Směrnice o nekalých obchodních praktikách

 

Z pohledu legislativního vývoje v rámci agendy nekalých obchodních praktik bylo hlavní událostí roku 2019 vydání směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2019/633 ze dne 17. dubna 2019, o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci (dále jen „směrnice“). Jednalo se o velmi významný počin, neboť tak došlo k završení mnohaletého úsilí o nastavení společného evropského rámce pro potírání nekalých obchodních praktik, tedy praktik, které se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému. Některé praktiky mohou být nekalé i v případě, že se na nich obě strany dohodnou. Směrnice byla přijata s cílem zavést minimální unijní standard ochrany proti zneužívajícím obchodním praktikám v zemědělském a potravinovém řetězci, čehož má být prakticky dosaženo harmonizací právních předpisů jednotlivých členských států EU v dané oblasti a dále vymezením a sjednocením základních nekalých obchodních praktik, spolu se stanovením způsobu jejich omezení.

Ochrana poskytovaná směrnicí se vztahuje na zemědělské výrobce a fyzické nebo právnické osoby (včetně organizací producentů a sdružení těchto organizací, ať už uznaných, či nikoli), které dodávají zemědělské produkty a potravinářské výrobky, a to v závislosti na jejich relativní vyjednávací síle. Směrnice se zaměřuje na obchodní jednání větších subjektů vůči subjektům, jež mají menší vyjednávací sílu, přičemž se týká všech úrovní zemědělského a potravinového řetězce. Směrnice totiž zastává tzv. dynamický přístup, který je založen na relativní velikosti dodavatele a kupujícího z hlediska ročního obratu. Vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky jsou zvláště škodlivé pro malé a střední podniky, je ochrana vztažena na dodavatele s ročním obratem do výše 350 mil. EUR, přičemž do působnosti směrnice spadají kupující s ročním obratem přesahujícím 2 mil. EUR.

Směrnice dále stanoví minimální seznam zakázaných nekalých obchodních praktik ze strany kupujících, jako jsou pozdní platby za dodávky zboží, rušení objednávek v nedostatečném časovém předstihu, jednostranné změny smluvních podmínek, vyžadování plateb nesouvisejících s prodejem dodaného zboží, požadování náhrady za zhoršení jakosti či ztrátu již dodaného zboží bez zavinění dodavatele, odmítnutí písemného potvrzení smluvních podmínek, neoprávněné využití či zpřístupnění obchodního tajemství dodavatele, odvetná obchodní opatření za uplatňování smluvních či zákonných práv dodavatele, vyžadování odškodnění za náklady spojené s prošetřením stížností zákazníků. Vedle zcela zakázaných praktik uvádí směrnice rovněž výčet praktik, které jsou zakázány pouze v případě, že nebyly předem jasně a jednoznačně sjednány ve smluvních podmínkách (např. vrácení neprodaného zboží dodavateli, aniž by mu bylo kupujícím zaplaceno; požadování úhrady nákladů slev na zboží prodávané v rámci propagace; vyžadování plateb za reklamu na zboží, plateb za uvedení zboží na trh a plateb za úpravu prodejních prostor).

Směrnice také stanovuje povinnost členským státům EU určit donucovací orgán k prosazování pravidel pro potírání nekalých obchodních praktik a vymezit jeho pravomoci. Donucovacím orgánům členských států je pak stanovena povinnost vzájemné účinné spolupráce a podávání zpráv Komisi. Dále je zmíněno, že členské státy mohou podporovat dobrovolné využívání nezávislých mechanismů alternativního řešení sporů.

Do právních řádů jednotlivých členských států má být směrnice transponována do 1. května 2021, přičemž přijatá opatření mají být použitelná nejpozději od 1. listopadu 2021. Při transpozici směrnice lze ponechat v platnosti či zavést přísnější pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, než jaká stanoví směrnice.

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz