číslo jednací: R037/2004

Č.j. R 37/2004 V Brně dne 21. července 2005

V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 7. 2004 č.j. S 30/03-4470/04-ORP ve věci určení podle § 11 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podal účastník řízení, společnost Eurotel Praha, spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova čp. 1442/1b, PSČ 140 21, IČ 15 26 83 06, právně zastoupen JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona

r o z h o d l

takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 7. 2004 č.j. S 30/03-4470/04-ORP p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.

O d ů v o d n ě n í

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 22. 7. 2004 rozhodnutí č.j. S 30/03-4470/04-ORP, ve kterém na základě ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), určil, že jednání společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova čp. 1442/1b, PSČ 140 21, IČ 15 26 83 06 (dále jen "účastník řízení" nebo "Eurotel"), spočívající v odmítnutí navázat přímý obchodní vztah v distribuci Go produktů se společností FINOS, s.r.o., se sídlem Praha 8, Stejskalova 3/13 (dále jen "FINOS"), ke kterému dojde po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a které bude učiněno při absenci objektivních důvodů, pro které by účastník řízení odmítl tuto přímou spolupráci navázat, a bez udání důvodů, (1) je zneužitím dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže na relevantním trhu dodávek dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go, k újmě společnosti FINOS, a (2) není zneužitím dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže na relevantním trhu dodávek předplacených sad nebo sim karet určených pro předplacené služby.

Proti tomuto rozhodnutí, zejména pak proti určení obsaženému v bodě 1. výroku napadeného rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad, ve kterém předně namítá nesprávné vymezení relevantního trhu. Podle názoru účastníka řízení je vymezení věcně relevantního trhu ve výroku 1. napadeného rozhodnutí jako trhu dodávek dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go, tedy jako trhu jednoho konkrétního produktu jednoho jediného soutěžitele, aniž by Úřad doložil existenci zvlášť významných okolností, které by takový neobvyklý postup odůvodňovaly, porušením obecných teoretických východisek konceptu dominantního postavení ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže a relevantní právní úpravy ES. Při předmětném vymezení relevantního trhu postupoval Úřad dle názoru společnosti Eurotel v rozporu s definicí obsaženou v § 2 odst. 2 zákona, stejně jako s rozhodovací praxí Evropské komise, a nezval v potaz významné skutečnosti, které je třeba při vymezování relevantního trh posoudit a náležitě zvážit, a to zejména znaky prokazující a osvědčující zaměnitelnost na straně poptávky.

Účastník řízení je toho názoru, že dobíjecí kupony nejsou oddělitelné od předplacených mobilních telekomunikačních služeb nabízených operátory v České republice, tj. služby Go společnosti Eurotel, služby Twist společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s. a služby Oskarta společnosti Oskar Mobil, a.s., k jejichž placení slouží. Společnost Eurotel uvádí, že jediným rozhodujícím kritériem z pohledu zákazníka není cena kuponu jako takového, ale cena telekomunikačních služeb (předplacených mobilních služeb), respektive cena telekomunikačních služeb, které jsou prostřednictvím dobíjecích kuponů placeny. Zákazník neporovnává ceny dobíjecích kuponů nabízených jednotlivými operátory, nýbrž ceny jimi nabízených předplacených mobilních služeb, což podle účastníka řízení potvrzuje názor, že reálně neexistuje samostatný věcně relevantní trh dobíjecích kuponů, natož dobíjecích kuponů jednoho jediného operátora, nýbrž pouze věcně relevantní trh mobilních telekomunikačních služeb, jehož součástí jsou i předplacené mobilní služby. Dobíjecí kupony, včetně kuponu Go, nejsou a z podstaty věci nemohou být předmětem samostatné poptávky a nabídky. Jediné, co je předmětem nabídky a poptávky na trhu, jsou mobilní telekomunikační služby; kupony jsou pak pouze jedním z prostředků, jak tyto služby hradit.

Společnost Eurotel konstatuje, že nelze vymezit věcně relevantní trh jako trh dobíjecích kuponů, natož ještě užším způsobem jako trh dobíjecích kuponů účastníka řízení, tedy Go kuponů, neboť nelze dále členit nebo vymezovat trh služeb či produktů na základě způsobu, jaký je za poskytování služeb nebo produktů placeno. Dále společnost Eurotel uvádí, že jsou-li z pohledu spotřebitelů zaměnitelné mobilní služby nabízené jednotlivými mobilními operátory, musí být v každém případě stejnou měrou zaměnitelné i dobíjecí kupony, resp. ostatní prostředky určené k placení mobilních služeb. Podle účastníka řízení nelze definovat věcně relevantní trh určitého druhu služeb nabízených konkrétním soutěžitelem odchylně v různých případech, v závislosti na tom, jakého jednání a vůči komu se v rámci poskytování těchto služeb daný soutěžitel dopouští.

Podle účastníka řízení opomněl Úřad v rámci vymezení relevantního trhu zvážit další významné skutečnosti, a to zaměnitelnost z hlediska vlastností služeb či zboží a uspokojování shodných potřeb zákazníka, skutečnost, že k zaměnitelnosti došlo již v minulosti, že mobilní telekomunikační služby jsou zaměnitelné i z pohledu všech soutěžitelů, a v neposlední řadě skutečnost, že přechod od používání předplacených mobilních služeb jednoho operátora k používání předplacených mobilních služeb operátora jiného je spojen s minimálními náklady a překážkami.

Dále se společnost Eurotel domnívá, že rozlišení trhů na trh dodávek dobíjecích kuponů Go a trh dodávek předplacených sad nebo sim karet určených pro předplacené služby je zcela umělé. Typickým znakem předplacených mobilních služeb, jejichž součástí jsou dobíjecí kupony, je nevázanost zákazníka na konkrétního operátora, což má za následek možnost snadného přechodu k jinému operátorovi, tj. možnost uplatnit vlastní spotřebitelské preference. Podle názoru společnosti Eurotel skutečnost, že je posuzováno chování vůči distributorovi, neznamená, že se věcně relevantní trh vymezuje jiným než standardním způsobem. Účastník řízení odkazuje na evropskou praxi (rozhodnutí ESD ve věci United Brands), která neposuzuje relevantní trh dominanta z izolovaného pohledu jeho distributora, nýbrž s ohledem na všechny skutečnosti, zejména zaměnitelnost z pohledu spotřebitelů. Pokud by podle účastníka řízení Úřad posuzoval relevantní trh izolovaně a výhradně z pohledu distributorů, musel by zákonitě vymezit jako relevantní trh dodávek dobíjecích kuponů všech poskytovatelů předplacených mobilních služeb, resp. trh jejich distribuce, neboť z hlediska jejich distribuce jsou tyto dobíjecí kupony naprosto zaměnitelné.

Účastník řízení uvádí, že vymezení natolik úzkých věcně relevantních trhů, že zahrnují pouze konkrétní výrobky jednoho jediného soutěžitele, je podle evropské rozhodovací praxe přípustné pouze výjimečně, a to v případě tzv. souvisejících trhů. I v takovém případě je však třeba zkoumat zaměnitelnost daných produktů, a to stejným způsobem jako při vymezení věcně relevantních trhů obecně. Účastník řízení zdůrazňuje, že dobíjecí kupony pro předplacenou službu Go nemohou představovat samostatný související trh z toho důvodu, že se nejedná ani o náhradní díly, ani o vedlejší, navazující či doplňkové služby ve vztahu k předplaceným službám Go. Dobíjecí kupony jsou pouhým prostředkem k předplacení služeb Go.

V další části rozkladu poukazuje společnost Eurotel na dvě rozhodnutí z rozhodovací praxe EU ve skutkově obdobných případech (případ Vodafone Ireland č. E/02/2002 ze dne 25. 10. 2002, případ Vodafone UK ze dne 5. 4. 2002). Účastník řízení uvádí, že britský i irský orgán pro hospodářskou soutěž dospěly k závěru, že na straně poptávky existuje snadná zaměnitelnost mezi předplacenými službami a službami placenými následně. Relevantní trh byl proto vymezen jako trh mobilních telekomunikačních sítí. Předmětem obou řízení před národními soutěžními orgány členských zemí EU bylo přitom jednání poskytovatele mobilních telekomunikačních služeb vůči distributorům prostředků sloužících k dobíjení účtů pro předplacené mobilní telekomunikační služby, tedy pro účely určení relevantního trhu skutkově téměř totožný jako skutkový stav ve správním řízení č.j. S 30/03. Dle účastníka řízení má Úřad povinnost vzít po 1. 5. 2004 v potaz rozhodnutí členských států.

Účastník řízení uvádí na podporu svých tvrzení rozhodnutí Úřadu č.j. S 118/03-2953/03 ze dne 7. 8. 2003 ve věci povolení spojení společností ČESKÝ TELECOM, a.s. a společnosti Eurotel. Dle jeho názoru z předmětného rozhodnutí vyplývá, že jedinými trhy, na který společnost Eurotel soutěží je trh poskytování telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejných mobilních telekomunikačních sítí a trh prodeje mobilních telekomunikačních zařízení a jejich doplňků, které nejsou integrální součástí marketingu a prodeje telekomunikačních služeb prostřednictvím mobilních telekomunikačních sítí.

Podle společnosti Eurotel vyplývá z komunitární i české rozhodovací praxe jednoznačný závěr, že jednání dominantního soutěžitele spočívající v odmítnutí zájemce o vstup do jeho distribuční sítě může naplnit znaky zneužití dominantního postavení pouze při existenci výjimečných okolností. Odkazuje přitom na stanovisko generálního advokáta Jacobse ze dne 28. 5. 1998 ve věc Bronner/Mediaprint, na základě kterého měl Úřad dospět k závěru, že není-li za zneužití dominantního postavení považováno ani odmítnutí konkurenčního soutěžitele domáhajícího se vstupu do distribučního systému dominantního soutěžitele, nemůže být za zneužití dominantního postavení považováno odmítnutí "kteréhokoli zájemce o distribuci".

Na základě shora uvedených skutečností navrhuje účastník řízení, aby předseda Úřadu změnil rozhodnutí č.j. S 30/03-4470/04-ORP ze dne 22. 7. 2004 ve výroku pod bodem 1. tak, že určí, že jednání účastníka řízení spočívající v odmítnutí navázat přímý obchodní vztah v oblasti distribuce Go produktů se společností FINOS, ke kterému dojde po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a které bude učiněno při absenci objektivních důvodů, pro které by navrhovatel odmítl tuto přímou spolupráci navázat, a bez udání důvodů, není zneužitím dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 zákona.

Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Dne 2. 6. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony, a dne 7. 9. 2004 zákon č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 340/2004 Sb. Podle Přechodných ustanovení - článek III odst. 1 zákona č. 340/2004 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu je případ posuzován z hlediska zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění platném do 1. 6. 2004.

Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu bylo napadené rozhodnutí přezkoumáno v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek uplatněných společností Eurotel v rozkladu.

1. relevantní trh

Ustanovení § 2 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže stanoví, cit.: "Relevantním trhem je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území." Při vymezování relevantního trhu se proto obvykle zkoumá, čím a kde jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány, tj. věcný (výrobkový) a geografický relevantní trh. Třetím rozměrem relevantního trhu je pak časové vymezení. Při věcném vymezení relevantního trhu se hodnotí trh a tržní moc v souvislosti se statky, které jsou shodné nebo vzájemně zastupitelné. Arbitrem shodnosti či vzájemné zastupitelnosti je tu konečný spotřebitel, který určuje, zda mohou být užity pro stejný účel a zda plní stejnou funkci. Rozhodujícími faktory jsou např. kvalita, cena, popř. trvanlivost apod.

Ve správním řízení vymezil správní orgán prvního stupně dva relevantní trhy, a to trh dodávek předplacených sad nebo sim karet určených pro předplacené služby a trh dodávek dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go. Účastník řízení proti tomuto vymezení protestoval s tím, že nebyla zohledněna zastupitelnost telekomunikačních služeb z hlediska spotřebitele. S tímto názorem společnosti Eurotel však nelze souhlasit, neboť zastupitelnost byla ve správním řízení hodnocena, avšak nebyla prvostupňovým správním orgánem mezi jednotlivými telekomunikačními službami, respektive dobíjecími kupony jednotlivých mobilních operátorů shledána (strany 3 - 7 napadeného rozhodnutí). Společnost Eurotel působí na základě licencí v oblastí mobilní telefonie a v rámci svých služeb nabízí koncovým zákazníkům mj. i předplacené služby a tzv. tarifní programy. V rámci tohoto správního řízení je posuzováno chování společnosti Eurotel při navázání smlouvy o obchodní spolupráci ve vztahu k distributorovi dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go. Jednání účastníka řízení se z pohledu spotřebitele projeví na dvou relevantních trzích a lze je rozdělit do dvou následujících fází.

První fáze probíhá na trhu dodávek předplacených sad nebo sim karet určených pro předplacené služby. V rámci této fáze si spotřebitelé zvolí jednoho ze tří v České republice působících mobilních telekomunikačních operátorů tím, že si zakoupí předplacenou sadu obsahující zpravidla mobilní telefon, sim kartu a dobíjecí kupon pro první dobití, nebo pouze novou sim kartu, jejíž součástí je rovněž první dobíjecí kupon. Účastník řízení na tomto relevantním trhu dominantní postavení nezaujímá, neboť zde existuje zaměnitelnost na straně poptávky, a to zaměnitelnost jednotlivých předplacených služeb jednotlivých mobilních operátorů. Z hlediska spotřebitele existuje plná zastupitelnost předplacených sim karet a záleží čistě na jeho uvážení, kterou předplacenou sim kartu kterého mobilního operátora si zakoupí, jestli kartu Go účastníka řízení, či kartu Twist společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s., nebo Oskartu společnosti Oskar Mobil a.s.

Ve druhé fázi má již spotřebitel mobilního telekomunikačního operátora zvoleného, neboť si zakoupil jeho sim kartu, která mu umožňuje odběr pouze jeho předplacených mobilních telekomunikačních služeb. Pro dobytí kreditu předmětné sim karty si pak lze zakoupit pouze kupon toho operátora, jehož služby si daný spotřebitel zvolil ve fázi první. Zaměnitelnost dobíjecích kuponů ohledně předplacených služeb jednotlivých mobilních telekomunikačních operátorů neexistuje. Pořídí-li si proto spotřebitel sadu Go, pro dobití může použití pouze kupon Go, tj. kupon, jenž je kompatibilní s danou sim kartou. V souladu se shora uvedeným lze uzavřít, že ve správním řízení č.j. S 30/03 se druhá fáze jednání společnosti Eurotel uskutečňuje na relevantním trhu dodávek dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go. Na tomto trhu zaujímá společnost Eurotel dominantní postavení, když zaměnitelnost s ostatními službami poskytovanými ostatními mobilními operátory dána není.

Pokud jde o účastníkem řízení uváděné případy řešené soutěžními úřady ve Velké Británii a Irsku, respektive účastníkem řízení uváděné povinnosti Úřadu řídit se rozhodovací praxí v EU, sluší se hned úvodem připomenout, že po vstupu do Evropské unie platí i na území České republiky komunitární soutěžní právo, které je bezprostředně závazné a přímo aplikovatelné. Komunitární soutěžní právo se nicméně vztahuje jen na takové jednání soutěžitelů, které by mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy a jehož cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu (tzv. soutěžní jednání s komunitárním prvkem), a nevztahuje se na jednání, které by mohlo narušit výhradně trhy národní. České soutěžní právo je proto koncipováno jako "dvouúrovňové" - jednak zajišťuje efektivní aplikaci komunitárního soutěžního práva na jednání s komunitárním prvkem a jednak upravuje pravidla hospodářské soutěže pro jednání s dopadem výlučně na trhy v ČR. Bezprostředně závazné a přímo aplikovatelné je komunitární soutěžní právo pouze pro jednání s komunitárním prvkem, a to včetně příslušné rozhodovací praxe Evropské komise či Evropského soudního dvora, nikoli rozhodovací praxe národních soutěžních úřadů. S názorem účastníka řízení o závaznosti k rozhodovací praxi soutěžních úřadů jednotlivých členských států však souhlasit nelze. Nad rámec shora uvedeného nelze přehlédnout skutečnost, že v případě Vodafone UK se jednalo nikoli o rozhodnutí, nýbrž stanovisko soutěžního úřadu, jež nemá žádnou právní relevanci. Významnou roli v otázce zaměnitelnosti alternativních metod dobití s dobíjecími kupony sehrává cena, která je jednou z nejdůležitějších složek posuzování. Nelze souhlasit s názorem společnosti Eurotel ohledně zaměnitelnosti dobíjecích kuponů s ostatními alternativními distribučními metodami. Zastupitelnost dobíjecích kuponů pro službu Go a dobíjení prostřednictvím bankomatů v České republice dána není. Pokud spotřebitel využije k dobití svého kuponu bankomat, musí k ceně, kterou za dobití předplacené služby vydá zaplatit navíc ještě bankovní poplatek za bankovní transakci, čímž dochází ke zvýšení předplacených telekomunikačních služeb. Zvláště pak za situace, kdy dobíjecí kupony lze zakoupit i pod hodnotou na kuponech vyznačenou, jak vyplývá ze skutečného stavu na trhu.

K námitce účastníka řízení ohledně nemožnosti vymezit relevantní trhy příliš úzce, a výjimečnosti úzce vymezených relevantních trhů pouze v případech tzv. souvisejících trhů, lze konstatovat, že relevantní trhy jsou v souladu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, s rozhodovací praxí jak Úřadu, tak i evropskou, vymezovány dle charakteristiky, ceny a zamýšleného použití daného zboží či služeb, zda je dané zboží či služby shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné. Bylo-li proto shledáno, že dobíjecí kupony pro předplacenou službu Go nejsou vzájemně zastupitelné s jiným druhem zboží, nelze než relevantní trh vymezit pro dané zboží samostatně. Nejedná se přitom o zcela výjimečný případ - samostatný relevantní trh byl v minulosti Úřadem vymezen např. pro likér Karlovarská Becherovka (správní řízení č.j. S 11/97), ale i Evropskou komisí, a to nikoli pouze pro související trhy. Pokud jde dále o odkaz společnosti Eurotel na rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2003 č.j. S 118/03-2953/03, je třeba zdůraznit, že v předmětném správním řízení šlo o posouzení navrhovaného spojení soutěžitelů, společností ČESKÝ TELECOM, a.s., a Eurotel. Je obecným pravidlem vyplývajícím z judikatury Evropské komise, že při vymezování trhů pro účely spojení podniků jsou tyto trhy, není-li to pro povahu případu nezbytné, vymezovány obecněji, než-li v případech posouzení zneužití dominantního postavení či zakázaných dohod.

Lze uzavřít, že relevantní trhy byly v rámci správního řízení vymezeny správně, a že společnost Eurotel na trhu dodávek dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go skutečně zaujímá dominantní postavení (strana 7 napadeného rozhodnutí). Námitkám účastníka řízení nebylo pro neopodstatněnost vyhověno.

2. skutková podstata

Ustanovení § 11 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže stanoví, cit.: "Soutěžitelé mohou podat Úřadu návrh na určení, zda určité jejich jednání je či není zneužitím dominantního postavení". Soutěžitelé, tj. fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupení, a to i v případě, že tato sdružení nejsou právnickými osobami, které se účastní hospodářské soutěže nebo ji svou činností ovlivňují, i když nejsou podnikateli, mohou tedy Úřadu podat návrh na určení, na základě kterého zahájí Úřad správní řízení, jež je ukončeno meritorním rozhodnutím ve věci ve smyslu části třetí, oddílu 4 správního řádu.

Zjištění, že soutěžitel má dominantní postavení ve smyslu § 10 odst. 1 zákona, samo o sobě není ničím jiným než prostým konstatováním. Rovněž posílení dominantního postavení soutěžitele samo o sobě neznamená narušení hospodářské soutěže. Fakt, že soutěžitel má dominantní postavení na trhu znamená, že bez ohledu na důvody existence takového dominantního postavení má dotčený soutěžitel zvláštní odpovědnost nepřipustit, aby jeho jednání narušilo existující soutěž na relevantním trhu. Jinými slovy soutěžitelé s dominantním postavením musí respektovat i zákaz zneužití dominantního postavení stanovený v § 11 odst. 1 zákona. Dominantní soutěžitel je pro specifické podmínky na relevantním trhu dané jeho výlučným postavením vystaven silnější reglementaci, než soutěžitel, jenž onu tržní moc nemá. Disponuje-li soutěžitel dominantní tržní mocí, ať již z jakýchkoli příčin, musí přijmout pravidla, která jsou spojena s touto exkluzivitou, tj. podřídit se zákonům upravujícím fair chování na trhu. Dominantní soutěžitel musí akceptovat zásady, které představují z jeho pohledu určitá omezení, kterým by nebyl vystaven, pokud by nebyl dominantem. Jedním z oněch omezení je požadavek, aby dominantní soutěžitel postupoval vůči svým obchodním partnerům na nediskriminačním základě, tedy aby zachoval východisko přibližně stejných možností pro všechny své distributory.

Z vyjádření účastníka řízení (doplnění návrhu na určení ze dne 4. 6. 2004; listy 250 - 252 správního spisu) vyplynulo, že jeho distribuční systém je […]. Jak již bylo uvedeno shora platí obecně, že soutěžitel nacházející se v dominantním postavení je povinen zacházet se zájemci o vstup do svého […]distribučního systému na nediskriminačním základě, tj. jednat v obdobných případech obdobným způsobem. V případě odmítnutí zájemce o vstup do […] distribučního systému je pak soutěžitel povinen tuto skutečnost řádně odůvodnit. Nerespektováním tohoto pravidla by se dominantní soutěžitel mohl dopustit zneužití svého postavení ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to k újmě zájemce o vstup do distribučního systému. Pokud společnost Eurotel při existenci […] distribučního systému odmítne zájemce o navázání přímé obchodní spolupráce při absenci objektivně ospravedlnitelných důvodů, mohlo by tedy skutečně dojít ke zneužití jejího dominantního postavení na trhu dodávek dobíjecích kuponu pro předplacenou službu Go, a to k újmě předmětného zájemce o uzavření smlouvy o přímé obchodní spolupráci. Toto pravidlo lze přitom aplikovat na jakéhokoli zájemce o distribuci, nikoli pouze vůči společnosti FINOS.

Pokud jde o námitku účastníka řízení týkající se stanoviska generálního advokáta Jacobse ze dne 28. 5. 1998 ve věci Oscar Bronner/Mediaprint, je třeba opakovaně (strana 13 napadeného rozhodnutí) poukázat na značné rozdílnosti oproti správnímu řízení č.j. S 30/03 vedeném se společností Eurotel. Podstatný rozdíl obou případů vyplývá nejen z výrazně odlišného charakteru jednání obou společností, tj. společnosti Eurotel vůči společnosti FINOS a společnosti Mediaprint vůči společnosti Oscar Bronner, ale i ze skutečnosti, že k jejich realizaci dochází na zcela odlišné úrovni trhů zboží, a zejména pak, že zájemce o předmětném řízení není konkurentem účastníka řízení. V rámci správního řízení vedeného Úřadem nejde totiž o vstup do distribučního systému ze strany konkurenta na horizontální úrovni, ale o zájemce, který se chce podílet na distribuci produktů společnosti Eurotel, tedy o úroveň vertikální. Závěry a předpoklady obsažené ve stanovisku generálního advokáta Jacobse nelze proto bez dalšího ve správním řízení aplikovat. Nad rámec shora uvedeného nelze rovněž přehlédnout skutečnost, že se jedná pouze o stanovisko generálního advokáta, jež nemá žádnou právní relevanci.

S ohledem na shora uvedené a v souladu s návrhem účastníka řízení na určení lze uzavřít, že orgán prvního stupně nepochybil, jestliže určil, že jednání společnosti Eurotel spočívající v odmítnutí navázat přímý obchodní vztah v oblasti distribuce Go produktů se společností FINOS, ke kterému dojde po nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu a které bude učiněno při absenci objektivních důvodů, pro které by účastník odmítl tuto spolupráci navázat, a bez udání důvodů, je na relevantním trhu dodávek dobíjecích kuponů pro předplacenou službu Go zneužitím dominantního postavení k újmě společnosti FINOS. Na tom nic nemění ani skutečnost, že by společnost FINOS mohla využít distribuční systém společnosti Eurotel v dalších stupních, neboť toto nebylo předmětem posouzení ve správním řízení č.j. S 30/03 .

Po přezkoumání věci v celém rozsahu rozhodl předseda Úřadu ze všech shora uvedených důvodů a na základě návrhu rozkladové komise ustanovené dle ustanovení § 61 odst. 2 správního řádu tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

Ing. Josef Bednář

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Rozhodnutí obdrží:

Advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík

JUDr. Pavel Dejl, LL.M., Ph.D., advokát

Jungmannova 24

110 00 Praha 1

Údaje v rozhodnutí označené jako […] tvoří předmět obchodního tajemství.

Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 22. 7. 2005.