číslo jednací: R0164/2018/VZ-00025/2018/323/LVa

 

V řízení o rozkladu ze dne 8. 10. 2018, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jež podal navrhovatel –

• Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec – Staré Město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0179/2018/VZ-25886/2018/513/EPi ze dne 4. 9. 2018, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 14. 5. 2018 ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec - Staré Město, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 15. 2. 2018 Mgr. Bc. Milanem Konečným, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město

učiněných ve veřejné zakázce „Sběrný dvůr Třinec“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-034356, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 1. 2018 a dne 12. 1. 2018, a do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod č. 2017/S 236-490386, ve znění oprav uveřejněných dne 9. 1. 2018 pod č. 2018/S 005-007713 a dne 12. 1. 2018 pod č. 2018/S 008-014386,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0179/2018/VZ-25886/2018/513/EPi ze dne 4. 9. 2018

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZZVZ“, případně „zákon“), příslušný k dohledu nad dodržováním pravidel stanovených ZZVZ a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 ZZVZ, a pro zvláštní postupy podle části šesté ZZVZ, jakož i k projednání správních deliktů podle ZZVZ, včetně ukládání sankce za jejich spáchání, obdržel dne 14. 5. 2018 návrh navrhovatele – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec – Staré Město, (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec - Staré Město, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 15. 2. 2018 Mgr. Bc. Milanem Konečným, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Sběrný dvůr Třinec“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-034356, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 1. 2018 a dne 12. 1. 2018, a do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod č. 2017/S 236-490386, ve znění oprav uveřejněných dne 9. 1. 2018 pod č. 2018/S 005-007713 a dne 12. 1. 2018 pod č. 2018/S 008-014386, (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V návrhu navrhovatel tvrdil, že se zadavatel podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách navrhovatele a že požadavky zadavatele na technickou kvalifikaci jsou nepřiměřené a diskriminační. Konkrétně navrhovatel brojil proti požadavkům zadavatele na referenční zakázky, emisní limity vozidel a certifikát OHSAS 18001.

II.             Předběžné opatření

3.             Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0179/2018/VZ-17859/2018/513/EPi ze dne 15. 6. 2018 Úřad nařídil z moci úřední předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bude správní řízení ukončeno.

4.             Navrhovatel se později opětovně domáhal nařízení předběžného opatření v podobě zákazu uzavřít smlouvu (a to podáními ze dne 16. 7. 2018 a 8. 10. 2018). Vzhledem k (dle § 61 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „správní řád“) trvající účinnosti zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku ze dne 15. 6. 2018 však byly obě tyto žádosti navrhovatele zamítnuty (rozhodnutím č. j. ÚOHS-S00179/2018/VZ-21537/2018/513/EPi ze dne 23. 7. 2018 a rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0164/2018/VZ-30531/2018/323/LVa ze dne 19. 10. 2018).

III.           Napadené rozhodnutí

5.             Dne 4. 9. 2018 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0179/2018/VZ-25886/2018/513/EPi (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Úřad rozhodl, že návrh navrhovatele ze dne 14. 5. 2018 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky se zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle zákona.

6.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že na základě porovnání skutečností uvedených v námitkách s obsahem rozhodnutí zadavatele o námitkách nelze mít za to, že zadavatel námitky navrhovatele dostatečně nevypořádal.

7.             Dále se Úřad podrobněji věnoval jednotlivým požadavkům technické kvalifikace, resp. jejich oprávněnosti:

• K požadavkům na seznam významných služeb Úřad uvedl, že účelem a smyslem stanovení kritérií technické kvalifikace je zajistit, aby veřejnou zakázku mohl získat a následně plnit pouze takový dodavatel, který disponuje dostatečnými znalostmi, zkušenostmi, schopnostmi, odborností a rovněž personálními a materiálními zdroji pro plnění veřejné zakázky v zadavatelem požadované kvalitě, rozsahu a časovém horizontu (resp. kritéria technické kvalifikace nemají být nastavena tak, aby byla snadno doložitelná každým dodavatelem, neboť potom by zcela postrádala svůj smysl, kterým je získat pro plnění veřejné zakázky pouze takového dodavatele, který ji bude schopen plnit). Požadovaný seznam významných služeb je přitom v souladu s § 79 odst. 2 písm. b) i § 6 odst. 1 a 2 zákona. Oprávněným přitom Úřad shledal kombinaci požadavků na reference za poslední 3 roky, z obcí o min. 20 000 obyvatelích, trvající min. 2 roky, o hodnotě min. 1 000 000 Kč. Úřad přitom odmítl argument navrhovatele, že provoz sběrných dvorů obvykle zajišťují společnosti se 100% majetkovou účastí města, a tedy provozování sběrných dvorů není otevřeno volné hospodářské soutěži (a dodavatel nevlastněný městem tedy nemá mnoho příležitostí získat referenční zakázky). Úřad provedl průzkum trhu a zjistil, že předmětné referenční požadavky by bylo schopno splnit minimálně 6 českých subjektů, přičemž nelze vyloučit ani možnou účast dodavatelů z jiných členských států, nebo získání referencí mimo Českou republiku.
• Pokud jde o požadavek na předložení certifikátu OHSAS 18001, i ten Úřad shledal souladným se zákonem, neboť tento požadavek je odůvodněn předmětem veřejné zakázky (při práci s odpady se dá předpokládat zvýšené riziko ohrožení života a zdraví).
• Také požadavek na emisní limity Úřad neshledal neoprávněným, vzhledem k tomu, že § 37 odst. 1 písm. d) zákona zakotvuje možnost zadavatele stanovit podmínky účasti v zadávacím řízení jako zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky v oblasti životního prostředí.

8.             Část návrhu týkající se namítaného spáchání přestupku zadavatelem při vyřizování námitek Úřad posoudil jako podnět, u něhož nebyla splněna poplatková povinnost dle § 259 odst. 1 zákona, a tedy se jím nezabýval.

IV.          Rozklad navrhovatele

9.             Dne 8. 10. 2018 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli odesláno a doručeno dne 21. 9. 2018. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě. Z uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel se ve vyjádření k rozkladu mýlí, když předpokládá doručení napadeného rozhodnutí navrhovateli již 4. 9.  2018 a domnívá se, že rozklad byl podán opožděně, neboť rozklad byl podán včas.

Námitky rozkladu

10.         Navrhovatel trvá na nepřiměřenosti požadavků zadavatele, kterou spatřuje především ve:

• stanovení požadavků na seznam významných služeb (které v daném případě neodpovídají odůvodněným nárokům na zkušenosti dodavatelů v dané oblasti a situaci na relevantním trhu),
• stanovení požadavku na předložení certifikátu OHSAS 18001 (když požadavek na nezbytnost tohoto osvědčení nevyplývá z obecně závazných předpisů pro provoz sběrného dvora a není pro plnění veřejné zakázky nezbytný),
• stanovení požadavků na minimální emisní limity vozidel, kterými bude dodavatel plnit veřejnou zakázku (které údajně jdou nad rámec nezbytných a přiměřených potřeb pro faktické plnění veřejné zakázky).

11.         Navrhovatel se domnívá, že průzkum trhu provedený Úřadem byl proveden zkreslujícím způsobem, neboť Úřad se potenciálních dodavatelů dotazoval pouze na splnění referenčních požadavků, nikoli už ale na další požadavky zadavatele. Nemůže tak být prokázáno, že dodavatelé, kteří dle svého prohlášení tento jeden kvalifikační předpoklad splňují, splňují i ostatní požadavky zadavatele. Navíc se Úřad spolehl pouze na prohlášení dodavatelů, aniž by si je jakkoli ověřoval. Rovněž Úřad nezjišťoval nic o zájmu těchto dodavatelů se veřejné zakázky účastnit.

12.         Z šetření vyplynulo, že referenční požadavky splňuje pouze několik dodavatelů s celostátní působností a výhradně jeden regionální dodavatel z Moravskoslezského kraje. Přesto Úřad odmítl argument navrhovatele, že zadavatel diskriminoval regionální dodavatele.

13.         Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k výrazně odlišným závěrům, než které vyplývají z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0178/2018/VZ-20843/2018/542/VHu ze dne 16. 7. 2018. K otázce diskriminace regionálních dodavatelů se v napadeném rozhodnutí Úřad vyjádřil zmatečně a nedostatečně, ačkoli v odkazovaném případě na této otázce Úřad postavil zrušení zadávacího řízení. Toto odlišné rozhodování Úřadu ve skutkově a právně obdobných věcech je nejen nepřezkoumatelné, ale také zakládá právní nejistotu ve smyslu legitimního očekávání navrhovatele týkající se předvídatelnosti jednotlivých rozhodnutí.

14.         Úřad se také nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v návrhu, zejména k námitce nepřiměřenosti požadavků zadavatele, kdy ani navrhovatel, který obdobné služby plní pro zadavatele více než 20 let, zadavatelem požadovanou kvalifikaci nesplňuje. Tím údajně Úřad porušil § 68 odst. 3 správního řádu a způsobil tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Stejně tak se Úřad nevypořádal s argumentací navrhovatele ohledně bezdůvodného znemožnění samostatného podání nabídky v zadávacím řízení, resp. ke skutečnosti, že zadavatel nastavením kvalifikačních požadavků fakticky nutí potenciální dodavatele k podávání společných nabídek, ačkoli jsou reálně schopni plnit předmět veřejné zakázky samostatně. Nepřezkoumatelná je dle navrhovatele i část odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se námitky nedostatečného odůvodnění rozhodnutí zadavatele, ve kterém se zadavatel podrobně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným navrhovatelem v námitkách (resp. vyjádřil se pouze vágně). Zde Úřad po pouhé rekapitulaci oněch vágních tvrzení zadavatele konstatoval, že zadavatel postupoval při vypořádání námitek v souladu se zákonem. Rozhodnutí zadavatele bylo přitom z převážné většiny totožné s původním rozhodnutím zadavatele o námitkách, které bylo Úřadem pro nepřezkoumatelnost zrušeno.

15.         Úřad měl dále nevhodně dovodit analogii předmětu plnění veřejné zakázky a nařízení o stanovení závazných zadávacích podmínek pro pořízení vozidel, ačkoliv předmět tohoto nařízení a předmět plnění veřejné zakázky se zcela rozcházejí.

Závěr rozkladu navrhovatele

16.         Navrhovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit prvnímu stupni k dalšímu řízení.

V.            Řízení o rozkladu

17.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

18.         Dne 16. 10. 2018 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele. Zadavatel se domnívá, že rozklad byl podán opožděně. Pro případ, že by rozklad nebyl zamítnut pro opožděnost, uvádí, že je nadále přesvědčen o legitimnosti svého postupu a plně se ztotožňuje se závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí.

VI.          Stanovisko předsedy Úřadu

19.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

20.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno výše, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu navrhovatele.

 

VII.        K námitkám rozkladu

K námitkám nepřiměřenosti požadavků zadavatele

21.         Obecně k technickým kvalifikačním předpokladům uvádím, že při jejich formulaci se vždy střetává zájem na co největším otevření soutěže (a to co nejvíce dodavatelům) a zájem na zachování co největší jistoty, že poskytnuté plnění bude dostatečně kvalitní. Stejný názor sdílí i odborná literatura (PODEŠVA, V; a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 32), která uvádí: „V zadávacím řízení se přitom z povahy věci střetávají dva protichůdné principy, totiž omezení dodavatelů, mezi nimiž může proběhnout soutěž o nejvhodnější nabídku, pouze na ty, kteří splňují kvalifikaci a u nichž je tak dán předpoklad kvalitního plnění v budoucnu, a na druhé straně obecný zájem na co nejširším zachování hospodářské soutěže.“ Zadavatel má tedy právo technickými kvalifikačními předpoklady nastavit určitý limit, jehož naplnění dodavatelem znamená, že daný dodavatel je pro plnění veřejné zakázky technicky zdatným a způsobilým partnerem. Požadavky zadavatele však musí být přiměřené a v souladu se zásadami obsaženými v § 6 zákona, mimo jiné musí být odůvodněny s ohledem na složitost a rozsah předmětu plnění dané veřejné zakázky. Zadavatel tedy má možnost klást konkrétní požadavky na splnění technických kvalifikačních předpokladů, avšak tyto požadavky jsou limitovány zejména povinností dodržet základní zásady postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek. Dále předmětné požadavky nemohou vést k bezdůvodnému omezení účinné hospodářské soutěže. Zadavatel by tedy měl své požadavky na reference nastavovat adekvátně tak, aby nenastala situace, že je z účasti v zadávacím řízení bezdůvodně vyloučen subjekt, u něhož nejsou důvodné pochybnosti, že by byl s to zakázku dle požadavků zadavatele plnit.

22.         Smyslem a účelem požadavku na prokázání kritérií technické kvalifikace je legitimní záměr zadavatele zajistit, aby nabídku podali pouze uchazeči objektivně způsobilí k plnění veřejné zakázky, tedy takoví uchazeči, kteří splňují požadavky stanovené zadavatelem a reflektující specifické potřeby zadavatele. Toto podrobněji formuloval i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 62 Af 15/2014 ze dne 2. 9. 2015, ve kterém je uvedeno, že „[s]myslem požadavků na prokázání splnění technické kvalifikace je ze strany osoby ucházející se o získání veřejné zakázky doložit, že plnění, jež je obdobné tomu, jaké je poptáváno, již v minulosti úspěšně zrealizoval. Uplatnění požadavků na kvalifikaci – a na doložení splnění zvláště technických kvalifikačních předpokladů – směřuje k zajištění faktické realizace veřejné zakázky toliko takovými dodavateli, kteří k tomu prokazatelně mají dostatečnou technickou způsobilost a zkušenost; tím je minimalizováno zadavatelovo riziko, že dojde ke zmaření primárního účelu zadávacího řízení, kterým je řádná a efektivní realizace plnění, jež je veřejnou zakázkou. Zadavatelem uplatněné požadavky na splnění technických kvalifikačních požadavků tedy mají zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky účinně ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku v případě jejich úspěchu v zadávacím řízení po přidělení veřejné zakázky též plnit, což mohou nejlépe po stránce materiální prokázat již realizovanými plněními.“ Obdobně se k účelu technických kvalifikačních předpokladů vyjádřil Krajský soud v Brně také v rozsudcích č. j. 62 Af 21/2016-45 ze dne 8. 8. 2017 nebo č. j. 29 Af 55/2015-86 ze dne 25. 5. 2017 a č. j. 29 Af 74/2015-224 ze dne 29. 6. 2017.

23.         Při řešení této otázky je rovněž třeba vzít ohled na to, jak jsou konstruovány možnosti zadavatele ohledně stanovení zadávacích podmínek. Vzhledem k tomu, že zadavatel veřejnou zakázku zadával v užším řízení, mohl teoreticky od dodavatelů požadovat kvalifikaci dle svého uvážení (samozřejmě takovou, která souvisí s požadovaným plněním, tedy s předmětem veřejné zakázky), přičemž je však omezen určitými zákonnými pravidly, resp. zákon předepisuje, co může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat (jinými slovy nesmí požadovat jiné údaje, doklady nebo vzorky než ty, které jsou výslovně uvedeny u konkrétních kritérií technické kvalifikace).

24.         Uvedené potvrzuje i odborná literatura: „Obecně nicméně platí, že povinností zadavatele je vždy stanovit kvalifikaci tak, aby požadavky na prokázání splnění kvalifikace byly beze zbytku odůvodněny předmětem plnění veřejné zakázky (toto platí primárně pro požadavky na prokázání ekonomické a technické kvalifikace). Způsob nastavení kvalifikace zadavatelem je v maximální možné míře způsobilý omezit okruh potenciálních dodavatelů (tedy omezit hospodářskou soutěž jako takovou), kteří mohou podat svoji nabídku v rámci zadávacího řízení, a proto kvalifikace musí bý stanovena přiměřeně k předmětu veřejné zakázky. Více než kde jinde se zde proto uplatní pravidla stanovená v § 6, tedy že kvalifikace musí být nastavena přiměřeně, transparentně a nediskriminačně.“ (PODEŠVA, V; a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, str. 318). Obdobně se vyjadřují také jiní autoři: „Při praktické aplikaci je uvedená hranice mezi oprávněným definováním odpovídající úrovně ekonomické či technické kvalifikace a porušením zásady zákazu diskriminace či přiměřenosti mnohdy poměrně tenká či neostrá. Vše odvisí od okolností konkrétní veřejné zakázky, tj. zejména od složitosti a charakteru předmětu konkrétní veřejné zakázky, jakož i od aktuální situace na trhu (například okruhu dodavatelů schopných požadovaný předmět veřejné zakázky realizovat). Účelem stanovení odpovídající úrovně ekonomické či technické kvalifikace (a to jak jednotlivých požadavků v těchto oblastech, tak v jejich součtu a komplexitě) není umožnit realizaci veřejné zakázky všem možným dodavatelům, ale jen těm, kteří danou schopnost prokáží /jsou schopni prokázat) v návaznosti na svou dosavadní činnost, zkušenosti a aktuální dispozici určitými kapacitami“ (DVOŘÁK, D., MACHUREK, T., NOVOTNÝ P., ŠEBESTA, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 445).

25.         Zákon tak poskytuje určitý rámec, co zadavatel smí požadovat a v jakém rozsahu. Tato pravidla jsou v zákoně upravena v ustanovení § 79 a následujících. Zadavatel je tak např. omezen v tom ohledu, za jaké časové období může požadovat reference. V šetřeném případě Úřad jednotlivé požadavky zadavatele podrobil přezkumu, přičemž dospěl k závěru, že veškeré jednotlivé požadavky zadavatele jsou v souladu se zákonem. S tímto posouzením se zcela ztotožňuji. Navrhovatel se naopak snaží prosadit teorii, že výběr dodavatele by nemusel podléhat tak přísným kritériím, jako jsou ta, která zvolil zadavatel. Snaží se argumentovat, že veřejnou zakázku by byl schopen plnit i méně zkušený dodavatel, který nedisponuje certifikátem potvrzujícím dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a který k plnění předmětu veřejné zakázky bude používat vozidla s většími emisemi. Pak by ale zakázka nebyla plněna v zadavatelem požadované kvalitě.

26.         Zcela tedy souhlasím s pohledem Úřadu, který byl uveden hned na několika místech napadeného rozhodnutí, a sice že technickou kvalifikaci nemají splnit všichni dodavatelé, neboť účelem a smyslem stanovení kritérií technické kvalifikace je zajistit, aby veřejnou zakázku mohl získat a následně plnit pouze takový dodavatel, který disponuje dostatečnými znalostmi, zkušenostmi, schopnostmi, odborností a rovněž personálními a materiálními zdroji pro plnění veřejné zakázky v zadavatelem požadované kvalitě. Uvedený názor Úřad podložil rovněž dvěma rozsudky Nejvyššího správního soudu (rozsudky č. j. 9 Afs 87/2008 ze dne 9. 7. 2009 a 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008). Jak také uvedl Úřad v bodu 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stanovení kritérií technické kvalifikace neslouží pouze k výběru dodavatele, který je pouze schopen veřejnou zakázku plnit, ale současně má zajistit, že realizace předmětu veřejné zakázky proběhne v požadované kvalitě. Zásadu rovného zacházení však nelze zaměňovat se zákonnou selekcí dodavatelů nesplňujících zadávací podmínky.

27.         Uvedený závěr o oprávněnosti určité legitimní diskriminace odůvodněné legitimním zájmem zadavatele potvrzuje i odborná literatura, viz např. PODEŠVA, V; a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, str. 348-349:„[technická kvalifikace] slouží k ověření personálních a technických kapacit dodavatele, případně k ověření jeho odborných schopností a zkušeností, pokud jsou nezbytné k plnění veřejné zakázky v dostatečné kvalitě. Smyslem této právní úpravy je zajistit, aby předmětem hodnocení byly pouze nabídky těch dodavatelů, u nichž jsou v maximální možné míře vyloučeny pochybnosti o tom, že budou reálně schopni řádně, tedy v požadované kvalitě a včas, dodat předmět plnění veřejné zakázky.“ Tamtéž je dále uvedeno: „Jakýkoli požadavek zadavatele na prokázání technické kvalifikace je nutno v obecné rovině považovat za relativně diskriminační v tom smyslu, že znemožňuje přístup k plnění veřejné zakázky těm dodavatelům, kteří předmětný požadavek na technickou kvalifikaci nesplňují. Relativní (legitimní) diskriminace v podobě řádně stanovených požadavků na technickou kvalifikaci však nezakládá rozpor se zásadou zákazu diskriminace ve vztahu k dodavatelům ve smyslu § 6 odst. 2, neboť je odůvodněna legitimním ekonomickým zájmem zadavatele na hospodárnosti a účelnosti vynaložené investice.“ V téže publikaci je na str. 321-322 uvedeno: „Autoři tohoto komentáře k tomu dodávají, že požadavky na kvalifikaci (především ve vztahu k ekonomické a technické kvalifikaci) jsou vždy způsobilé ve svém důsledku omezit hospodářskou soutěž mezi dodavateli, jelikož jejich účelem je především zajistit, že plnění, jež je předmětem veřejné zakázky, bude realizovat pouze kvalifikovaný dodavatel. Zadavatel však současně musí tato kvalifikační kritéria nastavit tak, aby nedůvodně nedocházelo k omezování této soutěže, přičemž mantinely takového nastavení musí být přiměřené okolnostem zadání veřejné zakázky (především složitostí a rozsahem předmětu veřejné zakázky).“ Toliko tedy uvádím k „relativní diskriminaci“, která je v souladná se zákonem, a kterou tedy zadavateli nelze vytýkat. Ke konkrétním požadavkům zadavatele se vyjádřím v rámci vypořádání dalších dílčích částí této námitky navrhovatele.

K námitce nepřiměřených požadavků na referenční zakázky

28.         Navrhovatel setrvává na názoru, že požadavky zadavatele týkající se referenčních zakázek neodpovídají odůvodněným nárokům na zkušenosti dodavatelů v dané oblasti a situaci na relevantním trhu.

29.         Dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat předložení seznamu významných služeb provozování sběrných dvorů poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele. Zadavatel přitom v bodě 9 písm. a) kvalifikační dokumentace stanovil, že technickou kvalifikaci dodavatel prokáže předložením:

„Seznamu významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení vč. uvedení ceny, doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele.

Dodavatel splňuje předmětný kvalifikační předpoklad, pokud v seznamu významných služeb uvede:

Alespoň 3 zakázky obdobného charakteru jako předmět zadávacího řízení – zajištění provozování sběrného dvora, a to v minimální roční hodnotě poskytované služby ve výši 1.000.000,- Kč bez DPH za každou zakázku, přičemž minimálně u dvou referenčních zakázek musela být služba poskytována klientům minimálně 2 po sobě jdoucí roky, přičemž v každém dotčeném roce musela být minimální roční hodnota poskytované služby ve výši 1.000.000,- Kč bez DPH u každé reference.

Z celkového počtu 3 referenčních zakázek definovaných výše pak musely alespoň dvě probíhat u komunálních subjektů (měst, obcí, městysů, svazků, aj.) s počtem obyvatel větším než 20.000 obyvatel.“

30.         Veškeré námitky navrhovatele byly v rozhodnutí o námitkách řádně vypořádány, a já stejně jako Úřad shledávám jejich vypořádání dostatečným. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách dostatečně odůvodnil rozsah svých požadavků na technické kvalifikační předpoklady. Vypořádání námitek navrhovatele zadavatelem je shrnuto v bodech 62 a následujících napadeného rozhodnutí. Ve zkratce zadavatel v rozhodnutí o námitkách mimo jiné uvedl, že

• se při tvorbě zadávacích podmínek řídil judikaturou, dle které je na uvážení zadavatele, jaké podmínky účasti na veřejné zakázce nastaví, přičemž stanovení minimální úrovně předpokladů musí navíc odpovídat druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky a také s ním důvodně souviset,
• referenční plnění plně odpovídá obsahové náplni předmětu veřejné zakázky,
• hodnota referenčních zakázek je přiměřená předpokládané hodnotě předmětu veřejné zakázky,

• požadavek na výkon činnosti alespoň dva roky po sobě (týkající se dvou referencí) odpovídá složitosti a druhu předmětu veřejné zakázky, neboť vzhledem k tomu, že smlouva je uzavírána na dobu neurčitou, je vhodné, aby uchazeč prokázal zkušenost s takovým vztahem,

• požadavek na realizaci dvou zakázek obdobného předmětu u komunálních subjektů s počtem obyvatel větším než 20 000 odpovídá kvantitativnímu specifiku a obsahové složitosti předmětu veřejné zakázky,
• v České republice je více než 60 měst s počtem obyvatel nad 20 000, a kde tedy je možné získat referenční zakázky, přičemž reference je možné i v zahraničí,
• zákon výslovně požaduje, aby zadavatel stanovoval kvalifikační předpoklady
• selekce dodavatelů je ostatně smyslem prokazování kvalifikace.
• Úřad se rovněž věnoval posouzení jednotlivých referenčních požadavků, přičemž u každého postupně shledal, že tento požadavek je v souladu se zákonem, a já se s jeho posouzením plně ztotožňuji, jelikož:
• požadavek na reference za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení zcela odpovídá § 79 odst. 2 písm. b) zákona, neboť toto ustanovení hovoří právě o 3-letém období,
• požadavek na reference spočívající v zajištění provozování sběrného dvora je rovněž oprávněný, neboť jde o referenci obdobného charakteru, jako je předmět veřejné zakázky,
• co se týče minimální hodnoty poskytované služby ve výši 1.000.000,- Kč bez DPH za každou zakázku, je tento požadavek v pořádku, neboť vzhledem k tomu, že předpokládaná roční hodnota plnění ve veřejné zakázce měla být 3 000 000 Kč, nelze tento požadavek mít za nepřiměřený (i pokud analogicky porovnáme s § 78 odst. 2 zákona) se nejeví nepřiměřeným,

• pokud jde o požadavek, aby minimálně u dvou referenčních zakázek musela být služba poskytována klientům minimálně 2 po sobě jdoucí roky, tak vzhledem k tomu, že má být smlouva na plnění veřejné zakázky uzavřena na dobu neurčitou, nejeví se ani tento požadavek zadavatele nepřiměřeným s ohledem na rozsah předmětu veřejné zakázky skutečnost, že dodavatel plnil zakázku minimálně 2 po sobě jdoucí roky, může představovat určitý důkaz kvality jeho služeb,

• požadavek na to, aby se reference vztahovaly k obcím, které mají min. 20 000 obyvatel, se jeví rovněž přiměřený vzhledem k tomu, že veřejná zakázka bude plněna v obci s 30 000 obyvateli.

Veškeré požadavky zadavatele týkající se referencí tedy shledávám v souladu se zákonem, a to jak jednotlivě, tak ve svém souhrnu.

31.         Navíc z průzkumu trhu vyplynulo, že v ČR existuje takový počet potenciálních dodavatelů, který zajišťuje dostatečnou hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku, neboť v České republice jich dle Úřadem provedeného průzkumu trhu existuje minimálně 6. Dále se potenciálně mohli přihlásit dodavatelé, kteří potřebné reference získali v zahraničí, či zahraniční dodavatelé (což se také stalo, neboť vybraným dodavatelem se stala německá společnost). Z uvedeného lze dovodit, že požadavky zadavatele byly přiměřené.

32.         Také rozsudek Krajského soudu č. j. 62 Af 21/2016-45 ze dne 8. 8. 2017 spojuje přiměřenost požadavků na kvalifikaci s důsledky pro potenciální dodavatele vzhledem k situaci na trhu: „Rozsah kvalifikace musí odpovídat rozsahu a složitosti veřejné zakázky a požadavky na kvalifikaci musí být přiměřené. Při posuzování stanovených (nejen) technických kvalifikačních předpokladů přitom nelze odhlédnout od podmínek na trhu či konkrétních důsledků, které stanovené kvalifikační předpoklady mohou u uchazečů vyvolat. (…) Míra přísnosti požadavků na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů je odvislá od řady okolností, jež souvisejí s druhem, rozsahem a složitostí předmětu plnění veřejné zakázky.“

33.         K této dílčí námitce tedy shrnuji: Zadavatelovy požadavky se mohou jevit dodavatelům přísnější než je vzhledem k „základnímu plnění“ nutné, avšak zadavatel má právo vybrat si dodavatele, který dle něj splňuje předpoklady k tomu, aby zakázka byla plněna v náležité kvalitě. Náležitou kvalitu v tomto případě mají zaručit dostatečné zkušenosti dodavatele. Veškeré své požadavky zadavatel řádně odůvodnil a držel se s nimi v rámci zákona. Při stanovení kvalifikačních požadavků je třeba ponechat zadavateli určitou volnost, která v případě, že požadavky nejsou shledány nepřiměřenými, mohou svou povahou či rozsahem sledovat zajištění určité úrovně poskytování požadovaných služeb. Obdobnou situace lze lépe pochopit na příkladu se zadavatelem z oblasti lékařství (např. nemocnicí): pokud bychom měli zadavatele, který doposud používal určitý specifický přístroj, ale nyní požaduje přístroj vyšší kvality, bylo by nelogické mu neumožnit tento lepší přístroj požadovat, pokud je na trhu dostupný. Stejně tak nelogické se nyní jeví neumožnit zadavateli mít na nového dodavatele přísnější požadavky, než měl v minulosti, pokud to relevantní trh umožňuje.  K uvedenému závěru přispívá i skutečnost, že potenciálních dodavatelů byl zjištěn dostatečný počet k zajištění soutěže o veřejnou zakázku.

K námitce neoprávněnosti požadavku na certifikát OHSAS 18001

34.         Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že obecně závazné předpisy tento certifikát k provozu sběrného dvora nevyžadují, z čehož navrhovatel dovozuje, že tento požadavek je nepřiměřený a diskriminační.

35.         Jak jsem již uvedl výše, zadavatel má právo požadovat takovou kvalifikaci, která mu zaručí, že veřejná zakázka bude plněna k tomu způsobilým dodavatelem a v zadavatelem požadované kvalitě. Je tedy zcela irelevantní, že předpisy o provozu sběrného dvora nevyžadují držení uvedeného certifikátu, neboť bez certifikátu by nedošlo k plnění zakázky v zadavatelem požadované kvalitě. Na možnost zadavatele požadovat určitou úroveň zkušeností či schopností dodavatele poukazuje i odborná literatura: „Kvalifikací je myšleno nejen oprávnění dodavatele k výkonu určité činnosti, ale i určitá úroveň jeho schopností, které jsou vyjádřeny ekonomickou nebo technickou kvalifikací.“ (viz. HERMAN, P; FIDLER, V a kol. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, str. 191) (pozn.: zvýraznění provedeno předsedou Úřadu).

36.         V bodu 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že hlavním smyslem aplikace normy OHSAS 18001 je vést organizace k tomu, aby navrhly a zavedly opatření, která všude, kde je to možné, nebezpečí odstraní, omezí, nebo zaměstnance od něj izolují. Na internetových stránkách www.cqs.cz certifikačního orgánu CQS z.s., který může vystavit certifikát OHSAS 18001, vyplývá, že mezi přínosy dané certifikace mimo jiné patří prokázání závazku k zajišťování a zlepšování systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci přijatého na všech úrovních a všemi funkcemi v organizaci, zejména vrcholovým vedením, prokázání systematického omezování rizik, resp. nebezpečí, která ohrožují bezpečnost a zdraví všech osob ovlivňovaných činnostmi, výrobky nebo službami organizace a omezení výskytu nemocí z povolání a pracovních úrazů. Úřad dovodil, že jelikož činnosti spojené s provozem sběrného dvora jsou činnostmi, u kterých lze očekávat zvýšené riziko ohrožení života a zdraví, tento požadavek souvisí s předmětem veřejné zakázky, a je tudíž oprávněný, přičemž já se s tímto posouzením ztotožňuji.

37.         Úřad dále dovodil, že norma OHSAS 18001, jejíž prokázání požaduje zadavatel, je jedním z předvídaných systémů zajišťování jakosti plnění veřejné zakázky (certifikát je evropskou normou, kterou osvědčují akreditované subjekty, odpovídá tedy § 80 odst. 1 zákona). S tímto posouzením se ztotožňuji, neboť tento požadavek je předvídaný (a tedy aprobovaný) zákonem.

38.         Nikoli nevýznamným se mi rovněž jeví, že požadavek zadavatele je v souladu s usnesením vlády České republiky č. 531 ze dne 24. 7. 2017 o Pravidlech odpovědného přístupu při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy, dle kterých zadavatel má při nákupu zboží a služeb zohledňovat sociální, resp. širší společenské aspekty související s pořizovaným zbožím, službami a stavebními pracemi, mj. usilovat o podporu důstojných pracovních podmínek a bezpečnosti práce, neboť požadavek na certifikát OHSAS 18001 může přispět ke zvýšení bezpečnosti práce a ochrany zdraví (viz bod 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí). I nejpozději uvedené tedy svědčí o závěru, že je tento požadavek v souladu se zákonem, a proto námitku navrhovatele zamítám.

K námitce neoprávněnosti požadavku na emisní limity dle normy EURO IV

39.         Navrhovatel namítá nepřiměřené stanovení požadavků na minimální emisní limity vozidel, kterými bude dodavatel plnit veřejnou zakázku, neboť údajně jdou nad rámec nezbytných a přiměřených potřeb pro faktické plnění veřejné zakázky.

40.         Jak bylo již řečeno výše, je na zadavateli, jaké požadavky bude na dodavatele mít, pokud odpovídají předmětu veřejné zakázky, a jsou přiměřené a odpovídají zákonu. Zcela všeříkající v tomto ohledu shledávám bod 165 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad konstatoval: „Úřad nezpochybňuje názor navrhovatele, že předmětná veřejná zakázka se dá zcela jistě plnit i vozidly, které nesplňují zadavatelem požadované emisní limity, nicméně v takovém případě by již nebyla realizována v zadavatelem požadované kvalitě, což je rovněž jeden ze základních smyslů stanovení kritérií technické kvalifikace. Úřad v této souvislosti odkazuje rovněž na § 37 odst. 1 písm. d) zákona, který zakotvuje možnost zadavatele, stanovit podmínky účasti v zadávacím řízení jako zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky v oblasti vlivu na životní prostředí, přičemž je nezpochybnitelné, že emise rozhodně vliv na životní prostředí mají.“

41.         Ostatně pokud by zadavatel neměl zákonnou možnost si zvolit jakýkoli přísnější požadavek, než který vyplývá pro provoz čehokoli, zadávací podmínky a kvalifikační předpoklady by zcela ztratily svůj smysl, neboť např. každé vozidlo schválené k provozu v ČR by automaticky muselo být dostatečným pro plnění jakékoli veřejné zakázky, kde s předmětem plnění alespoň souvisí dodávka či využívání aut. Podobně by tak např. každý autorizovaný architekt s udělenou autorizací v oboru územního plánování musel být shledán dostatečně způsobilým k jakémukoli úkolu územního plánování, bez ohledu na to, kolik má zkušeností v oboru, resp. zadavatel by nemohl (nesměl) požadovat, aby měl daný architekt např. 5 let praxe. Z těchto příkladů vyplývá, jak je argumentace navrhovatele nelogická, neboť zadavatelé samozřejmě mají možnost stanovovat si požadavky přesahující zákonné minimum. Navrhovatel zde de facto zaměňuje pravidla týkající se ekonomické a technické kvalifikace s pravidly, která platí pro základní a profesní kvalifikaci. U základní a profesní kvalifikace se zohledňuje toliko splnění či nesplnění určitých obecných zákonných kritérií, zatímco u ekonomické a technické kvalifikace už mohou požadavky zadavatele rozlišovat jemnější rozdíly vedoucí k porovnatelnosti nabídek, viz DVOŘÁK, D., MACHUREK, T., NOVOTNÝ P., ŠEBESTA, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 446: „Ekonomická a technická kvalifikace směřuje do oblasti vyšší či nižší schopnosti dodavatele realizovat příslušnou veřejnou zakázku (tato schopnost je tedy u jednotlivých dodavatelů ‚měřitelná‘ a ‚porovnatelná‘), zatímco základní a profesní způsobilost toliko obecně definuje, zda je určitý dodavatel způsobilý (nejde o ‚měřitelnost‘ a ‚porovnatelnost‘, ale o to, zda je či není způsobilý, tedy zda je daný požadavek splněn či nikoli) s ohledem na právní předpisy veřejnou zakázku realizovat bez ohledu na míru takové schopnosti.“ Týž autoři na str. 494-495 uvádějí, že „[ú]čelem nastavení odpovídající úrovně kritéria technické (ale i ekonomické a profesní) kvalifikace není umožnit realizaci veřejné zakázky všem i jen potenciálně schopným dodavatelům, ale jen těm, kteří tuto schopnost prokážou v návaznosti na svou minulou činnost či aktuální dispozici určitými kapacitami“. Zadavatel tedy samozřejmě má v rámci příslušné (ekonomické, technické) kvalifikace možnost požadovat více než zákonem vyžadované minimum.

42.         Z výše uvedených důvodů tedy považuji tyto námitky týkající se emisních limitů za nedůvodné.

K námitce nesprávného použití analogie s nařízením vlády č. 173/2016 Sb., o stanovení závazných zadávacích podmínek pro pořízení vozidel

43.         Navrhovatel je toho názoru, že Úřad nevhodně dovodil analogii předmětu plnění veřejné zakázky a nařízení vlády č. 173/2016 Sb., o stanovení závazných zadávacích podmínek pro pořízení vozidel, ačkoli předmět uvedeného nařízení a předmět plnění veřejné zakázky se zcela rozcházejí.

44.         Předesílám, že předmětný ožadavek zadavatele na vozidla je přitom zejména v souladu s § 37 odst. 1 písm. d) a § 79 odst. 2 písm. j) zákona. Ostatně i odborná literatura souhlasí, že zadavatel může požadovat, aby veřejná zakázka byla plněna nástroji o konkrétních vlastnostech či kvalitě: „zadavatel vymezí požadavek na minimální počty jednotlivých nástrojů, pomůcek a zařízení (…) a dále požadavek na konkrétní vlastnosti těchto nástrojů, pomůcek a zařízení“ (PODEŠVA, V; a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 31) (pozn. – zvýraznění provedeno předsedou Úřadu).

45.         Ačkoli předmětem veřejné zakázky není pořízení vozidel, ani služby spočívající výhradně v užívání vozidel, v rámci veřejné zakázky se předpokládá časté využití vozidel dodavatele, který bude muset s odpadem manipulovat [resp. dodavatel je dle čl. V. odst. 1 písm. k) smlouvy na plnění veřejné zakázky povinen zajistit odvoz kontejnerů]. Při tomto využívání vozidel budou samozřejmě vznikat emise, přičemž zadavatel se rozhodl nastavit přísnější limit pro tyto emise, což je v zájmu veřejného prostředí, kvality života občanů, a tedy ve veřejném zájmu. Takový požadavek sám o sobě nemůže být zadavateli k tíži. Připomínám, že v bodě 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad odkázal na § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. V bodu 167 odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dále odkázal na pravidlo č. 1 uvedené v Pravidlech o odpovědném přístupu, které stanoví, že státní správa a samospráva má při pořizování zboží a služeb zohledňovat environmentální aspekty, čímž má usilovat mj. o omezení produkce znečišťujících látek, které se uvolňují do ovzduší, vody či půdy, stejně jako omezení uhlíkové stopy. Dále je tamtéž uvedeno, že orgány veřejné správy mají postupovat tak, aby se „snažily pořídit výrobky, služby a práce s nižšími dopady na životní prostředí během jejich životního cyklu v porovnání s výrobky, službami a pracemi se stejnou hlavní funkcí, které by byly pořízeny jinak. Environmentální požadavky, které státní správa a samospráva při nákupech uplatňuje, směřují k dosažení rovnováhy mezi environmentální šetrností, cenovou výhodností a dostupností na trhu.“ Jak je tedy patrno z výše uvedeného, zadavatel při tvorbě zadávacích podmínek respektoval nejen ZVZ, ale i jiné právní předpisy.

46.         Odkaz na výše uvedené nařízení Úřad navíc uvedl pouze podpůrně, rozhodující je, že požadavek je v souladu se ZZVZ -  Úřad v napadeném rozhodnutí dokonce přímo uvedl, že na nařízení odkazuje pouze analogicky (viz bod 168 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

47.         V neposlední řadě připomínám, že zadavatel veřejnou zakázku zadává na dobu neurčitou, přičemž je očekávatelné, že emisní normy se mohou časem přísnit (je nesporné, že existuje trend zpřísňování norem v této oblasti). I z tohoto důvodu je tedy nutno předmětný požadavek zadavatele shledat oprávněným. Pokud by zadavatel požadoval pouze aktuálně povinný standard, mohl by se za několik let dostat do situace, kdy již tento standard nebude předpisům odpovídat, ale dodavatel by byl stále zavázán pouze k plnění vozidly splňujícími již neaktuální standard.

48.         Nad rámec dodávám, že zůstává otázkou, proč proti tomuto požadavku navrhovatel brojí, když předmětnými vozidly průkazně disponuje – vybraný dodavatel totiž právě prostřednictvím navrhovatele splnění tohoto kritéria prokazoval.

49.         Ze všech výše uvedených důvodů tedy považuji i tuto námitku navrhovatele za nedůvodnou.

K námitce, že průzkum trhu provedený Úřadem byl zkreslující

50.         Dle navrhovatele byl Úřadem provedený průzkum trhu zkreslující, neboť se Úřad dodavatelů dotazoval pouze na schopnost splnit referenční požadavky, nikoli však požadavky ostatní. Dále nebyl zjišťován ani zájem dodavatelů ucházet se o danou veřejnou zakázku a Úřad vycházel z pouhých prohlášení dodavatelů, aniž by si jimi uvedená tvrzení jakkoli ověřoval. K tomu uvádím následující.

51.         Je pravdou, že Úřad průzkumem trhu zjišťoval schopnost dostát pouze části kvalifikačních předpokladů, dle mého názoru ale šlo o část podstatnou a rozhodující. Reference je totiž něco, co si dodavatelé nemohou při snaze o získání veřejné zakázky na poslední chvíli opatřit, když jí doposud nedisponují. Naopak zbývající požadavky zadavatele v podobě certifikátu OHSAS 18001 a vozidla splňující přísnější emisní normy si dodavatel s vážným zájmem o získání veřejné zakázky opatřit může teprve ve chvíli, kdy se o veřejné zakázce dozví a nejde tedy o skutečnou překážku účasti v zadávacím řízení, kterou by vážný uchazeč nemohl překonat. Jak vyplývá z internetových stránek www.cqs.cz certifikačního orgánu CQS z.s., IČO 69346305, se sídlem Prosecká 412/74, 190 00 Praha, který mj. může vystavit certifikát OHSAS 18001, resp. je ohledně získání certifikátu OHSAS 18001 uvedeno, že doba získání certifikátu „závisí na délce zavedení systému – záleží na každé firmě, jak rychle si systém vybuduje. Samotná certifikace je už pak v řádu dnů.“

52.         Pokud navrhovatel namítá, že Úřad si tvrzení (potenciálních) dodavatelů nijak neověřoval, pak dodávám, že není znám důvod, proč by vyjádření těchto subjektů neměla být považována za dostatečně důvěryhodná, neboť ani tyto subjekty nebyly nijak motivovány k uvádění nepravdivých tvrzení.

53.         K námitce navrhovatele, že průzkum trhu je nesprávný i z důvodu, že nebyl zjišťován zájem potenciálních dodavatelů o veřejnou zakázku, uvádím, že zjištění takové informace by nijak nepřispělo ke zjištění stavu věci, neboť pro zjištění o existenci (a množství) způsobilých dodavatelů tato informace nijak nevypovídá. Cílem totiž bylo zjistit, zda jsou požadavky zadavatele neopodstatněně přísné: Když bylo zjištěno, že nikoli, zájem dodavatelů o zakázku je již irelevantní, neboť k závěru o (ne)diskriminačnosti těchto požadavků nijak nepřispívá.

54.         Dodávám, že Úřad v nyní šetřené věci provedl průzkum trhu, ve kterém se dodavatelů dotazoval na plněné veřejné zakázky malého rozsahu, neboť ty ze své povahy nejsou dohledatelné ve Věstníku veřejných zakázek. Rozsáhlý průzkum trhu, který Úřad provedl, lze považovat za dostatečně přesvědčivý o závěru, že zadavatelem nastavené podmínky umožňovaly hospodářskou soutěž, neboť minimálně 6 subjektů požadavky zadavatele splňovalo.

55.         Z výše uvedených důvodů tedy považuji tyto námitky za nedůvodné.

K námitce, že došlo k diskriminaci regionálních dodavatelů

56.         Navrhovatel nesouhlasí s postupem Úřadu, kdy Úřad odmítl argument, že zadávací podmínky jsou diskriminační vůči regionálním dodavatelům, ačkoli z provedeného šetření vyplynulo, že požadavky zadavatele na referenční zakázky splňuje pouze jeden dodavatel z daného kraje a dále pouze dodavatelé s celostátní působností.

57.         Jak bylo zmíněno již výše, zadavatel veškeré své požadavky řádně odůvodnil, a Úřad je shledal jako oprávněné, neboť se týkaly předmětu veřejné zakázky a byly přiměřené. Zadavatel využil svého zákonného práva, aby si stanovil zadávací podmínky, které zajistí, že veřejná zakázka bude plněna v náležité kvalitě. Pokud navrhovatel tvrdí, že obvykle jsou požadavky na obdobné veřejné zakázky stanovovány jinak, s ohledem na to, že každou veřejnou zakázku je třeba posuzovat individuálně, nelze automaticky konstatovat, že přísnější požadavky musejí být zákonitě diskriminační. Přitom jak bylo prokázáno průzkumem trhu, jen v České republice (navíc případně v ostatních členských státech Evropské unie) je potenciálních způsobilých dodavatelů dostatek k tomu, aby byla zaručena hospodářská soutěž o veřejnou zakázku.

58.         Pokud jde o údajně porušený princip podpory regionálních dodavatelů, pak uvádím ve shodě s Úřadem, že takovýmto principem se zadávání veřejných zakázek neřídí, resp. zákon takový princip zadávání veřejných zakázek nezná.

59.         Jak také Úřad uvedl v bodu 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí, „vzhledem k tomu, že se podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády o stanovení finančních limitů (zadavatel je zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona, viz bod 43. až 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí) se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku, jejíž oznámení je zadavatel v souladu s § 212 odst. 3 písm. b) zákona povinen odeslat do Úředního věstníku Evropské unie, nemá tato zakázka z pohledu zákona rozhodně ‚regionální charakter‘, ale právě naopak má být určena všem dodavatelům z ‚členských států‘ v souladu s § 3 zákona.“

60.         Ostatně v navrhovatelem odkazovaném řízení (vedeném pod sp. zn. S0178/2018/VZ) jsem již v rámci o rozhodnutí o rozkladu uvedl na pravou míru, že zadavateli nebylo vytýkáno, že nezohlednil možnosti lokálních dodavatelů. V bodu 44 odůvodnění rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0137/2018/VZ-29966/2018/321/EDo ze dne 16. 10. 2018 (které potvrzuje odkazované rozhodnutí) jsem uvedl, že „[c]hyba zadavatele tedy nespočívá ani tak v tom, že nezohlednil přímo možnosti lokálních dodavatelů z jeho regionu, ale že svůj kvalifikační požadavek kapacitně nasměroval pouze na celorepublikové dodavatele, čímž ze soutěže vyloučil menší dodavatele nejen z regionu sídla zadavatele, mezi něž lze řadit např. navrhovatele, ale i z kteréhokoli jiného regionu, kteří by však obdobně jako navrhovatel u zadavatele mohli disponovat referencemi, které by pro plnění veřejné zakázky mohly postačovat“. Nežádoucím je tedy neodůvodněné vylučování menších dodavatelů, resp. přístup k soutěži by neměl být bezdůvodně omezován menším subjektům, pokud jsou zakázku schopni plnit dostatečně kvalitně. Navrhovatel však mylně zaměňuje pojmy „regionální“ a „malý“, což není vhodné, neboť zadávání veřejných zakázek se principem podpory regionálních podniků (na rozdíl žádoucí podpory malých podniků) neřídí.

61.         Pokud se však navrhovatel dovolává i jiných zásad zadávání veřejných zakázek, než těch explicitně uvedených v zákoně, lze nad rámec podotknout, že v čl. 18 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (zásady zadávání veřejných zakázek) se mimo jiné uvádí, že „[č]lenské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby hospodářské subjekty při plnění veřejných zakázek dodržovaly příslušné povinnosti v oblasti práva životního prostředí a sociálního a pracovního práva“. Toliko tedy k tomu, že navrhovatel brojí proti požadavkům zadavatele, kterými se snaží zajistit lepší životní prostředí a bezpečnost a ochranu zdraví při práci, které jsou zcela v souladu se směrnicí a potažmo zákonem.

62.         Z výše uvedených důvodů tedy považuji tuto námitku za nedůvodnou.

K námitce, že Úřad bezdůvodně dospěl k výrazně odlišným závěrům, než které vyplývají z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0178/2018/VZ-20843/2018/542/VHu  ze dne 16. 7. 2018

63.         Navrhovatel tvrdí, že takový postup Úřadu zakládá nejistotu ve smyslu legitimního očekávání navrhovatele týkající se jednotlivých rozhodnutí. Dále navrhovatel poukazuje na to, že v napadeném rozhodnutí se Úřad vyjádřil k otázce diskriminace regionálních dodavatelů zmatečně a nedostatečně, ačkoli v odkazovaném rozhodnutí na této otázce Úřad postavil zrušení zadávacího řízení.

64.         Připomínám, že každá konkrétní veřejná zakázka je posuzována s ohledem na její konkrétní specifika a okolnosti případu, a tak je třeba vždy i nastavení technických kvalifikačních předpokladů zadavatelem posuzovat dle okolností daného konkrétního případu. Okolnosti a specifika šetřeného a odkazovaného případu se liší a nelze bez dalšího přejímat závěry učiněné v jednom případě do druhého, což je níže rozvedeno.

65.         Přestože veřejné zakázky v nyní šetřeném a odkazovaném případě spadají do oblasti odpadového hospodářství, mají odlišné předměty plnění, a nelze je tedy prvoplánově srovnávat (resp. jsou těžko porovnatelné). V nyní šetřené veřejné zakázce bylo předmětem plnění zejména zřízení sběrného dvora, jeho vybavení potřebnými kontejnery, manipulační technikou a havarijními prostředky pro případ havárie, zajištění jeho provozu za účelem přechodného skladování komunálních odpadů, zajištění zpětného místa odběru elektrozařízení a baterií, zatímco v odkazované veřejné zakázce předmět plnění zahrnoval dodávání, údržbu a opravy sběrných nádob na směsný komunální odpad, biologicky rozložitelný odpad a pytlů na sběr a svoz separovaných odpadů, obsluhu sběrných nádob, pytlů a odpadkových košů se směsným komunálním odpadem, zajišťování pravidelného svozu odpadu z těchto nádob a jeho přepravu do zařízení k jeho využití nebo odstranění, rozmisťování velkokapacitních kontejnerů na objemný odpad, obsluhu nádob a pytlů s využitelnými složkami odděleného sběru komunálního odpadu, obsluhu nádob na biologicky rozložitelné odpady a předání odpadu k využití, mobilní svoz nebezpečných odpadů, plánování, rozvoj, inovace a organizace systému nakládání s komunálním odpadem města.

66.         V nyní šetřeném případě zadavatel požadoval reference o hodnotě 1 000 000 Kč, tedy na zakázky malého rozsahu, kterých je možno získat nepochybně neporovnatelně více (a kterých se zadává více), než reference na veřejné zakázky o hodnotě 17 000 000 Kč, které musí být zadávány v nadlimitním režimu. Nynější požadavky zadavatele na reference jsou tedy mnohem mírnější, neboť požaduje reference, které jsou snadněji obstaratelné. Kromě toho i předměty referenčních zakázek byly odlišné. Byť rozsah odkazované veřejné zakázky byl větší, je třeba zohledňovat taktéž výši požadovaných referencí. Nyní zadavatel požadoval reference na veřejné zakázky malého rozsahu, jejichž získání je i dle výsledků průzkumu trhu méně obtížné (než získání referencí na nadlimitní zakázky). Nelze pouze prvoplánově matematicky poměřovat hodnoty různých veřejných zakázek. Je naopak nutno brát v úvahu počet, kombinace a velikost požadovaných referencí a četnost zadávání takových zakázek na trhu.

67.         Pokud jde o údajnou diskriminaci regionálních dodavatelů, k té jsem se vyjádřil již výše. K tomu dodávám, že není logické zohledňovat pouze regionální dodavatele, když naopak existuje snaha, aby se hospodářské soutěže účastnilo co možná nejvíce (dostatečně kvalifikovaných) subjektů.

68.         V odkazovaném případě zadavatel dostatečně neodůvodnil, proč je dle něj třeba výhradně celorepublikového či nadnárodního dodavatele za účelem osvědčení zkušeností při nakládání s odpadem, když předmět plnění má být realizován ve městě Třinec, pro něž s 36 000 obyvateli by mělo postačovat osvědčení této činnosti v oblasti kapacitně obdobné. Požadavek referencí na úrovni celorepublikového dodavatele, který zadavatel v odkazovaném případě výslovně zdůrazňoval, tak postrádá své opodstatnění a není odůvodněn předmětem veřejné zakázky. Ani sám zadavatel v odkazovaném případě nijak neodůvodnil, čím je přezkoumávaná veřejná zakázka natolik specifická, aby odůvodňovala požadavek na reference, které ji kapacitně značně převyšují. Úřad v bodech 110, 116 až 120 odkazovaného rozhodnutí správně dovodil, že zadavatel stanovil minimální úroveň řečených technických kvalifikačních předpokladů nepřiměřeně vysokou, když ve svém součtu a kombinaci dané reference bezdůvodně převyšovaly rozsah předmětu veřejné zakázky. Zadavatel v odkazovaném případě navíc svým výslovným důrazem na celorepublikového dodavatele neodůvodněně vyloučil menší dodavatele,aniž by osvědčil své tvrzení, že jedině takový dodavatel má možnosti odpovídající předmětu veřejné zakázky v poptávaném rozsahu, kvalitě a složitosti. V nyní šetřeném případě zadavatel ani neargumentoval (dále blíže neodůvodněnou) potřebou velkého poskytovatele jako v případě odkazovaném a veškeré své požadavky náležitě odůvodnil.

69.         V odkazovaném rozhodnutí Úřad uvedl, že ve vztahu k požadavkům zadavatele na předložení seznamu významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení je nutné uvést, že nakládání s komunálním odpadem je standardní činností, jež musí jednotlivé obce zabezpečovat, pročež není důvod předpokládat významná specifika v předmětu plnění veřejné zakázky tak, aby bylo nutné omezit soutěž na dodavatele s celorepublikovou působností a naopak v podstatě znemožnit účast lokálním dodavatelům. Dle webu Českého statistického úřadu (www.czso.cz) je v České republice celkem 6253 obcí (přičemž lze předpokládat, že ve všech je nutno zajišťovat nakládání s komunálním odpadem). Naproti tomu provoz sběrných dvorů lze považovat za činnost méně častou, neboť sběrných dvorů je v České republice (dle informací z webových stránek https://www.sberne-dvory.cz/) aktuálně pouze 1215. Jinými slovy, nakládání s komunálním odpadem je nutno řešit v 6253 obcích (tedy 6253-krát), zatímco provoz sběrného dvora je v České republice nutno zabezpečit pouze 1215-krát (ačkoli mnohé menší obce jistě řeší nakládání s odpadem společně, je zřejmé, že nakládání s odpadem je poměrově běžnější činností než zajišťování činnosti sběrného dvora). Přestože tedy v odkazovaném případě šlo o „běžnější“ plnění (neboť sběrný dvůr se ani nenachází v každé obci), zadavatel ho byl ochoten zadat pouze dodavateli, který měl zkušenost s minimálně 4 nadlimitními zakázkami obdobného charakteru. Trh služeb s nakládáním s odpadem a se sběrnými dvory se tedy liší. K závěru o diskriminačnosti zadávacích podmínek veřejné zakázky tedy nelze dospět na základě prosté komparace nyní řešených zadávacích podmínek a zadávacích podmínek odkazovaného případu. Naopak je nutno zdůraznit, že v odkazovaném případě zadavatel, ačkoli poptával běžnější plnění, požadoval 4 nadlimitní reference, zatímco nyní zadavatel požaduje pouze 3 reference odpovídající veřejným zakázkám malého rozsahu. Je zřejmé, že 4 nadlimitní reference se prokazují obtížněji (resp. je méně pravděpodobné, že jimi nějaký dodavatel disponuje), než 3 reference o hodnotě 1 000 000 Kč.

70.         V odkazovaném případě šlo také o celou kombinaci veškerých požadavků zadavatele, která byla shledána neodůvodněná. V odkazovaném případě požadoval 4 reference v několika dalších kombinacích, v novém případě jen 3 reference. V odkazovaném případě se ani zadavatel „netajil“ tím, že jeho reference může splnit jen „velký“ poskytovatel a argumentoval jím požadovanou kapacitou a zkušenostmi, aniž by blíže odůvodnil, proč poskytovatel kapacitně navrhovateli obdobný kvalifikaci dostát najednou nemůže.

71.         Zadavatel si v nyní šetřené veřejné zakázce nastavil kvalifikační předpoklady určitým způsobem a nijak nezpochybňuje zkušenosti navrhovatele, avšak parametry, které nyní zadavatel požaduje, nebyly Úřadem shledány nepřiměřenými (byť mohou působit přísně, z hranic přiměřenosti nevybočují). Nadto dodávám, že navrhovatel se zadávacího řízení účastnil (kvůli přísnějším požadavkům zadavatele) prostřednictvím své mateřské společnosti, a nebyl tedy ze soutěže zcela vyloučen.

72.         Připomínám, že ke skutečnosti, že dodavatel, který má s obdobným plněním 20-leté zkušenosti, najednou požadavky nesplňuje, se Úřad vyjádřil, a to v bodu 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „zadavatel v nyní šetřeném případě zadává ‚novou‘ veřejnou zakázku, u níž je oprávněn stanovit požadavek na standard bezpečnosti a ochrany zdraví při práci adekvátní předmětu plnění a zohlednit tak své aktuální potřeby“ (pozn. – zvýraznění provedeno předsedou Úřadu), přičemž s tímto posouzením se i já ztotožňuji, neboť zadavatel není nijak vázán tím, jak postupoval v jiném zadávacím řízení v minulosti.

73.         V nyní šetřeném případě zadavatel (na rozdíl od případu odkazovaného) určitým způsobem odůvodnil, proč  nyní požaduje v kvalifikaci něco navíc, co v minulosti při výběru dodavatele nepožadoval. Jak Úřad odkázal v bodu 86 napadeného rozhodnutí, zadavatel uvedl, že by bylo s podivem, kdyby po dvaceti letech nezměnil své požadavky na kvalitu plnění, pokud mu to relevantní trh umožňuje. V bodu 130 napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel není povinen stanovovat stejná kritéria technické kvalifikace jako jiný zadavatel v jiném zadávacím řízení, je pouze povinen řídit se zákonem. Každá konkrétní zakázka je posuzována s ohledem na její konkrétní specifika a okolnosti případu. V bodu 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel je oprávněn stanovit požadavek na standard bezpečnosti a ochrany zdraví při práci adekvátní předmětu plnění a zohlednit tak své aktuální potřeby. Z uvedeného vyplývá, že Úřad v nyní šetřené věci posoudil správně, když aktuální požadavky shledal oprávněnými, neboť okolnosti posuzovaných případů jsou odlišné: jde o veřejné zakázky s odlišným předmětem plnění, zadavatel požadoval odlišný počet referencí podstatně různé velikosti, a i míra odůvodnění konkrétních požadavků zadavatele se v případech lišila. 

74.         V neposlední řadě je podstatnou okolností (zmiňovanou již výše) taktéž skutečnost, že zjištěný okruh potenciálních dodavatelů byl navíc dostatečný k zachování hospodářské soutěže o veřejnou zakázku.

75.         Z výše uvedených důvodů tedy považuji tuto námitku za nedůvodnou.

K námitce, že se Úřad dostatečně nevyjádřil ke všem navrhovatelem namítaným skutečnostem

76.         Navrhovatel namítá, že Úřad se nevyjádřil k některým námitkám navrhovatele, zejména k námitkám, že

• požadavky zadavatele jsou nepřiměřené, když ani navrhovatel, který služby obdobné předmětu veřejné zakázky plní pro zadavatele více než 20 let, kvalifikaci stanovenou zadavatelem nesplňuje,
• požadavky zadavatele bezdůvodně znemožňují samostatné podání nabídky,
• v novém rozhodnutí o odmítnutí námitek opět námitky nejsou řádně vypořádány.

77.         Ke skutečnosti, že navrhovatel, který služby obdobné předmětu veřejné zakázky plní pro zadavatele více než 20 let, kvalifikaci stanovenou zadavatelem nesplňuje, se Úřad vyjádřil v bodě 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl: „K vyjádření navrhovatele, že pro zadavatele provozoval sběrný dvůr téměř 20 let a vždy dbal na bezpečnost svých zaměstnanců, přičemž za celou tuto dobu nedocházelo k úrazům či ohrožení bezpečnosti zdraví při práci, Úřad uvádí, že zadavatel v nyní šetřeném případě zadává ‚novou‘ veřejnou zakázku, u níž je oprávněn stanovit požadavek na standard bezpečnosti a ochrany zdraví při práci adekvátní předmětu plnění a zohlednit tak své aktuální potřeby.“ Toto tvrzení Úřadu považuji za zcela správné a dostatečné, a není tedy pravdou, že by se Úřad k těmto námitkám nevyjádřil.

78.         K tvrzení, že požadavky zadavatele bezdůvodně znemožňují samostatné podání nabídky, se de facto Úřad vyjadřoval vždy, když se zabýval posuzováním oprávněnosti požadavků zadavatele. Ze závěru, že zadavatelem stanovené podmínky byly v souladu se zákonem, plyne i odpověď na tuto námitku – zadavatelovy požadavky byly oprávněné, a tedy i odůvodněné (resp. odůvodnil, že byly oprávněné) – nelze tedy dospět k závěru, že tyto bezdůvodně znemožňovaly samostatné podání nabídky. Pokud by totiž zadavatelovy požadavky splněny nebyly, zakázka by nemohla být plněna v jím požadované kvalitě. Jak jsem již uváděl výše, kritéria technické kvalifikace nemají být nastavena tak, aby byla snadno doložitelná každým dodavatelem, neboť potom by zcela postrádala svůj smysl, kterým je získat pro plnění veřejné zakázky pouze takového dodavatele, který ji bude schopen plnit, a to v požadované kvalitě a rozsahu. K rozsahu vypořádání argumentace navrhovatele předesílám, že vypořádání námitek navrhovatele bylo provedeno v duchu judikatury (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 25/2009 – 98 ze dne 25. 3. 2010 a č. j. 2 As 134/2011 – 200 ze dne 27. 8. 2013, nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 a sp. zn. IV. ÚS 493/06 ze dne 16. 5. 2007, rozsudky Evropského soudu pro lidská práva Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, ze dne 9. 12. 1994 a Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, ze dne 19. 4. 1994), dle které je na každé rozhodnutí nutno nahlížet jako na celek, a není-li konkrétní námitka vypořádána samostatně, ale je součástí širšího hodnocení posuzované problematiky, nelze takové rozhodnutí hodnotit jako nepřezkoumatelné (ačkoliv se uvedená judikatura vztahuje k přezkumu rozhodnutí správního soudu, lze obdobný princip analogicky použít i ve vztahu k vypořádání námitek správním orgánem). Byť se tedy Úřad nevyjádřil k tomuto argumentu navrhovatele samostatně, jeho posouzení vyplývalo z celkového posouzení věci. Pokud tedy navrhovatel uváděl v návrhu řadu námitek, z nichž některé spolu úzce souvisí, avšak nevnáší nové světlo do posuzované věci, když spíše dotváří danou argumentační rovinu, či případně nejsou ani relevantní pro posouzení té které předmětné otázky, je nadbytečné, aby se správní orgán jednotlivě s takovými námitkami podrobně vypořádával, pokud komplexně postihne gros správní argumentace. I tato námitka dle mého názoru pouze dotváří argumentační rovinu navrhovatele – když navrhovatel tvrdí, že požadavky zadavatele jsou diskriminační, že dodavatele nutí se za účelem podání nabídky sdružovat, nepřináší navrhovatel žádnou novou argumentaci, neboť tvrzené nucené sdružování může být jen důsledkem tvrzené neúměrné přísnosti zadavatelových požadavků.

79.         K námitce, že ani v novém rozhodnutí o odmítnutí námitek námitky nejsou řádně vypořádány, odkazuji na bod 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který dle mého názoru zcela jednoznačně potvrzuje, že nové rozhodnutí o námitkách bylo dostatečné: K vyjádření navrhovatele, že rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 2. 5. 2018 je z větší části totožné s rozhodnutím o námitkách ze dne 31. 1. 2018 s výjimkou odstavců »na konci části „Ad a) seznam významných služeb“«, Úřad odkazuje na své předchozí rozhodnutí vydané ve věci téže veřejné zakázky č. j. S0055/2018/VZ-10029/2018/513/SBa ze dne 5. 4. 2018, ve kterém bylo konstatováno, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách ze dne 31. 1. 2018 vůbec nevyjádřil k námitce navrhovatele, že jiní zadavatelé s počtem obyvatel i výrazně vyšším než zadavatel stanovují výrazně mírnější požadavky na předložení seznamu významných služeb, což bylo důvodem zrušení rozhodnutí o námitkách ze dne 31. 1. 2018 (k tomu blíže bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a právě uvedeného se týká navrhovatelem uváděná část rozhodnutí o námitkách ze dne 2. 5. 2018. S ohledem na tyto okolnosti není nelogické, že rozhodnutí ze dne 31. 1. 2018 a ze dne 2. 5. 2018 jsou totožná s výjimkou části, ve které zadavatel vypořádává námitku navrhovatele, že jiní zadavatelé s počtem obyvatel i výrazně vyšším než zadavatel stanovují výrazně mírnější požadavky na předložení seznamu významných služeb, neboť její nevypořádání bylo výše uvedeným rozhodnutím Úřadu zadavateli vytýkáno.“ (pozn.: zvýraznění provedeno předsedou Úřadu).Jak plyne z výše uvedených citací, odůvodnění rozhodnutí zadavatele o námitkách bylo ve všech ohledech dostatečné, nikoli pouze obecné a vágní, jak tvrdí navrhovatel, neboť své požadavky odůvodnil poměrně konkrétně.

80.         Pokud jde o údajnou, výše uvedenými problémy způsobenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, pak odkazuji na soudní judikaturu, kterou byla otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí opakovaně řešena, například KS ve svém rozsudku č. j. 30 Af 102/2013 - 165 ze dne 10. 12. 2015 mimo jiné konstatoval: „Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem a kdo byl rozhodnutím zavázán, apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů pak soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými okolnostmi a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí.“ Zde citovaný soudní závěr je plně aplikovatelný i na napadené rozhodnutí, které shledávám plně přezkoumatelným, neboť je postaveno na zákonných ustanoveních, obsahuje důkazy pro podporu tvrzených skutečností a úvahy Úřadu v něm obsažené jsou zcela zřejmé, logické a konzistentní. O napadeném rozhodnutí nelze v žádném případě říci, že by z výroku nebylo možno zjistit, jak bylo rozhodnuto, že je výrok vnitřně rozporný, případně že by mělo jakoukoli z výše popsaných vad. Domnívám se tedy, že o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nic nesvědčí.

81.         Z výše uvedených důvodů tedy považuji tyto námitky za nedůvodné.

82.         Závěrem dodávám, že ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal i zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Dospěl jsem přitom k závěru, že Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a dostatečně odůvodnil jejich použití.

VIII.      Závěr

83.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

84.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Nehlsen Třinec, s.r.o., Jablunkovská 392, 739 61 Třinec – Staré Město

2.             Mgr. Bc. Milan Konečný, K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy