetřené veřejné zakázky.

cs | en