Podniky v obtížích

 

I. Kontrola kritérií podniku v obtížích

 

Nařízení Komise (EU) č. 651/2014, tzv. obecné nařízení o blokových výjimkách (dále jen „GBER“), stejně jako většina sekundárních předpisů (pokynů, sdělení, rámců Komise) k veřejné podpoře neumožňuje poskytovat veřejnou podporu podnikům v obtížích. Poskytovatel by tedy měl před poskytnutím jednotlivé podpory ověřit, zda konkrétní příjemce podnikem v obtížích není a je mu možné v souladu s příslušným právním titulem podporu poskytnout. Pokud jde o program podpory, je vhodné, aby se informace o vyloučení podniků v obtížích objevila již v pravidlech programu.

Evropská komise v aktuálně účinných předpisech definovala podnik v obtížích v zájmu vyšší objektivity pomocí tzv. „tvrdých“ kritérií, které by neměly umožňovat subjektivní posouzení. Zároveň se Komise při provádění zpětných přezkumů (monitoringů) opatření veřejné podpory začala mnohem více zaměřovat na otázku, zda poskytovatelé kritéria podniku v obtížích u žadatelů adekvátním způsobem kontrolují.

Kontrola kritérií podniku v obtížích je tak významnou podmínkou slučitelnosti opatření veřejné podpory s vnitřním trhem, nicméně jak ukazuje praxe, jde administrativně o poměrně nesnadnou záležitost. Úřad proto za účelem usnadnění a sjednocení přístupu poskytovatelů níže zpracoval informace a doporučení vycházející z platných předpisů a jejich polo-formálních či neformálních výkladů Komise, jak ke kontrole kritérií podniku v obtížích přistupovat. Tyto informace rovněž mohou poskytovatelé využít k zapracování do pravidel svých programů podpory, aby si mohli (potenciální) žadatelé sami ověřit, zda nenaplňují kritéria podniku v obtížích a mohou o podporu žádat, resp. mohli k žádosti přiložit potřebné informace. Zcela minimálně by měla pravidla programu obsahovat informaci, že podniku v obtížích veřejnou podporu nelze poskytnout.

 

Upozorňujeme, že níže uvedené informace vycházejí z neformálních výkladů Komise a Úřadu, nemají právní závaznost, nenahrazují platné právní předpisy a mohou se v čase měnit.

 

II. Jednotlivá kritéria

 

Definice podniku v obtížích obsažená v GBER se mírně liší od definice obsažené v Pokynech Komise pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (2014/C 249/01), na něž odkazují ostatní sekundární předpisy. Informace níže pracují s definicí podle GBER, jelikož jde o nejvyužívanější právní titul. Principy jsou však shodné pro obě definice. 

Kritéria podniku v obtížích jsou definována v čl. 2, odst. 18 GBER (u kritérií A a B je v původní české verzi GBER nesprávný překlad části textu v závorce – popis níže již obsahuje opravený překlad). Aby byl podnik označen za podnik v obtížích, stačí naplnění jediného kritéria: 

A) V případě společnosti s ručením omezeným (která není malým nebo středním podnikem, jenž existuje po dobu kratší tří let, nebo – pro účely způsobilosti pro rizikové financování – která není malým nebo středním podnikem do sedmi let od jeho prvního komerčního prodeje, jenž je na základě hloubkové kontroly provedené vybraným finančním zprostředkovatelem způsobilý pro investice v oblasti rizikového financování), kde v důsledku kumulace ztrát došlo ke ztrátě více než poloviny upsaného základního kapitálu. Tento případ nastává, když je výsledek odečtení kumulovaných ztrát od rezerv (a všech dalších prvků, jež se obecně považují za kapitál společnosti) negativní a svou výší překračuje polovinu upsaného základního kapitálu. Pro účely tohoto ustanovení se za „společnost s ručením omezeným“ považují zejména formy podniků uvedené v příloze I směrnice 2013/34/EU a „základní kapitál“ zahrnuje případně jakékoli emisní ážio. 

Toto kritérium se vztahuje na takové právní formy společností, v nichž je ručení společníků za závazky společnosti omezené a společnost vytváří základní kapitál. Zejména tedy na společnosti s ručením omezením a akciové společnosti, ale také na družstva, evropské společnosti, evropské družstevní společnosti, případně jakékoli jiné právní formy s omezenou formou ručení společníků (resp. osob v obdobném postavení). Kumulované ztráty zahrnují jak neuhrazené ztráty z minulých let, tak ztrátu v běžném období. Protože kumulované ztráty[1] jsou zahrnuty ve vlastním kapitálu podniku, jde podle tohoto kritéria o podnik v obtížích, pokud: 

Vlastní kapitál (zahrnující kumulované ztráty) < ½ základního kapitálu

V rámci posouzení se pracuje s údaji poslední uzavřené účetní závěrky. V účetním vyjádření se porovnávají následující stavy rozvahových položek pasiv: 

(A.I + A.II. + A.III. + A.IV. + A.V. + A.VI.) < (A.I + A.II.1) / 2  

B) V případě společnosti, v níž alespoň někteří společníci plně ručí za závazky společnosti (která není malým nebo středním podnikem, jenž existuje po dobu kratší tří let, nebo – pro účely způsobilosti pro rizikové financování – která není malým nebo středním podnikem do sedmi let od jeho prvního komerčního prodeje, jenž je na základě hloubkové kontroly provedené vybraným finančním zprostředkovatelem způsobilý pro investice v oblasti rizikového financování), kde v důsledku kumulace ztrát došlo keztrátě více než poloviny jejího kapitálu zaznamenaného v účetnictví této společnosti. Pro účely tohoto ustanovení se za „společnost, v níž alespoň někteří společníci plně ručí za závazky společnosti“ považují zejména formy podniků uvedené v příloze II směrnice 2013/34/EU. 

Toto kritérium se vztahuje na právní formy, které netvoří základní kapitál a v nichž některý společník plně ručí za závazky. Zejména jde o veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost. Dle výkladů EK by se však toto kritérium mělo dotýkat i další právních forem podniků, v nichž dle národního práva/stanov dochází k plnému ručení společníků (zřizovatelů/členů statutárního orgánu) za závazky a zároveň tyto podniky disponují vlastním kapitálem, účtují o zisku a ztrátě a jsou schopny předložit věrohodné účetní údaje. Může jít zejm. o různé typy neziskových organizací. Podle tohoto kritéria jde o podnik v obtížích, pokud: 

Kumulované ztráty > ½ Vlastního kapitálu nezahrnujícího kumulované ztráty 

Stejně jako u kritéria A) se kumulovanými ztrátami rozumí jak neuhrazené ztráty z minulých let, tak ztráta vzniklá v běžném období a vyhodnocení se provádí z údajů poslední uzavřené účetní závěrky (případně jiných dostupných účetních údajů žadatele). Podnik v obtížích lze tedy podle tohoto kritéria identifikovat podle záporných výsledků hospodaření (z běžného období i z minulých let), přičemž se porovnávají následující položky rozvahy: 

Výsledek hospodaření celkem* > (Vlastní kapitál – Výsledek hospodaření celkem) / 2 

* Absolutní hodnota záporného výsledku součtu položek výsledek hospodaření běžného období a výsledek hospodaření minulých let, popř. také výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení nebo jiný výsledek hospodaření (záleží na struktuře rozvahy). Je zřejmé, že pokud je celkový výsledek hospodaření kladný, nejedná se podle tohoto kritéria o podnik v obtížích. 

Kritéria A) a B) se nepřezkoumávají u MSP existujících méně než 3 roky (v případě podpory rizikového financování dle čl. 21 GBER méně než 7 let za uvedených podmínek). 

 

C) Jestliže vůči podniku bylo zahájeno kolektivní úpadkové řízení nebo tento podnik splňuje kritéria vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení na žádost svých věřitelů. 

K naplnění tohoto kritéria dochází, pokud bylo vůči podniku zahájeno insolvenční řízení nebo (což je pro naplnění kritéria dostačující) toliko splňuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, tzn. je v úpadku či v ohrožení úpadkem podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění. 

 

D) Jestliže podnik obdržel podporu na záchranu a zatím nesplatil půjčku nebo neukončil záruku nebo jestliže obdržel podporu na restrukturalizaci a stále se na něj uplatňuje plán restrukturalizace. 

Dle informací Úřadu v tuto chvíli není v ČR subjekt, kterému orgány ČR poskytly veřejnou podporu na záchranu nebo restrukturalizaci, která byla předmětem rozhodnutí Komise, u nějž by bylo naplněno toto kritérium. 

 

E) V případě podniku, který není malým nebo středním podnikem, kde v uplynulých dvou letech:

1) účetní poměr dluhu společnosti k vlastnímu kapitálu je vyšší než 7,5 a

2) poměr úrokového krytí hospodářského výsledku společnosti před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA) je nižší než 1,0. 

Podle tohoto (dvoj-)kritéria jde o podnik v obtížích, pokud obě následující podmínky platí zároveň, a to v každém ze dvou posledních uzavřených účetních období. Kritérium se nepřezkoumává u MSP. 

1) Cizí zdroje / Vlastní kapitál > 7,5

Jde o výpočet Debt-to-Equity ratio. Cizí zdroje představují účetní hodnotu dlouhodobých a krátkodobých závazků; 

2) EBITDA / nákladové úroky < 1,0

Jde o výpočet EBITDA-to-Interest coverage ratio. EBITDA zahrnuje zisk před zdaněním, odpisy a nákladové úroky. 

 

III. Kontrola údajů na úrovni skupiny, podklady pro kontrolu

 

Komise zdůrazňuje, že podnikem se dle judikatury rozumí celá hospodářská entita se společným zdrojem kontroly, tzn. celá skupina propojených subjektů, mezi kterými existují ovládací vztahy – typických příkladem je obchodní společnost vlastněná z více než 50 procent jinou obchodní společností. Z toho důvodu u žadatelů, kteří patří do skupiny podniků, je třeba kritéria podniku v obtížích sledovat nejen na úrovni jednotlivého žadatele, ale také na úrovni celé skupiny, do které náleží (viz bod 5 dokumentu FAQ ke GBER) – do posouzení je tedy třeba zahrnout také údaje za mateřské/dceřiné/sesterské společnosti, včetně zahraničních subjektů. 

Kritéria je proto třeba překontrolovat jak u žadatele patřícího do skupiny, tak u celé skupiny. Pokud žadatel sám kritéria nenaplňuje, kontrola na úrovni skupiny pak potvrdí/vyvrátí závěr o podniku v obtížích z hlediska celkové finanční situace skupiny. Naopak, pokud žadatel patřící do skupiny kritéria naplňuje, kontrola na úrovni skupiny určí, zda podporu z důvodu naplnění kritérií poskytnout nelze, nebo podporu poskytnout lze, jelikož skupina není v obtížích, ovšem pod podmínkou, že ostatní subjekty ve skupině před poskytnutím podpory poskytnou žadateli nezbytné prostředky, aby sám kritéria nenaplňoval. 

Údaje ke kontrole kritérií na úrovni skupiny by měly vycházet z konsolidovaných finančních výkazů celé skupiny. Pokud skupina konsolidované výkazy běžné nezpracovává, lze po žadateli požadovat zpracování ad hoc konsolidovaných výkazů pro účely posouzení žádosti. Alternativně lze požadovat předložení jednotlivých účetních výkazů všech subjektů ve skupině a příslušné údaje sečíst za celou skupinu (tato zjednodušená metoda „konsolidace“ by pak přinesla vyvratitelný závěr o naplnění kritérií). Rozsah skupiny by se měl (přibližně) překrývat s vymezením „propojených podniků“ dle čl. 3, odst. 3 Přílohy I GBER – Definice MSP, rozhodné jsou nicméně reálné ovládací vztahy mezi subjekty skupiny[2].

To, že žadatel není podnikem v obtížích, zpravidla potvrzuje čestným prohlášením dle podmínek konkrétní výzvy k podpoře. Aby mohl žadatel čestně prohlásit, že není podnikem v obtížích, měl by samozřejmě provést „samokontrolu“ kritérií na základě vlastních výkazů, případně též výkazů skupiny, pokud je její součástí – jak je uvedeno výše. Důsledná kontrola kritérií u každého žadatele ze strany poskytovatele podpory je zejména u programů s vysokým počtem žadatelů administrativně náročná, přesto není možné se spoléhat pouze na čestná prohlášení. Poskytovatel by měl překontrolovat kritéria ex ante (tzn. ještě před poskytnutím podpory) minimálně u středních a velkých podniků. U mikropodniků a malých podniků lze za účinnější variantu považovat namátkové kontroly vzorku příjemců podpory.

Přijatelné je také provádění kontrol ex post s případným, smluvně ošetřeným, dodatečným navracením již vyplacené podpory.

Pokud je to administrativně zvládnutelné, lze nicméně doporučit (i s ohledem na možné monitoringy EK) provádět ex ante kontrolu kritérií u každého žadatele a vyžadovat si doložení potřebných podkladů (účetních výkazů) již jako příloh k žádosti.

 

 


[1] Započtení veškerých kumulovaných ztrát z minulých let (bez ohledu na období jejich vzniku) je významnou změnou oproti předchozí definici, která pracovala pouze s hospodářským výsledkem za posledních 12 měsíců. I podle předchozích definic je nicméně jednoznačným kritériem pro podnik v obtížích, pokud je jeho vlastní kapitál záporný – viz Rozhodnutí Komise ve věci C 38/2007 Arbel Fauvet Rail – bod 36 a Rozhodnutí Tribunálu ve spojených věcech T-102/07 a T-120/07 MB Immobilien – bod 160. Tento výklad zůstává stále v platnosti.

[2] viz odst. 11 Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, dle kterého se v této souvislosti považuje za relevantní existence kontrolního podílu a jiných funkčních, ekonomických a organických vazeb.

 

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz