číslo jednací: R169/2008/01-22644/2008/310-Dr

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 11. 2008

Č.j. R 169/2008/01-22644/2008/310-Dr  V Brně dne 11. listopadu 2008

V řízení o odvolání, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008 ve věci žádosti o zaplacení úroku z přeplatku na pokutě, tj. z částky 75.348.000,- Kč, podal účastník řízení – společnost Mitsubishi Electric Corporation, se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo 100-8310, Japonsko, zastoupený JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem, se sídlem Praha 1, Klimentská 46, jsem podle § 50 odst. 1, 2 a 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, na návrh rozkladové komise

rozhodl takto:

odvolání společnosti Mitsubishi Electric Corporation, se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo 100-8310, Japonsko, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008 ve věci žádosti o zaplacení úroku z přeplatku na pokutě, tj. z částky 75.348.000,- Kč, se podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů,

z a m í t á.

Odůvodnění:

I. Průběh správního řízení a řízení před Krajským soudem v Brně

1.  Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. R 059-070, 075-078/2007/01-08115/2007/310 ze dne 26. 4. 2007 (dále též „rozhodnutí předsedy“), kterým bylo změněno, resp. ve vztahu k účastníku řízení potvrzeno, rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) č.j. S 222/06-3113/2007/710 ze dne 9. 2. 2007, byla společnosti Mitsubishi Electric Corporation, se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo 100-8310, Japonsko (dále též „Melco“) uložena pokuta ve výši 75.348.000,- Kč (slovy: sedmdesát pět milionů tři sta čtyřicet osm tisíc korun českých) za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“).

2.  Společnost Melco jakož i ostatní účastníci řízení napadli rozhodnutí předsedy žalobami u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“). Dne 25. 6. 2008 vydal krajský soud rozsudek sp. zn. 62 Ca 22/2007, kterým zrušil rozhodnutí předsedy a věc vrátil k dalšímu řízení.

II. Přeplatek na pokutě

3.  Právní mocí rozsudku krajského soudu, tj. ke dni 7. 7. 2008, vznikl účastníku řízení daňový přeplatek ve smyslu § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSDP“), v celkové výši 75.348.000,- Kč. Výše uvedený přeplatek byl Úřad podle § 64 odst. 6 ZSDP povinen vrátit společnosti Melco do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku krajského soudu, tedy do 22. 7. 2008.

4.  Dne 16. 7. 2008 vydal Úřad rozhodnutí č.j. S 222A/06-13997/2008/850  o vrácení částek tvořících přeplatek na pokutě účastníkům správního řízení sp. zn. S 222/06. V případě společnosti Melco tento přeplatek činil 75.348.000,- Kč. Uvedená částka byla odepsána z účtu Úřadu ve prospěch účtu společnosti Melco dne 17. 7. 2008.

III. Napadené rozhodnutí a odvolání proti němu

5.  Dne 29. 7. 2008 podala společnost Melco žádost o vrácení přeplatku odpovídajícímu úroku z částky 75.348.000,- Kč,-  a to za období od 31. 7. 2007. O této žádosti rozhodl Úřad rozhodnutím č.j. S S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008 (dále též „napadené rozhodnutí“) a to tak, že žádost společnosti Melco zamítl.

6.  Proti rozhodnutí Úřadu č.j. S 222A/06-15574/2008/850 ze dne 4. 8. 2008 podala společnost Melco v zákonné třicetidenní lhůtě odvolání, které bylo Úřadu doručeno dne 9. 9. 2008.

7.  Společnost Melco ve svém odvolání uvedla, že Úřad byl povinen vrátit nejen pokutu, ale rovněž úroky z ní, a  to za období od 16. 8. 2007 nejméně do dne 17. 7. 2008, což odůvodňuje jednak dikcí § 64 odst. 6 ZSDP a rovněž judikaturou ve věcech daňových (zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 140/2005-55 z 31. 1. 2007, rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 235/2002 ze dne 11. 3. 2005), neboť vzhledem k tomu, že rozhodnutí předsedy bylo pro nezákonnost zrušeno krajským soudem, vznikl přeplatek podle účastníka řízení zaviněním Úřadu jako správce daně. Podle účastníka řízení mu náleží úrok z přeplatku na pokutě od 16. 8. 2007, neboť lhůta pro vrácení přeplatku začala běžet dne 1. 8. 2007. Účastník tak neměl možnost po uvedenou dobu s prostředky disponovat a je zhodnocovat.

8.  Vzhledem k výše uvedenému společnost Melco v odvolání navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že Úřad společnosti Melco zaplatí úrok z pokuty, tj. z částky ve výši 75.348.000,- Kč, a to za období od 16. 8. 2007 do dne 17. 7. 2008.

IV. Přezkum napadeného rozhodnutí

9.  Podle § 50 odst. 3 ZSDP jsem odvoláním napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu požadovaném v odvolání, přičemž jsem však nebyl vázán návrhy odvolatele. Na základě svých zjištění jsem dospěl k závěrům, jež jsou uvedeny v následujících částech odůvodnění.

V. Právní posouzení věci

10.  Po posouzení napadeného rozhodnutí, k němuž jsem povolán dle § 50 odst. 2 ZSDP, jsem dospěl k závěru, že z níže uvedených důvodů je nutné odvolání společnosti Melco zamítnout.

11.  Důkladně jsem se zabýval celkovým posouzením předmětné věci i námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném odvolání, přičemž jsem primárně zkoumal konkrétní okolnosti vrácení přeplatku na dani, resp. v tomto případě pokutě podle § 64 odst. 6 ZSDP, zejména zda byl Úřad v prodlení s vrácením přeplatku na pokutě společnosti Melco, jakož i to, zda jsou naplněny znaky zavinění správce daně.

VI. Námitka prodlení s vrácením přeplatku

12.  Daňovým přeplatkem je dle § 64 odst. 1 ZSDP částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně. Přeplatek pak vzniká např. v situaci, kdy bylo na splatnou daň zaplaceno více, než kolik činila daňová povinnost. V předmětném případě byla na základě pravomocného rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 059-070, 075-078/2007/01-08115/2007/310 ze dne 26. 4. 2007 společností Melco uhrazena pokuta ve výši 75.348.000,- Kč. Právní mocí rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 22/2007, tedy dnem 7. 7. 2008, nabyla výše uvedená platba charakteru daňového přeplatku, přičemž Úřadu, jako správci daně vznikla v souladu s § 64 odst. 6 ZSDP povinnost vrátit tento přeplatek společnosti Melco ve lhůtě 15 dnů. Dnem rozhodným pro počátek běhu této lhůty se stal den nabytí právní moci výše uvedeného rozsudku krajského soudu, resp. podle § 14 odst. 6 ZSDP se lhůta počala počítat od následujícího dne, tj. ode dne 8. 7. 2008. Námitka účastníka řízení, že zákonná 15 denní lhůta k vrácení přeplatku na dani podle § 64 odst. 6 ZSDP počala běžet dne 1. 8. 2007 a nikoliv dne 8. 7. 2008, tak není důvodná. Úřad tudíž nezadržoval peněžní prostředky bez právního důvodu.

13.  Na základě výpisu z účtu Úřadu jsem zjistil, že předmětná částka byla z účtu Úřadu odepsána dne 17. 7. 2008. Patnáctidenní lhůta určená k vrácení přeplatku na pokutě uplynula dnem 22. 7. 2008. K vrácení pokuty tak došlo v zákonné lhůtě, společnosti Melco proto nevznikl nárok na úrok z předmětné částky.

14.  S ohledem na zjištěné skutečnosti se tedy plně ztotožňuji se závěry správního orgánu prvního stupně, že Úřad nebyl v prodlení s vrácením přeplatku na dani (pokutě) společnosti Melco a tudíž společnost Melco nemá nárok na úrok z pokuty.

VII. Námitka zavinění správce daně

15.  Nad rámec výše uvedeného považuji za nutné vyjádřit se k judikatuře, kterou společnost Melco uvádí na podporu svého tvrzení, že Úřad jako správce daně zavinil vznik přeplatku na pokutě a byl povinen vrátit společnosti Melco tuto pokutu, jakož i úroky z ní, a to ode dne 16. 8. 2007 (den zaplacení pokuty) do 17. 7. 2008 (den faktického odepsání pokuty z účtu Úřadu). S tímto názorem společnosti Melco totiž nemohu z níže uvedených důvodů souhlasit, naopak, plně se ztotožňuji se závěrem správního orgánu prvního stupně, že pokuta byla společnosti Melco vrácena v zákonem stanovené lhůtě, a tudíž společnosti Melco nenáleží nárok na úrok z přeplatku na pokutě.

16.  Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7 Afs 140/2005-55 konstatoval, že jestliže odvolací správní orgán vydá rozhodnutí, přičemž toto „…vykonatelné rozhodnutí bude později zcela zrušeno nebo změněno ve prospěch daňového dlužníka, v tomto případě nelze dospět k jinému právnímu závěru než tomu, že vznik tohoto přeplatku zapříčinil, resp. za použití terminologie daňového řádu zavinil, právě správce daně.

17.  Soud tedy ve výše uvedeném případě judikoval, že zavinění vzniku přeplatku správcem daně zakládá vznik nároku daňového subjektu na zaplacení úroku z přeplatku na dani. Zároveň je však zdůrazňován fakt, že správce daně v posuzovaném případě změnil své rozhodnutí po věcné stránce ve prospěch daňového subjektu, bez ohledu na to, zda tak učinil k odvolání daňového subjektu nebo proto, že byl vázán právním názorem soudu.

18.  V účastníkem řízení zmiňovaném rozsudku Krajského soudu v Brně sp.zn. 29 Ca 235/2002 je uvedeno jako nezbytná podmínka pro vznik nároku daňového subjektu na zaplacení úroku z přeplatku na dani to, že vznik přeplatku zavinil správce daně. Zákonnou dikci § 64 odst. 6 ZSDP však krajský soud považuje za nepřesnou z toho důvodu, že u správců daně, kteří jsou státními orgány, nelze konstruovat jakékoliv zavinění, neboť nemají právní subjektivitu. Pojem zavinění proto krajský soud interpretuje jako pochybení správce daně a § 64 odst. 6 ZSDP je tedy podle něj nutno aplikovat na případy, kdy správce daně nějakým způsobem pochybil. Jako příklad Krajský soud v Brně uvádí situace, kdy bylo rozhodnutí daného státního orgánu zrušeno soudem nebo změněno odvolacím orgánem apod.

19.  V této souvislosti musím podotknout, že ne každé zrušení rozhodnutí státního orgánu soudem lze považovat za pochybení tohoto orgánu resp. za zavinění ve smyslu § 64 odst. 6 ZSDP. Přes výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu se domnívám, že věc, která je v tomto případě předmětem mého přezkumu, se od situace, kterou posuzoval soud značně liší, právě díky odlišnému charakteru řízení vedených Úřadem, neboť uvedená judikatura se týká výhradně řízení daňového.

20.  V souvislosti s problematikou zavinění vzniku přeplatku ze strany správce daně tedy považuji za nezbytné zdůraznit, že aplikování příslušných ustanovení ZSDP, a to nejen pokud jde o jeho § 64 odst. 6, na činnost Úřadu při ukládání pokut, je poněkud problematické, vzhledem k specifickému charakteru této činnosti a zjevným odlišnostem od klasického daňového řízení, pro účely kterého byl zákon koncipován především. Obě tyto právní oblasti, tedy daňová a soutěžní, se vzájemně velmi liší v celé řadě aspektů. Primárním cílem daňového řízení je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy. V případě řízení ve věcech soutěžních je tímto cílem účinná ochrana hospodářské soutěže. Zatímco tedy daň, resp. veškeré povinné, zákonem určené platby do zákonem specifikovaných rozpočtů, jež jsou zahrnovány pod legislativní zkratku „daň“ vyjádřenou v § 1 odst. 1 ZSDP (daně, poplatky, odvody, zálohy na tyto příjmy a odvody za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, územních rozpočtů či státních fondů nebo Národního fondu) je hlavním předmětem daňového řízení, pokuta uložená ve správním řízení ve věcech soutěžních je pouze jedním z možných nástrojů prosazování soutěžního práva.

21.  Odborná literatura specifika ukládání a případného vracení pokut udělených správním orgánem fyzickým či právnickým osobám nezohledňuje a ani judikatura správních soudů neposkytuje dostatečné vodítko pro postup Úřadu v takovýchto případech. Dá se říci, že jediným návodem, který byl v této souvislosti poskytnut je rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 113/2004-46 ze dne 20. 1. 2006, který ve svých důsledcích naznačuje, že pokuty ukládané za protiprávní jednání jiné než daňové povahy (v daném konkrétním případě ukládané Policií ČR v blokovém řízení) nejsou podřaditelné pod pojem daň ve smyslu § 1 odst. 1 ZSDP a tudíž ani § 64 odst. 4 nebo 6 ZSDP vůči nim nelze vůbec aplikovat.

22.  Rovněž argumentaci účastníka řízení rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové sp. zn. Ca 280/2004 z 31. 5. 2005 ve světle již uvedeného nepovažuji za přiléhavou, neboť v daném případě odvolací orgán, po té co soud rozhodl o zrušení rozhodnutí o odvolání, změnil rozhodnutí - vyměření daně ve prospěch daňového subjektu, z čehož soud dovodil, že přeplatek vznikl zaviněním správce daně. V posuzované věci však odvolací orgán po vydání rozsudku sp. zn. 62 Ca 22/2007 krajským soudem své druhoinstanční rozhodnutí nezměnil po věcné stránce ve prospěch společnosti Melco, nýbrž proti předmětnému rozsudku krajského soudu brojil (brojí) kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, když o této stížnosti nebylo doposud rozhodnuto.

23.  Vzhledem k výše uvedenému se tedy domnívám, že správní orgán prvního stupně postupoval a rozhodl správně a v souladu se zákonem, když nepřiznal společnosti Melco úrok z přeplatku na pokutě. Společnost Melco tedy nemá nárok na úrok z přeplatku na pokutě, neboť pokuta jí byla řádně vrácena v zákonné patnáctidenní lhůtě.

VIII. Závěr

24.  Na základě návrhu rozkladové komise a po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i jemu předcházejícího řízení v celém rozsahu i nad rámec uplatněných námitek, jsem ze všech shora uvedených důvodů rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení o opravném prostředku:

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 50 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

  Ing. Martin Pecina, MBA

    předseda

  Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Rozhodnutí obdrží:

JUDr. Alexander César, advokát

Klimentská 46

Praha 1

110 02

Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce