číslo jednací: R084/2008/02-19000/2008/310-AS

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.10.2008

Č. j. R084/2008/02-19000/2008/310-AS             V Brně dne 13. října 2008

Ve správním řízení o rozkladu doručeném dne 4. 4. 2008 společností

·  Opavská lesní, a. s., IČ 451 93 177, se sídlem Krajánkova 11/2390, 140 00  Praha 4, jednající předsedou představenstva Ing. Jindřichem Grosserem, ve správním řízení zast. JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem AK Gleiss  Lutz v. o. s., náměstí Republiky 1079/1a, 110 00 Praha 1

     proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14. 3. 2008,  č. j. S305/2007/VZ-04551/2008/510/MO,

   které bylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže vydáno ve správním řízení o přezkoumání úkonů zadavatele - Lesy České republiky, s. p.,  IČ 421 96 451, se sídlem Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové, jednající Ing. Jiřím Novákem generálním ředitelem - učiněných ve správním řízení při zadávání veřejné zakázky „Provedení lesnických činností od 01 .01. 2008, SÚJ č. 12403“, zadávané v otevřeném řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 13. 7. 2007 pod ev. č. 60009075 a následně opraveno dne 6. 8. 2007 a dne 10. 8. 2007, jehož dalším účastníkem je

·  vybraný uchazeč - Lesní závod Hanušovice, s. r. o., IČ 258 88 609, se sídlem Hlavní 314, 788 33 Hanušovice, jednající Ing. Zdeňkem Hovadem, jednatelem

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

  Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14. 3. 2008,   č. j. S305/2007/VZ-04551/2008/510/MO

p o t v r z u j i 

a podaný rozklad

z a m í t á m .

O d ů v o d n ě n í

I.   Zadávací řízení a prvostupňové řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.  Lesy České republiky, s. p., IČ 421 96 451, se sídlem Přemyslova 1106,  501 68 Hradec Králové, jednající Ing. Jiřím Novákem generálním ředitelem, (dále jen „zadavatel“), uveřejnil podle zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), v informačním systému veřejných zakázek dne  13. 7. 2007 a následně opravil dne 6. 8. 2007 a dne 10. 8. 2007 pod ev. č. 60009075, oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky na „Provedení lesnických činností od 01. 01. 2008, SÚJ č. 12403“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2.   Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), obdržel návrh společnosti, Opavská lesní, a. s., IČ 451 93 177, se sídlem Krajánkova 11/2390, 140 00 Praha 4, jednající předsedou představenstva Ing. Jindřichem Grosserem, ve správním řízení zast. JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Gleiss Lutz  v. o. s., se sídlem náměstí Republiky 1079/1a, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele, směřující proti podmínkám zadání veřejné zakázky.

Napadené rozhodnutí

3.  Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 14. 3. 2008 rozhodnutí

  č. j. S305/2007/VZ-04551/2008/510/MO, kterým:

   ve výroku I. podle § 118 ZVZ správní řízení zastavil,

   ve výroku II. podle § 119 odst. 2 ZVZ a podle § 1 odst. 1 vyhl. č. 328/2006 Sb.

  rozhodl, že zadavateli nevzniká povinnost nahradit náklady řízení o přezkoumání

   úkonů zadavatele.

4.  V odůvodnění Úřad uvedl, že poté co přezkoumal na základě ustanovení § 112 a násl. ZVZ předmětnou veřejnou zakázku dospěl k závěru, že je na místě správní řízení zastavit v souladu ustanovením § 118 ZVZ.

Ve vztahu k námitkám navrhovatele:

5.  Úřad neshledal, že by zadavatel porušil ustanovení § 44 odst. 1 ZVZ při vymezení předmětu veřejné zakázky. Úřad připustil, že nebylo v moci zadavatele stanovit rozsah předmětu  veřejné zakázky v době jejího zadávání zcela přesně tak, jak tomu bude ve  skutečnosti. V rámci svých možností však zadavatel zadal předmět veřejné zakázky s dostatečnou přesností. Bylo na uchazečích jakým způsobem na základě svých zkušeností zpracují  své nabídky.

6.  V požadavku zadavatele doložit v nabídce k veřejné zakázce subdodavatelskou  smlouvu, rovněž Úřad neshledal rozpor se ZVZ, konkrétně s § 44 odst. 6. Svou  podstatou de facto jde pouze o stvrzení podpisem subdodavatele, že o svém postavení je srozuměn a dává k němu uchazeči svůj souhlas.

7.  Požadavek zadavatele na předložení licence podle zák. č. 149/2003 Sb. hodnotí Úřad jako v souladu s § 54 ZVZ, který byl správně zařazen mezi profesní kvalifikační  předpoklady veřejné zakázky.

8.  Úřad zkonstatoval, že není v rozporu se ZVZ pokud zadavatel požadoval splnění  kvalifikačního předpokladu doložení přijetí opatření v oblasti spotřebitelského  řetězce lesních produktů  a nepřipustil možnost prokázání jeho splnění pomocí  subdodavatelů.

K výroku pod bodem II, který se týká nákladů řízení, Úřad uvedl, že součástí rozhodnutí Úřadu podle § 118 zákona je též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 1 vyhlášky 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách je zadavatel povinen uhradit náklady řízení o přezkoumání úkonů zadavatele paušální částkou v případě, že Úřad rozhodl podle § 118 ZVZ o zrušení zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele. Protože Úřad správní řízení zastavil, nevznikla zadavateli ani povinnost hradit náklady řízení.

II.  Námitky rozkladu 

9.  Úřad obdržel od navrhovatele proti shora uvedenému rozhodnutí rozklad ze dne  3. 4. 2008, v němž uvádí, že nesouhlasí s výroky napadeného rozhodnutí, jakožto i s jejich odůvodněním.

10.  Navrhovatel vytýká Úřadu, že  neprovedl jím navržené důkazy, které podle jeho názoru jsou nezbytné pro posouzení věci. Konkrétně znalecký posudek k otázce vymezení předmětu veřejné zakázky. Z procesního hlediska vytýká navrhovatel i to, že Úřad nevyhověl jeho požadavku na nařízení ústního jednání.

11.  Úřad podle názoru navrhovatele nesprávně určil okruh účastníků, pokud přibral do řízení vybraného uchazeče. Poukázal na § 116 ZVZ a na to, že podmínku druhé části věty tohoto paragrafu předmětné správní řízení nesplňuje, neboť navrhovatel napadl pouze zadávací podmínky veřejné zakázky a nikoli rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky.

12.  Navrhovatel vytkl Úřadu průtahy v řízení, když podle něho zákonné lhůty v uvedeném řízení nebyly dodrženy v souladu s ustanovením § 6 a § 71 odst. 3 správního řádu (dále jen „SŘ“).

13.  Podle navrhovatele veřejná zakázka neobsahuje dostatečnou specifikaci předmětu.

14.  Navrhovatel namítá, že požadavek prokazování subdodavatelského vztahu předložením smlouvy uzavřené mezi uchazečem a subdodavatelem stanoví pouze § 51 odst. 4 ZVZ v situaci, kdy uchazeč není schopen prokázat splnění určité části kvalifikace požadované veřejným zadavatelem v plném rozsahu. Podle navrhovatele pokud vyžaduje zadavatel písemnou smlouvu uzavřenou mezi uchazečem a subdodavatelem jedná se o rozpor s § 44 odst. 6 ZVZ.

15.  Navrhovatel  považuje za odporující ZVZ i požadavek v oblasti spotřebitelského řetězce, pokud  má být plněn přímo uchazečem a nemůže být splněn součinností se subdodavatelem.

Závěr rozkladu

16.  Z uvedených důvodů navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu v souladu s ustanovením § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) SŘ napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

III.  Řízení o rozkladu

Stanovisko předsedy Úřadu

17.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí ustavenou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 SŘ napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

18.  Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. S305/2007/VZ-04551/2008/510/MO ze dne  14. 3. 2008, zastavil předmětné správní řízení, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

IV.  K námitkám rozkladu

K výroku I. rozhodnutí

19.  V otázce zastavení správního řízení předně uvádím, že jsem se ztotožnil s názorem Úřadu, že v tomto případě je namístě aplikovat ustanovení § 118 ZVZ, konkrétně závěr  tohoto ustanovení „jinak řízení zastaví“.

20.  Podle § 118 ZVZ „Nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad uloží nápravné opatření tím, že zruší zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivý úkon zadavatele, jinak řízení zastaví.“

21.  Zcela souhlasím se závěry odůvodnění Úřadu pokud na principu volného uvážení vyhodnotil jednotlivé námitky navrhovatele vznesené proti zadávacímu řízení v rámci předmětné veřejné zakázky.

22.  V této souvislosti poukazuji na to, že Úřad při svém rozhodování využívá svého diskrečního oprávnění, v rámci něhož klade důraz na hodnocení důsledků případného porušení zákona zadavatelem. Správní uvážení představuje významný institut správního práva, který v sobě propojuje rovinu právní a faktickou, rovinu abstraktních úvah a rovinu konkrétní rozhodovací činnosti. Podstatu správního uvážení lze spatřovat v tom, že se vznikem nebo existencí určitých podmínek nespojuje příslušné ustanovení právního předpisu nutnost nastoupení jediného možného právního následku, a naopak ponechává subjektu vykonávajícímu veřejnou správu určitý prostor pro formulaci vlastního řešení – rozhodnutí. Veřejná správa, regulující, chránící a sloužící ve velmi rozsáhlém okruhu společenských vztahů, nemůže vystačit pouze s příslušnými právními úpravami, neboť ty nikdy nemohou předvídat, obsáhnout a řešit všechny různorodé situace a problémy, které v okruhu spravovaných záležitostí mohou nastat. V daném případě je otázka, zda  porušení ovlivnilo, mohlo ovlivnit či neovlivnilo, pouze v rukou rozhodovacího orgánu, který věc posuzuje z hlediska svého vlastního uvážení v kontextu s dalšími okolnostmi daného případu.

23.  Správní uvážení se projevilo v posouzení Úřadu ve vztahu k vymezení předmětu veřejné zakázky, pokud konstatoval, že nebylo v moci zadavatele stanovit rozsah předmětu veřejné zakázky v době jejího zadávání zcela přesně tak, jak tomu bude ve skutečnosti. V rámci svých možností však zadavatel zadal předmět veřejné zakázky s dostatečnou přesností tak, aby uchazeči mohli v plném rozsahu zpracovat své nabídky. Považuji proto závěr Úřadu ohledně toho, že zadavatel neporušil ZVZ při vymezení předmětu veřejné zakázky za správný. Tento závěr dovodil Úřad v rámci aplikace správního uvážení a správně uzavřel, že předmět veřejné zakázky byl vymezen s dostatečnou přesností. Otevřen zůstal prostor pro uchazeče, respektive pro jejich management, aby odrazili své zkušenosti při zpracování své nabídky. Pokud by si chtěli vytvořit rezervu odrazilo by se to na jejich vyšší nabídkové ceně, pokud s vědomím nižších zisků, by se rozhodli pro druhou variantu, nabídli by nabídkovou cenu nižší.

24.  K námitkám navrhovatele k vymezení předmětu veřejné zakázky dále uvádím, že zadavatel v zadávací dokumentaci definoval, co se rozumí pěstebními a těžebními činnostmi. Příloha č. 2 obsahuje detailní souhrn pěstebních činností a těžebních činností, které jsou specifikovány, jak co do přesného popisu jejich činností, tak i do jejich rozsahu. U každé konkrétní požadované činnosti je jednoznačně stanoven počet měrných jednotek, které zadavatel v rámci předmětu veřejné zakázky požaduje splnit. Místo plnění předmětů veřejných zakázek je vždy specifikováno číselným označením SÚJ, a to včetně mapových podkladů. Uchazeči tedy měli jednoznačné a přesné informace o místu plnění  veřejné zakázky. Zadavatel v čl. VII odst. 1 Smlouvy o poskytování lesnických činností stanovil, že rozsah pěstebních činností stanovených v Pěstebním projektu pro první kalendářní rok plnění a poměr technologií stanovených v Těžebním projektu pro první kalendářní rok plnění se nesmí podstatným způsobem odlišovat od odpovídajícího rozsahu pěstebních činností a poměru technologií stanovených v sumářích, které byly součástí zadávací dokumentace. Jak vyplynulo z čl. VII odst. 1 Smlouvy o poskytování lesnických činností, rozsah předmětů veřejných zakázek je detailně uvedený v sumářích v zadávací dokumentaci. Zadavatel současně stanovil, že rozsah předmětu uvedený v sumářích se nebude v prvním roce plnění smluv podstatným způsobem odlišovat od skutečných rozsahů předmětů jednotlivých veřejných zakázek. Rozsah předmětů veřejných zakázek se tak nemá v prvním kalendářním roce plnění smluv podstatným způsobem odlišovat od skutečných rozsahů předmětů jednotlivých veřejných zakázek stanovených v Projektech.

25.  Co se týče fiktivních porostů (tj. porostů, na nichž budou prováděny mimořádné těžební práce, jejichž případnou potřebu, rozsah ani umístnění zadavatel v okamžiku veřejné zakázky nezná a znát ani nemůže, neboť se jedná o mimořádné a nepředpokládané práce), pak cena za provedení těžby těchto porostů nebyla předmětem hodnocení. S tím, že zadavatel nezná přesný rozsah těchto prací, byli uchazeči seznámeni, na rozdíl od řádných těžebních prací, které naopak zadavatel přesně a detailně specifikoval. Dovozuji tedy, že jistou neurčitost lze spatřovat v rozsahu těžebních prací na fiktivních porostech. Z předložené dokumentace jsem zjistil, že ceny za provedení těžebních prací ve „fiktivním porostu“ nejsou předmětem hodnocení nabídek. Cena za provedení těchto případných prací bude vycházet z odpovídajících jednotkových cen vybraného uchazeče za provedení příslušných těžebních prací v té SÚJ, v jaké se bude „fiktivní porost“ nacházet.

26.  K určitosti vymezení předmětu veřejné zakázky proto uzavírám, že vzhledem k specifičnosti předmětné veřejné zakázky tak, jak charakterizován shora, stanovil zadavatel podmínky pro uchazeče dostačujícím způsobem, který neodporuje ZVZ.

27.  Pokud si zadavatel vyhradil v rámci „jiných požadavků“, že budou-li uchazeči  realizovat veřejnou zakázku prostřednictvím subdodavatelů, mají povinnost doložit v nabídce oboustranně podepsanou smlouvu  mezi uchazečem a subdodavatelem o způsobu jeho podílu na realizaci veřejné zakázky, nespatřuji v tomto rozpor se ZVZ. Naopak tuto variantu připouští ustanovení § 44 odst. 6 ZVZ, podle něhož je přípustné, aby uchazeč zadal část, resp. části veřejné zakázky, jež mu byla zadána, třetí osobě. V takovém případě jsou odpovídající části veřejné zakázky řešeny prostřednictvím subdodávek. Informace o plánovaném subdodavatelském řešení veřejné zakázky může mít pro zadavatele význam, a to zvláště tehdy,  mají-li být činností třetích osob plněny podstatné části zakázky. Identifikace subdodavatelů písemným potvrzením ve formě dohody uzavřené mezi uchazečem a subdodavatelem je tedy zcela v souladu se ZVZ.

28.  Jsem toho názoru, že skutečnost, že zadavatel si v rámci dalších požadavků, týkajících se veřejné zakázky vyhradil, že uchazeči jsou povinni v nabídce doložit přijetí opatření v oblasti spotřebitelského řetězce lesních produktů (C-o-C)  a zařadil tuto podmínku pod § 44 odst. 8 ZVZ, ačkoliv správně  měl být tento požadavek podřazen mezi technické kvalifikační předpoklady podle § 56 odst. 2 písm. c) ZVZ, nemá žádný podstatný vliv na prokázání uvedeného kvalifikačního předpokladu. Proto i v tomto směru nedošlo zadavatelem k porušení ZVZ.

29.  K námitce doložit v nabídce k veřejné zakázce subdodavatelskou smlouvu, doložit přijetí opatření v oblasti spotřebitelského řetězce lesních produktů a licenci dodávám dále následující.

30.  Ustanovení § 44 odst. 1 zákona mj. stanoví, že zadávací dokumentací se rozumí soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezující předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Z ustanovení § 44 odst. 3 písm. e) zákona vyplývá, že zadávací dokumentace musí  mj. obsahovat podmínky a požadavky zadavatele na zpracování nabídky. Podle § 17   písm. l) zákona se zadávacími podmínkami rozumí veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech, obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky. Z toho vyplývá, že zadavatel musí nebo minimálně může v zadávací dokumentaci uvést další podmínky a požadavky na zpracování nabídky, které se týkají nebo které souvisejí se zadávaným předmětem.

31.  Jednou z takových dalších podmínek může být i požadavek na prokázání existence subdodavatelského vztahu, počítá-li uchazeč s realizací (konkretizované) části veřejné zakázky prostřednictvím subdodavatele. Lze souhlasit s navrhovatelem, že jde proti smyslu subdodavatelského vztahu (který se pochopitelně bude realizovat pouze za předpokladu, že daný uchazeč veřejnou zakázku v soutěži získá), aby ještě předtím, než bude vítězství navrhovatele zajištěno, mezi navrhovatelem a subdodavatelem vznikl závazek o provedení příslušné části díla. Přesto však smlouva mezi uchazečem a subdodavatelem nemusí mít výše zmíněný charakter, tj. nemusí se jednat přímo o samotnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem budou konkrétní lesnické činnosti, nýbrž postačí, jedná-li se např. jen o smlouvu o smlouvě budoucí či rámcové ujednání o budoucí spolupráci.

32.  Pokud by Úřad přijal výklad zákona tak, jak jej navrhovatel předestřel v podaném rozkladu, znamenalo by to, že uchazeč, který hodlá plnit předmět veřejné zakázky nebo jeho část pomocí subdodavatelů (v případě, že se nejedná o prokazování kvalifikace prostřednictvím subdodavatele podle § 51 odst. 4 zákona), uvede v nabídce naprosto nezávazně identifikační údaje subdodavatelů, kteří však pro případ uchazečova vítězství nebudou zavázáni dostát svým povinnostem a příslušnou část plnění předmětu veřejné zakázky řádně a včas poskytnout. Může tak docházet jednak k uvádění fiktivních subdodavatelů, jednak k záměrnému uvádění subdodavatelů bez jejich vědomí, a to dokonce s úmyslem dosáhnout jejich vyloučení podle § 69 odst. 3 zákona v případě, kdy i oni sami podají nabídku (podle § 69 odst. 2 zákona nesmí být dodavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení, současně subdodavatelem jiného dodavatele v tomtéž zadávacím řízení).

33.  Přestože v daném případě žádná z uvedených situací nenastala, uvádím, že se z pohledu dohledové a rozhodovací činnosti Úřadu nejedná o hypotetické případy. Z tohoto ohledu vnímám podobně jako Úřad potřebu veřejných zadavatelů shora popsaným situacím předcházet. Pokud ostatní veřejní zadavatelé postupují obdobným způsobem, jako to v přezkoumávaném případě učinil zadavatel (tj. požadavkem na předložení smlouvy, na kterou zadavatel nekladl žádné zvláštní požadavky, a tudíž se mohlo jednat i o předběžnou smlouvu o budoucí spolupráci nebo jen vyjádřený souhlas s uvedením jako subdodavatele v nabídce), rozhodně nelze vytýkat, že by se jednalo o postup  v rozporu se ZVZ.

34.  Namítané průtahy v řízení akceptuji, avšak způsobeny byly tyto průtahy objektivní situací, spočívající v abnormálním počtu nápadu věcí koncem roku 2007 a počátkem roku 2008. Tato situace byla ještě komplikována doměřováním kaucí, podávanými rozklady proti rozhodnutím o předběžných opatřeních, přibíráním nových účastníků do řízení atd. S ohledem na neobvykle velký rozsah a množství dílčích úkonů, nebylo v možnostech Úřadu v této situaci vždy dostát zákonným lhůtám.

35.  Vzhledem k tomu, že veškeré potřebné informace byly dostupné z předložené zadávací dokumentace, jakož i dalších předložených podkladů, nebylo třeba přistoupit k doplnění dokazování formou znaleckého posudku. V tomto směru proto Úřad postupoval správně pokud návrhu na ustanovení znalce nevyhověl, neboť doplnění dokazování znaleckým posudkem by bylo v případě tohoto řízení zcela nadbytečné. Ze stejných důvodů nebylo třeba ve věci nařizovat ústní jednání.

36.  Neakceptuji námitku navrhovatele ohledně okruhu účastníků řízení. V souvislosti s otázkou účastenství podle ustanovení § 116 zákona je namístě poukázat na rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně, který se zabýval otázkou, kdo je účastníkem řízení v případě, kdy je zadavateli vytýkána skutečnost, že vůbec podle zákona při zadávání veřejné zakázky nepostupoval. Soud dospěl k závěru, že ex lege, a to již od počátku řízení, je účastníkem řízení též uchazeč, kterému byla zakázka přidělena (rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci „Lesy  České republiky – účastenství v řízení).

37.  Soud se tedy k otázce účastenství vyslovil tak, že správní řízení řešící primárně otázku, zda bylo či nebylo postupováno podle zákona, které je uzavřeno s výsledkem, podle něhož podle zákona postupováno nebylo, má v situaci, kdy zadavatel již uzavřel smlouvy s jednotlivými dodavateli, jejichž uzavření mělo zadávací řízení podle zákona předcházet, tytéž důsledky jako závěr Úřadu v řízení o přezkumu rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky, podle něhož veřejná zakázka nebyla přidělena postupem podle zákona. Zahrnuje-li tedy závěr Úřadu o tom, že zadavatel podle zákona nepostupoval, v sobě nutně i závěr o tom, že veřejná zakázka nebyla přidělena řádným postupem, a je-li vítězný uchazeč v případě, kdy je přezkoumáván postup zadavatele při  rozhodování o přidělení zakázky účastníkem řízení, pak jím nutně musí být i tehdy, pokud je přezkoumáváno zadání veřejné zakázky. V obou případech je vítězný uchazeč ve vztahu k zadavateli ve zcela shodné situaci a je proto namístě, aby byl i ve stejné procesní situaci v řízení před Úřadem.

38.  Přibrání dalšího účastníka do předmětného řízení není projevem procesně neekonomického postupu, nýbrž výrazem stejného rovného procesního postavení zadavatele, navrhovatele i vybraného uchazeče.

K výroku II.  rozhodnutí

39.  Jak stanoví § 119 odst. 2 ZVZ, součástí rozhodnutí Úřadu podle § 118 zákona je též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Podle § 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení  o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl podle § 118 ZVZ o zrušení zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele, činí 30 000,- Kč. S uložením náhrady nákladů řízení v případech jiných způsobů rozhodování vyhláška nepočítá, a tudíž zastaví-li Úřad správní řízení proto, že nebylo shledáno porušení zákona na straně zadavatele, povinnost uhradit náklady řízení nevzniká.

40.  Pro úplnost uvádím, že uložení náhrady nákladů správního řízení v případech, kdy se zadavatel nedopustil porušení zákona, by zcela popíralo základní účel a smysl, proč byl institut náhrady nákladů řízení do zákona zaveden. Tomuto závěru koresponduje i obdobný institut v § 79 odst. 5 SŘ. Podle posledně zmíněného ustanovení SŘ povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti.

41.  S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že Úřad nepochybil, když zadavateli neuložil uhradit náklady správního řízení podle § 119 zákona.

V.  Závěr

42.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se ZVZ a SŘ, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

43.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.

Ing. Martin Pecina, MBA

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.  Lesy České republiky, s. p.,  Přemyslova 1106,  501 68 Hradec Králové

2.  JUDr. Martin Nedelka, Ph.D., advokát, advokátní kancelář Gleiss Lutz v. o. s.,  náměstí Republiky 1079/1a, 110 00 Praha 1

3.   Lesní závod Hanušovice, s. r. o.,  Hlavní 314, 788 33 Hanušovice 

4.   spis

Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce