číslo jednací: R0095/2016/VZ-35052/2016/323/KKř

V řízení o rozkladu ze dne 14. 3. 2016, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 21. 3. 2016, jejž podal zadavatel –

• Úrazová nemocnice v Brně, IČO 00209813, se sídlem Ponávka 6, 602 00 Brno, 

proti výroku II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 3. 2016, č. j. ÚOHS-S0012/2016/VZ-08549/2016/553/KLi, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem při uzavření dodatku č. 9 ze dne 10. 2. 2012 ke Smlouvě o dílo ze dne 5. 11. 1993, kterou zadavatel uzavřel s dodavatelem CHRIŠTOF, spol. s r.o., IČO 42660351, se sídlem Sportovní 39/3, 682 01 Vyškov,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0012/2016/VZ-08549/2016/553/KLi ze dne 3. 3. 2016

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úrazová nemocnice v Brně, IČO 00209813, se sídlem Ponávka 6, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“), uzavřela dne 10. 2. 2016 dodatek č. 9 (dále jen „dodatek č. 9“) ke Smlouvě o dílo ze dne 5. 11. 1993 (dále jen „smlouva“), kterou zadavatel uzavřel s dodavatelem CHRIŠTOF, spol. s r.o., IČO 42660351, se sídlem Sportovní 39/3, 682 01 Vyškov (dále jen „dodavatel“).

2.             Dodatek č. 9 s účinností od 1. 2. 2012 rozšiřuje oproti smlouvě služby poskytované dodavatelem zadavateli, a to o služby komplexního servisu a pronájem zdravotnického prádla. Dále si pak smluvní strany sjednaly, že znění dodatku č. 9 plně nahrazuje smlouvu.

3.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, získal pochybnost o tom, zda zadavatel neporušil svým postupem zákon, a proto zahájil dne 12. 1. 2016 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem.

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0012/2016/VZ-08549/2016/553/KLi ze dne 3. 3. 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. konstatoval spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem tím, že tento při sjednání dodatku č. 9 ke smlouvě uzavřené s dodavatelem nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 1 zákona, jelikož se svým obsahem jednalo o novou veřejnou zakázku, a zadavatel před jeho uzavřením nesplnil povinnost zadat veřejnou zakázku v některém ze zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 1 zákona, přičemž svým postupem mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť uzavření dodatku č. 9 nepředcházelo zadávací řízení podle zákona. Výrokem II. byla zadavateli uložena za spáchání shora uvedeného správního deliktu pokuta ve výši 100.000 Kč.

5.             V napadeném rozhodnutí se Úřad nejdříve obecně vyjádřil k otázce významu zadávacího řízení a smyslu zákona. Následně Úřad porovnal původní text smlouvy ve znění dodatků č. 1 až 8 vůči dodatku č. 9, když shledal, že ke změně konceptu poskytovaného plnění došlo právě uzavřením dodatku č. 9. Úřad dovodil, že původní rozsah sjednaného závazku spočívající výhradně v praní prádla a chemickém čištění textilií zadavatele byl zcela nahrazen závazkem k zajištění komplexního servisu prádla, který mimo praní a chemické čištění zahrnoval i žehlení, opravy, výměnu opotřebovaného prádla za nové, transport čistého i použitého prádla, přičemž vedle toho byl dále sjednán pronájem a komplexní servis systémového prádla. Zadavatel tedy dle Úřadu uzavřením dodatku č. 9 fakticky uzavřel novou smlouvu na veřejnou zakázku, a to aniž by splnil povinnost zadat takovou veřejnou zakázku v některém ze zadávacích řízení jmenovaných v § 21 odst. 1 zákona, přičemž svým postupem nepochybně mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a to tím spíše, když zadavatel oslovil toliko původního dodavatele služeb.

6.             Uloženou pokutu Úřad odůvodnil tak, že při stanovení výše sankce za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem vzal v úvahu závažnost správního deliktu, zejména způsob jeho spáchání a jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. Z hlediska způsobu spáchání správního deliktu Úřad přihlédl zejména k tomu, že v důsledku nezákonného jednání zadavatele bylo podstatným způsobem narušeno konkurenční prostředí, pročež lze o tomto deliktu hovořit jako o deliktu závažného charakteru. Následkem postupu zadavatele, který se sám připravil o možnost získat výhodnější nabídku, bylo dle závěru Úřadu vyloučení jakéhokoliv soutěžního prostředí a zvýhodnění dodavatele oproti jiným potenciálním dodavatelům. Stran polehčujících okolností Úřad zohlednil skutečnost, že zadavatel zahájil zadávací řízení na totožný předmět plnění, který byl specifikován dodatkem č. 9, což značí, že se zadavatel pokusil zmírnit následky vzniklé uzavřením dodatku č. 9. Úřad při stanovení výše pokuty v souvislosti se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 62 Af 123/2013, zohlednil rovněž skutečnost, že od spáchání správního deliktu uplynula poměrně dlouhá doba. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti v souvislosti se spácháním správního deliktu nebyly Úřadem shledány. Při stanovení výše pokuty Úřad přihlédl, vedle obsahu obou obecných funkcí právní odpovědnosti (tj. represivní a preventivní), také k ekonomické situaci zadavatele, když uložená pokuta ve výši 100.000 Kč není, s ohledem na fakt, že zadavatel hospodařil s výnosy ve výši 417.069.036 Kč, likvidační.

III.           Námitky rozkladu

7.             Dne 21. 3. 2016 obdržel Úřad rozklad zadavatele ze dne 14. 3. 2016. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 4. 3. 2016. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

8.             Zadavatel podává rozklad jen do výroku II. napadeného rozhodnutí, přičemž jej odůvodňuje kritickou finanční situací, která by měla být při výměře pokuty zohledněna. Stejně tak zadavatel žádá, aby byl pro něj příznivěji zohledněn i fakt, že od spáchání správního deliktu uplynula výrazně dlouhá doba, tj. více než 4 roky, a že přijal okamžité opatření k nápravě spočívající v podobě přípravy zadávacího řízení na veřejnou zakázku totožného předmětu.

9.             K tomu zadavatel uvedl, že pokuta ve výši 100.000 Kč by jej výrazně a nepříznivě hospodářsky zasáhla.

Závěr rozkladu

10.         S ohledem na skutečnosti uváděné v rozkladu zadavatel navrhuje zrušit výrok II. napadeného rozhodnutí nebo alespoň přiměřeně snížit uloženou pokutu.

IV.          Řízení o rozkladu

11.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

K rozsahu přezkumu v řízení o rozkladu

12.         Rozklad zadavatele směřuje pouze do výroku II. napadeného rozhodnutí a jeho výrok I. nebyl rozkladem zadavatele napaden. Dle § 82 odst. 3 správního řádu v případě, že odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Uvedené ustanovení se dle § 152 odst. 4 správního řádu použije i na řízení o rozkladu, nevylučuje-li to povaha věci.

13.         Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že  zadavatel nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 1 zákona. Výrokem II. napadeného rozhodnutí, který je napaden rozkladem zadavatele, Úřad zadavateli uložil za spáchání správního deliktu pokutu ve výši 100.000 Kč.

14.         Přestože výrok o uložení pokuty za spáchání správního deliktu zadavatele neobstojí bez výroku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, který je výsledkem úvah o dodržení postupu stanoveného zákonem pro zadávání veřejné zakázky zadavatelem a následné uložení pokuty, je zřejmé, že výrok podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona samostatně obstojí. Výrok I. tedy není závislý na výroku II. a z tohoto pohledu s ním tak netvoří nedílný celek. Naplněna je i další podmínka § 82 odst. 3 správního řádu, neboť tím, že nenapadený výrok napadeného rozhodnutí nabude samostatně právní moci, nemůže vzniknout újma některému z účastníků správního řízení, když výrokem I. napadeného bylo konstatováno nedodržení zákona zadavatelem, přičemž zadavatel proti tomuto výroku napadeného rozhodnutí rozkladem nebrojil a zároveň výslovně uznal své pochybení.

15.         Na základě uvedeného konstatuji, že napadené rozhodnutí, které bylo zadavateli doručeno dne 4. 3. 2016, ve výroku I. nebylo v zákonné lhůtě napadeno rozkladem. Za splnění podmínek stanovených v § 82 odst. 3 správního řádu tedy výrok I. napadeného rozhodnutí nabyl dne 22. 3. 2016 samostatně právní moci a přezkum napadeného rozhodnutí v rámci řízení o rozkladu je tedy v této části vyloučen.

V.            K námitkám rozkladu

16.         Dříve než se dostanu k vypořádání rozkladových námitek, považuji za vhodné se nejprve vyjádřit k postavení zadavatele. Z informací uveřejněných v obchodním rejstříku vyplývá, že zadavatel je příspěvkovou organizací statutárního města Brna, tedy veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona.

17.         Zadavatel podaným rozkladem napadal pouze výrok II. napadeného rozhodnutí, kterým Úřad rozhodl o výši uložené pokuty za spáchaný správní delikt. Zadavatel tedy v podaném rozkladu vznášel námitky pouze proti výši uložené pokuty, když má za to, že byly splněny podmínky pro to, aby Úřad od uložení pokuty zcela upustil, případně žádá, aby ve světle rozkladových námitek došlo alespoň k přiměřenému snížení uložené pokuty.

18.         K tomu mohu uvést následující. Podle ustanovení § 121 odst. 2 zákona platí, že je Úřad při určení výše výměry pokuty za spáchaný správní delikt povinen přihlédnout k závažnosti deliktu, jeho následkům a okolnostem, za kterých byl zadavatelem spáchán. To tedy, jinými slovy řečeno, znamená, že do úvahy Úřadu ohledně výše ukládané pokuty za konkrétní deliktní jednání se musí vždy promítnout závažnost spáchaného správního deliktu, která je určena zejména způsobem jeho spáchání, jeho následky a okolnostmi, za nichž došlo k jeho spáchání. Především s přihlédnutím k těmto kritériím Úřad uvažuje o výši peněžité pokuty, kterou lze zadavateli v rozmezí určeném podle § 120 odst. 1 zákona uložit. Úřad však vedle toho přihlíží také k ekonomické situaci zadavatele, a to rovněž při zohlednění své rozhodovací praxe, přičemž dbá na to, aby uložená pokuta plnila obě funkce právní odpovědnosti, tedy funkci preventivní a represivní.

19.         Úřad zdůvodnil výši uložené sankce v bodě 68. až 81. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde nejdříve obecně uvedl, na základě čeho (jakých ustanovení zákona) a za co je zadavateli peněžitá pokuta ukládána. Následně Úřad jasným, dostatečně podrobným a přezkoumatelným způsobem uvedl, co vzal při posuzování výše ukládané sankce v úvahu. S ohledem na jeho závěry mohu konstatovat, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí ve výroku II. jsem neshledal důvody pro to, aby bylo požadavkům zadavatele vyhověno.

20.         Zadavatel je toho názoru, že výše uložené pokuty je nepřiměřeně vysoká a že jej s ohledem na stávající ekonomickou situaci výrazně a nepříznivě hospodářsky zasáhne. K této námitce konstatuji, že se jedná o relativní pojem, kdy přiměřenost sankce je vnímána každým subjektem individuálně. Sankce by vždy měla mít dopad do majetkové sféry subjektu, jemuž je ukládána, což odráží samotný smysl ukládané sankce. V daném případě jsem přezkoumal, zda Úřad při správním uvážení aplikovaném při ukládání pokuty postupoval v mezích zákona a dospěl jsem k závěru, že Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, zadavatel při sjednání dodatku č. 9 ke smlouvě uzavřené s dodavatelem nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 1 zákona, jelikož se svým obsahem jednalo o novou veřejnou zakázku, a zadavatel před jeho uzavřením nesplnil povinnost zadat veřejnou zakázku v některém ze zadávacích řízení, čímž mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Za toto pochybení mu byla uložena pokuta na samé dolní hranici možné výše, když s ohledem na to, že smlouva ve znění dodatku č. 9 byla uzavřena na dobu neurčitou a pro účely placení a fakturace byly v dodatku č. 9 použity jednotkové ceny, nebylo možné zjistit celkovou cenu veřejné zakázky, činila horní hranice možné pokuty 10.000.000 Kč, zatímco výše uložené pokuty toliko 100.000 Kč. Výši peněžité sankce jsem tedy shledal jako přiměřenou všem okolnostem případu, neboť nezákonné omezení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno, je jedním z nejzávažnějších porušení zákona.

21.         V této souvislosti zdůrazňuji, že rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda, a jakým způsobem byla tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz např. rozsudek NSS č. j. 8 As 5/2005 – 53 ze dne 29. 6. 2005). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje, jelikož Úřad nejen že zohlednil kritéria, v jejichž světle se dle § 121 odst. 2 zákona posuzuje závažnost správního deliktu, ale přihlédl také k samotné ekonomické situaci zadavatele.

22.         Úřad zohlednil jak způsob spáchání správního deliktu, kterýžto je svou povahou jedním z nejzávažnějších deliktů vůbec, když ve svém důsledku podstatným způsobem narušuje konkurenční prostředí, tak následky takového postupu, spočívající ve zvýhodnění dodavatele oproti jiným potenciálním dodavatelům, a stejně tak okolnosti, za nichž byl delikt spáchán. Těmito okolnostmi je pak skutečnost, že od spáchání správního deliktu uplynuly více než 4 roky a dále že se zadavatel sám snažil zmírnit následky, které vznikly uzavřením dodatku č. 9, a to když dne 26. 1. 2016 odesláním formuláře Oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. zakázky 527974 zahájil zadávací řízení k veřejné zakázce s názvem „Komplexní servis zdravotnického prádla pro ÚN v Brně“, jejímž předmětem je dle bodu II.1.5.) tohoto oznámení zajištění komplexního servisu prádla pro zadavatele a praní a chemické čištění prádla ve vlastnictví objednatele, tedy plnění totožné s plněním na základě dodatku č. 9. Právě jmenované polehčující okolnosti Úřad v napadeném rozhodnutí zohlednil, a to dle mého názoru dostatečně. Nedomnívám se, že by zde měl být prostor pro jejich nové vyhodnocení, jak v rozkladu navrhuje zadavatel. Je třeba mít na paměti, že i když od spáchání správního deliktu uběhla poměrně dlouhá doba, není to důvodem pro to, aby byla sankce zcela minimalizována, neboť stále platí, že jde toliko o jeden z korektivů ovlivňujících úvahy Úřadu ohledně výše ukládané pokuty. S uvedeným do jisté míry souvisí i otázka odpovědnosti zadavatele za správní delikty ve smyslu ustanovení § 121 odst. 3 zákona, které hovoří o zániku odpovědnosti právnické osoby za deliktní jednání, pokud o něm Úřad nezahájí řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději pak do 5 let, kdy k němu došlo. Pokud tedy zákonodárce stanovil objektivní lhůtu pěti let od spáchání správního deliktu, v níž je možno zadavatele za delikt potrestat, pak je třeba říci, že doba 4 let ještě není natolik dlouhá, aby došlo důsledkem prodlevy mezi porušením právní povinnosti a sankcí ke zmaření účelu trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.

23.         Stran tvrzení, že zadavatel přijal okamžité opatření k nápravě spočívající v podobě přípravy zadávacího řízení na veřejnou zakázku totožného předmětu, mohu uvést, že s předmětným opatřením zadavatel započal až po zahájení správního řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tedy až po dni 12. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že dodatek č. 9 nabyl účinnosti dne 1. 2. 2012, nelze hovořit o okamžitém zjednání nápravy, nýbrž toliko o dodatečné a „dobrovolné“ snaze zadavatele zmírnit závadný stav tím, že do budoucna tento zajistí předmětné služby prostřednictvím smlouvy uzavřené na základě zadávacího řízení provedeného v souladu se zákonem v některém z druhů zadávacích řízení jmenovaných v § 21 odst. 1 zákona. Tím však v žádném případě nechci snižovat vůli či snahu zadavatele, i přes platnost a účinnost dodatku č. 9, zajistit komplexní servis zdravotnického prádla v rámci nové zakázky zadané dle zákona, avšak nelze na tuto okolnost nahlížet jako na zcela narovnávající původní závažné pochybení zadavatele, neboť k němu jednoznačně došlo tak, jak dovodil Úřad v napadeném rozhodnutí.

24.         Co se týče majetkové situace zadavatele, mohu nejdříve obecně uvést, že sankci za spáchání správního deliktu lze chápat jako právní následek porušení zákona, který pro pachatele znamená určitou majetkovou újmu nebo omezení jeho práva. Účelem jejího ukládání je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání. Sankce má tak působit výchovně a preventivně, má však i reparační charakter, neboť do určité míry napravuje následek porušení právní povinnosti. Domnívám se, že výše uložené pokuty splňuje obě tyto funkce. Zároveň mám za to, že represivní funkce, tedy postih za porušení zákonem stanovené povinnosti, byla uplatněna přiměřeně, když při maximální možné pokutě 10.000.000 Kč byla tato uložena při spodní hranici možné výše.

25.         K výše uvedenému odkazuji též na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 14/2013 ze dne 23. 10. 2014, kde je uvedeno, že „[s]oud zde považuje za nutné zdůraznit též funkci postihu; konkrétní forma postihu (pokuta) a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí žalobci, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v žalobcově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro žalobce likvidačním. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal.“

26.         Nedomnívám se však, že by pokuta uložená zadavateli za shora popsaný správní delikt měla být likvidační, a to i přes namítanou kritickou finanční situaci zadavatele. Z výroční zprávy za rok 2014 sice vyplývá, že výsledek hospodaření zadavatele dosahuje záporných čísel (tj. při porovnání výkazu výnosů a nákladů zadavatele činí hospodářský výsledek po zdanění – 8.287.380 Kč), avšak nelze souhlasit s tvrzením zadavatele, že povinnost uhradit pokutu ve výši 100.000 Kč, jenž je jen zlomkem vykazovaných záporných hospodářských výsledků, by měla zásadní negativní dopady na hospodaření zadavatele. Pouhé zjištění, že se zadavatel nachází v nepříznivé nebo ztrátové finanční situaci nepostačí k rozhodnutí o snížení pokuty za situace, že pokuta uložená v předmětné výši evidentně a zcela jistě nepovede k nezvratnému ohrožení ekonomické „životaschopnosti“ zadavatele.

27.         Nadto dle výroční zprávy zadavatele za rok 2014 za finančním propadem stojí restriktivní (úhradová) vyhláška č. 475/2012 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2013. Tento typ vyhlášky vydává Ministerstvo zdravotnictví podle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to vždy na následující kalendářní rok dohodou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Z toho tedy vyplývá, že nepříznivá situace (dle vlastních slov zadavatele ve výroční zprávě za rok 2014) zapříčiněná úhradovou vyhláškou pro rok 2013, může být pro tento důvod, s ohledem na aktuální či „nadcházející“ legislativu, v budoucnu překonána.

28.         Úřad, stejně jako nyní já, posuzoval ekonomickou situaci zadavatele podle tehdy poslední zveřejněné výroční zprávy na stránkách zadavatele. V průběhu řízení o rozkladu však došlo ke zveřejnění výroční zprávy za rok 2015 na internetových stránkách zadavatele, z níž vyplývá, že nedošlo ke zlepšení finanční situace zadavatele, naopak při porovnání výkazu výnosů a nákladů zadavatele činí hospodářský výsledek po zdanění – 48.084.452 Kč. Avšak i přesto je třeba zopakovat, že uložená pokuta (na samé dolní hranici zákonné sazby) nemůže mít zásadní negativní dopady na hospodaření zadavatele, neboť tvoří v porovnání se ztrátou zadavatele za rok 2015 de facto zanedbatelnou částku, zcela jistě zásadním způsobem nezhoršující ekonomickou situaci zadavatele.

29.         V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že likvidační výši pokuty nelze dovozovat pouze ze subjektivně chápané špatné finanční situace. „Samotný záporný výsledek hospodaření však není překážkou pro uložení pokuty a neznamená ani, že uložená pokuta je likvidační“, jak opakovaně dovodil Nejvyšší správní soud příkladmo v rozsudku č. j. 4 As 53/2015 – 26 ze dne 18. 6. 2015, kde zároveň dodal, „že je třeba hodnotit celkovou situaci stěžovatelky jakožto podnikající právnické osoby (její celkový příjem a hmotný majetek)“. Byť se citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vztahuje k podnikatelskému subjektu, je přiléhavé obdobné závěry aplikovat též na zadavatele, jakožto příspěvkovou organizaci statutárního města Brna, které je zřizovatelem zadavatele a tedy ze svého rozpočtu (vedle vlastních výnosů zadavatele z jeho hlavní činnosti) poskytuje zadavateli příspěvek na provoz. Povinností zadavatele, který je právnickou osobou veřejného práva zřízenou k plnění úkolů ve veřejném zájmu, není a priori tvorba zisku, nýbrž poskytování služeb či činností, za jejichž účelem byl zřízen. Proto ve svém výsledku mohou být finanční dopady uložené pokuty na zadavatele de facto „mírnější“, než na podnikající právnickou, popřípadě podnikající fyzickou osobu, u níž i přesto bylo dovozeno výše citované. Nahlíženo na danou věc touto optikou, mám za odůvodněné, proč je třeba i v tomto případě aplikovat závěry Nejvyššího správního soudu, tedy že překážkou uložení pokuty v odpovídající výši není sám o sobě záporný výsledek hospodaření, ani že taková pokuta může představovat faktický likvidační zásah ze strany orgánu dohledu.

30.         I přesto, že je dle výroční zprávy za rok 2015 pokles výnosů za poskytovanou zdravotní péči dlouhodobý trend, je třeba říci, že stanovená pokuta představuje pouze marginální část z možných výnosů zadavatele, to znamená, že není bezúčelnou (tj. směřující pouze k úhradě uložené pokuty po značné časové období – k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2008 – 133 ze dne 20. 4. 2010), a to tím spíše, když je provoz u zadavatele z velké části financován z rozpočtu jeho zřizovatele, popřípadě z jiných veřejných finančních zdrojů. S ohledem na výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého hospodaření disponuje, jsem toho názoru, že uložená pokuta nepředstavuje takový zásah do majetkové základny zadavatele, jež by měl likvidační charakter.

31.         Po přezkoumání správnosti napadeného rozhodnutí ve výroku II. jsem tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí zcela srozumitelně a správně uvedl, z čeho při stanovení výše pokuty vycházel, přičemž nepřekročil meze správního uvážení, které mu náleží. S ohledem na výši uložené pokuty poukazuji zejména na skutečnost, že Úřad mohl za spáchaný správní delikt zadavateli uložit pokutu až do výše 10.000.000 Kč, když v daném případě uložil pokutu ve výši 100.000 Kč, což vyjádřeno v procentech představuje pouhé 1 % z maximální možné sankce. Mám tedy za to, že Úřad s ohledem na § 120 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s § 121 odst. 2 zákona stanovil výši pokuty zcela v souladu se zákonem. Za takového stavu jsem neshledal důvody pro změnu napadeného rozhodnutí Úřadu ve výroku, kterým za spáchaný správní delikt byla uložena pokuta. 

32.         V daném případě jsem z hlediska námitek obsažených v rozkladu zadavatele přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve výroku II. i zákonnost postupu Úřadu a jeho věcnou správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným.

Závěr

33.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

34.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

Úrazová nemocnice v Brně, Ponávka 6, 602 00 Brno

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy