číslo jednací: R17/2005-4446/2010/310/JMa

Č. j.: R 17/2005-4446/2010/310/JMa

V Brně dne 21. dubna 2010

 

 

V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 9/05-5466/05-OOHS ze dne 5. 10. 2005 ve věci porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a ve věci porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství podal účastník řízení, společnost Tupperware Czech Republic, spol. s r.o., se sídlem Praha 6-Bubeneč, V Sadech 4a, IČ 63 98 39 91, zastoupený Mgr. Davidem Řehákem, advokátem se sídlem Holečkova 100/9, Praha 5, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) a s § 152 odst.4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na návrh rozkladové komise,

 

rozhodl takto:

 

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 9/05-5466/05-OOHS ze dne 5. 10. 2005 v jeho IV. výrokové části  m ě n í m takto:

 

 

 

Za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a za porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, se podle § 22a odst. 2 ve spojení s § 21h odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ukládá se účastníku řízení, společnosti Tupperware Czech Republic, spol. s r.o., se sídlem Praha 6-Bubeneč, V Sadech 4a, IČ 63 98 39 91, pokuta ve výši

 

2 300 000 Kč (slovy: dva miliony tři sta tisíc korun českých).

 

Pokuta je splatná do devadesáti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

 

I. Prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 5. 10. 2005 rozhodnutí č.j. S 9/05-5466/05-OOHS (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), v jehož první výrokové části deklaroval, že účastník řízení, společnost Tupperware Czech Republic, spol. s r.o., se sídlem Praha 6-Bubeneč, V sadech 4a, IČ 63983991 (dále též „Tupperware“ či „účastník řízení“), tím, že uzavíral dohody o určení cen pro další prodej zboží Tupperware, obsažené v článku 9.12 Smlouvy o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavírané s distributory tohoto zboží (dále též „Smlouva o distribuci“), porušil v období prokazatelně od 24. 3. 1997 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 63/1991 Sb.“), a v období od 1. 7. 2001 do současnosti (tj. do data vydání napadeného rozhodnutí) zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“), uzavřením zakázané a neplatné dohody o přímém určení cen kupujícímu pro další prodej, která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace, a v období od 2. 6. 2004 do současnosti (tj. do data vydání napadeného rozhodnutí) porušil rovněž zákaz obsažený v čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále též „Smlouva ES“), uzavřením zakázané a neplatné dohody o přímém určení cen kupujícímu pro další prodej, která vedla k narušení soutěže na společném trhu Evropského společenství.

 

2. Ve druhé výrokové části prvostupňového rozhodnutí Úřad konstatoval, že účastník řízení tím, že uzavíral dohody o zamezení opětovného prodeje a distribuce zboží, včetně zamezení vývozu tohoto zboží do zahraničí, bez jeho písemného souhlasu, obsažené v článku 9.13 Smlouvy o distribuci, porušil v období prokazatelně od 24. 3. 1997 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do současnosti (tj. do data vydání napadeného rozhodnutí) zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona uzavřením zakázané a neplatné dohody, která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace, a v období od 2. 6. 2004 do současnosti (tedy do data vydání napadeného rozhodnutí) porušil rovněž zákaz obsažený v čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, uzavřením zakázané a neplatné dohody, která vedla k narušení soutěže na společném trhu Evropského společenství.

 

3. Ve třetí výrokové části prvostupňového rozhodnutí Úřad s odkazem na § 7 odst. 1 zákona plnění shora uvedených dohod účastníku řízení do budoucna zakázal. Ve čtvrté výrokové části prvostupňového rozhodnutí pak byla účastníku řízení uložena pokuta ve výši 2 300 000 Kč. V páté výrokové části konečně Úřad stanovil opatření k nápravě ve smyslu § 23 odst. 1 zákona, spočívající v povinnosti vypustit ze Smlouvy o distribuci ustanovení čl. 9.12 a 9.13, upravit katalog zboží určený pro spotřebitele zboží tak, aby byl v souladu se všemi výrokovými částmi napadeného rozhodnutí a informovat vhodným a účinným způsobem všechny distributory svého zboží o obsahu výroku napadeného rozhodnutí.

 

4. V rámci šetření a správního řízení, jež předcházelo vydání prvostupňového rozhodnutí, správní orgán prvního stupně posuzoval dohody obsažené v čl. 9.12 a 9.13 Smlouvy o distribuci, které kvalifikoval jako dohody o určení ceny kupujícímu pro další prodej a o zákazu opětovného prodeje a vývozu zboží do zahraničí. Správní orgán prvního stupně přitom vycházel nad rámec samotného znění Smlouvy o distribuci zejména z informací poskytnutých účastníkem řízení v rámci ústního jednání, ze svědeckých výpovědí distributorů zboží Tupperware působících na území České republiky a Slovenské republiky a rovněž z informací poskytnutých oslovenými distributory zboží Tupperware. Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl Úřad k závěru, že obě posuzované dohody splňují formální i materiální znaky zakázaných dohod narušujících soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, neboť tato ujednání vedla k narušení soutěže na vymezeném relevantním trhu a zároveň nebyla ze zákazu vyňata na základě pravidla de minimis obsaženého v § 6 odst. 1 zákona či tzv. blokové výjimky obsažené ve vyhlášce Úřadu č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod, ani na základě výjimky dle § 3 odst. 4 zákona. Správní orgán prvního stupně rovněž dospěl k názoru, že obě dohody naplnily skutkovou podstatu zakázaných a neplatných dohod dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, neboť tyto dohody jsou schopny znatelně ovlivnit obchod mezi členskými státy a vedly k narušení soutěže na společném trhu Evropského společenství, aniž by na ně mohla být aplikována výjimka podávaná z komunitárního pravidla de minimis či výjimka dle Nařízení Komise č. 2790/1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o založení Evropských společenství na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě či výjimka dle čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES.

 

II. Řízení o rozkladu

 

5. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad, jímž napadl všechny výroky napadeného rozhodnutí. Úřad neshledal důvody pro postup podle § 57 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „starý správní řád“), a proto v souladu s odstavcem 2 téhož ustanovení postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

 

6. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., který zrušil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň však ve svém § 179 odst. 1 stanovil, že řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Řízení o rozkladu bylo tedy vedeno v souladu s předchozí právní úpravou správního řízení. 

 

Druhostupňové rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

7. Poté, co bylo podle § 59 odst. 1 starého správního řádu napadené rozhodnutí přezkoumáno v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek účastníka řízení obsažených v rozkladu, předseda Úřadu ve výroku rozhodnutí o rozkladu č.j. R 17/2005-22148/2006/300 ze dne 14. 12. 2006 (dále též jen „druhostupňové rozhodnutí“) konstatoval následující:

 

8. Účastník řízení tím, že od 24. 3. 1997 do 5. 10. 2005 uzavíral a plnil dohody obsažené v článku 9.12 Smluv o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavíraných s distributory svého (resp. jím dodávaného) zboží, jimiž zavazoval tyto distributory usilovat o prodej a dodání tohoto zboží svým zákazníkům v cenách jím doporučených, které byly konkrétně stanoveny v katalogu zboží pro spotřebitele a v objednávkových listech, uzavřel a plnil zakázané a neplatné dohody o určení cen kupujícímu pro další prodej, které vedly k narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace, čímž porušil a) v období od 24. 3. 1997 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., b) v období od 1. 7. 2001 do 5. 10. 2005 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona, a c) v období od 2. 6. 2004 do 5. 10. 2005 zákaz obsažený v čl. 81 odst. 1 písm. a) Smlouvy o založení Evropského společenství, neboť uvedené dohody mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropského společenství.

 

9. Ve druhé výrokové části bylo deklarováno, že účastník řízení tím, že od 24. 3. 1997 do 5. 10. 2005 uzavíral a plnil dohody obsažené v článku 9.13 Smluv o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavíraných s distributory svého (resp. jím dodávaného) zboží, jimiž ukládal těmto distributorům vynaložit nejlepší úsilí k zamezení opětovného prodeje jím dodávaného zboží a jeho distribuce v území distribuce včetně zákazu vývozu zboží do zahraničí nebo prodeje zboží osobě, která hodlá zboží exportovat, či o níž mají důvodné podezření, že by mohla zboží exportovat, bez jeho písemného souhlasu, uzavřel a plnil zakázané a neplatné dohody o zákazu opětovného prodeje a exportu, které mohly vést k narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace,  čímž porušil a) v období od 24. 3. 1997 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., b) v období od 1. 7. 2001 do 5. 10. 2005 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona a c) v období od 2. 6. 2004 do 5. 10. 2005 zákaz obsažený v čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, neboť tyto dohody mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropského společenství.

 

10. Podle § 7 odst. 1 zákona bylo účastníku řízení plnění dohod specifikovaných v I. a II. Výrokové části tohoto rozhodnutí do budoucna třetí výrokovou částí druhostupňového rozhodnutí zakázáno a za porušení § 3 odst. 1 zákona a  čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství. Podle § 22 odst. 2 zákona pak byla ve IV. výrokové části uložena pokuta ve výši 2 300 000 Kč (slovy: dva miliony tři sta tisíc korun českých), splatná do 90 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

 

11. Dle § 23 odst. 1 zákona bylo účastníku řízení dále uloženo opatření k nápravě, a to vypustit ze Smluv o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavíraných s distributory tohoto zboží ustanovení článku 9.12 obsahující zakázané a neplatné dohody o přímém určení cen kupujícímu pro další prodej zboží včetně vypuštění informací o cenách pro další prodej zboží uvedených v objednávkových listech zasílaných účastníkem řízení distributorům; upravit katalog zboží určený pro spotřebitele zboží účastníka řízení tak, aby neobsahoval závazné ceny pro další prodej tohoto zboží dle bodu I. výroku tohoto rozhodnutí; vypustit ze Smluv o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavíraných s distributory tohoto zboží ustanovení článku 9.13 obsahující zakázané a neplatné dohody o zamezení opětovného prodeje a distribuce zboží, včetně zamezení vývozu tohoto zboží do zahraničí, bez písemného souhlasu společnosti Tupperware a informovat písemně všechny distributory svého zboží o obsahu výroku tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě  30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

 

III. Soudní přezkum druhostupňového rozhodnutí

 

III.1 Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-115 ze dne 1. 11. 2007

 

12. K žalobě účastníka řízení rozhodl soud dne 1. 11. 2007 rozsudkem č.j. 62 Ca 4/2007-115 tak, že napadené druhostupňového rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému Úřadu k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

 

III.2 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 7/2008-200 ze dne 3. 12. 2008

 

13. Na základě kasační stížnosti Úřadu pak Nejvyšší správní soud rozsudkem  ze dne 3. 12. 2008 č.j. 7 Afs 7/2008-204 shora uvedený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

 

 

 

III.3 Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-233 ze dne 23. 10. 2009

 

14. Výrokem shora citovaného rozsudku soudu bylo druhostupňové rozhodnutí předsedy Úřadu ve výrokové části IV. zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“) a v této části se věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátila Úřadu k dalšímu řízení; ve zbylé části soud žalobu zamítl.

 

15. V odůvodnění rozsudku se předně podává, že žaloba není důvodná co do vymezení relevantního trhu a na to navazujícího tržního podílu žalobce – společnosti Tupperware. Soud konstatoval zákonnost, přezkoumatelnou odůvodněnost a věcnou správnost závěrů žalovaného - Úřadu (s. 9 rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-233 ze dne 23. 10. 2009). Nedůvodnost žaloby byla shledána též v části, kterou je napadáno hmotněprávní posouzení jednání společnosti Tupperware, tj. fakticky obsahu dohod zahrnutých v čl. 9.12 a 9.13 smluv o distribuci, s nímž se soud včetně zjištěných dopadů zakázaných dohod ztotožnil. Stanovisko shodné s posouzením Úřadu podal soud rovněž ohledně samotného posouzení formy zavinění společnosti Tupperware, když žalobce přinejmenším věděl, že dohody obsažené v obou ustanoveních smlouvy o distribuci jsou způsobilé protisoutěžní efekt vyvolat, a byl s tím srozuměn (s. 13 rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-233 ze dne 23. 10. 2009); zavinění nejméně ve formě úmyslu nepřímého tedy bylo prokázáno. Soud potud uzavřel, že žaloba tedy důvodná není, že napadené rozhodnutí není stiženo nepřezkoumatelností a z důvodů společností Tupperware namítaných ani nezákonností; Úřad aplikoval správné právní předpisy a v jejich rámci správné právní normy (§ 3 zákona a článek 81 Smlouvy ES) a nedopustil se při jejich aplikaci žádného interpretačního pochybení, jež by vyvolalo nutnost zrušení rozhodnutí ve výrokových částech I., II., III. a V.

 

16. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou pokud jde o výrokové části I., II., III. a V. druhostupňového rozhodnutí podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, když aproboval zjištění a závěry Úřadu učiněné v předmětném správním řízení.

 

17. Při přezkumu druhostupňového rozhodnutí o konkrétní výši uložené pokuty, tj. IV. výrokové části vycházel soud z právního názoru podaného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2008 č.j. 7 Afs 7/2008-204, neboť je jím podle § 110 odst. 3 s.ř.s. vázán.

 

18. Podle vyjádření soudu by se Úřad měl zabývat dopady jednotlivých dohod na hospodářskou soutěž, a dále ozřejmit, jaký mechanismus sankcionování byl zvolen, jak bylo uváženo ohledně dopadů jednotlivých dohod na hospodářskou soutěže, jak se důsledky jednotlivých deliktů promítly do konečné výše pokuty při kombinaci dvou deliktů vnitrostátních a dvou deliktů komunitárních. S respektováním zásady absorpční by měla být při souběhu tu celkem čtyř deliktů uložena sankce pouze za jeden ze sbíhajících se deliktů, na něž dopadá v daném případě shodná sankce, a v rámci hodnocení závažnosti protiprávního jednání pak zohledněno, že společnost Tupperware spáchala více deliktů (s. 14 rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-233 ze dne 23. 10. 2009)

 

IV. Odůvodnění výše pokuty

 

19. Ve smyslu shora uvedeného přezkoumal jsem tedy nově relevantní skutečnosti týkající se uložení pokuty za soudem aprobované protisoutěžní jednání společnosti Tupperware. V rámci nového projednání a rozhodnutí o pokutě jsem jednal dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“), neboť ve smyslu věty druhé ustanovení § 179 odst. 1 správního řádu a contrario,  bylo-li rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu po účinnosti tohoto zákona, tj. po 1. 1. 2006, postupuje se podle tohoto zákona. Tento výklad odpovídá plně názoru Poradního sboru ministra vnitra, který k ustanovení § 179 správního řádu objasnil, že bylo-li pravomocné rozhodnutí vydané podle starého správního řádu zrušeno soudem ve správním soudnictví po 1. 1. 2006, řízení se povede podle nového správního řádu[1].

 

20. Pokud jde o změny zákona, ochrana hospodářské soutěže na trhu zboží a služeb byla v době od 1. 3. 1991 zajištěna zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 63/1991 Sb.“); s účinností od 1. 7. 2001 byl zákon č. 63/1991 Sb. zrušen a nahrazen zákonem č. 143/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2009. Obě uvedené právní normy shodně do 31. 8. 2009 stanovovaly zákaz a neplatnost dohod mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále též „dohody“), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, pokud zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím předpisem z tohoto zákazu výjimku. Zákon č. 143/2001 Sb. prošel od počátku své účinnosti do současnosti několika novelizacemi. Poslední novelu představuje zákon č. 155/2009 Sb., jímž se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „novela“), který s účinností od 1. 9. 2009 pozměnil definici dohod narušujících soutěž (§ 3 odst. 1 zákona) tak, aby přesněji odpovídala definici dohod narušujících soutěž dle komunitárního práva. Zakázané a neplatné jsou tak dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže. Uvedená změna však de facto nepřinesla změnu hodnocení správního deliktu zakázaných dohod, neboť Úřad již dříve vykládal § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. v souladu s komunitární úpravou a tento postup byl soudy aprobován.[2]

 

21. Při rozhodování o výši pokuty jsem ovšem postupoval podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve stávajícím znění, tj. po novele provedené z.č. 155/2009 Sb. Mlčí-li totiž přechodná ustanovení zákona ohledně postupu v řízení ve věci uložení pokuty, když bylo původní rozhodnutí za účinnosti stávající právní úpravy ochrany hospodářské soutěže zrušeno, postupuje se dle nyní platných ustanovení zákona s tím, že ovšem nesmí být změna právní úpravy k tíži účastníka. A tak tomu v tomto případě i při aplikaci zásad správního trestání spolu s principy trestního práva není, když zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění po novele z.č. 155/2009 Sb., nestanoví nové skutkové podstaty správních deliktů (§ 3 an.), ani nově neupravuje příslušnost k rozhodování o nich (§ 20 an.) Kritéria trestání za správní delikty jsou upravena shodně předchozí i nynější právní úpravou. Porušení zásady vyslovené v čl. 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, tedy že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala, je v tomto případě vyloučeno. Též podle nového práva jde o jednání trestné a postih podle starého i nového práva je pro delikventa co do míry trestu shodný.[3]

 

22. Základním obecným východiskem pro stanovení výše pokut, resp. posouzení přiměřenosti výše pokuty, je skutečnost, že trest by měl zejména odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládán. Při stanovení konkrétní výše pokuty se vychází ze zákonných (zákonem předepsaných) kritérií, která tato pokuta má v sobě odrážet, a to ze závažnosti deliktu, délky jeho trvání a případného opakování protisoutěžního jednání účastníka správního řízení. Dále jsou v konkrétní výši pokuty zohledněna další specifika případu, která jsou vzhledem k jejich charakteru pro stanovení pokuty relevantní.[4]

 

23. Kritéria pro uložení pokuty za porušení § 3 odst. 1 zákona jsou uvedena v § 22a odst. 2 zákona. Podle citovaného ustanovení zákona může Úřad soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 milionů Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona nebo neplní závazky podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 zákona, anebo nesplní opatření podle § 18 odst. 5, nebo neplní opatření k nápravě uložené úřadem podle § 20 odst. 4 nebo jinou povinnost stanovenou rozhodnutím Úřadu.

 

24. Dle § 22a odst. 2 zákona Úřad rovněž ukládá pokuty v řízeních o porušení čl. 81 Smlouvy ES (viz § 21h odst. 5 zákona). V této souvislosti podotýkám, že na komunitární úrovni došlo ke změně předpisů souvisejících s ochranou hospodářské soutěže. Jedná se o Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (dále též „Lisabonská smlouva“), která nabyla účinnosti k 1. 12. 2009. Vedle přejmenování Smlouvy ES nově na Smlouvu o fungování Evropské unie[5], došlo rovněž k přečíslování článků původní Smlouvy ES, kdy čl. 81 Smlouvy ES je nyní nahrazen čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nové ustanovení čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie je však zcela totožného znění jako ustanovení čl. 81 Smlouvy ES. S ohledem na skutečnost, že jednání společnosti Tupperware bylo ukončeno před nabytím účinnosti Lisabonské smlouvy, přičemž na komunitární úrovni nově nedošlo ke změnám týkajícím se posuzování zakázaných dohod narušujících soutěž, bylo jednání společnosti Tupperware posuzováno dle Smlouvy ES, tj. před její změnou Lisabonskou smlouvou.

 

25. Úřad za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem, resp. při kalkulaci konkrétní výše pokuty dle § 22 odst. 2 zákona, vypracoval a na svých internetových stránkách zveřejnil „Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění“[6] (dále též „Zásady“). Z bodu 2 těchto Zásad se podává, že se jimi bude Úřad řídit ve všech správních řízeních zahájených po dni jejich publikování (duben 2007). Správní řízení v dané věci bylo ovšem zahájeno dne 28. 2. 2005, tedy přede dnem publikace Zásad. Úřad proto z citovaných Zásad při výpočtu pokuty nevycházel. Podotýkám pouze, že přepočet pokut podle Zásad by navíc byl pro účastníka řízení mnohem méně příznivý;[7] mohlo by tak dojít po novém projednání k situaci, kdy by byla uložena pokuta vyšší než v původním řízení.

 

26. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí Úřadu ukládám pokutu za spáchání správního deliktu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona za dobu trvání porušení zákona, nejdříve však od jeho účinnosti, tj. od 1. 7. 2001. Zákon č. 143/2001 Sb. zrušil předchozí zákon chránící tentýž zájem, výslovně ovšem nezmocnil Úřad sankcionovat správní delikty spáchané za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. zákona č. 63/1991 Sb. Úřad je tedy oprávněn deklarovat porušení dříve platného zákona, jak vyplývá z ustálené soudní judikatury, toto jednání však podle své stávající správní praxe nepostihuje sankcí.

 

27. Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení Úřadu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Dle judikatury českých soudů[8] konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí účastníku řízení, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře rušitele, aby v něm byla dostatečně obsažena jeho represivní funkce, aniž by však ovšem byl pro něj zjevně likvidačním. Uložená pokuta by tak měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní.

 

 

28. Při stanovení základní částky pokuty se vždy vychází z obratu dosaženého účastníkem řízení z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo dotýká (hodnota prodejů). Od stanovené hodnoty prodejů se pak odvíjí základní částka pokuty. Výši pokuty bylo tedy lze určit na základě obecných zásad stanovených v zákoně s přihlédnutím k zavedené a soudy nezpochybněné správní praxi. Při kalkulaci výše pokuty jsem uvážil obrat dosažený účastníkem řízení za poslední známé ukončené účetní období před spácháním deliktu, resp. před zahájením správního řízení ve věci, tj. za účetní období roku 2004, a to z výkazu zisku a ztráty předloženého účastníkem řízení[9] tak, aby legitimní očekávání účastníka řízení nemohlo být postupem správního orgánu porušeno.

 

IV.1 Stanovení pokuty při zohlednění absorpční zásady

 

29. Soud aproboval zjištění Úřadu učiněná ve správním řízení o tom, že účastník řízení tím, že od 24. 3. 1997 do 5. 10. 2005 s distributory svého zboží uzavíral a plnil dohody obsažené v článcích 9.12 a 9.13 Smluv o distribuci, porušil v období od 24. 3. 1997 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb.,  v období od 1. 7. 2001 do 5. 10. 2005 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona a v období od 2. 6. 2004 do 5. 10. 2005 zákaz obsažený v čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES uzavřením a plněním zakázaných a neplatných dohod o určení cen kupujícímu pro další prodej, které vedly k narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace, a uzavřením a plněním zakázaných a neplatných dohod o zákazu opětovného prodeje a exportu, které mohly vést k narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace. 

 

30. Pro uložení pokuty bylo tedy nejprve třeba rozlišit skutek a delikt posuzovaného jednání. Recentní judikatura ukládá správním orgánům rozhodujícím o sankci za jiné správní delikty spáchané ve vícečinném či jednočinném souběhu uvést, za který delikt je pokuta primárně ukládána a způsob zohlednění spáchání dalších deliktů dle absorpční zásady. Ta spočívá v uložení sankce za nejpřísněji postižitelný delikt, přičemž skutečnost, že účastník řízení spáchal souběžně více deliktů (srov. dále), zvyšuje závažnost sankcionovaného protiprávního jednání a projevuje se uložením přísnější sankce ve formě navýšení k původně stanovené sankci.[10]

 

31. Společnost Tupperware, jak ostatně soud svým rozhodnutím[11] ve shodě se zjištěními Úřadu potvrdil, porušila jedním skutkem § 3 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., § 3 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže a článek 81 odst. 1 Smlouvy ES (dohody obsažené v článku 9.12 Smluv o distribuci zboží o určení cen kupujícímu pro další prodej) a druhým skutkem § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a článek 81 odst. 1 Smlouvy ES (dohody obsažené v článku 9.13 Smluv o distribuci zboží o zákazu opětovného prodeje a exportu). Jedná se o samostatné skutky naplňující v obou případech skutkovou podstatu deliktu podle § 3 odst. 1 zákona i podle článku 81 Smlouvy ES, tj. o vícečinný stejnorodý souběh na základě dvou skutků, z nichž každý zároveň představuje jednočinný souběh dvou deliktů[12]. Při ukládání sankce pomocí absorpční zásady se zohledňuje to, že jde o čtyři delikty – dvojí porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a dvojí porušení článku 81 Smlouvy ES.

 

32. Z judikatury, zejména však z právního názoru vyjádřeného v rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-233 ze dne 23. 10. 2009, je pokud jde o správní trestání třeba v zásadě aplikovat principy trestního práva.[13] Jedním z těchto principů je právě princip absorpce. Dle tohoto principu se ukládá sankce podle nejpřísněji postižitelného činu. Předmětem správního řízení je několik typově stejně závažných správních deliktů, tu celkem čtyř: dvojí porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a dvojí porušení článku 81 Smlouvy ES (uzavíráním a plněním dohod obsažených v článcích 9.12 a 9.13 smluv o distribuci, jež představují zákonem zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž), které se ovšem liší rozsahem dopadu na vymezený relevantní trh.

 

33. Pokud jde o horní hranici sankce, ta je ve vztahu ke všem deliktům totožná, neboť § 22a odst. 2 zákona se aplikuje vzhledem k § 21h odst. 5 zákona taktéž na porušení článků 81 a 82 Smlouvy ES. Zákonodárce v ČR zřejmě nepovažuje porušení čl. 81 a 82 Smlouvy ES za obecně závažnější, než obdobná porušení vnitrostátního zákona.[14] V případě, že je u sbíhajících se správních deliktů stanovena sankce shodná (jako v tomto případě), pak platí, že správní orgán uloží jedinou sankci ve výměře podle některého z nich.

 

34. Přece však je potřebné určit, za který delikt je pokuta primárně ukládána, což vyžaduje identifikaci deliktu, za který by byla při samostatném posouzení uložena nejvyšší sankce (delikt nejpřísněji trestný). Při určení její výše se přitom vychází zejména ze závažnosti deliktu, jeho délky a případného opakování. V rámci uplatnění absorpční zásady je třeba uložit pokutu za nejzávažnější správní delikt, když spáchání ostatních správních deliktů se pak posuzuje jako přitěžující okolnost, jak bude dále uvedeno.

 

35. Z tohoto hlediska lze považovat za nejzávažnější porušení zákona dohodu obsaženou v článku 9.12 Smlouvy o distribuci týkající se určování cen pro další prodej, neboť tyto dohody vedly k narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace. Delikty (národní a komunitární) uvedené v I. výrokové části druhostupňového rozhodnutí považuji ve shodě se zjištěními prvostupňového orgánu za delikty velmi závažné. Skutek označený v I. výrokové části z tohoto pohledu považuji za závažnější, neboť se v případě tohoto skutku jednalo o pokračující jednání, které skutečně hospodářskou soutěž narušilo, zatímco v případě deliktů zachycených ve výrokové části II. druhostupňového rozhodnutí, tj. uzavření a plnění zakázaných a neplatných dohod o zákazu opětovného prodeje a exportu, narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace nebylo prokázáno; rovněž tyto delikty považuji ovšem za závažné, jak rovněž soud v již shora citovaném rozsudku aproboval. Lze tedy konstatovat, že delikty popsané ve výrokové části I. druhostupňového rozhodnutí představovaly delikty velmi závažné, které vedly k narušení soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace, což znamená, že by při samostatném posouzení byly postiženy přísněji ve vztahu k deliktům obsaženým ve výrokové části II. Jejich skutečný negativní dopad na hospodářskou soutěž byl prokázán a soudem potvrzen. Zbývá tedy určit, který z deliktů popsaných ve výrokové části I. druhostupňového rozhodnutí by byl při samostatném posouzení postižen přísněji. V souvislosti s touto úvahou je vhodné vyjít z toho, že, jak již bylo řečeno, že zákonodárce z obecného pohledu nepovažuje porušení komunitárních soutěžních pravidel, resp. čl. 81 a 82 Smlouvy ES za závažnější, než porušení pravidel národních, z čehož lze dovodit, že přikládá zájmům chráněným Smlouvou ES a zákonem stejnou váhu. Neboť se však v tomto případě jedná o jednočinný souběh dvou deliktů, tedy jediný skutek, skutkové okolnosti deliktů (viz polehčující, přitěžující okolnosti) stejně jako jejich účinky jsou totožné. Závažnost obou deliktů tak v tomto případě považuji za shodnou.  

 

36. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že za oba delikty popsané ve výrokové části I. druhostupňového rozhodnutí by byly uloženy shodné sankce, když kritéria spojená s určením její výše jsou shodná. Výběr deliktu, za nějž je pokuta primárně ukládána (dále též jen „primární delikt“), je v tomto případě založen na zohlednění délky protisoutěžního jednání. Porušení soutěžního zákona pro účely stanovení výše pokuty dané obdobím od 1. 7. 2001 do 5. 10. 2005 je v tomto správním řízení kvalifikováno jako porušení střednědobé, avšak delší než porušení Smlouvy ES, z hlediska uložení sankce vymezené obdobím od 2. 6. 2004 do 5. 10. 2005. Tento dílčí závěr je při určování deliktu nejpřísněji postižitelného nutné zohlednit, a to v kontextu ostatních dílčích závěrů, zejména ohledně závažnosti deliktu. S ohledem na sankcí postižitelnou délku deliktů pak volím jako primární delikt porušení zákona skutkem popsaným ve výrokové části I. písm. b) druhostupňového rozhodnutí, tedy porušení zákona uzavřením a plněním zakázaných a neplatných dohod o určení cen kupujícímu pro další prodej.

 

37. Jak bylo zmíněno výše, pokutu ukládám primárně za porušení zákona skutkem zachyceným ve výrokové části I. písm. b) tohoto rozhodnutí. Vnímám jej jako velmi závažný, neboť se jedná o dohody o přímém určení ceny pro další prodej, jež spadají pod tzv. kartely s tvrdým jádrem, představující nejzávažnější formy zakázaných dohod. Tyto dohody směřují ke stanovení ceny zboží pro jeho další prodej v rámci dodavatelsko-odběratelského vztahu a znemožňují tak odběratelům svobodné rozhodování o výši ceny, za níž budou zboží dále prodávat. Nastavení ceny pro další prodej mimo úroveň konkurenční ceny, tedy ceny, která by odpovídala výsledkům konkurenčního boje, pak může rovněž způsobit navýšení nákupních cen zboží pro konečné spotřebitele či snížit konkurenceschopnost odběratelů zboží prodávaného za cenu určenou nikoli přímým dodavatelem, nýbrž již dodavatelem tohoto dodavatele.

 

IV.2 Posouzení dopadů dohody obsažené v čl. 9.12 Smlouvy o distribuci

 

38. Pro stanovení výše pokuty bylo nezbytné posoudit dopad jednotlivých skutků ze souhrnu jednání společnosti Tupperware. Ve správním řízení byly bezpochyby prokázány faktické negativní dopady jednání společnosti Tupperware, jak bylo označeno v I. výrokové části druhostupňového rozhodnutí, jež se na trhu projevily, když smluvní strany po vymezené časové období uzavřenou dohodu plnily. Negativní dopady dohody o určení cen pro další prodej obsažené ve Smlouvě o distribuci vzhledem k tomu, že na relevantních trzích působí pouze účastník řízení a soutěž na trhu probíhá tedy pouze v rámci jedné značky, tzn. mezi distributory zboží Tupperware navzájem, se projevily fixací jednotné cenové hladiny pokrývající celý relevantní trh. Dohoda byla ze strany distributorů plněna, což vedlo k  eliminaci cenové soutěže na trhu. Tím došlo k omezení konkurence uvnitř značky (intra brand competition), a to v nejdůležitějším parametru, kterým je cena. Dohoda jednak poskytla jednotlivým distributorům ochranu před agresivní konkurencí v oblasti ceny ze strany ostatních distributorů smluvního zboží, jednak snížila výhody plynoucí pro konečné spotřebitele z nenarušené konkurence soutěžitelů na trhu. Ti totiž byli zbaveni i potenciální možnosti získat zboží vyráběné účastníkem řízení za nižší cenu, která by byla výsledkem této konkurence mezi prodejci. Je tak možno uzavřít, že dohoda o určení ceny pro další prodej narušila hospodářskou soutěž, neboť omezila konkurenční vztah mezi distributory zboží, a tím snížila výhody plynoucí pro konečné spotřebitele z nenarušené konkurence soutěžitelů na trhu. Závěry Úřadu byly soudem aprobovány.[15]

 

39. Pokud jde o skutek popsaný ve výrokové části I. písm. c) druhostupňového rozhodnutí, Úřad prokázal, že dohody obsažené v čl. 9.12 Smlouvy o distribuci jako dohody o přímém určení ceny kupujícímu pro další prodej uplatňované na území dvou členských států (České republiky a Slovenské republiky), jsou způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy. S ohledem na výši podílu dodavatele na obou relevantních trzích je třeba konstatovat, že tyto dohody jsou způsobilé obchod mezi členskými státy ovlivnit znatelně.

 

IV.3 Posouzení dopadů dohody obsažené v čl. 9.13 Smlouvy o distribuci

 

40. Pokud jde o dopady skutku vymezeného ve výrokové části II. písm. b) druhostupňového rozhodnutí, dospěl jsem k závěru, že neobsahuje-li správní spis žádné podklady pro zhodnocení skutečných dopadů posuzované dohody na hospodářskou soutěž, skutečné narušení soutěže v důsledku uzavření a plnění dohody obsažené v čl. 9.13 Smlouvy o distribuci v tomto správním řízení prokázáno nebylo, jak ostatně bylo v podrobnostech uvedeno v odůvodnění druhostupňového rozhodnutí. Mám však za prokázáné, že dohoda o zákazu opětovného prodeje a exportu obsažená v čl. 9.13 Smlouvy o distribuci mohla vést k narušení soutěže, když naplňuje formální i materiální znaky skutkové podstaty zakázané dohody ve smyslu § 3 odst. 1 zákona[16].  Ke shodným závěrům dospěl soud při přezkumu druhostupňového rozhodnutí.[17]

 

41. Zároveň byla dohoda obsažená v čl. 9.13 Smlouvy o distribuci způsobilá znatelně ovlivnit obchod mezi členskými státy, neboť ze své samotné podstaty má vliv na průběh obchodu mezi členskými státy ES[18] a vzhledem k vysokému tržnímu podílu účastníka řízení je potenciální ovlivnění obchodu dostatečně citelné, resp. znatelné. Posuzovaná dohoda tedy představuje i porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, neboť splňuje i dodatečnou podmínku aplikace uvedeného ustanovení.

 

IV.4 Základní částka pokuty

 

42. Horní hranice pokuty, kterou lze na základě zákona uložit, je stanovena alternativně, tedy za horní hranici je považována ta z použitelných hranic, která je pro příslušného soutěžitele nepříznivější. Hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikatelské činnosti a žádného obratu tudíž nedosahují.[19] V daném případě však s ohledem na podnikatelský charakter společnosti Tupperware byla za horní hranici považována částka kalkulovaná podle kritéria 10 % z čistého obratu dosaženého účastníkem řízení za poslední ukončené účetní období.

 

43. Trvání porušování zákona účastníkem řízení, tj. uzavírání a plnění Smluv o distribuci sjednaných s distributory zboží Tupperware bylo spolehlivě prokázáno od 24. 3. 1997 do 5.  10. 2005, tedy do dne vydání prvostupňového rozhodnutí. Pro účely stanovení pokuty však byla v souladu se stávající správní praxí, jak již byla shora zmíněno, uvažována doba porušení § 3 odst. 1 zákona od 1. 7. 2001 do 5. 10. 2005.

 

44. Přihlédnul jsem rovněž k tomu, že společnost Tupperware zaujímá významné postavení na relevantním trhu, když dosahuje tržního podílu ve výši 100%. Z hlediska geografického pokrývá distribuční síť zboží Tupperware celá území České republiky a Slovenské republiky.

 

45. Při zvážení všech výše uvedených rozhodných skutečností jsem stanovil výchozí podíl hodnoty prodejů pro výpočet pokuty ve výši 0,5 % z hodnoty prodejů, tj. částku 1 731 715 Kč, tedy nižší oproti původně stanovené částce ve výši 0,7 % z obratu účastníka řízení, a to proto, že nebylo bezpochyby možné určit, zda nebyla částka pokuty v původním řízení stanovena kumulativně. Z opatrnosti jsem proto stanovil základní částku pokuty ve snížené výši.

 

IV.5 Přitěžující a polehčující okolnosti  

 

46. Dále jsem při stanovení výše pokuty vzal v úvahu všechny přitěžující a polehčující okolnosti, které jsem hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemném kontextu.

 

47. Jako polehčující okolnost jsem v souladu s rozhodovací praxí Úřadu[20] zohlednil, že soutěžitel spolupracoval po celou dobu vedení správního řízení; snížil jsem proto základní částku pokuty o 20 %.

 

48. Mezi přitěžující okolnosti nebylo zahrnuto opakování deliktu, neboť účastník řízení se dopustil porušení zákona poprvé.

 

49. Na zřetel byla vzata též forma zavinění (subjektivní stránka jednání účastníka řízení)[21], kdy nezbylo než dovodit, že účastník řízení věděl, že dohody o určení ceny, jakož i dohody o zákazu opětovného prodeje a exportu jsou způsobilé narušit soutěž mezi distributory na úkor spotřebitelů a pro případ, že soutěž naruší, byl s tím srozuměn. V daném případě se jednalo o úmyslné jednání proti zákonu, což lze považovat za přitěžující okolnost, která se promítla do konečné výše sankce zvýšením základní částky o 20 %.

 

50. Další protisoutěžní jednání vymezená ve výroku druhostupňového rozhodnutí nebylo lze v souladu s absorpční zásadou trestání sankcionovat samostatně a jednotlivé pokuty sčítat, musejí však být zohledněny jako významné přitěžující okolnosti. To se týká jak deliktu označeného ve výrokové části I. pod písm. c) druhstupňového rozhodnutí, jímž došlo k faktickému narušení hospodářské soutěže a který považuji za velmi závažný, tak deliktů způsobených skutkem zachyceným ve výrokové části II. pod písm. b) a c). Tyto delikty označuji jako závažné; jejich protisoutěžní dopady zůstávají v rovině potenciální, a proto nedosahují takové závažnosti jako primární delikt. Uvedené delikty jsem tedy zohlednil jako přitěžující okolnosti a základní částku pokuty navýšil o 10 % za každý z uvedených deliktů.

 

IV.6 Zohlednění hospodaření společnosti Tupperware

 

51. Pro účely stanovení pokuty bylo zohledněno hospodaření společnosti Tupperware v roce 2004. Hodnota prodejů je vypočítána z obratu soutěžitele dosaženého prodejem zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo či nepřímo týká. Tupperware dosáhla v roce 2004 na území České republiky obratu 207 143 tis. Kč a na území Slovenské republiky obratu 139 200 tis. Kč (ve správním spisu l.č. 333), přičemž dle výkazu zisku a ztráty za dané účetní období hospodařil se ztrátou přibližně 16 milionů Kč  (ve správním spisu l.č. 360). Jak vyplynulo z podkladů předložených ve správním řízení, obdobných hospodářských výsledků dosahovala společnost Tupperware též v předchozích letech 2001 až 2003. Při ukládání pokut jsem reflektoval i pozdější hospodářskou situaci společnosti Tupperware. Pro účely hodnocení skutečné hospodářské situace účastníka řízení z důvodu dodatečného posouzení přiměřenosti výše pokut jsem bral v potaz údaje zapsané v obchodním rejstříku, resp. údaje ze sbírky listin, dostupné na internetových stránkách www.justice.cz. Zejména jsem ověřil údaje obsažené ve výkazech zisku a ztrát a výročních zprávách týkajících se účastníka řízení za poslední známé ukončené účetní období roku 2008 a zjistil jsem, že nedošlo k žádnému pozdějšímu významnějšímu zhoršení hospodářské situace účastníka řízení, aby stanovená pokuta neměla účinky likvidační.

 

IV.7 Výsledná částka pokuty

 

52. Poté co jsem na základě relevantních okolností případu určil základní částku pokuty, vyhodnotil všechny přitěžující a polehčující okolnosti, a to ve vztahu k hospodaření společnosti Tupperware, stanovil jsem po zaokrouhlení na celé tisíce nahoru výslednou výši pokuty 2 300 000 Kč.

 

IV.8 Úhrada pokuty

 

53. Ke způsobu úhrady pokuty upozorňuji na novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže, která byla provedena zákonem č. 155/2009 Sb., kdy s účinností od 1. 9. 2009 došlo ke změně věcné příslušnosti k vybírání a vymáhání pokut ukládaných Úřadem. Tato pravomoc přešla na místně příslušného obecného správce daně, a to Celní úřad Brno. Vzhledem k výše uvedenému je proto třeba částku pokuty poukázat na účet Celního úřadu Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, přičemž jako variabilní symbol se uvádí kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení. Ve smyslu § 22 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) nicméně dojde ke splnění uložené povinnosti uhradit pokutu i tehdy, pokud příslušná platba bude připsána ve lhůtě splatnosti na původní účet Úřadu uvedený ve výroku prvostupňového rozhodnutí, kdy Úřad podle § 22 odst. 1 ZSDP tuto platbu neprodleně postoupí příslušnému správci daně.

 

IV.9 Závěrem k posouzení výše pokuty

 

54. Pokuta je uložena v rozmezí stanoveném zákonem, resp. při spodní hranici zákonného rozpětí. Nejedná se, a to ani při zohlednění dříve tvrzených hospodářských ztrát účastníka řízení, o pokutu zjevně likvidační;[22] celková výše pokuty odpovídá totiž přibližně 0,66 % obratu účastníka. Částka pokuty je dostatečně citelná, nepředstavuje ovšem hrozbu pro další existenci společnosti Tupperware, když mám zároveň za to, že uložení nižší pokuty by nebylo reálně schopno plnit základní funkci správní sankce, kterou je prevence a odstrašení. Prakticky by se jednalo o sankci symbolickou, pro jejíž uložení nejsou splněny podmínky. Mám tedy konečně za to, že výše uložené sankce plně odpovídá zásadám proporcionality, rovného zacházení, jakož i zásadě legitimního očekávání.

 

55. Při ukládání sankce podle § 22a odst. 2 zákona za jednotlivé sbíhající se delikty bylo postupováno v souladu s absorpční zásadou, tedy byla vyměřena pokuta za jeden ze sbíhajících se deliktů, zároveň bylo v rámci hodnocení závažnosti jednání přihlédnuto i k tomu, že bylo spácháno více deliktů. Ohledně jednotlivých deliktů pak byla hodnocena i otázka skutečného negativního dopadu žalobcova jednání na hospodářskou soutěž. Z tohoto hlediska pak byla odůvodněna i celková výše pokuty.

 

56. Mám za to, že aplikace absorpční zásady nyní v odůvodnění tohoto rozhodnutí provedená je zcela souladná s recentní judikaturou Nejvyššího správního soudu[23], jež ukládá správním orgánům rozhodujícím o sankci za jiné správní delikty spáchané ve vícečinném či jednočinném souběhu uvést, za který delikt je pokuta primárně ukládána a způsob zohlednění spáchání dalších deliktů.

 

57. S ohledem na výše uvedené mám za to, že jsem při užití diskrece nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem, učinil jsem ji v souladu s pravidly logického usuzování, přičemž premisy tohoto úsudku byly zjištěny řádným dokazováním v průběhu správního řízení[24].

 

58. Uzavírám, že kritéria, jež byla posuzována při stanovení výše pokuty, jsou v souladu se shora uvedenými kritérii určení výše pokuty dle zákona a odpovídají též Pokynům pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) Nařízení č. 1/2003[25] (dále též „Nová pravidla Komise pro ukládání pokut“), které stanoví pravidla, jimiž se řídí Evropská komise při stanovení výše pokuty při porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, resp. nově čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tyto pokyny stanoví přísný postih, a to v horní části stupnice do 30 % hodnoty tržeb podniku, a to s přihlédnutím k závažnosti a délce protisoutěžního jednání, která může být zvýšena s ohledem na přitěžující okolnosti nebo snížena s ohledem na polehčující okolnosti. V tomto řízení stanovená výše pokuty je pro účastníka řízení příznivější než by byla pokuta daná dle komunitárních pravidel.

 

V. Závěr

 

59. Na základě návrhu rozkladové komise a po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i jemu předcházejícího správního řízení, a v intencích rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 4/2007-233 ze dne 23. 10. 2009, jsem ze všech shora uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat (podat rozklad).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěž

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

 

Mgr. David Řehák, advokát

Holečkova 100/9, Praha 5

 

Tupperware Czech Republic, spol. s r.o.

V Sadech 4a

160 00  Praha 6-Bubeneč

 

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy