číslo jednací: R129/2012/VZ-1907/2013/310/MMl

 

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 4. 5. 2012 podaném zadavatelem -

 

· Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S533/2011/VZ-664/2012/550/SMo ze dne 20. 4. 2012, ve věci možného spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném ke dni 9. 6. 2008, výše specifikovaným zadavatelem v souvislosti s veřejnou zakázkou „I/52 – Rajhrad“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 9. 6. 2008 pod ev. č. 60018411, ve znění opravy uveřejněné dne 18. 6. 2008, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 6. 2008 pod ev. č. 2008/S111-148799, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 17. 6. 2008,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S533/2011/VZ-664/2012/550/SMo ze dne 20. 4. 2012,

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 6. 1. 2012 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona, zadavatelem - Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 (dále jen „zadavatel“) v souvislosti s veřejnou zakázkou „I/52 – Rajhrad“ (dále jen „veřejná zakázka“) zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 9. 6. 2008 pod ev. č. 60018411, ve znění opravy uveřejněné dne 18. 6. 2008, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 6. 2008 pod ev. č. 2008/S111-148799, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 17. 6. 2008. Za účastníka správního řízení Úřad označil zadavatele.

2. Na základě obdrženého podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele příslušnou dokumentaci o veřejné zakázce a stanovisko ke skutečnostem uvedeným v podnětu. Vzhledem k tomu, že z předložených materiálů získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, zahájil správní řízení z moci úřední.

3. V písemných vyjádřeních ze dne 1. 6. 2011, které Úřad obdržel dne 9. 6. 2011, a ze dne 17. 1. 2012, které Úřad obdržel dne 18. 1. 2012, zadavatel uvedl, že do této doby stále nemá dokumentaci o veřejné zakázce k dispozici. Zadavateli ani Závodu ŘSD Brno, realizátoru stavební akce, se nepodařilo dokumentaci dohledat. Zadavatel uvedl, že o tomto zjištění bezprostředně informoval Ministerstvo dopravy ČR s tím, že jsou podnikány kroky směřující k nápravě tohoto pochybení a k odstranění hrozby správního řízení. Zadavatel si je vědom, že v případě ztráty dokumentů o veřejné zakázce mohlo dojít k hrubému porušení zákona, včetně trestně právní odpovědnosti. Podal proto dne 10. 2. 2011 na Městské státní zastupitelství v Praze trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku a nadržování. Zadavatel ve vyjádření ze dne 1. 6. 2011 rovněž uvedl, že současně požádal o spolupráci vítěze výběrového řízení, resp. dodavatele zakázky, spočívající v tom, aby za účelem kompletace dokumentace a její kontroly zadavateli poskytl kopie zadávací dokumentace této stavby.

II. Napadené rozhodnutí

4. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 20. 4. 2012 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S533/2011/VZ-664/2012/550/SMo (dále jen „napadené rozhodnutí"), ve kterém konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) zákona, když podle ustanovení § 155 citovaného zákona neuchoval dokumentaci o veřejné zakázce. Za spáchání tohoto správního deliktu byla zadavateli uložena pokuta ve výši 500 000 Kč.

5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že z podkladů předložených zadavatelem vyplynulo, že zadavatel uzavřel dne 29. 9. 2008 smlouvu s uchazečem „Sdružení Rajhrad“. Členy tohoto sdružení jsou společnosti D.I.S., spol. s r. o., IČ 46975616, se sídlem Křižíkova 2960/72, 612 00 Brno, EUROVIA CS a. s. (dříve Stavby silnic a železnic, a. s.), IČ 45274924, se sídlem Národní třída 10, 110 00 Praha 1, SILNICE BRNO, spol. s r. o., IČ 28357931, se sídlem Vídeňská 104, 619 00 Brno a FIRESTA – Fišer, rekonstrukce, stavby a. s., IČ 25317628, se sídlem Mlýnská 68, 602 00 Brno. Zadavatel byl povinen uchovat dokumentaci o veřejné zakázce po dobu 5 let ode dne uzavření smlouvy, tedy nejméně do dne 29. 9. 2013. Z písemných vyjádření zadavatele ze dne 1. 6. 2011 (doručené Úřadu dne 9. 6. 2011) a 17. 1. 2012 (doručené Úřadu dne 18. 1. 2012) vyplynulo, že zadavatel dokumentací o veřejné zakázce nedisponuje.

6. Z hlediska přiměřenosti sankce vzal Úřad v úvahu zejména tu skutečnost, že výše uvedené porušení zákona zadavatelem, tj. neuchování dokumentace o veřejné zakázce, vedlo k znemožnění přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení a svojí povahou se tedy jedná o jeden z nejzávažnějších správních deliktů. Úřadu jako kontrolnímu orgánu, který podle § 112 zákona vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona, ztráta či neuchování dokumentace přináší podstatné problémy při přezkumu postupu zadavatelů v zadávacích řízeních, či jej zcela znemožňuje. Pouze na základě uchované dokumentace o veřejné zakázce lze ověřit, zda postup zadavatele v zadávacím řízení proběhl v souladu se zákonem. Z uvedeného důvodu je uchování dokumentace o veřejné zakázce jednou z povinností stanovenou zákonem, jejímž důsledným dodržováním zadavatel přispívá k uplatnění zásady transparentnosti. Pokud dokumentace o veřejné zakázce není pečlivě uchována, nelze proces zadání veřejné zakázky náležitě přezkoumat, tzn. není možné ověřit, zda výběrové řízení bylo realizováno v souladu se zákonem, resp. zda vůbec proběhlo. Při stanovení výše pokuty vzal Úřad jako polehčující okolnost v úvahu skutečnost, že zadavatel si je vědom hrubého porušení zákona.

III. Námitky rozkladu

7. Zadavatel v rozkladu namítá závažná pochybení Úřadu v postupu při ukládání pokuty. Podle názoru zadavatele je napadené rozhodnutí v rozporu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu, neboť Úřad nepřihlédl ke všem skutečnostem, které svědčí o tom, že zadavatel vyvinul značné úsilí k odvrácení možných nepříznivých následků a to z vlastní iniciativy. Napadené rozhodnutí je podle zadavatele rovněž v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje úvahy, kterými se Úřad řídil při hodnocení podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí a je tak nepřezkoumatelné. Zadavatel má za to, že Úřad výši sankce zdůvodňuje argumenty, které jsou v daném případě zcela irelevantní.

8. Podle názoru zadavatele Úřad porušil základní zásady správního řízení stanovené v ust. § 4 odst. 2 a 4 správního řádu, když nepoučil zadavatele, že předložení kopie předmětné zadávací dokumentace by v rámci správního řízení mohlo být považováno za polehčující okolnost. Zadavatel se dále neztotožňuje se závěrem Úřadu, že neuchování zadávací dokumentace o veřejné zakázce automaticky představuje jeden z nejzávažnějších deliktů. Tato úvaha byla jedním z důvodů pro uložení vysoké sankce, podle zadavatele tímto Úřad překročil rámec přípustného správního uvážení.

Závěr rozkladu

9. Zadavatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

10. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

11. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

12. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S533/2011/VZ-664/2012/550/SMo ze dne 20. 4. 2012, rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) zákona, když podle ustanovení § 155 citovaného zákona neuchoval dokumentaci o veřejné zakázce a za spáchání tohoto správního deliktu byla zadavateli uložena pokuta ve výši 500 000 Kč, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

13. Je třeba poznamenat, že Úřad postupoval v části odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k výši jím uložené pokuty zcela správně a v souladu se zákonem. Zdůrazňuji, že rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 5/2005-53 ze dne 29. 6. 2005). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí při stanovení výše pokuty dostatečně zhodnotil způsob spáchání správního deliktu a současně i okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. Úřad vzal v úvahu, že neuchování dokumentace o veřejné zakázce vedlo ke znemožnění přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení. Polehčující okolností Úřad shledal skutečnost, že si je zadavatel vědom hrubého porušení zákona. Úřad naopak nepřihlédl k tomu, že zadavatel podle svého vyjádření požádal vybraného uchazeče o spolupráci ve snaze kompletace dokumentace o veřejné zakázce za účelem jejího předložení Úřadu, neboť na podporu tohoto tvrzení nedoložil žádný podklad k prokázání této skutečnosti a současně ani neposkytl kopii dokumentace o veřejné zakázce získané od vybraného uchazeče. Úřad rovněž správně přihlédl k ekonomické situaci zadavatele. Mám za to, že výše pokuty byla Úřadem dostatečně a přezkoumatelně odůvodněna.

14. Zadavatel namítá závažná pochybení Úřadu v postupu při ukládání pokuty. Podle názoru zadavatele je napadené rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu, neboť Úřad nepřihlédl ke všem skutečnostem, které svědčí o tom, že zadavatel vyvinul značné úsilí k odvrácení možných nepříznivých následků a to z vlastní iniciativy. Podle ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu, pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Úřad v napadeném rozhodnutí vzal v úvahu veškeré skutečnosti, které vyšly ve správním řízení najevo. Úřad při ukládání výše sankce vycházel správně zejména z toho, že porušení zákona spočívající v neuchování dokumentace o veřejné zakázce je hrubým porušením zákona, čehož si je sám zadavatel vědom. Tímto se zadavatel dopustil jednoho z nejzávažnějších správních deliktů, poněvadž pouze na základě uchované kompletní dokumentace o veřejné zakázce lze ověřit, zda postup zadavatele v zadávacím řízení proběhl v souladu se zákonem či zda zadávací řízení vůbec proběhlo. Z uvedeného důvodu je uchování dokumentace o veřejné zakázce jednou z povinností stanovenou zákonem, jejímž důsledným dodržováním zadavatel přispívá k uplatnění zásady transparentnosti. Pokud dokumentace o veřejné zakázce není pečlivě uchována, nelze proces zadání veřejné zakázky náležitě přezkoumat, tj. ani není možné ověřit, zda zadávací řízení bylo zrealizováno v souladu se zákonem. Toto závažné porušení zákona způsobuje absolutní nepřezkoumatelnost zadávacího řízení. Úřadu jako kontrolnímu orgánu, který podle ustanovení § 112 zákona vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona, ztráta či neuchování dokumentace (resp. jejích částí) přináší podstatné problémy při přezkumu postupu zadavatelů v zadávacích řízeních, či jej zcela znemožňuje.

15. Skutečnost, že si je zadavatel vědom hrubého porušení zákona, byla Úřadem vyhodnocena správně jako polehčující okolnost. V tomto je rovněž zahrnuto zohlednění vynaloženého úsilí zadavatele k dohledání dokumentace o veřejné zakázce. Jak sám zadavatel v rozkladu uvádí, vyvinul značné úsilí k odvrácení možných nepříznivých následků, z toho vyplývá, že zadavatel byl seznámen s tím, že se dopustil závažného pochybení a hrubého porušení zákona a hrozí mu nepříznivé následky v podobě uložení sankce. Bylo tak v jeho zájmu, aby vynaložil veškeré možné úsilí k dohledání dokumentace o veřejné zakázce a k jejímu předložení Úřadu v originále a tím k odvrácení nepříznivých následků v podobě uložení pokuty Úřadem. Avšak přes veškeré vynaložené úsilí zadavatele se dokumentaci o veřejné zakázce nepodařilo dohledat. Dokumentace o veřejné zakázce nebyla předložena Úřadu a ten tudíž nemohl zadání veřejné zakázky přezkoumat a uplatnit tak svou pravomoc svěřenou mu zákonem.

16. Napadené rozhodnutí je podle zadavatele rovněž v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje úvahy, kterými se Úřad řídil při hodnocení podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí a je tak nepřezkoumatelné. Zadavatel má za to, že Úřad výši sankce zdůvodňuje argumenty, které jsou v daném případě zcela irelevantní. K této námitce uvádím, že Úřad vzal v úvahu veškeré skutečnosti, které vyšly v řízení najevo. Stejně jako tyto skutečnosti, tak úvahy, kterými se Úřad řídil pro jejich vyhodnocení, jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad hodnotil veškeré podklady pro vydání napadeného rozhodnutí ve vzájemné souvislosti a s přihlédnutím k okolnostem případu, přičemž rovněž zvážil všechny polehčující a přitěžující okolnosti. Tuto námitku považuji za nedůvodnou, neboť jsem v odůvodnění napadeného rozhodnutí neshledal nedostatek relevantních úvah, kterými se Úřad řídil při hodnocení podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí. V souvislosti s touto námitkou zadavatel konstatuje, že je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem dopravy České republiky a finanční prostředky, s nimiž hospodaří, jsou převážně ze státního rozpočtu a dalších fondů určené na hospodaření s dálnicemi a silnicemi I. třídy. Nejedná se tak podle něj o vlastní prostředky zadavatele, z jejichž výše by bylo možné odvozovat přiměřenost sankce. K tomuto uvádím, že přestože se jedná o finanční prostředky ze státního rozpočtu a dalších fondů, jsou to stále finanční prostředky, s nimiž zadavatel hospodaří, a pohybují se v řádech několika miliard korun. Přiměřenost sankce se odvozuje od výše prostředků, s nimiž daný zadavatel hospodaří, nikoliv od výše prostředků, které zadavatel získá podnikatelskou činností či od výše zisku. Pokud v daném případě zadavatel hospodaří s financemi v desítkách miliard korun, je uložená sankce ve výši 500 000 Kč přiměřená.

17. V ustanovení § 121 odst. 2 zákona je uveden výčet skutečností, k nimž je možno při určení výměry pokuty přihlédnout. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pro určení výměry pokuty je rozhodná závažnost správního deliktu, přičemž je zde uveden demonstrativní výčet skutečností, k nimž má být při posouzení závažnosti správního deliktu přihlédnuto. Zákon uvádí, že při posouzení závažnosti správní deliktu má být přihlédnuto zejména ke způsobu jeho spáchání, k následkům správního deliktu a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Co se týče závažnosti správního deliktu, jak je již výše uvedeno, jedná se o jeden z nejzávažnějších správních deliktů, neboť neuchování dokumentace o veřejné zakázce způsobuje absolutní nepřezkoumatelnost postupů zadavatele v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky.

18. Podle názoru zadavatele Úřad porušil základní zásady správního řízení stanovené v ustanovení § 4 odst. 2 a 4 správního řádu, když nepoučil zadavatele, že předložení kopie předmětné zadávací dokumentace by v rámci správního řízení mohlo být považováno za polehčující okolnost. Podle ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Ustanovení § 4 odst. 4 správního řádu stanoví, že správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Správní orgán nemá povinnost zadavateli sdělovat, co může být polehčující či přitěžující okolností a co má nebo naopak nemá doložit. Zadavatel byl seznámen se skutečností, že má doložit dokumentaci o veřejné zakázce a byl řádně poučen o svých právech a povinnostech v souladu se zákonem. Úřad si na základě obdrženého podnětu vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce. Z písemného vyjádření zadavatele doručeného dne 9. 6. 2011 Úřadu vyplynulo, že zadavatel dokumentací o veřejné zakázce nedisponuje. V odpovědi ze dne 17. 1. 2012 na oznámení o zahájení řízení, ze kterého je evidentní, že správní řízení je vedeno ve věci možného spáchání správního deliktu z důvodu neuchování dokumentace o veřejné zakázce, zadavatel uvedl, že do této doby stále nemá dokumentaci o veřejné zakázce k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel byl seznámen se skutečností, v jaké věci je správní řízení z moci úřední vedeno, a že předložení dokumentace o veřejné zakázce je tak podstatou věci.

19. Zadavatel se dále neztotožňuje se závěrem Úřadu, že neuchování dokumentace o veřejné zakázce automaticky představuje jeden z nejzávažnějších deliktů. Tato úvaha byla jedním z důvodů pro uložení vysoké sankce, podle zadavatele tímto Úřad překročil rámec přípustného správního uvážení. K této námitce uvádím, že archivace dokumentace o veřejné zakázce je jediným možným způsobem, kterým lze ověřit postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a zjistit, zda byl jeho postup v souladu se zákonem. Jde tedy o zákonnou povinnost zadavatele, která přispívá k dodržování zásady transparentnosti a zásady přezkoumatelnosti postupu zadavatele. Shledání tohoto hrubého porušení zákona jako jednoho z nejzávažnějších správních deliktů vyplývá ze samé jeho podstaty, neboť tak nelze vůbec přezkoumat postup zadavatele ve správním řízení a není ani možné zjistit, zda zadavatel postupoval podle zákona či zda zadávací řízení vůbec proběhlo. Na tomto místě je vhodné odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 33/2008, kde Krajský soud shledal jednání žalobce, který vůbec nepostupoval podle zákona jako typologicky nejzávažnější možné porušení zákona. Z tohoto lze analogicky dovodit, že pokud je pro absenci dokumentace o veřejné zakázce absolutně nemožné přezkoumat, zda zadavatel postupoval podle zákona, jedná se tak o jeden z nejzávažnějších správních deliktů. Po zjištění skutkového a právního stavu má Úřad možnost volné úvahy ohledně výše ukládané pokuty a to striktně v mezích zákona a je zároveň vázán základními principy správního rozhodování. Správní uvážení Úřad použil při stanovení výše pokuty a to zcela v mezích zákona.

20. V souvislosti s touto námitkou zadavatel konstatuje, že správní orgán je povinen respektovat rozpětí výše sankce uvedené v zákoně za daný správní delikt. Správnímu orgánu tak podle něj přísluší hodnotit pouze okolnosti projednávaného případu, nikoliv společenskou nebezpečnost příslušné skutkové podstaty deliktu. K tomuto odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 74/2007 ze dne 31. 8. 2009, kde je vysloveno, že k trestnosti správních deliktů, přestože představují ve srovnání s trestnými činy jinou formu protiprávního společensky nebezpečného jednání, nepostačuje, že jednání po formální stránce vykazuje znaky skutkové podstaty deliktu, pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným či škodlivým.  Z uvedeného vyplývá, že k tomu, aby určité protiprávní jednání mohlo být kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu a jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti. Materiální stránka protiprávního jednání se tak i v případě správních deliktů musí projevit nejen při stanovení výše sankce, ale již při posuzování trestnosti právně závadného jednání.

21. Stran uložené sankce uvádím, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v daném případě byl ze strany Úřadu komplexně posouzen správní delikt, kterého se zadavatel dopustil, a byly zohledněny všechny přitěžující i polehčující okolnosti a ekonomická situace zadavatele. V souvislosti s úvahami o adekvátní výši pokuty souhlasím rovněž s tím, že Úřad v daném případě akcentoval ve vztahu k zadavateli spíše preventivní účinek uložené sankce. Pokud uvážím maximální možnou výši pokuty, která mohla být zadavateli uložena podle zákona a která dosahuje 10 000 000 Kč, pak je na základě jejich porovnání zřejmé, že uložená sankce je spíše než represivním nástrojem pouhým varováním pro zadavatele před obdobným postupem v budoucnu. Výše uložené pokuty činí pouhých 5 % z maximální možné výše. Vzhledem k tomu, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky dosahovala 772 200 315 Kč, nelze uloženou pokutu ve výši 500 000 Kč považovat za nepřiměřeně vysokou. Připomínám v této souvislosti, že každá peněžitá sankce představuje nepříznivý zásah do majetkové i jiné sféry povinného, a proto negativně dopadá na jeho další činnost, a tedy i na jeho rozvoj. S přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu, jímž je absolutní znemožnění přezkoumání zadávacího řízení, které je tradičně považováno za porušení závažného charakteru, a k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, nelze výši sankčního postihu zcela minimalizovat.

22. Sankce za spáchání správního deliktu lze chápat jako právní následek spáchaného přestupku, který pro pachatele znamená určitou morální či majetkovou újmu nebo omezení jeho práva. Účelem ukládání sankce je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání. Sankce má tak působit výchovně a preventivně. Sankce má však i reparační charakter, neboť do určité míry napravuje následek porušení právní povinnosti.

VI. Závěr

23. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

24. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4

 

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy