K výkladu vybraných ustanovení zákona o významné tržní síle

 

Peněžní plnění dodavatele ve smyslu ustanovení § 3a písm. a) zákona

Za peněžní plnění ve smyslu § 3a písm. a) zákona Úřad považuje veškeré závazky dodavatele, jejichž obsahem je povinnost dodavatele zaplatit odběrateli peněžní plnění, za které je poskytováno konkrétní plnění odběratele, nespadající do kategorie slev z kupní ceny potravin, a to bez ohledu na to, zda je jejich výše vypočítávána z obratu dosaženého mezi stranami konkrétní smlouvy nebo je jejich konečná výše stanovena pevnou částkou.

Jedná se tedy o platby za poskytnutí veškerých služeb dodavateli ze strany odběratele, který od něho nakupuje potraviny za účelem jejich dalšího prodeje nebo za jiná plnění v souvislosti s nákupem potravin, zejména platby za reklamní a propagační služby, sjednané logistické služby, druhotná vystavení nebo za vyhodnocování a reportování prodejnosti a obrátkovosti zboží dodavatele prodávaného odběratelem.

Do peněžních plnění se naopak nezahrnují slevy navázané na kupní cenu potravin, např. akční slevy z kupní ceny a zpětné množstevní slevy. Je však nezbytné upozornit na to, že nelze sjednat žádnou ad hoc slevu bez odpovídajícího protiplnění odběratele. Za slevu není přitom považováno cenové ujednání, jímž se snižuje cena z jednotného základního ceníku dodavatele při sjednávání kupní ceny potravin pro delší časové období, jde pouze o způsob stanovení jejich kupní ceny.

Peněžní plnění ve smyslu § 3a zákona nesmí být rovněž v rozporu s ostatními ustanoveními zákona o významné tržní síle, zejména s § 4. Za peněžní plnění tak nelze považovat zákonem zakázaná plnění (např. placení zalistovacích poplatků), nebo ad hoc slevy bez sjednaného protiplnění.

 

Určení účetního období pro stanovení 3 % z ročních tržeb dodavatele

Úřad považuje za rozhodné období pro stanovení limitu 3 % z obratu období, ve kterém jsou reálně poskytována plnění odběratele, která jsou uhrazena peněžním plněním dodavatele. Protože předem není možno znát výši obratu, kterou dodavatel a odběratel v daném roce dosáhnou, je vzájemný obrat dodavatele a odběratele dosažený v minulém účetním období dodavatele vodítkem pro limit peněžních plnění dodavatele v daném roce. V případě, že dodavatel odběrateli v předchozím roce nedodával zboží nebo se meziročně zásadně změnila výše vzájemného obratu, je na dodavateli a odběrateli, aby rozsah poskytovaných plnění odběratele a výši peněžních plnění dodavatele za tato plnění rozumně stanovili podle předpokládaného vzájemného obratu a průběhu jeho vývoje během roku.

Úřad vykládá ustanovení § 3a písm. a) zákona tak, že odběratel a dodavatel jsou povinni uzavřít smlouvu, jejíž náležitostí bude stanovení maximální částky peněžních plnění dodavatele pro následující účetní období dodavatele, ve kterém budou tato plnění realizována. Výši veškerých peněžních plnění dodavatele je možné do smlouvy uvést ve formě jedné částky nebo vyjádřit v procentech. V případě nedůvodného překročení tohoto limitu bude Úřad především posuzovat, zda poskytovaná peněžní plnění neměla protiprávní charakter ve smyslu § 4 zákona.

 

Povaha marketingové agentury v kontextu zákona o významné tržní síle

K otázce zda by platba za marketingové služby mohla spadat do limitu 3 % ve smyslu § 3a písm. a) zákona, ačkoliv dodavatel platí za marketingové služby marketingové agentuře a nikoli obchodnímu řetězci, Úřad uvádí, že pokud by marketingová agentura spadala do zákonné definice odběratele dle § 2 písm. b) zákona a pokud by zároveň byly naplněny podmínky významné tržní síly dle § 3 zákona, pak by platba marketingové agentuře za marketingové služby spadala do limitu 3 % ve smyslu § 3a písm. a) zákona.

Definici odběratele ve smyslu § 2 písm. b) zákona je přitom nutné vykládat v části „nebo přijímají nebo poskytují služby s nákupem potravin související“ restriktivně tak, že odběratelem je takový subjekt přijímající nebo poskytující služby související s nákupem potravin, u kterého existuje provázanost se stranou poptávky na maloobchodním trhu s potravinami.

Rozhodující pro posouzení vlastního postavení marketingové agentury (jakožto případného odběratele dle zákona o významné tržní síle) je dále také to, zda marketingová agentura zajišťuje služby s nákupem potravin související pro jiného odběratele na základě smlouvy příkazního typu.

Pro posouzení případné přičitatelnosti jednání marketingové agentury konkrétnímu odběrateli s významnou tržní silou je dále rozhodující rovněž to, zda marketingová agentura a daný odběratel netvoří nákupní alianci ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) zákona, podle něhož se nákupní aliancí rozumí uskupení odběratelů, vzniklé na základě smlouvy, jiného právního jednání nebo jiné právní skutečnosti, které provádí spolupráci mezi odběrateli v souvislosti s nákupem potravin za účelem jejich dalšího prodeje nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s tím souvisejících, nebo bylo za účelem této spolupráce vytvořeno, nezávisle na tom, zda toto uskupení má nebo nemá právní osobnost. Za nákupní alianci je tedy pro účely zákona o významné tržní síle považována jakákoli forma spolupráce odběratelů; může, ale nemusí se přitom jednat o právnickou osobu. Zákonná úprava též neklade žádné bližší podmínky na to, jak intenzivní, dlouhodobá či formalizovaná má spolupráce mezi odběrateli být (a dokonce ani nerozlišuje mezi tím, zda je taková spolupráce legitimní či nikoliv).

V případě nezávislé marketingové agentury, po níž chce dodavatel zcela dobrovolně vytvořit určitou reklamní kampaň, pak nelze bez dalšího tvrdit, že by daná služba spadala do 3% limitu na peněžní plnění za služby, přestože marketingová agentura např. využije část peněz od dodavatele za pronájem prostor odběratele. Ač ve zde naznačeném případě sice existuje nepřímý tok služeb a peněz mezi odběratelem a dodavatelem (skrze marketingovou agenturu), je podstatné posouzení otázky, zda jeho účelem je či není vynucení si nespravedlivé výhody ze strany odběratele, kvůli čemuž zákonodárce stanovil předmětný 3% limit. Pokud by tak dodavatel zřetelně deklaroval, že objednává určitou marketingovou službu svobodně a bez vlivu odběratele s významnou tržní silou, pak by plnění za takovou službu, bylo-li by poskytnuto nepřímo skrze marketingovou agenturu, nutně nemuselo spadat do 3% limitu dle § 3a písm. a) zákona o významné tržní síle. Komplexní posouzení věci Úřadem by se nicméně odvíjelo od konkrétních okolností zjištěného skutkového stavu.

Úřad zde považuje za podstatné zdůraznit, že bez zjištění všech okolností jednotlivě posuzované věci nemůže poskytnout věrohodné výkladové stanovisko. Vzhledem k rozmanitosti situací, které mohou v praxi nastat, lze jednoznačné závěry formulovat až v meritorním rozhodnutí. Konkrétnější odpovědi tak přinese až rozhodovací praxe Úřadu.

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz