číslo jednací: R320/2013/VZ-12174/2014/310/MMl

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 30. 9. 2013, doručeném dne 1. 10. 2013 Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném zadavatelem -

 

• Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci 56, 145 05 Praha,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S129/2013/VZ-17601/2013/522/PLy ze dne 13. 9. 2013, ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem zadáním veřejné zakázky „Sil. I/48 Chotěbuz“ v jednacím řízení bez uveřejnění podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona, a to na základě písemné výzvy k jednání ze dne 19. 9. 2011,

 

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S129/2013/VZ-17601/2013/522/PLy ze dne 13. 9. 2013,

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 19. 4. 2013 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem – Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci 56, 145 05 Praha (dále jen „zadavatel“) zadáním veřejné zakázky „Sil. I/48 Chotěbuz“ (dále jen „veřejná zakázka“) v jednacím řízení bez uveřejnění podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona, a to na základě písemné výzvy k jednání ze dne 19. 9. 2011.

2. Úřad si na základě podnětu vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce. Předmětem veřejné zakázky bylo provedení oprav živičné vozovky na silnici I/48 Chotěbuz v km 71,550 – 73,400. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 76 285 414,80 Kč bez DPH. Byly podány celkem tři nabídky. Na základě provedeného hodnocení zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky uchazeče Sdružení „I/48 – Chotěbuz“ (vedoucí sdružení: SWIETELSKY stavební s.r.o., IČ 48035299, člen sdružení SILNICE.CZ s.r.o., IČ 26777005) (dále jen „vybraný uchazeč“), se kterým dne 6. 10. 2011 uzavřel smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky se smluvní cenou ve výši 76 220 753,28 Kč bez DPH.

3. Úřad získal při posuzování postupu zadavatele pochybnosti o tom, zda byly splněny všechny podmínky použití jednacího řízení bez uveřejnění podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona.

II. Napadené rozhodnutí

4. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 13. 9. 2013 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S129/2013/VZ-17601/2013/522/PLy (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve kterém konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nezvolil příslušné zadávací řízení podle ustanovení § 21 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Zadavateli za výše specifikovaný delikt byla uložena pokuta ve výši 500 000 Kč.

5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad v obecné rovině konstatoval, že jednací řízení bez uveřejnění je typem zadávacího řízení, v němž zadavatel vyzývá k jednání jednoho zájemce nebo omezený okruh zájemců. Z obecného hlediska je použití jednacího řízení bez uveřejnění vázáno na splnění omezujících podmínek, aby tohoto typu zadávacího řízení nebylo zneužíváno. Zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění je možné použít v tom případě, kdy uspokojení potřeby zadavatele není nebo nebylo možné dosáhnout v „klasickém“ zadávacím řízení, tj. soutěží o zakázku. Zadavatel se může obrátit na jednoho nebo více vybraných zájemců, s nimiž bude vyjednávat smluvní podmínky, aniž by tento záměr musel předem uveřejnit, pouze za podmínek uvedených v ust. § 23 zákona. V šetřeném případě směřuje argumentace zadavatele k použití § 23 odst. 4 písm. b) zákona, tj. ke krajně naléhavému případu, kdy z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

6. K zadavatelem předloženým důkazům Úřad pro úplnost konstatuje, že prokázání odůvodněnosti použití jednacího řízení bez uveřejnění je na zadavateli, který však ani po opakovaných a konkrétních žádostech Úřadu, nebyl schopen tuto odůvodněnost relevantně prokázat. Jak vyplývá z dokumentace a vyjádření zadavatele, zadáváním veřejné zakázky se zadavatel zabýval již minimálně od dubna roku 2011, přičemž smlouvu o dílo pak zadavatel uzavřel dne 6. 10. 2011, tedy až po více než 6 měsících. Z podkladů doručených Úřadu nevyplynul žádný objektivní důvod, pro který muselo dojít k takové časové prodlevě. Přestože zadavatel argumentoval finančními důvody, tato skutečnost nebyla prokázána, a proto nelze dojít k jinému závěru, než že tento časový odstup zapříčinil zadavatel sám, přičemž další jiná omezení plynoucí z vnitřní rozhodovací organizační struktury zadavatele taktéž nemohou obstát jako důvod pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Z výše uvedeného důvodu proto nelze přisvědčit zadavatelově argumentaci, že situace, ve které se ocitl při zadávání předmětné veřejné zakázky, byla nepředvídatelná.

7. S problematikou financování veřejné zakázky souvisí tvrzení zadavatele, že je nucen se řídit směrnicí GŘ č.5/2011. Úřad však po prostudování této směrnice došel k závěru, že neobsahuje ustanovení o vztahu mezi čerpáním prostředků ze státního rozpočtu a zadáváním veřejných zakázek, a proto Úřad konstatoval, že námitky zadavatele o nemožnosti realizace předmětné veřejné zakázky právě s ohledem na znění této směrnice, nelze brát jako důvodné. Úřad proto uzavřel, že i když se zadavatel snaží podmínku krajní naléhavosti, nutnou pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, prokázat ze skutečnosti, že již v období březen-duben roku 2011 žádal o finanční prostředky na předmětnou veřejnou zakázku, avšak že bez jeho přičinění byly tyto prostředky vyhrazeny až v září téhož roku, nepodařilo se mu tvrzené skutečnosti spolehlivě prokázat a to ani poté, když si Úřad vyžádal konkrétní listiny, které by mohly dané skutečnosti potvrdit. Podmínka krajní naléhavosti pro jednací řízení bez uveřejnění, kterou zadavatel svým jednáním nezpůsobil, je dále podmíněna nepředvídatelností. K aspektu nepředvídatelnosti Úřad konstatoval, že sám zadavatel ve svém zdůvodnění uvedl, že se jednalo o škody, které se projevily už v zimě resp. lednu 2011, z čehož je patrné, že závadný stav komunikace byl dlouhodobějšího charakteru a nutnost oprav tak bylo možné předvídat. Tvrzení zadavatele, že zjištění havarijního stavu komunikace bylo nepředvídatelné, neboť před zimou 2010/2011 byly provedeny její opravy, je zcela irelevantní, neboť jak plyne z vyjádření zadavatele, o špatném stavu komunikace měl zadavatel informace z pravidelného monitoringu a dále také od občanů.

8. Co se týče uložené pokuty, Úřad vycházel z ceny veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, která činí podle uzavřené smlouvy 76 220 753,- Kč bez DPH. Horní hranice možné pokuty tedy činí 3 811 038,- Kč ve smyslu ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona. Úřad s přihlédnutím k okolnostem spáchání správního deliktu a k nutnosti naplnění sankčních účinků zadavateli uložil pokutu ve výši 500 000 Kč. Úřad vzal v potaz skutečnost, že zadavatel vyzval k účasti v zadávacím řízení tři uchazeče, čímž zachoval alespoň určitou míru soutěže. Tuto skutečnost Úřad posoudil jako polehčující okolnost a přihlédl k ní i při stanovení výše pokuty.

III. Námitky rozkladu

9. Uvedené rozhodnutí napadl zadavatel rozkladem ze dne 30. 9. 2013 doručeným v zákonné lhůtě Úřadu dne 1. 10. 2013. Zadavatel se neztotožňuje se zjištěními, závěry a argumenty Úřadu obsaženými v napadeném rozhodnutí a má za to, že při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, když použil jednací řízení bez uveřejnění, neboť se jednalo o krajně naléhavý případ, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a nemohl jej předvídat a z časových důvodů nebylo možné váhat se zadáním veřejné zakázky. Zadavatel má za to, že z předložených a doplněných důkazů jednoznačně vyplývá odůvodněnost zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Zadavatel dále uvádí, že teprve v červenci roku 2011 se mu podařilo uzavřít Dodatek č. 1/2011/3 ke Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2011 a o úpravě finančních vztahů pro mýtné ze dne 3. 2. 2011. Z dodatku je podle zadavatele patrné, že byl uzavřen na základě usnesení Výboru SFDI č. 846 ze dne 27. 6. 2011, kterým došlo k navýšení prostředků, které byl zadavatel oprávněn čerpat, přičemž oba dokumenty tvoří přílohu rozkladu. Zadavatel konstatuje, že nebylo možné zahájit zadávací řízení dříve, protože až do okamžiku provedení diagnostiky (15. 4. 2011) nebyl znám přesný rozsah oprav komunikace.

10. Zadavatel odmítá, že by se mu nepodařilo prokázat jeho postup v zadávacím řízení v období mezi dubnem roku 2011, kdy vložil požadavek na finanční prostředky do systému a zářím roku 2011 a rovněž, že by neprokázal, kdy a jak došlo ke změně částky. Zadavatel konstatuje, že nebyl schopen ovlivnit přidělení finančních prostředků ze státního rozpočtu a byl nucen vyčkat až do jejich přidělení (20. 9. 2011). Zadavatel v této souvislosti doplňuje export dat ze systému a také výtisk obrazu obrazovky se znázorněným otevřeným systémem, ze kterého byl export dat pořízen, jež tvoří rovněž přílohu rozkladu. Podle názoru zadavatele z těchto důkazů vyplývá, že prostředky na realizaci veřejné zakázky byly přiděleny tak, že nebylo možné zahájit zadávací řízení dříve.

11. Zadání podle zadavatele nebylo možné provést dříve, neboť nebylo zajištěno financování a nebylo to navíc možné ani z technického hlediska, neboť systém neumožňuje fakticky pokračovat v zadávání zakázky, pokud nejsou přiděleny finanční prostředky. Září roku 2011 byl tedy podle názoru zadavatele první časový okamžik, kdy mohl zahájit zadávací řízení. Vzhledem ke kritickému a neustále se zhoršujícímu stavu komunikace a riziku, že se opravu nepodaří realizovat za příhodných klimatických podmínek, tedy do zimy 2011/2012, se jednalo o zadání veřejné zakázky v krajně naléhavém případě, přičemž zadavatel má za to, že tento stav nikterak nezavinil.

Závěr rozkladu

12. Zadavatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí tak, že se daný správní delikt nestal a pokuta se neukládá.

IV. Řízení o rozkladu

13. Úřad neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

14. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

15. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S129/2013/VZ-17601/2013/522/PLy ze dne 13. 9. 2013, rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nezvolil příslušné zadávací řízení podle ustanovení § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku a zadavateli za výše specifikovaný delikt byla uložena pokuta ve výši 500 000 Kč, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

16. Předně konstatuji, že rozklad obsahuje převážně argumenty, které již byly vzneseny ve správním řízení prvního stupně, přičemž Úřad se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal v napadeném rozhodnutí. Rozklad tedy nepřináší žádnou novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci. Zadavatel ve svém rozkladu převážně popisuje skutkový stav a své postupy před zadáním veřejné zakázky a jeho námitky nesměřují vůči napadenému rozhodnutí jako takovému. Naprostá většina tvrzení zadavatele nesplňuje náležitosti odvolání podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu (jež se použije na základě ustanovení § 152 odst. 4 správního řádu i v případě rozkladu), neboť z nich není zřejmé, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

17. Podle ustanovení § 82 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Vzhledem k této koncentraci řízení zakotvené ve správním řádu, jsem k důkazům, jež zadavatel předložil spolu s rozkladem, respektive až po opětovných výzvách k jejich doplnění, a to k Dodatku č. 1/2011/3 ke Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2011 a o úpravě finančních vztahů pro mýtné ze dne 3. 2. 2011 a k usnesení Výboru SFDI č. 846 ze dne 27. 6. 3011, nepřihlížel, neboť tyto zadavatel mohl uplatnit již ve správním řízení v prvním stupni s ohledem na dobu jejich vzniku. Export dat ze systému a výtisk obrazu obrazovky se znázorněným otevřeným systémem, ze kterého byl export dat pořízen, jež rovněž byly přílohou rozkladu, měl Úřad k dispozici již před vydáním napadeného rozhodnutí.

18. Zároveň konstatuji, že jsem se ztotožnil se závěrem Úřadu, že se zadavateli nepodařilo prokázat jeho postup v zadávacím řízení v období dubna až září roku 2011. Nad rámec uvádím, že z dodatečně předložených dokumentů vyplývá, že k jistému navýšení rozpočtu na veřejnou zakázku došlo až dne 14. 7. 2011, stále však zůstává otázkou, z jakého důvodu zadavatel otálel se zahájením zadávacího řízení další dva měsíce. Tyto postupy zadavatele jsou však irelevantní. Zadavatel neprokázal splnění všech zákonných podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Zadavatel tvrdil existenci krajně naléhavého případu, avšak s vyhlášením zadávacího řízení značně otálel a to s odkazem na ekonomické důvody. Na tomto místě zdůrazňuji, že ekonomické důvody či vnitřní postupy zadavatele nemohou stačit jako důvod pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, neboť zákon stanoví důvody pro jeho použití taxativně a ekonomické důvody či s financováním spojené důvody na straně zadavatele těmito důvody nejsou. Veškerá argumentace zadavatele je postavena na nepřidělení finančních prostředků, avšak tato skutečnost je z pohledu zákona zcela irelevantní. Ekonomické důvody nelze zaměňovat s existencí krajně naléhavého případu. Zadavatel nijak neprokázal, že by byl v takové časové tísni, aby nemohl zadat veřejnou zakázku v řádném zadávacím řízení. Oprávněnost použití jednacího řízení bez uveřejnění tak zůstala zadavatelem neprokázána.

19. Ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona stanoví taxativně důvody, které musí být splněny kumulativně, aby bylo možno použít jednací řízení bez uveřejnění, a tyto důvody musí být provázány příčinnou souvislostí. Jedná se o krajně naléhavý případ, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat a z časových důvodů nelze zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Pokud není splněna byť jen jediná z podmínek, není možné tohoto druhu jednacího řízení využít. Zadavatel v takovém případě musí důvody zadání veřejné zakázky prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění nejen tvrdit, nýbrž musí být schopen existenci těchto důvodů také prokázat. V předmětném případě však zadavatel břemeno důkazní neunesl.

20. Zadavatel ve svém rozkladu připouští, že již v lednu roku 2011 byl obeznámen s prudce se zhoršujícím stavem komunikace. Zpráva o diagnostice komunikace byla předána zadavateli dne 15. 4. 2011, přičemž v této době zadavatel do systému zavedl požadavek na přidělení finančních prostředků ze státního rozpočtu. Zadavatel pak výzvou ze dne 19. 9. 2011 vyzval 3 dodavatele a s vybraným uchazečem dne 4. 10. 2011 uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Od doby, kdy se zadavatel dozvěděl o stavu komunikace do doby, kdy uzavřel smlouvu tak uplynulo zhruba devět měsíců. Z tohoto vyplývá, že zadavatel nezadával veřejnou zakázku bezprostředně po vzniku potřeby opravy komunikace.

21. Z výše uvedeného vyplývá, že pro použití jednacího řízení bez uveřejnění nebyla dodržena podmínka krajně naléhavého případu. Pokud by se totiž jednalo o krajně naléhavý případ, zadavatel by nemohl otálet se zadáním předmětné veřejné zakázky devět měsíců, potažmo od diagnostiky komunikace po uzavření smlouvy uplynulo šest měsíců. Jednací řízení bez uveřejnění je zadávacím řízením využitelným pro specifické případy, které vyžadují akutní řešení naléhavé situace (např. opravy či demolice po povodních či jiných přírodních katastrofách). Podstatný je faktický stav komunikace a zejména skutečnost, že zadavatel byl upozorněn v lednu roku 2011 na poškození komunikace, což nerozporuje, a veřejnou zakázku zadal až na podzim roku 2011. Toto prodlení tak nenaznačuje, že by se jednalo o krajně naléhavý případ, když tato tvrzená „krajní naléhavost“ trvala tři čtvrtě roku, než došlo k zadání veřejné zakázky.

22. K námitkám týkajícím se vnitřních postupů zadavatele konstatuji, že tyto nemohou mít vliv na splnění jeho povinností podle zákona, zároveň tyto vnitřní postupy zadavatele nemohou být důvodem pro použití jednacího řízení bez uveřejnění.

23. Co se týče podmínky, že z časových důvodů nebylo možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení, konstatuji, že zadavatel při svém postupu vůbec nezohlednil zákonem umožněné zkrácení lhůt při použití příslušného druhu zadávacího řízení. Jak zadavatel sám připustil, se stavem komunikace byl obeznámen již v lednu 2011 a diagnostika vypracována v dubnu 2011. Vzhledem k uvedenému a s ohledem na možnost zkrácení lhůt podle zákona (kdy se nezbytně nutné lhůty pohybují v řádech několika málo dní) jsem dospěl k závěru, že zadavatel mohl využít jiného druhu zadávacího řízení než jednacího řízení bez uveřejnění. Není tak splněna ani podmínka, kdy z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

24. Pro úplnost uvádím, že zadavatel rovněž nesplnil ani podmínku, že se jednalo o situaci objektivně nepředvídatelnou, neboť zadavateli musí být z jeho povinnosti, vyplývající mu ze zřizovací listiny (jak je Úřadu známo z jiných správních řízení), znám stav komunikací.  Jak sám zadavatel uvedl, jednalo se o škody, které se projevily už v zimě resp. lednu 2011, z čehož je patrné, že špatný stav komunikace byl dlouhodobějšího charakteru a nutnost oprav tak bylo možné předvídat, a to zejména s přihlédnutím k odborným a profesionálním zkušenostem zadavatele v příslušné oblasti.

25. Na tomto místě zdůrazňuji, že nesplnění byť jediné podmínky použití jednacího řízení bez uveřejnění, znemožňuje aplikaci tohoto druhu zadávacího řízení.

26. Použití jednacího řízení bez uveřejnění samo o sobě vylučuje soutěžní prostředí, tudíž tím, že jej zadavatel využil, aniž pro to byly splněny podmínky, když vyloučil možnost ucházet se o veřejnou zakázku více zájemcům, kteří by mohli nabídnout ekonomicky výhodnější nabídku, čímž by bylo učiněno zadost smyslu zákona. Smyslem zákona je zajištění rámce pro efektivní vynakládání finančních prostředků zadavatelů při pořizování dodávek, služeb a stavebních prací, čehož lze dosáhnout pouze v příslušném zadávacím řízení provedeném v souladu se zákonem, tedy postupem zajišťujícím nejvyšší míru konkurence, která je předpokladem pro získání co nejvýhodnějších podmínek pro zadavatele. V oznámení otevřeného, užšího nebo jednacího řízení s uveřejněním oznamuje zadavatel neomezenému počtu dodavatelů svůj úmysl zadat veřejnou zakázku v tomto zadávacím řízení. Vzhledem k tomu, že zadavatel použil k zadání veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění, v němž záměr zadavatele zadat veřejnou zakázku nepodléhá povinnosti zveřejnění, čímž způsobil, že se zadávacího řízení mohli zúčastnit pouze zadavatelem oslovení uchazeči, v tomto případě tři, mohl tento postup zadavatele podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť není vyloučeno, že o veřejnou zakázku takového rozsahu a významu, jako je tomu v šetřeném případě, by se ucházel větší počet zájemců, jež by mohli nabídnout výhodnější nabídky. Nelze tedy akceptovat omezování přístupu zájemců o veřejnou zakázku např. tím, že veřejná zakázka je zadána v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by bylo skutečně prokázáno, že k takovému postupu vedly zadavatele oprávněné důvody.

27. Použití výjimečného způsobu zadání veřejné zakázky, jednacího řízení bez uveřejnění, zákon spojuje se striktním splněním zákonných podmínek, kdy předmět veřejné zakázky není možné zadat v řádném, soutěži otevřeném, zadávacím řízení. Jednací řízení bez uveřejnění je mimořádným způsobem zadání veřejné zakázky, jehož použití jako výjimky z obvyklých způsobů zadání veřejných zakázek je nutno vykládat restriktivně. Zadavatel při rozhodování o takovém způsobu zadání veřejné zakázky musí vždy spolehlivě prokázat a doložit, že zákonné podmínky použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou objektivně splněny. To se však v tomto případě nestalo.

 

VI. Závěr

28. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

29. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 56, 145 05 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy