číslo jednací: 16177/2020/852/DSv
spisová značka: S0632/2016/KD

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0632/2016/KD zahájeném dne  1. 11. 2016  z moci úřední ve smyslu  § 46  zákona č. 500/2004  Sb., správní řád,   ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 tohoto zákona a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, jehož účastníky jsou společnosti:

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2,  1100 Vídeň,  Rakouská  republika,  reg. č. FN 248731g, zastoupena na základě plné moci ze dne 4. 12. 2013 Mgr. Ivanou Halamovou Dobíškovou, LL.M., advokátkou, se sídlem V Celnici 1031/4, 110 00 Praha (dále též „RCA“); 

• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066, zastoupena na základě substituční plné moci ze dne 1. 12. 2016 Mgr. Radovanem Kubáčem, LL.M., advokátem, se sídlem Sklenská 1582/1, 198 00 Praha (dále též „AWT Čechofracht“); 

• INTERFRACHT s.r.o., se sídlem Kateřinská 86/11, 779 00 Olomouc, IČO 25499394, zastoupena Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem, ev.č. ČAK 11217, se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, PSČ 120 00 (dále též „Interfracht“); 

• ARGO LOGISTICS, s.r.o., se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1800/2, Žižkov, 130  00 Praha 3, IČO 25501071, zastoupena JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 09459, se sídlem Šafaříkova 201/17, 120 00 Praha 2 (dále též „Argo Logistics“);

• SPEDICA, s.r.o., se sídlem  Jednoty  1931,  356  01  Sokolov,  IČO 27985334,  zastoupena  Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem, ev. č. ČAK 10100, se sídlem V celnici 1040/5, 110 00 Praha 1 (dále též „Spedica“);

vydává  v souladu  s  § 67  odst.   1   zákona   č.   500/2004   Sb.,   správní   řád,   ve   znění   zákona č. 12/2020 Sb., toto

ROZHODNUTÍ:

I.

Účastníci řízení, společnosti:

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g, 

• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066, 

• INTERFRACHT s.r.o., se sídlem Kateřinská 86/11, 779 00 Olomouc, IČO 25499394, 

• ARGO LOGISTICS, s.r.o., se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1800/2, Žižkov, 130 00 Praha 3, IČO 25501071, 

• SPEDICA, s.r.o., se sídlem Jednoty 1931, 356 01 Sokolov, IČO 27985334,

tím, že si jako soutěžitelé při poskytování služeb mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství v souvislosti s vlakovým projektem Carpathia, Sylvania a nová Carpathia rozdělovali zákazníky a zakázky na přepravu zboží, koordinovali ceny těchto služeb a vyměňovali si citlivé obchodní informace,

uzavřeli zakázanou dohodu s cílem narušit hospodářskou soutěž na trhu nákladní železniční přepravy a zasílatelství související s vlakovým projektem Carpathia, Sylvania a nová Carpathia, způsobilou ovlivnit obchod mezi členskými státy EU,

která trvala celkem od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013, přičemž:

• soutěžitel RCA se jí účastnil od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013,
• soutěžitel AWT se jí účastnil od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013,
• soutěžitel Interfracht se jí účastnil od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013,
• soutěžitel Argo se jí účastnil od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013, a
• soutěžitel Spedica se jí účastnil od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010,

čímž  porušili zákaz  stanovený v  čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a  § 3 odst. 1 zákona  č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., a dopustili se správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. b) tohoto zákona.

II.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., se všem účastníkům řízení plnění zakázané a neplatné dohody specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.

III.

Dle § 22ba odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., se u účastníka řízení, společnosti Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g, za porušení § 3 odst. 1 téhož zákona a čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, popsaná ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, upouští od uložení pokuty.

IV.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. se účastníku řízení, AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066, za správní delikt uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 1 826 000,- Kč (slovy: jeden milion osm set dvacet šest tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 150 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

V.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. se účastníku řízení,  společnosti  INTERFRACHT  s.r.o.,   se   sídlem   Kateřinská   86/11,   779   00   Olomouc,   IČO 25499394, za správní delikt uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 2 357 000,- Kč (slovy: dva miliony tři sta padesát sedm tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 150 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

VI.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. se účastníku řízení, společnosti ARGO LOGISTICS, s.r.o., se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1800/2, Žižkov, 130 00 Praha 3, IČO 25501071, za správní delikt uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 10 000 000,- Kč (slovy: deset milionů korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 150 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

VII.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. se účastníku

řízení, společnosti SPEDICA, s.r.o., se sídlem Jednoty 1931, 356 01 Sokolov, IČO 27985334, za správní delikt uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 4 243 000,- Kč (slovy: čtyři miliony dvě stě čtyřicet tři tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 150 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

VIII.

Dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění  zákona č. 12/2020 Sb., ve spojení      s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se účastníkům řízení, společnostem:

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika,

reg. č. FN 248731g,

• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066,
• INTERFRACHT s.r.o., se sídlem Kateřinská 86/11, 779 00 Olomouc, IČO 25499394,
• ARGO LOGISTICS, s.r.o., se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1800/2, Žižkov, 130 00

Praha 3, IČO 25501071,

• SPEDICA, s.r.o., se sídlem Jednoty 1931, 356 01 Sokolov, IČO 27985334

ukládá, každému jednotlivě, povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 2.500,- Kč (slovy  dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

I. Zahájení správního řízení a jeho dosavadní průběh; Použité znění zákona

I. 1.

Zahájení řízení a jeho dosavadní průběh

1.   Dne 9. 12. 2013 obdržel Úřad Žádost o upuštění od uložení pokuty ve smyslu § 22ba zákona  o ochraně hospodářské soutěže[1] a Leniency programu Úřadu,[2] která byla podána společností RCA, za společnost RCA, společnost Rail Cargo Logistics – Austria GmbH, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 73932z (dále též „RCL Austria“), a společnost HUNGARO-RAIL Kft., se sídlem Bécsi út 5, 1023 Budapešť, Maďarsko (dále též „leniency žádost RCA“).[3]

2.   V leniency žádosti RCA byl Úřad informován o protisoutěžním jednání v segmentu přepravních a zasílatelských služeb, poskytovaných v rámci nákladní železniční přepravy formou ucelených vlaků označovaných jako „Carpathia“, „Sylvania“ a „Soptrain“ na území České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Leniency žádost RCA byla podána jako souhrnná ve smyslu bodu 40. Leniency programu a žadateli byl v souladu s bodem 41. tohoto programu udělen marker pro souhrnnou žádost.

3.   Dne 18. 12. 2013 byla společností RCA podána druhá Žádost o upuštění od uložení pokuty ve smyslu § 22ba zákona, v níž byl Úřad informován o témže protisoutěžním jednání, avšak předložené informace se vztahovaly pouze k období před 1. 5. 2004, tedy k období před vstupem České republiky do Evropské unie.[4] V souladu s bodem 30. Leniency programu Úřadu byl žadateli udělen marker. K doplnění této pozdější žádosti žadatelem došlo dne 31. 3. 2014. Úřad dne 15. 4. 2014 žadateli sdělil, že podmínečně splnil podmínky pro upuštění od uložení pokuty, a to zpětně k datu podání dne 18. 12. 2013.

4.   Podáním ze dne 18. 9. 2014 byl Úřad žadatelem informován, že Evropská komise (dále též

„Komise“ nebo „EK“) zahájila řízení ve věci uceleného vlaku „Soptrain“.[5] Podáními ze dne 24. 11. 2014 byla leniency žádost RCA doplněna o další informace.[6]

5.   Podáními ze dne 8. 1. 2015, jejichž přílohou bylo sdělení Generálního ředitelství EK pro hospodářskou soutěž (dále jen „DG Comp“), byl Úřad žadatelem RCA informován, že Evropská komise v rámci řízení AT.40215, vedeného ve věci ucelených vlaků „Carpathia“ a „Sylvania“, nehodlá činit další úkony.[7] S ohledem sdělení DG Comp Úřad obě leniency žádosti (ze dne 9. 12. 2013 a ze dne 18. 12. 2013) spojil.[8]

6.   K dalším doplněním leniency žádosti RCA došlo dne 21. 1. 2015, dne 5. 2. 2015, a dne 17. 6. 2015.[9] Na jejich základě Úřad žadateli dopisem ze dne 17. 6. 2015 potvrdil, že podmínečně splnil podmínky pro upuštění od uložení pokuty, a to zpětně k datu prvního podání u Úřadu dne 9. 12. 2013.[10]

7.   Po provedené analýze všech shromážděných podkladů Úřad získal konkrétní podezření, že při přepravě zboží pomocí ucelených vlakových projektů „Carpathia“ a „Sylvania“ docházelo k protisoutěžním praktikám namířeným proti zákazníkům poptávajícím službu  přepravy zboží těmito vlaky, přičemž toto jednání Úřad vyhodnotil jako možné porušení § 3 odst. 1 zákona a článku 101 Smlouvy o fungování EU.

8.   Dne 1. 11. 2016 proto Úřad zahájil správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0632/2016/KD (dále též

„správní řízení“) se společnostmi RCA, RCL Austria, AWT Čechofracht, Interfracht, RND s.r.o., se sídlem Hálkova 171/2, Hodolany, 779 00 Olomouc, IČO 25390198 (dále též „RND“), IKAR GROUP, a.s., se sídlem U vlečky 718/2, Komárov, 617 00 Brno, IČO 25537741 (dále též „Ikar Group“), Argo Logistics,[11] a Spedica, pro možné porušení § 3 odst. 1 zákona a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, které Úřad spatřoval v jednání ve vzájemné shodě a/nebo  dohodě  účastníků  správního  řízení,  případně   s  dalšími   soutěžiteli,   spočívajícím v rozdělení zákazníků a zakázek na přepravu zboží, v cenové koordinaci a ve výměně obchodně citlivých informací, při poskytování přepravních a zasílatelských služeb ucelenými nákladními vlaky, zejména v rámci projektů ucelených nákladních vlaků „Carpathia“ a „Sylvania“. Cílem nebo výsledkem tohoto jednání mohlo být narušení hospodářské soutěže ve zmíněné oblasti. Současně se zahájením správního řízení došlo k provedení šetření na místě  v obchodních prostorách soutěžitelů dle § 21f zákona.[12]

9.   Dne […obchodní tajemství…] byla u Úřadu podána Žádost o snížení pokuty ve smyslu § 22ba ZOHS a Leniency programu účastníkem řízení AWT.[13] Leniency žádost AWT byla podána za společnost SPEDI-TRANS, s.r.o., IČO 25095269 (dále též „Speditrans“)[14] a za společnost RND. Informace v ní obsažené měly dostatečně významnou přidanou hodnotu, Úřad proto žádost přijal a dne 26. 11. 2018 žadateli podmínečně potvrdil splnění podmínek pro snížení pokuty (leniency typu II. dle podmínek Leniency programu).[15]

10.   V dalším průběhu správního řízení Úřad dne 10. 1. 2019 vydal usnesení, kterým byl zúžen okruh účastníků správního řízení. Jednotlivými usneseními bylo zastaveno řízení se společnostmi RCL Austria, Ikar Group a RND.[16]

11.   Úřad umožnil všem účastníkům správního řízení v jeho průběhu nahlížet do správního spisu.[17]

12.   Na základě sdělení Úřadu ze dne 21. 1. 2019, adresovaného všem účastníkům správního řízení k možnosti využití procedury narovnání,[18] Úřad  obdržel od všech účastníků souhlas s jejím zahájením.[19] Následovala bilaterální ústní jednání mezi Úřadem a jednotlivými účastníky, na nichž Úřad vždy sdělil podstatné skutkové okolnosti, k nim se vážící důkazy, právní hodnocení a předpokládanou výši pokuty.[20]

13.   Během bilaterálních jednání vznesli někteří z účastníků řízení dílčí připomínky k hodnocení případu Úřadem.[21] Úřad následně těmto účastníkům avizoval případné změny týkající se posouzení konkrétních otázek.[22] Všichni účastníci posléze vyjádřili svůj souhlas v proceduře narovnání pokračovat. [23]

14.   Dne 27. 6. 2019 obdržel Úřad sdělení od účastníka řízení Argo, že dále nehodlá pokračovat    v proceduře narovnání.[24] U účastníků řízení RCA, AWT, Interfracht a Spedica byl Úřad připraven žádost dle § 22ba odst. 2 akceptovat a v tomto smyslu je informoval ve Sdělení výhrad, které jim bylo zasláno dne 30. 10. 2019 (dále též „Sdělení výhrad“).[25]

15.   Po vydání Sdělení výhrad se všichni účastníci řízení seznámili s podklady rozhodnutí.[26] Ke Sdělení výhrad se účastník řízení Interfracht vyjádřil podáním ze dne 25. 11. 2019, v němž uvedl námitky ke zjištěním Úřadu.[27] Totéž učinil v podáních ze dne 13. 12. 2019 a 15. 1. 2020 účastník řízení Argo Logistics.[28] Úřad se těmto námitkám věnuje v Kapitole VI. rozhodnutí, kterou zařadil z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti za části odůvodnění týkající se skutkových okolností a právní kvalifikace.

16.   Od účastníků řízení AWT Čechofracht a Spedica obdržel Úřad žádosti o narovnání, tyto žádosti akceptoval a na jejich základě jim pokuty snížil.[29] Účastník řízení Argo Logistics a Interfracht žádost o narovnání nepodali.

17.   Dne 11. 3. 2020 Úřad obdržel přípis účastníka řízení Argo Logistics, v němž oznámil změnu svého právního zastoupení.[30] Nový právní zástupce zároveň požádal o nahlédnutí do správního spisu. Termín nahlédnutí byl stanoven na 19. 3. 2020,[31] v daném období  však došlo k přijetí striktních protiepidemických opatření v souvislosti s šířením respiračního onemocnění COVID-19 a nahlédnutí v uvedeném termínu proto neproběhlo. Kompletní spisové dokumentace mu byla předložena k nahlédnutí (po uvolnění výše zmíněných opatření) dne 29. 5. 2020.[32]

18.   Nový právní zástupce Argo Logistics taktéž požádal[33] o stanovení lhůty od okamžiku nahlédnutí do spisu, aby mohl doplnit vyjádření a návrhy na provedení nových důkazů předchozího právního zástupce účastníka řízení Argo Logistics. Úřad jej informoval, že účastník řízení Argo Logistics, resp. jeho předchozí právní zástupce, uplatnil veškerá procesní práva (především možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout nové důkazy), která zákon o ochraně hospodářské soutěže a správní řád v souvislosti s vydáním Sdělení výhrad účastníkům dává.[34] Za dané situace Úřad nevyhověl žádosti nového právního zástupce o stanovení další lhůty především z důvodu, že ji obdržel v době, kdy bylo dokazování zcela uzavřeno a Úřad již neměl jakékoliv pochybnosti o úplnosti důkazního materiálu. Dále žádosti nevyhověl proto, neboť by se jednalo o faktické opakování úkonů, které již řádně proběhly,[35] a rovněž z důvodu, že se v rámci správního trestání a řízení o přestupku neuplatní princip koncentrace řízení.[36]

I. 2.

Použité znění zákona pro vedení řízení

19.   Z hlediska procesního obecně platí zásada tzv. nepravé retroaktivity procesních norem, kdy se nové procesní právo a jeho změny aplikují od data nabytí jeho účinnosti i v řízeních zahájených před tímto datem, přičemž právní účinky dříve učiněných úkonů zůstávají zachovány, pokud přechodné ustanovení pozdější právní úpravy nestanoví něco jiného.[37]

20.   Správní řízení bylo  zahájeno  dne  1.  11.  2016,  tedy  za  účinnosti  ZOHS  ve  znění  zákona č. 293/2016 Sb. Dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „nový přestupkový zákon“), podle jehož přechodného ustanovení v § 112 odst. 4 budou zahájená řízení o přestupku a dosavadním jiném správním deliktu, s výjimkou řízení o disciplinárním deliktu, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti nového přestupkového zákona, dokončena podle dosavadních zákonů.

21.   S novým přestupkovým zákonem souvisí novelizace ZOHS provedená s účinností ke dni

1. 7. 2017 zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Zmíněný zákon přináší procesní pravidla, která jsou přímo navázána na účinnost nového přestupkového zákona. Neobsahuje však žádná přechodná ustanovení a byl přijat jak ke sjednocení názvosloví, tak za účelem specifické úpravy některých právních institutů.[38] Úřad by však procesně postupoval dle ZOHS ve znění zákona č. 183/2017 Sb. jen v případě, pokud by  zároveň  procesně  postupoval  i  podle  nového  přestupkového  zákona,  jelikož  zákon  č. 183/2017 Sb. vůči novému přestupkovému zákonu představuje lex specialis a bez něj pozbývá smyslu. Jak však bylo řečeno v předcházejícím odstavci, nový přestupkový zákon přechodné ustanovení (výslovně vylučující jeho použití na již zahájená řízení) obsahuje.

22.   Pokud jde o dosud poslední změnu ZOHS provedenou zákonem č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže, pak tato novela v souvislosti se zavedením soukromoprávního vymáhání škody částečně změnila ustanovení o nahlížení do správního spisu a jeho zpřístupňování, ani ona však neobsahuje přechodné ustanovení.

23.   Úřad vzal do úvahy veškeré pozdější relevantní změny a novelizace ZOHS a konstatuje, že ve správním řízení postupuje procesně dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., účinném do 30. 6. 2017, s přihlédnutím k novelizaci provedené zákonem č. 262/2017 Sb. (dále též „ZOHS 293“). Co se dále týká správního řádu coby obecného procesního předpisu, řízení bylo zahájeno podle správního řádu ve  znění  zákona č. 183/2017 Sb. Následně byl správní řád několikrát novelizován, kdy poslední novela, zákon č. 12/2020 Sb., přechodná ustanovení neobsahuje, proto je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, aplikován ve znění zákona č. 12/2020 Sb. (dále též „správní řád“).

I.  3.

Použité znění zákona pro hmotněprávní posouzení jednání soutěžitelů

24.   Protiprávnost určitého jednání se posuzuje dle právní normy platné v době spáchání deliktu,[39] není-li pozdější právní úprava pro účastníka příznivější. Za dobu spáchání deliktu se považuje okamžik jeho dokonání.[40] U trvajících správních deliktů, kdy pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, nebo udržuje protiprávní stav, aniž jej sám vyvolal, dochází k ukončení deliktu až odstraněním protiprávního stavu.[41] Pro posouzení, zda by bylo použití pozdější právní úpravy pro účastníka řízení příznivější, je rozhodujícím kritériem celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci předpisu platného v době spáchání deliktu, či při aplikaci pozdější právní úpravy, reálně pro účastníka řízení dosaženo.

25.   Úřad vymezil trvání posuzovaného protisoutěžního jednání daty 1. 7. 2004 až 10. 6. 2013. Ke dni 31. 12. 2010 pak má Úřad za to, že účast na protisoutěžním jednání ukončil soutěžitel Spedica. Soutěžitelé RCA, AWT, Argo a Interfracht účast na protisoutěžním jednání ukončili dne 10. 6. 2013.

26.   K datu 31. 12. 2010, k němuž Úřad vztahuje ukončení protisoutěžního jednání soutěžitelem Spedica,  platil  a  byl  účinný  zákon  o  ochraně  hospodářské  soutěže  ve  znění  novely       č. 155/2009 Sb.    Poté    byl     ZOHS     postupně     novelizován     zákony     č. 188/2011 Sb., č. 360/2012 Sb., č. 135/2016 Sb., č. 293/2016 Sb., č. 183/2017 Sb. a č. 262/2017 Sb. K datu 10. 6. 2013, k němuž Úřad vztahuje ukončení protisoutěžního jednání soutěžiteli RCA, AWT, Argo a Interfracht, platil a byl účinný zákon o ochraně hospodářské soutěže ve znění novely č. 360/2012 Sb. V navazujících odstavcích se Úřad jednotlivými novelami zabývá z pohledu

potenciální výhodnosti pro účastníky řízení.

27.   Na úvod posouzení výhodnosti právních úprav je třeba konstatovat, že žádná z novel se nijak nedotkla vymezení skutkové podstaty správního deliktu spočívajícího v uzavření zakázané dohody (§ 3 odst. 1), podmínek platných pro vymezení dohod zanedbatelného dopadu na soutěž, jež nejsou považovány za dohody zakázané, dále podmínek, při jejichž naplnění se zákaz na dohody nevztahuje nebo jsou ze zákazu vyňaty na základě blokových výjimek,[42] ani zákonné maximální výše pokut za správní delikty.

28.   Zákonem č. 188/2011 Sb. byly provedeny pouze formální úpravy nutné ke sjednocení terminologie s ohledem na pojmy užité v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu,[43] tzn. bez vlivu na materiální obsah zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tato pozdější právní úprava tak nepřináší účastníkům řízení v žádném směru příznivější zacházení.

29.   Zákonem č. 360/2012 Sb. došlo k výslovnému rozšíření kritérií pro ukládání pokuty, kdy Úřad může přihlédnout k jednání právnické osoby v průběhu řízení (jako k okolnosti polehčující, tak k okolnosti přitěžující) a její snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu. K tomu Úřad uvádí, že na základě Zásad postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění“ (dále též „Zásady“),[44] zohledňoval při ukládání pokut i před novelou jako polehčující okolnost jednání účastníka řízení, jež se pozitivně odrazilo např. ve zkrácení doby trvání deliktu, v jeho významně rychlejším objasnění či v kompenzaci újmy způsobené spotřebitelům. V tomto směru tak novela nepřináší faktickou změnu v již dříve aplikované správní praxi Úřadu.[45]

30.   Dále tento zákon zavedl nový druh správní sankce v § 22a odst. 4 a 5 zákona, kdy se za delikty spáchané v souvislosti se zadávacím řízením, uzavíráním smlouvy na plnění veřejné zakázky malého rozsahu nebo koncesním řízením obligatorně ukládá zákaz plnění veřejných zakázek, resp. zákaz plnění koncesní smlouvy na dobu 3 let. Deliktní jednání soutěžitelů se však veřejných zakázek a výběrových řízení netýkalo.

31.   V § 22ba byla stejným zákonem zavedena úprava umožňující soutěžiteli požádat o snížení pokuty v situaci, kdy byl tento soutěžitel uznán vinným ze správního deliktu, a to za podmínky, že se soutěžitel k jeho spáchání přizná a Úřad bude mít za to, že postih bude dostatečný i po snížení pokuty o zákonem stanovených 20 %. Tento postup, tzv. narovnání, lze pokládat za úpravu, která je in favorem účastníků řízení.[46] Tato právní úprava je pro účastníky řízení příznivější.

32.   Zákon č. 135/2016  Sb.,  kterým  se  měnily  některé  zákony  v souvislosti  s přijetím  zákona o zadávání veřejných zakázek, upravil terminologii v § 22a odst. 4 ZOHS a zrušil odst. 5 a 6 tamtéž, týkající se ukládání sankce za delikt spáchaný v souvislosti s koncesním řízením. Tyto změny nepředstavují příznivější právní úpravu.

33.   Zákon č. 293/2016 Sb. změnil ustanovení ohledně zákazu plnění veřejných zakázek, resp. plnění koncesní smlouvy. Dřívější povinnost Úřadu uložit zákaz na 3 roky se tak změnila na možnost uložení zákazu až na dobu 3 let. Další změny provedené zákonem č. 293/2016 Sb. jsou procesní povahy, příp. se týkají dozoru nad orgány veřejné správy a spojení soutěžitelů. Ani zde neshledává Úřad pozdější právní úpravu pro účastníky řízení příznivější, neboť posuzované jednání nesouviselo s veřejnou zakázkou.

34.   Zákon č. 183/2017 Sb. byl přijat v souvislosti s novým přestupkovým zákonem, který je třeba při posuzování příznivosti právní úpravy rovněž zohlednit. Odpovědnost za přestupky se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle nového přestupkového zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Je-li to pro pachatele výhodnější, použijí se rovněž ustanovení o určení druhu a výměry správního trestu.[47] Vzhledem k tomu, že nový přestupkový zákon je v postavení subsidiarity ve vztahu k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, je třeba posuzovat jednotlivá ustanovení nového přestupkového zákona v korektivu novely provedené zákonem č. 183/2017 Sb., která aplikaci některých jeho ustanovení vylučuje či odlišně upravuje.

35.   Po posouzení  veškerých  aspektů  z  hlediska  trestnosti  Úřad  dospěl  k  závěru,  že  novela č. 183/2017 Sb. není úpravou příznivější. S ohledem na § 112 odst. 2 nového přestupkového zákona však Úřad část zákona týkající se změny promlčecí doby zohledňuje. Promlčecí doba dle § 23 zákona č. 183/2017 Sb. činí 10 let, počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku a přerušuje se ze zákonem stanovených důvodů, například oznámením o zahájení řízení o přestupku. Současně platí, že byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zanikne nejpozději uplynutím 14 let od jeho spáchání. Dle právní úpravy účinné v době spáchání posuzovaného deliktu, tzn. od novely č. 155/2009 Sb., odpovědnost za  správní delikt zanikla, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm správní orgán dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. V případě včasného  zahájení  řízení   Úřadem   by   tak   promlčecí   doba   neuplynula   nikdy.   Novela č. 183/2017 Sb. zavádí časově ohraničenou promlčecí dobu, kterou tímto v souladu s § 112 odst. 2 přestupkové zákona Úřad bere do úvahy. V nyní posuzovaném případě nicméně Úřad konstatuje, že dosud žádná ze lhůt zavedená novelou č. 183/2017 Sb. ode dne spáchání deliktu neuplynula.

36.   Zákonem č. 262/2017 Sb. přináší pouze změny procesní povahy, které nemají žádný vliv na hmotněprávní posouzení vytýkaného jednání. Tato pozdější právní úprava není pro účastníky řízení příznivější.

37.   Po posouzení veškerých aspektů a výhodnosti znění pozdějších novel pro účastníky řízení dospěl Úřad k závěru, že při hmotněprávním posouzení deliktního jednání bude u všech soutěžitelů (RCA, AWT, Interfracht, Argo, Spedica) postupovat podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 360/2012 Sb. (dále též „ZOHS 360“), s přihlédnutím k některým aspektům promlčení, jak uvedeno v odstavci 33. výše.

II.             Charakteristika účastníků řízení a vymezení soutěžitelů

II. 1.

Charakteristika pojmu soutěžitel

38.   Soutěžitelem se dle § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže[48] rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i      v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Dle ustálené judikatury a v kontextu práva hospodářské soutěže je soutěžitelem jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na jeho právní formu[49] a způsob jeho financování.[50] Protože za relevantní není považována právní forma ani způsob financování soutěžitele, může pojem soutěžitel označovat i hospodářskou jednotku skládající se z několika subjektů, ať již právnických či fyzických osob (typicky např. mateřských a dceřiných společností).

39.   V evropském kontextu pojmu soutěžitel odpovídá pojem „podnik“ (undertaking, Unternehmen, enterprise),[51] a proto lze při výkladu tohoto pojmu vycházet i z unijní judikatury,[52] dle které je soutěžitelem jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování. Hospodářskou činností je pak jakákoliv činnost spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na trhu.[53]

II.  2.

Popis struktury a vymezení jednotlivých soutěžitelů

40.   Úřad konstatuje, že se v následujících odstavcích zabývá vymezením soutěžitele vždy s ohledem na dobu posuzovaného protisoutěžního jednání, jehož celkové trvání vymezil daty 1. 7. 2004 až 10. 6. 2013. Po celé uvedené období se jej účastnili soutěžitelé RCA, AWT a Argo, od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013 soutěžitel Interfracht a od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 soutěžitel Spedica (důvody tohoto časového  vymezení  jsou  podrobně  rozvedeny  dále).  Pro daná období Úřad zkoumal vztahy mezi konkrétními subjekty, zapojenými do protisoutěžních aktivit. Je-li tedy níže při popisu struktury soutěžitele zmiňována konkrétní společnost, znamená to kromě vazeb k danému soutěžiteli („podniku“) též její zapojení do protisoutěžních aktivit.[54]

Soutěžitel Rail Cargo Austria

41.   Společnost RCA je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného u obchodního soudu ve Vídni pod reg. č. FN 248731g. Jejím jediným akcionářem je společnost ÖBB Holding AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, rakouský národní železniční dopravce.[55] V koncernové struktuře ÖBB je společnost ÖBB Holding AG nejvyšší mateřskou společností.[56]

42.   Společnost  RCA  je  mateřskou  společností  a  majoritním   společníkem   ve   společnosti RCL Austria s podílem ve výši 99,86 % a je vůči ní osobou ovládající;[57] taktéž má zastoupení   v orgánech této dceřiné společnosti.[58]

43.   Společnost RCL Austria je mateřskou společností a jediným společníkem ve společnosti Rail Cargo Logistics – Hungaria Kft., se sídlem Montevideo utca 4., 1037 Budapešť, Maďarsko (dále též „společnost RCL Hungaria“). Společnost RCL Hungaria se s účinností ke dni 1. 9. 2014 sloučila se společností HUNGARO-RAIL Kft., se sídlem Bécsi út 5, 1023 Budapešť, Maďarsko.[59] Společnost HUNGARO-RAIL Kft. (která sloučením zanikla[60] a za níž byla původně též podána leniency žádost RCA, viz výše) byla minimálně v období od roku 2003 do svého zániku přímo či nepřímo ovládána některou ze společností patřících do koncernové struktury, v níž jako nejvyšší ovládající subjekt vystupuje společnost RCA, resp. společnost ÖBB Holding AG.[61]

44.   Společnost RCL Austria byla v období od 6/2003 do 3/2014 ovládající společností vůči společnosti Express Slovakia "Medzinárodná preprava a.s.", se sídlem Plynárenská 7/B, Bratislava 821 09, Slovenská republika.[62] Rovněž za tuto společnost byla podána leniency žádost RCA.[63]

45.   Společnost RCA je ve struktuře rakouského národního dopravce ÖBB nejvýše postaveným subjektem pro oblast nákladní přepravy, zasílatelství a souvisejících činností.[64]

46.   V období, v němž docházelo k jednání, které je předmětem skutkového posouzení, tvořily společnosti RCA, RCL Austria, RCL Hungaria a Express Slovakia jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel RCA“).

Soutěžitel AWT

47.   Společnost AWT Čechofracht je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 416, dne 1. 1. 1991. Jediným společníkem je společnost Advanced World Transport B. V., se sídlem Nizozemí, Amsterdam, Jachthavenweg 109H, která je přímo ovládána  společností PKP CARGO SPÓLKA AKCYJNA,    se sídlem Grójecka 17, Varšava, Polská republika (dále též „PKP Cargo“).[65]

48.   Společnost SPEDI-TRANS, s.r.o., IČO 25095269, byla do obchodního rejstříku zapsána dne

17. 12. 1996 (dále též „Speditrans“).[66] Dne 1. 2. 2005 byl sepsán notářský zápis o převodu obchodního podílu ve společnosti Speditrans na společnost AWT Čechofracht.[67] Společnost AWT Čechofracht se tak stala jediným společníkem ve společnosti Speditrans. Tento stav trval až do počátku roku 2011, kdy v důsledku vnitrostátní fúze sloučením společnost Speditrans  zanikla  a  jediným  právním  nástupcem  se  stal  účastník  řízení,  společnost AWT Čechofracht.[68]

49.   Dne   21. 12. 2004   byla   do   obchodního   rejstříku    zapsána    společnost    Interfracht  (IČO 25499394).[69] V předcházejícím odstavci uvedená společnost Speditrans byla od vzniku společnosti Interfracht až do 10. 12. 2008 jejím jediným společníkem, poté dochází k převodu celého obchodního podílu na společnost AWT Čechofracht.[70] Dne 10. 9. 2009 společnost AWT Čechofracht, jako jediný společník, rozhodla o zvýšení základního kapitálu  ve společnosti Interfracht, přičemž závazek k novému vkladu převzal Ing. Pavel Navrátil a Ing. Daniel Krušoft, vše sepsáno formou notářského zápisu, s účinností nabytí obchodního podílu ke dni 4. 2. 2010.[71] Společnost AWT Čechofracht ode dne 4. 2. 2010 vlastnila podíl ve výši    50 %, každá ze zmíněných fyzických osob podíl ve výši 25 %.[72]

50.   Dne 28. 1. 1998 vznikla společnost RND. K zápisu nabytí podílu ve výši 51 % společností SPEDI-TRANS Praha, s.r.o., IČO 25095269, došlo 8. 9. 2003. Tento podíl byl poté převeden na společnost AWT Čechofracht, která jej stále vlastní.[73]

51.   Mezi hlavní podnikatelské aktivity účastníka řízení patří poskytování služeb v oblasti nákladní železniční přepravy a zasílatelství.[74]

52.   V období, v němž docházelo k jednání, které je předmětem skutkového posouzení, tvořily společnosti AWT Čechofracht, Speditrans, Interfracht a RND jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel AWT“). Společnost Interfracht byla součástí soutěžitele AWT pouze v období od 21. 12. 2004 do 3. 2. 2010, poté se stala samostatným soutěžitelem, viz níže.

Soutěžitel Interfracht

53.   Společnost Interfracht je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 142227, dne 21. 12. 2004. V současné době jsou jejími společníky 4 fyzické osoby, které zároveň zastávají pozici jednatele nebo prokuristů.[75]

54.   Jak bylo popsáno výše, byla společnost Interfracht do 3. 2. 2010 ovládána jediným společníkem, společností AWT Čechofracht. Po uvedeném datu vlastnila společnost AWT Čechofracht již jen 50% podíl, zbývajících 50 % bylo rozděleno mezi 2 fyzické osoby (každá s podílem ve výši 25 %). Dne 23. 8. 2012 dochází k rozdělení 50% podílu společníka AWT Čechofracht ve společnosti Interfracht a následně k jeho převodu na třetí osoby.[76]

55.   Mezi hlavní podnikatelské aktivity účastníka řízení patří poskytování služeb v oblasti nákladní železniční přepravy a zasílatelství.[77] 

56.   V období od 4. 2. 2010, v němž docházelo k jednání, které je předmětem skutkového posouzení, byla společnost Interfracht samostatným soutěžitelem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel Interfracht“).

Soutěžitel Argo

57.   Společnost Argo Logistics je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 244612, dne 12. 9. 1997. K datu 29. 4. 2020 byla v obchodním rejstříku zapsána změna v osobě jediného společníka a celý obchodní podíl byl převeden ze společnosti VERTEBRATA, a.s., se sídlem Praha 3 - Žižkov, Koněvova 2660/141, PSČ 13083, IČO 284 67 116 (dále též „Vertebrata“) na nového vlastníka, Mgr. Marcela Novotného.[78]

58.   V období od listopadu 1998 do srpna 2014 byla společnost Argo Logistics zcela ovládána společností  IKAR  GROUP,  a.s.,  se  sídlem   U   vlečky   718/2,   Komárov,   617   00   Brno, IČO 25537741 (dále též „Ikar Group“).[79]

59.   Společnost Ikar Group byla od 23. 2. 2002 do 31. 1. 2013 hlavním společníkem ve společností

ARGO TRANS s.r.o., IČO 25844652 (dále též „společnost Argotrans“).[80]

60.   […obchodní tajemství…].[81]

61.   V období, v němž docházelo k jednání, které je předmětem skutkového posouzení, tvořily společnosti Argo Logistics, Ikar Group a Argotrans jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel Argo“).[82]

Soutěžitel Spedica

62.   Společnost Spedica je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl C, vložka 20116, dne 16. 7. 2007. V současné době je jediným společníkem společnost SPEDICA GROUP COMPANIES, s.r.o., se sídlem Jednoty 1931, 356 01 Sokolov, IČO 047 81 767.[83] V období od listopadu 1998 do srpna 2014 měla společnost Spedica tři společníky (fyzické osoby), každý s podílem ve výši 1/3.[84]

63.   Mezi hlavní podnikatelské aktivity společnosti patří poskytování služeb v oblasti nákladní železniční přepravy a zasílatelství.[85]

64.   V období, v němž docházelo k jednání, které je předmětem skutkového posouzení, byla společnost Spedica samostatným soutěžitelem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel Spedica“).

III.           Zjištěné skutečnosti a důkazy

65.   Úřadem posuzované jednání se týká oblasti mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství pomocí tzv. ucelených vlaků. Pro snazší porozumění skutkovým okolnostem proto Úřad nejdříve krátce popíše některá specifika tohoto typu přepravních služeb, podrobněji se pak těmto otázkám bude věnovat v části týkající se vymezení relevantního trhu.

66.   Jak bylo naznačeno v předcházejícím odstavci, představují tzv. ucelené vlaky („block trains“) jeden ze způsobů pozemní dálkové přepravy zboží. Tyto vlaky jsou v jedné stanici naloženy zbožím, neboli seřazeny, a poté s minimálními přestávkami a bez dalších nakládkových či vykládkových prací směřují do stanice určení.[86] Jejich hlavní výhodou je především minimalizace časových prodlev a finančních nákladů spojených s řadícími pracemi, které musí být prováděny v případě přepravy zboží pomocí jednotlivých vozových zásilek. Ucelené vlaky se proto hodí především k přepravě velkých objemů stejné komodity, ale není to podmínkou.[87]

III. 1.

Příprava projektu Carpathia

67.   V první polovině roku 2003 dochází mezi soutěžiteli RCA a AWT[88] k prvním kontaktům,[89] na jejichž základě se počíná formovat možnost spolupráce ohledně realizace společného projektu uceleného vlaku, kterým by bylo přepravováno zboží z České republiky do železničních stanic na maďarsko-rumunské hranici. Po rozřazení zásilek, to znamená nikoliv již v rámci uceleného vlaku, by toto zboží dále putovalo ke koncovým zákazníkům, zejména   v […obchodní tajemství…]. Železniční stanicí, kde se předpokládalo provádění hlavních seřaďovacích prací, mělo být nádraží […obchodní tajemství…],[90] trasa vlaku měla dále vést přes […obchodní tajemství…][91]). Vlakový projekt byl jeho účastníky nazván „Carpathia“ (dále též „vlak Carpathia“ nebo „projekt Carpathia“).[92]

68.   S příslušnými národními dopravci a správci železnic na výše popsané trase vlaku byly dojednány podmínky provozu vlaku, především z důvodu zajištění volné dopravní cesty, dále bylo nutné dohodnout technické parametry provozu vlaku (maximální tonáž, vyloučení nebezpečných druhů zboží z přepravy), platby za použití železnice, atd.[93]

69.   První vlak Carpathia byl vypraven dne 15. 4. 2003.[94] Zmínění soutěžitelé RCA a AWT byli jeho hlavními organizátory a provozovateli jej. Nabízeli možnost přepravy zboží vlakem Carpathia jak přímo svým zákazníkům, tak jiným spedičním společnostem, které ji zase nabízely svým zákazníkům. Mezi nejčastěji přepravované druhy zboží patřily […obchodní tajemství…]aj.[95]

70.   […obchodní tajemství…]. Soutěžitelé RCA a AWT o těchto záměrech soutěžitele Argo věděli a obávali se, že by díky přímému konkurenčnímu boji mohlo dojít ke ztrátě zakázek a přepravovaných objemů na vlaku Carpathia.[96] Z uvedeného důvodu docházelo přibližně od poloviny roku 2003 mezi soutěžiteli RCA, AWT a Argo ke kontaktům ohledně možné budoucí účasti soutěžitele Argo na projektu Carpathia.[97]

III. 2.

Smlouva o spolupráci v rámci projektu Carpathia

71.   Na počátku vyjednávání o společném projektu Carpathia soutěžitelé RCA, AWT a Argo řešili některé otázky. Každý z nich měl určité zákazníky, pro které pravidelně a dlouhodobě přepravoval zboží právě v relaci, ve které byl nyní provozován vlak Carpathia. Tyto zákazníky si však každý soutěžitel hodlal „ponechat pro sebe“, to znamená, že určité transporty pro něj měly být do budoucna, pro účely přepravy na vlaku Carpathia, rezervovány.[98] Soutěžitelé si   v počáteční  fázi  přípravy  trojstranné  spolupráce   vyměňovali  takové   seznamy  zákazníků v tabulce formou prosté přílohy emailu.[99]

72.   Soutěžitelé postupně vypracovali základní organizační a provozní aspekty vlaku Carpathia, seznamy zákazníků, kteří by v budoucnu měli být „rezervováni“ výlučně pro některého z nich, a další průběh jejich vzájemné spolupráce v rámci projektu Carpathia se rozhodli zakotvit formou třístranné smlouvy (viz níže). Konkurenční vlakový projekt ze strany soutěžitele Argo tak nebyl realizován.

73.   Za účelem uzavření třístranné smlouvy o spolupráci v rámci projektu Carpathia bylo připravováno setkání soutěžitelů RCA, AWT a Argo, na němž mělo dojít k projednání jejího obsahu[100] a k vyřešení dosud neprojednaných a problematických otázek.[101]

74.   Po vzájemných jednáních byl vytvořen […obchodní tajemství…] (dále též „smlouva o spolupráci“).[102]

III. 3.

Rezervační systém

75.   V souvislosti s přípravou projektu Carpathia a uzavřením výše popsané smlouvy o spolupráci soutěžitelé řešili, jakým způsobem vést záznamy a evidenci zákazníků i transportů, které by měly být rezervovány a chráněny. Hledali proto nejefektivnější způsob, jak ostatní partnery spolupráce informovat, že konkrétní transport je rezervován a že na něj ostatní soutěžitelé nesmí „útočit“ a snažit se získat tuto zakázku pro sebe.

76.   Již bylo zmíněno, že soutěžitelé si seznamy zákazníků a rezervací nejdříve posílali v rámci běžné emailové komunikace. Tento způsob se však ukázal jako poněkud složitý a neefektivní. Docházelo například k situacím, kdy dva soutěžitelé „nahlásili“ tentýž transport, resp. zákazníka, aniž by o této duplicitě zpočátku věděli. Když posléze na stejný zápis některý […obchodní tajemství…] na základě vzájemného jednání dojít k „nápravě“ a přiřazení zákazníka či transportu konkrétnímu soutěžiteli.[103]

77.   Z popsaných důvodů se spolupracující soutěžitelé rozhodli vytvořit registrační  on-line systém, do něhož měli mít přístup na základě svých přihlašovacích údajů. Za tím účelem byla zřízena webová stránka […obchodní tajemství…]a každý z nich obdržel jedinečný identifikátor (login) a přihlašovací heslo (dále též „rezervační systém“).[104]

78.   Po přihlášení do rezervačního systému mohli soutěžitelé zjistit, pro koho byl konkrétní transport zapsán a rezervován.[105] To mělo v souladu se smlouvou o spolupráci vylučovat, aby se o daný transport ucházel jiný soutěžitel.

79.   Zkušební provoz rezervačního systému předcházel uzavření zmíněné smlouvy  o spolupráci.[106] K jeho plnému spuštění dochází 17. 8. 2004, nicméně přibližně ještě 2 týdny si soutěžitelé pro kontrolu posílají registrační seznamy rezervovaných transportů stejným způsobem jako dosud, formou tabulek a emailů.[107] Rezervační systém reagoval rozesláním oznámení při zapsání transportu,[108] dále při prodloužení rezervace,[109] a později byl ještě upraven a vylepšen tak, že neumožňoval duplicitní záznam.[110] Správu rezervačního systému měl na starosti soutěžitel AWT.[111]

80.   Rezervační systém však nesloužil k zajištění hlavní logistiky vlaku. […obchodní tajemství…].[112] Dispečink vlaku Carpathia měla na starosti společnost RND.[113] V rámci  dispečinku pak společnost RND poskytovala provozovatelům vlaku Carpathia údaje týkající se například naplnění a celkového vytížení vlaku, druhu zboží, sledování zásilek, zasílala soutěžitelům statistiky, apod.[114]

III. 4.

Rozdělování a ochrana zákazníků v rámci projektu Carpathia

81.   V předcházejících odstavcích byly popsány přípravy a počáteční fáze fungování projektu Carpathia v souladu s výše specifikovanou třístrannou smlouvou, uzavřenou mezi soutěžiteli RCA, AWT a Argo.[115] Ti nabízeli volnou přepravní kapacitu zájemcům o přepravu zboží, zároveň se ale dohodli, že si zákazníky v rámci vlaku Carpathia rozdělí a nebudou si je napadat a přebírat. Pro tento účel vytvořili a používali rezervační systém.

82.   Dohodnutý a zavedený způsob spolupráce mezi soutěžiteli RCA, AWT a Argo při rozdělení a ochraně zákazníků byl v této podobě kontinuálně udržován. V dalším průběhu fungování projektu Carpathia pak soutěžitelé řešili již jen dílčí aspekty vzájemné spolupráce.

83.   Jedním z těchto aspektů bylo podávání tzv. krycích nabídek. V případě, že byl některým zákazníkem osloven s poptávkou na přepravu zboží jen jediný soutěžitel, byl daný transport soutěžitelem zarezervován[116] a tento soutěžitel následně přepravu provedl. Docházelo však běžně k situacím, kdy se zákazník obrátil na dva různé soutěžitele, spolupracující v rámci projektu Carpathia. Pro tyto případy měli soutěžitelé připraven scénář, založený na podání horší (krycí) nabídky tím soutěžitelem, který tento transport neměl rezervován. Sami soutěžitelé v komunikaci hovořili o takzvaných „ochranných cenách“.[117] Cílem bylo, aby se zákazník, poté co obdrží druhou (krycí) nabídku s ochrannými cenami, rozhodl pro nabídku první. Tato cenová ujednání doplňovala ujednání o rozdělení zákazníků a sloužila k jeho provádění.[118]

84.   Zcela    výjimečně   docházelo   k tomu,   že   zákazník   druhou,   méně   výhodnou   nabídku   s ochrannými cenami přijal.[119] V takovém případě se soutěžitelé dohodli, že si rozdíl částek    v obou nabídkách mezi sebe rovnoměrně rozdělí.[120]

85.   Primárně měla být relací, k níž se vztahovaly rezervace a ochranné ceny, úsek […obchodní tajemství…].[121] Docházelo však i k situacím, kdy měl soutěžitel pro účely realizace konkrétního transportu rezervovánu jen určitou část relace. O těchto skutečnostech se soutěžitelé navzájem informovali a adekvátně tomu poskytovali ochranné ceny.[122] Obsah komunikace soutěžitelů však dokládá, že si soutěžitelé standardně poskytovali krycí ceny pro celou trasu přepravy, tedy od místa nakládky u zákazníka až do konečného místa určení.[123] Zpravidla tedy soutěžitel realizoval celou zakázku sám.

86.   Soutěžitelé zároveň pro účely podávání nabídek zákazníkům vypracovali a průběžně aktualizovali ceníky přepravy vlakem Carpathia.[124] Ceníky jednak odrážely vstupní náklady (např. poplatky za použití drah[125]), ale též ujednání soutěžitelů o tom, že cena přepravy nikdy neklesne pod určitou mez.[126] Důvodem stanovení zmíněných minimálních cen pak bylo zajistit, aby cena vždy pokryla náklady přepravy a obsahovala alespoň minimální marži kryjící riziko nevytížení vlaku.[127] Dále však byly používány jako referenční základ k tvorbě ochranných cen. To znamenalo, že při žádosti jednoho soutěžitele o poskytnutí ochranných cen bylo  dohodnuto  navýšení  v krycí  nabídce  „ceník  +  ….  eur“.[128]  Ceníky  tak  přispívaly  k hladkému průběhu spolupráce soutěžitelů při rozdělování zákazníků a ochraně transportů.

87.   Soutěžitelé ve  smlouvě o  spolupráci v rámci projektu  Carpathia zakotvili způsob  rezervace s ohraničenou dobou trvání, nicméně s možností prodloužení rezervace. V případě, že se soutěžitel snažil provést rezervaci konkrétního transportu, který již ale byl zarezervován, dostal se nový záznam do pořadí (terminologií soutěžitelů „do fronty“), kde mohl být do té doby, než uplynula předcházející rezervace.[129] Soutěžitelé průběžně komunikovali  a zjišťovali, zda se ten který soutěžitel chystá rezervaci prodloužit či nikoliv.[130] Rezervační systém následně rozesílal oznámení, pokud k uvedenému prodloužení došlo.[131]

88.   Problémy někdy vznikaly ze zápisu neúplných nebo nepřesných údajů při rezervaci transportu.[132] V takových případech soutěžitelé komunikovali a hledali řešení vzniklých duplicitních zápisů, jak jim do budoucna předcházet, apod. V souladu s jejich návrhy pak docházelo k úpravám rezervačního systému.[133]

89.   I nadále se soutěžitelé za účelem řešení různých aspektů spolupráce při rozdělování zákazníků v rámci projektu Carpathia osobně setkávali na jednáních.[134]

III. 5.

Zapojení soutěžitele Spedica do spolupráce v rámci projektu Carpathia

90.   Výše popsaným způsobem a podle zavedeného schématu průběžně spolupracovali soutěžitelé RCA, AWT a Argo. K určitým změnám došlo na přelomu roku 2007/2008, a to       v souvislosti se vznikem společnosti SPEDICA, s.r.o.[135] Důležitým aspektem pro její zapojení do spolupráce v rámci projektu Carpathia byly personální změny vyvolané přechodem některých zaměstnanců mezi soutěžiteli.

91.   K soutěžiteli Spedica zejména přešel pan Petr Sýkora, původně zaměstnaný u soutěžitele Argo.[136] Zpočátku byl u soutěžitele Spedica zaměstnán a komunikoval za něj při řešení záležitostí týkajících se projektu Carpathia,[137] posléze se však stává jednatelem a společníkem této společnosti.[138] Další osobou, které původně pracovala a účastnila se komunikace za soutěžitele Argo v rámci projektu Carpathia a poté přešla k soutěžiteli Spedica, byla paní Helga Drahotová.[139] Tyto osoby byly velmi dobře obeznámeny s fungováním projektu Carpathia, včetně rozdělování zákazníků, rezervačního sytému a ochranných cen.[140]

92.   Soutěžitel Spedica se nestal přímo dalším organizátorem vlaku/partnerem v rámci projektu Carpathia, ale aktivně se ho jako přepravce účastnil.[141] Nejpozději od ledna 2008 respektoval a účastnil se zavedeného ujednání soutěžitelů RCA, AWT a Argo o ochraně zákazníků.[142]

93.   Zapojení soutěžitele Spedica do projektu Carpathia fungovalo následovně. Jednak využíval systému rezervací za účelem ochrany svých transportů, tedy stejným způsobem a za stejným účelem jako ostatní spolupracující soutěžitelé.[143] […obchodní tajemství…].[144]V případě, že měla končit doba rezervace transportu zapsaného pro soutěžitele Spedica, přišlo oznámení (varování) z rezervačního systému soutěžiteli AWT a ten se pak obracel s dotazem na prodloužení rezervace na soutěžitele Spedica.[145] O tomto způsobu provádění rezervací pro soutěžitele Spedica byl výslovně informován další organizátor vlaku, soutěžitel RCL, a byl        s ním srozuměn.[146]

94.   Soutěžitel Spedica  se  taktéž  účastnil  zavedeného  systému  poskytování  ochranných  cen. S ostatními partnery projektu vzájemně komunikoval a řešil problematiku ochranných cen,[147] nabízel zákazníkům „patřícím“ jinému soutěžiteli provedení přepravy v rámci projektu Carpathia za ceny navýšené o určitou částku (ochranné ceny), aby zákazník takovou nabídku neakceptoval,[148] nebo naopak žádal jiné soutěžitele o ochranu svých transportů.[149] Bezproblémové zapojení do protisoutěžní spolupráce soutěžiteli Spedica usnadňovala i skutečnost, že měl k dispozici „ceníky Carpathia“,[150] […obchodní tajemství…].[151]

95.   To, že soutěžitel Spedica mohl výše popsaným způsobem plynule kooperovat s ostatními soutěžiteli, aniž by muselo dojít k složitému vyjednávání, do značné míry umožnily výše zmíněné personální změny a přestupy konkrétních fyzických osob (které měly potřebné „Carpathia know-how“) mezi soutěžiteli. Velmi dobře to dokládá povaha některých vyjádření při pozdější vzájemné komunikaci s jinými soutěžiteli.[152]

III. 6.

Vznik spolupráce Sylvania

96.   Projekt Carpathia se stal předlohou pro další vlakový projekt nazvaný Sylvania. Na přelomu listopadu a prosince 2008 dochází mezi soutěžiteli RCA a AWT k jednáním,[153] v jejichž rámci je plánována přeprava zboží uceleným/systémovým vlakem v relaci […obchodní tajemství…]. Jako hlavní seřaďovací nádraží mělo sloužit […obchodní tajemství…], trasa vlaku měla dále vést přes […obchodní tajemství…], tedy stejné jako u tzv. severní větev projektu Carpathia).[154] Tento vlakový projekt byl nazván Sylvania (dále též jen „vlak Sylvania“ nebo „projekt Sylvania“).[155] Projekt Sylvania byl zrealizován a spolupráce v jeho rámci byla zahájena na počátku roku 2009.[156]

97.   Vše, co bylo z hlediska organizace a fungování uvedeno výše k projektu Carpathia, lze obdobně vztáhnout k projektu Sylvania. Hlavními organizátory byli soutěžitelé RCA[157] a AWT, kteří začali společně organizovat ucelený vlak v dané relaci, přičemž v jeho rámci platila principiálně stejná ujednání týkající se rozdělení zákazníků, ochranných cen a využití rezervačního systému.

98.   Soutěžitelé RCA a AWT hodlali nabízet přepravu zboží po popsané trase především z důvodu ekonomické výhodnosti,[158] zároveň však nechtěli ohrozit stávající projekt Carpathia a neměli proto v úmyslu převádět na vlak Sylvania transporty jedoucí na vlaku Carpathia. Výslovně komunikovali o tom, že projekt Sylvania není konkurencí projektu Carpathia a v tomto ohledu uzavřeli dohodu.[159] Tímto způsobem byl vzájemný vztah mezi projekty Carpathia a Sylvania nastaven a realizován od samého počátku projektu Sylvania.[160] Na rozdíl od soutěžitelů RCA a AWT neměli soutěžitelé Argo a Spedica v rámci projektu Sylvania postavení  

organizátorů/hlavních partnerů spolupráce. Argo však s projektem bylo obeznámeno[161] a

Spedica jej i využívala.[162]

99.  I v rámci projektu Sylvania existoval on-line rezervační systém, do něhož měli soutěžitelé  RCA a AWT přístup na základě hesla.[163][164][…obchodní tajemství…],[165] vše tedy probíhalo naprosto totožným způsobem jako před spuštěním rezervačního systému v rámci projektu Carpathia.[166] Po plném zprovoznění rezervačního systému do něj soutěžitelé zapisovali své transporty a ty pak byly pro tohoto soutěžitele chráněny. Rezervační systém po záznamu transportu automaticky rozeslal zprávu.[167]Pokud někdy došlo k zápisu již rezervovaného transportu (např. pro chybné nebo neúplné uvedení všech potřebných údajů), soutěžitelé vzájemně komunikovali, aby chybný zápis opravili ve prospěch soutěžitele, kterému měl transport „patřit“.[168]

100.  Výše naznačený vztah obou projektů, tedy upřednostnění vlaku Carpathia, pro nějž vlak Sylvania neměl být konkurencí, se projevoval ve „slabší“ ochraně transportů jedoucích na vlaku Sylvania a v odpovídajícím propojení rezervačních systémů. Pokud byl totiž některý transport zarezervován  k přepravě  na  vlaku  Carpathia,  nebylo  možné  provést  rezervaci  v rámci projektu Sylvania.[169] Rezervační systém pro vlak Sylvania porovnával zapsané transporty se zápisy rezervací pro vlak Carpathia.[170] Rezervační systémy tímto způsobem měly bránit duplicitním zápisům a přesunu transportů z vlaku Carpathia na vlak Sylvania.[171] Soutěžitelé v tomto směru vzájemně komunikovali a řešili otázky rezervací, jejich prodlužování, apod.[172]

101.  Taktéž v rámci projektu Sylvania platilo, že se soutěžitelé RCA a AWT potkávali za účelem řešení různých aspektů spolupráce na osobních schůzkách.[173] Stejně jako rezervační systém  v rámci projektu Carpathia i rezervační systém vlaku Sylvania procházel v průběhu času různými úpravami.[174]

102.  Z výše popsaného propojení rezervačních systémů a ochrany projektu Carpathia proti přebírání transportů ze strany projektu Sylvania plyne, že spolupráce v rámci jednotlivých projektů nebyly oddělené, ale šlo o propojenou komplexní spolupráci sledující tentýž záměr. Tímto záměrem bylo zachování bezproblémového fungování projektu Carpathia, projekt Sylvania jej neměl jakkoliv ohrozit či narušit. Dosažení tohoto stavu bylo usnadněno i skutečností, že v pozicích partnerů/organizátorů obou projektů vystupovali stejní soutěžitelé.[175] Ve svém důsledku se tento přístup promítl i do poměrně krátkého trvání projektu Sylvania a nižších objemů přepraveného zboží při srovnání s projektem Carpathia.[176]

III. 7.

Zapojení soutěžitele Interfracht do projektů Carpathia a Sylvania

103.  Jak Úřad uvedl při popisu soutěžitele AWT v Kap. II., ke dni 4. 2. 2010 ztrácí tento soutěžitel možnost dále ovládat společnost Interfracht, a to v souvislosti s rozdělením obchodního podílu a převodem jeho částí na nové společníky. Od uvedeného data považuje Úřad jeho jednání v rámci projektů Carpathia a Sylvania za samostatné a nezávislé. Fakticky se tedy na chování společnosti Interfracht ničeho nemění, po osamostatnění tak ovšem činí ze své vlastní vůle, bez určování soutěžního chování ze strany soutěžitele AWT.

104.  Společnost Interfracht byla aktivně a přímo zapojena již do projektu Sylvania, a to jak před, tak i po svém osamostatnění.[177] Ze srovnání konkrétních subjektů, které se u obou projektů ucelených vlaků přímo účastní komunikace za soutěžitele AWT,[178] vyplývá, že v rámci projektu Sylvania za něj komunikuje především společnost Interfracht a Speditrans, zatímco v rámci projektu Carpathia zejména společnost Speditrans a AWT Čechofracht.[179]

105.  Po svém osamostatnění se soutěžitel Interfracht zapojil do spolupráce při rozdělování zákazníků v rámci projektu Carpathia i Sylvania.[180] Jeho chování prokazuje, že byl plně srozuměn s tím, jakým způsobem tato spolupráce funguje.[181] Této spolupráce se dál aktivně účastní, komunikuje mj. ohledně rezervací, prodlužování cenových nabídek, ochranných cen, ceníků Carpathia, apod.[182] Obdobně jako soutěžitel Spedica ani soutěžitel Interfracht nebyl hlavním organizátorem v rámci projektů Carpathia a Sylvania.

III. 8.

Závěrečná fáze spolupráce v rámci projektů Carpathia a Sylvania

106.  Projekty Carpathia a Sylvania pokračovaly přibližně do přelomu let 2010/2011, kdy se začíná spolupráce a koordinace mezi soutěžiteli postupně zhoršovat. Na vině bylo několik faktorů, které byly jednak objektivního rázu, jednak byly způsobeny zhoršujícími se vztahy mezi soutěžiteli (viz níže).

107.  Předně docházelo k poklesu objemu přepravovaného zboží.[183] V cílových zemích byly postaveny provozy na výrobu některých druhů zboží, které představovaly v rámci obou projektů významný přepravovaný objem.[184] Dále se do ekonomických výsledků negativně promítla (celosvětová) hospodářská recese.[185]

108.  Mezi soutěžiteli se dále začínají objevovat různé konfrontace a neshody ohledně rezervací transportů a díky tomu rozdílné názory na formu další spolupráce v rámci obou projektů.[186] Nespokojenost se stavem projektů a vztahy mezi soutěžiteli pak například u soutěžitele Interfracht vyústila v žádost týkající se přímé účasti na projektech Carpathia a Sylvania, tedy jako jejich partnera.[187]

109.  Neshody ve spolupráci soutěžitelů se neustále prohlubovaly.[188] V druhé polovině roku 2010 se v komunikaci poprvé zmiňuje eventualita vzniku „náhradního“ (nového) projektu Carpathia.[189] V průběhu tohoto období dochází ke „sloučení“ obou vlaků, kdy byla postupně utlumena nabídka přeprav vlakem Sylvania a transporty převedeny do přepravy vlakem Carpathia, neboť objem zboží a význam projektu Sylvania výrazným způsobem klesal.[190]

110.  Uvedená krize ve vzájemné spolupráci soutěžitelů vedla k následujícím změnám. Projekty Carpathia a Sylvania, fungující v podobě jak popsáno výše, byly ukončeny počátkem roku 2011.[191] Soutěžitelé RCA, AWT a Argo se během období na přelomu let 2010/2011 společně schází a komunikují ohledně uzavření a podpisu nového smluvního dokumentu (tzv. memoranda), kterým by byla upravena spolupráce v rámci „nového projektu Carpathia“.[192] Nový projekt měl být v zásadě totožným, pravidelně vypravovaným uceleným/systémovým vlakem v dané relaci, jen s navrženými dílčími změnami.[193]

111.  Přibližně v období prvních tří měsíců roku 2011 docházelo mezi soutěžiteli RCA, AWT a Argo k jednáním a komunikaci, která měla stabilizovat a poté zakotvit další spolupráci v rámci projektu Carpathia.[194] Okrajově se do této komunikace zapojil též soutěžitel Interfracht.[195] Žádným způsobem se jednání o pokračování projektu Carpathia neúčastnil soutěžitel Spedica.[196]

112.  Na základě výše zmíněných jednání dochází v únoru 2011 k uzavření memoranda o spolupráci v rámci nového vlaku Carpathia mezi soutěžiteli RCA a AWT.[197] Tímto rámcovým dokumentem[198] je zajištěno pokračování projektu Carpathia, to znamená, že od konce února, resp. počátku března 2011 je v návaznosti na předchozí provoz vlaku organizován ucelený vlak ve stejné geografické relaci (dále též „nový projekt Carpathia“).

113.  Této spolupráce se RCA a AWT účastní jako hlavní partneři. Soutěžitel Argo se však nového projektu Carpathia dál účastní se všemi výhodami, které měl v rámci předcházejícího projektu.[199] Pokračování projektu a způsob protisoutěžní spolupráce v jeho rámci mezi soutěžiteli RCA, AWT a Argo vychází z dříve zavedených a osvědčených principů, čili nadále dochází k rozdělování zákazníků, k rezervacím transportů prostřednictvím rezervačního systému, k poskytování ochranných cen a k vytváření „ceníků Carpathia“.[200]

114.  Soutěžitel RCA se zároveň stává správcem rezervačního systému.[201] Partneři spolupráce měli zajištěn přímý přístup do rezervačního systému, soutěžitel Interfracht přímým partnerem nebyl (přestože tuto ambici měl[202]) a rezervace činil prostřednictvím partnerů.[203] Soutěžitelé řešili způsob „ochrany“ zákazníků jak stávajících, tak i nově získaných, a chtěli tím předcházet konfliktním situacím při rezervacích transportů, ke kterým docházelo v závěrečném období předchozího projektu Carpathia/Sylvania.[204]

115.  V rámci nového projektu Carpathia byl při rozdělování zákazníků i nadále využíván rezervační systém[205] přičemž transporty byly rezervovány obvyklým způsobem (s nahlášením dohodnutých údajů, jako NHM, atd.).[206] Používání rezervačního systému pak má Úřad prokázáno až do 10. 6. 2013,[207] neboť z další komunikace z 25. 6. 2013 již plyne jeho nefunkčnost.[208] To potvrzuje rovněž email z 12. 7. 2013.[209]

116.  Dalším totožným aspektem spolupráce soutěžitelů při rozdělování zákazníků  v rámci projektu nová Carpathia, jako u předchozího projektu Carpathia/Sylvania, bylo poskytování ochranných cen a podávání „krycích“ nabídek s ochrannými cenami.[210] Soutěžitel AWT tuto komunikaci zpravidla přeposílal soutěžiteli Interfracht.[211]

117.  Po ukončení ovládání ze strany soutěžitele AWT společnost Interfracht vykazuje funkční samostatnost,[212] ale oba, od daného okamžiku již nezávislí soutěžitelé, i nadále úzce spolupracovali. Z jejich dřívější komunikace  z května/června  2010 plyne, že  se  (tehdy ještě v rámci příslušnosti k soutěžiteli AWT) jejich zástupci bilaterálně potkávali a řešili rezervace transportů a jejich rozdělení, resp. řešili jak předcházet konfliktním situacím.[213] V rámci nového projektu Carpathia si oba soutěžitelé mj. poskytují krycí nabídky s ochrannými cenami tak, aby rezervované transporty té které společnosti zůstaly tímto způsobem alokovány.[214] Obdobným způsobem, byť ne tak často, však komunikuje soutěžitel Interfracht ohledně ochranných cen a podávání „krycích“ nabídek i se soutěžitelem RCA.[215]

118.  V novém projektu Carpathia stále existovaly a byly používány „ceníky Carpathia“, které si soutěžitelé navzájem posílali.[216] Soutěžitelé se rovněž stále potkávali za účelem projednání různých záležitostí.[217]

119.  V rámci pokračující spolupráce někdy docházelo k situacím, že určitý transport provedl soutěžitel, který jej ale provést neměl.[218] Důvodem byl obvykle neúplný nebo nepřesný záznam údajů v rezervačním systému. Tyto záležitosti však soutěžitelé dokázali vzájemně vyřešit, což jen dokládá respektování zavedeného schématu rozdělení zákazníků.[219] Ke konci spolupráce (v 1. pol. roku 2013) docházelo ke konfliktním situacím častěji.[220]

120.  Výše popsanou spolupráci soutěžitelů RCA, AWT, Argo a Interfracht při ochraně a rozdělování zákazníků v rámci projektu nová Carpathia má Úřad prokázánu minimálně do 10. 6. 2013, neboť k tomuto dni fungoval a byl využíván rezervační systém (viz výše). Rezervační systém byl jedním ze základních nástrojů, jenž sloužil k realizaci popsaných protisoutěžních praktik, ať už v projektu Carpathia/Sylvania, nebo v novém projektu Carpathia.[221]

III.  9.

Shrnutí skutkových zjištění

121.  Úřad shrnuje, že v období od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013 má prokázánu existenci a fungování spolupráce, jejímž primárním záměrem bylo omezit vzájemnou konkurenci v rámci projektů Carpathia, Sylvania a nová Carpathia. Na této spolupráci participovali po celou dobu jejího trvání soutěžitelé RCA, AWT, ARGO, soutěžitel Spedica od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 a soutěžitel Intefracht od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013. Spolupráce se týkala rozdělování a ochrany stávajících zákazníků jednotlivých soutěžitelů, kteří měli zájem přepravovat zboží prostřednictvím ucelených vlaků v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nového projektu Carpathia, a směřovala především k tomu, aby pro určité zákazníky prováděl přepravy předem dohodnutý soutěžitel. K dosažení sledovaného záměru soutěžitelé sdíleli informace o zákaznících a transportech, poskytovali si krycí nabídky s ochrannými cenami, používali za tím účelem vytvořené on-line rezervační systémy, atd.

122.  Chování soutěžitelů v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia po celé vymezené časové období, případně v období jejich zapojení do těchto projektů, bylo založeno na společném plánu s cílem omezit či eliminovat vzájemnou konkurenci při poskytování spedičních služeb v rámci provozu uceleného vlaku v daných relacích, a to především formou rozdělení a ochrany svých zákazníků.

IV.          Relevantní trh

123.  Zákon   v  §  2  odst.  2  definuje  relevantní  trh   jako  trh  zboží,[222] které  je  z  hlediska      své charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné,  a  to  na  území,  na  němž  jsou  soutěžní  podmínky  dostatečně  homogenní   a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh se tedy vymezuje z hlediska věcného (výrobkového), geografického a časového.[223]

IV. 1.

Věcný relevantní trh

124.  Jak již bylo uvedeno v Kap. II., vykonávají všichni účastníci řízení činnosti v oblasti nákladní železniční přepravy a zasílatelství. Tyto oblasti lze vzájemně odlišit, zároveň je ale mezi nimi velmi úzká vazba. Zasílatelství (též spedice) spočívá v zajištění komplexních služeb za účelem přepravení zboží z místa na místo, tedy včetně nejrůznějších s tím spojených činností jako je skladování, překládka zboží, obstarání průvodních formalit, celních deklarací, apod.[224] 

Samotná přeprava pak představuje nutný vstup pro výkon zasílatelství a jde především o fyzické přemístění zboží z bodu A do bodu B.[225] Není přitom rozhodující, zda k přepravě dojde pomocí třetí osoby, nebo s využitím vlastních přepravních prostředků speditéra.

125.  Komise i národní soutěžní úřady ve své rozhodovací praxi rozlišují zpravidla mezi přepravou vnitrostátní a mezinárodní, a podle druhu použitého dopravního prostředku mezi přepravou leteckou, pozemní a lodní.[226] Uvedené obecné členění vychází ze základní charakteristiky jednotlivých   typů  přepravy,  zároveň   však  tato  segmentace  není  pojímána  absolutně.   V hranicích kontinentální Evropy jsou si nejblíže přeprava po silnici a po železnici.

126.  Co se potenciální zastupitelnosti nákladní silniční a železniční přepravy týče, hlavní zřetel je třeba brát na druh, objem a charakteristiku zboží, dále na vzdálenost, na kterou má být přepraveno, hustotu a kvalitu silniční/železniční sítě, aj. Velmi důležitý aspekt představuje existence nákladní vlečky u zákazníka. Na první pohled jsou zřejmé naprosto rozdílné požadavky na přepravu velkých objemů těžkých, sypkých nebo nebezpečných nákladů pro rozsáhlé průmyslové provozy vybavené vlastní vlečkou,[227] u nichž by jinak bylo ekonomicky a technicky velmi obtížné zajistit stejné podmínky dodávek formou silniční přepravy, srovnáme-li je například s dodávkami běžného spotřebního zboží (např. domácích spotřebičů a elektroniky), kde bude možnost substituce železniční přepravy ve prospěch přepravy silniční snáze proveditelná.

127.  Pokud jde o zastupitelnost přeprav s využitím ucelených vlaků (block train services) a vlakovou přepravou jednotlivých zásilek (single wagon train services), je jako hlavní diferencující kritérium především uváděn rozsah organizačně-technických činností potřebných k sestavení vlaku s kusovými zásilkami,[228] což je činnost logisticky a ekonomicky náročnější, než vypravení vlaku s homogenním typem zboží, jedoucí od jediného odesilatele k jedinému adresátovi.[229]

128.  Výše popsané úvahy shrnují, jak obtížné může být exaktní vymezení vzájemné substituce, což ve svých rozhodnutích výslovně zmiňuje i Komise.[230] Řadu otázek v nich proto nechává buď otevřenou, protože je v konkrétním případě nebylo nutné více rozebírat, anebo se přiklání k aplikaci přístupu „case-by-case approach“, tedy k posouzení provedenému zcela dle konkrétních okolností řešené věci. K tomu se nyní přiklání i Úřad.

129.  Vlakový projekt Carpathia/Sylvania i nový projekt Carpathia byl v první řadě pravidelným vlakovým spojením v dané geografické relaci. Zájmem soutěžitelů bylo sestavovat jej jako vlak ucelený/systémový, tzn. naložený homogenním zbožím pro jediného adresáta či alespoň sestavený ze skupin vozů, to však nevylučovalo sestavení a vypravení konkrétního vlaku se zařazenými kusovými zásilkami na jednotlivých vagónech.[231] V tomto ohledu se provozovatelé snažili minimalizovat dobu potřebnou pro shromáždění potřebného počtu zásilek, neboť s tím spojené čekání mohlo zvyšovat náklady na vypravení konkrétního vlaku.[232] Po dosažení potřebné velikosti nákladu (ideálně při nejvyšším možném vytížení)  vlak vyjel a pokračoval bez dalších řadicích prací do stanice určení. Rozhodujícím faktorem byla plynulost jízdy a zároveň co možná nejrychlejší dosažení cílové stanice.

130.  Úřad se však nechce pouštět do zbytečně podrobné segmentace, a byť v žádném případě nehodlá rezignovat na korektní přístup v otázce relevantního trhu, pro účely tohoto rozhodnutí není jeho přesné vymezení nezbytné. Důvodem je i skutečnost, že posuzované jednání soutěžitelů spočívalo v naplňování dohody mající narušení soutěže jako svůj cíl (podrobně viz dále, Kap. V.).[233]

131.  Soutěžitelé nabízeli v rámci projektů Carpathia/Sylvania a nová Carpathia komplexní zasílatelské služby s využitím konkrétních ucelených vlaků. Zákazníkům byly vlakové projekty prezentovány jako přeprava v dané geografické relaci s využitím pravidelně vypravovaného vlaku, který na trase mezi odesílací a konečnou (rozřazovací) stanicí již nestaví, což umožňuje snížit náklady a nabízet atraktivní ceny.[234] Zákazníci byli dobře obeznámeni s trasou vlaku a jejich požadavkem bylo doručení zboží právě v této relaci, přičemž služeb předmětných vlakových projektů využívali pravidelně a opakovaně, nahodilé přepravy byly spíše okrajovou záležitostí.[235]

132.  Úřad shrnuje, že na základě všech výše podaných úvah vymezil dotčený relevantní trh jako nákladní železniční přeprava a zasílatelství související s vlakovými projekty Carpathia/Sylvania a novým projektem Carpathia. K tomu Úřad dodává, že v maximální možné míře zohlednil specifika konkrétního případu, a že tento přístup k vymezení dotčeného relevantního trhu zvolil proto, že dle jeho názoru jednak nejlépe vystihuje a odpovídá podstatě posuzovaného protisoutěžního jednání a dále je in favorem dotčených soutěžitelů.[236]

IV. 2.

Geografický relevantní trh

133.  Jestliže Úřad v předcházejících odstavcích konstatoval, že hodlá z věcného hlediska dotčený relevantní trh prostřednictvím vlakových projektů Carpathia/Sylvania, resp. nový projekt Carpathia, je tím fakticky dán i jeho geografický rozměr, neboť uvedené vlaky byly provozovány v jediné geografické relaci.[237]

134.  Trasa projektů ucelených vlaků se v celém průběhu trvání spolupráce neměnila. Jednalo se primárně o region střední Evropy, […obchodní tajemství…]).[238]

135.  Časové hledisko při uvedeném věcném a geografickém vymezení spadá v jedno s časovým vymezením provozu vlakových projektů, tj. období 7/2004 - 6/2013. Výkony (frekvence vypravování, objemy přeprav) v průběhu provozu obou vlaků kolísaly,[239] to však na vymezení relevantního trhu nemá vliv.

IV. 3.

Postavení soutěžitelů na relevantním trhu

136.  Vzhledem k povaze posuzovaného protisoutěžního jednání a věcnému vymezení relevantního trhu se Úřad nezabýval určením tržních podílů jednotlivých soutěžitelů. Pro právní posouzení jejich jednání nejde o rozhodující aspekt. Jen ve stručnosti lze zmínit, že jeden ze spolupracujících soutěžitelů (RCA) je národním železničním dopravcem, další soutěžitelé (AWT, Argo, Interfracht a Spedica) patřili v relevantním období[240] mezi lety 2004 – 2013 k významným subjektům v oblasti (nejen) železniční přepravy a zasílatelství v regionu

střední Evropy.[241]

IV.  4.

Dopad na relevantní trh

137.  Úřad konstatuje, že spolupráce soutěžitelů se vztahovala k projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia a neměla přímou souvislost s dalšími obdobnými vlakovými projekty či jinými ekonomickými aktivitami soutěžitelů. Spoluprací soutěžitelů tak byly ovlivněny podmínky přepravy zboží pro zákazníky jen v rámci uvedených vlakových projektů a tyto projekty jsou relevantním trhem.

V.            Právní hodnocení zjištěných skutečností

138.  Pro účely právního hodnocení Úřad podotýká, že z hlediska souladu posuzovaného jednání se soutěžními pravidly nepovažuje za problematickou tu spolupráci soutěžitelů, která byla nezbytná pro samotnou realizaci projektu, zajištění dispečinku, apod. Úřad shledal v kontradikci se soutěžním právem až praktiky týkající se rozdělování zákazníků, rezervací, podávání krycích nabídek, atd. Jen toto jednání bude předmětem právního posouzení.

V. 1.

Obecná zákonná a judikatorní východiska

139.  Dle § 3 odst. 1 ZOHS[242] jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Materiálně stejný zákaz je obsažen v čl. 101 SFEU, podle něhož jsou s vnitřním trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení  hospodářské  soutěže  na  vnitřním  trhu.  Ustanovení  čl. 101 SFEU tedy postihuje jen ta jednání, která mohou ovlivnit obchod mezi  členskými státy, nicméně substantivní výklad je v zásadě stejný a judikatura evropských soudů je tak plně využitelná i při výkladu práva národního.

140.  Použití čl. 101 a čl. 102  SFEU  pak  je  národním  soutěžním  úřadům  přímo  uloženo  článkem 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003, které upravuje provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených SFEU, a to tehdy, pokud soutěžní úřad aplikuje národní právo  na  zmíněná  zakázaná  jednání, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy.     Z aplikace čl. 101 a čl. 102 SFEU pro Úřad plyne mimo jiné povinnost zabývat se dopady, či reálnou potencialitou takového dopadu, konkrétního posuzovaného jednání na obchod mezi členskými státy.

141.  Pojem „dohoda soutěžitelů“, která může ovlivnit hospodářskou soutěž, je z hlediska projevu vůle vykládán široce. Taková dohoda může mít jakoukoliv formu a nemusí být sjednána jako právně závazná. Dohodou je jakýkoliv konsenzuální projev určitého okruhu soutěžitelů, ze kterého vyplývá společná vůle omezit vlastní svobodu při rozhodování a jednání v rámci hospodářské soutěže, a toto soutěžní chování sjednotit.[243] Není přitom nutné striktně kvalifikovat jednání soutěžitelů jako dohodu nebo jako jednání ve vzájemné shodě, neboť obě formy koluze představují pouze různé formy narušení hospodářské soutěže identicky postižitelné podle téhož ustanovení.[244] Pro naplnění pojmu dohoda přitom postačí i konkludentní jednání.[245]

142.  Jak § 3 odst. 1 ZOHS, tak čl. 101 SFEU shodně rozlišují mezi dohodami cílovými a efektovými. V rámci těchto kategorií se mohou protisoutěžní ujednání podle okolností případu lišit a vykazovat různou míru závažnosti. Specifickou kategorií jsou dohody označované jako hardcore. Jejich typickým příkladem jsou dohody o koordinaci cen, rozdělení trhu, omezení výroby, apod., tedy dohody, u nichž je na první pohled zřejmá snaha soutěžitelů hospodářskou soutěž narušit a získat pro sebe výhody, kterých by férovým způsobem, tedy bez protisoutěžní koordinace, nedosáhli. Tyto dohody mají již ze své podstaty vždy škodlivý dopad hospodářskou soutěž a její narušení jako svůj cíl.[246] Představují tedy nejzávažnější hrozbu pro funkční hospodářskou soutěž.[247]

143.  Na základě opatřených důkazů a zjištěného fungování spolupráce v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nového projektu Carpathia Úřad dospěl k závěru, že soutěžitelé uzavřeli zakázanou protisoutěžní dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU. Soutěžitelé dosáhli takové míry vzájemného konsensu o svém budoucím chování na trhu, že byly splněny výše popsané předpoklady pro kvalifikaci jejich jednání jako dohody stricto sensu.

144.  Jednání soutěžitelů v rámci zmíněných projektů již od počátku vykazovalo vysokou míru koordinace a sledovalo konkrétní záměr, spočívající ve vytvoření schématu pro rozdělování zákazníků. Při sledování uvedeného záměru soutěžitelé činili potřebné kroky, tzn. vzájemně komunikovali, osobně se scházeli, vyměňovali si informace, atd. Výsledek jednání rovněž zachytili písemně v dokumentu, který lze na první pohled kvalifikovat jako smlouvu. Tento dokument představoval, mimo jiné, i formální základ protisoutěžní spolupráce, nicméně protisoutěžní dohoda zúčastněných soutěžitelů, v nejširším slova smyslu, měla podstatně ucelenější charakter a neomezovala se jen na záležitosti ve zmíněném dokumentu výslovně zakotvené.

145.  Při posuzování zakázané dohody je třeba se rovněž zabývat její materiální stránkou. Musí se tedy jednat o takový úkon soutěžitelů, který je přímo zaměřený k vyvolání určitého a předem očekávaného protisoutěžního následku, resp. je takový následek objektivně způsobilý přivodit, a to v míře vyšší než zanedbatelné (k posouzení podmínek de minimis viz níže).

146.  Úřad má naplnění materiální stránky prokázáno. Dohoda byla nejen objektivně způsobilá hospodářskou soutěž narušit, ale navíc byla reálně a průběžně plněna a měla dopad na vymezeném relevantním trhu. Primárním cílem soutěžitelů bylo rozdělit si podle předem dohodnutého schématu zákazníky, kteří zamýšleli realizovat přepravu zboží v rámci vlakového projektu Carpathia/Sylvania, resp. nového projektu Carpathia. Transport měl pro zákazníka zajistit dohodnutý soutěžitel a ostatní soutěžitelé nesměli na tohoto zákazníka a zakázku „útočit“, jinými slovy mu nabídnout výhodnější podmínky přepravy.

147.  Na ujednání o rozdělení zákazníků byla navázána ujednání cenová, jejichž smyslem bylo zajistit fungování celého schématu protisoutěžní kooperace. Soutěžitelé záměrně na základě cenových ujednání podávali horší nabídky a koordinovaně zvyšovali ceny přepravy tak, aby zákazník „zůstal“ určenému soutěžiteli. Kombinace obou zmíněných cílových protisoutěžních praktik, to jest rozdělování zákazníků spojené s cenovým ujednáním, je ilustrativním příkladem dohody, mající narušení hospodářské soutěže jako svůj cíl (by object restriction).

148.  Mimo již zmiňované smluvní zakotvení některých aspektů vzájemné spolupráce svědčí o komplexním charakteru dohody rovněž používání rezervačních systémů. Jejich používání dokládá promyšlenou koncepci k naplnění sledovaného záměru. Rezervační systémy významně přispěly k vyšší efektivitě protisoutěžní koordinace.

149.  Inherentní součástí komplexních dohod narušujících hospodářskou soutěž pravidelně bývá výměna obchodně citlivých informací. Soudy navíc konstantně judikují, že k výměně citlivých informací nemusí nutně docházet na oboustranné bázi (exchange), ale dokonce stačí jejich jednostranné poskytnutí soutěžitelem (disclosure).[248] Úřad má takovou výměnu informací prokázánu i v právě posuzované věci. Docházelo k ní jak při osobních schůzkách a jednáních, tak formou elektronické  komunikace.  Jejím  obsahem  byly  nejrůznější  záležitosti  spojené s fungováním a udržením protisoutěžní spolupráce v zavedené podobě (např. informace k rezervačnímu systému, k požadavkům zákazníků na přepravu, ke krycím nabídkám a cenám, atd.).[249]

150.  Na základě opatřených důkazů a zjištěných skutečností týkajících se  spolupráce soutěžitelů  v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nového projektu Carpathia Úřad kvalifikoval soutěžiteli uzavřenou protisoutěžní dohodu jako dohodu cílovou (by object), ve smyslu  § 3  odst. 1 ZOHS 360 a čl. 101 SFEU.

V. 2.

Kontinuita protisoutěžního jednání a trvající delikt

151.  Již v rámci popisu zjištěných skutečností v Kap. III. se Úřad vyjádřil v tom smyslu, že jednání soutěžitelů týkající se rozdělování a ochrany zákazníků v rámci projektů ucelených vlaků,  tedy projektů Carpathia/Sylvania a poté v novém projektu Carpathia, považuje za jednání jediné a kontinuální, vymezené obdobím od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013 v případě soutěžitelů RCA, AWT a ARGO, od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 u soutěžitele Spedica a od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013 u soutěžitele Intefracht.

152.  Úřad zkoumal jednání soutěžitelů rovněž v období před 1. 7. 2004, neboť v leniency žádosti RCA byl jako začátek spolupráce uveden rok 2003. Z předložených důkazů je zřejmé, že mezi soutěžiteli k určitým kontaktům před 1. 7. 2004 docházelo. Ve vztahu k později nastavenému způsobu protisoutěžní spolupráce však jejich povaha a intenzita nebyla taková, aby Úřad již toto jednání mohl  kvalifikovat  jako  uzavření  dohody.  Naopak  důkazy  týkající  se  období, v němž došlo k uzavření smlouvy o spolupráci, představují zcela konkrétní vyjádření vůle soutěžitelů nezákonným způsobem koordinovat své chování. K materializaci této vůle došlo ve zmíněném dokumentu ze dne 1. 7. 2004. Toto datum se proto Úřad rozhodl stanovit jako počátek posuzovaného nezákonného jednání.

153.  Obecně lze jednotu skutkových okolností posoudit především ve světle soutěžiteli sledovaného celkového plánu, resp. jednotícího záměru, a dále podle obsahové a časové souvislosti všech dílčích jednání, jimiž byl tento plán naplňován.[250] Úřad proto u jednotlivých soutěžitelů zkoumal, nejen pro účely právní kvalifikace, ale rovněž pro vyvození odpovědnosti (viz dále), zda a jakým způsobem k naplnění společného plánu přispěli.

154.  Úřad v první řadě konstatuje, že v předchozích kapitolách popisované a chronologicky řazené okolnosti týkající se vzniku projektu Carpathia, vzniku propojeného projektu Sylvania, ukončení projektu Carpathia/Sylvania a počátku nového projektu Carpathia spadají do jednoho a téhož komplexního protisoutěžního jednání. Projekt Sylvania byl záměrně vytvořen jako „doplňkový“ projekt a se slabším postavením vůči projektu Carpathia. Projekt nová Carpathia byl přímým pokračováním původního projektu Carpathia. O tomto se dotčení soutěžitelé nejen výslovně dohodli, ale i při posouzení relevantních okolností je spojitost a návaznost v jednání a celkový neměnný koncept protisoutěžní spolupráce dobře patrný. Od hlavního záměru rozdělit si zákazníky, přes doprovodná cenová ujednání a podávání krycích nabídek, až po využívání rezervačních systémů zůstaly veškeré charakteristické prvky protisoutěžní spolupráce stejné. Taktéž samotné projekty ucelených vlaků byly v technických aspektech v podstatě identické, stále se jednalo o společný projekt uceleného nákladního vlaku, jímž bylo přepravováno zboží v dané relaci/koridoru.[251]

155.  Bližší zkoumání relevantních skutkových okolností a odpovídajících důkazů tak vede přesvědčivě k závěru, že ukončení jedné spolupráce a vznik další vykazuje bezprostřední návaznost, dokonce přímo vzájemnou inspiraci a převzetí osvědčených modelů protisoutěžního chování. Kontinuitu protisoutěžní spolupráce dokládá i velmi krátký časový úsek mezi projekty Carpathia/Sylvania a novým projektem Carpathia, během nějž docházelo k jednáním o další spolupráci se záměrem navázat na tu předchozí.

156.  Pokud už k nějaké změně na základě vzájemných jednání došlo, například v subjektu odpovědném za provoz rezervačního systému, pak nejde o odlišnost takové povahy, aby odůvodňovala potenciální vymezení samostatného skutku a potřebu samostatného právního posouzení. Jedinými relevantními změnami jsou pouze změny v okruhu soutěžitelů, kteří se protisoutěžní spolupráce účastní v různých časových obdobích (viz dále, Odpovědnost účastníků řízení).[252]

157.  Na základě prokázané kontinuity nezákonného jednání v rámci dotčených vlakových projektů Úřad toto jednání (dohodu) soutěžitelů kvalifikoval jako jeden trvající delikt. Podstata trvajícího deliktu je konstantně traktována jak judikaturou národní,[253] tak evropskou.[254] Úřad shledal, že na počátku nezákonné spolupráce byla dohoda soutěžitelů o tom, že si v rámci realizovaného vlakového projektu budou rozdělovat zákazníky. Zároveň se dohodli na způsobu a nástrojích, jak toho v praxi dosáhnout (krycí nabídky, rezervační systém, atd.). Po celé vymezené období byl tento plán a jednotící záměr dodržován a dohodnutým způsobem naplňován, a to i tehdy, pokud se do nezákonné spolupráce zapojil v jejím průběhu nový soutěžitel. Žádná událost tak neměla vliv na existenci (trvání) jednotícího záměru a na praktiky a schémata chování určená k jeho naplňování.

158.  Pro naplnění trvajícího deliktu je také nezbytné prokázat, že participující soutěžitelé si byli vědomi, že svým chováním uskutečňují nebo přispívají k naplnění jednoho a téhož společného plánu.[255] V daném případě má Úřad tuto vědomost u všech soutěžitelů, kteří se protisoutěžní spolupráce účastnili, za prokázanou. Plyne to zejména z povahy jejich vzájemné komunikace a chování.

159.  Skutečnost, že v průběhu času docházelo ke změnám v oblasti participace některých soutěžitelů na protisoutěžním jednání (Spedica, Interfracht), na výše uvedeném ničeho nemění. Tito soutěžitelé, kteří nebyli hlavními partnery protisoutěžní spolupráce, se do ní zapojili sice s menší intenzitou a po kratší časové období, tyto aspekty však budou zohledněny při stanovení výše pokuty (viz dále).

160.  Ze zjištěných skutkových okolností plyne různá míra participace jednotlivých soutěžitelů na protisoutěžní spolupráci. Bez ohledu na to však získané důkazy prokazují, že každý ze soutěžitelů nejen věděl a byl srozuměn s tím, jak celý systém rozdělování zákazníků funguje,[256] ale především měl zájem na tom, aby tímto způsobem fungoval i nadále,[257] neboť z něj každý soutěžitel profitoval.[258]

161.  Hlavní výhodu pro spolupracující soutěžitele, oproti stavu nenarušeného konkurenčního prostředí, představovala možnost rezervovat si zákazníka, resp. transport, tedy situace, kdy se soutěžitel nemusel obávat, že by na „jeho“ transport mohl zaútočit některý konkurent a pomocí výhodnějších podmínek jej získat pro sebe. Tuto nosnou myšlenku nezákonné spolupráce pak soutěžitelé společně udržovali a rozvíjeli po celé období trvání projektu. Žádný z nich se nesnažil zavedený systém „rozbít“ a pokračovat, v rámci předmětných vlakových projektů, v ryze nezávislém, koluze prostém soutěžním chování.

162.  Všichni participující soutěžitelé byli dobře obeznámeni s tím, že rezervační systém je nástrojem, s jehož pomocí je rozdělování zákazníků realizováno. Především věděli, jaké účinky má zápis transportu do tohoto systému, resp. co je třeba učinit, pokud se na ně obrátí zákazník, jehož transport již byl rezervován některým ze spolupracujících soutěžitelů. Právě tím, že respektovali tyto rezervace a v případě potřeby se informovali a podávali krycí nabídky, soutěžitelé plnili a respektovali vzájemnou dohodu. Je tím prokázána jejich vlastní vědomost jak o konkrétních protisoutěžních aktivitách, tak o společném záměru a celkovém plánu. Byť není pro naplnění skutkové podstaty deliktu uzavření kartelové dohody subjektivní stránka rozhodující, z důkazů odkazovaných výše jasně plyne, že soutěžitelé popsaným protisoutěžním způsobem spolupracovali úmyslně.[259]

163.  V obráceném gardu k předchozím závěrům o vědomosti všech soutěžitelů ohledně jejich participování na protisoutěžní spolupráci Úřad konstatuje, že neshledal, že by některý z jím popisovaných a posuzovaných prvků chování soutěžitelů, jež společně tvoří skutkový děj odehrávající se v intencích jednotícího záměru, vykazoval takovou odlišnost, na jejímž základě by bylo možné říci, že daný aspekt chování soutěžitele nelze, ani parciálně, pod společný plán subsumovat a jedná se proto o součást jiného skutku.

164.  Úřad má závěr o účasti všech soutěžitelů na jednom komplexním protisoutěžním jednání a zároveň o jejich vědomosti, že se účastní nezákonné dohody, prokázán na základě značného množství přímých i nepřímých důkazů. Přesvědčivost celého důkazního materiálu podporuje skutečnost, že část důkazů byla předána v rámci leniency žádostí a část jich byla získána přímo u soutěžitelů v rámci šetření na místě. Veškeré důkazy se přitom vzájemně doplňují a podporují Úřadem přijaté závěry.[260]

165.  Závěrem této subkapitoly Úřad shrnuje, že protisoutěžní spolupráci v rámci projektu Carpathia/Sylvania a v rámci nového projektu Carpathia kvalifikoval jako zakázanou dohodu  s cílem narušit hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU s dobou trvání od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013, jejímž uzavřením a plněním došlo ke spáchání trvajícího správního deliktu ve smyslu § 22a odst. 1 písm. b) zákona.

V. 3.

Ovlivnění obchodu mezi členskými státy

166.  Dikce čl. 101 SFEU označuje jako neslučitelné s fungováním vnitřního trhu ty dohody, které jsou způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy. Úřad se v posuzovaném případu zabýval otázkou, zda má aplikovat rovněž čl. 101 SFEU, tedy zda výše popsané jednání má vliv na obchod mezi členskými státy ve smyslu zmíněného článku. Vycházel přitom zejména ze soft law přijatého Komisí za účelem vysvětlení konceptu ovlivnění obchodu mezi členskými státy, konkrétně z dokumentu „Guidelines on the effect on trade concept contained in Articles 81 and 82 of the Treaty“.[261]

167.  V souladu s Guidelines on trade  a relevantní judikaturou se Úřad zaměřil na zkoumání, zda   v posuzovaném případě (a) docházelo k přeshraničním ekonomickým aktivitám, (b) zda dohoda byla objektivně způsobilá zmíněné ekonomické aktivity ovlivnit, resp. ovlivnila, a (c) zda toto ovlivnění vykazovalo prvek dostatečnosti/významnosti.[262]

168.  Dohoda soutěžitelů byla uzavřena v souvislosti s poskytováním služeb v oblasti nákladní železniční přepravy a zasílatelství, kdy zboží bylo v České republice naloženo na ucelený vlak, který jej poté pokračoval […obchodní tajemství…].[263]

169.  Výkony vlaku v průběhu trvání nezákonné dohody kolísaly, nicméně například v letech 2007 a 2008, kdy přepravy  kulminovaly,  bylo  standardně  vypravováno  […obchodní tajemství…].[264] Nezákonná spolupráce soutěžitelů trvala téměř 9 let a v jejím rámci bylo přepraveno více […obchodní tajemství…]. Spolupracující soutěžitelé pocházeli především z České republiky, byl však mezi nimi i rakouský národní dopravce.

 170.  Na základě popsaných okolností Úřad konstatuje, že podmínku aplikace čl. 101 SFEU spočívající v ovlivnění obchodu mezi členskými státy má ve vztahu k posuzovanému protisoutěžnímu jednání za splněnou.

V. 4.

Posouzení podmínek de minimis

171.  Dle § 3 odst. 1 ZOHS dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. Kritéria zanedbatelného dopadu dohod na hospodářskou soutěž jsou blíže stanovena v dokumentu Oznámení Úřadu o dohodách, jejichž dopad na soutěž je zanedbatelný (dále též „Oznámení“).[265] Obdobný přístup k aplikaci čl. 101 SFEU již mnohem dříve ve své rozhodovací praxi přijala EK a potvrdily evropské soudy.[266] V současné době je uplatnění pravidla de minimis upraveno v tzv. „De minimis notice“.[267]

172.  Jak národní, tak evropský přístup k doktríně de minimis[268] je založen na premise, že k jejímu uplatnění nemůže dojít u jednání typu hardcore (viz výše), i když by jinak byla splněna kritéria tržního podílu („safe harbour“) stanovená Oznámením, resp. Oznámením EK.[269] Jelikož Úřad výše konstatoval, že dohoda soutěžitelů vyloučila soutěž na celém vymezeném relevantním trhu, nepřichází uplatnění pravidla de minimis v úvahu.

V. 5.

Posouzení podmínek pro vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 4 zákona a čl. 101/3 SFEU

173.  Jak § 3 odst. 4 zákona, tak čl. 101 odst. 3 SFEU umožňuje za tam stanovených podmínek vynětí ze zákazu dohod, vyjádřeného v § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU.[270] Břemeno prokázání splnění těchto podmínek leží na účastnících řízení, ti však jejich splnění neprokázali. Úřad splnění potřebných podmínek u posuzované dohody neshledal.

V. 6.

Odpovědnost účastníků řízení

174.  Zákon o ochraně hospodářské soutěže zakazuje a sankcionuje dohody mezi soutěžiteli. Soutěžitelé jsou tedy primárními adresáty norem soutěžního práva, nicméně porušení soutěžních pravidel je nutné vždy přisuzovat určité fyzické nebo právnické osobě, neboť pouze s ní je možné vést správní řízení. Jak uvádí unijní judikatura: „…  pro účely uplatnění     a výkonu rozhodnutí Komise v oblasti práva hospodářské soutěže je nezbytné označit jako osobu, jíž je rozhodnutí určeno, entitu s právní subjektivitou.“[271]

175.  Základním pravidlem je tedy princip osobní odpovědnosti (personal responsibility),[272] jehož podstatou je přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání té fyzické nebo právnické osobě, která provozuje podnik právě v době jeho účasti na kartelové dohodě.[273] V rámci principu osobní odpovědnosti dochází k přechodu odpovědnosti za protisoutěžní jednání na právního nástupce (legal continuity), typicky v případě spojení soutěžitelů.[274]

176.  Jelikož mezi ukončením protiprávního jednání a vydáním sankčního rozhodnutí může uplynout značná doba, během níž mohou nastat nejrůznější strukturální a majetkové změny v rámci soutěžitele, byl princip osobní odpovědnosti judikaturou doplněn o princip ekonomické kontinuity (economic continutity).[275] Jeho smyslem je zajištění effet utile soutěžního práva v těch případech, kdy by díky těmto změnám mělo například dojít k uložení pokuty subjektu, u něhož však panují oprávněné pochybnosti o možnosti pokutu vůbec uhradit, apod.[276] V takových případech by pokuta postrádala prvek odstrašení (deterrent effect).[277]

177.  Za určitých okolností je možné odpovědnost za protisoutěžní jednání dceřiné společnosti přičítat společnosti mateřské, jež se sice jednání přímo neúčastnila, ale byla vůči společnosti dceřiné v pozici subjektu ovládajícího. Dceřiná společnost v takovém případě neurčuje samostatně vlastní chování na trhu, ale sleduje strategii určenou mateřskou společností.       K takovému závěru lze dospět na základě posouzení hospodářských, organizačních  a právních vazeb spojujících oba subjekty.[278] Pokud například mateřská společnost přímo nebo nepřímo vlastní celý základní kapitál dceřiné společnosti nebo jeho dostatečně významnou část, uplatní se vyvratitelná domněnka o výkonu rozhodujícího vlivu a tedy závislém chování  

dceřiné společnosti.[279] Jestliže za výše popsaných okolností obstojí závěr, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jednu hospodářskou jednotku, resp. jednoho soutěžitele, může být rozhodnutí ukládající pokutu adresováno mateřské společnosti, bez nutnosti prokazovat její přímé zapojení do nezákonného jednání.[280]

178.  V předcházejícím odstavci zmíněné hospodářské, organizační a právní vazby mezi oběma subjekty pak mohou spočívat v různých aspektech, nemusí se dokonce jednat o vlastnictví alespoň prosté většiny základního kapitálu dceřiné společnosti. S obchodním podílem mohou být spojena různá zvláštní oprávnění například ve vztahu k obsazování určitých orgánů společnosti, apod.[281] Zároveň však není nutné, aby mateřská společnost skutečně využívala svých práv a ukládala dceřiné společnosti, jak má na trhu reálně jednat. V tomto ohledu stačí, pokud obě sledují společnou obchodní politiku, jejíž existenci lze dovodit ze vzájemných právních a ekonomických vazeb.[282]

179.  Jak Úřad uvedl v kapitole týkající se popisu účastníků řízení a vymezení soutěžitelů, docházelo v průběhu výše popsaného jednání k různým změnám v jejich struktuře. Některé subjekty zanikly a mají právní nástupce, u jiných se změnilo ovládání v důsledku převodů obchodních podílů, apod. Úřad zde proto podrobně vysvětlí, k jakým změnám došlo, proč vede řízení s konkrétními účastníky a koho Úřad činí odpovědným za posuzované protisoutěžní jednání.

Soutěžitel RCA

180.  Společnost RCA je ve struktuře rakouského národního dopravce ÖBB nejvýše postaveným subjektem pro oblast nákladní přepravy, zasílatelství a souvisejících činností. V průběhu celého vymezeného časového období, v němž docházelo k protisoutěžnímu jednání, tj. od 1. 7. 2004 do 10. 6. 2013, byla v postavení ovládající osoby vůči dalším společnostem, které buď na protisoutěžním jednání plně participovaly, nebo jakkoliv přispívaly k naplnění celého protisoutěžního plánu.[283]

181.  Z uvedených důvodů Úřad činí společnost RCA odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání soutěžitele RCA za celé období jeho trvání a je jí adresováno rozhodnutí.

Soutěžitel AWT

182.  Pro posouzení jednání, účast na něm a přičtení odpovědnosti v rámci soutěžitele AWT jsou relevantními následující společnosti:

• společnost Speditrans;
• společnost Interfracht (účastník řízení);
• společnost AWT Čechofracht (účastník řízení).

183.  Důkazy vztahující se k jednotlivým fázím nezákonné spolupráce soutěžitelů dokládají, že se společnost Speditrans  přímo  účastnila  protisoutěžního  jednání  od  jeho  počátku,  tj.  od  1. 7. 2004.

184.  Dne 1. 2. 2005 byl sepsán notářský zápis o převodu celého obchodního podílu ve společnosti Speditrans na společnost AWT Čechofracht[284] a došlo tak k úplnému ovládnutí prvně uvedené společnosti.[285] Na počátku roku 2011 v důsledku vnitrostátní fúze sloučením společnost Speditrans zanikla a jediným právním nástupcem se stala společnost AWT Čechofracht.[286]

185.  Z uvedených důvodů Úřad činí společnost AWT Čechofracht odpovědnou za protisoutěžní jednání společnosti Speditrans jako jejího právního nástupce za období od 1. 7. 2004 do 31. 12. 2010 (poslední den  před  rozhodným  dnem  fúze).  Zároveň  je  však  společnost AWT Čechofracht minimálně ode dne 1. 2. 2005 odpovědná za protisoutěžní jednání společnosti Speditrans z důvodu výlučné kontroly nad uvedenou společností.[287]

186.  Dne 21. 12. 2004 vznikla společnost Interfracht. Společnost Speditrans byla od jejího vzniku až do 10. 12. 2008 jejím jediným společníkem, poté byl celý obchodní podíl převeden na společnost AWT Čechofracht.    Tento    stav    trval    do    3. 2. 2010,    kdy     společnost  AWT Čechofracht  ztrácí  majoritu   a   dále   vlastní   jen   podíl   ve   výši   50 %.   Ve   spojení s předcházejícími odstavci Úřad proto činí společnost AWT Čechofracht za období od 21. 12. 2004  do  3. 2. 2010  odpovědnou  za  protisoutěžní  jednání  společnosti  Interfracht  z důvodu výlučné kontroly nad posléze uvedenou společností.

187.  Pro období od 1. 1. 2011 do 10. 6. 2013 pak Úřad za výše popsané protisoutěžní jednání činí společnost AWT Čechofracht odpovědnou přímo, neboť v tomto období jednala prokazatelně sama a bezprostředně v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.

188.  Z uvedených důvodů Úřad činí společnost AWT Čechofracht odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání soutěžitele AWT za celé období jeho trvání a je jí adresováno rozhodnutí.

Soutěžitel Interfracht

189.  Úřad považuje společnost Interfracht za samostatného soutěžitele od 4. 2. 2010, neboť dne

3. 2. 2010 ztrácí nad společností Interfracht výlučnou kontrolu do té doby jediný společník, společnost AWT Čechofracht (viz výše).

190.  Od 4. 2. 2010 vlastnila společnost AWT Čechofracht jen obchodní podíl ve výši 50 %, zbývajících 50 % bylo rovnoměrně rozděleno mezi 2 fyzické osoby. To znamená, že společnost AWT Čechofracht již nebyla v postavení, aby mohla sama a neomezeně určovat chování společnosti Interfracht. Od 4. 2. 2010 společnost Interfracht sama rozhodovala o svém soutěžním chování[288] a účastnila se protisoutěžní spolupráce jako samostatný subjekt.

191.  Z uvedených důvodů Úřad činí společnost Interfracht odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání soutěžitele Interfracht za období od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013 a je jí adresováno rozhodnutí.

Soutěžitel Argo

192.  Pro posouzení jednání, účast na něm a přičtení odpovědnosti v rámci soutěžitele Argo jsou

relevantními následující společnosti:

• […obchodní tajemství…].

193.  Společnost […obchodní tajemství…].[289]

194.  Společnost […obchodní tajemství…][290]byla od 23. 2. 2002 do 31. 1. 2013 ovládána společností […obchodní tajemství…].

 195.  Společnost Argo Logistics byla od listopadu 1998 do srpna 2014 […obchodní tajemství…].[291]Právě společnost Argo Logistics byla […obchodní tajemství…].[292]

196.  Z uvedených důvodů Úřad činí společnost Argo Logistics odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání soutěžitele Argo za celé období jeho trvání a je jí adresováno rozhodnutí.

Soutěžitel Spedica

197.  Společnost Spedica vznikla dne 16. 7. 2007. Úřad má její zapojení do protisoutěžního jednání prokázáno v letech 2008 až 2010. V uvedeném období byly jejími společníky 3 fyzické osoby.

198.  Z uvedených důvodů Úřad činí společnost Spedica odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání soutěžitele Spedica za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 a je jí adresováno rozhodnutí.

V.  7.

Subjektivní stránka deliktu

199.  Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující soutěž je odpovědností objektivní. Zákon tedy Úřadu neukládá, aby u všech osob, které hodlá za porušení hmotněprávních ustanovení zákona sankcionovat, zkoumal zavinění.[293] Úřad nicméně subjektivní stránku posuzuje s ohledem na to, že posouzení subjektivní  stránky jednání účastníků řízení považuje za důležitou součást svých úvah o výši ukládané pokuty.

200.  Při posuzování subjektivní stránky protisoutěžního jednání vycházel Úřad z toho, že soutěžitelé vzájemně koordinovali jednání vůči zákazníkům, kteří přepravovali, resp. poptávali přepravu zboží v rámci vlakového projektu, a tím vědomě eliminovali rizika vzájemné konkurence. Museli si být vědomi nezákonného charakteru svého jednání a rovněž toho, že jejich jednání může mít za následek narušení hospodářské soutěže. Úřad proto dospěl k závěru, že všichni účastníci řízení porušili § 3 odst. 1 ZOHS 360 a čl. 101 SFEU zaviněně, a to ve formě úmyslu.

VI.          Námitky soutěžitelů a návrhy na doplnění dokazování po vydání Sdělení výhrad Soutěžitel Argo

201.  Po vydání Sdělení výhrad Úřad obdržel dvě podání soutěžitele Argo.[294] V prvním podání ze dne 13. 12. 2019 člení své námitky do okruhů, jak uvedeno níže (písm. a – i), přičemž řada argumentů se opakuje a lze je nalézt ve více okruzích. Soutěžitel rovněž navrhuje provedení některých důkazů, zejm. výslechy svědků; k návrhům na provedení důkazů se Úřad vyjadřuje na konci této kapitoly.

ad a) Nesprávné vymezení relevantního trhu

202.  Soutěžitel Argo namítá špatné věcné a geografické vymezení relevantního trhu. Dle jeho názoru mělo být součástí hlubšího prověřování chování těch společností, které v předmětné době  působily  jako  národní  dopravci,  např.  společnost  ČD  Cargo,  Cargo  Slovakia  a  MÁV Cargo, neboť tyto subjekty měly do značné míry určovat podobu daného trhu a podmínky fungování ostatních soutěžitelů (zasílatelů). Vliv těchto silných hráčů měl následně ovlivnit i chování soutěžitelů, kteří neměli jinou alternativu, než aby byl projekt Carpathia zrealizován a provozován v dané podobě. Vliv a postavení národních dopravců měl mimo  jiné znamenat, že nebylo možné získat jakoukoliv výhodu na základě (hypotetické) dohody se svým konkurentem, neboť podmínky fungování trhu přepravy a zasílatelství po železnici byly předem dány a všechny subjekty se jim musely přizpůsobit. Národní dopravci měli být v takové pozici, že snadno mohli některým subjektům vytvářit řadu překážek, zatímco jiným poskytnout podmínky mnohem příznivější.

203.  Dle názoru Úřadu soutěžitel Argo do jisté míry spojuje argumenty týkající se nesprávného vymezení relevantního trhu s argumenty na podporu tvrzení, že se o nezákonnou dohodu ze strany společností participujících v posuzovaných vlakových projektech nemohlo jednat. Jinými slovy navrhuje, aby se Úřad více zabýval působením národních dopravců a na základě toho dospěl ke zjištění, že chování soutěžitelů nemohlo představovat zakázanou protisoutěžní dohodu.

204.  Úřad spatřuje v argumentaci soutěžitele Argo několik nesprávných úvah. Úřad jednak aspekt působení národních dopravců neopominul (viz Sdělení výhrad, bod 64.). Jedná se sice o stručné vyjádření, má však svůj důvod. Středobodem posuzování chování soutěžitelů ze strany Úřadu totiž bylo, jakým způsobem vystupovali vůči svým zákazníkům, kteří požadovali provedení přepravy zboží v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia. Skutečnost, jaké k tomu měli zasílatelé ze strany národních dopravců vytvořeny podmínky, nemůže být zdůvodněním postupu, kdy se jednotliví zasílatelé mezi sebou domlouvají, jaké ceny nabídnou zákazníkovi za provedení konkrétní přepravy, vše s jediným cílem - zachovat vzájemně dohodnuté schéma alokace jednotlivých zákazníků. Pokud tedy soutěžitel Argo Úřadu vytýká, že (cit.): „[v]ůbec nezohlednil, že tvůrcem relevantního trhu a jeho rozhodujícím činitelem byl národní dopravce ČD, který přepravy realizoval, rozhodoval o cenách za přepravu a o vlakotvorných opatřeních“, míří tím do oblasti, která ani nemohla být předmětem hlubšího právního posouzení. I kdyby v dané době český národní dopravce (hypoteticky) nastavil soutěžitelům „tvrdé“ podnikatelské prostředí a podmínky, nemůže tím být omlouváno jejich nezákonné jednání směrem k zákazníkům v podobě skrytě dohodnutého navýšení ceny, kdykoliv se na ně zákazník s konkrétní poptávkou obrátil. Soutěžitel Argo ani žádné důkazy, že byl vlastně „nucen“ domlouvat se inkriminovaným způsobem s jinými soutěžiteli na cenách pro zákazníky, nedokládá. Činil tak jen ze své vlastní vůle a za účelem ekonomického prospěchu.

205.  Soutěžitelem předložené důkazy, zejm. Zaváděcí rozkaz k vlaku Carpathia,[295] prokazují pouze okolnosti organizačního zabezpečení vlaku ze strany národního dopravce. Stále se však jedná o předcházející organizační stupeň, to znamená nutný vstup (činnost) pro vlastní vypravení vlaku, který sám o sobě nemohl nijak ovlivnit rozhodnutí dotčených soutěžitelů skrytě se domlouvat a následně předkládat zákazníkům účelově upravené cenové nabídky. Soutěžitel Argo obdobné argumenty opakovaně uvádí i na dalších místech svého podání.

206.  Námitky soutěžitele týkající se arbitrárního vymezení relevantního trhu musí Úřad odmítnout. Úřad podrobně popsal své úvahy, včetně citací z literatury a odkazů na správní a soudní rozhodnutí, v nichž byla obdobná materie řešena, zejména vztah zasílatelství a dopravy, a zdůvodnil, proč se k danému vymezení relevantního trhu přiklonil. Skutečnost, že je ve vymezení uvedeno „nákladní železniční přeprava a zasílatelství“, je pouze dána (ve Sdělení výhrad vysvětlenou) existencí přepravy jako technicky nezbytného vstupu každé zasílatelské činnosti. To ale v žádném případě neznamená, že by účastníkem správního řízení musela být společnost České dráhy, resp. ČD Cargo, jak tvrdí soutěžitel Argo.

207.  Soutěžitel Argo taktéž namítá, že nebyly dostatečně stanoveny tržní podíly dotčených soutěžitelů. Úřad však má za to, že se v rámci kapitol o skutkových okolnostech a jejich právní kvalifikaci dostatečně podrobně věnoval tomu, proč na základě charakteristiky protisoutěžního jednání a způsobu jeho naplňování nepovažoval za nutné přesné určení tržních podílů jednotlivých soutěžitelů. Účastníci řízení představovali všechny na relevantním trhu působící soutěžitele; jejich participaci na posuzovaném jednání, délku a objem přepravovaného zboží potom Úřad zohlednil při posuzování individuální závažnosti deliktů.

208.  Dále soutěžitel Argo uvádí, že na něj měl být vytvářen nátlak, aby přestal vypravovat vlastní ucelené vlaky přes Maďarsko a připojil se k projektu Carpathia, jinak mu bude v dalším samostatném vypravování vlaků bráněno díky vlivu „velkých hráčů“ na trhu a vazbám mezi soutěžitelem RCA  a  maďarským  národním  dopravcem  MÁV.  Jak  ve  Sdělení  výhrad,  tak  v tomto rozhodnutí Úřad konkrétně uvádí, na základě jakých důkazů obsažených ve spise má prokázáno, že se soutěžitel Argo účastnil jednání ohledně projektu Carpathia zcela ze své vůle a jako rovnocenný partner. Důkazy také prokazují, že si soutěžitel Argo dokázal úspěšně prosazovat své zájmy a ochranu svých zákazníků (např. […obchodní tajemství…]).[296] Námitka, že v řízení sp. zn. ÚOHS-S633/2016/KD ve věci „Italia Express“ byla účastníkem řízení také společnost České dráhy,  a.s.,  a  že  by  tomu  tak  mělo  být  i  nyní,  je  nedůvodná.  Úřad  vždy  vychází z podkladů, které má žurnalizovány ve správním spisu. Z těchto podkladů plyne, že se do protisoutěžních aktivit zapojili určití soutěžitelé, oproti případu „Italia Express“ však mezi nimi není soutěžitel ČD, a proto nemůže být účastníkem správního řízení v nyní řešené věci. Společnost České dráhy, a.s. nebyla účastníkem řízení ve věci „Italia Express“ z titulu

národního dopravce.

209.  K celému souhrnu námitek soutěžitele Argo, které směřují do „sféry národních dopravců“, Úřad konstatuje, že ani z jednoho důkazu neplyne, že by se museli z donucení a pod tlakem domlouvat ve vztahu k zákazníkům, tak jak je jim to Úřadem vytýkáno. Tato konstrukce předestřená soutěžitelem Argo působí, optikou shromážděných důkazů, nevěrohodně a účelově.

ad b) Vytýkané jednání nesplňuje znaky narušení hospodářské soutěže

210.  Soutěžitel Argo namítá, že Úřad špatně chápe a vykládá některá ustanovení o ochraně rezervovaných transportů, a že veškeré jednání soutěžitelů v rámci vlakových projektů bylo jen technickou a organizační činností nezbytnou pro účely správného fungování projektu a vypravení jednotlivých vlaků. Ve svém důsledku pak měla být společným postupem dosažená efektivita při vypravení vlaku benefitem pro zákazníky.

211.  Úřad setrvává na svém názoru ohledně výkladu smluvních ujednání, která byla uzavřena na počátku spolupráce, a tento výklad je podpořen získanými důkazy o komunikaci soutěžitelů. Společný  postup  soutěžitelů  mohl  přinášet   výhody  a  úspory  z rozsahu   při  vyjednávání s dopravci, jednotném dispečinku, apod., tuto činnost je ale třeba odlišit od navazujícího vyjednávání se zákazníky a získávání zakázek.

212.  Standardní podoba získávání klientů mívá podobu předložení výhodnější nabídky, tj. nabídky obsahující lepší parametry a podmínky než nabídka konkurenční. Jakékoliv ujednání, které takovou činnost mezi soutěžiteli omezuje, nemá opodstatnění.[297] Soutěžitel Argo mj. uvádí argument (cit.): „…v důsledku popsané spolupráce mohla být přeprava nabízena koncovému zákazníkovi za výhodnějších podmínek, než kdyby každý ze zasílatelů zajišťoval přepravu samostatně.“ Tomu však odporují zjištěné skutečnosti a důkazy, kdy ani jeden z důkazů neobsahuje komunikaci v tom smyslu, že jeden ze zasílatelů toho druhého „altruisticky“ instruuje, aby nabídl cenu nižší a zakázku pro sebe na jeho úkor získal. Slaďování cenových nabídek samozřejmě mělo vždy tendenci právě opačnou. Skrytá domluva o navýšení ceny mohla stěží zajistit zákazníkovi výhodnější podmínky.

213.  V dalších odstavcích soutěžitel sám cituje pasáže, které zakazují napadání zákazníků a zajišťují   ochranu    rezervovaných    transportů   stanovením   lhůt.   Z toho   dovozuje,    že   k rozdělování nedocházelo, jelikož po uplynutí lhůty mohlo znovu docházet k získávání těchto zákazníků.   Těmto   ustanovením   přisuzuje    soutěžitel    význam,   se   kterým   se   Úřad     z následujících důvodů neztotožňuje.

214.  Soutěžitel Argo za prvé nezmiňuje, že existovala skupina pravidelných a dlouhodobých zákazníků, kterých se soutěžitelé nehodlali „vzdát“ a které si mezi sebe rozdělili již na počátku. Dále, výslovné ustanovení o zákazu napadání zákazníků, ochraně transportů a lhůtách představuje učebnicový příklad kartelového ujednání. Na povaze těchto ujednání nemůže nic změnit  ani soutěžitelem podaný výklad, že po uplynutí lhůty vlastně mohlo         k získávání zákazníků docházet, nehledě na to, že smlouvou stanovená délka lhůta 90 + 30 dní představuje 4 měsíce, přičemž ucelené vlaky byly vypravovány v některých obdobích (v období kulminace projektu) i denně. Zejména však předkládanou interpretaci soutěžitele Argo vyvrací zachycená komunikace. Úřad nespatřuje žádnou souvislost mezi potřebou vypravit konkrétní vlak a skrytou domluvou mezi zasílateli vůči zákazníkům, ať už v tom, že budou někomu „patřit“, nebo v aspektech cenových.

215.  K povaze leniency žádosti AWT a jejímu obsahu se Úřad vyjadřuje níže, v rámci  samostatného bodu.

ad c) Neprokázání vytýkaného protisoutěžního jednání/Nesprávná interpretace a rozpornost provedených důkazů

216.  Soutěžitel Argo namítá, že proti němu nemá Úřad důkazy k prokázání protisoutěžních aktivit, a že obsah komunikace za soutěžitele, která se jako důkazní materiál ve spise nachází, by měl být vykládán zcela jinak, než činí Úřad. Zpochybňuje tedy účast soutěžitele Argo na protisoutěžní dohodě a kritizuje v tomto směru i důkazní hodnotu leniency žádosti AWT.

217.  Úřad konstatuje, že důkazní materiál ve spisu je uceleným souborem komunikace soutěžitelů a dalších informací, z nějž Úřadu vyplývá zapojení soutěžitele Argo do vytýkaného jednání přesně tím způsobem, jak je v tomto rozhodnutí uvedeno. Pokud soutěžitel Argo interpretuje předmětné podklady jinak, jde z jeho strany jen o účelová tvrzení vedená snahou vyhnout se odpovědnosti a sankci (k předloženým návrhům na dokazování se Úřad komplexně vyjadřuje v závěru této části).

218.  K tvrzeným rozporům mezi protokolem a čestným prohlášením v rámci leniency žádosti AWT Úřad konstatuje, že […obchodní tajemství…] v rámci soutěžitele. Obecně pak druhou z leniency žádostí Úřad považuje za doplnění informací, které již měl k dispozici díky podkladům v leniency žádosti RCA, přičemž v jejich obsahu žádné rozpory neshledává. Především pak informace z leniency žádostí odpovídají důkazům zajištěným během místních šetření a navzájem se podporují. Žádný okruh důkazů pak neumožňuje alternativní výklad a scénář, jak se domnívá soutěžitel řízení.

ad d) Leniency žádosti jako nedostatečné důkazy

219.  Soutěžitel namítá, že obě leniency žádosti jsou nedostatečným podkladem pro prokázání protisoutěžních praktik soutěžitele Argo, neboť jsou sepsány tendenčně a účelově, a nemohou proto mít jakoukoliv vypovídající hodnotu a věrohodnost, pokud jde o prokázání nezákonného jednání soutěžitele Argo. Navíc mají být jediným podkladem, na jehož základě činí Úřad své závěry.

220.  Úřad se k dané věci již výše vyjadřoval. Opětovně konstatuje, že se obě leniency žádosti vzájemně doplňují a potvrzují, leniency žádost RCA je doplněna velkým množstvím autentické komunikace mezi soutěžiteli. Tyto podklady dále Úřad rozšířil o řadu důkazů získaných během místních šetření, které opět potvrzují obsah leniency žádostí. Žádná část důkazního materiálu nejen nepopírá jinou, právě naopak. Úřad má tedy předmětné protisoutěžní praktiky prokázány na základě komplexního souhrnu různých informací a zdrojů. Právě z tohoto důvodu není soutěžitelem řízení citovaná judikatura evropských soudů případná. Úřad dodává, že další (tj. třetí) soutěžitel podal žádost o narovnání, jejíž součástí je přiznání se k vytýkanému jednání za daného soutěžitele.

ad e) Dovozování deliktní odpovědnosti soutěžitele Argo za jednání jiných soutěžitelů

221.  Soutěžitel Argo namítá, že Úřad chybně posoudil otázku odpovědnosti za domnělé protiprávní jednání, když jej postihuje za celé vymezené období a navíc mu přičítá i účast na projektu Sylvania.

222.  Úřad dovodil účast jednotlivých soutěžitelů na projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpatha  v různé míře a v různých obdobích, přičemž vždy vysvětlil, na základě kterých konkrétních důkazů, jak je interpretuje a proč tak činí. U soutěžitele Argo tuto účast shledal v celém vymezeném období, zároveň ale vysvětlil, co se událo v souvislosti se vznikem nového projektu Carpathia a jakým způsobem byl, ve srovnání s původním projektem Carpathia, zapojen soutěžitel Argo. Dále Úřad v souvislosti s projektem Sylvania vysvětlil, v čem díky propojení obou projektů spočívala výhoda pro soutěžitele Argo, a proč jej činí odpovědným za celé vytýkané protisoutěžní jednání, včetně projektu Sylvania.

223.  Soutěžitel Argo dále odmítá, že by se mohl podílet na projektu Carpathia v celém vymezeném období. Dokládá to […obchodní tajemství…].[298]Úřad však zmíněnou smlouvu považuje za právní podklad pro obchodní vztah mezi dvěma podnikateli. Je běžné a očekávatelné, že si jakýkoliv podnikatelský subjekt upraví vztahy se svými obchodními partnery. To, že došlo k uzavření takové zasílatelské smlouvy, neznamená samo o sobě ústup soutěžitele Argo od dodržování protisoutěžních ujednání. Pokud se tedy jedná o změnu jeho pozice v rámci projektu nová Carpathia, Úřad tuto okolnost vzal do úvahy, nicméně má prokázáno, že i nadále ze strany všech soutěžitelů trvalo zavedené schéma protisoutěžní spolupráce.[299]  Navíc  si  soutěžitel  Argo  preferenční  pozici v novém projektu Carpathia v komunikaci s ostatními soutěžiteli výslovně hájí a jednoznačně se vyjadřuje k zachování spolupráce. Úřad proto setrvává na svých závěrech.

224.  Soutěžitel Argo dále uvádí, že jeho podíl na přepravených objemech měl být na minimální úrovni. K tomu Úřad konstatuje, že v různých obdobích trvání předmětných vlakových projektů se podíly přeprav jednotlivých soutěžitelů měnily a lišily. Jak Úřad vysvětluje v rámci právního hodnocení posuzovaného jednání, nevymezoval u jednotlivých  soutěžitelů skutečně přepravené objemy tonáže, neboť jejich jednání hodnotí jako celek v tom smyslu, že každý ze soutěžitelů pomáhal naplňovat jedno a totéž schéma rozdělování zákazníků. To znamená, že i pokud by soutěžitel (dovedeno ad absurdum) pouze poskytoval „krycí“ nabídky, aby zákazníci stále přepravovali zboží s určeným soutěžitelem, bylo by jeho jednání porušením § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU. Úřad nemůže hodnotit jakékoliv vnitřní pohnutky a motivy soutěžitelů zakázaných dohod.

ad f) Neaplikování blokové výjimky a pravidla de minimis

225.  Soutěžitel  Argo  namítá,  že  Úřad  nedostatečně  zkoumal  podmínky  uplatnění  pravidla    de minimis a pravidel stanovených v čl. 101/3 SFEU, resp. § 3 odst. 4 zákona. Taktéž neměl být shledán dopad na obchod mezi členskými státy. Předmětné vlakové projekty a odpovídající jednání soutěžitelů při jejich zajištění měla představovat signifikantní přínos pro zákazníky z pohledu cenových úspor, rychlosti dopravy do cílové destinace, atd., alternativně se mohlo jednat o dohody se zanedbatelným dopadem.

226.  S ohledem na to, na kolika stranách textu se Úřad věnoval rozboru podstaty jednání soutěžitelů, považuje za nadbytečné veškeré důvody na tomto místě znovu uvádět. Jednání soutěžitelů nemohlo naplnit žádnou blokovou výjimku či podmínky de minimis. Jestliže soutěžitel Argo opakovaně tvrdí, že (cit.): „… vytvoření projektu Carpathia umožnilo snížení konečných cen pro zákazníky…“, pak zejména ta komunikace mezi soutěžiteli, v níž se skrytě domlouvají na navýšení ceny v konkrétní nabídce, prokazuje pravý opak. Úřad podmínky naplnění pravidla de minimis v jednání soutěžitelů neshledal, resp. je soutěžitel Argo neprokázal.

227.  Stejně tak Úřad výše zdůvodnil, proč shledal s ohledem na geografickou relaci, přepravované objemy zboží a okruh zapojených subjektů dopad jednání na obchod mezi členskými státy a porušení čl. 101 SFEU.

ad g) Nesprávná aplikace programu leniency Úřadem

228.  Soutěžitel Argo namítá, že se Úřad dopustil nesprávného hodnocení obou leniency žádostí. Dle jeho tvrzení neměla především leniency žádost AWT dostatečnou přidanou hodnotu a neměla být Úřadem přijata, a dále měl Úřad zohlednit opakované porušování pravidel hospodářské soutěže některými soutěžiteli (recidivu).

229.  Úřad konstatuje, že z první leniency žádosti se dozvěděl o předmětném protisoutěžním jednání a na jejím základě dále provedl neohlášená místní šetření. První leniency žádost obsahovala informace a podklady, které byly jednoznačně potvrzeny důkazy nalezenými při místních šetřeních. Sdělení dalších informací a přiznání se jiného soutěžitele v rámci druhé leniency žádosti může mít významnou přidanou hodnotu například v řízeních s větším počtem účastníků.[300] Hodnocení, zda má další leniency žádost v pořadí  dostatečnou přidanou hodnotu, však náleží Úřadu, který přitom bere v úvahu stav věci, již předložené důkazy, atd. V řešené věci Úřad leniency žádost AWT takto posoudil, neboť v ní byly podrobně uvedeny […obchodní tajemství…].

230.  K tvrzeným rozporům mezi protokolem a čestným prohlášením v rámci leniency žádosti AWT se Úřad již vyjádřil výše (opakující se argument). Pokud jde o námitku neposouzení jednání některých soutěžitelů jako recidivy, pak Úřad neshledal naplnění všech nezbytných podmínek. U prvního žadatele o leniency v pořadí není pokuta ukládána, tudíž podmínky recidivy nejsou předmětem posuzování. Dalším soutěžitelům by nejdříve musela být uložena pravomocně pokuta za porušení ZOHS a až poté by se museli dopustit obdobného jednání, které by bylo předmětem řízení před Úřadem.[301]

ad h) Nesprávné přičítání projektu Sylvania k tíži soutěžitele Argo

231.  V rámci samostatného bodu soutěžitel Argo namítá, že je mu přičítána k tíži účast na projektu Sylvania, přestože se jej neúčastnil (daná námitka byla vznesena i na jiných místech podání).

232.  Úřad na více místech vysvětlil, že celé jednání v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia považuje za jedno protisoutěžní schéma, k jehož naplnění přispívali všichni soutěžitelé společně (rozdělení zákazníků, krycí nabídky, atd.). I ten soutěžitel, který podal krycí nabídku, přispěl k plnění kartelové dohody, byť neprovedl konkrétní přepravu. Totéž platí pro vztah mezi projekty Carpathia a Sylvania. Soutěžitel Argo o propojení, resp. ochraně projektu Carpathia před projektem Sylvania, věděl, respektoval je a profitoval z něj tím způsobem, že jeho transporty nebyly nijak ohroženy a přebírány jinými soutěžiteli. Naopak mohl za předem dohodnutých podmínek realizovat vlastní přepravy v rámci projektu Carpathia. Byla to tedy další „pojistka“ v dohodnutém schématu rozdělení zákazníků.

ad i) Nesprávné určení výše pokuty a nepřiměřená tvrdost

233.  Soutěžitel Argo namítá, že při výpočtu pokuty postupoval Úřad nesprávně a nezákonně, neboť nerespektoval základní zákonné principy ukládání pokut, předcházející rozhodovací praxi, ani vlastní zveřejněnou metodiku, dále nebyla naplněna materiální stránka deliktu a nedošlo k potřebné individualizaci trestu.

234.  Co se námitky nesprávného základu pro výpočet pokuty týče (veškerý obrat ze všech dotčených vlakových projektů), Úřad opakovaně a v různých souvislostech vysvětlil, že spolupráce soutěžitelů představovala jediné komplexní schéma s vědomou a úmyslnou participací na protisoutěžním jednání. Zohlednil přitom reálnou míru zapojení do této spolupráce, to znamená, že u soutěžitelů, kteří byli v pozici hlavních partnerů, Úřad použil vyšší hodnotu výchozího podílu při stanovení pokuty. Soutěžitel Argo se jako partner účastnil projektu od počátku, pomohl jej vytvořit a zorganizovat, a i v závěru projektu nová Carpathia si stále zachoval silné postavení.

235.  Úřad  taktéž  uvedl důvody, proč při  stanovení průměrné  ceny přepravy za  tunu  vycházel   z cen, které skutečně platili zákazníci. Z komunikace soutěžitelů je zcela zřejmé, že si poskytovali krycí nabídky pro celou trasu přepravy (aby zákazník méně výhodnou nabídku nepřijal a dohodnuté rozdělení zůstalo zachováno), Úřad proto tyto ceny použil ke svým výpočtům.[302]

236.  Soutěžitel Argo dále opomíjí skutečnost, že soutěžiteli RCA není pokuta ukládána, tudíž ve Sdělení výhrad a v rozhodnutí absentují úvahy o pokutě pro tohoto soutěžitele. Soutěžitel AWT se nachází v ekonomické situaci, která neodpovídá jeho pozici a významu v projektech během jejich trvání. Veškeré subjekty, které se projektů ucelených vlaků účastnily,  navíc       v dané době dosahovaly násobně vyšších obratů. Jestliže Úřad nyní ukládá pokuty, jak je uvedeno ve výroku, pak je tento postup vůči účastníkům řízení velmi příznivý.

Doplňující podání soutěžitele Argo

237.  V druhém podání ze dne 15. 1. 2020 soutěžitel Argo pouze doplňuje některé námitky uvedené v podání prvním. Dle jeho sdělení měly být objemy přepravené v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia zcela bezvýznamné při srovnání objemu toku zboží z EU směrem […obchodní tajemství…]. Díky zanedbatelnému významu zmíněných vlakových projektů proto nemohlo dojít k ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Úřad měl povinnost se tímto aspektem hlouběji zabývat, zvláště když (dle tvrzení soutěžitele) nemůže mít Úřad prokázánu existenci dohody typu hardcore. V podání předkládá jako důkaz Studii vodního koridoru Dunaj – Odra - Labe, s některými doplňujícími údaji o objemech zboží, apod.

238.  Soutěžitel však již neuvádí nic, co by nebylo uvedeno v dřívějším podání, a co by již nebylo vypořádáno. Co se týče předložené studie o vodním koridoru D-O-L, pak Úřad v jejím obsahu nespatřuje nic, co by dokládalo jeho nesprávný postup, nebo přinášelo nové poznatky.[303]

Shrnutí k námitkám a navrženým důkazům:

239.  U řady výše zmíněných námitek soutěžitele Argo se Úřad omezil na konstatování nosných důvodů skutkového posouzení a právní kvalifikace, neboť konkrétní úvahy byly dostatečně a detailně rozvedeny v příslušných pasážích Sdělení výhrad a nyní v tomto rozhodnutí.[304] Velmi intenzivní jednání s jednotlivými účastníky se rovněž vedla v rámci procedury narovnání, během níž Úřad své argumenty a z nich plynoucí závěry účastníkům řízení vysvětlil.

K některým důkazům se specificky vyjádřil výše v textu (Zaváděcí rozkaz vlaku Carpathia, […obchodní tajemství…]).

240.  Dokazování ve správním řízení se řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (dle § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže), a podle jeho § 52 není správní orgán návrhy účastníků řízení vázán; je však povinen provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Provedené důkazy pak správní orgán podle § 50 odst. 4 správního řádu hodnotí podle své úvahy s pečlivým přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Je tedy na správním orgánu, aby uvážil důkazní stav a nezbytnost provedení dalších důkazů. Má-li skutkový stav za prokázaný, je třeba, aby neprovedení dalších navržených důkazů zdůvodnil.[305]

241.  Úřad konstatuje, že má skutkový stav dostatečně prokázaný na základě dvou leniency žádostí, podkladů získaných při místních šetřeních, z žádostí o informace, které v průběhu správního řízení adresoval jak účastníkům řízení, tak dalším subjektům (např. zákazníkům) a  z další vlastní činnosti. Zejména důkazy v leniency žádosti RCA obsahují autentickou komunikaci mezi soutěžiteli, jejíž obsah je zcela jednoznačný a nepřipouští jiné výkladové varianty.   Úřad    shromážděný    důkazní   materiál   považuje   za   úplný,   proto   by   žádný z účastníkem řízení navržených důkazů již nemohl vnést do prokazování skutkového stavu více informací, a to ani výslech konkrétních dlouhodobých manažerů.

Soutěžitel Interfracht

242.  Vyjádření k závěrům, které Úřad vyslovil ve Sdělení výhrad, zaslal rovněž soutěžitel Interfracht.[306] V úvodu podání namítá, že nebyl stranou žádné dohody, protisoutěžního jednání se vůbec neúčastnil a byl jen v postavení zákazníka, dále, že se nepodílel na cenotvorbě v rámci dotčených projektů a neměl ani přístup k rezervačnímu systému.

243.  Úřad ve Sdělení výhrad a nyní v tomto rozhodnutí podrobně popsal, kteří soutěžitelé se projektů ucelených vlaků účastnili, v jaké pozici, po jaké období, atd., a v souvislosti s tím vždy také uvedl, o jaké důkazy se opírá. Úřad má prokázáno, že se společnost Interfracht ještě před svým osamostatněním (v rámci soutěžitele AWT) zapojila do vytýkaného jednání, a po svém osamostatnění, již jako samostatný soutěžitel, v něm i nadále pokračovala. Úřad rovněž popsal okolnosti využívání rezervačního systému, tzn. zápisu transportů prostřednictvím soutěžitele AWT. Soutěžitel Interfracht neuvádí žádné nové skutečnosti, které by nebyly vypořádány již v textu.

244.  Soutěžitel Interfracht opakovaně  namítá, že byl v celém průběhu trvání vlakových projektů  v postavení ovládané osoby, a to ze strany soutěžitele AWT, tedy se nemohl samostatně rozhodovat při svém jednání na trhu a nenese proto žádnou odpovědnost za případné protisoutěžní chování. Dále uvádí, že vzhledem ke své ekonomické síle, kterou se nemohl srovnávat s jinými subjekty na trhu, ani neměl jinou možnost, jak přepravovat zboží do Rumunska. Několikrát se měl pokusit o odeslání transportů „mimo Carpathii“, ale tyto kroky byly vždy obtížné s ohledem na pozici velkých hráčů (zejm. RCA) na trhu. Údaje o zásilkách měl sdělovat pouze soutěžiteli AWT a s ostatními soutěžiteli si žádné informace nevyměňoval.

245.  V předcházejícím odstavci uvedené argumenty jsou tytéž, které byly vzneseny a řešeny během procedury narovnání, a byly vypořádány ve Sdělení výhrad a nyní v tomto  rozhodnutí. Úřad ve vymezeném relevantním období považuje účastníka řízení Interfracht za samostatného soutěžitele, a uvedl, na základě jakých skutečností a důkazů. Úřad má rovněž prokázáno aktivní zapojení soutěžitele Interfracht do schématu rozdělování zákazníků. Zároveň ale zohlednil některé důležité okolnosti v jeho prospěch, jak je vidět z vývoje bilaterálních jednání v rámci procedury narovnání, na jejichž základě například upravil výchozí podíl základní částky pokuty.

246.  Další námitky soutěžitele Interfracht směřují do způsobu stanovení výše pokuty. Dle jeho názoru neměl Úřad vycházet u všech soutěžitelů z celkové tonáže, ale zohlednit jejich zapojení do projektu a především jeho pozici jako partnera, nebo zákazníka. Při výpočtu pokuty měl Úřad použít průměrnou cenu přepravy vztaženou jen k určité části celkové trasy, tj. bez započtení ceny přepravy na území Rumunska, a měl zohlednit i to, že soutěžitel nikdy nejednal na škodu svým zákazníkům.

247.  I těmto opakovaným námitkám se Úřad věnoval na několika místech v textu (a byly vzneseny v obdobné podobě i soutěžitelem Argo). Soutěžitel Interfracht v konkrétním vymezeném období přispěl k naplnění jednoho komplexního protisoutěžního schématu, v tomto období nese odpovědnost za protisoutěžní jednání jako celek, a tomu odpovídá zohlednění přepravené tonáže  jako dohodou dotčeného zboží, s další individualizací výpočtu pokuty      v navazujících krocích.

248.  Účastník řízení v závěru svého vyjádření kritizuje odečítání částek již zaplacených pokut u některých účastníků řízení, kteří jsou takto vlastně odměňování za opakovanou účast na zakázané dohodě.

249.  Zde musí Úřad konstatovat, že jeho postup vychází z pravidel absorpce vytvořených trestněprávní doktrínou, jejichž závaznost pro oblast přestupkového práva byla potvrzena i soudy (včetně práva hospodářské soutěže). Úřad je povinen tato pravidla respektovat.

250.  Poslední námitky soutěžitele Interfracht se týkají procedury narovnání a obou leniency žádostí. Vyjadřuje nesouhlas s tím, že někteří soutěžitelé se díky leniency programu, příp. proceduře narovnání, dokáží vyhnout odpovědnosti, přestože byli původci a hlavními osobami celé protisoutěžní kooperace. Dle jeho názoru neměla být především akceptována leniency žádost soutěžitele AWT, která nemá požadovanou přidanou hodnotu.

251.  Tento typ námitek již Úřad řešil v souvislosti s vyjádřením soutěžitele Argo, proto na své závěry uvedené výše odkazuje. Soutěžitel Interfracht nenavrhoval provedení nových důkazů.

VII.        Předpokládaná výše sankcí

VII. 1.

Obecné principy ukládání pokut

252.  Podle § 22a odst. 2 ZOHS 360 se za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. b) téhož zákona uloží pokuta do  10  000  000  Kč  nebo  10  %  z  čistého  obratu  dosaženého  soutěžitelem  za poslední ukončené účetní období, není-li dále stanoveno, že se za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže pokuta neuloží.[307] Úřad standardně používá tu hranici pokuty, která je v daném případě pro soutěžitele citelnější.

253.  Podle § 22b odst. 2 ZOHS 360 Úřad při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán, a dále přihlédne k jednání v průběhu řízení před Úřadem a snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.

254.  Při výpočtu výše předpokládaných pokut Úřad postupuje dle pravidel stanovených v Zásadách.

255.  Určení konkrétní výše pokuty je věcí správního uvážení Úřadu.[308] Správní uvážení je založeno na posouzení všech relevantních okolností řešeného případu, ale zároveň musí respektovat zákonem stanovené meze. Konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných zákonných povinností, jaké svědčí účastníkům řízení. Zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře účastníků řízení, resp. soutěžitelů, aby v něm byla obsažena jeho represivní funkce.[309] Uložená pokuta by tedy měla plnit zároveň jak funkci represivní, tak funkci preventivní, nesmí však být pro soutěžitele likvidační.[310]

256.  Základním východiskem pro stanovení pokuty je skutečnost, že sankce by měla odpovídat závažnosti  správního  deliktu,  za  nějž  je   ukládána.   Je   třeba   zohlednit   jak   typovou, tak konkrétní závažnost deliktního jednání,[311] včetně přitěžujících nebo polehčujících okolností, a další konkrétní aspekty řešeného případu, aniž by existoval taxativní výčet a 39. okolností, jež mohou do tohoto okruhu spadat. Každý případ je tedy posuzován individuálně.[312] Tento přístup k individualizaci pokuty podle konkrétních okolností řešeného případu Úřadu nedává možnost bezbřehé kreativity,[313] především nesmí vůči jednotlivým soutěžitelům postupovat diskriminačně, zároveň ale znamená, že Úřad není rigidně limitován předcházející rozhodovací praxí.[314]

257.  Úřad rovněž u každého účastníka správního řízení při stanovení výše pokuty přihlíží k jeho aktuální  hospodářské  situaci,   resp.   k   jeho   celkovému   čistému   obratu   dosaženému  za poslední ukončené účetní období, přičemž zjišťuje, zda stanovená částka pokuty nepřesáhne 10 % z tohoto obratu.[315]

258.  Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody je odpovědností objektivní,[316] zákon tedy Úřadu neukládá, aby u osob, které hodlá za porušení hmotněprávních ustanovení zákona sankcionovat, zkoumal zavinění. Úřad to však zpravidla činí, neboť subjektivní vztah pachatele k protiprávnímu jednání, resp. jeho výsledku, je okolností charakterizující jeho celkovou závažnost.

259.  Podle ustálené judikatury správních soudů se trestnost správních deliktů řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů a na správní trestání lze přiměřeně vztáhnout principy trestního práva.[317]

VII. 2.

Souběh národního a unijního deliktu - porušení § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 SFEU

260.  Úřad výše konstatoval, že v posuzované věci došlo k porušení jak národních, tak unijních právně závazných soutěžních pravidel. Kartelové dohody, u nichž je shledán potenciál významně narušit obchod mezi členskými státy EU a porušující tak článek 101 SFEU, budou ve většině případů inherentním porušením národního soutěžního práva. Podle judikatury českých soudů v takovém případě dochází k jednočinnému souběhu národního a unijního deliktu, především z důvodu rozdílných chráněných zájmů.[318] Tato soudy vyslovená odlišnost chráněných zájmů[319] tak zdánlivě řeší i respektování principu ne bis in idem, nutno však dodat, že je-li vedeno jen jediné správní řízení před národním soutěžním úřadem, absentuje především prvek bis.[320]

261.  Související problematiku při jednočinném souběhu dvou a více deliktů představuje uplatnění principu absorpce. Absorpční zásada ukládá správním orgánům rozhodujícím o sankci za více správních deliktů spáchaných ve vícečinném nebo jednočinném souběhu, stejnorodém či různorodém, postupovat obdobně jako při ukládání úhrnného nebo souhrnného trestu. To v praxi znamená především uvést, za který správní delikt je sankce primárně ukládána, tedy určit, který ze spáchaných deliktů je nejzávažnější a nejpřísněji postižitelný,[321] a dále vysvětlit způsob zohlednění dalších spáchaných deliktů.[322] Užití absorpční zásady se pak projeví v uložení sankce za nejpřísněji postižitelný delikt, tzn. v jeho sankčním rozpětí, a skutečnost,  že subjekt spáchal deliktů více, což  zvyšuje závažnost celého protiprávního jednání, vede      k navýšení  ukládané  sankce  (asperaci),  nedochází  však  k  prostému  sčítání  (kumulaci).    V případech, kdy je o více deliktech rozhodováno v samostatných řízeních, nesmí být tato okolnost k tíži účastníka řízení.

262.  Z uvedených důvodů je pozice Úřadu při vedení řízení pro porušení § 3 odst. 1 ZOHS a zároveň čl. 101 SFEU odlišná od řízení vedeného Komisí. Ta posuzuje kartelové jednání jen podle příslušného článku SFEU, nikoliv též podle potenciálně „dotčených“ národních právních řádů. Z povahy věci se tak Komise nemůže otázkou jednočinného souběhu národního a unijního deliktu zabývat.

263.  Ve výše odkazovaném rozsudku NSS „Tupperware“ soud výslovně uvedl, že je Úřad oprávněn (nikoliv povinen) mnohost deliktů zohlednit a pokutu zvýšit.[323] K této praxi Úřad běžně sahá  v případech mnohosti deliktů téhož soutěžitele, které shodně porušují ustanovení § 3 odst. 1 ZOHS.[324] Zmiňovaná rozhodnutí Úřadu se nicméně týkala mnohosti deliktů v podobě relativně samostatných jednání, u nichž bylo po skutkové stránce možné jednotlivé delikty přehledně a samostatně vymezit.[325] Situace však není natolik jednoznačná v případě  souběhu deliktů podle § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU, a zvláště v nyní posuzované věci.

Soutěžitelé v rámci dotčeného vlakového projektu, charakterizovaného zejména geografickou relací a způsobem přepravy, postupovali po celou dobu jeho trvání v souladu    s uzavřenou protisoutěžní  dohodou  a  podle  určitého  schématu  si  rozdělovali  zákazníky. Z pohledu skutkového se jednalo o jednání jediné a homogenní (jeden projekt, trasa a schéma spolupráce).

264.  Toto jednání přitom z povahy věci muselo mít potenciál (resp. muselo reálně vést) k narušení národního soutěžního prostředí, které je ale v daném případě neoddělitelnou součástí zmíněného širšího geografického rámce, v němž se protisoutěžní jednání odehrávalo. Jinými slovy by akceptování úvahy o navýšení pokuty za jednočinný souběh národního a evropského soutěžního deliktu nyní znamenalo, že posuzovaný kartel měl vyšší potenciál narušit hospodářskou soutěž ve vztahu k území ČR, a to jen proto, že správní řízení vede český soutěžní úřad. Totéž by však bylo možné konstatovat ve vztahu ke všem dotčeným státům, resp. by teoreticky bylo dokonce možné shledat vyšší míru potenciálního či reálného škodlivého dopadu na území jiného státu. Za daných skutkových okolností se tak jeví přitěžování za jednočinný souběh jako formalistické uvažování, odhlížející od reálného průběhu a skutečného dopadu protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž a spotřebitele.

265.  I pokud by intenzita a dopad protisoutěžního jednání byl ve vztahu k území jednoho státu shledán jako vyšší, nejeví se Úřadu jako spravedlivé automaticky uzavřít, že jen díky tomu by měla být účastníkům řízení navýšena pokuta (s ohledem na konstatování jednočinného souběh národního a unijního deliktu). Spravedlivému určení částky pokuty a jejímu případnému zvýšení by spíše odpovídalo zohlednění uvedeného aspektu, tj. specificky zaměřené a vyšší intenzity deliktu na určitém území, buď v rámci stanovení konkrétní závažnosti deliktu, nebo jako přitěžující okolnosti.

266.  Úřad shrnuje, že dle jeho názoru by navýšení pokuty za jednočinný souběh obou deliktů nereflektovalo konkrétní charakteristiku případu. Přes výše zmiňované judikatorní závěry o přípustnosti jednočinného souběhu národního a unijního deliktu není v posuzované konkrétní věci dle názoru Úřadu vhodné pokutu s ohledem na tento souběh zvyšovat, neboť takový postup by se blížil dvojímu přičítání za jedno a totéž jednání.[326] Ze všech výše podaných důvodů Úřad sice hodlá v závěrečném rozhodnutí konstatovat jak porušení § 3 odst. 1 ZOHS, tak čl. 101 SFEU, avšak pokuty hodlá ukládat jen za porušení unijního práva a bez přitížení (navýšení pokuty) pro porušení práva národního.

267.  Specifikum nyní řešené věci představuje uplatnění absorpce za spáchání více unijních deliktů (ve vícečinném souběhu), a to soutěžiteli RCA a AWT. Těmto otázkám se Úřad věnuje níže,    v rámci stanovení předpokládané výše pokuty.

VII. 3.

Dohodou dotčené zboží

268.  Na základě všech úvah, které zazněly v předcházejících kapitolách tohoto rozhodnutí,  se Úřad domnívá, že by nebylo spravedlivé vycházet při výpočtu pokut z celého objemu trhu v jeho potenciálně širším pojetí. Koluze se odehrávala jen v rámci předmětných vlakových projektů a ty představují dotčený relevantní trh.

269.  Má-li však mít pokuta dostatečný sankční efekt (deterrence), není možné v tomto případě vycházet jen z objemu zboží dotčeného v posledním roce trvání kartelu, neboť přepravené objemy zboží v průběhu trvání projektu kolísaly a ke konci projektu měly klesající tendenci. Použití Zásad a výpočet pokut na základě obratu v posledním roce trvání protisoutěžního jednání by proto v tomto konkrétním vedlo k neúměrně nízké pokutě.

270.  Úřad proto při výpočtu pokuty, resp. stanovení její základní hodnoty, hodlá postupovat následovně. Jako dohodou dotčené zboží stanovil celkovou tonáž zboží přímo přepraveného v rámci předmětných vlakových projektů za celou dobu trvání protisoutěžního jednání,[327] a poté určil objem průměrně přepraveného zboží za jeden rok. Takto stanovený roční průměr (pro účely stanovení základní částky pokuty) vynásobil průměrnou cenou přepravy.[328]

271.  S ohledem na kolísání přepravené tonáže Úřad obdobným způsobem postupoval u soutěžitelů, kteří se protisoutěžního jednání účastnili kratší dobu (Spedica, Interfracht) tak, že vypočetl průměrnou roční přepravenou tonáž za vymezené relevantní období, a poté ji rovněž vynásobil průměrnou cenou přepravy.

272.  Při určení celkové přepravené tonáže Úřad vycházel z podkladů, které obdržel v rámci leniency žádostí, dále z podkladů zajištěných při místních šetřeních a rovněž z informací získaných během správního řízení. Při místním šetření se Úřadu především podařilo získat úplné a detailní statistiky přeprav za dobu trvání protisoutěžní spolupráce v rámci projektu Carpathia (za roky a měsíce, vytížení jednotlivých vlaků, data vypravení vlaků, cílových stanice, atd.).[329]

273.  Součástí výše zmiňovaných statistik vlaku Carpathia nebyly obdobné statistiky k vlaku Sylvania. Údaje k vlaku Sylvania však Úřad získal v rámci leniency žádosti RCA, konkrétně z komunikace obsahující detailní údaje za roky a jednotlivé měsíce, včetně počtu vagónů.[330] Tyto údaje byly zahrnuty do celkové přepravené tonáže.[331]

274.  Úřadem zjištěná přepravená tonáž za jednotlivé roky činí:[332]

• […obchodní tajemství…][333]

275.  Součet veškeré výše uvedené přepravené tonáže činí […obchodní tajemství…]. Průměrná roční přepravená tonáž (při délce […obchodní tajemství…]) činí […obchodní tajemství…]. Tuto hodnotu hodlá Úřad použít jako základ pro výpočet pokuty pro ty soutěžitele, kteří se protisoutěžní dohody účastnili po celou dobu jejího trvání.

276.  Soutěžitel Spedica se dohody v rámci projektu účastnil od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010. Součet přepravené tonáže v tomto období činí […obchodní tajemství…]. Průměrná roční přepravená tonáž (při délce trvání 3 roky) činí […obchodní tajemství…].

277.  Soutěžitel Interfracht se dohody v rámci projektu účastnil od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013. Celková přepravená tonáž za toto období činí […obchodní tajemství…].[334]Průměrná roční přepravená tonáž (při délce trvání 4 roky) činí […obchodní tajemství…].

278.  Při stanovení přepravené tonáže, ze které hodlá dále vycházet při výpočtu pokuty, vzal Úřad do úvahy specifické skutkové okolnosti případu a podstatu jednání soutěžitelů. Jelikož  všichni  soutěžitelé  sledovali   tentýž   záměr,   přispíval   každý   soutěžitel   svým   jednáním k naplňování komplexní dohody o rozdělení zákazníků a transportů a fakticky tak ovlivňoval podmínky přepravy všech transportů realizovaných předmětným vlakovým projektem.[335] Každý transport v rámci projektu „patřil“ některému z participujících soutěžitelů, čili bez ohledu na to, na kterého z nich se zákazník obrátil, obdržel nabídku s cenou, která jej měla ekonomicky donutit přepravovat zboží právě s konkrétním soutěžitelem. I ten soutěžitel, který konkrétní transport nerealizoval, ale poskytl například krycí nabídku (resp. ji byl připraven poskytnout), nepřímo ovlivnil podmínky přepravy daného zboží/transportu.[336]

279.  Možnost Úřadu stanovit stejný základ pro výpočet pokuty byla judikaturou výslovně aprobována,[337] to však neznamená, že by Úřad rezignoval na zjišťování konkrétních okolností, neboť je povinen, v souladu se zásadou individualizace sankce, zjistit a zvážit přitěžující a polehčující okolnosti. Úřad se při svém postupu opřel rovněž o bod 14. Zásad, který umožňuje odchýlit se[338] od pravidla uvedeného v bodě 18. Zásad, podle nějž by měla základní částka pokuty reflektovat obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká.

VII. 4.

Průměrná cena přepravy

280.  Pro účely výpočtu základní částky pokuty se Úřad zabýval finančním vyjádřením provedených přeprav. Zaměřil  se  proto  na  určení  průměrné  ceny  za  jednu  tunu  přepraveného  zboží v rámci vlakového projektu.[339]

281.  Do koncové ceny pro zákazníka vždy vstupovaly faktory jako druh přepravovaného zboží, vytížení vagónů, poplatky železnicím, spotřebované energie, marže, apod. Soutěžitelé proto vytvářeli ceníky, které měly tyto nákladové aspekty odrážet. Tyto ceníky však představovaly jen základ cenotvorby, resp. nevyjadřovaly konečnou cenu přepravy.

282.  Úřad oslovil některé zákazníky, kteří služeb vlakového projektu využívali.[340] K níže uvedeným hodnotám a cenovým rozpětím za přepravu Úřad konstatuje, že se z povahy věci jedná o jistou míru zobecnění. Všichni zákazníci nemuseli nutně zboží za uvedené ceny přepravovat, roli mohlo například hrát využívání vagónů o vyšší nosnosti (tzn. uplatnění cenové progrese, vysvětleno dále), aj. Tyto faktory Úřad ve svých úvahách a výpočtech zohlednil.

283.  Z odpovědí zákazníků plyne, že obvyklé cenové rozpětí za přepravu zboží vlakovým projektem činilo:[341][342][343][344][345][346][347]

• […obchodní tajemství…].[348]

284.  Z předcházejících údajů byly jako průměrné cenové rozmezí vypočteny hodnoty […obchodní tajemství…], jejichž průměr činí […obchodní tajemství…]. S ohledem na výše uvedené (odst. 228,229) však Úřad stanovil hodnotu průměrné ceny přepravy ve spodní třetině uvedeného rozmezí, a to částkou […obchodní tajemství…].[349]

285.  Tuto hodnotu Úřad stanovil jako průměrnou cenu přepravy a přepočetl průměrným kurzem eura a české koruny za období let 2004 až 2013, který stanovil, podle dat o vývoji kurzů měn zveřejňovaných   na   internetových   stránkách   České   národní    banky,[350] ve    výši 26,94,- Kč/euro.[351] U soutěžitelů Spedica a Interfracht stanovil tento kurz s ohledem na dobu jejich účasti na vlakovém projektu (viz níže).

VII. 5.

Stanovení hodnoty prodejů dotčeného zboží

286.  Při vynásobení počtu průměrně přepravených tun zboží za jeden rok ([…obchodní tajemství…]) průměrnou cenou přepravy ([…obchodní tajemství…]), činí výsledná hodnota prodejů dotčeného zboží, z níž bude Úřad při výpočtu pokuty pro soutěžitele RCA, AWT a Argo dále vycházet, částku […obchodní tajemství…].

287.  Uvedenou hodnotu Úřad použil ve vztahu k těm soutěžitelům, u nichž má prokázánu participaci po celou dobu trvání protisoutěžního jednání. U soutěžitelů Spedica a Interfracht Úřad v rámci výpočtu zohlednil jen tonáž přepravenou v relevantním období (s ohledem na jejich zapojení do protisoutěžního jednání) a odpovídající kurs eura.

288.  Soutěžitel Spedica se účastnil protisoutěžního jednání od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010. Celková přepravená tonáž za toto období činí […obchodní tajemství…]. Průměrná roční přepravená tonáž (při délce trvání 3 roky) činí […obchodní tajemství…]. Tato hodnota se tak nijak výrazně neodlišuje od  průměrné  roční  přepravené  tonáže  za  celé  období  trvání  protisoutěžního  jednání.   V uvedeném časovém období se však lišil, oproti celkovému průměru, kurz eura vůči koruně, konkrétně pak činil 25,57 Kč/euro. Průměrná cena přepravy v eurech za tunu netto je stejná ([…obchodní tajemství…]). Výsledná hodnota prodejů dotčeného zboží, z níž bude Úřad při výpočtu pokuty pro soutěžitele Spedica dále vycházet, činí částku […obchodní tajemství…].

289.  Soutěžitel Interfracht se účastnil protisoutěžního jednání od 4. 2. 2010 do 10. 6. 2013. Celková přepravená tonáž za toto období činí […obchodní tajemství…].[352]Průměrná roční přepravená tonáž (při délce trvání 4 roky) činí […obchodní tajemství…]. V uvedeném časovém období se však lišil, oproti celkovému průměru, kurz eura vůči koruně, konkrétně pak činil 25,16 Kč/euro. Průměrná cena přepravy v eurech za tunu netto je stejná ([…obchodní tajemství…]). Výsledná hodnota prodejů dotčeného zboží, z níž bude Úřad při výpočtu pokuty pro soutěžitele Interfracht dále vycházet, činí částku […obchodní tajemství…],- Kč.

VII. 6.

Konkrétní okolnosti určení výměry pokuty pro jednotlivé účastníky řízení

290.  Úřad má za prokázané, že se všichni soutěžitelé účastnili na dohodě spočívající v rozdělování zákazníků a zakázek na přepravu zboží, související cenové koordinaci a výměně obchodně citlivých informací, při poskytování služeb mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství v souvislosti s vlakovým projektem Carpathia/Sylvania a nová Carpathia. Dohoda byla způsobilá narušit obchod mezi členskými státy EU a skutečně jej také narušila. Posuzované jednání spadá do kategorie tzv. kartelů s tvrdým jádrem (hardcore), které představují nejzávažnější formu protisoutěžního jednání. V souladu se Zásadami je Úřad proto považuje za velmi závažné porušení zákona a ukládá za ně nejpřísnější pokuty. Při výpočtu pokut u nejzávažnějších deliktů se v souladu se Zásadami stanoví výchozí podíl základní částky pokuty do výše 3 % z obratu na relevantním trhu (hodnoty prodejů).[353]

291.  Při posuzování konkrétní závažnosti jednání soutěžitelů vzal Úřad do úvahy zejména dlouhodobé a kombinované uplatňování „rozdělovacích“ a cenových ujednání, využívání rezervačního systému, průběžnou výměnou citlivých informací a míru zapojení jednotlivých soutěžitelů (hlavní organizátor, vedlejší role, apod.).

292.  Na základě uvedených faktorů Úřad stanovil výchozí podíl základní částky pokuty ve výši 3 % pro soutěžitele RCA, AWT a Argo, neboť byli hlavními partnery spolupráce. U soutěžitele Spedica stanovil výchozí podíl ve výši 2,2 % a u soutěžitele Interfracht ve výši 1,2 %. Tito soutěžitelé nebyli v tak výhodném postavení jako partneři spolupráce (viz popis skutkových okolností). Při stanovení výchozího podílu u soutěžitele Interfracht Úřad zohlednil i jeho slabší pozici a zneužívání předávaných informací o transportech ze strany soutěžitele AWT. Naopak z okolností týkajících se soutěžitele Spedica je zřejmé, že měl vyšší povědomí o praktikách v rámci projektu především díky osobám některých pracovníků, dříve zapojených do stejného jednání za soutěžitele Argo.

293.  Ve vztahu k některým soutěžitelům (AWT, Spedica) Úřad při stanovení předpokládané výše

pokuty postupoval v souladu s principem absorpce (viz odst. 259), neboť podle ustálené judikatury správních soudů se trestnost správních deliktů řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů a principy trestního práva lze přiměřeně vztáhnout na správní trestání.[354]

294.  Z procesního hlediska není nutné vedení společného řízení o všech deliktech, jež mají pro zohlednění a naplnění absorpční zásady význam.[355] Úřad tedy nejprve vypočítá pokutu za nejpřísněji postižitelný delikt, zohlednění přitom přitěžující a polehčující okolnosti ve vazbě k tomuto deliktu (při zachování Zásadami stanoveného 50% limitu co do výše přitížení), a následně zohlední mnohost deliktů. Zde se však již žádný omezující limit neuplatní.[356]

295.  Způsob, jakým prvostupňový orgán zohlední mnohost deliktů, je na jeho správním uvážení, avšak musí jít o postup, který vede k určení odpovídající a účinné sankce. Nelze přitěžovat „mechanicky“, např. za každý další delikt zvýšit pokutu vždy o 20 % a vytlačit tak správní uvážení, ale je třeba vždy adekvátně zohlednit všechny relevantní okolnosti (zda šlo o jednočinný či vícečinný souběh, počet dalších deliktů a jejich závažnost, poměr závažnosti primárního deliktu a deliktů ostatních, apod.). Musí být rovněž zachován účel trestu z hlediska individuální a generální prevence.

Soutěžitel RCA

296.  Vzhledem k tomu, že soutěžitel RCA podal u Úřadu žádost o upuštění od uložení pokuty dle

§ 22ba zákona, splnil a v současné době splňuje podmínky stanovené pro upuštění  od uložení pokuty v rámci Leniency programu (Leniency typu I), Úřad za daných okolností tomuto soutěžiteli pokutu neukládá.

Soutěžitel AWT

297.  V době účasti na dohodě patřila společnost Speditrans k významným subjektům působícím na trhu spedičních a dopravních služeb, a to nejen v rámci ČR, a zároveň z těchto činností vykazovala velmi vysoké obraty (v řádu mld.).[357] Při srovnání se současnou ekonomickou situací účastníka řízení je zřejmý značný pokles obratu.[358] Standardním postupem výpočtu pokuty pro soutěžitele AWT by však Úřad dospěl k částce,[359] která vysoce přesahuje  zákonem stanovený limit 10 % z obratu za poslední ukončené účetní období. S ohledem na soutěžitelem nyní dosahované obraty se Úřad rozhodl vyjít ze zákonné hranice ve výši

10 mil. Kč.

298.  Úřad zohlednil, v souladu s výše popsaným principem absorpce, účast soutěžitele AWT na obdobném protisoutěžním  jednání.[360] Při  srovnání  obou  deliktů  Úřad  dospěl  k závěru,  že vyšší závažnost vykazuje účast na dohodě v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia, neboť se jej účastnilo více soutěžitelů, měl podstatně delší dobu trvání a taktéž přepravené objemy zboží byly mnohem vyšší. Úřad se proto rozhodl primárně sankcionovat soutěžitele AWT za delikt řešený v tomto správním řízení.

299.  Soutěžitel AWT podal jako druhý v pořadí žádost o leniency. Leniency program Úřadu by však pro potenciální žadatele o leniency typu II nebyl jakkoli přínosný, pokud by se (při obvyklém výpočtu a následném snížení pokuty za podanou žádost) měla částka pokuty stále pohybovat nad maximální zákonem stanovenou hranicí a ke snížení pokuty by proto muselo i tak dojít.[361] V těchto případech proto Úřad hodlá postupovat tak, že snížení pokuty bude odvislé od její maximální výše (to znamená 10 % z obratu nebo 10 mil. Kč).

300.  V předcházejícím řízení soutěžitel AWT žádost o leniency nepodal a pokuta mu z tohoto důvodu snížena  nebyla.  Úřad  tedy  mohl  vzít  do  úvahy  pouze  leniency  žádost  podanou v rámci tohoto správního řízení a zohlednit ji při výpočtu pokuty nyní. Soutěžiteli AWT bylo Úřadem potvrzeno splnění podmínek leniency typu II, za což mu Úřad snížil pokutu o 45 %, tj. na částku 5 500 000,- Kč. Pokud by Úřad o obou deliktech vedl jediné řízení, za druhý delikt by Úřad tuto částku navýšil o 25 %, tj. na 6 875 000,- Kč. Na základě žádosti o narovnání by byla pokuta snížena o 20 %, tj. na částku ve výši 5 500 000,- Kč.[362] Soutěžitel AWT žádost o narovnání v tomto správním řízení podal.

301.  Jelikož soutěžitel AWT pokutu ve výši 3 674 000,- Kč uloženou předcházejícím rozhodnutím již uhradil, byla tato částka odečtena od konečné částky pokuty, kterou Úřad ukládá nyní. Výsledná pokuta činí 1 826 000,- Kč.

302.  Pokuta ve výši 1 826 000,- Kč představuje cca 5,46 % z obratu společnosti AWT Čechofracht[363] za rok 2019, tudíž nepřesahuje zákonné maximum pokuty ve výši 10 % z celkového čistého obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období a není pro ni likvidační. V relativně nedávné době navíc došlo ke spojení soutěžitele AWT s významným subjektem v oblasti železniční dopravy a zasílatelství, soutěžitelem PKP Cargo. Při zohlednění celkové ekonomické situace soutěžitele PKP Cargo se jedná o částku, která ji nemůže nijak existenčně ohrozit.[364]

303.  Úřad v této souvislosti dodává, že díky nabytí podstatné části obchodního podílu ve společnosti AWT Čechofracht soutěžitelem PKP Cargo tvoří v současnosti oba subjekty jednoho soutěžitele. Jelikož k této akvizici došlo v roce 2015, tedy až po skončení posuzovaného protisoutěžního jednání, Úřad nepřistoupil ke zvýšení pokuty z důvodu citelnosti, přestože je výše pokuty ve vztahu k celkovému obratu soutěžitele PKP Cargo zanedbatelná. Úřad nepovažuje za spravedlivé tímto způsobem zvyšovat sankci v případech, kdy subjekt nabude obchodní podíl jiného soutěžitele, dříve zapojeného do protisoutěžního jednání, pokud dané jednání skončilo před takovou transakcí, neboť nabývající subjekt nemohl jakkoliv zapojení do protisoutěžních aktivit u nabývaného subjektu ovlivňovat, kontrolovat, či mu zabránit.

Soutěžitel Interfracht

304.  Dohodou dotčené zboží bylo vyjádřeno částkou ve výši […obchodní tajemství…]. Základní částka pokuty, stanovená na základě výchozího podílu ve výši 1,2 % činí […obchodní tajemství…]. Tuto částku Úřad dále vynásobil koeficientem času za dobu trvání protisoutěžního jednání. Výsledná částka činí […obchodní tajemství…] (po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů). Žádné další  přitěžující či polehčující okolnosti při posuzování jednání soutěžitele Interfracht Úřad neshledal.[365]

305.  Pokuta ve výši 2 357 000,- Kč představuje cca 0,25 % předpokládaného obratu za rok 2019 a

nemůže pro něj být likvidační.[366]

Soutěžitel Argo

306.  V době účasti na dohodě patřil soutěžitel Argo k významným subjektům působícím na trhu spedičních a dopravních služeb, a to nejen v rámci ČR, a zároveň z těchto činností vykazoval velmi vysoké obraty (v řádu mld.).[367] […obchodní tajemství…].[368] Standardním postupem výpočtu pokuty pro soutěžitele Argo by však Úřad dospěl k částce, která vysoce přesahuje zákonem stanovený limit 10 % z obratu za poslední ukončené účetní období.[369] S ohledem na soutěžitelem nyní dosahované obraty a strukturální změny rámci soutěžitele se Úřad rozhodl vyjít z alternativní zákonné hranice ve výši 10 mil. Kč (viz dále).

307.  V roce 2019 a 2020 došlo k následujícím organizačním změnám. Společnost Argo Logistics

byla (od roku 2016) přímo a výlučně ovládána společností Vertebrata a tvořila s ní jednoho soutěžitele.[370] K datu 29. 4. 2020 byla do obchodního rejstříku zapsána změna v osobě jediného  společníka,  kterým  se  stala  fyzická  osoba,  Mgr.  Marcel  Novotný.  Tato  osoba  v současné době vlastní celý obchodní podíl ve společnosti Argo Logistics.[371] Jednatelem společnosti Argo Logistics dále zůstává Ing. Jiří Kratochvíl, jediný akcionář a vlastník společnosti Vertebrata. […obchodní tajemství…].[372][373][374][375] [376] [377][378][379]

308.  Všechny zmíněné okolnosti (dosahovaný obrat, […obchodní tajemství…]) Úřad vzal do úvahy. Soutěžiteli  Argo  nesvědčí  žádné  důvody  pro  snížení  pokuty.  Úřad  ji  proto  uložil v maximální možné výši 10 000 000 Kč. Pokutu Úřad zároveň nepovažuje za likvidační, a to z následujících důvodů. Dle sdělení účastníka řízení aktuálně tvoří soutěžitele Argo […obchodní tajemství…].

Soutěžitel Spedica

309.  Dohodou dotčené zboží bylo vyjádřeno částkou ve výši […obchodní tajemství…]. Základní částka pokuty, stanovená na základě výchozího podílu ve výši 2,3 %, činí […obchodní tajemství…]. Tuto částku Úřad dále vynásobil koeficientem času za dobu trvání protisoutěžního jednání. Výsledná částka činí […obchodní tajemství…]. Žádné další přitěžující či polehčující okolnosti při posuzování jednání soutěžitele Spedica Úřad neshledal.[380]

310.  Úřad zohlednil, v souladu s výše popsaným principem absorpce, účast soutěžitele Spedica na obdobném protisoutěžním  jednání.[381] Při  srovnání  obou  deliktů  Úřad  dospěl  k závěru,  že vyšší závažnost vykazuje účast na dohodě v rámci projektu Carpathia/Sylvania a nová Carpathia, neboť se jej účastnilo více soutěžitelů, měl podstatně delší dobu trvání a taktéž přepravené objemy zboží byly mnohem vyšší. Úřad se proto rozhodl primárně sankcionovat soutěžitele Spedica za delikt řešený v tomto správním řízení.

311.  Pokud by Úřad o obou deliktech vedl jediné řízení, postupoval by při výpočtu pokuty stejně, jak bylo popsáno výše, ale za druhý delikt  by pokutu  dále  navýšil o 25 %, tj. na částku         […obchodní tajemství…].[382]Na základě žádosti o narovnání by byla pokuta snížena o 20 %, tj. na částku […obchodní tajemství…].[383]Soutěžitel Spedica žádost o narovnání v tomto správním řízení podal.

312.  Jelikož soutěžitel Spedica pokutu ve výši […obchodní tajemství…],- Kč uloženou předcházejícím rozhodnutím již uhradil, byla tato částka odečtena od konečné částky pokuty, kterou Úřad ukládá nyní. Výsledná pokuta činí 4 243 000,- Kč (po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů).

313.  Samotná  společnost  Spedica  dosahuje  pravidelně  ročního  obratu  ve  výši   přesahující 500 mil. Kč.[384] Uložená pokuta sice představuje méně než 0,5 % z obratu celého soutěžitele, Úřad  ji  však  nehodlá  zvyšovat,  neboť  ke  zvýšení  pokuty   z důvodu  citelnosti  došlo  již    v předcházejícím správním řízení. Pokuta v této výši nepřesahuje zákonné maximum pokuty ve výši 10 % z celkového čistého obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období a není pro něj likvidační.

VII.  7.

Úhrada pokut

314.  Každý z účastníků řízení, kterému byla pokuta uložena, provede úhradu jemu uložené částky pokuty na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, a jako variabilní symbol uvede své identifikační číslo (IČO).

VIII.      Zákaz plnění dohod

315.  V souladu s § 7 odst. 1 zákona Úřad uložil zákaz plnění dohody popsané ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí do budoucna, jak je uvedeno ve výrokové části II. tohoto rozhodnutí.

IX.           Náklady řízení

316.  Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že účastníci řízení RCA, AWT Čechofracht, Interfracht, Argo Logistics a Spedica porušili čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a § 3 odst. 1 zákona, je splněna podmínka uvedená v § 79 odst. 5 správního řádu a jsou tedy splněny zákonné předpoklady pro uložení náhrady nákladů správního řízení účastníkům řízení. Výši paušální částky stanovil Úřad na 2.500,- Kč.

317.  Náklady řízení jsou účastníci řízení povinni uhradit do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady se hradí na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, číslo variabilního symbolu je pro každého účastníka řízení odlišné, pro: (i) RCA: 2016010632 (ii) AWT Čechofracht: 2016020632 (iii) Interfracht: 2016030632 (iv) Argo Logistics: 2016040632 (v) Spedica: 2016050632.

X.             Závěr

318.  Ze všech shora podaných důvodů Úřad konstatuje, že bylo prokázáno spáchání správního deliktu dle zákona, spočívajícího v uzavření zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž a tedy v rozporu s čl. 101 SFEU a § 3 odst. 1 zákona, a proto rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 správního řádu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí můžou účastníci řízení dle § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb., ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb., podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

JUDr. Hynek Brom

I. místopředseda Úřadu