číslo jednací: R265/2012/VZ-4101/2013/310/MMl

 

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 14. 9. 2012 podaném zadavatelem -

 

· městem Unhošť, IČ 00235075, se sídlem Václavské náměstí 44, 273 51 Unhošť,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S567/2011/VZ-16533/2012/520/JHl ze dne 3. 9. 2012, ve věci možného spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem v souvislosti s veřejnou zakázkou „Kanalizace Unhošť – připojení Nouzov“, zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy ze dne 25. 2. 2010 a veřejnou zakázkou „Výdejna jídla v budově ZŠ Unhošť, Nám. T. G. Masaryka č. p. 70, poz. č. 83, k. ú. Unhošť“, zadávanou jako veřejná zakázka malého rozsahu na základě výzvy ze dne 7. 10. 2009,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

 

Výrok IV. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S567/2011/VZ-16533/2012/520/JHl ze dne 3. 9. 2012,

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 2. 12. 2011 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) a f) zákona, zadavatelem - městem Unhošť, IČ 00235075, se sídlem Václavské náměstí 44, 273 51 Unhošť (dále jen „zadavatel“) v souvislosti s veřejnou zakázkou „Kanalizace Unhošť – připojení Nouzov“ (dále jen „veřejná zakázka Kanalizace“) zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy ze dne 25. 2. 2010 zaslanou šesti zájemcům a veřejnou zakázkou „Výdejna jídla v budově ZŠ Unhošť, Nám. T. G. Masaryka č. p. 70, poz. č. 83, k. ú. Unhošť“ (dále jen „veřejná zakázka Výdejna jídla“) zadávanou jako veřejná zakázka malého rozsahu na základě výzvy ze dne 7. 10. 2009 zaslanou pěti zájemcům.

2. Na základě obdrženého podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele příslušnou dokumentaci o veřejné zakázce a stanovisko ke skutečnostem uvedeným v podnětu. Vzhledem k tomu, že z předložených materiálů získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, zahájil správní řízení z moci úřední. Za účastníka správního řízení Úřad označil zadavatele.

3. Zadavatel se k podkladům rozhodnutí vyjádřil dne 12. 12. 2011 a uvedl, že pro financování výstavby kanalizace Nouzov bylo nutno zajistit krytí vlastními prostředky, tj. i úvěrem, jehož maximální výše byla 23 mil. Kč. Finanční odbor města provedl poptávku na odhad výše úroků z tohoto možného úvěru, a na základě jeho zjištění dospěl zadavatel k maximální výši možných úroků ve výši do 5 mil. Kč. Na základě výše uvedeného zadavatel oslovil 6 bankovních ústavů, přičemž nabídku předložila pouze Česká spořitelna, a. s.. Po zjištění skutečnosti, že vítězná nabídka obsahuje částku přes 5 mil. Kč, zadavatel konstatoval, že čerpání úvěru nebude v absolutní výši a tím nepřekročí limit. Zadavatel dále uvedl, že u tohoto typu služeb je hodnota vysoutěžené nabídky ne zcela předvídatelná a lze ji dovozovat jen odhadem. K veřejné zakázce Výdejna jídla zadavatel uvedl, že v tomto zadávacím řízení došlo nepochybně k některým nedostatkům, když při přípravě výzvy nedodržel lhůtu 15 dnů. Zadavatel dále připomněl vadné pojmenování příslušného typu zadávacího řízení, když podle jeho názoru „odhadovaná cena v záhlaví výzvy deklarovala vyšší typ řízení a tudíž je patrno, že se jednalo o administrativní chybu, že nešlo v žádném případě o úmysl nějakým způsobem obejít či porušit zákon.“ Ke kompletnosti dokumentace o veřejné zakázce Výdejna jídla zadavatel uvedl, že výzva byla uveřejněna na Úřední desce. Zadavatel následně ve svém vyjádření ze dne 14. 8. 2012 uvedl, že vycházel ze tří základních důvodů, proč veřejnou zakázku Kanalizace zadal ve zjednodušeném podlimitním řízení. Za prvé se zadavatel se podle svého vyjádření poptal orientačně u dvou bank a plnění vycházelo pod 5 mil. Kč, za druhé provedl výpočet na daňovém programu od „Atlas conzulting Ostrava“ a podle tehdejších sazeb se do limitu vešel a za třetí těsně před zadavatelem podle jeho vyjádření totožnou částku na poskytnutí úvěru vysoutěžilo město Stochov na kanalizaci a zadavatel toto konzultoval a ověřil na městském úřadě města Stochov. Žádné podklady, které by doložily jeho tvrzení, však zadavatel ve lhůtě nepředložil.

II. Napadené rozhodnutí

4. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 3. 9. 2012 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S567/2011/VZ-16533/2012/520/JHl (dále jen „napadené rozhodnutí"), ve kterém konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 25 písm. a) zákona, jelikož veřejnou zakázku Kanalizace zadal ve zjednodušeném podlimitním řízení, ač pro to nebyly naplněny zákonem stanovené podmínky, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 15. 4. 2010 uzavřel s vybraným uchazečem Česká spořitelna, a. s. smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky. Dále se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona tím, že neuchoval úplnou dokumentaci o veřejné zakázce Kanalizace podle § 155 zákona a správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona stanovil lhůtu pro podání nabídek při zadávání veřejné zakázky Výdejna jídla kratší než 15 dnů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem ProjektBau cz, s. r. o. podle § 82 zákona. Za spáchání těchto správních deliktů byla zadavateli uložena pokuta ve výši 100 000 Kč.

5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že v dokumentaci o veřejné zakázce Kanalizace, předložené zadavatelem, ani na základě dodatečných žádostí zadavatel žádnými doklady nedoložil, jaké kroky určené zákonem podnikl ke stanovení předpokládané hodnoty. Zadavatelem tvrzené skutečnosti (ústní žádosti a konverzace) nelze považovat za zpětně přezkoumatelné zjištění předpokládané hodnoty veřejné zakázky Kanalizace, a tím pádem rozhodující údaje podle § 13 a násl. zákona. S ohledem na výši nabídkové ceny vybraného uchazeče (tedy nejnižší nabídkové ceny), která činila 5 449 815,64 Kč, a absenci způsobu určení předpokládané hodnoty (nedoložení příslušnými doklady) lze podle názoru Úřadu konstatovat, že předmětná veřejná zakázka byla zakázkou nadlimitní, a zadavatel tak nemohl použít zjednodušené podlimitní řízení jako druh zadávacího řízení. Zadavatel tedy měl zvolit jiný, k nadlimitní veřejné zakázce zákonem předpokládaný druh zadávacího řízení (otevřené zadávací řízení atd.). Výše uvedeným postupem došlo k možnému omezení přístupu potenciálních dodavatelů k veřejné zakázce Kanalizace, ať už z důvodu kratších lhůt platných pro zjednodušené podlimitní řízení, nebo z důvodu způsobu zveřejnění. Zveřejnění na úřední desce a současně obeslání minimálně pěti dodavatelů místo zveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách případně v Úředním věstníku Evropské unie po delší čas podstatně snižuje možnost dodavatelů seznámit se s předmětným zadávacím řízením a tedy reagovat na zveřejněné zadávací řízení, případně podání nabídky. 

6. Z předložené dokumentace o veřejné zakázce Kanalizace a vlastního zjištění Úřad zjistil, že dokumentace o veřejné zakázce není kompletní, a to ani po dodatečné výzvě k předložení těchto dokladů. Kromě již zmíněné absence dokladů týkajících se stanovení předpokládané hodnoty není součástí dokumentace o veřejné zakázce Kanalizace doklad o zveřejnění výzvy k podání nabídek podle § 38 odst. 2 zákona, doklad o písemném vyrozumění uchazečů (příp. uchazeče) podle § 71 odst. 5 zákona o termínu otevírání obálek s nabídkami, jelikož tato informace nebyla součástí zadávacích podmínek (výzvy k podání nabídky).

7. Z předložené dokumentace o veřejné zakázce Výdejna jídla Úřad zjistil, že zadavatel předmětnou veřejnou zakázku zadával na základě výzvy k podání nabídek (označené jako zakázka malého rozsahu) ze dne 7. 10. 2009. Ve výzvě je stanovena lhůta pro podání nabídek do 16. 10. 2009, tj. v celkové délce 9 dnů. Ve výzvě odeslané pěti zájemcům dne 8. 10. 2009 je uvedena předpokládaná hodnota této veřejné zakázky na stavební práce ve výši 8 000 000,- Kč bez DPH. Z protokolu o otevírání obálek a hodnocení ze dne 19. 10. 2009 vyplývá, že zadavatel obdržel nabídky pěti uchazečů. Zadavatel tak stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 15 dnů a porušil tímto povinnost, kterou mu explicitně ukládá ust. § 38 odst. 2 zákona, resp. § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona. Uvedené porušení zákona mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť zákonem stanovená minimální doba pro podání nabídky byla zkrácena o 6 dnů (z 15 možných), přičemž v této době mohl nabídku podat kterýkoliv další potenciální dodavatel, resp. v této době se o předmětné veřejné zakázce mohl kterýkoliv další potenciální dodavatel dozvědět, přičemž zadavatel uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky.

8. Jde-li o způsob spáchání správního deliktu a okolnosti, za nichž byl spáchán, přihlédl Úřad ke skutečnosti, že zadavatel se zadání veřejné zakázky podle zákona zcela nevyhnul, jelikož pro zadání veřejné zakázky Kanalizace i veřejné zakázky Výdejna jídla použil zadávací řízení, i když ne odpovídající předmětným veřejným zakázkám podle zákona. Zároveň však vzhledem k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, nelze podle Úřadu zcela minimalizovat výši sankčního postihu. V souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě nejzávažnější, tj. za který je možno uložit nejpřísnější sankci. Nejzávažnější delikt, tj. delikt, za který je možno uložit nejpřísnější sankci, je v tomto případě delikt podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, který zadavatel spáchal tím, že neuchoval úplnou dokumentaci o veřejné zakázce Kanalizace podle § 155 citovaného zákona, a za který je možné uložit pokutu až do výše 10 000 000,- Kč (§ 120 odst. 2 písm. b) zákona).

III. Námitky rozkladu

9. Zadavatel v rozkladu žádá o snížení uložené pokuty, kterou považuje za nepřiměřenou. Zadavatel si je vědom pochybení uvedených v napadeném rozhodnutí, kterých se dopustil při zadávání veřejných zakázek. Zadavatel konstatuje, že v této souvislosti mimo jiné vyvodil zodpovědnost vedoucích jednotlivých odborů, kteří odpovídali za předmětné veřejné zakázky. Zadavatel rovněž za účelem prevence případných budoucích pochybení učinil opatření v spočívající v dalším proškolení svých zaměstnanců podílejících se na zadávání veřejných zakázek a věří, že k podobným pochybením již v budoucnu nedojde. Nepřiměřenost uložené pokuty shledává zejména ve skutečnosti, že pro rozpočet zadavatele, který každým rokem klesá, může mít pokuta v uložené výši nepřiměřené důsledky. Jako příklad uvádí, že daňové příjmy byly v roce 2010 ve výši 115 551 000 Kč a v roce 2011 ve výši 69 996 000 Kč a v roce 2012 byly předpokládány ve výši 54 243 000 Kč.

Závěr rozkladu

10. Zadavatel navrhuje změnu výroku IV. napadeného rozhodnutí spočívající ve snížení výše uložené pokuty.

IV. Řízení o rozkladu

11. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

12. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

13. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S567/2011/VZ-16533/2012/520/JHl ze dne 3. 9. 2012, rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 25 písm. a) zákona, jelikož veřejnou zakázku Kanalizace zadal ve zjednodušeném podlimitním řízení, ač pro to nebyly naplněny zákonem stanovené podmínky, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 15. 4. 2010 uzavřel s vybraným uchazečem Česká spořitelna, a. s. smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky, dále se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona tím, že neuchoval úplnou dokumentaci o veřejné zakázce Kanalizace podle § 155 zákona a správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona stanovil lhůtu pro podání nabídek při zadávání veřejné zakázky Výdejna jídla kratší než 15 dnů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem ProjektBau cz, s. r. o. podle § 82 zákona a za spáchání těchto správních deliktů byla zadavateli uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

14. Je třeba poznamenat, že Úřad postupoval v části odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k výši jím uložené pokuty zcela správně a v souladu se zákonem. Zdůrazňuji, že rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 5/2005-53 ze dne 29. 6. 2005). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí při stanovení výše pokuty dostatečně zhodnotil způsob spáchání správního deliktu a současně i okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. V souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě nejzávažnější, tj. za který je možno uložit nejpřísnější sankci. Nejzávažnější delikt, tj. delikt, za který je možno uložit nejpřísnější sankci, je v tomto případě delikt podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, který zadavatel spáchal tím, že neuchoval úplnou dokumentaci o veřejné zakázce Kanalizace podle § 155 citovaného zákona, a za který je možné uložit pokutu až do výše 10 000 000,- Kč (§ 120 odst. 2 písm. b) zákona).

15. Porušení zákona spočívající v neuchování dokumentace o veřejné zakázce je hrubým porušením zákona. Tímto se zadavatel dopustil jednoho z nejzávažnějších správních deliktů, poněvadž pouze na základě uchované kompletní dokumentace o veřejné zakázce lze ověřit, zda postup zadavatele v zadávacím řízení proběhl v souladu se zákonem či zda zadávací řízení vůbec proběhlo. Z uvedeného důvodu je uchování dokumentace o veřejné zakázce jednou z povinností stanovenou zákonem, jejímž důsledným dodržováním zadavatel přispívá k uplatnění zásady transparentnosti. Pokud dokumentace o veřejné zakázce není pečlivě uchována, nelze proces zadání veřejné zakázky náležitě přezkoumat, tj. ani není možné ověřit, zda zadávací řízení bylo zrealizováno v souladu se zákonem. Toto závažné porušení zákona způsobuje absolutní nepřezkoumatelnost zadávacího řízení. Úřadu jako kontrolnímu orgánu, který podle ustanovení § 112 zákona vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona, ztráta či neuchování dokumentace (resp. jejích částí) přináší podstatné problémy při přezkumu postupu zadavatelů v zadávacích řízeních, či jej zcela znemožňuje.

16. V ustanovení § 121 odst. 2 zákona je uveden výčet skutečností, k nimž je možno při určení výměry pokuty přihlédnout. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pro určení výměry pokuty je rozhodná závažnost správního deliktu, přičemž je zde uveden demonstrativní výčet skutečností, k nimž má být při posouzení závažnosti správního deliktu přihlédnuto. Zákon uvádí, že při posouzení závažnosti správní deliktu má být přihlédnuto zejména ke způsobu jeho spáchání, k následkům správního deliktu a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Co se týče závažnosti správního deliktu, jak je již výše uvedeno, jedná se o jeden z nejzávažnějších správních deliktů, neboť neuchování dokumentace o veřejné zakázce způsobuje absolutní nepřezkoumatelnost postupů zadavatele v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky. Archivace dokumentace o veřejné zakázce je jediným možným způsobem, kterým lze ověřit postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a zjistit, zda byl jeho postup v souladu se zákonem. Kromě správního deliktu neuchování dokumentace o veřejné zakázce zadavatel spáchal rovněž další dva správní delikty, které byly Úřadem správně posouzeny a je potřeba k této skutečnosti přihlédnout jako k přitěžující okolnosti.

17. Ohledně uložené sankce uvádím, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v daném případě byl ze strany Úřadu komplexně posouzen správní delikt, kterého se zadavatel dopustil, a byly zohledněny všechny přitěžující i polehčující okolnosti a ekonomická situace zadavatele. V souvislosti s úvahami o adekvátní výši pokuty souhlasím rovněž s tím, že Úřad v daném případě akcentoval ve vztahu k zadavateli spíše preventivní účinek uložené sankce. Pokud uvážím maximální možnou výši pokuty, která mohla být zadavateli uložena podle zákona a která dosahuje 10 000 000 Kč, pak je na základě jejich porovnání zřejmé, že uložená sankce je spíše než represivním nástrojem pouhým varováním pro zadavatele před obdobným postupem v budoucnu. Výše uložené pokuty činí pouhé 1 % z maximální možné výše. Vzhledem k tomu, že na základě zjištěného rozpočtu zadavatele pro rok 2012 počítal s příjmy cca 47 000 000 Kč, nelze pokutu uloženou ve výši 100 000 Kč považovat za nepřiměřenou. Nepřiměřenost uložené pokuty shledává zadavatel zejména ve skutečnosti, že pro jeho rozpočet, který každým rokem klesá, může mít pokuta v uložené výši nepřiměřené důsledky. Jako příklad uvádí, že daňové příjmy byly v roce 2010 ve výši 115 551 000 Kč a v roce 2011 ve výši 69 996 000 Kč a v roce 2012 byly předpokládány ve výši 54 243 000 Kč. Z výše uvedených důvodů a rovněž z důvodu, že výše této pokuty nelze považovat za likvidační (podrobněji viz bod 56. odůvodnění napadeného rozhodnutí), je tato námitka neodůvodněná. Úřad posoudil případ správně a ve všech vzájemných souvislostech a ani zadavatel neuvedl žádné skutečnosti, ke kterým by mohlo být v této věci přihlédnuto jako k polehčující okolnosti a přistoupeno ke snížení výše uložené pokuty.

18. Připomínám v této souvislosti, že každá peněžitá sankce představuje nepříznivý zásah do majetkové i jiné sféry povinného, a proto negativně dopadá na jeho další činnost, a tedy i na jeho rozvoj. S přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu, jímž je absolutní znemožnění přezkoumání zadávacího řízení, které je tradičně považováno za porušení závažného charakteru, a k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, nelze výši sankčního postihu zcela minimalizovat.

19. Sankce za spáchání správního deliktu lze chápat jako právní následek spáchaného přestupku, který pro pachatele znamená určitou morální či majetkovou újmu nebo omezení jeho práva. Účelem ukládání sankce je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání. Sankce má tak působit výchovně a preventivně. Sankce má však i reparační charakter, neboť do určité míry napravuje následek porušení právní povinnosti.

VI. Závěr

20. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

21. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

1. město Unhošť, Václavské náměstí 44, 273 51 Unhošť

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy