číslo jednací: 24975/2020/532/MOn
spisová značka: S0254/2020/VZ

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek,  ve znění pozdějších  předpisů,  ve správním řízení zahájeném  dne 29. 6. 2020  z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2,

ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2, při zadávání veřejné zakázky „Zavedení metod a standardů řízení kvality specifických pro elektronizaci zdravotnictví“ v otevřeném řízení, jehož  oznámení bylo  odesláno  k uveřejnění  dne  19. 11. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek   dne   20. 11. 2018podev.č.Z2018-040486a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 11. 2018 pod ev. č. 2018/S223-510647,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 – se při zadávání veřejné zakázky „Zavedení metod a standardů řízení kvality specifických pro elektronizaci zdravotnictví“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 11. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 11. 2018 pod ev. č. Z2018-040486 a v Úředním  věstníku  Evropské  unie  dne  20. 11.  2018  pod ev. č. 2018/S  223-510647,  dopustil  přestupku   podle   §   268   odst.   1   písm.   b)   zákona č. 134/2016 o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, když nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 115 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, ve spojení s § 36 odst. 3 citovaného zákona a se zásadou transparentnosti  stanovenou v § 6 odst. 1 téhož  zákona,  když v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek zahrnující metodu vyhodnocení ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „kvalita“, a jeho podkritérií stanovených v čl. 11.2.2. zadávací dokumentace, jelikož neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, čímž neposkytl dodavatelům  zadávací  podmínky  v podrobnostech  nezbytných  pro účast  v zadávacím  řízení a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu  s citovaným zákonem,    a dne 27. 3. 2019 uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejnézakázky.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 – podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá:

pokuta ve výši 50 000,- Kč (padesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku,  které  správní  orgán  hradí  jiným  osobám,   a   o   výši   paušální   částky   nákladů   řízení, se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.   Obviněný – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341,  se  sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil dne 19. 11. 2018 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Zavedení metod a standardů řízení kvality specifických pro elektronizaci zdravotnictví“; oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 11. 2018 pod ev. č. Z2018-040486 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 11. 2018 pod ev. č. 2018/S 223-510647 (dále jen „veřejná zakázka“).

3.   Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 3. 1. 2019 vyplývá, že ve lhůtě pro podání nabídek obdržel obviněný pouze nabídku dodavatele – Ernst & Young, s.r.o., IČO 26705338, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1. S uvedeným dodavatelem uzavřel obviněný smlouvu  na  plnění  předmětu  veřejné  zakázky  dne  27. 3. 2019  (dále  jen  „smlouva“).  „Oznámení  o zadání zakázky“ bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 4. 2019.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

4.   Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248

zákona č. 134/2016 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„zákon“), obdržel dne 8. 4. 2020 podnět k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky. Úřad s obsahem podnětu seznámil zadavatele a současně si vyžádal stanovisko zadavatele k obsahu podnětu. Dokumentace o předmětném zadávacím řízení je přílohou spisu v této věci vedené pod sp. zn. S0254/2020/VZ.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

5.   Úřad vydal dne 29. 6. 2020 příkaz č. j. ÚOHS-19734/2020/532/MOn (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 115 odst. 1 písm. b) zákona, ve spojení s § 36 odst.  3  zákona  a  se  zásadou  transparentnosti  stanovenou  v  §  6  odst. 1  zákona,  když    v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek zahrnující metodu vyhodnocení ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „kvalita“, a jeho podkritérií stanovených v čl. 11.2.2. zadávací dokumentace, jelikož neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, čímž neposkytl dodavatelům zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení a stanovil tak zadávací podmínky   v rozporu se zákonem, přičemž dne 27. 3. 2019 uzavřel obviněný smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Příkaz byl obviněnému doručen dne 29. 6. 2020 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ustanovením § 150 správního řádu zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

6.   Účastníkem řízení o přestupku podle § 256 zákona je obviněný.

7.   Proti uvedenému příkazu podal obviněný dopisem ze dne 7. 7. 2020, který Úřad obdržel téhož den, odpor. Obviněný ve svém odporu uvádí, že „v zadávací dokumentaci, Příloze č. 1  a v Národní  strategii   elektronickéhozdravotnictví ČR 2016– 2020 jsou dána jasně a srozumitelně vstupní požadavky pro hodnocení kvality (komplexnosti a aplikovatelnosti) návrhu, podle kterých se následně přidělí body, přičemž je uveden vzorec pro výpočet bodů hodnocené nabídky a jednoznačný popis“. Obviněný má za to, že jeho postup při posuzování a hodnocení nabídek je přezkoumatelný. Obviněný je přesvědčen o tom, že v konkrétním případě nelze stanovit přesnější aspekty hodnocení, než jak v daném případě byly stanoveny v zadávací dokumentaci a v Příloze č. 1 zadávací dokumentace.

§ 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz v celém rozsahu ruší a správní řízení pokračuje.

9.   Usnesením č. j. ÚOHS-20630/2020/532/MOn ze dne 9. 7. 2020 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, resp. vyjádřit své stanovisko v řízení.

10.   Usnesením č. j. ÚOHS-22177/2020/532/MOn ze dne 21. 7. 2020 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Na žádost obviněného byla následně tato lhůta usnesením č. j. ÚOHS-22943/2020/532/MOn ze dne 28. 7. 2020 prodloužena.

Vyjádření obviněného ze dne 16. 7. 2020

11.   Obviněný se ve vedeném řízení o přestupku vyjádřil přípisem ze dne 16. 7. 2020, ve kterém uvádí, že v bodu 11.2.2. zadávací dokumentace je odkaz na Přílohu č. 1 zadávací dokumentace,  kde  je  předmět   plnění   blíže   specifikován.   Obviněný  zastává   názor,  že v uvedené příloze dostatečně a srozumitelně uvedl podrobné informace vztahující se ke stanovení hodnotícího kritéria č. 2 „kvalita“ i ke stanovení dílčích podkritérií a) až c). Obviněný dodává, že v zadávací dokumentaci, Příloze č. 1 zadávací dokumentace a v Národní strategii elektronického zdravotnictví ČR 2016 - 2020 jsou dány jasně a srozumitelně vstupní požadavky pro hodnocení kvality (komplexnosti a aplikovatelnosti) návrhu, podle kterých se následně přidělí bodové ohodnocení, přičemž v zadávací  dokumentaci  je  uveden  vzorec pro výpočet bodové ohodnocení a „jednoznačný popis“. Předmět plnění podle obviněného stanoví základní standardy, které má nabídka splňovat, přičemž samotné bodové hodnocení se odvíjí od míry splnění všech požadavků. Obviněný dodává, že v případě existence více nabídek jsou tyto hodnoceny a poměřovány vzájemně.

12.   Obviněný konstatuje, že hodnotící komise by se v případě dvou a více nabídek při hodnocení nabídek v hodnotícím kritériu č. 2 v aspektech komplexnosti a aplikovatelnosti zaměřila na hodnocení „do jaké míry detailu je nabídka zpracována, jak je komplexně pojata a  jak celkové zpracování působí precizně a odborně správně“. Nabídky by podle obviněného byly hodnoceny i „v kontextu vzájemného porovnání“, tj. co v jedné nabídce je více rozpracováno a  v  druhé  naopak  nedostatečně,  k  čemuž  slouží  bodové  hodnocení,  které  „umožňuje   u nabídky detailně ohodnotit jednotlivé parametry a míru splnění výstupních požadavků“.

13.   Detailní předmět plnění dle vyjádření obviněného vychází z Přílohy č. 1, bodu 1.3.1., kde je uvedeno, že se jedná o vytvoření centrálního souboru metodik a standardů  řízení kvality a zavádění standardů a certifikací specifických pro elektronizaci zdravotnictví. Uvedený centrální soubor metod a standardů řízení kvality elektronického zdravotnictví umožní nastavení celkového systému řízení a soubor metodik a standardizace procesů řízení kvality bude sloužit k ověření požadavků na shodu jednotlivých systémů elektronického zdravotnictví v souladu s přijatými politikami a zásadami (doporučení k řízení kvality projektů dle ISO 10006 a IT služeb dle ISO 20000, řízení rizik bezpečnosti informací dle ISO 27005 a GDPR - ochrana osobníchúdajů).

14.   Za komplexní návrh by podle obviněného byl považován takový vzorový návrh, který souhrnně a provázaně řeší metody a standardy řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví, kdy maximální počet přidělovaných bodů by obdržel návrh, který by obsahoval všechny výstupy dle předmětu plnění bod 1.3.1 a) až d).

15.   Obviněný konstatuje, že aplikovatelnost předkládaného návrhu by odrážela vhodnost použití pro resort zdravotnictví, kdy maximální počet bodů by obdržel „ten vzorový návrh zpracovaný uchazečem, který by v ideálním případě měl relevantní zkušenosti a znalosti v daném oboru, a proto by byl schopný posoudit aplikovatelnost požadovaných metod řízení kvality pro resort a zároveň při zpracování nabídky podle požadavků uvedených v zadávací dokumentaci,  resp.  dle  Přílohy  č.  1,  vytvořit  výstupy,  které  by  byly  přidanou  hodnotou  v tvorbě nové a implementaci stávající Národní strategie elektronického zdravotnictví“. Obviněný dodává, že při posuzování nabídky je hodnocena komplexnost návrhu na řešení „podle dílčích částí plnění“, tedy v prvním případě komplexní metody a standardy řízení kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni a dále adopce rozvoje centrálních a prioritních ICT služeb a celková architektura systému elektronického zdravotnictví. Posuzována by podle obviněného byla vždy „úroveň popsaných služeb při zachování váhy kritéria při posuzování komplexnosti a aplikovatelnosti“. Obviněný deklaruje, že se hodnotí vhodnost využití pro resort zdravotnictví a provázanost metod a standardů řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví. Obviněný je přesvědčen, že  hodnocení bude probíhat vždy s ohledem na „odbornost potenciálního uchazeče a jeho znalost prostředí elektronizace v resortu hodnoceno celkové spektrum popsaného návrhu řešení“.

16.   V rámci vzorového návrhu dle zadávací dokumentace bod 11.2.2. b) Vzorový návrh na řešení

„Vytvoření a adopce souboru nástrojů pro implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016 – 2020“ by podle obviněného hodnotící komise posuzovala „nabídky uchazeče, jehož vzorový návrh by splňoval soulad a aplikovatelnost řešení pro dosažení jednotlivých cílů Národní strategie elektronického zdravotnictví, zejména je posuzován soubor nástrojů opírající se o strategii National eHealth Strategy Toolkit ze základního rámce zavedení národní vize elektronizace zdravotnictví, akčního plánu elektronizace zdravotnictví  a rámce monitorování a hodnocení“.

17.   Obviněný je přesvědčen, že účastník řízení, který se v dotčené oblasti pohybuje, by dle zadávací  dokumentace  a  předmětu  plnění  dokázal  vytvořit  výstup  dle  jeho  požadavků  a dodává, že návrh, který by dostal ohodnocení „výborný“ (100 bodů), by musel prokazovat znalost National eHealth  Strategy  Toolkitu,  Národní  strategie  elektronizace  zdravotnictví a jejího akčního plánu. Vzorový návrh, který by obdržel maximální počet bodů, by měl dle vyjádření obviněného reflektovat jeho požadavek „k nastavení pokroku a na implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví a možnosti její aktualizace“.

18.   Obviněný uvádí, že v rámci vzorového návrhu dle zadávací dokumentace bod 11.2.2. c) Vzorový návrh „Metodiky pro monitorování a hodnocení výstupů a výsledků pro řízení a další rozvoj Národní strategie elektronického zdravotnictví“ by hodnotící komise posuzovala, zda předložený návrh je v souladu s cíli Národní strategie elektronického zdravotnictví a zda návrh řešení povede k vytvoření katalogu služeb elektronického zdravotnictví, vytvoření nových služeb a ke zpracování návrhu na procesní úpravu existujících služeb elektronického zdravotnictví. Součástí výstupu dle obviněného je integrace vybraných služeb elektronického zdravotnictví do prostředí eGovernmentu; pro budování interoperabilních národních eHealth systémů včetně rozšíření přeshraničních služeb eHealth bude v rámci výstupu adaptováno základní konceptuální schéma projektu CALLIOPE. 

19.   Za komplexní návrh, který obdrží maximum bodů, by podle obviněného byl považován takový vzorový návrh, který by předložil návrh metodiky pro monitorování a hodnocení výstupu a výsledků pro řízení a rozvoj Národní strategie elektronického zdravotnictví a který by  odrážel  návrhy   pro   zpracování   výstupů   uvedených  v detailním  předmětu   plnění v Příloze č. 1) zadávací dokumentace, bod 1.3.3. a) až f).

20.   Podle obviněného aplikovatelnost předkládaného návrhu odráží vhodnost použití pro resort zdravotnictví, přičemž maximální počet bodů by obdržel takový účastník, který by předložil takový vzorový návrh, „který by prokazoval znalost Národní strategie elektronického zdravotnictví  a  zpracování  evaluace  projektů.  Výstupy,  které  by  odrážely  návrh  řešení  ze vzorového návrhu, by mohly  být  okamžitě implementovány  do prostředí eGovernmentu  a elektronického zdravotnictví“.

21.   Obviněný konstatuje, že v zadávacím řízení obdržel jedinou nabídku, přičemž však zastává názor, že „předmět plnění byl rozepsán dostatečně určitě, aby případným uchazečům bylo bez důvodných pochybností jasné, které skutečnosti a jakým způsobem budou hodnoceny“. Obviněný je přesvědčen, že v šetřeném případě nebyla porušena zásada transparentnosti při „určení hodnotících kritérií a způsobu přidělování bodů“, a to ani v případě subjektivních hodnotících kritérií, která byla „přesně specifikována a dostatečně popsána“. Obviněný se domnívá, že nedošlo k porušení § 36 odst. 3 zákona, jelikož zadávací podmínky včetně hodnotících kritérií stanovil dostatečně podrobně a srozumitelně a byly poskytnuty úplné informace ke zpracování nabídky  dodavatelem, který  má  dostatečné zkušenosti  a znalosti v daném oboru. Obviněný dodává, že neobdržel žádnou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, která by se týkala případné nejasnosti ohledně způsobu hodnocení.

22.   Obviněný je toho názoru, že neporušil zásadu transparentnosti, jelikož nevznikly žádné pochybnosti týkající se srozumitelnosti hodnocení a přidělování bodů ze strany potencionálních dodavatelů. Obviněný má za to, že jeho postup při posuzování a hodnocení nabídek je přezkoumatelný, přičemž v konkrétním případě „nelze stanovit přesnější aspekty hodnocení než tak, jak byly specifikovány v zadávací dokumentaci a v Příloze č. 1“. Obviněný považuje přidanou hodnotu a inovativní nápady vycházející z nabídek dodavatelů za zcela klíčovou pro rozvoj elektronizace zdravotnictví, přičemž stanovení striktních měřítek hodnocení by podle něj vedlo k omezení kreativity při tvorbě výstupů.

23.   Obviněný je přesvědčen, že se při zadávání šetřené veřejné zakázky nedopustil protizákonného jednání.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

24.   Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných  souvislostech,   a   po   zhodnocení   všech   podkladů,   zejména   dokumentace o zadávacím řízení, obsahu odporu obviněného, vyjádření obviněného ve správním řízení a na základě vlastního  zjištění  rozhodl  o tom,  že  obviněný  nedodržel  pravidlo  stanovené v ustanovení § 115 odst. 1 písm. b) zákona, ve spojení s § 36 odst. 3 zákona a se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek zahrnující metodu vyhodnocení ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „kvalita“, a jeho podkritérií stanovených v čl. 11.2.2. zadávací dokumentace, jelikož neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, čímž  neposkytl  dodavatelům  zadávací  podmínky  v podrobnostech  nezbytných  pro účast  v zadávacím řízení a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem, a dne 27. 3. 2019 uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, čímž se dopustil přestupku podle

§ 268 odst. 1 písm. b) zákona. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

25.   Podle § 6 odst. 1 zákona, musí zadavatel při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

26.   Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek nadodavatele.

27.   Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

28.   Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

29.   Podle § 115 odst.  1  zákona  zadavatel  musí  v  zadávací  dokumentaci  stanovit  pravidla  pro hodnocení nabídek, která zahrnují

a)     kritéria hodnocení,

b)      metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a

c)     váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

30.   Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku,  uzavře rámcovou dohodu nebo  se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu zaukončenou.

31.   Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odstavce 1 písm. a) až c) zákona.

K výroku I. rozhodnutí

Skutečnosti vyplývají z dokumentace o zadávacím řízení

32.   V článku 11. „Hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace se mimo jiné uvádínásledující:

»Hodnoceny budou pouze nabídky, u kterých prokáže dodavatel kvalifikaci v plném rozsahu, a které splňují požadavky zadavatele na předmět plnění zakázky. Komise vyřadí z dalšího posuzování a hodnocení  nabídky,  které  nebudou  úplné  z  hlediska  zadávacích  podmínek, a dále bude postupovat v souladu s ustanovením § 119 zákona.

11.1.  Ekonomická výhodnost nabídek

Nabídky    budou    hodnoceny    podle  jejich   ekonomické  výhodnosti, a to na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny akvality.

11.2.  Pravidla pro hodnocení nabídek - kritéria hodnocení

Nabídky budou ve smyslu § 114 odst. 2 zákona hodnoceny dle dvou kritérií - nabídková cena a kvalita. (…).

11.2.2.   Hodnotící kritérium č. 2 - kvalita - váha50%

V rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria hodnotí zadavatel kvalitu vzorového výstupu k předmětu veřejné zakázky, který dodavatel dodá v souladu se zadávacími podmínkami.

Vzorový návrh plnění (rešerše) pro posouzení kvality nabídek je specifikován v předmětu veřejné zakázky v bodě 1. 4. v příloze č. 1 zadávací dokumentace.

Metoda hodnocení

Hodnotící kritérium č. 2 je rozděleno na 3 subkritéria, která jsou posuzována jako subjektivní maximalizační kritéria. Přiřazené ohodnocení vyjadřuje míru splnění subkritéria. Je tedy možné, aby více nabídek mělo stejnou bodovou hodnotu.

a)   Vzorový návrh na řešení „Komplexní metody a standardy řízení kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni“ - váha 30 %

Účastník předloží pro účely hodnocení nabídky vzorový návrh na řešení "Komplexní metody   a standardy řízeni kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni": Předložený návrh povede k vytvoření centrálního souboru metodik a standardů řízení kvality a zavádění standardů a certifikací specifických pro elektronizaci zdravotnictví.

Komise bude hodnotit:

Vzorový návrh bude ohodnocen každým členem hodnotící komise v každém dílčím subkritériu.

Za komplexní návrh je považován takový vzorový návrh, který souhrnně a provázaně řeší metody a standardy řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví. Člen hodnotící komise přiděluje body v rozmezí 1 - 50 bodů, přičemž 1 bod odpovídá nejhoršímu a 50 bodů jeho nejlepšímu splnění.

Posuzována bude aplikovatelnost návrhu, která odráží vhodnost použití pro rezort zdravotnictví. Člen hodnotící komise přiděluje body v rozmezí 1-50 bodů, přičemž 1 bod odpovídá nejhoršímu a 50 bodů jeho nejlepšímu splnění.

Počet bodů za obě dílčí subkritéria od všech členů hodnotící komise je sečten u každé nabídky a zprůměrován dle počtu členů komise.

Následně je každé nabídce přidělen výsledný počet bodů v hodnoceném subkritériu dle následujícího vzorce:

Počet bodů hodnocené nabídky v subkritériu a) = (100 x (počet bodů hodnocené nabídky ÷ počet bodů nabídky s největším počtem bodů)) x váha 0,3.

b)    Vzorový návrh na řešení "Vytvoření a adopce souboru nástrojů pro implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016-2020"- váha 40%

Účastník předloží pro účely hodnocení nabídky vzorový návrh na řešení „Vytvoření a adopce souboru nástrojů pro implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016 – 2020“.

Komise bude hodnotit soulad a aplikovatelnost řešení pro dosažení jednotlivých cílů Národní strategie elektronického zdravotnictví. Každý člen hodnotící komise přidělí hodnocené nabídce body dle následující bodové tabulky

Následně bude počet bodů všech členu hodnotící komise u každé hodnocené nabídky sečten a zprůměrován dle počtu členů komise a hodnocené nabídce bude přidělen výsledný počet bodů dle následujícího vzorce:

Výsledný počet bodů hodnocené nabídky v subkritériu b) = (100 x (počet bodů hodnocené nabídky ÷ počet bodů nabídky s největším počtem bodů)) x váha 0,4

c)  Vzorový návrh "Metodiky pro monitorování a hodnocení výstupů a výsledků pro řízení a další rozvoj Národní strategie elektronického zdravotnictví " - váha 30 %

Účastník předloží pro účely hodnocení nabídky vzorový návrh "Metodiky pro monitorování  a hodnocení výstupů a výsledků pro řízení a další rozvoj Národní strategie elektronického zdravotnictví". Komise bude hodnotit kvalitu vzorového návrhu v souladu s Národní strategií elektronického zdravotnictví.

Komise bude hodnotit:

Vzorový návrh bude ohodnocen každým členem hodnotící komise v každém dílčím subkritériu.

Aplikovatelnost návrh odráží vhodnost použití pro rezort zdravotnictví. Člen hodnotící komise přiděluje body v rozmezí 1-50 bodů, přičemž 1 bod odpovídá nejhoršímu a 50 bodů jeho nejlepšímu splnění.

Počet bodů za obě subkritéria od všech členů hodnotící komise je sečten u každé nabídky

a zprůměrován dle počtu členů komise.

Následně je každé nabídce přidělen výsledný počet bodů v hodnoceném subkritériu dle následujícího vzorce:

Počet bodů hodnocené nabídky v subkritériu c) = (100 x (počet bodů hodnocené nabídky ÷ počet bodů nabídky s největším počtem bodů)) x váha 0,3

Bodové ohodnocení v hodnotícím kritérium č. 2 = (100 x (Součet bodů subkritérií a) b) c)  u hodnocené nabídky ÷ Součet bodů subkritérií a) b) c) nabídky s nejvyšším počtem bodů)) x váha 0,5.

Zaokrouhlování bude prováděno na dvě desetinná místa.

11.2.3.   Hodnocení nabídek

Při hodnocení nabídek bude použita bodová metoda redukovaná váhou jednotlivých kritérií.

Hodnocení ekonomické výhodnosti nabídek bude provedeno tak, že jednotlivá bodová ohodnocení nabídek dle  kritérií č. 1 a č. 2 se vynásobí příslušnou vahou  daného kritéria.   Na základě součtu výsledných bodových hodnot všech kritérií bude stanoveno pořadí úspěšnosti jednotlivých nabídek tak, že jako nejúspěšnější bude stanovená nabídka, která dosáhla nejvyšší bodové hodnoty.

Dodavatel není oprávněn podmínit jím navrhované hodnoty (údaje), které jsou předmětem hodnocení, další podmínkou. Podmínění nebo uvedení několika rozdílných hodnot, které jsou předmětem hodnocení, je důvodem pro vyloučení účastníka ze zadávacího řízení. Obdobně bude zadavatel postupovat v případě, že dojde k uvedení hodnoty, která je předmětem hodnocení, v jiné veličině či formě, než zadavatel požaduje.«.

33.   V bodu 1.3.1 „Komplexní metody a standardy řízení kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni“ Přílohy č. 1 zadávací dokumentace obviněný stanovil:

„Jedná se o vytvoření centrálního souboru metodik a standardů řízení kvality a zavádění standardů a certifikací specifických pro elektronizaci zdravotnictví. Uvedený centrální soubor metod a standardů řízení kvality elektronického zdravotnictví umožní nastavení celkového systému řízení a soubor metodik a standardizace procesů řízení kvality bude sloužit k ověření požadavků na shodu jednotlivých systémů elektronického zdravotnictví v souladu s přijatými politikami a zásadami (doporučení k řízení kvality projektů dle ISO 10006 a IT služeb dle ISO 20000, řízení rizik bezpečnosti informací dle ISO 27005 a GDPR – ochrana osobních údajů).

Výstup

a)     Soubor metod řízení kvality a doporučení řízení kvality podle normy:

• ČSN ISO 10006 systém managementu jakosti;
• ČSN ISO 20000 management služeb pro informační technologie;
• ČSN ISO 27005 informační technologie - Bezpečnostní techniky - Řízení rizik bezpečnosti informací;
• GDPR (Nařízení EP a Rady EU 216/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob   v souvislosti  se  zpracováním  osobních  údajů  a  o  volném  pohybu  těchto  údajů   a o zrušení Směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobníchúdajů);
• Soubor nástrojů a metod pro ověření shody s příslušnou normou.

b)      Metody a standardy řízení kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni, zavádění standardů a certifikací;

c)     Metody a standardy řízení kvality vedoucí k implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016 - 2020 včetně nástrojů umožňujících kontrolu zavádění metod a standardů řízení kvality;

d)      Způsob stanovení požadavků na informační systémy ve zdravotnictví (z  hlediska tvůrců    i uživatelů), způsob prosazování včetně návrhu ověřování shody IS (certifikace) a ověření požadavků na shodu jednotlivých systémů elektronického zdravotnictví v souladu s přijatými politikami.“.

34.   Bod 1.3.3 „Vytvoření a adopce souboru nástrojů pro přípravu a implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016 – 2020 s využitím národních eHealth strategii National eHealth Strategy Toolkit (WHO a ITU 2012)“ Přílohy č. 1 zadávací dokumentace stanoví: Vytvoření a adopce souboru nástrojů pro přípravu a implementaci národních eHealth Strategií National eHealth Strategy Toolkit (WHO a ITU 2012) poskytujícího rámec zavedení národní vize elektronického zdravotnictví, Akčního plánu elektronického zdravotnictví a rámce pro monitorování a hodnocení podle National eHealth Strategy Toolkit (WHO and ITU 2012). Jedná se o stanovení pokroku, stanovení soustavy monitorovacích indikátorů v linii indikátor - cílová hodnota - podpora řízení a procesů. Smyslem je vytvoření nástrojů pro rozvoj elektronizace zdravotnictví, jeho plánování a měřitelnost nastavených cílů.

Výstupy

a)          Metodika hodnocení výstupů a výsledků pro řízení a další rozvoj Národní strategie elektronického zdravotnictví:

• monitoring a evaluace rámce pro eHealth;

• stanovení měřitelných indikátorů pro hodnocení a monitorování - indikátory vstupů, výstupů a výsledků, vytvoření Use - Cases;

• stanovení výchozích a cílových indikátorů u jednotlivých opatření;
• sledování kvalitativních a kvantitativních parametrů plnění - stanovení pokroku

a výsledků provádění;

o      stanovení způsobu hodnocení a doporučení pro vytvoření rámce pro eHealth.

b)          Vytvoření národního rámce pro monitorování a hodnocení, určení časového rámce monitorování a evaluace pro jednotlivé implementační fáze;

d)      Plánování nákladů zohlednit do monitorování a evaluace;

e)         Definovat procesy pro národní monitoring a evaluaci, v rámci kterých se monitoruje a vyhodnocuje elektronické zdravotnictví a související výsledky;

f)      Vyhodnocení průběžného naplňování jednotlivých cílů Národní strategie prostřednictvím průběžných zpráv, resp. závěrečné zprávy o implementaci Strategie obsahující vyhodnocení plnění indikátorů včetně mapy a řízení rizik.

35.   V bodu 1.4 „Vzorový návrh plnění (rešerše) pro posouzení kvality nabídek“ Přílohy č. 1 zadávací dokumentace obviněný stanovil:

»a) Účastník předloží pro posouzení nabídky vzorový návrh na řešení „Komplexní metody       a standardy řízení kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni“.

b)        Účastník předloží pro posouzení nabídky vzorový návrh na řešení „Vytvoření a adopce souboru nástrojů pro implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016 - 2020“.

c)          Účastník předloží pro posouzení nabídky vzorový návrh „Metodiky pro monitorování a hodnocení“.

Návrh plnění (rešerše)  bude  v  souladu  s  Národní  strategií  elektronického  zdravotnictví  ČR 2016  -  2020.  Každý  vzorový  návrh  uvedený  v  bodech  a)   –   c)   výše   bude   zpracován v maximálním rozsahu deseti A4 normostran (tj. maximálně celkem 30 A4 normostran). Účastník bude po celou dobu plnění zakázky úzce spolupracovat se zadavatelem a pracovními skupinami zadavatele. Účastník bude při zpracování zakázky postupovat podle projektové metodiky  (PRINCE2,  nebo  obdobné  metodiky  PMP  –  Program Management Professional, IPMA) a bude vést obvyklou projektovou dokumentaci pro svoji potřebu a pro potřebu zadavatele.«.

Právní posouzení

36.   Ke stanovení způsobu hodnocení nabídek Úřad nejprve obecně uvádí, že základním dokumentem zadávacího řízení a nejvýznamnějším zdrojem informací, na jejichž základě zpracovávají dodavatelé své nabídky, je zadávací dokumentace veřejné zakázky. Zákon proto zadavateli  ukládá   povinnost   stanovit   a   poskytnout   zadávací   podmínky   dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Vzhledem k tomu, že hodnocení nabídek je klíčovým prvkem v procesu výběru dodavatele, je na stanovení podmínek pro hodnocení nabídek i na samotný proces hodnocení kladen zvýšený důraz, a to jak ze strany dodržení formálního postupu, tak zejména co do maximální transparentnosti    a objektivity celého procesu hodnocení. Výše uvedené se promítá i do zákonem stanovených minimálních požadavků na obsah zadávací dokumentace v souvislosti se stanovením způsobu hodnocení nabídek. Konkrétní, dostatečně podrobný, určitý a jednoznačný popis pravidel   hodnocení   nabídek   v zadávací   dokumentaci   má    zásadní    význam    nejen  pro zadavatele (sám je schopen transparentně hodnotit nabídky a porovnávat je mezi sebou), ale také pro samotné účastníky zadávacího řízení. Ti mají právo ze zadávací dokumentace získat dostatek informací pro své rozhodnutí o účasti v daném zadávacím řízení, jakož i pro zpracování nabídky do té podoby, aby mohla dle jejich přesvědčení co nejlépe vyhovět požadavkům zadavatele a měla šanci v zadávacím řízení uspět.

37.   Volba jednotlivých kritérií hodnocení je výhradním právem zadavatele a závisí na jeho konkrétních preferencích. V případě subjektivních kritérií hodnocení, tedy kritérií hodnocení, která nejsou matematicky měřitelná a hodnotitelná, je nezbytné, aby taková kritéria byla vždy vymezena tak, aby podle nich nabídky mohly být porovnatelné a naplnění kritérií ověřitelné. Uvedené pravidlo tedy nevylučuje možnost volby kritérií hodnocení subjektivního charakteru, ale pouze klade na zadavatele vyšší nároky při jejich vymezení a specifikaci způsobu a metod jejich hodnocení. Pokud se zadavatel rozhodne použít pro hodnocení nabídek kritéria subjektivní, tj. nepočitatelná, musí klást enormní důraz na srozumitelný, jasný a transparentní popis způsobu hodnocení nabídek a přidělování bodového ohodnocení v takovém dílčím kritériu hodnocení (dílčích hodnotících kritériích, či podkritériích). Následně v rámci hodnocení nabídek zadavatel musí dbát zvýšené pozornosti na transparentní odůvodnění svého postupu při přidělování bodů  v jednotlivých stanovených  kritériích, a to  v souladu s tím, co stanovil  v zadávacích  podmínkách.  Při  stanovení zadávacích  podmínek v části týkající se hodnocení nabídek je v zájmu zajištění zásady transparentnosti nezbytné věnovat zvýšenou pozornost zejména popisu způsobu hodnocení jednotlivých nabídek, přičemž zvláště důležité je striktní definování postupu zadavatele při přidělování bodových hodnot právě u „matematicky neměřitelných“ (subjektivních) kritérií hodnocení, popř. podkritérií.  Úřad  zdůrazňuje,  že  při  využití  subjektivního  kritéria  hodnocení  musí  být   na definici hodnotícího kritéria a na popis postupu při hodnocení nabídek v takovém kritériu kladeny vyšší nároky, co se týče jasnosti, srozumitelnosti a transparentnosti stanovení mechanismu pro přidělování bodového ohodnocení v rámci takového kritéria hodnocení. Především musí být z popisu postupu při hodnocení a při přidělování bodů v zadávacích podmínkách  zřejmé   a   nezpochybnitelné,   jakým   způsobem   budou   nabídky   následně  v uvedeném kritériu hodnoceny, a to včetně přidělení bodového ohodnocení. Uchazeči tedy musí mít před podáním nabídek jednoznačné informace o tom, co bude při hodnocení nabídek zohledněno a jakým způsobem, jaké má zadavatel preference, co je pro něj zásadní a co naopak méně důležité, jaké řešení je pro zadavatele plně vyhovující, jaké jen částečně    a jak tyto aspekty konkrétní hodnocené nabídky budou při hodnocení zohledněny v podobě předem stanoveného bodového ohodnocení. Vlastní hodnocení nabídek pak musí přezkoumatelným způsobem odpovídat zadavatelem stanovenému postupu při hodnocení nabídek, včetně přidělování bodového hodnocení, a slovního popisu, z jakého důvodu některá nabídka vyhověla požadavkům zadavatele  méně nebo více než nabídka  jiná a proč, a na základě čeho hodnotící komise dospěla k závěru, že některá nabídka obdrží v rámci hodnoceného subjektivního kritéria právě konkrétní počet bodů, který bude odpovídat jednak slovnímu popisu hodnocení, jednak i zadavatelem stanovenému popisu hodnocení nabídek  v zadávacích   podmínkách.   Poněvadž  hodnocení  nabídek   je  klíčovým   prvkem  v procesu výběru nejvhodnější  nabídky,  má stěžejní  význam  důkladné  stanovení  způsobu a popisu postupu při hodnocení nabídek, včetně detailního popisu postupu při přidělování bodového ohodnocení v zadávacích podmínkách. Popis způsobu a postupu hodnocení nabídek musí být zadavatelem v zadávacích podmínkách stanoven tak, aby následné hodnocení nabídek mohlo být provedeno průhledným a průkazným způsobem, aby jej bylo možné přezkoumat, aby bylo transparentní a aby odpovídalo uveřejněnému způsobu hodnocení.

39.   Zásadou transparentnosti se ve své judikatorní činnosti rozsáhle a opakovaně zabývaly soudy a taktéž Úřad. Nejvyšší správní soud se k dané problematice vyjádřil např. ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 45/2010-159 ze dne 15. 9. 2010, který potvrzuje výklad zásady transparentnosti Krajského soudu v Brně podaný v rozsudku č. j. 62 Ca 31/2008-114 ze dne 19. 1. 2010, a sice že „(…) požadavek transparentnosti není splněn tehdy, pokud jsou v postupu zadavatele shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“. Princip transparentnosti představuje vůdčí zásadu pro celé zadávací řízení, která v sobě zahrnuje rovněž například přezkoumatelnost rozhodnutí zadavatele a obecně objektivní postup během zadávacího řízení. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2011-72 ze  dne 15.  2. 2012 pak bylo  konstatováno,   že „(…) úkolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným,  právně  korektním  a  předvídatelným  způsobem  za  předem  jasně  a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen  podmínkou  existence  účinné  hospodářské  soutěže  mezi  jednotlivými  dodavateli  v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení.“.

40.   V souvislosti  s důležitostí  jasnosti  a  konkrétnosti  zadávacích  podmínek  Úřad  odkazuje   na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 33/2007 ze dne 20. 3. 2008, v němž uvedený soud judikoval, že „(…) zadávací dokumentací se tedy rozumí souhrn všech konkrétních požadavků zadavatele na zpracování nabídky. Z těchto požadavků pak následně, nad rámec kritérií obsažených v oznámení zadávacího řízení, vyplynou i podrobná pravidla pro určení, která nabídka je pro zadavatele nejvýhodnější a která se tak stane nabídkou

41.   Úřad dodává, že požadavky zadavatele musí být v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán všemi subjekty stejně a jednoznačně, a který nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Úřad rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 86/2008 ze dne 25. 3. 2009, který se zabýval povinností vypracovat transparentní zadávací dokumentaci, a tedy i povinností transparentně popsat stanovená hodnotící kritéria, a ze kterého mimo jiné vyplývá, že

„(…) zadávací dokumentace musí být jednoznačná, jelikož musí být zcela patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky soutěžit. Rovněž jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách. Nemůže tedy obstát taková zadávací dokumentace, z níž požadavky na zpracování nabídky   a následně hodnotící kritéria nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná, tj. pokud objektivně připouštějí rozdílný výklad a vzniká tak interpretační nejistota.“. V tomto směru pak lze odkázat  i  na obdobné závěry  obsažené v  rozsudku  Krajského  soudu  ze dne 19.  1. 2012   č. j. 62 Af 36/2010-103.

42.   Pro úplnost Úřad dodává, že výše uvedené rozsudky lze aplikovat i v předmětném správním řízení, ačkoliv se vztahují k veřejným zakázkám zadávaných podle zákona č. 40/2004 Sb.,

o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákona č. 137/2006 Sb.,

o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), neboť povinnost zadavatele vypracovat transparentní zadávací dokumentaci a stanovit transparentním způsobem kritéria hodnocení nebyla zákonem nijak dotčena.

43.   S ohledem na závěry shora citovaných rozsudků a též na výše uvedené závěry Úřadu nemůže obstát taková zadávací dokumentace, z níž zcela jasně, přesně a srozumitelně nevyplývají požadavky zadavatele na zpracování nabídky a v níž není jednoznačně stanoven způsob hodnocení nabídek. Pokud  objektivně  ze  zadávací  dokumentace  není předem  zřejmé,  co a jakým způsobem bude v nabídkách hodnoceno, event. ohledně této otázky existuje více možných  výkladů,  pak  nelze  takovou  zadávací  dokumentaci  označit  za  transparentní a přezkoumatelnou.

44.   Aby zadavatel dodržel základní zásady zadávacího  řízení uvedené  v §  6 odst. 1 zákona,  je    v souvislosti s vymezením hodnotících kritérií nezbytné, aby dodavatelé měli jednoznačnou představu o tom, co přesně bude předmětem hodnocení nabídek, jakým způsobem bude hodnocení  probíhat,  jaké  priority,  či aspekty  nabídky  budou  zadavatelem  preferovány    a podle jakého klíče bude hodnoceným nabídkám přidělováno bodové ohodnocení.

45.   Pro posouzení šetřeného případu bude zcela klíčové posouzení otázky, zda obviněný stanovil dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek zahrnující metodu vyhodnocení nabídek ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „kvalita“ (a jeho dílčím podkritériím) a zda     v tomto ohledu při stanovení zadávacích podmínek nedošlo k porušení § 115 odst. 1 písm.b) zákona ve spojení s § 36 odst. 3 zákona a se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona.

46.   Obviněný v zadávací dokumentaci šetřené veřejné zakázky definoval dílčí hodnotící kritéria pro výběr dodavatele v čl. 11. „Hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace (viz bod 32. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V rámci dílčího hodnotícího kritéria č. 2 „kvalita“ (dále také jen „dílčí hodnotící kritérium 2“) pak obviněný stanovil 3 subkritéria, podle kterých budou nabídky hodnoceny,  a  to  subkritérium  „a) Vzorový  návrh  na  řešení  »Komplexní  metody a standardy řízení kvality specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni« – váha  30%“  [dále  také  jen  „subkritérium  a)“],  „b) Vzorový  návrh  na  řešení  »Vytvoření    a adopce souborů nástrojů pro implementaci Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2016 - 2020« – váha 40%“ [dále také jen „subkritérium b)“] a subkritérium „c) Vzorový návrh »Metodiky pro monitorování a hodnocení výstupů a výsledků pro řízení a další rozvoj Národní strategie elektronického zdravotnictví« – váha 30 %“ [dále také jen

„subkritérium c)“].

47.   V rámci subkritérií hodnocení a) a c) obviněný stanovil 2 dílčí aspekty hodnocení, a to

„Komplexnost návrhu“ a „Aplikovatelnost návrhu“. U obou aspektů hodnocení zadavatel stanovil bodové rozmezí 1 až 50, přičemž řešení, které představuje „nejlepší splnění“ aspektu obdrží 50 bodů, a naopak „nejhorší splnění“ aspektu obdrží 1 bod. V případě subkritéria hodnocení b) obviněný stanovil 5 úrovní splnění daného subkritéria v pořadí od řešení nejméně  vyhovujícího  „nedostačující“  s bodovým  ziskem  1 bod, přes řešení „dostačující“   s bodovým ziskem 25 bodů, řešení „dobrý“ s bodovým ziskem 50 bodů, řešení „chvalitebný“ s bodovým ziskem 75 bodů až po řešení nejlépe vyhovující „výborný“ s bodovým ziskem 100 bodů (podrobněji viz bod 32. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

48.   Způsob, jakým bude hodnocení nabídek v kritériu hodnocení č. 2 provedeno, je pak zakotven v tabulkách v článku 11.2.2 „Hodnotící kritérium č. 2 – kvalita – váha 50%“, jejichž obsah je slovně uveden výše (viz bod 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ke způsobu hodnocení nabídek v subkritériu a) zadávací dokumentace mj. stanovuje: „Za komplexní návrh je považován takový vzorový návrh, který souhrnně a provázaně řeší metody a standardy řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví…Posuzována bude aplikovatelnost návrhu, která odráží  vhodnost   použití   pro   rezort   zdravotnictví.“.   Ke   způsobu   hodnocení   nabídek   v subkritériu  b)  zadávací  dokumentace  mj.  stanovuje:   „Komise  bude   hodnotit   soulad   a aplikovatelnost řešení pro dosažení jednotlivých cílů Národní strategie elektronického zdravotnictví.“. Ke způsobu  hodnocení  nabídek  v subkritériu  c)  zadávací  dokumentace  mj. stanovuje: „Za komplexní návrh je považován takový vzorový návrh, který předloží návrh metodiky pro monitorování hodnocení výstupů a výsledků pro řízení a rozvoj Národní strategie  elektronizace  zdravotnictví…Aplikovatelnost   návrh   odráží   vhodnost   použití  pro rezort zdravotnictví.“ (podrobněji viz bod 32. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

49.   Úřad  ověřil,  zda  kritéria  a  podkritéria  hodnocení  stanovená  obviněným  lze  považovat  za srozumitelná a jednoznačná, tzn. taková, u nichž je zjevné, na co obviněný klade svůj důraz, a co konkrétně bude hodnotit, a tudíž jakým způsobem mají dodavatelé svoji nabídku koncipovat tak, aby byla co možná nejlépe ohodnocena a aby mohla uspět v konkurenčním boji. V rámci subkritérií hodnocení a) a c) kritéria hodnocení č. 2 „kvalita“ obviněný stanovil aspekty hodnocení „Komplexnost návrhu“ a „Aplikovatelnost návrhu“, podle kterých budou nabídky hodnoceny. Obviněný rovněž stanovil mechanismus přidělování bodového ohodnocení v jednotlivých aspektech předmětných subkritérií hodnocení. Nestanovil však, jakým způsobem budou následně nabídky podle těchto aspektů konkrétně hodnoceny, neboť obviněný v zadávací dokumentaci u obou subkritérií a) a c) neuvedl, jakým způsobem bude nabídky hodnotit v aspektech hodnocení „Komplexnost návrhu“ a „Aplikovatelnost návrhu“. Z definic „Komplexnosti návrhu“ a „Aplikovatelnosti návrhu“ obsažených v zadávací dokumentaci, a to jak v případě subkritéria hodnocení a), tak i v případě subkritéria c) (viz bod 48. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nelze zjistit, které skutečnosti bude obviněný preferovat při posuzování „komplexnosti“ a „aplikovatelnosti“ řešení. Není tedy zřejmé, která posuzovaná skutečnost má pro obviněného zásadní význam, a která je naopak podružná. V této souvislosti nelze odhlédnout od skutečnosti, že obviněný stanoví pro hodnocení nabídek v každém aspektu relativně velmi široké bodové rozmezí 1 až 50 bodů, aniž by jakýmkoliv způsobem stanovil, jaké řešení bude bodovat konkrétní bodovou hodnotou   v takto   široce    vymezeném    bodovém    rozpětí.   Prosté    uvedení   „nejlepší“ a „nejhorší“ řešení je pro účely stanovení metody hodnocení nabídek zcela nedostačující a nemá potřebnou vypovídací hodnotu, nehledě ke skutečnosti, že obviněný nikterak nestanoví přidělování bodového ohodnocení pro ta řešení, která úkol splňují pouze částečně tj. v intervalu mezi „nejhorším“ a „nejlepším“ řešením. Jak již bylo zmíněno výše, přesný jednoznačný a nezpochybnitelný popis přidělování bodového ohodnocení v subjektivně vyjádřitelných kritériích či podkritériích hodnocení je zcela klíčový, a to jak z pohledu výběru dodavatele, kdy zadavatel tento předem stanovený postup musí z důvodu zachování transparentnosti dodržet, ale rovněž i z důvodu, aby dodavatelé byli schopni zpracovat svoji nabídku tak, aby co nejlépe odrážela preference a priority zadavatele tak, aby obstála před konkurencí. V šetřeném případě však obviněný rezignoval na svoji zákonnou povinnost relevantním, jednoznačným a nezpochybnitelným způsobem stanovit způsob hodnocení nabídek v subjektivně hodnotitelných subkritériích a) a c), a to včetně stanovení mechanismu přidělování konkrétní výše bodového ohodnocení v závislosti na míře splnění konkrétního aspektu   hodnocení.  Obviněný   v případě   subkritérií  hodnocení  a)   a  c)  totiž  uvedl,  že   v aspektech „Komplexnost návrhu“ a „Aplikovatelnost návrhu“ bude nabídkám přidělováno bodové ohodnocení v rozsahu 1 až 50 bodů, aniž by jakkoliv blíže stanovil „klíč“, podle kterého bude bodové ohodnocení přidělováno. Obviněný rovněž ani neuvedl, jaké technické řešení  bude  při  hodnocení  preferovat,  a  tudíž  dodavatelé  nemohli  těmto  požadavkům  a preferencím přizpůsobit svoje nabídky. Z popisu hodnocení nabídek v subkritériích a) a c), jak jsou definována v zadávací dokumentaci, nelze navíc vysledovat, jakým způsobem bude obviněný v aspektech „Komplexnost návrhu“ a „Aplikovatelnost návrhu“ přidělovat bodové ohodnocení, natož aby přidělování bodového ohodnocení bylo stanoveno způsobem, který by umožnil jednoznačné a nesporné přidělování bodového ohodnocení konkrétním hodnoceným nabídkám v závislosti na stupni splnění konkrétního aspektu hodnocení, a to ani v čistě hypotetické rovině. Na základě uveřejněného hodnocení v subkritériích a) a c) tak dodavatelé nevědí, jakým způsobem mají koncipovat svoji nabídku, aby tato splnila preference obviněného, byla při hodnocení úspěšná a mohla obdržet co možná nejvyšší bodové ohodnocení.

50.   V případě subkritéria hodnocení b) obviněný stanovil 5 úrovní splnění daného subkritéria hodnocení (viz bod 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Obviněný však v zadávacích podmínkách  nestanovil,  za  jakých  podmínek  bude  hodnocený  návrh  řešení  považovat  za „výborný“, „chvalitebný“,„dobrý“, „dostačující“ nebo „nedostačující“. Ačkoliv obviněný pro subkritérium hodnocení b) stanovil odlišný mechanismus hodnocení než pro subkritéria hodnocení a) a c), nedostatky při stanovení způsobu hodnocení nabídek v subkritériu hodnocení   b)   jsou   obdobné   jako   v případě   subkritérií   hodnocení   a)   a   c).   Byť   je   z uveřejněného způsobu hodnocení nabídek v subkritériu b) zřejmé, jaké konkrétní bodové ohodnocení nabídka obdrží, pokud bude zařazena do konkrétní definované úrovně splnění tohoto kritéria hodnocení, zadávací dokumentace již nestanoví, na základě jakého postupu budou nabídky podřazovány do jednotlivých úrovní splnění předmětného subkritéria. Obviněný totiž v zadávací dokumentaci nestanoví rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi splnění daného subkritéria, a tudíž není zřejmé, na základě jakého klíče bude hodnocená nabídka zařazena do konkrétní úrovně splnění daného subkritéria hodnocení. Na základě stanoveného způsobu hodnocení například nelze identifikovat, jaké důvody povedou např.   k tomu, aby konkrétní zpracovaný návrh, který dle posouzení obviněného nebude v plném rozsahu obsahovat bezvadné řešení, byl hodnocen dle kategorie „chvalitebný“ s bodovým ohodnocením 75 bodů, či jen v kategorii „dostačující“ s bodovým ohodnocením 25 bodů. Poněvadž obviněný nestanovil metodu, na základě které by bylo možno hodnocenou nabídku zařadit do konkrétní stanovené úrovně splnění daného subkritéria, stanovení jednotlivých úrovní splnění daného subkritéria prakticky ztrácí význam, neboť za dané situace konkrétní nabídku nelze objektivně, transparentně a  přezkoumatelným způsobem do konkrétní úrovně splnění subkritéria podřadit a dodavatelé tak ani nemohou mít předem představu, jak se jimi nabízeným způsobem řešení „trefí“ do představy zadavatele; nehledě pak na obtíže při samotném hodnocení, jelikož předem není známa metoda hodnocení. Obviněný totiž vedle obecné formulace: „Komise bude hodnotit soulad a aplikovatelnost řešení pro dosažení jednotlivých cílů Národní strategie elektronického zdravotnictví“ obsažené pod písmenem b) bodu 11.2.2 zadávací dokumentace nestanovil konkrétní požadavek na zpracování předmětného vzorového návrhu řešení, a tudíž dodavatelé neměli představu o požadavcích a preferencích obviněného, a tudíž ani o tom, jak co možná nejlépe zpracovat  a   koncipovat   svoji   nabídku,  aby  tato   odpovídala   preferencím   obviněného a následně mohla v rámci hodnocení být úspěšná. Z popisu hodnocení nabídek v subkritériu b), jak je specifikováno v zadávací dokumentaci, nelze vysledovat na základě, jakého klíže bude obviněný jednotlivé návrhy řešení zařazovat do jednotlivých úrovní splnění daného subkritéria hodnocení, a  tím  de  facto  přidělovat  adekvátní bodové  ohodnocení, a  to  ani v čistě hypotetické rovině.

51.   Platí zde obdobně, co bylo již uvedeno ve vztahu ke stanovení subkritérií hodnocení a) a c), tj. že v šetřeném případě obviněný rezignoval na svoji zákonnou povinnost relevantním, jednoznačným   a   nezpochybnitelným   způsobem   stanovit   způsob   hodnocení   nabídek  v subjektivně hodnotitelném subkritériu b), neboť v zadávacích podmínkách absentuje stanovení mechanismu pro zařazení konkrétního návrhu řešení do stanovené úrovně splnění tohoto subkritéria, které odpovídá předem stanovené bodové hodnotě, což má v šetřeném případě za následek, že dodavatelé neobdrželi informace o tom, jakým způsobem mají zpracovat a koncipovat svoji nabídku tak, aby splnila preference obviněného a byla při hodnocení úspěšná a obdržela co možná nejvyšší bodové ohodnocení. Dodavatelé rovněž nemohou mít ani povědomí o tom, jakou konkrétní bodovou hodnotu jejich řešení (nabídka) v rámci kritéria hodnocení č. 2 „kvalita“ či jeho subkritériích hodnocení obdrží, neboť přidělení bodového ohodnocení je z velké části odvislé od subjektivního posouzení konkrétního technického řešení obviněným, aniž by byl blíže stanoven mechanizmus přidělování bodového ohodnocení v jednotlivých subkritériích předmětného kritéria hodnocení.

52.   Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že v šetřeném případě v subkritériích a), b) a c) dílčího hodnotícího kritéria 2 společně platí, že vymezení těchto subkritérií, stanovení postupu pro přidělování bodového ohodnocení a slovní popis postupu hodnocení, jak byl stanoven   v článku    11.    zadávací    dokumentace,    ve    svém    souhrnu    jednoznačným  a nezpochybnitelným způsobem nestanoví, jak budou nabídky v předmětných subkritériích obviněným hodnoceny a jakým způsobem bude obviněný postupovat při přidělování adekvátního bodového ohodnocení hodnoceným nabídkám, neboť jejich hodnocení úzce souvisí s tím, které aspekty v nabízených řešeních bude obviněný zohledňovat a jakým způsobem, což však obviněný v zadávacích podmínkách transparentně nestanovil, přičemž ani z dalších částí zadávací dokumentace nevyplývá dostatečně podrobný popis metody vyhodnocení v rámci jednotlivých podkritérií hodnocení (k tomu v podrobnostech viz dále odůvodnění tohoto rozhodnutí).

53.   Veškeré požadavky a preference obviněného, popř. informace, které jsou stěžejní pro tvorbu a následné vyhodnocení nabídek, je nezbytné předem uvést v zadávacích podmínkách nejen z důvodu, aby uchazeči mohli s ohledem na potřeby obviněného co nejlépe zpracovat svoje nabídky tak, aby co možná nejlépe splnily obviněným poptávané služby a aby byly vzájemně porovnatelné, ale i z důvodu transparentnosti a přezkoumatelnosti následného postupu obviněného. V případě, že obviněný předem svoje priority a preference, které následně zohledňuje při hodnocení nabídek, nesdělí, nelze následně transparentním způsobem přezkoumat, zda svoje  preference  a  priority  při  vlastním  hodnocení  dodržel.  I  kdyby  se v takovém  případě  obviněný  následně  snažil  nabídky  hodnotit  zodpovědně,  objektivně   a podle svých skutečných potřeb, nemohl by zhojit pochybnosti o tom, zda hodnocení nabídek v takovém kritériu hodnocení proběhlo nediskriminačním způsobem.

54.   Ke způsobu hodnocení nabídek stanovenému obviněným Úřad uvádí, že slovní popis pro hodnocení nabídek dle číselně nevyjádřitelného kritéria hodnocení obviněný pojal zcela povrchním a nedostatečným způsobem, neboť ze slovního popisu způsobu hodnocení nevyplývají preference  a  priority  obviněného  (cíle,  vůči  nimž  hodlal  nabídky  posuzovat  a hodnotit), ani to, jak bude obviněný konkrétně přidělovat bodové ohodnocení v rámci subkritérií a) a c), ani jak bude postupovat při hodnocení nabídek v subkritériu b), aby

„rozřadil“ nabídky do 5 úrovní v rámci daného subkritéria hodnocení, tedy jakou konkrétní bodovou hodnotu nabídce hodnocené v subkritériu hodnocení b) přidělí. Dodavatelé tak neměli konkrétní představu o požadavcích a preferencích obviněného, a tudíž ani o tom, jak co možná nejlépe zpracovat a koncipovat svoji nabídku, aby tato odpovídala preferencím obviněného a následně mohla v rámci hodnocení být úspěšná. Uvedený postup, kdy obviněný předem v zadávacích podmínkách neuvede svoje priority, preference a způsob přidělování bodového hodnocení hodnoceným nabídkám vede k tomu, že dodavatelé nemají dostatek informací potřebných pro zpracování nabídek tak, aby jejich řešení zohlednilo preference obviněného a následně mohlo uspět při hodnocení nabídek. Na druhé straně tento postup vede téměř k absolutní volnosti obviněného při hodnocení nabídek a při přidělování adekvátního bodového ohodnocení v rámci subjektivně hodnotitelného kritéria hodnocení 2 „kvalita“, přičemž takový postup obviněného v takovém případě není nikterak předvídatelný, transparentní, ani přezkoumatelný, což je nepochybně v rozporu zejména se základními zásadami zákona. I v případě, že by obviněný měl snahu hodnotit nabídky maximálně objektivně a odpovědně nemá v takovém případě žádné relevantní argumenty    k tomu, aby svůj postup před účastníky řízení a před Úřadem obhájil, neboť svoje postupy při hodnocení, preference a priority nemůže deklarovat zpětně  poté, co byly podány nabídky    a proběhlo jejich hodnocení. Pro úplnost Úřad v této situaci dodává, že v případě nesprávného nastavení hodnotících kritérií a postupů hodnocení v zadávací dokumentaci obecně platí, že se jedná o nevratný stav, který nelze zhojit ani případným sebelepším postupem obviněného při vlastním hodnocení nabídek. Z uvedeného důvodu je tedy zcela  na místě klást zvýšený důraz na precizní a vyčerpávající stanovení způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci, obzvlášť za situace, kdy se obviněný rozhodl využít některého ze subjektivně vyjádřitelných kritérií hodnocení, kdy musí postupovat ještě pečlivěji a důsledněji, než v případě, kdy by nabídky byly hodnoceny toliko podle hodnotících kritérií  číselně  vyjádřitelných,  což  je  ze  své  podstaty  snadnější  způsob  hodnocení  co   do dodržení transparentnosti.

55.   Úřad se výše podrobně zabýval otázkou nejednoznačného a netransparentního vymezení postupu při hodnocení nabídek v rámci hodnotícího kritéria 2 „kvalita“ a jeho podkritérií, přičemž dospěl k závěru, že obviněný nestanovil způsob hodnocení nabídek v uvedeném hodnotícím kritériu transparentním a přezkoumatelným způsobem. Za takové situace nelze ani zadávací podmínky považovat za zpracované v souladu s § 36 odst. 3 zákona, podle kterého má zadavatel povinnost stanovit zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Obviněný dodavatelům neposkytl dostatečné informace pro  zpracování  nabídek  tak,  aby  tito  mohli  své  nabídky  uzpůsobit  potřebám a preferencím obviněného, jelikož jeho preference byly vymezeny pouze obecným konstatováním.

K subkritériu hodnocení a) obviněný uvedl: „Za komplexní návrh je považován takový vzorový návrh, který souhrnně a provázaně řeší metody a standardy řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví.“; tedy bez bližší konkretizace toho, co považuje za komplexní návrh, který souhrnně a provázaně řeší metody a standardy řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví, tzn. jaké metody a standardy pro něj představují vyšší přidanou hodnotu a jakou jejich vzájemnou vazbu považuje za pro něj nejpřínosnější apod.

K subkritériu hodnocení b) obviněný uvedl: „Komise bude hodnotit soulad a aplikovatelnost řešení pro dosažení jednotlivých cílů Národní strategie elektronického zdravotnictví.“; blíže však obviněný již neuvedl a nekonkretizoval, jak a jakých cílů má být dosaženo a co tyto cíle představuje.

K subkritériu hodnocení c) obviněný uvedl: „Za komplexní návrh je považován takový vzorový návrh, který předloží návrh metodiky pro monitorování  a  hodnocení  výstupů  a  výsledků pro řízení a rozvoj Národní strategie elektronizace zdravotnictví.“; obdobně jako u subkritéria

a)           obviněný v rámci zadávací dokumentace nikde nedefinoval, jaký způsob metodiky monitorování a hodnocení výstupů a výsledků je pro něj nejzajímavější a tedy poskytující optimální řešení.

Na výše uvedeném ani ničeho nemění dle názoru Úřadu vymezení předmětu veřejné zakázky obsažené v Příloze č. 1 zadávací dokumentace (k tomu v podrobnostech viz dále).

56.   Skutkově obdobnou situaci jako  je  v  šetřené veřejné zakázce  řešil  i Krajský  soud  v Brně  ve svém rozsudku č. j. 62 Af 30/2017-357 ze dne 20. 9. 2018, který k otázce transparentnosti stanovení zadávacích podmínek, konkrétně části vztahující se k hodnocení nabídek, uvedl následující: »Obecným východiskem pro posouzení otázky transparentnosti zadávacích podmínek ohledně způsobu hodnocení nabídek, jež i žalovaný podle odůvodnění obou postupně vydaných rozhodnutí pokládal za podstatné, je požadavek na to, aby zadávací dokumentace byla tak jednoznačná, aby z ní bylo jasně patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky „soutěžit“; jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách. Nemůže tedy obstát  taková  zadávací  dokumentace,  z  níž  způsob  hodnocení  není  zcela  srozumitelný   a jednoznačný, tj. pokud pravidla pro hodnocení objektivně připouštějí rozdílný výklad či dokonce vůbec žádný jasný výklad neumožňují, a vzniká tak  interpretační nejistota – jak u uchazečů, tak nakonec i u samotné hodnotící komise. Požadavek na jednoznačnost, konkrétnost a přesnost zadávací dokumentace plyne z obecné zásady transparentnosti zakotvené v § 6 ZVZ. Tato zásada spolu se zásadou zákazu diskriminace a zásadou stejného zacházení se všemi uchazeči musí být zadavatelem dodržována v rámci celého zadávacího řízení. Smyslem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo  průhledným,  právně  korektním  a  předvídatelným způsobem  za  předem  jasně  a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je  nejen  podmínkou  existence  účinné  hospodářské  soutěže  mezi jednotlivými  dodavateli  v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení. Jak u kritérií (případně subkritérií) kvantitativních, tak kvalitativních (u nich snad ještě o to více, neboť u kvalitativních kritérií nelze způsob hodnocení dovodit pomocí  zřejmých  matematických  metod)  tedy musí být  uveden postup a způsob, jakým budou jednotlivé nabídky hodnoceny, porovnány a „poměřovány“. Pokud objektivně   ze   zadávací    dokumentace    není    zřejmé,   co    a    jakým   způsobem    bude  v nabídkách hodnoceno, event. ohledně této otázky existuje více možných výkladů, pak nemůže takováto interpretační nejistota jít k tíži žádného z dodavatelů, nýbrž zadavatele samotného. Vyšel-li žalovaný při hodnocení z obdobných východisek, není mu co vytýkat.«.

57.   Krajský soud v Brně se ve výše citovaném rozsudku zabýval i problematikou netransparentního postupu pro přidělování bodového ohodnocení, tedy problematikou věcně  úzce  související  s problematikou  šetřenou  v rámci  tohoto  správního  řízení.  Soud  v tomto ohledu judikoval např. následující: »Pak se tedy základem hodnocení nestaly rozdíly mezi nabídkami (na základě porovnání nejvýhodnější nabídky s dalšími jednotlivými nabídkami), jak by odpovídalo obecnému stanovení postupu při hodnocení nabídek podle bodu 10. zadávací dokumentace, a rozdíly v nabídkách se tak fakticky nepromítly do výsledků hodnocení, tedy přidělování bodů v rámci tohoto subkritéria. Takový postup při hodnocení nabídek mohl být vyvolán právě nedostatky v předem stanoveném způsobu hodnocení. Ačkoli tedy byla hodnotící komisi určena stupnice bodování, nebylo ze zadávacích podmínek čitelné, za jakých podmínek může uchazeč dosáhnout jakého konkrétního bodového hodnocení (což se mohlo promítnout právě shodným hodnocením vzájemně se odlišujících nabídek). (…) Pak tedy žalovaný správně dospěl k závěru, že žalobce způsob hodnocení nabídek podle subkritéria 1 „Hmotnost zboží“ vymezil v zadávacích podmínkách netransparentně, když nestanovil jednoznačně a srozumitelně pravidla pro přidělování bodů v závislosti na velikosti odchylky od doporučené gramáže. Pravidlo, z něhož plyne (pouze) to, že v každém subkritériu může uchazeč obdržet od každého člena hodnotící komise 0 až 5 bodů, dostatečným pravidlem není.« (zvýraznění provedeno Úřadem, pozn. Úřadu).

58.   Ač byl výše citovaný rozsudek vydán až dne 20. 9. 2018, jedná se o rozsudek, v rámci něhož bylo rozhodováno o veřejné zakázce zadávané ZVZ. K tomuto  Úřad  uvádí,  že  obecné  závěry týkající se povinnosti zadavatele transparentně v zadávací dokumentaci stanovit postup pro hodnocení nabídek platné dle ZVZ, jsou stále platné i dle zákona, tudíž lze též závěry obsažené v tomto rozsudku aplikovat na předmětný případ, neboť povinnosti zadavatele v tomto ohledu jsou stále stejné a případné porušení těchto povinností stále trestné.

59.   Lze tudíž konstatovat, že pro transparentní stanovení zadávacích podmínek není dostačující, pokud  obviněný  toliko  stanoví  interval  pro  přidělování  bodového  ohodnocení  nabídce   v daném kritériu (respektive podkritériu) hodnocení, pokud zároveň nestanoví mechanismus pro přidělování konkrétního počtu bodů z daného rozmezí (resp. metodu vyhodnocení), ani nic jiného, co by předem vysvětlovalo postup, jak budou nabídky hodnoceny.

60.   Na výše uvedených závěrech, dle názoru Úřadu, ničeho ani nemění argumentace obviněného, kterou předložil v průběhu vedeného řízení o přestupku, v níž již do určité míry, oproti znění zadávací dokumentace rozkrývá své úvahy nad tím, co považuje za pro něj přínosnější, jakou nabídku tedy bude považovat za výhodnější. Úřad pro předejití jakýchkoliv pochybností dodává, že v rámci posuzování případu zohledňoval i znění Přílohy č. 1, tzn. včetně obviněným zmiňovaný čl. 1.3.1 a 1.3.3. Úřad v tomto ohledu reflektoval veškeré informace obsažené v bodu 1.3 a 1.4 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace. Avšak v kontextu informací zde obsažených má za to, že byť čl. 1.3 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace popisuje detailněji předmět veřejné zakázky, nenesou zde obsažené údaje dostatečné informace týkající se samotného hodnocení nabídek. Obviněný v rámci předmětné části zadávací dokumentace totiž klade určité kvalitativní požadavky na předmět veřejné zakázky. Dle názoru Úřadu obviněným odkazovaná část zadávací dokumentace naopak vymezuje předmět veřejné zakázky jako takový a tudíž musí být obsahem dodávaného plnění; nejedná se tedy

o informace, které „nabízené hodnoty“ bude obviněný považovat za pro něj nejpřínosnější, ale striktní požadavek na nabízené plnění, který musí obsažen v každé nabídce.

61.   Pakliže obviněný k hodnocení nabídek v subkritériu hodnocení a) ve svém vyjádření uvádí, že

„Za komplexní návrh by byl považován takový vzorový návrh, který souhrnně a provázaně řeší metody a standardy řízení kvality v rámci elektronizace zdravotnictví. (…) Maximální počet přidělovaných bodů by dostal návrh, který by obsahoval výstupy dle Předmětu plnění bod

1.3.1 a) až  d).“,  nejedná  se  dle  přesvědčení  Úřadu  o  relevantní  argumentaci  ve  vztahu k hodnocení nabídek. Daná část zadávací dokumentace, jak již bylo výše uvedeno, jasně vymezuje, co vše musí předmět veřejné zakázky obsahovat a zohledňovat. Tudíž požadavek na předmětné výstupy (dle čl. 1.3.1 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace) se týká již samotného předmětu plnění a logicky musí být již obsahem  každé nabídky, která jej musí zahrnovat a tedy s těmito výstupy počítat. Jelikož obviněný hodlá hodnotit v rámci předmětného subkritéria a) vzorový návrh obsahující komplexní metody a standardy řízení kvality (specifické pro elektronizaci zdravotnictví na centrální úrovni) z povahy věci bude předkládán návrh (nabídka), který bude v sobě požadavky uvedené v předmětné části zadávací dokumentace automaticky zahrnovat. Obviněný zcela pregnantně vyjádřil, že tyto výstupy je dodavatel ve vytvářených metodikách a standardech povinen reflektovat, jelikož předmětnou částí zadávací dokumentace sděloval detaily předmětu plnění (viz i označení Přílohy č. 1 zadávací dokumentace „Předmět plnění veřejné zakázky“, a čl. 1.3 pak nese název „Detailní předmět plnění“). Požadavek na výstupy co se jejich rozsahu týče, tedy obviněný stanovil v Příloze č. 1 zadávací dokumentace, a tudíž tento požadavek je součástí zadávacích podmínek, které musí každý účastník zadávacího řízení, jehož nabídka má být hodnocena, v plném rozsahu splnit. Pokud tedy obviněný v zadávacích podmínkách  blíže určil požadavek na 4 konkrétní výstupy, účastníci řízení musí v rámci svých nabídek nabídnout řešení (předložit návrh), které bude obsahovat všechny tyto požadované výstupy. Pokud by obviněný akceptoval i řešení s méně výstupy, či s jinými výstupu, než jak bylo stanoveno v zadávacích podmínkách, postupoval by v rozporu s jím deklarovanými podmínkami,  a tedy v rozporu se základními zásadami. Při výkladu  Úřadem předestřeným,  a to že dodavatelé jsou povinni nabízet řešení, které v sobě zahrnuje výstupy definované v předmětné  Příloze  č.  1  zadávací  dokumentace  pak  znamená,  že  se  nelze  ztotožnit      s argumentací obviněného, která vyplývá z jeho vyjádření, že maximální bodové ohodnocení obdrží návrh, který bude obsahovat všechny výstupy dle bodu 1.3.1 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace, z čehož lze výkladem usuzovat, že návrh řešení s méně výstupy sice obdrží nižší bodové ohodnocení, ale je pro obviněného akceptovatelný, když existence všech výstupů dle bodu 1.3.1 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace je zadávací podmínkou, kterou bezpodmínečně musí splnit všichni účastníci zadávacího řízení. Jakýkoliv jiný výklad, tj. že by účastníci řízení nemuseli ve svém řešení nabídnout veškeré výstupy stanovené v zadávacích podmínkách, přičemž by zadavatel takový postup akceptoval, je v příkrém rozporu se samotnou podstatou zadávacích podmínek, tak jak ji stanoví zákon. Výklad obviněného by znamenal,  že  účastníci  řízení  nemusí  striktně  dodržovat  zadávací  podmínky.  Zadavatel   v takovém případě nebude mít najisto postaveno, že obdrží vzájemně porovnatelné nabídky a v extrémním případě by tak například mohla nastat situace, že by obviněný obdržel návrhy řešení, které mají  zcela  odlišné  výstupy,  které  nelze  vzájemně  porovnat,  a  které  jsou pro obviněného použitelné jen částečně nebo dokonce vůbec ne. Uvedený postup jistě nebyl záměrem zákonodárce, a tudíž výše citovanou argumentaci obviněného je třeba rezolutně odmítnout,  neboť  je   v příkrém   rozporu   s institutem   stanovení   zadávacích   podmínek, a nezbytností jejich dodržení všemi účastníky zadávacího řízení, a to v plném rozsahu. Případně si lze představit výklad, že navrhované a pro hodnocení předkládané řešení by mohlo pracovat i s dalšími výstupy jdoucími nad rámec bodu 1.3.1. Avšak právě výše uvedené úvahy Úřadu zcela evidentně svědčí o tom, jak nejasně jsou stanovena pravidla pro hodnocení nabídek. Předmětem hodnocení nepochybně může být „způsob“ či „metoda“ naplnění zadávacích podmínek, nikoliv však dodržení samotných zadávacích  podmínek, jak se snaží argumentovat obviněný.

62.   Stejně  tak  co   se   týče   hodnoceného   aspektu   aplikovatelnosti   navrhovaného   řešení   u subkritéria hodnocení a), nebylo ze strany obviněného ničeho blíže definováno. Úřadu je zřejmé, že zadavatel požaduje předložení výstupů, které budou pro něj následně co nejjednodušeji aplikovatelné, avšak již neurčil žádnou bližší specifikaci, co si pod tímto představuje. Odborníci v daném oboru jsou zajistés chopni k požadovanému výsledku přistoupit různými způsoby, a to tak aby byly pro obviněného co nejlépe aplikovatelné, avšak je to obviněný, který je povinen předem definovat, jaká z možných variant je pro něj tou nejlepší, co vše po dodavateli chce, aby v předkládaném materiálu, který bude předmětem hodnocení, zohlednil, jaké má v tomto ohledu preference (zda například akcent na některý možný postup aplikace a zavedení elektronizace upřednostňuje před jiným apod.). Na výše uvedeném ničeho ani nemění argumentace obviněného v jeho vyjádření ze dne 16. 7. 2020, neboť zde uvedená argumentace, která již obsahuje určité informace o úmyslu obviněného při hodnocení nabídek, není promítnuta do zadávacích podmínek.

63.   Rovněž argumentace obviněného ve vztahu k subkritériu  hodnocení  c)  není  dostatečná  pro to,  aby  bylo   možno   zadávací  podmínky  v tomto   ohledu  považovat   za   nastavené  v souladu se zákonem. Obviněný totiž až v rámci svého vyjádření případně vyjadřuje svůj náhled na postup při hodnocení nabídek. Relevantní pro posouzení věci však je pouze znění zadávacích podmínek. Dle přesvědčení  Úřadu se jedná o obdobnou situaci jako ve vztahu     k subkritéru hodnocení a). Příloha č. 1 obsahuje informace týkající se předmětu plnění veřejné zakázky a tudíž by nabídky dodavatelů měly reflektovat všechny požadavky zadavatele uvedené v bodu 1.3.3 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace. V rámci předkládaných metodik pro účely hodnocení [obdobně pak platí i pro subkritérium hodnocení a)] pak platí, že dodavatelé k nim mohou zaujmout rozdílné přístupy a strategie k jejich zpracování, a to při zohlednění všech výstupů, které v sobě mají dle Přílohy č. 1 zadávací dokumentace zahrnovat, avšak není zjevné, jaké pojetí je pro zadavatele nejvíce přínosné.

64.   Obviněný pak k hodnocení nabídek v aspektu „Aplikovatelnost návrhu“ v rámci subkritéria hodnocení c) ve svém vyjádření uvádí: „Aplikovatelnost předkládaného návrhu odráží vhodnost použití pro  resort  zdravotnictví. Maximální  počet  bodů  by  byl  uchazeči přidělen v případě, že by předložil takový vzorový návrh, který by prokazoval znalost Národní strategie elektronického zdravotnictví a zpracování evaluace projektů. Výstupy, které by odrážely návrh řešení ze vzorového návrhu, by mohly být okamžitě implementovány do prostředí eGovernmentu a elektronického zdravotnictví.“ (zvýraznění provedeno Úřadem, pozn. Úřadu).

65.   Z výše    uvedeného     tedy    vyplývá,    že    obviněný    při    hodnocení    nabídek    v aspektu

„Aplikovatelnost  návrhu“   v   rámci subkritéria   hodnocení   c)   hodlal   hodnotit   možnosti a „rychlost“ implementace návrhu řešení do prostředí eGovernmentu a elektronického zdravotnictví. Nepochybně možnosti implementace návrhu řešení do prostředí eGovernmentu a elektronického zdravotnictví její „rychlost“ a případně „složitost“ by  obecně nepochybně mohly být  dílčími  aspekty  hodnocení,  které  by mohly  být  ve  vztahu k předmětu veřejné zakázky relevantní, oprávněné, transparentní a přezkoumatelné, pokud by byla blíže stanovena pravidla, jak konkrétně v těchto dílčích aspektech hodnocení bude zadavatel přidělovat bodové ohodnocení hodnoceným nabídkám. Platilo by to však výlučně za předpokladu, že by tyto dílčí aspekty hodnocení a popis způsobu a postupu přidělování bodového ohodnocení obviněný uvedl v zadávacích podmínkách tak, aby se s nimi mohli potenciální dodavatelé předem seznámit a zohlednit je ve svých nabídkách. Skutečnost, že „dílčí“ aspekt hodnocení (možnost implementace návrhu řešení do prostředí eGovernmentu a elektronického zdravotnictví, a to bez bližšího přiblížení postupu přidělování bodového ohodnocení hodnoceným nabídkám) obviněný zmiňuje teprve až  v rámci  svého  vyjádření ve správním řízení poté, co lhůta pro podání nabídek již uplynula, nemůže žádným způsobem zhojit tu skutečnost, že obviněný v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek zahrnující metodu vyhodnocení.

66.   Úřad je rovněž i ve vztahu k subkritériu hodnocení b) přesvědčen, že i tohle subkritérium je nastaveno v rozporu se zákonem a ničeho na tom nemění argumentace předložená obviněným. Obviněnývesvémvyjádřeníuvádí,že„Návrh, který by dostal ohodnocení „výborný“ (100 bodů), by musel prokazovat znalost zmíněného National eHealth Strategy Toolkitu, Národní strategie elektronizace zdravotnictví a jejího akčního plánu“. Dodavatelé zajisté již z vymezeného předmětu plnění obsaženého v Příloze č. 1 byli seznámeni s tím, že nabízené plnění se dotýká mj. i těchto obviněným zmiňovaných předpisů (dokumentů), které musí při zpracování svých nabídek reflektovat, nicméně dodavatelům ze zadávacích podmínek není zřejmé, jaký návrh řešení má šanci na získání maximální bodové hranice, zda obviněný klade akcent na některé z institutů v těchto dokumentech upravených či některý je pro něj méně podstatný; žádné vodítko v tomto ohledu obviněným dodavatelům pro zpracování jejich nabídek neposkytl.

67.   V návaznosti na argumentaci uplatněnou obviněným ve vztahu k jednotlivým podkritériím hodnocení, Úřad uvádí, že na základě shora uvedeného obviněný de facto prakticky popírá svoji shrnující argumentaci ke svému postupu v zadávacím řízení obsaženou v odporu ze dne 7. 7. 2020 i ve vyjádření obviněného ve správním řízení ze dne 16. 7. 2020, a to, že „V konkrétním případě nelze stanovit přesnější aspekty hodnocení než tak, jak byly specifikovány v zadávací dokumentaci a Příloze č. 1.“, neboť sám obviněný ve svém vyjádření ve správním řízení „přesnější“ aspekt hodnocení oproti toliko obecnému výrazu „vhodnost použití pro rezort zdravotnictví“ použitému v zadávací dokumentaci nepochybně uvedl. Úřad má  tak   za   prokázané,   že   bylo   možno   stanovit   přesnější,   přiléhavější,   konkrétnější  a transparentnější aspekty hodnocení, neboť sám obviněný ve svém vyjádření příklad takového aspektu výslovně uvedl. Úřad je rovněž přesvědčen o tom, že bylo v daném  případě možné, aby vedle konkrétních a transparentních aspektů hodnocení byl adekvátním způsobem stanoven i transparentní a předvídatelný způsob přidělování bodového ohodnocení jednotlivým hodnoceným nabídkám tak, aby zadávací podmínky byly dodavatelům poskytnuty v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení. V této souvislosti Úřad pro úplnost poznamenává, že obsahem Přílohy č. 1 zadávací dokumentace je výlučně bližší specifikace předmětu veřejné zakázky a tato příloha tudíž neobsahuje žádné aspekty hodnocení nebo jejich stanovení, jak by mohlo vyznívat z vyjádření obviněného. Detailnější  vymezení   předmětu   veřejné   zakázky   zajisté   může   dodavatelům   pomoci ve zpracování  jejich  nabídek,  avšak   nejedná   se   o   popis   metody   hodnocení   nabídek a srozumitelné sdělení dodavatelům, jaké „hodnoty“ bude zadavatel považovat za pro něj přínosnější. Pro úplnost Úřad dodává, že ani bod 1.4 Přílohy č. 1 nedává dodavatelům žádný bližší návod k tomu, jakým způsobem bude probíhat hodnocení nabídek, jelikož obsahuje pouze dílčí obecné informace ke zpracovávanému materiálu dodavateli, ale nekonkretizuje již otázku jednotlivých hodnocených aspektů.

68.   Po posouzení obsahu vyjádření obviněného Úřad konstatuje, že zadavatel ve svém  odporu    i ve   vyjádření   uvádí   obecné   fráze   vztahující   se   k postupu   při   hodnocení   nabídek    v subjektivním hodnotícím kritériu „kvalita“. Obviněný rovněž ve správním řízení nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že některé části zadávací dokumentace či jiná část zadávacích podmínek obsahovala dostatečná pravidla pro hodnocení nabídek v subjektivním kritériu "kvalita“   včetně  metody  a konkrétního  postupu  při  přidělování  bodového  ohodnocení   v závislosti na míře splnění konkrétního podkritéria či aspektu hodnocení. Úřad tak neshledal důvody pro revizi svých závěrů uvedených v příkazu č. j. ÚOHS-19734/2020/532/MOn zedne

29. 6. 2020, proti kterému podal obviněný dopisem ze dne 7. 7. 2020 odpor. Pro úplnost Úřad doplňuje, že skutečnost, že obviněný v rámci žádostí o vyjasnění zadávací dokumentace neobdržel žádný dotaz týkající se možného nejasného hodnocení nemá na rozhodnutí Úřadu vliv.

69.   Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že obviněný se při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle  § 268 odst. 1 písm. b) zákona, když nedodržel pravidlo stanovené  v ustanovení § 115 odst. 1 písm. b) zákona, ve spojení s § 36 odst. 3 zákona a se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek zahrnující metodu vyhodnocení ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „kvalita“ a jeho podkritérií stanovených v čl. 11.2.2. zadávací dokumentace, jelikož neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, čímž neposkytl  dodavatelům  zadávací  podmínky  v podrobnostech  nezbytných  pro  účast  v zadávacím řízení a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem, a dne 27. 3. 2019 uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky.

K výroku II. rozhodnutí – uložení pokuty

70.   Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.

71.   Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

72.   Podle § 31 odst. 1  zákona  o  přestupcích  promlčecí  doba  počíná  běžet  dnem  následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účineknastal.

73.   V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku došlo dne 27. 3. 2019, kdy obviněný uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Řízení o přestupku je zahájeno doručením příkazu č. j. ÚOHS-19734/2020/532/MOn ze dne 29. 6. 2020. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.

74.   Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

75.   V daném případě se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, přičemž konečná cena veřejné zakázky činí 10 781 100,- Kč včetně DPH (viz  smlouva o dílo  ze dne 27. 3. 2019). Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 1 078 110 Kč.

76.   Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

77.   Podle § 38 písm. a), b), c), d), f) a g) zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku, dále způsobem spáchání přestupku, okolnostmi spáchání přestupku, rovněž i délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.

78.   Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše   uložené  pokuty  výsledkem   správního  uvážení  Úřadu  a   rozhodnutí  je   vydáváno    s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

79.   S ohledem na povahu spáchaného přestupku (viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí) Úřad v souladu s Hlavou VII přestupkového zákona zohlednil při ukládání pokuty následující skutečnosti. Ke způsobu spáchání přestupku Úřad uvádí, že obviněný spáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, když nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 115 odst. 1 písm. b) zákona, ve spojení s § 36 odst. 3 zákona a se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně  pravidla  pro  hodnocení  nabídek  zahrnující   metodu   vyhodnocení  ve  vztahu   k dílčímu kritériu hodnocení „kvalita“, jelikož neuvedl,  jaké  nabízené  hodnoty  považuje  pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, čímž neposkytl dodavatelům zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem, a dne 27. 3. 2019 uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Zadavatel se tak svým postupem dopustil porušení zákona již v samém počátku zadávacího řízení při stanovení zadávacích podmínek. Není tedy v této souvislosti zcela vyloučeno, že nezákonné stanovení zadávacích podmínek mohlo některého z dodavatelů odradit od účasti v zadávacím řízení      a od podání vlastní nabídky, a tudíž není ve výsledku vyloučen ani vliv na okruh potenciálních dodavatelů. Z Protokolu o otevírání nabídek ze dne 3. 1. 2019 vyplývá, že zadavatel obdržel na plnění předmětu veřejné zakázky jedinou nabídku. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že v šetřeném případě prakticky neproběhla efektivní soutěž  mezi dodavateli,  a to ani v omezené míře.

80.   Úřad rovněž ze své úřední činnosti ověřil, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším přestupkem resp. správním deliktem obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 (publikován   ve   Sb.   NSS   2248/2011),    popřípadě   rozsudek    NSS   ze   dne   16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015-33. V prvně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní  i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá  z  obecné  potřeby  použít  ve  prospěch  obviněného  analogii   z  trestního  práva    ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež    by    měly    být     zohledněny     v     případě     jakéhokoliv     veřejnoprávního     deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku  ze  dne 16.4.2008, č. j.  1  As  27/2008  -  67,  dle  něhož  „použití  analogie  ve  správním  trestání  je  přípustné,  a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení  a  ani  k  újmě  na  ochraně  hodnot, na jejichž   vytváření   a    ochraně    je    veřejný    zájem.“«.    Soud    dále    pokračuje    tak,  že »[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6.,  doplněné  a  přepracované  vydání.  C.  H.  Beck,  Praha,  2004,  str.  26).«.  Současně        je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající  se  správní  delikty,  resp.  přestupky,  což  je  výslovně  uvedeno  i  v  §  41  zákona  o přestupcích.

81.   Úřad konstatuje, že zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě není přestupek obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k uplatnění institutu souhrnného trestu.

82.   Úřad v šetřeném případě neshledal žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.

83.   Úřad pro úplnost uvádí, že nejsou  ani dány důvody pro konstatování toho, že by obviněný  za spáchaný přestupek neodpovídal z důvodu, že by vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby porušení právní povinnostizabránil.

84.   S ohledem na výše uvedené Úřad rekapituluje, že obviněnému uložil za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokutu ve výši 50 000,- Kč, a to při respektování veškerých polehčujících a přitěžujících okolností.

85.   Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci odpovědného subjektu, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako „nespravedlivá“.   Z obsahu závěrečného účtu obviněného za rok 2018 uveřejněného na jeho internetových stránkách            https://www.mzcr.cz/obsah/povinne-zverejnovane-informace_2901_1.html vyplývá, že obviněný v roce 2018 vynaložil celkové výdaje ve výši cca 8, 89 mld. Kč. Úřad konstatuje, že vzhledem ke skutečnosti, že uložená výše pokuty je více než o pět řádů nižší, než činily výdaje vynaložené obviněným v roce 2018, stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních  prostředků, jimiž obviněný v rámci svého  rozpočtu disponuje, považovat  za v tomto smyslu nespravedlivou.

86.   Nad rámec výše popsaného Úřad dodává, že k uhrazení pokuty za spáchaný přestupek může obviněný  využít  i   jiné   právní   nástroje,   např.   ty,   které   vyplývají   z pracovního   práva a odpovědnosti konkrétní osoby za proti právní stav.

87.   Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní  odpovědnosti,  jež  nelze  oddělit,  a  to  funkci  represivní  –  postih  za porušení   povinností   stanovených   zákonem,    a   funkci   preventivní,    která    směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla obviněným pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce), a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v obviněného materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro obviněného likvidačním.  Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

88.   Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému přestupku obviněného přistoupil k uložení pokuty obviněnému ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

89.   Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného

K výroku III. rozhodnutí – uložení náhrady nákladů řízení

90.   Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí  o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladůřízení.

91.   Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

92.   Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

93.   Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální  částkou  účastníkovi,  který  řízení  vyvolal  porušením  své  právní  povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

94.   Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.