číslo jednací: 14703/2022/500
spisová značka: S0100/2022/VZ

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 2. 3. 2022 z moci úřední, jehož účastníkem je,

• obviněný – Česká republika – Technologická agentura ČR, IČO 72050365, se sídlem Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6,

ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. b) citovaného zákona obviněným
v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Zajišťování vzdělávání v oblasti Soft-skills (základní dovednosti a mindfullness)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-005916 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 14. 2. 2020 pod ev. č. 2020/S 032-075374,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Česká republika – Technologická agentura ČR, IČO 72050365, se sídlem Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6 – se při zadávání veřejné zakázky „Zajišťování vzdělávání v oblasti Soft-skills (základní dovednosti a mindfullness)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-005916 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 14. 2. 2020 pod ev. č. 2020/S 032-075374, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek,veznění pozdějších předpisů, tím, že při stanovení zadávacích podmínek, resp. při stanovení kritéria technické kvalifikace spočívajícího v požadavku na předložení seznamu významných služeb v oblasti soft-skills, v rámci něhož obviněný požaduje „seznam alespoň 2 služeb v oblasti soft-skills – základní dovednosti a mindfullness, kdy alespoň jedna z těchto služeb bude z oblasti realizace ve státní správě, obě referenční zakázky v hodnotě alespoň 300.000 Kč bez DPH ze jednu službu pro jednoho zadavatele, a které byly poskytnuté za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny, předmětu a doby jejich poskytnutí a identifikace zadavatele“ nepostupoval v souladu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 6 odst. 1  a 2 citovaného zákona, neboť nevymezil minimální úroveň tohoto kritéria v souladu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace tak, aby odpovídala rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu s citovaným zákonem, přičemž dne 3. 6. 2020 uzavřel s vybraným dodavatelem Everesta s.r.o., IČO 25014650, se sídlem Mimoňská 3223, 470 01 Česká Lípa, smlouvu o poskytování služeb.

II.

Obviněný – Česká republika – Technologická agentura ČR, IČO 72050365, se sídlem Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6 – se při zadávání veřejné zakázky „Zajišťování vzdělávání v oblasti Soft-skills (základní dovednosti a mindfullness)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-005916 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 14. 2. 2020 pod ev. č. 2020/S 032-075374, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při stanovení zadávacích podmínek, resp. při stanovení kritéria technické kvalifikace spočívajícího v požadavku, aby každý z členů školicího týmu měl prokazatelnou praxi nejméně 10 let nepostupoval v souladu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s  § 6 odst. 1 a 2 citovaného zákona, neboť nevymezil minimální úroveň tohoto kritéria v souladu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace tak, aby odpovídala rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu s citovaným zákonem, přičemž dne 3. 6. 2020 uzavřel s vybraným dodavatelem Everesta s.r.o., IČO 25014650, se sídlem Mimoňská 3223, 470 01 Česká Lípa, smlouvu o poskytování služeb.

III.

Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se obviněnému –Česká republika – Technologická agentura ČR, IČO 72050365, se sídlem Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6 – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 80 000 Kč (osmdesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

IV.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení se obviněnému – Česká republika – Technologická agentura ČR, IČO 72050365, se sídlem Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6 – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

1.             Obviněný – Česká republika – Technologická agentura ČR, IČO 72050365, se sídlem Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil podle zákona otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Zajišťování vzdělávání v oblasti Soft-skills (základní dovednosti a mindfullness)“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-005916 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 14. 2. 2020 pod ev. č. 2020/S 032-075374 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V části „Popis předmětu zakázky“ zadávací dokumentace vymezil obviněný předmět veřejné zakázky následovně: „Předmětem této zakázky je zabezpečit vzdělávání v oblasti soft-skills zaměstnanců zadavatele, v okruzích:

• Prezentační dovednosti

o   Obsah prezentace, nácvik zpracování tématu s ohledem na osobní prezentaci, jak strukturovat informace, kdy a jak používat text. Řízení sebe sama při prezentaci - stres, tréma, emoce. Rétorika.

• Komunikační dovednosti, interpersonální komunikace

o   Schopnost aktivně komunikovat, naslouchat, vést oboustranně efektivní diskuzi. Schopnost reflektovat reakce okolí, porozumět verbálním i neverbálním sdělením. Srozumitelně sdělovat, překonávat bariéry v komunikaci.

• Time a stress management

o   Řízení svého času, co mohu ovlivnit a jakým způsobem. Schopnost sebereflexe, odhalení skrytých rezerv. Rozvojové metody na posílení výkonu prostřednictvím lepšího využití času. Základní techniky pro snížení dopadu stresu.

• Vyjednávání, argumentace, moderace, mediace

o   Základní předpoklady vyjednávání. Schopnost přijímat a pracovat s argumenty jiných osob. Metody pro vedení efektivního jednání, zvládání obtížných situací.

• Manipulace a asertivita

o   Schopnost manipulaci rozpoznat a účinně se jí bránit. Činit rozhodnutí na základě svobodné vůle, nikoliv na základě tlaku. Dovednost asertivní komunikace, vyjádření nesouhlasu.

• Týmová spolupráce

o   Schopnost rozpoznat jakým typem svého chování a komunikace podpoří nebo naopak oslabí synergii a efektivitu týmu. Teambuildingové tréninkové techniky pro efektivní týmovou spolupráci. Delegování úkolů a zpětná vazba.

• Emoční inteligence

o   Schopnost zvládat své emoce, pojmenovat je a vyhodnotit. Pochopit jak se vytvářejí emoční vzorce a s tímto umět více řídit své reakce. Naučit se jak se vypořádat s negativními emocemi (strach, úzkost, pocity viny atd.). Posílení sebedůvěry a vlastní psychické odolnosti.

• Mindfullness

o   Zvládnutí souboru technik pomocí kterých se rychleji odbourává stres, zlepšuje se pozornost, všímavost a soustředění. Účinné relaxační techniky, které pomohou dostat se rychleji do vnitřního klidu.“

3.             Obviněný dne 11. 5. 2020 rozhodl o výběru dodavatele – Everesta s.r.o., IČO 25014650, se sídlem Mimoňská 3223, 470 01 Česká Lípa (dále jen „vybraný dodavatel“).

4.             Dne 3. 6. 2020 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem smlouvu o poskytování služeb na předmět plnění veřejné zakázky (dále jen „smlouva o poskytování služeb“). V čl. III bodu 1 smlouvy o poskytování služeb se uvádí, že „[d]odavateli služby náleží za výkon služby dle čl. I bod 1. této smlouvy částka ve výši 21 780,- Kč včetně DPH za jednu školící jednotku (1 školící den – 8 hodin)“ a v bodu 9 tohoto článku, že celková výše ceny za služby nepřekročí částku 2 975 000 Kč bez DPH. V čl. V této smlouvy je dále stanoveno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 36 měsíců.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

5.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 14. 12. 2021 podnět s žádostí o prošetření postupu obviněného ve věci výše uvedené veřejné zakázky (dále jen „podnět“). V podnětu bylo mimo jiné namítáno, že obviněný v rámci zadávacího řízení stanovil kritéria technické kvalifikace, která jsou v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 zákona.

6.             Na základě uvedeného podnětu si Úřad vyžádal od obviněného dokumentaci o zadávacím řízení a jeho vyjádření k obsahu podnětu. Dne 23. 12. 2021 Úřad obdržel od obviněného dokumentaci o zadávacím řízení a nedatované vyjádření obviněného.

Vyjádření obviněného k podnětu

7.             K požadavku obviněného, aby dodavatelé předložili seznam významných služeb v oblasti soft-skills, kdy alespoň jedna z těchto služeb bude z oblasti realizace ve státní správě obviněný uvádí, že tato zkušenost byla požadováno z důvodu specifičnosti oblasti státní správy, která se výrazně liší od specifik soukromého sektoru. Obviněný dále uvádí, že chtěl tímto požadavkem garantovat již určitou obeznámenost dodavatele s kompetencemi požadovanými pro zaměstnance ve státní správě a s jejich zohledněním v naplňování vzdělávacího procesu. Rovněž chtěl zohlednit skutečnost, že jeho juniorní zaměstnanci jednají často v rámci svých kompetencí se seniorními externími partnery a autoritami právě z oblasti státní správy. Obviněný doplňuje, že „[d]ále byl tento požadavek zahrnut z důvodu zpětných vazeb již proběhlých školení, kde TA ČR zaznamenala rovněž zaměstnanci vnímanou nižší kvalitu a přínosnost školení, pokud toto bylo realizováno lektorem disponujícím zkušenostmi pouze ze ziskového sektoru.“.

8.             K požadavku obviněného, aby dodavatelé doložili, že disponují školícím týmem nejméně 5 osob, přičemž každý z členů týmu musí mít prokazatelnou praxi nejméně 10 let, z toho alespoň 5 let lektorské činnosti obviněný uvádí, že „[s]tanoveným požadavkem chtěla TA ČR garantovat kvalitu vzdělávacích služeb z hlediska zkušeností lektora, a tím co nejefektivnější zacílení vzdělávacích aktivit. Zaměstnanci TA ČR v rámci vysokého pracovního vytížení obtížně hledají prostor pro účast na školeních. Všechny vzdělávací aktivity, které pro ně TA ČR připravuje proto musí splňovat vysokou kvalitu co do obsahu školení, tak také po stránce kvality lektorů. V rámci zpětné vazby na proběhlá školení má TA ČR zkušenost, že obdobné školení vedené nejdříve juniorním a poté seniorním lektorem bylo vyhodnocen[o] zaměstnanci rozdílně z hlediska kvality právě kvůli osobě lektora.“ Obviněný dodává, že požadavek na stanovenou délku praxe je přitom v souladu s rozhodovací praxí Úřadu, ve které nebylo shledáno jako excesivní či zjevně nepřiměřené ani stanovení praxe v rozsahu jak 10 let, tak ani 15 let a odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S344/2009/VZ-2916/2010/510/HOd ze dne 16. 4. 2010 a č. j. ÚOHS-S0342/2016/VZ-28450/2016/541/JCh ze dne 8. 7. 2016. Obviněný má dále za to, že v právě řešeném případě je kvalifikační požadavek „změkčen“ zejména tím, že praxe v oblasti lektorské činnosti byla z celkové délky praxe vyžadována v rozsahu pouze 5 let.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

9.             Úřad vydal dne 2. 3. 2022 příkaz č. j. ÚOHS-07578/2022/500, který byl obviněnému doručen téhož dne (dále jen „příkaz“). Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 správního řádu, a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona o přestupcích zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

10.         Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

11.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 10. 3. 2022 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

12.         Usnesením č. j. ÚOHS-S08959/2022/536 ze dne 14. 3. 2022 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko. Stanovisko obviněného obdržel Úřad dne 24. 3. 2022.

13.         Usnesením č. j. ÚOHS-11670/2022/536 ze dne 5. 4. 2022 určil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve lhůtě určené citovaným usnesením Úřadu ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Stanovisko obviněného ze dne 24. 3. 2022

14.         Obviněný nejprve uvádí, že cílem šetřené veřejné zakázky je zajistit takového dodavatele služby, který zajistí získání takových dovedností (soft-skills), zejména pro juniorní zaměstnance, aby tyto měly pozitivní vliv na jejich práci i osobnost. Dle obviněného nejde však jen o jednotlivé dovednosti, ale o jejich vzájemné propojení a využití v závislosti na konkrétním prostředí, přičemž vliv prostředí a organizační kultury je významný. Obviněný je po negativní předchozí zkušenosti se školením v oblasti soft-skills toho názoru, že školitel/lektor musí mít pro realizaci školení na míru informace o prostředí, ve kterém se zaměstnanci pohybují (organizační řád, zaměření zaměstnavatele, druh práce, popis agend, resp. procesů) a vědět rámcově o klíčových problémech, kterým čelí. Uvedené skutečnosti obviněný přenáší do zadávací dokumentace s cílem získat „kurzy“, respektive vzdělávací jednotky na míru potřebám zadavatele.

15.         Obviněný nesouhlasí s tvrzením Úřadu, že se vzdělávání v oblasti soft-skills váže k určité osobě bez ohledu na to, v jakém prostředí či oboru daná osoba vykonává svoji práci nebo s kým při výkonu své práce spolupracuje. Vzdělávání ve smyslu rozvíjení soft-skills (a nikoliv pouze předáním znalosti o nich) musí být dle obviněného přizpůsobeno prostředí a cílové skupině školených, přičemž hlavní rozdíl mezi státní správou a soukromým sektorem není v organizační struktuře nebo hierarchii. V soukromé sféře jde o zisk, který je hnacím motorem a promítá se do mentality nejen osoby podnikatele, ale i každého zaměstnance, naopak principem činnosti státní správy je služba občanům státu a zajištění fungování státu bez možnosti získávat pravidelně externí zpětnou vazbu s vazbou na odměnu za práci. Obviněný dále uvádí, že časté demotivační prvky ve státní správě jsou např. omezená pružnost v interní komunikaci, složité rozhodovací postupy, nízká výkonnost oddělení jakožto kolektivu, absence orientace na výsledek a absence finančního ohodnocení dobrého osobního výsledku. Tyto rozdíly jsou obecně společné pro většinu subjektů státní správy a většinu subjektů soukromého sektoru. V této souvislosti obviněný předložil tabulku – příklady limitů a rozdílů ovlivňující nastavení školící jednotky pro získávání kompetencí prostřednictvím soft-skills.

16.         K tvrzení Úřadu, že „[d]odavatel poskytující dané plnění se tak vždy musí do určité míry přizpůsobit specifikům objednatele, pakliže to je pro trénované dovednosti vůbec třeba“ obviněný namítá, že k tomu, aby mohl školitel kvalifikovaně přizpůsobit školící jednotku státní správě, musí sám mít zkušenost se státní správou. Nejde o přizpůsobení, které lze udělat od stolu bez alespoň minimálních zkušeností nebo dovedností. Obviněný k tomu dodává, že „[š]kolící téma samo o sobě nedává příliš smysl, pokud nebude zasazeno do takového kontextu, který jsou schopni posluchači vstřebat, znalost uchovat a následně jako dovednost vyvolat v situacích, které v denní praxi zažívají […]. Nikoliv tedy trénovat obecné předpřipravené situace, které lektor trénuje napříč odvětvími i organizacemi stále stejně. Tímto způsobem vzniká prostor pro ‚obsahový balast’. Aby bylo možné dosáhnout snížení obsahového balastu, je zapotřebí vyvinout tlak na poskytovatele vzdělávání. Primárním cílem každé vzdělávací akce by mělo být požadovat sestavení obsahu tak, aby jej byli schopni posluchači přenést do praxe prakticky okamžitě. Toho jsme se snažili ve specifikaci zadávacího řízení dosáhnout. Víme, čeho chceme docílit (chceme vzdělávací jednotky) a také víme, jaká je startovací pozice vzdělávaného (seniorský tlak na juniory). Kvalita lektora, který je schopen dosáhnout cíle, pak může být relevantně posuzována podle schopnosti snížit obsahový balast na minimum a zabezpečit tak maximalizaci využitelnosti a přenositelnosti do praxe. Toho lze docílit nejen relevantní oborovou zkušeností a androdidaktickou výbavou lektora, ale především jeho schopností využívat znalosti prostředí vzdělávaných k modelování takových příkladů a tréninkových situací, které umožní rychlé pochopení, ztotožnění a přenos do praxe vzdělávaných.“.

17.         Obviněný je rovněž toho názoru, že pokud bude lektor pro trénink ve státní správě využívat příkladů ze soukromého sektoru, může to publiku rozšířit obzory, ale rozhodně nedoje k podpoře kognitivních procesů a automatizaci využití v praxi. Dle obviněného je důležité, aby lektorova znalost nebyla pouze ve zmíněné úrovni teoreticky odborné, didaktické, ale zároveň znalé prostředí (kultury organizace) vzdělávaných.

18.         K požadavku na předložení praxe u každého z členů školicího týmu v délce nejméně 10 let obviněný uvádí, že existují obory, ve kterých je praxe a zkušenost přínosem a lektorství je jednoznačně jedním z nich. Na každé lekci se setkávají jiní lidé a na každé lekci jsou pokládány školiteli jiné dotazy. Dotazy a zpětná vazba lidí učí školitele, jaký způsob školení je nejefektivnější. Lektorství není jen o prezentování informací, ale je především o interakci s lidmi, které školitel vzdělává. A v takovém případě je praxe a zkušenost velmi důležitá.

19.         Obviněný v této souvislosti doplňuje, že v rámci lektorství v oboru soft-skills není relevantní, zda školitel následuje „poslední trendy“ nebo jaké využívá technologie, neboť „[š]kolitel, který umí díky svým zkušenostem přizpůsobit obsah a dosáhnout cíle školení, dokáže znalosti efektivně předat publiku, a připravit se na dotazy, může klidně používat staré technologie nebo metody, a přesto jeho lekce bude mít velký přínos. Tyto dovednosti nejsou dány sledováním posledních trendů, ale jsou ovlivňovány právě zkušeností a praxí. Nelze opomenout, že soft-skills je oblastí humanitní a v humanitních oblastech nejnovější technologie nehrají velkou roli. Za rychle se rozvíjející oblasti s důrazem na nejnovější technologie a metody jsou primárně považovány oblasti informačních a komunikačních technologií, nikoliv oblasti humanitní.“

20.         K argumentu Úřadu, že z hlediska kvality je rovněž důležitá intenzita, s jakou se lektor vzdělávání této oblasti věnuje obviněný namítá, že praxe neboli zkušenosti jsou zásadním determinantem pro úroveň kvality a doplňuje, že vzhledem k tomu, že kritérium intenzity praxe by nebylo možné objektivně a dobře posoudit, zvolil zadavatel kritérium časové délky věnování se činnosti, což je ve veřejných zakázkách běžné kritérium, které lze mnohem lépe kvantifikovat a doložit.

21.         Obviněný dále uvádí, že oblast soft-skills nedisponuje žádnými obory, které by školitelé mohli studovat jakožto intenzivní přípravu na výkon této činnosti. Činnost může dělat stejně tak mechanik nebo elektrikář či makléř. „Pokud tedy zadavatel požadoval praxi 5 let, jakkoliv vykonávané praxe v daném oboru blízkém oblasti školení (zadavatel toto přísně nespecifikoval) a 5 let lektorské praxe (tj. schopnosti předávat znalosti), nejednalo se o zjevnou nepřiměřenost, ale legitimní požadavek zajišťující kvalitu lektora zcela přiměřenému předmětu veřejné zakázky […].“. Obviněný k tomu doplňuje, že v oblasti soft-skills školení neexistuje žádná vysoká škola, která by garantovala absolvování studia či takového oboru. Dále nebyl dán požadavek na žádné akreditované kurzy. Školit (obecně) danou problematiku tedy může prakticky kdokoliv. Dle obviněného vyvstává tedy otázka, jak je garantována schopnost dané osoby obecně školit než praxí.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

22.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, stanoviska obviněného a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že zadávací podmínky stanovil v rozporu se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.  

K výroku I. rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

23.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

24.         Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

25.         Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

26.         Podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona k prokázání kritérií technické kvalifikace zadavatel může požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

27.         Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

28.         Obviněný stanovil v části „vyhrazená práva zadavatele“ zadávací dokumentace následující kritérium technické kvalifikace:

„Zadavatel požaduje, aby účastník za účelem prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů k plnění zakázky předložil ve formě čestného prohlášení: Seznam významných služeb v oblasti soft-skills (konkrétně v okruzích, které jsou uvedeny výše v části Popis předmětu zakázky), tzn. seznam alespoň 2 služeb v oblasti soft-skills - základní dovednosti a mindfullness, kdy alespoň jedna z těchto služeb bude z oblasti realizace ve státní správě, obě referenční zakázky v hodnotě alespoň 300.000 Kč bez DPH za jednu službu pro jednoho zadavatele, a které byly poskytnuté za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny, předmětu a doby jejich poskytnutí a identifikace zadavatele.“.

Právní posouzení

29.         Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že účelem stanovení požadavků na prokázání kvalifikace je zajištění realizace předmětu plnění veřejné zakázky pouze takovými dodavateli, kteří jsou ve skutečnosti schopni veřejnou zakázku, v případě jejich úspěchu v zadávacím řízení, řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat a poskytují o tom zadavateli záruky. Tím je minimalizováno zadavatelovo riziko, že dojde ke zmaření plnění předmětu veřejné zakázky. Konkrétně technická kvalifikace slouží k prokázání lidských či technických zdrojů a odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Adekvátně nastavená kritéria technické kvalifikace jsou „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě plnit. Jakýkoliv požadavek zadavatele na prokázání technické kvalifikace tudíž s ohledem na svůj účel relativně omezuje hospodářskou soutěž, neboť některým dodavatelům znemožňuje přístup k plnění veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel může nastavením kvalifikačních kritérií okruh potenciálních dodavatelů výrazně ovlivnit, je třeba, aby byla stanovena v souladu se zákonem, objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem, byla odůvodněna legitimním ekonomickým zájmem zadavatele na hospodárnosti a účelnosti vynaložené investice a nevytvářela bezdůvodně překážky hospodářské soutěže.

30.         Co se týče zásady přiměřenosti, ta vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece ohledně volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti tedy primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku kvalitně a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se tak o zásadu, kterou by se měl zadavatel řídit ve všech fázích zadávacího řízení. Úřad uvádí, že tato zásada se nejvíce uplatňuje při stanovení podmínek účasti v zadávacím řízení, typicky u podmínek kvalifikace, které přímo determinují okruh potenciálních dodavatelů, kteří by se mohli zúčastnit zadávacího řízení.

31.         Úřad v rámci obecných východisek dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata zásada zákazu diskriminace, neboť v případě, kdy zadavatel stanoví např. nepřiměřené podmínky kvalifikace, má tento postup zadavatele negativní dopad do okruhu potenciálních dodavatelů (zužuje jej), a tedy dochází k diskriminaci dodavatelů, kteří by byli, pakliže by zadavatel vymezil své požadavky v souladu se zásadou přiměřenosti, způsobilí ucházet se o veřejnou zakázku a následně veřejnou zakázku plnit, jelikož by jim byla dána (přiměřeným nastavením požadavků zadavatele) možnost se zadávacího řízení účastnit, resp. podat nabídku. Z uvedeného je tedy patrné, že zásada zákazu diskriminace je úzce spjata se zásadou přiměřenosti. Ostatně toto je patrné i z konstrukce ustanovení § 36 odst. 1 zákona, kde je stanoveno, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo či nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu, nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. K tomu Úřad doplňuje, že zadavatel spolu se stanovením veškerých podmínek a parametrů nese i odpovědnost za to, že veškeré požadavky vymezené v zadávacích podmínkách jsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky objektivní a přiměřené, přičemž čím náročněji (tj. pro dodavatele více omezujícím způsobem) budou zadávací podmínky specifikovány, tím precizněji by je měl být zadavatel schopen odůvodnit. Z pohledu dodržení zásady přiměřenosti tak obstojí pouze takové zadávací podmínky, které je zadavatel schopen objektivně a patřičně odůvodnit, aniž by v souvislosti s jejich stanovením došlo k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže.

32.         Dále Úřad uvádí, že porušení zásady zákazu diskriminace nelze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou (přímou), tedy případ, kdy zadavatel otevřeně postupuje jinak vůči jednotlivému dodavateli a jinak vůči dalším dodavatelům, ale též na diskriminaci skrytou (nepřímou). K tomu lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne 16. 3. 2011, v němž citovaný soud mj. uvedl, že: „K porušení zásady zákazu diskriminace může dojít např. tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace, v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů. Zadavatel je oprávněn využít prostor daný zákonem a prostřednictvím stanovení úrovně ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebo technických kvalifikačních předpokladů znevýhodnit některé dodavatele, to však pouze za předpokladu, že je to odůvodněno objektivními okolnostmi a požadavky zadavatele nejsou nepřiměřené.“. Pro úplnost Úřad dodává, že přestože se závěry soudu učiněné ve výše uvedeném rozsudku vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze je aplikovat rovněž i ve vztahu k zákonu, neboť princip zásady zákazu diskriminace zůstal i v souvislosti s nynější právní úpravou zachován, tedy nezměněn.

33.         Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Zadavatel však nemůže vymezením kvalifikačních kritérií, zejména stanovením nepřiměřeně přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, ovlivnit okruh dodavatelů tak, že se zadávacího řízení z důvodu nepřiměřeně a diskriminačně nastavených kritérií kvalifikace nebude moci účastnit dodavatel, který by jinak byl objektivně způsobilý veřejnou zakázku realizovat. Zadavatel by se tak měl zdržet stanovení zadávacích podmínek, které omezují hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodňováním nebo znevýhodňováním určitých dodavatelů, nemá-li příslušná zadávací podmínka oporu v legitimních (odůvodněných) potřebách zadavatele. Na případnou bezdůvodnost omezování hospodářské soutěže je nutné pohlížet právě z pohledu předmětu veřejné zakázky a z něj vyplývajících oprávněných požadavků zadavatele.

34.         Úřad se se zřetelem ke shora uvedeným obecným východiskům ve smyslu naplnění požadavků zákona co do zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace v šetřené věci zabýval posouzením podmínek kritérií technické kvalifikace stanovených v zadávací dokumentaci, konkrétně tedy podmínky spočívající v předložení seznamu významných služeb v oblasti soft-skills, tzn. „seznam alespoň 2 služeb v oblasti soft-skills – základní dovednosti a mindfullness, kdy alespoň jedna z těchto služeb bude z oblasti realizace ve státní správě“.

35.         Ve vztahu k požadavku zadavatele na předložení alespoň jedné významné služby z oblasti realizace ve státní správě Úřad nejprve uvádí, že pojem „státní správa“ lze chápat jako činnost státu, která je prováděna státními či jinými orgány, na které stát výkon státní správy v určitém rozsahu přenesl (ústřední orgány státní správy, územní orgány státní správy, ostatní státní orgány, jiné k tomu oprávněné subjekty). Obviněný tedy v rámci technické kvalifikace požadoval, aby dodavatelé předložili zkušenost s realizací služeb v oblasti soft-skills – základní dovednosti a mindfullness – ve výše jmenovaných orgánech či subjektech. Obviněný k tomu dále ve vyjádření k podnětu uvádí, že tuto zkušenost požadoval z důvodu specifičnosti oblasti státní správy, která se výrazně liší od specifik soukromého sektoru, kdy chtěl „garantovat již určitou obeznámenost dodavatele s kompetencemi požadovanými pro zaměstnance ve státní správě a s jejich zohledněním v naplňování vzdělávacího procesu.“. Obviněný rovněž argumentuje, že „chtěl zohlednit skutečnost, že jeho juniorní zaměstnanci jednají často v rámci svých kompetencí se seniorními externími partnery a autoritami právě z oblasti státní správy“.

36.         Úřad uvádí, že předmětem plnění šetřené veřejné zakázky je zabezpečit vzdělávání zaměstnanců obviněného v oblasti soft-skills, a to v následujících okruzích: prezentační dovednosti; komunikační dovednosti, interpersonální komunikace; time a stress management; vyjednávání, argumentace, moderace, mediace; manipulace a asertivita; týmová spolupráce; emoční inteligence a mindfullness. Obviněný ke každému citovanému okruhu dále uvádí v zadávací dokumentaci konkrétní popis požadovaných dovedností (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

37.         Úřad konstatuje, přičemž následující informace jsou dohledatelné i z veřejně dostupných zdrojů[1], že oblast soft-skills (nebo-li „měkké dovednosti“) představuje schopnosti, které vycházejí z osobnostních předpokladů každého jedince. Jedná se o dovednosti vztahující se ke konkrétní osobě, které jí pomáhají při jednání s ostatními lidmi, při chápání jejich motivace k určitému chování a dále jí pomáhají s dosahováním požadovaných cílů. Mezi soft-skills lze zahrnout např. schopnost komunikovat, vést a organizovat, zvládat stres, rychle a správně se rozhodovat, konstruktivně řešit konflikty, rovněž budování sebedůvěry či prohlubování empatie. Naproti tomu existují tvz. hard-skills (nebo-li „tvrdé dovednosti“), které se vztahují vždy ke konkrétnímu předmětu a jedná se například o jazykové znalosti, vědomosti z různých oblastí (např. financí, daní, právních předpisů, IT, techniky). Tvrdé dovednosti jsou tedy nezbytné pro vykonávání odborných profesí. V této souvislosti Úřad konstatuje, že všechny okruhy požadované obviněným v rámci stanoveného předmětu plnění šetřené veřejné zakázky vč. jejich podrobného popisu spadají do oblasti soft-skills.

38.         Vzdělávání v oblasti soft-skills se tedy váže vždy k určité osobě (zaměstnanci), konkrétně k jejím interpersonálním dovednostem bez ohledu na to, v jakém prostředí či oboru daná osoba vykonává svoji práci, nebo s kým při výkonu své práce spolupracuje. Úřad připouští, že rozvoj soft-skills může být ovlivněn postavením daného zaměstnance v pracovní hierarchii, tzn. na jaké pozici v rámci organizační struktury se zaměstnanec nachází, či zda a jak často komunikuje se svými nadřízenými a podřízenými, neboť jednotlivé pozice v pracovní hierarchii můžou vyžadovat jinou úroveň soft-skills. Úřad je však toho názoru, že hierarchie státní správy není z hlediska obecných principů komunikace mezi zaměstnanci či fungování mezilidských vztahů, tzn. z hlediska soft-skills jednotlivých zaměstnanců nijak specifická v porovnání se soukromým sektorem. Struktury orgánů státní správy sice můžou být odlišné od soukromého sektoru, nicméně tato odlišnost nemůže mít žádný vliv na interpersonální dovednosti jednotlivce vč. jejich rozvoje. I v rámci soukromého sektoru zaměstnavatelé fungují rozdílně a neplatí pro ně unifikované postupy. Dodavatel poskytující dané plnění se tak vždy musí do určité míry přizpůsobit specifikům objednatele, pakliže to je pro trénované dovednosti vůbec třeba. Lze si představit situaci, že měkké dovednosti budou školeny jak pro zaměstnance benzínové stanice, tak banky. Bezesporu v obou případech daná témata (dovednosti např. v podobě zvládání práce v kolektivu, řešení konfliktu, time management apod.) naleznou svá uplatnění u obou objednatelů, oba se nalézají v soukromém sektoru, ale lze se důvodně domnívat, že vnitřní procesy fungování v obou institucích budou odlišné, avšak okruh poskytovatelů služby z oblasti soft-skills bude shodný. Obdobné závěry pak dle přesvědčení Úřadu platí i vůči státní správě. Ta sama o sobě může vykazovat určitá specifika, nicméně nikoliv taková, aby za kvalifikovaného dodavatele mohl být označen pouze takový, který již předmětné služby poskytoval výlučně pro zaměstnance státní správy. Úřad tedy nemůže souhlasit s odůvodněním předmětného požadavku obviněným, že chtěl zohlednit skutečnost, že jeho juniorní zaměstnanci jednají často v rámci svých kompetencí se seniorními externími partnery a autoritami právě z oblasti státní správy. Tento argument obviněného nemá dle Úřadu žádný vliv na rozvoj „měkkých dovedností“ jeho zaměstnanců, neboť dovednosti z oblasti soft-skills jsou ovlivňovány zejména jejich vlastními schopnostmi. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že zadavatelem stanovený požadavek na zkušenost dodavatelů s poskytováním služeb v oblasti vzdělávání soft-skills ve státní správě nezohledňoval charakter takto realizovaného vzdělávání, tzn. předmětný požadavek tedy zadavateli ani nezaručoval, že případná zkušenost dodavatele, ač získaná v prostředí státní správy, svým obsahem odpovídá požadavkům vycházejícím z případných specifických potřeb v rámci státní správy (zadavatel neověřoval konkrétní náplň vzdělávacích akcí, tedy zda byla jakkoliv přizpůsobena pro prostředí státní správy). 

39.         S ohledem na právě řečené má Úřad ve vztahu k předmětnému požadavku za to, že pro odbornost lektora provádějícího vzdělávání zaměstnanců v oblasti soft-skills není rozhodující segment, ve kterém své služby poskytuje a nelze tedy obecně tvrdit, že lektor poskytující služby v oblasti soft-skills v soukromém sektoru je méně kvalifikovaný než lektor poskytující služby v rámci státní správy. Úřad je toho názoru, že lektor poskytující služby v oblasti soft-skills v soukromém sektoru bude tudíž stejně kvalifikovaný jako lektor poskytující stejné služby ve státní správě. Nadto Úřad dodává, že pojem „státní správa“ je pojem široký, pročež vzdělávání v oblasti soft-skills ve státní správě může zahrnovat např. kurz komunikace s problémovými klienty a zvládání krizových situací pro zaměstnance České správy sociálního zabezpečení. V této souvislosti Úřad uvádí, že tato zkušenost dodavatele by nutně nemusela přinést zadavateli ve vztahu k předmětu plnění právě šetřené veřejné zakázky předpokládanou přidanou hodnotu.

40.         K námitkám obviněného uvedeným ve stanovisku obviněného ze dne 24. 3. 2022 Úřad uvádí následující. Úřad souhlasí s obviněným, že cílem veřejné zakázky na vzdělávání v oblasti soft-skills by mělo být zajistit dodavatele, který poskytne v této oblasti takové služby, aby zaměstnanci obviněného získali dovednosti mající pozitivní vliv na jejich práci i osobnost. Rovněž Úřad souhlasí s obviněným, že pro realizaci kvalitního školení splňující potřeby obviněného by daný lektor/školitel měl mít informace o prostředí, ve kterém se zaměstnanci obviněného pohybují (organizační řád, zaměření zaměstnavatele, druh práce, popis agend atd.) a měl by rámcově vědět o klíčových problémech, kterým zaměstnanci v rámci vykonávání svých pracovních činností čelí. Dále však již Úřad nemůže přisvědčit obviněnému, neboť se neztotožňuje s jeho názorem: „aby mohl školitel kvalifikovaně přizpůsobit školící jednotku státní správě, musí sám mít zkušenost se státní správou.“. Z právě uvedeného vyplývá, že obviněný je přesvědčený, že dodavatel, který má zkušenost se vzděláváním v oblasti soft-skills ve státní správě je dodavatelem kvalifikovaným. V této věci je Úřad toho názoru, že školitel by měl znát konkrétní prostředí zaměstnanců, ve kterém se pohybují, ale nemusí již mít primárně zkušenost se vzděláváním ve státní správě. Úřad opakovaně uvádí, že státní správu lze chápat jako činnost, která je prováděna státními či jinými orgány, na které stát výkon státní správy v určitém rozsahu přenesl (např. ústřední orgány státní správy, územní orgány státní správy), přičemž v uvedených orgánech může být prostředí, ve kterém se zaměstnanci daného orgánu pohybují, jiné. Na každém takovém pracovišti může být jiné zaměření zaměstnavatele, jiný druh práce, pracovních procesů atd. a dodavatel se musí vždy alespoň částečně přizpůsobit danému prostředí objednatele. Zkušenost dodavatele se školením ve státní správě nemusí tedy nutně zajistit obviněnému dodavatele, který bude schopen právě šetřenou veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Mnohem důležitější jsou tudíž schopnosti školitele, jako např. schopnost připravit si školení na dané téma, umění efektivní komunikace a schopnost efektivně a srozumitelně předat informace posluchačům. K tvrzení obviněného týkající se rozdílu mezi státní správou a soukromým sektorem Úřad uvádí, že ve státní správě, resp. v rámci jejích institucí se jistě mohou vyskytovat určité specifické vzorce chování vč. demotivačních prvků jako je např. omezená pružnost v interní komunikaci, složité rozhodovací postupy, nízká výkonnost oddělení jako kolektivu, na které upozorňoval obviněný. Úřad je však toho názoru, že nelze automaticky bez dalšího tvrdit, že zmíněné chování či postupy se vyskytují toliko ve státní správě, neboť nelze vyloučit, že některé prvky této komunikace lze určitě najít i v soukromém sektoru (zejména ve velkých společnostech s rozvětvenou organizační strukturou se mohou vyskytovat problémy v interní komunikaci nebo neefektivní a pomalé rozhodování). V této souvislosti Úřad dále uvádí, že obviněný není jistě jedinou organizací, jejíž zaměstnanci komunikují s pracovníky státní správy a školení zaměřené na měkké dovednosti směřující k zajištění efektivního jednání s těmito pracovníky může být tedy organizováno i v rámci soukromého sektoru.

41.         Ve světle uvedeného se požadavek obviněného na předložení alespoň jedné významné služby z oblasti soft-skills – základní dovednosti a mindfullness realizované ve státní správě jeví Úřadu jako zjevně nepřiměřený vzhledem k rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky, což dle názoru Úřadu mělo jediný důsledek, a to omezení počtu potenciálních dodavatelů, kteří mohli podat svoji nabídku. Obviněný se tak dopustil skryté diskriminace těch dodavatelů, kteří nebyli schopni doložit požadovanou referenci z důvodu, že sice mohli mít zkušenosti se vzděláváním v oblasti soft-skills – základní dovednosti a mindfullness, avšak tyto zkušenosti realizovali v jiném segmentu než v obviněným stanovené státní správě. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

42.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

43.         Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

44.         Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

45.         Podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona k prokázání kritérií technické kvalifikace zadavatel může požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to jak ve vtahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

46.         Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

47.         Obviněný stanovil v části „Požadavky na prokázání způsobilosti a kvalifikace dodavatele“ zadávací dokumentace následující kritérium technické kvalifikace:

„Účastník musí doložit, že disponuje školícím týmem nejméně 5ti osob, z nichž nejméně 3 členové týmu mají VŠ vzdělání v minimálně magisterském stupni. Každý z členů týmu musí být schopen realizovat vzdělávací akci nejméně ve 3 tématech uvedených v předmětu zakázky. Společně pak musí být schopni obsáhnout všechna specifikovaná témata. Každý z členů týmu má prokazatelnou praxi nejméně 10 let, z toho alespoň 5 let lektorské činnosti. Toto prokáže účastník životopisy školícího týmu.“.

Právní posouzení

48.         Obviněný dále stanovil v zadávací dokumentaci v rámci kritérií technické kvalifikace požadavek, aby dodavatel prokázal, že disponuje školicím týmem nejméně 5 osob, přičemž každý z členů týmu má mít prokazatelnou praxi nejméně 10 let.

49.         Úřad nejprve v obecné rovině odkazuje na body 29. - 33. odůvodnění tohoto rozhodnutí, v nichž jsou uvedena obecná východiska ve smyslu naplnění požadavků zákona co do zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace. K délce praxe Úřad dále v obecné rovině konstatuje, že s přibývajícími lety praxe nemusí nutně přibývat také zkušenosti a dovednosti osoby, která praxi získala. Je naopak možné, že s narůstající délkou praxe může osoba vykonávající předmětnou činnost považovat výkon své práce za určitou rutinu, přičemž nelze s jistotou tvrdit, že lze zlepšovat své schopnosti a zkušenosti „donekonečna“. S tímto tvrzením se (byť ve vztahu k poskytování právních služeb, nicméně závěry lze aplikovat i na nyní projednávanou věc) ztotožnil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 9 Afs 37/2011 ze dne 7. 12. 2011, kde souhlasil s názorem Úřadu (a také Krajského soudu v Brně), že „samotná délka praxe ještě nezaručuje zvýšenou odbornost a erudovanost advokáta, a v této souvislosti upozornil na obecný jev tzv. ‚zkostnatění‘, který může s přibývající délkou výkonu praxe hrozit v jakékoli profesi.“. Je rovněž nutné poukázat na skutečnost, že existují obory, které se vyvíjejí velmi dynamicky, přičemž délka praxe osob v těchto oborech působících se nejeví jako relevantní ukazatel jejich skutečných schopností, resp. dlouholetá praxe nemusí nutně znamenat, že má daná osoba přehled a znalosti, které by ji učinily způsobilou vykonávat svoji funkci dle posledních trendů, s použitím a znalostí nejmodernějších přístupů, technologií apod.

50.         S ohledem na výše uvedené se Úřad zabýval posouzením podmínek kritérií technické kvalifikace stanovených v zadávací dokumentaci, konkrétně tedy podmínky spočívající v prokázání praxe v délce nejméně 10 let u každého z členů školicího týmu.

51.         V této souvislosti Úřad uvádí, že není tedy nutně pravdou, že delší praxe v oboru zaručuje vždy lepší zkušenosti a odbornost osoby v jakémkoli povolání. V právě šetřeném případě je předmětem plnění veřejné zakázky zabezpečení vzdělávání zaměstnanců obviněného v oblasti soft-skills, z čehož vyplývá, že obviněný požaduje v rámci kritérií technické kvalifikace u členů školicího týmu praxi nejméně 10 let právě z oblasti vzdělávání soft-skills. V návaznosti na to Úřad dále uvádí, že soft-skills představují dovednosti, které jsou mezi zaměstnavateli u jejich zaměstnanců čím dál více žádány. Zaměstnanec, který má dobře rozvinuté své soft-skills, má potenciál být výkonnější a efektivnější, mít lepší vztahy s lidmi na pracovišti i ve svém blízkém okolí. Zaměstnavatelé se tedy začínají více zaměřovat na rozvoj „měkkých dovedností“ svých zaměstnanců. Jedná se tudíž o oblast, která se rychle vyvíjí a to vč. poskytování vzdělávání v této oblasti. V kontextu právě řečeného nelze tedy dle Úřadu zjednodušeně tvrdit, že kvalitnější bude lektor, který disponuje praxí v oblasti vzdělávání soft-skills v délce 10 let a delší. Úřad je v této věci toho názoru, že uvedená délka praxe nemusí nutně znamenat kvalifikovanějšího lektora, neboť tento lektor nemusí mít nutně znalosti nejmodernějších technik a metod vzdělávání, které se v oblasti vzdělávání soft-skills používají.  Z hlediska kvality lektora je rovněž dle Úřadu důležitá intenzita, s jakou se lektor vzdělávání této oblasti věnuje (tzn. dá se předpokládat, že kvalitnější bude lektor, který se této činnosti věnuje intenzivně, např. jako hlavní náplň svého pracovního poměru, přestože má kratší praxi než lektor, který poskytuje služby v oblasti vzdělávání soft-skills delší dobu, avšak pouze příležitostně).

52.         S ohledem na výše uvedené Úřad uvádí, že prokázání délky praxe u členů školicího týmu lze chápat jako vhodné kritérium technické kvalifikace, avšak samotné stanovení minimální úrovně tohoto požadavku musí být zvoleno přiměřeně s ohledem na předmět a rozsah veřejné zakázky. Tento ukazatel lze využít jako určitý filtr mezi osobami bez žádných zkušeností v daném oboru či s minimálními zkušenostmi a těmi, u nichž získaná délka praxe nasvědčuje tomu, že se v dané problematice orientují a jsou schopni zvládnout požadavky na ně kladené. Obviněným stanovená úroveň pro rozlišení těchto dvou skupin musí být odůvodnitelná a nesmí být nastavena diskriminačním způsobem. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný stanovil tuto minimální úroveň u každého člena školicího týmu na hodnotu nejméně 10 let, lze konstatovat, že takto vymezený požadavek na technickou kvalifikaci není stanoven na základě objektivních potřeb zadavatele, a v tomto případě je minimální úroveň nastavena velmi přísně, jelikož od určité úrovně tento ukazatel již nemusí nést reálnou rozlišovací informaci o zkušenostech dodavatele a jeho neadekvátní nastavení může mít pouze diskriminační dopad na okruh dodavatelů. Na základě tohoto závěru Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil minimální úroveň předmětného kritéria technické kvalifikace diskriminačním způsobem vůči osobám s kratší dobou praxe, která by však mohla být dostačující k realizaci předmětné zakázky.

53.         K námitkám obviněného uvedeným ve stanovisku obviněného ze dne 24. 3. 2022 Úřad uvádí následující. Úřad připouští, že obor lektorství patří do skupiny oborů, u nichž je důležitá praxe a lektor poskytující služby v oblasti vzdělávání soft-skills by měl mít určité zkušenosti. Požadavek na délku praxe u každého člena školicího týmu v délce nejméně 10 let považuje však Úřad za nepřiměřený a diskriminační. Úřad opětovně připomíná, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedený v bodě 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí, že s přibývajícími lety praxe nemusí nutně přibývat zkušenosti a dovednosti osoby, která praxi získala, neboť v každém oboru, a tedy i v oblasti vzdělávání hrozí jistá forma „zkostnatění“, přičemž délka praxe nemusí být tedy relevantním ukazatelem skutečných schopností a odbornosti daných osob. Rovněž se s přibývajícími lety praxe může u lidí pracujících v profesích, které vyžadují každodenní mezilidskou komunikaci (např. lékaři, zdravotní sestry, lektoři a učitelé, hasiči, policisté) objevit syndrom vyhoření. Dále je Úřad toho názoru, že vzdělávání v oblasti soft-skills představuje obor, který se stále rozvíjí a lze tedy předpokládat, že na relevantním trhu se budou vyskytovat dodavatelé, kteří jsou schopni realizovat šetřenou veřejnou zakázku, avšak nesplňují předmětný požadavek obviněného na délku praxe členů školicího týmu.

54.         K odkazu obviněného na rozhodovací praxi Úřadu (blíže viz bod 8. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kdy nebylo shledáno jako excesivní či zjevně nepřiměřené stanovení praxe v rozsahu 10 let či 15 let Úřad uvádí následující. Stanovení kritérií technické kvalifikace je nutno vždy posuzovat individuálně ve vztahu ke konkrétnímu předmětu plnění veřejné zakázky a s ohledem na její specifika. K odkazu obviněného na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0342/2016/VZ-28450/2016/541/JCh ze dne 8. 7. 2016 Úřad uvádí, že v šetřeném případě byl předmětem plnění veřejné zakázky výkon funkce hlavního architekta, který byl nositelem výjimečně rozsáhlé a v poměrech České republiky ojedinělé koncepce eGovernmentu, a který rovněž nesl odpovědnost za všechny zásadní i související strategické cíle v oblasti rozvoje elektronické správy v České republice. V citovaném rozhodnutí Úřad konstatoval, že se jedná o úzce specifickou veřejnou zakázku, kdy osoba v roli hlavního architekta musí mít podrobnou znalost organizační struktury a praktického fungování veřejné správy v České republice, a proto posoudil zadavatelem požadovanou délku praxe v ICT projektech v délce 15 let pro osobu v roli hlavního architekta jako přiměřenou. V rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S344/2009/VZ-2916/2010/510/HOd, na které rovněž obviněný odkazuje, bylo předmětem tam šetřené veřejné zakázky „zajištění činnosti generálního dodavatele informačních technologií ICT“ a Úřad šetřil požadavek zadavatele na praxi 10 let v IT oboru u hlavního a výkonného projektového manažera, a to v případě veřejné zakázky s předpokládanou hodnotu ve výši 462 000 000 Kč bez DPH mající z hlediska svého předmětu zcela specifický význam. V právě šetřeném případě se však jedná o zcela jiný předmět plnění veřejné zakázky se zcela odlišným charakterem než ve výše uvedených případech, přičemž zadavatel v nyní projednávané věci požaduje praxi 10 let u nejméně 5 osob, kdežto ve výše uvedených případech se jednalo vždy toliko o požadavek týkající se jedné a pro plnění veřejné zakázky z určitého důvodu klíčové osoby mající určitým způsobem garantovat řádné plnění předmětu veřejné zakázky. Odkazy na citovaná rozhodnutí jsou tedy dle Úřadu nepřiléhavé.

55.         Ve světle uvedeného nepovažuje Úřad požadavek obviněného na předložení praxe u každého z členů školicího týmu v délce nejméně 10 let za přiměřený rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že předmětnou veřejnou zakázku by mohl realizovat i dodavatel, jehož zaměstnanec (či jiná pověřená osoba) způsobilá k výkonu lektora v oblasti vzdělávání soft-skills by disponoval nižší délkou praxe, než jakou obviněný požadoval, čímž se obviněný dopustil skryté diskriminace těchto dodavatelů. Dle názoru Úřadu měl takto stanovený požadavek jediný důsledek, a to omezení počtu potenciálních dodavatelů, kteří mohli podat svoji nabídku. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. rozhodnutí – uložení pokuty

56.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.

57.         Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.

58.         Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

59.         V návaznosti na posledně citovaná ustanovení zákona a přestupkového zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená ve výše citovaných ustanoveních. Ke spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí došlo dne 3. 6. 2020, kdy obviněný uzavřel smlouvu o poskytování služeb s vybraným dodavatelem. Správní řízení ve věci spáchání přestupků bylo zahájeno dne 2. 3. 2022. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávané přestupky uplynutím promlčecí doby nezanikla.

60.         Podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

61.         Výše zmíněné ustanovení § 41 odst. 1 přestupkového zákona do oblasti správního trestání přenáší zásadu absorpce, neboť mj. zakotvuje institut tzv. úhrnného trestu (blíže k výkladu pojmů sbíhajících se přestupků, vč. úhrnného nebo souhrnného trestu lze v plné míře odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 21. 10. 2019, č. j. R0142/2019/VZ28843/2019/322/PJe, bod 68. a následující odůvodnění citovaného rozhodnutí). Úřad konstatuje, že s ohledem na společenskou škodlivost, která je mimo jiné vyjádřena také výší trestní sazby za předmětné přestupky, bude dle zásady absorpce dále posuzovat pouze nejzávažnější přestupek, přičemž v souladu s § 40 písm. b) přestupkového zákona se ke zbylému protiprávnímu jednání obviněného přihlédne pouze co do výměry správního trestu, která bude o tyto okolnosti navýšena (uvedená mnohost přestupků jakožto přitěžující okolnost).

62.         Úřad uvádí, že za přestupky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve stejné výši [stejná horní hranice pokut dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona], a je tedy nutné uložit dle § 41 odst. 1 přestupkového zákona pokutu podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. Úřad posoudil oba přestupky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí jako stejně závažné (stanovení nezákonných kritérií technické kvalifikace mohlo v obou případech vést k eliminaci konkurenčního prostředí a tím tedy k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže), proto uložil pokutu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí. K přestupku uvedenému ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad přihlédne jako k přitěžující okolnosti.

63.         Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

64.         Úřad konstatuje, že maximální cena za plnění veřejné zakázky dle uzavřené smlouvy o poskytování služeb činí částku 2 975 000 Kč bez DPH, tj. 3 599 750 Kč s DPH (blíže viz bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Maximální výše pokuty tak činí částku ve výši 359 975 Kč.

65.         Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

66.         Podle § 38 přestupkového zákona povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

67.         Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

68.         Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl přestupek spáchán, Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že obviněný při stanovení zadávacích podmínek, resp. při stanovení kritéria technické kvalifikace spočívajícího v požadavku na předložení seznamu významných služeb v oblasti soft-skills zahrnujícího alespoň 2 služby v oblasti soft-skills – základní dovednosti a mindfullness, kdy alespoň jedna z těchto služeb bude z oblasti realizace ve státní správě, nepostupoval v souladu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 a 2 zákona, což mohlo vést k eliminaci konkurenčního prostředí, kdy někteří dodavatelé, ačkoli mohli být dostatečně kvalifikováni k plnění předmětu veřejné zakázky, nemohli v zadávacím řízení v důsledku excesivně přísného (a tedy diskriminačního) požadavku obviněného podat nabídku.

69.         V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě shledal závažnost spáchaného přestupku především v následku, který obviněný svým nezákonným postupem způsobil. Následkem postupu obviněného byla skutečnost, že se zadávacího řízení nemohli účastnit všichni potenciální dodavatelé, kteří by byli schopni předmět plnění veřejné zakázky realizovat, a tudíž mohlo dojít k hrubému narušení soutěžního prostředí v daném tržním odvětví. Právě co nejširší soutěž o veřejnou zakázku umožňuje naplnění cíle zákona, kterým je zajištění transparentního prostředí pro soutěž a následně výběr dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů, jenž nabídl zadavateli nejvýhodnější podmínky, a tedy sekundárně hospodárné vynaložení veřejných zdrojů. V důsledku uvedeného postupu obviněného nelze vyloučit, že v případě, že by obviněný postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než vybraný dodavatel. Postup obviněného v rozporu se zákonem je nevratný, když zadávací řízení bylo ukončeno výběrem nejvhodnější nabídky a uzavřením smlouvy.

70.       Co se týká dalších okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí spáchán, Úřad shledal ve smyslu § 40 písm. b) přestupkového zákona jako přitěžující okolnost spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

71.         Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.

72.         Úřad dále ověřil, zda v právě projednávaném případě nenastal souběh s dalšími přestupky obviněného. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009) Úřad provedl šetření, zda je namístě zohlednit i jiné sbíhající se přestupky (správní delikty), za které již byla obviněnému uložena pokuta podle zákona. Úřad konstatuje, že právě projednávaný přestupek obviněného uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s přestupkem, o němž byl rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-19809/2021/500/AIv ze dne 14. 6. 2021, který byl spáchán dne 14. 6. 2018 a za nějž byla obviněnému Úřadem uložena pokuta ve výši 7 000 Kč.

73.         S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

74.         Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za uvedený přestupek a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“ (tj. výrok ukládající konkrétní pokutu za spáchání přestupku), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uloženou pokutu za přestupek, jež je s projednávaným přestupkem v souběhu.

75.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2022 (dostupného z https://www.tacr.cz/o-nas/rozpocet-ta-cr/) vyplývá, že obviněný v roce 2022 hospodaří s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 667 972 614 Kč. Úřad tak při stanovení výše pokuty naznal, že vzhledem k objemu finančních prostředků, kterými zadavatel disponuje v rámci svého rozpočtu, nelze v tomto případě stanovenou pokutu považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

76.         Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty přesto preferoval právě preventivní charakter uložení sankce.

77.         Po zohlednění všech výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že obviněnému uložil pokutu ve výši 80 000 Kč, která je na spodní hranici zákonné sazby, přesto dle Úřadu naplňuje vzhledem k okolnostem případu obě shora zmíněné funkce právní odpovědnosti.

78.         Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke spáchání přestupků přistoupil k uložení pokuty ve výši uvedené ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

79.         Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku IV. rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

80.         Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) přestupkového zákona se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

81.         Správní orgán podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

82.         Vzhledem k tomu, že přestupkový zákon v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

83.         Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000,- Kč.

84.         Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl
k závěru, že se obviněný dopustil přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

85.         Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky
v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2022000100.

 

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

otisk úředního razítka

 

v z. Ing. Petr Vévoda

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

 

Obdrží:

Česká republika – Technologická agentura ČR, Evropská 1692/37, 160 00 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy