K náležitostem smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem

 

Písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 3a zákona při využívání elektronických prostředků (e-mailová komunikace, nástroje typu Adobe Sign či DocuSign)

Zákon o významné tržní síle v ustanovení § 3a výslovně stanoví, že smlouva mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem musí být sjednána písemně. Daný požadavek písemnosti je přitom nutno vztáhnout na všechny fáze smluvního jednání (návrh na uzavření smlouvy, jeho akceptace či odmítnutí, změna či ukončení smlouvy apod.) a celý komplex smluv uzavíraných mezi oběma stranami. Zákonná povinnost písemné formy smluvního konsensu se tedy uplatní rovněž v případě sjednávání různých typů dílčích dohod či ujednání (např. dohody o promočních akcích, změny ceníků dodávaných potravin apod.).

Konkrétní způsob naplnění podmínky písemnosti již ovšem zákon o významné tržní síle nestanoví. Obecným předpisem, který upravuje požadavky kladené na smluvní ujednání stran, je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v § 559 a násl. stanoví minimální standard požadavků vyžadovaných pro splnění podmínky písemnosti, a to i pro právní jednání, která byla učiněna elektronicky nebo jinými technickými prostředky. Z § 561 a 562 občanského zákoníku je zřejmé, že pro to, aby byla zachována písemná forma jednání, které je činěno elektronickými, nebo jinými prostředky, a které je považováno za platné, je třeba, aby (i) byla určitelná jednající osoba, (ii) jednání obsahovalo podpis této jednající osoby (který může být nahrazen mechanickými prostředky), (iii) byl jednoznačně určitelný obsah jednání s tím, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou považovány za spolehlivé, jestliže se provádějí (iv) systematicky, (v) posloupně a (vi) jsou chráněny proti změnám.

Odhlédneme-li od situace, kdy se jedná o listinu obsahující vlastnoruční podpis jednající osoby, existuje několik dalších možností uzavření smlouvy, které mohou předepsanému požadavku ve smyslu § 3a zákona dostát. Mezi takové možnosti paří například i využití elektronických prostředků v podobě e-mailové komunikace nebo technologie typu Adobe Sign či DocuSign.

Nejprve však je v obecné rovině nutno připomenout, že z pohledu zákona o významné tržní síle jako veřejnoprávní regulace je důležité, aby vedle písemného zachycení vlastního obsahu kontraktace ve smyslu § 3a zákona byla zaručena rovněž věrohodnost původu (autenticita) daného právního jednání a neporušenost (integrita) jeho obsahu. Kromě uvedených požadavků je potřeba se zaměřit také na zachycení existence právního jednání v čase (spolehlivé určení konkrétního okamžiku, ve kterém bylo dané právní jednání skutečně učiněno) a uchovávání písemně zachyceného obsahu zaznamenaného právního jednání (archivace by se měla týkat i dokumentů vystavených v elektronické podobě a včetně dat, která zaručují věrohodnost původu a neporušenost obsahu).

 

E-mailová komunikace

Jedním z možných způsobů naplnění zákonného požadavku písemnosti v rozsahu výše uvedených nároků na písemné zachycení obsahu právního jednání a zajištění jeho autenticity a integrity může být i použití formy e-mailové zprávy, a to za podmínky, že je podepsána (alespoň prostým) elektronickým podpisem a že jsou současně sjednána a přijata opatření zajišťující věrohodnost původu a neporušenost obsahu.

Pokud jde o typ elektronického podpisu, lze tedy při e-mailové komunikaci použít kromě zaručeného či kvalifikovaného elektronického podpisu (elektronické podpisy založené na kvalifikovaných certifikátech) i tzv. elektronický podpis prostý. Úřad v této souvislosti vychází z definice elektronického podpisu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES („nařízení eIDAS“), podle níž se elektronickým podpisem rozumí „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Prostým elektronickým podpisem může být podpis ve formě textového označení odesílatele (postačuje např. uvedení samotného příjmení typicky na konci e-mailové zprávy ve spojení s e-mailovou adresou či telefonním číslem jednající osoby), popř. k textu připojené sjednané nebo zaslané heslo apod.

Jedná-li se pak o opatření zajišťující věrohodnost původu a neporušenost obsahu, je třeba, aby taková opatření byla předem sjednána ve smlouvě mezi odběratelem a dodavatelem. V souvislosti s otázkou zajištění e-mailové komunikace si v tomto případě lze představit např. opatření v podobě uvedení jmen konkrétních osob, které budou následně oprávněny za jednotlivé smluvní strany jednat (tj. sjednávat a akceptovat určité typy oněch dílčích ujednání), spolu s uvedením příslušných e-mailových adres (prostřednictvím nichž bude komunikace probíhat) s dostatečnou úrovní zabezpečení a zamezení přístupu jiným osobám.

Požadované nároky kladené na e-mailovou komunikaci ohledně naplnění zákonné povinnosti písemné formy smlouvy přitom dle názoru Úřadu zachovávají veškeré výhody tohoto komunikačního prostředku (flexibilita, nízká administrativní náročnost, zrychlení celého procesu atd.), a neměly by tudíž vést k omezení jeho využití při právním jednání mezi odběrateli a dodavateli.

 

Nástroje typu Adobe Sign či DocuSign

Dalším z možných způsobů naplnění zákonného požadavku písemnosti v rozsahu výše uvedených nároků na písemné zachycení obsahu právního jednání a zajištění jeho autenticity a integrity může být i uzavření obchodní smlouvy elektronickým způsobem prostřednictvím technologie typu Adobe Sign či DocuSign, a to opět za podmínky použití (alespoň prostého) elektronického podpisu a současného sjednání a přijetí opatření zajišťujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu (bude se jednat o obdobná opatření jako v případě výše uvedené e-mailové komunikace).

Adobe Sign je univerzální nástroj pro elektronické podepisování, jenž není územně omezen, přičemž k jeho využívání je zapotřebí pouze přístup k internetu a e-mailová adresa. Pomocí této technologie lze vytvářet, podepisovat, odesílat a přijímat dokumenty prostřednictvím prohlížeče, telefonu nebo některých aplikací. Adobe Sign umožňuje jak odesílatelům, tak příjemcům elektronicky podepsat dokumenty napsáním nebo nakreslením jejich jména na počítači nebo mobilním zařízení nebo nahráním obrázku svého podpisu. Do Adobe Sign je pak možné načíst dokumenty v mnoha různých formátech (např. pdf, doc, docx, xls, xlsx, txt, rtf, tif, jpg, htm).

Při uzavírání obchodní smlouvy elektronickým způsobem prostřednictvím nástroje Adobe Sign je tedy využíváno prostého elektronického podpisu, přičemž celý proces podepisování dokumentu smluvními stranami je zaznamenán v protokolu připojeném k předmětné smlouvě. Věrohodnost původu a neporušenost obsahu (ochrana proti jakýmkoliv změnám) je zajištěna certifikátem společnosti Adobe. Nástroj Adobe Sign primárně nevylučuje možnou manipulaci a změnu obsahu uzavřené a podepsané smlouvy, avšak případné podezření, že se smlouvou po jejím uzavření mohlo být manipulováno, je indikováno viditelnou ztrátou příslušného certifikátu.

Nad rámec výše uvedeného je každé ze smluvních stran umožněna volba dalších ochranných prvků zabezpečení, kterou může v procesu uzavírání smluv použít. Jedná se o následující ochranné prvky: (i) zavedení vícestupňového schválení smlouvy dle interních pravidel dotčené smluvní strany; (ii) opatření smlouvy k podpisu heslem; (iii) verifikace podepisující osoby prostřednictvím SMS zprávy.

Pokud jde o platformu DocuSign, tak ta je v základních postupech a požadavcích buď shodná či velmi podobná s výše popsanou technologií Adobe Sign.

Jako předpoklad pro konkrétní využití elektronických prostředků v rámci smluvních vztahů mezi odběrateli a dodavateli potravin je pak z pohledu Úřadu nutno považovat uzavření dohody o elektronickém sjednávání smluv prostřednictvím daného nástroje včetně jmenného seznamu a dostatečně zabezpečených e-mailových adres osob, které jsou oprávněny jak za dodavatele, tak za odběratele uzavírat a podepisovat příslušné smlouvy.

Lze tedy shrnout, že pro naplnění požadavku písemnosti ve smyslu § 3a zákona v případě užívání elektronických prostředků v podobě e-mailových zpráv či technologie typu Adobe Sign či DocuSign je vyžadován (alespoň prostý) elektronický podpis s výše uvedenými zárukami. Takto formulovaný výklad předmětné povinné náležitosti smluv sjednávaných v rámci specifických vztahů mezi subjekty odběratelsko-dodavatelského potravinového řetězce též odpovídá účelu příslušné veřejnoprávní regulace. Písemná forma jednání dle zákona o významné tržní síle totiž slouží k zajištění právní jistoty dodavatelů ohledně existence nebo obsahu právního jednání ve smluvních vztazích s odběratelem s významnou tržní sílou a dále k umožnění veřejnoprávní kontroly nad dodržováním zákonných povinností odběratele.

 

Náležitost smlouvy ohledně určení množství dodávky předmětu koupě ve smyslu ustanovení § 3a písm. b) zákona

Náležitosti požadované podle § 3a zákona mohou být obsaženy společně v rámcové dohodě a v jednotlivých individuálních kupních smlouvách. Dle názoru Úřadu lze za písemnou formu stanovení množství dodávky předmětu koupě považovat zanesení objednávky do elektronického objednávkového systému dodavatele, přičemž je třeba, aby dodavatel tuto objednávku písemně potvrdil. Samotné splnění objednávky nepředstavuje splnění náležitostí požadovaných v § 3a písm. b) zákona.

 

Služby související s nákupem nebo prodejem potravin ve smyslu ustanovení § 3a písm. c) zákona

Jedná-li se o peněžní plnění za služby související s nákupem nebo prodejem potravin poskytované odběratelem dodavateli, od něhož nakupuje potraviny, musí být každá poskytovaná služba vždy v souladu s § 3a písm. c) zákona definována co do předmětu, rozsahu, způsobu a doby plnění, výše ceny nebo způsobu jejího určení; tato služba musí být písemně sjednána před jejím poskytnutím, a podle § 4 odst. 2 písm. b) a i) zákona musí být výše ceny za její poskytnutí přiměřená a nediskriminační ve vztahu k jednotlivým dodavatelům, jde-li o srovnatelné plnění.

Konkrétnější vymezení toho, co se rozumí službami souvisejícími s prodejem a nákupem potravin, bude nutné ponechat na posouzení Úřadu v konkrétní kauze. Základní premisou je ovšem úvaha, že služby poskytované konkrétním odběratelem dodavatelům, kteří mu dodávají potraviny, mají logickou souvislost s nákupem a prodejem potravin, pokud není prokázán opak. Odběratel poskytuje dodavateli určitá plnění právě proto, že má s dodavatelem uzavřen smluvní vztah týkající se dodávky potravin. Pouze v případě, že dodavatel odběrateli dodává nepotravinářské zboží, a služby poskytované odběratelem se týkají nepotravinářského zboží, jedná se o služby nesouvisející s nákupem a prodejem potravin.

Pro úplnost lze ještě uvést, že smluvní vztah mezi odběratelem a dodavatelem by měl být prost veškerého podmiňování a nátlaku na dodavatele. V této souvislosti Úřad rovněž upozorňuje na možný postih odběratele s významnou tržní silou, pokud by sjednáním služeb úplatně poskytovaných dodavateli podmiňoval pokračování obchodní spolupráce s dodavatelem, resp. její započetí.

 

Garantovaná platnost kupní ceny ve smyslu ustanovení § 3a písm. d) zákona

Úřad dovozuje, že smyslem daného ustanovení zákona o významné tržní síle je zabránit situaci, kdy by byl dodavatel povinen dodávat odběrateli s významnou tržní silou za dlouhodobě předem fixně stanovených cen. Úřad nedovozuje, že by záměrem zákonodárce bylo přimět odběratele s významnou tržní silou, aby za všech okolností do smluv, které uzavírá s dodavateli, umístil klauzuli zakotvující garanci platnosti kupní ceny, neboť takovýto závěr by byl nelogický vzhledem ke zcela zřejmému záměru zákonodárce omezit ve smlouvách mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem dobu garance kupní ceny co do její délky.

Pokud ze smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem, ve které není explicitně sjednána doba garance platnosti kupní ceny, plyne, že žádná takováto garance dána vůbec není, pak takovouto smlouvou tím spíše není dodavatel zavázán dodávat odběrateli s významnou tržní silou za dlouhodobě předem fixně stanovených cen. Úřad tedy dochází k závěru, že ustanovení § 3a písm. d) zákona je nutno vykládat tak, že je-li sjednána doba garance platnosti kupní ceny, pak tato doba nesmí překročit 3 měsíce od první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána.

Pro některé specifické skupiny dodavatelů (např. sezónní zpracovatele/výrobce privátních značek), jež mají v určitých ohledech speciální potřeby, by mohlo být v praxi použitelné automatické prodlužování garance jinak sjednané na dobu 3 měsíců. Tedy zakotvení smluvního mechanismu, který umožní automatické prodloužení doby garantované kupní ceny. Jelikož zákon automatické prodlužování garance nevylučuje, má Úřad za to, že nic nebrání jeho užití v praxi. Při použití automatického prodlužování doby garantované kupní ceny je však zásadní, aby bylo dodavateli umožněno automatickému prodloužení zabránit. Reálně by tedy mělo záležet na rozhodnutí dodavatele, zda dojde či nedojde k použití smluvního ujednání o automatickém prodloužení garance kupní ceny. Dodavatel by také měl mít reálnou možnost vyvolat dle potřeby jednání o úpravě kupní ceny.

Smyslem ustanovení § 3a písm. d) zákona je zabránit situaci, kdy by dodavatel byl odběrateli s významnou tržní silou zavázán v delším časovém horizontu k plnění za cenu závazně stanovenou před více než 3 měsíci.

K tomu Úřad dodává, že skutečnost, že takto smluvně stanovenou cenu lze následně změnit, není rozhodující pro určení, zda bylo dodrženo ustanovení § 3a písm. d) zákona či nikoliv. Následnou změnou smlouvy nebo uzavřením nové smlouvy lze změnit i kupní cenu resp. dobu garantované platnosti kupní ceny i v případě, že by garantovaná platnost kupní ceny byla sjednána na dobu překračující 3 měsíce od data první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána, což by byl případ zcela jasného nedodržení ustanovení § 3a písm. d) zákona. Z tohoto důvodu tedy nelze považovat možnost změny kupní ceny následným právním jednáním za rozhodující kritérium pro učení, zda bylo dodrženo ustanovení § 3a písm. d) zákona, neboť možnost změny kupní ceny právním jednáním je dána v každém případě.

Rozhodným kritériem pro posouzení, zda došlo k porušení ustanovení § 3a písm. d) zákona je okolnost, zda v době uzavření smlouvy byl dodavatel odběrateli s významnou tržní silou na základě smlouvy a bez ohledu na případnou následnou změnu této smlouvy (či její zánik) zavázán dodávat s garantovanou kupní cenou v délce tři měsíce od data první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána, či nikoliv, a to bez ohledu na to, z jaké resp. jak pojmenované klauzule tato povinnost plynula.

V této souvislosti Úřad k výkladu § 3a písm. d) zákona dodává, že při aplikaci uvedeného ustanovení nejde o posuzování určité praktiky nebo klauzule z pohledu zneužití významné tržní síly ve smyslu § 4 zákona, ale o posouzení zda smlouva mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem obsahuje zákonem předepsané náležitosti. Zohlednění následující faktické praxe smluvních stran je relevantní až pro případné posouzení, zda ze strany odběratele s významnou tržní silou došlo ke zneužití významné tržní síly či nikoliv.

 

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz