Souhrn výkladových stanovisek k některým problematickým ustanovením zákona o VTS

Upozornění: Právní výklad zákona může Úřad činit jen na základě komplexního posouzení konkrétních skutkových a právních okolností případu v rozhodnutích vydaných v rámci správních řízení (případně soud v rozhodnutích o správní žalobě proti rozhodnutí Úřadu). Níže uvedená stanoviska Úřadu tedy nejsou právně závazná a mají toliko obecný charakter. Cílem poskytnutého výkladu je přiblížit stávající postoj Úřadu k některým problematickým ustanovením zákona o významné tržní síle. Do budoucna pak nelze vyloučit určitý vývoj v přístupu Úřadu k posuzovaným otázkám, a to zejména na základě další rozhodovací praxe Úřadu.

K vymezení subjektu s významnou tržní silou

Domněnka významné tržní síly dle § 3 odst. 4 zákona

Dle § 3 odst. 4 zákona se má za to, že významnou tržní sílu má odběratel, jehož obrat za prodej potravin a služeb s tím souvisejících na území České republiky přesáhne 5 mld. Kč za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců. Jedná se o vyvratitelnou domněnku významné tržní síly. Pro posouzení významné tržní síly na základě vyvratitelné domněnky je rozhodující pouze obrat dosažený prodejem potravin a služeb s tím souvisejících, přičemž obrat, kterého odběratel dosahuje prodejem jiných než potravinářských výrobků, se do limitu nezapočítává.

I když odběratel splňuje obratový limit 5 mld. Kč, dosažený prodejem potravin a služeb s tím souvisejících, Úřad vždy současně posuzuje, zda disponuje významnou tržní silou na základě kritérií dle § 3 odst. 2 zákona. 

Způsob stanovení obratu odběratele pro účely § 3 odst. 4 zákona

Obrat odběratele ve smyslu § 3 odst. 4 se určuje na základě tržeb odběratele za prodej potravin a služeb s tím souvisejících, tj. služeb poskytnutých dodavatelům potravin, za poslední ukončené účetní období, a to bez daně z přidané hodnoty. U nákupních aliancí se bere v potaz součet obratů všech členů nákupní aliance za prodej potravin a služeb s tím souvisejících, tj. služeb poskytnutých dodavatelům potravin, za poslední ukončené účetní období, bez daně z přidané hodnoty.

K náležitostem smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem

Písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 3a zákona při využívání elektronických prostředků (e-mailová komunikace, nástroje typu Adobe Sign)

Zákon o významné tržní síle v ustanovení § 3a výslovně stanoví, že smlouva mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem musí být sjednána písemně. Daný požadavek písemnosti je přitom nutno vztáhnout na všechny fáze smluvního jednání (návrh na uzavření smlouvy, jeho akceptace či odmítnutí, změna či ukončení smlouvy apod.) a celý komplex smluv uzavíraných mezi oběma stranami. Zákonná povinnost písemné formy smluvního konsensu se tedy uplatní rovněž v případě sjednávání různých typů dílčích dohod či ujednání (např. dohody o promočních akcích, změny ceníků dodávaných potravin apod.).

Konkrétní způsob naplnění podmínky písemnosti již ovšem zákon o významné tržní síle nestanoví. Odhlédneme-li od situace, kdy se jedná o listinu obsahující vlastnoruční podpis jednající osoby, existuje několik dalších možností uzavření smlouvy, které mohou předepsanému požadavku ve smyslu § 3a zákona dostát. Mezi takové možnosti paří například i využití elektronických prostředků v podobě e-mailové komunikace či technologie typu Adobe Sign.

Nejprve však je v obecné rovině nutno připomenout, že z pohledu zákona o významné tržní síle jako veřejnoprávní regulace je důležité, aby vedle písemného zachycení vlastního obsahu kontraktace ve smyslu § 3a zákona byla zaručena rovněž věrohodnost původu (autenticita) daného právního jednání a neporušenost (integrita) jeho obsahu. Kromě uvedených požadavků je potřeba se zaměřit také na zachycení existence právního jednání v čase (spolehlivé určení konkrétního okamžiku, ve kterém bylo dané právní jednání skutečně učiněno) a uchovávání písemně zachyceného obsahu zaznamenaného právního jednání (archivace by se měla týkat i dokumentů vystavených v elektronické podobě a včetně dat, která zaručují věrohodnost původu a neporušenost obsahu).

E-mailová komunikace

Jedním z možných způsobů naplnění zákonného požadavku písemnosti v rozsahu výše uvedených nároků na písemné zachycení obsahu právního jednání a zajištění jeho autenticity a integrity může být i použití formy e-mailové zprávy, a to za podmínky, že je podepsána (alespoň prostým) elektronickým podpisem a že jsou současně sjednána a přijata opatření zajišťující věrohodnost původu a neporušenost obsahu.

Pokud jde o typ elektronického podpisu, lze tedy při e-mailové komunikaci použít kromě zaručeného či kvalifikovaného elektronického podpisu (elektronické podpisy založené na kvalifikovaných certifikátech) i tzv. elektronický podpis prostý. Úřad v této souvislosti vychází z definice elektronického podpisu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES („nařízení eIDAS“), podle níž se elektronickým podpisem rozumí „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Prostým elektronickým podpisem může být podpis ve formě textového označení odesílatele (uvedení jména a příjmení např. na konci e-mailové zprávy ve spojení s e-mailovou adresou či telefonním číslem jednající osoby), popř. k textu připojené sjednané nebo zaslané heslo apod.

Jedná-li se pak o opatření zajišťující věrohodnost původu a neporušenost obsahu, je třeba, aby taková opatření byla předem sjednána ve smlouvě mezi odběratelem a dodavatelem. V souvislosti s otázkou zajištění e-mailové komunikace si v tomto případě lze představit např. opatření v podobě uvedení jmen konkrétních osob, které budou následně oprávněny za jednotlivé smluvní strany jednat (tj. sjednávat a akceptovat určité typy oněch dílčích ujednání), spolu s uvedením příslušných e-mailových adres (prostřednictvím nichž bude komunikace probíhat) s dostatečnou úrovní zabezpečení a zamezení přístupu jiným osobám.

Požadované nároky kladené na e-mailovou komunikaci ohledně naplnění zákonné povinnosti písemné formy smlouvy přitom dle názoru Úřadu zachovávají veškeré výhody tohoto komunikačního prostředku (flexibilita, nízká administrativní náročnost, zrychlení celého procesu atd.), a neměly by tudíž vést k omezení jeho využití při právním jednání mezi odběrateli a dodavateli.

Nástroje typu Adobe Sign

Dalším z možných způsobů naplnění zákonného požadavku písemnosti v rozsahu výše uvedených nároků na písemné zachycení obsahu právního jednání a zajištění jeho autenticity a integrity může být i uzavření obchodní smlouvy elektronickým způsobem prostřednictvím technologie typu Adobe Sign, a to opět za podmínky použití (alespoň prostého) elektronického podpisu a současného sjednání a přijetí opatření zajišťujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu (bude se jednat o obdobná opatření jako v případě výše uvedené e-mailové komunikace).

Adobe Sign je univerzální nástroj pro elektronické podepisování, jenž není územně omezen, přičemž k jeho využívání je zapotřebí pouze přístup k internetu a e-mailová adresa. Pomocí této technologie lze vytvářet, podepisovat, odesílat a přijímat dokumenty prostřednictvím prohlížeče, telefonu nebo některých aplikací. Adobe Sign umožňuje jak odesílatelům, tak příjemcům elektronicky podepsat dokumenty napsáním nebo nakreslením jejich jména na počítači nebo mobilním zařízení nebo nahráním obrázku svého podpisu. Do Adobe Sign je pak možné načíst dokumenty v mnoha různých formátech (např. pdf, doc, docx, xls, xlsx, txt, rtf, tif, jpg, htm).

Při uzavírání obchodní smlouvy elektronickým způsobem prostřednictvím nástroje Adobe Sign je tedy využíváno prostého elektronického podpisu, přičemž celý proces podepisování dokumentu smluvními stranami je zaznamenán v protokolu připojeném k předmětné smlouvě. Věrohodnost původu a neporušenost obsahu (ochrana proti jakýmkoliv změnám) je zajištěna certifikátem společnosti Adobe. Nástroj Adobe Sign primárně nevylučuje možnou manipulaci a změnu obsahu uzavřené a podepsané smlouvy, avšak případné podezření, že se smlouvou po jejím uzavření mohlo být manipulováno, je indikováno viditelnou ztrátou příslušného certifikátu.

Nad rámec výše uvedeného je každé ze smluvních stran umožněna volba dalších ochranných prvků zabezpečení, kterou může v procesu uzavírání smluv použít. Jedná se o následující ochranné prvky: (i) zavedení vícestupňového schválení smlouvy dle interních pravidel dotčené smluvní strany; (ii) opatření smlouvy k podpisu heslem; (iii) verifikace podepisující osoby prostřednictvím SMS zprávy.

Jako předpoklad pro konkrétní využití elektronických prostředků v rámci smluvních vztahů mezi odběrateli a dodavateli potravin je pak z pohledu Úřadu nutno považovat uzavření dohody o elektronickém sjednávání smluv prostřednictvím daného nástroje včetně jmenného seznamu a dostatečně zabezpečených e-mailových adres osob, které jsou oprávněny jak za dodavatele, tak za odběratele uzavírat a podepisovat příslušné smlouvy.

Lze tedy shrnout, že pro naplnění požadavku písemnosti ve smyslu § 3a zákona v případě užívání elektronických prostředků v podobě e-mailových zpráv či technologie typu Adobe Sign je vyžadován (alespoň prostý) elektronický podpis s výše uvedenými zárukami. Takto formulovaný výklad předmětné povinné náležitosti smluv sjednávaných v rámci specifických vztahů mezi subjekty odběratelsko-dodavatelského potravinového řetězce též odpovídá účelu příslušné veřejnoprávní regulace. Písemná forma jednání dle zákona o významné tržní síle totiž slouží k zajištění právní jistoty dodavatelů ohledně existence nebo obsahu právního jednání ve smluvních vztazích s odběratelem s významnou tržní sílou a dále k umožnění veřejnoprávní kontroly nad dodržováním zákonných povinností odběratele.

Peněžní plnění dodavatele ve smyslu ustanovení § 3a písm. a) zákona

Za peněžní plnění ve smyslu § 3a písm. a) zákona Úřad považuje veškeré závazky dodavatele, jejichž obsahem je povinnost dodavatele zaplatit odběrateli peněžní plnění, za které je poskytováno konkrétní plnění odběratele, nespadající do kategorie slev z kupní ceny potravin, a to bez ohledu na to, zda je jejich výše vypočítávána z obratu dosaženého mezi stranami konkrétní smlouvy nebo je jejich konečná výše stanovena pevnou částkou.

Jedná se tedy o platby za poskytnutí veškerých služeb dodavateli ze strany odběratele, který od něho nakupuje potraviny za účelem jejich dalšího prodeje nebo za jiná plnění v souvislosti s nákupem potravin, zejména platby za reklamní a propagační služby, sjednané logistické služby, druhotná vystavení nebo za vyhodnocování a reportování prodejnosti a obrátkovosti zboží dodavatele prodávaného odběratelem.

Do peněžních plnění se naopak nezahrnují slevy navázané na kupní cenu potravin, např. akční slevy z kupní ceny a zpětné množstevní slevy. Je však nezbytné upozornit na to, že nelze sjednat žádnou ad hoc slevu bez odpovídajícího protiplnění odběratele. Za slevu není přitom považováno cenové ujednání, jímž se snižuje cena z jednotného základního ceníku dodavatele při sjednávání kupní ceny potravin pro delší časové období, jde pouze o způsob stanovení jejich kupní ceny.

Peněžní plnění ve smyslu § 3a zákona nesmí být rovněž v rozporu s ostatními ustanoveními zákona o významné tržní síle, zejména s § 4. Za peněžní plnění tak nelze považovat zákonem zakázaná plnění (např. placení zalistovacích poplatků), nebo ad hoc slevy bez sjednaného protiplnění. 

Určení účetního období pro stanovení 3 % z ročních tržeb dodavatele

Úřad považuje za rozhodné období pro stanovení limitu 3 % z obratu období, ve kterém jsou reálně poskytována plnění odběratele, která jsou uhrazena peněžním plněním dodavatele. Protože předem není možno znát výši obratu, kterou dodavatel a odběratel v daném roce dosáhnou, je vzájemný obrat dodavatele a odběratele dosažený v minulém účetním období dodavatele vodítkem pro limit peněžních plnění dodavatele v daném roce. V případě, že dodavatel odběrateli v předchozím roce nedodával zboží nebo se meziročně zásadně změnila výše vzájemného obratu, je na dodavateli a odběrateli, aby rozsah poskytovaných plnění odběratele a výši peněžních plnění dodavatele za tato plnění rozumně stanovili podle předpokládaného vzájemného obratu a průběhu jeho vývoje během roku.

Úřad vykládá ustanovení § 3a písm. a) zákona tak, že odběratel a dodavatel jsou povinni uzavřít smlouvu, jejíž náležitostí bude stanovení maximální částky peněžních plnění dodavatele pro následující účetní období dodavatele, ve kterém budou tato plnění realizována. Výši veškerých peněžních plnění dodavatele je možné do smlouvy uvést ve formě jedné částky nebo vyjádřit v procentech. V případě nedůvodného překročení tohoto limitu bude Úřad především posuzovat, zda poskytovaná peněžní plnění neměla protiprávní charakter ve smyslu § 4 zákona. 

Náležitost smlouvy ohledně určení množství dodávky předmětu koupě ve smyslu ustanovení § 3a písm. b) zákona

Náležitosti požadované podle § 3a zákona mohou být obsaženy společně v rámcové dohodě a v jednotlivých individuálních kupních smlouvách. Dle názoru Úřadu lze za písemnou formu stanovení množství dodávky předmětu koupě považovat zanesení objednávky do elektronického objednávkového systému dodavatele, přičemž je třeba, aby dodavatel tuto objednávku písemně potvrdil. Samotné splnění objednávky nepředstavuje splnění náležitostí požadovaných v § 3a písm. b) zákona. 

Služby související s nákupem nebo prodejem potravin ve smyslu ustanovení § 3a písm. c) zákona

Jedná-li se o peněžní plnění za služby související s nákupem nebo prodejem potravin poskytované odběratelem dodavateli, od něhož nakupuje potraviny, musí být každá poskytovaná služba vždy v souladu s § 3a písm. c) zákona definována co do předmětu, rozsahu, způsobu a doby plnění, výše ceny nebo způsobu jejího určení; tato služba musí být písemně sjednána před jejím poskytnutím, a podle § 4 odst. 2 písm. b) a i) zákona musí být výše ceny za její poskytnutí přiměřená a nediskriminační ve vztahu k jednotlivým dodavatelům, jde-li o srovnatelné plnění.

Konkrétnější vymezení toho, co se rozumí službami souvisejícími s prodejem a nákupem potravin, bude nutné ponechat na posouzení Úřadu v konkrétní kauze. Základní premisou je ovšem úvaha, že služby poskytované konkrétním odběratelem dodavatelům, kteří mu dodávají potraviny, mají logickou souvislost s nákupem a prodejem potravin, pokud není prokázán opak. Odběratel poskytuje dodavateli určitá plnění právě proto, že má s dodavatelem uzavřen smluvní vztah týkající se dodávky potravin. Pouze v případě, že dodavatel odběrateli dodává nepotravinářské zboží, a služby poskytované odběratelem se týkají nepotravinářského zboží, jedná se o služby nesouvisející s nákupem a prodejem potravin (a tedy nespadající do zákonného limitu peněžních plnění dodavatele).

Pro úplnost je možno dodat, že Úřad je při výkonu svých pravomocí vázán zákonem (dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví). Vynětí určitého okruhu služeb ze zákonného limitu 3 % by mohlo být považováno za arbitrární, zákon o významné tržní síle totiž v dané souvislosti žádné výjimky neuvádí.

Garantovaná platnost kupní ceny ve smyslu ustanovení § 3a písm. d) zákona

Úřad dovozuje, že smyslem daného ustanovení zákona o významné tržní síle je zabránit situaci, kdy by byl dodavatel povinen dodávat odběrateli s významnou tržní silou za dlouhodobě předem fixně stanovených cen. Úřad nedovozuje, že by záměrem zákonodárce bylo přimět odběratele s významnou tržní silou, aby za všech okolností do smluv, které uzavírá s dodavateli, umístil klauzuli zakotvující garanci platnosti kupní ceny, neboť takovýto závěr by byl nelogický vzhledem ke zcela zřejmému záměru zákonodárce omezit ve smlouvách mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem dobu garance kupní ceny co do její délky.

Pokud ze smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem, ve které není explicitně sjednána doba garance platnosti kupní ceny, plyne, že žádná takováto garance dána vůbec není, pak takovouto smlouvou tím spíše není dodavatel zavázán dodávat odběrateli s významnou tržní silou za dlouhodobě předem fixně stanovených cen. Úřad tedy dochází k závěru, že ustanovení § 3a písm. d) zákona je nutno vykládat tak, že je-li sjednána doba garance platnosti kupní ceny, pak tato doba nesmí překročit 3 měsíce od první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána.

Smyslem ustanovení § 3a písm. d) zákona je zabránit situaci, kdy by dodavatel byl odběrateli s významnou tržní silou zavázán v delším časovém horizontu k plnění za cenu závazně stanovenou před více než 3 měsíci.

K tomu Úřad dodává, že skutečnost, že takto smluvně stanovenou cenu lze následně změnit, není rozhodující pro určení, zda bylo dodrženo ustanovení § 3a písm. d) zákona či nikoliv. Následnou změnou smlouvy nebo uzavřením nové smlouvy lze změnit i kupní cenu resp. dobu garantované platnosti kupní ceny i v případě, že by garantovaná platnost kupní ceny byla sjednána na dobu překračující 3 měsíce od data první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána, což by byl případ zcela jasného nedodržení ustanovení § 3a písm. d) zákona. Z tohoto důvodu tedy nelze považovat možnost změny kupní ceny následným právním jednáním za rozhodující kritérium pro učení, zda bylo dodrženo ustanovení § 3a písm. d) zákona, neboť možnost změny kupní ceny právním jednáním je dána v každém případě.

Rozhodným kritériem pro posouzení, zda došlo k porušení ustanovení § 3a písm. d) zákona je okolnost, zda v době uzavření smlouvy byl dodavatel odběrateli s významnou tržní silou na základě smlouvy a bez ohledu na případnou následnou změnu této smlouvy (či její zánik) zavázán dodávat s garantovanou kupní cenou v délce tři měsíce od data první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána, či nikoliv, a to bez ohledu na to, z jaké resp. jak pojmenované klauzule tato povinnost plynula.

V této souvislosti Úřad k výkladu § 3a písm. d) zákona dodává, že při aplikaci uvedeného ustanovení nejde o posuzování určité praktiky nebo klauzule z pohledu zneužití významné tržní síly ve smyslu § 4 zákona, ale o posouzení zda smlouva mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem obsahuje zákonem předepsané náležitosti. Zohlednění následující faktické praxe smluvních stran je relevantní až pro případné posouzení, zda ze strany odběratele s významnou tržní silou došlo ke zneužití významné tržní síly či nikoliv. 

K některým skutkovým podstatám zneužití významné tržní síly

Neuvádění konečné výše kupní ceny po veškerých sjednaných slevách ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona

Dle ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona je zakázáno, aby byly sjednávány takové cenové podmínky na  úhradu za dodávky zboží, které umožní zpětnésnižování ceny zboží dodatečně fakturovanými finančními bonusy nebo dodatečně fakturovanými slevami. Zákon nezakazuje vyjednat konečnou cenu za zboží systémem dohodnutých slev ani nestanovuje sjednání pouze netto ceny zboží, sjednané slevy však musí být promítnuty ve faktuře za dodávku zboží. V souladu s § 4 odst. 2 písm. c) zákona musí být ad hoc sleva poskytnutá v průběhu roku (mimo celoročně platných cenových ujednání) svázána s protiplněním odběratele (např. uskutečnění slevové akce a přenesení poskytnuté slevy do maloobchodních cen). Výjimkou je předem sjednaná množstevní sleva (bonus), která je dodatečnou slevou z ceny zboží a kterou je možno z její podstaty uhradit zpětně až po naplnění sjednaných podmínek pro její poskytnutí (např. dosažení sjednaného obratového cíle). 

Požadování certifikátů kvality odběratelem po dodavateli ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. j) zákona

K otázce oprávnění odběratele požadovat po dodavateli předložení certifikátů kvality lze obecně uvést, že ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. j) zákona může být odběratel oprávněn požadovat po dodavateli předložení pouze takových dokladů (certifikátů, osvědčení apod.), které je dodavatel povinen zajistit si v rámci své činnosti např. na základě jiných právních předpisů. Smyslem uvedeného ustanovení zákona je zamezit jednání odběratele, které by vedlo k neoprávněným požadavkům jednostranně vynucovaným a uplatňovaným, a to na náklady dodavatele.  

K množstevním slevám a jejich pojetí 

Obecné pojetí zpětně účtovaných množstevních slev

Ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona neuvádí konkrétní výčet různých slev, o množstevní slevě (předem sjednané) hovoří pouze v tom smyslu, že u této jediné slevy je možné, aby byla vyúčtována zpětně. Za množstevní slevu lze přitom považovat slevu vzniklou v důsledku většího odebraného zboží, jako úsporu z rozsahu, na které se podílel odběratel tím, že od dodavatele odebral větší množství zboží. Velmi obecně lze říci, že pokud je množstevní sleva navázána např. na roční obrat, tak v případě meziročního poklesu obratu není spravedlivé požadovat množstevní slevu v rozsahu, který byl sjednáván v předchozím roce.

Důležité tedy je, aby pro stanovení každé množstevní slevy vždy existoval spravedlivý důvod, např. že se odběratel zaváže k odběru určitého množství zboží od dodavatele za dané období. Sjednaná množstevní sleva nicméně musí být přiměřená, a proto je vhodné ex ante zkalkulovat, jak vysokou úsporu dodavatel při závazném odběru ze strany odběratele dosáhne, a dále odhadnout, do jaké míry se na ní bude aktivně podílet právě odběratel.

Při stanovování množstevních slev je zároveň nutné postupovat tak, aby nedošlo ke kolizi s ustanovením § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, tudíž konečná výše uplatňované kupní ceny po všech sjednaných slevách nesmí vést ze strany subjektu se zvláštní odpovědností k získání nepřiměřeného majetkového prospěchu (jinak by tím byla naplněna skutková podstata přestupku podle uvedeného zákona).

Obecně lze tedy říci, že každá předem sjednaná množstevní sleva musí mít objektivní ekonomické opodstatnění (spravedlivý důvod), musí být přiměřená a nesmí mít zneužívající charakter. Zákon o významné tržní síle přitom nestanoví povinnost v tom smyslu, že množstevní slevy lze uplatnit pouze v situaci, kdy je odběratelem odebráno zboží na stejné nebo vyšší úrovni než obrat dosažený v minulém období.

Kritéria přípustnosti množstevních slev ve smyslu zákona o významné tržní síle

Testování, zda půjde o přípustnou slevu (či obecně přípustné peněžní plnění dodavatele odběrateli), může dle názoru Úřadu spočívat ve dvou hlavních testech, které ovšem nemusí platit absolutně:

1)      Tzv. „co by kdyby“ test:

Jestliže trh obecně považuje za spravedlivou takovou distribuci hodnoty, která vznikla na základě svobodné a poctivé soutěže, lze stanovit při vědomí reálného stavu trhu postiženého tržním selháním (tzn. koncentrací subjektů na straně poptávky) test, který by srovnával přípustnost určitého jednání odběratele (např. návrhu na množstevní slevu) na silně konkurenčním trhu se situací na deformovaném trhu. Základní otázkou testu tak bude, zdali by dodavatel v situaci silné konkurence na straně poptávky přijal návrh odběratele, který je ve skutečnosti kladen z pozice silnější strany transakce na trhu deformovaném. Typicky v situaci, kdy je navrhováno snížení netto ceny s absencí faktické protihodnoty, by se dodavatel na konkurenčním trhu přesunul k jinému odběrateli. Na koncentrovaném trhu mu to však vzhledem k pozici odběratelů jakožto gatekeeperů není umožněno, a podobným návrhem odběratele tak dochází k uplatnění jeho významné tržní síly.

2)      Test oprávněnosti plnění vycházející z § 3 odst. 1 a § 4 odst. 2 zákona:

I. stupeň:         Hodnotí se spravedlivý důvod návrhu odběratele (úspory z rozsahu u množstevních slev takovým spravedlivým důvodem být mohou, vznikají primárně na straně dodavatele, nicméně díky zvýšení odbytu má na nich určitý podíl i odběratel; tyto slevy jsou dány efektivnějším využitím majetku, kdy se fixní náklady činnosti při zvýšení množství výrazně nemění); pokud je nalezen spravedlivý důvod, postupuje se do druhého stupně testu;

II. stupeň:       Hodnotí se přiměřenost plnění, a to jako vztah k ekonomické hodnotě protiplnění (půjde tedy o nákladovost; v případě množstevních slev by se požadavek na množstevní slevu měl primárně odvíjet od ex ante kalkulace celkových úspor z rozsahu a podílu odběratele na těchto úsporách), ale též jako obvyklost hodnoty protiplnění (srovnání s tím, jak velká plnění běžně získávají podobné subjekty na relevantním trhu); výstupem druhého kroku testu už je kalkulace určité výše slevy, kterou by bylo možno na dodavateli požadovat.

Zcela na okraj Úřad upozorňuje na to, že konečná výše kupní ceny zboží po všech sjednaných slevách nesmí vést k tomu, že kupující získá nepřiměřený majetkový prospěch, a to prostřednictvím nákupu zboží za cenu, která výrazně nedosahuje oprávněných nákladů, nebo nižší, než je cena obvyklá.

Přiměřenost protiplnění množstevních slev

Úřad vychází ze stěžejního pravidla, že stejně jako každý jiný bonus či sleva požadovaná odběratelem s významnou tržní silou po dodavateli, i sleva množstevní musí mít pro soulad se zákonem přiměřené protiplnění, neboť v opačném případě může u odběratele s významnou tržní silou docházet ke zneužití jeho tržní síly, obvykle ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) zákona. Za přiměřené protiplnění za aktivaci množstevní slevy Úřad považuje reciproční závazek odběratele s významnou tržní silou, který jej bude motivovat k co nejvyšším prodejům dodavatelových produktů, čímž dodavatel s dojednanou množstevní slevou získá vyšší úsporu z rozsahu, a sleva je tak v konečném důsledku výhodná pro obě smluvní strany. Taková motivace pro odběratele s významnou tržní silou může být založena např. přiměřeným nastavením výše garantovaných odběrů a/nebo právě stanovením obratových cílů, po jejichž dosažení může odběratel nárokovat množstevní slevu.

Stanovení obratových cílů pro dosažení množstevní slevy se přirozeně musí odvíjet od vzájemného obratu předchozího účetního období. Je-li obratový cíl pro uplatnění množstevní slevy nastaven výrazně níž, než byl vzájemný obrat předchozího účetního období, pak odběratel s významnou tržní silou zpravidla nemusí vyvinout žádné zvýšené úsilí, aby od dodavatele získal množstevní slevu, a chybí tedy prvek jeho motivace k akceleraci prodejů dodavatelových výrobků. Ten je přitom hlavním definičním znakem množstevní slevy.

Na základě této myšlenkové konstrukce došel Úřad k závěru, že „bezpečným přístavem“, kdy bude patrné, že u odběratele s významnou tržní silou nedochází k získávání plnění bez přiměřeného protiplnění, je nastavení hranice obratového cíle pro aktivaci množstevní slevy na nejméně 100 % vzájemného obratu předchozího účetního období. Bude-li hranice obratového cíle nastavena níž než na uvedené hodnotě, měl by se dodavatel u odběratele s významnou tržní silou ujistit, v čem bude v následujícím období spočívat odběratelova motivace k akceleraci prodejnosti výrobků dodavatele. V některých případech touto motivací může být např. sjednání garantovaného odběru produktů dodavatele či jiné vylepšení obchodních podmínek souvisejících s prodejností produktů dodavatele. Jinými slovy, dodavatel by měl vytěžit z uplatnění množstevní slevy konkrétní výhodu, kterou mu zprostředkuje svým aktivním jednáním odběratel s významnou tržní silou.

Jestliže množstevní slevě motivační aspekt zcela chybí a dodavatel z ní pro sebe nedokáže vytěžit žádnou výhodu, pak lze uvažovat o tom, že taková sleva nemá spravedlivý důvod a může se potenciálně jednat o vykořisťovací praktiku odběratele s významnou tržní silou. Zda se o takovou praktiku opravdu jedná, však lze zjistit až na základě detailní analýzy obsahu smluv, korespondence mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem a případně dalších podkladů, které komplexně vypovídají o reálné obchodní spolupráci obou smluvních stran.

K postavení marketingových agentur poskytujících služby dodavatelům 

Povaha marketingové agentury v kontextu zákona o významné tržní síle

K otázce zda by platba za marketingové služby mohla spadat do limitu 3 % ve smyslu § 3a písm. a) zákona, ačkoliv dodavatel platí za marketingové služby marketingové agentuře a nikoli obchodnímu řetězci, Úřad uvádí, že pokud by marketingová agentura spadala do zákonné definice odběratele dle § 2 písm. b) zákona a pokud by zároveň byly naplněny podmínky významné tržní síly dle § 3 zákona, pak by platba marketingové agentuře za marketingové služby spadala do limitu 3 % ve smyslu § 3a písm. a) zákona.

Definici odběratele ve smyslu § 2 písm. b) zákona je přitom nutné vykládat v části „nebo přijímají nebo poskytují služby s nákupem potravin související“ restriktivně tak, že odběratelem je takový subjekt přijímající nebo poskytující služby související s nákupem potravin, u kterého existuje provázanost se stranou poptávky na maloobchodním trhu s potravinami.

Rozhodující pro posouzení vlastního postavení marketingové agentury (jakožto případného odběratele dle zákona o významné tržní síle) je dále také to, zda marketingová agentura zajišťuje služby s nákupem potravin související pro jiného odběratele na základě smlouvy příkazního typu.

Pro posouzení případné přičitatelnosti jednání marketingové agentury konkrétnímu odběrateli s významnou tržní silou je dále rozhodující rovněž to, zda marketingová agentura a daný odběratel netvoří nákupní alianci ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) zákona, podle něhož se nákupní aliancí rozumí uskupení odběratelů, vzniklé na základě smlouvy, jiného právního jednání nebo jiné právní skutečnosti, které provádí spolupráci mezi odběrateli v souvislosti s nákupem potravin za účelem jejich dalšího prodeje nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s tím souvisejících, nebo bylo za účelem této spolupráce vytvořeno, nezávisle na tom, zda toto uskupení má nebo nemá právní osobnost. Za nákupní alianci je tedy pro účely zákona o významné tržní síle považována jakákoli forma spolupráce odběratelů; může, ale nemusí se přitom jednat o právnickou osobu. Zákonná úprava též neklade žádné bližší podmínky na to, jak intenzivní, dlouhodobá či formalizovaná má spolupráce mezi odběrateli být (a dokonce ani nerozlišuje mezi tím, zda je taková spolupráce legitimní či nikoliv).

V případě nezávislé marketingové agentury, po níž chce dodavatel zcela dobrovolně vytvořit určitou reklamní kampaň, pak nelze bez dalšího tvrdit, že by daná služba spadala do 3% limitu na peněžní plnění za služby, přestože marketingová agentura např. využije část peněz od dodavatele za pronájem prostor odběratele. Ač ve zde naznačeném případě sice existuje nepřímý tok služeb a peněz mezi odběratelem a dodavatelem (skrze marketingovou agenturu), je podstatné posouzení otázky, zda jeho účelem je či není vynucení si nespravedlivé výhody ze strany odběratele, kvůli čemuž zákonodárce stanovil předmětný 3% limit. Pokud by tak dodavatel zřetelně deklaroval, že objednává určitou marketingovou službu svobodně a bez vlivu odběratele s významnou tržní silou, pak by plnění za takovou službu, bylo-li by poskytnuto nepřímo skrze marketingovou agenturu, nutně nemuselo spadat do 3% limitu dle § 3a písm. a) zákona o významné tržní síle. Komplexní posouzení věci Úřadem by se nicméně odvíjelo od konkrétních okolností zjištěného skutkového stavu.

Úřad zde považuje za podstatné zdůraznit, že bez zjištění všech okolností jednotlivě posuzované věci nemůže poskytnout věrohodné výkladové stanovisko. Vzhledem k rozmanitosti situací, které mohou v praxi nastat, lze jednoznačné závěry formulovat až v meritorním rozhodnutí. Konkrétnější odpovědi tak přinese až rozhodovací praxe Úřadu.

Aktualizováno k 25. 7. 2019

 

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz