číslo jednací: 2R034/06

Č. j.: 2R 034/06 - Hr V Brně dne 12. června 2006

Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 5.4.2006 společností General Marketing, v. o. s., IČ: 60850612, se sídlem Čelakovského 1126, 386 01 Strakonice, zast. jednatelem René Hencem, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23.2.2006 č. j. VZ/S187/05-03209/2006/510-MO, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - společnosti General Marketing, v. o. s., IČ: 60850612, se sídlem Čelakovského 1126, 386 01 Strakonice, učiněných při zadání veřejné zakázky "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace" formou výzev k podání nabídek na plnění dílčích veřejných zakázek

1. "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace v 17 vybraných evropských zemích - provedení analýzy, definice cílové skupiny a dodávka kontaktů" zadané výzvou ze dne 8.7.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.,

2. "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace v 17 vybraných evropských zemích - opakované oslovení členů cílové skupiny a tracking kontaktů s nimi" zadané výzvou ze dne 8. 7. 2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle § 49 odst. 1 posledně cit. zákona o zadávání veřejných zakázek, a

3. "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace v 10 vybraných mimoevropských zemích - provedení analýzy, definice cílové skupiny a dodávka kontaktů" zadané výzvou ze dne 8. 7. 2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle § 49 odst. 1 posledně cit. zákona o zadávání veřejných zakázek,

jsem podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., na základě návrhu zvláštní komise, ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ/S187/05-03209/2006/510-MO ze dne 23.2.2006

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

O d ů v o d n ě n í

I. Zadávací řízení a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Obchodní společnost General Marketing, v. o. s., IČ: 60850612, se sídlem Čelakovského 1126, 386 01 Strakonice, zast. jednatelem Reném Hencem (dále jen "zadavatel"), zadal výzvami ze dne 8.7.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. (dále jen "zákon") tři zakázky na "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace v 17 vybraných evropských zemích - provedení analýzy, definice cílové skupiny a dodávka kontaktů", "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace v 17 vybraných evropských zemích - opakované oslovení členů cílové skupiny a tracking kontaktů s nimi" a "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace v 10 vybraných mimoevropských zemích - provedení analýzy, definice cílové skupiny a dodávka kontaktů". Vzhledem k tomu, že na úhradu nákladů spojených s těmito zakázkami použil zadavatel neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu od Ministerstva pro místní rozvoj ČR, je zadavatelem podle § 2 písm. b) bodu 6 zákona.

2. Zadavatel odeslal výzvy celkem sedmi subjektům, přičemž nabídky podali tři uchazeči, a to vždy na všechny tři zakázky. Dne 25.8.2003 uzavřel zadavatel smlouvu se společností INVESTCORP & PARTNERS LIMITED, se sídlem Worcestershire, Anglie na předmět plnění všech tří dílčích veřejných zakázek.

3. Na základě podnětu, který Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") obdržel dne 1.9.2005, si vyžádal od zadavatele dokumentaci o zadání předmětných veřejných zakázek. Vzhledem k tomu, že Úřad získal pochybnosti o správnosti úkonů zadavatele, učiněných při vyhlášení předmětných veřejných zakázek, zahájil ve věci správní řízení z vlastního podnětu, ve kterém jako jediného účastníka správního řízení označil zadavatele. Oznámení o zahájení správního řízení obdržel zadavatel dne 31.10.2005 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno.

Napadené rozhodnutí Úřadu

4. Po posouzení všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 23.2.2006 rozhodnutí č. j. VZ/S187/05-03209/2006/510-MO, kterým v postupu zadavatele konstatoval závažné porušení ustanovení § 3 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 3 odst. 2 a § 67 odst. 1 zákona tím, že uzavřel smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace", aniž by vyhlásil obchodní veřejnou soutěž, přestože výše peněžitého závazku bez DPH, který zadavateli vznikl ze zadání veřejné zakázky v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, přesáhla 7 500 000,- Kč. Za zjištěné závažné porušení zákona uložil Úřad zadavateli pokutu 25 000,- Kč.

5. V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad uvádí, že předmětem veřejné zakázky "přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace" bylo provedení analýzy, definice cílové skupiny, dodávky kontaktů, jejich oslovení prostředky přímého marketingu a návrh, vytvoření a implementace systému pasivní komunikace a správy oslovených kontaktů pro 17 vybraných evropských a 10 vybraných mimoevropských zemí. Zadavatel zadal tuto veřejnou zakázku tím způsobem, že její předmět rozčlenil na 3 samostatné veřejné zakázky, které zadal výzvami ze dne 8.7.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle § 49 odst. 1 zákona a následně uzavřel předmětné smlouvy. Svůj postup odůvodnil zadavatel zejména účelností a úsporou prostředků ze státního rozpočtu. Úřad odmítl argumentaci zadavatele, že některé práce zadával zadavatel ještě v době, kdy nebylo rozhodnuto o přidělení státní dotace, a tedy že nebylo možno formou jedné veřejné zakázky zadat celou realizaci projektu. Další argument zadavatele, že předměty plnění jednotlivých dílčích veřejných zakázek jsou natolik odlišné, že není jisté, zda jeden uchazeč je schopen obsáhnout celý předmět plnění, zadavatel dle názoru Úřadu sám popírá skutečností, že všechny tři dílčí veřejné zakázky zadaval jednomu subjektu a rovněž zbylí uchazeči podali své nabídky na všechna tři plnění. Úřad konstatuje, že zadavatel byl povinen postupovat s ohledem na celkovou výši peněžitého závazku, který mu vznikl z plnění všech tří dílčích veřejných zakázek a činí 22 200 000,- Kč, formou obchodní veřejné soutěže. Při dodržení této formy pak mohl uzavřít několik samostatných smluv na základě samostatných soutěží pro jednotlivé části celkového plnění, a nebo mohl připustit možnost dílčího plnění jediné veřejné zakázky.

6. K výši pokuty pak Úřad konstatoval, že maximálně možná výše pokuty činila 264 180,- Kč, a pokutu tedy uložil u dolní hranice její možné výše. Současně Úřad označil postup zadavatele za účelové obcházení zákona, neboť zadavatel takto předem omezil možnost podání více konkurenčních nabídek, a tak významným způsobem omezil soutěž mezi uchazeči o veřejnou zakázku, která je základním předpokladem efektivního vynakládání veřejných prostředků. Úřad rovněž přihlédl k tomu, že předmětná veřejná zakázka byla z větší části hrazena z vlastních finančních prostředků, když výše dotace činila 8 400 000,- Kč a zadavatel z vlastních prostředků uhradil částku 14 900 000,- Kč, tedy cca 64 % ceny veřejné zakázky.

II. Námitky rozkladu

7. Proti uvedenému rozhodnutí podal zadavatel dne 5.4.2006 rozklad, ve kterém uvádí, že Úřad rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění, když argumentaci zadavatele odmítl jako subjektivní tvrzení a k tomuto závěru si neopatřil žádné důkazy. Tento postup je dle názoru žalobce v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), podle kterého je Úřad povinen z moci úřední zjistit objektivní stav věci. Zadavatel namítá, že se jedná o složitou problematiku, která vyžaduje odborné znalosti v daném sektoru, a Úřad proto nemohl činit závěry ohledně účelnosti, ekonomičnosti, úspor prostředků vynakládaných ze státního rozpočtu a ohledně důvodnosti rozdělení a odlišnosti jednotlivých plnění bez odborných zjištění a vycházet pouze ze zkušenosti.

8. Zadavatel dále dovozuje, že byly dány důvody pro zadání tří samostatných veřejných zakázek, neboť byla splněna podmínka, že se nejedná o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a současně postup zadavatele byl účelnější a úspornější, než zadání veřejné zakázky jako celku. Ve vztahu k odlišnosti předmětů plnění jednotlivých zakázek pak zadavatel odkazuje na své dřívější vyjádření, ze kterého cituje a uvádí, že předmět plnění prvních dvou veřejných zakázek, vztahujících se k 17 vybraným evropským zemím, tvoří několik odlišných činností, a to výzkum trhu, databázový marketing a správa databází, služby call centra a reklamní služba - kreativa a grafické návrhy. Odlišnost třetí veřejné zakázky je pak dána principielně odlišným charakterem trhů, na něž se zaměřovala, když dle vyjádření zadavatele, např. trh marketingových a reklamních služeb ve střední Asii a v západní Evropě mnoho společných rysů nemají.

9. Splnění podmínky účelnějšího a úspornějšího využití veřejných prostředků pak zadavatel dovozuje z cenové analýzy, která dle jeho tvrzení podporuje hypotézu, že uměle vytvořená "velká" zakázka by byla nákladnější než zvolený způsob zadání. Zadavatel dodává, že obecným trendem marketingových služeb je specializace dodavatelů, a proto velké full service marketingové a reklamní společnosti dlouhodobě ztrácejí bazální tržní podíl na úkor specializovaných společností. Svá tvrzení opírá zadavatel o svou odbornou znalost problematiky, odkazuje na přílohu 1. svého rozkladu, a dále konstatuje, že se pokusí dodat i další doklady a vyjádření nezávislých znalců k této problematice.

10. V příloze č. 1 svého rozkladu zadavatel konstatuje, že za nejrelevantnější a nejautoritativnější zdroj analýz a informací na téma přímého marketingu na globální úrovni považuje Direkt Marketing Association, New York, na jejíž internetové stránky odkazuje. Z nich pak dle zadavatele vyplývá, že neexistují žádní dodavatelé, kteří by přímo pokrývali všechny země zadavatelem poptávané, a proto jakýkoliv dodavatel by musel část realizace projektu vždy subkontrahovat jiným dodavatelům, čímž by došlo ke zvýšení nabídkové ceny. Dodavatelé, specializující se na některé z předmětů plnění šetřených veřejných zakázek, nemají mezi svými specializacemi žádné nebo minimálně některé z ostatních činností tvořících součást projektu. Opět by zde tedy docházelo ke subkontrahování a tím ke zvyšování ceny. Uvedená tvrzení tak dle názoru zadavatele podporují jeho argumentaci ohledně stejnosti či srovnatelnosti plnění jednotlivých veřejných zakázek, stejně jako hospodárnosti jím zvoleného postupu.

11. Zadavatel dále uvádí, že skutečnost, že předmět plnění ve výsledku poskytuje jediná společnost, nijak nevyvrací opodstatněnost a legitimitu výše uvedených předpokladů a očekávání zadavatele, neboť argument o odlišnosti předmětu plnění jednotlivých zakázek nemá k této skutečnosti žádný vztah a jedná se o nezávislé a nesouvisející jevy. Stejně tak argument o větší účelnosti a úspornosti zvoleného postupu tím dle názoru zadavatele není popřen, neboť není možné zjistit, jakých cen by bylo dosaženo v případě zadání formou jedné obchodní veřejné soutěže. Navíc tento argument nemá dle přesvědčení zadavatele charakter kvantifikátoru, tedy k jeho vyvrácení by nestačila existence pouze jediného případu, kdy by platil.

12. V závěru svého rozkladu pak zadavatel konstatuje, že měl eminentní zájem na hospodárném vynaložení veřejných prostředků, a to především proto, že větší část zakázky financoval z vlastních prostředků. Úřad pak ve vztahu k výše uvedené argumentaci rozhodoval na základě neúplných skutkových zjištění, nebylo tedy rozhodováno v souladu se zákonem a rozhodnutí je tudíž nesprávné. Proto zadavatel požaduje, aby předseda Úřadu napadeného rozhodnutí zrušil v plném rozsahu.

III. Řízení o rozkladu

13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru.

14. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ/S187/05-03209/2006/510-MO ze dne 23.2.2006 uložil zadavateli pokutu za zjištěné závažné porušení zákona, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s argumentací napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil.

IV. K námitkám rozkladu

Rozdělení veřejné zakázky

15. Zadavatel se argumentací rozkladu snaží prokázat, že předmět plnění šetřených veřejných zakázek nespočíval v plnění stejného nebo srovnatelného druhu ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 zákona, a tedy se nejednalo o rozdělení jedné veřejné zakázky, jak bylo konstatováno v napadeném rozhodnutí. Současně zadavatel tvrdí, že jím zvolený postup představuje hospodárnější vynakládání veřejných prostředků, než by tomu bylo při zadání jednotlivých předmětů plnění veřejných zakázek formou jediné veřejné zakázky.

16. K tvrzení zadavatele uvádím, že dle ustanovení § 67 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při volbě způsobu zadání veřejné zakázky zohlednit celkovou výši peněžitého závazku bez DPH, který mu vznikne ze "zadání veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu." Pojem "stejný nebo srovnatelný druh" zákon nevymezuje, a je tedy nutno při interpretaci tohoto ustanovení vycházet ze specifických okolností každého případu.

17. V šetřeném případě je zřejmé, že veškerá zadavatelem poptávaná plnění byla součástí jediného projektu s názvem "Přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace" (jak mimo jiné vyplývá z rozhodnutí MMR ČR ze dne 3.9.2003 o účasti státního rozpočtu na financování akce), a tedy jednotlivé práce a úkony dodavatele na sebe vzájemně navazovaly, byly realizovány jediným dodavatelem, v totožném časovém období a se shodným výstupem - závěrečnou zprávou. Zjevně tedy tyto práce spolu tvořily jeden nedělitelný a komplexní celek a tvořily tak vzájemně srovnatelný předmět plnění ve smyslu § 67 odst. 1 zákona. V této souvislosti nelze a priori popírat tvrzení zadavatele, že za určitých okolností spolu např. "databázový marketing a správa databází" a "reklamní služby - kreativa a grafické návrhy" nemusí souviset a může se jednat o činnosti vzájemně naprosto odlišné jak svých charakterem, tak i předmětem, který se zabývají. V šetřeném případě jsou však tyto úkony pouze součástí komplexu činností, které jediný subjekt zajišťuje pro realizaci jediného předmětu plnění, a to "přímého marketingu ČR jako atraktivní turistické destinace". Toto platí i ve vztahu k zadavatelem tvrzeným odlišnostem a specifikům různých trhů v různých částech světa. I v tomto případě byly činnosti dodavatele - jakkoliv může být jejich předmět rozdílný a nestejný - součástí jediné komplexní dodávky, jediné veřejné zakázky, a zadavatel tedy byl povinen posoudit je pro účely zadávání jako plnění stejného nebo srovnatelného druhu ve smyslu § 67 odst. 1 zákona.

18. Pokud bychom přistoupili na interpretaci ustanovení § 67 odst. 1 zákona tak, jak ji podává zadavatel, pak dovedeno ad absurdum, by např. nebylo možno zadat žádnou stavební veřejnou zakázku jako celek, neboť na každý jednotlivý obor řemeslnických prací (zednické, klempířské, truhlářské a podobně), které tvoří součást stavebních zakázek, lze za určitých okolností pohlížet jako na specifické činnosti, které jsou vzájemně nesrovnatelné. Ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 zákona je však nutno na ně vždy pohlížet jako na činnosti stejného nebo srovnatelného druhu, neboť při realizaci stavební zakázky se jedná o činnosti vykonávané jediným dodavatelem (případně subdodavateli tohoto dodavatele), na totožném místě a v totožném čase, a za stejným účelem. K tomuto lze podpůrně odkázat rovněž na výklad podaný v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 31/2005 ze dne 28.2.2006, který několik staveb, na které byly uzavřeny samostatné smlouvy o dílo a zadavatel je deklaroval jako vzájemně nesourodé zakázky, i přes tvrzení zadavatele označil za plnění stejného srovnatelného druhu, neboť se jednalo o celistvou stavební akci, realizovanou v jednom čase, na jednom místě a jediným dodavatelem. Znak veřejné zakázky spočívající v plnění stejného druhu tak byl naplněn, neboť se jednalo o "investiční akci zadavatelem připravovanou a lokalizovanou ve shodném místě a čase". Analogicky v šetřeném případě zadavatel všechny tři jím samostatně zadané veřejné zakázky připravoval jako jedinou investiční akci, na kterou jako na celek obdržel státní dotaci, posléze tuto celkovou veřejnou zakázku zadal jedinému dodavateli a výstup všech tří zakázek byl tentýž, tedy přímý marketing ČR jako atraktivní turistické destinace. Zadavatel proto porušil ustanovení § 3 odst. 1 v návaznosti na § 3 odst. 2 a § 67 odst. 1 zákona, když veřejnou zakázku nezadal způsobem adekvátním k celkové výši budoucího peněžitého závazku.

K tvrzené hospodárnosti postupu zadavatele

19. Zadavatel dovozuje účelnost a hospodárnost jím zvoleného postupu z cenové analýzy, která dle jeho názoru podporuje prvotní hypotézu, že zadání veřejné zakázky jako jediné celkové veřejné zakázky by bylo nákladnější z důvodů nezbytné realizace některých částí veřejné zakázky subdodavateli. Opodstatněnost a legitimitu této prvotní hypotézy pak dle názoru zadavatele žádným způsobem nepopírá skutečný průběh zadání veřejné zakázky, kdy všechny dílčí části veřejné zakázky byly zadány jedinému subjektu.

20. Ve vztahu k výše uvedenému konstatuji, že zákon předepisuje zadavateli kogentní pravidla k zajištění hospodárného vynakládání veřejných finančních prostředků, přičemž hlavním nástrojem této úspory musí být maximální snaha o zachování konkurenčního prostředí mezi potenciálními uchazeči o veřejnou zakázku. Jedině na takovou nabídku, která v souladu se zákonem vzešla z volné soutěže tržních subjektů, lze pohlížet jako na nejvhodnější nabídku na plnění veřejné zakázky, a tedy jako na nejhospodárnější vynakládání veřejných prostředků ve smyslu zákona. Vzhledem k uvedenému tedy nelze přihlížet k tvrzení zadavatele, že hospodárnost svého postupu ověřil cenovou analýzou. Zadavatel byl povinen zvolit postup podle ustanovení zákona adekvátně k výši celkového budoucího peněžitého závazku, který mu vznikne ze zadání veřejné zakázky, tedy všech jejích částí. Nezákonnost postupu zadavatele, když tento svou výše uvedenou zákonnou povinnost nesplnil, nelze napravit odkazem na výchozí úvahy, analýzy, či jinak podložené dobré úmysly zadavatele, neboť vzhledem k výši budoucího peněžitého závazku byl zadavatel povinen postupovat formou obchodní veřejné soutěže, což neučinil. V této souvislosti pak dále připomínám (jak již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí Úřadu), že zadavatel mohl dosáhnout jím dovozované výhody realizace částí veřejné zakázky samostatnými subjekty, a nikoliv subdodavateli jediného dodavatele celé veřejné zakázky, a současně mohl naplnit ustanovení § 67 odst. 1 zákona tehdy, pokud by jednotlivé části zadal samostatnými obchodními veřejnými zakázkami, a nebo pokud by v obchodní veřejné soutěži na celý předmět veřejné zakázky připustil dílčí plnění pro jednotlivé části.

21. Zadáním jednotlivých částí veřejné zakázky formou výzev podle § 49 odst. 1 zákona se však zadavatel dopustil závažného porušení zákona, jak správně konstatoval Úřad v napadeném rozhodnutí. Námitka nedostatečného zjištění skutkového stavu, tedy porušení § 3 odst. 4 správního řádu, pak není důvodná, neboť skutkový stav jednoznačně vyplývá z dokumentů obsažených ve správním spisu, a není tedy potřebné v tomto směru opatřovat další důkazy.

22. Současně rovněž nelze souhlasit s názorem zadavatele, že skutečný průběh zadávání veřejné zakázky nemá žádnou vypovídací hodnotu k opodstatněnosti a legitimitě původních předpokladů zadavatele. Nabídky ve všech třech dílčích veřejných zakázkách podaly tři totožné subjekty, které tedy svou nabídkou pokryly celý předmět plnění veřejné zakázky, čímž zásadním způsobem popřely očekávání zadavatele. Zjevně tedy existoval zásadní rozpor mezi odbornou znalostí relevantního trhu, kterou měl zadavatel v době zadání veřejné zakázky, a skutečnou situací na tomto trhu. Zadavatel je však odpovědný za správnost svých úkonů v průběhu zadávání veřejných zakázek, a tedy i za správnost a úplnost výchozích informací, na jejichž základě volí formu zadání veřejné zakázky (k tomu analogicky ustanovení § 2h odst. 1 in fine zákona). Nelze proto dovozovat zákonnost jeho postupu odkazem na počáteční mylné informace zadavatele. Není rovněž vyloučeno, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem formou obchodní veřejné soutěže, rozšířil by se tím okruh potenciálních zájemců o veřejnou zakázku a počáteční předpoklady zadavatele by došly svého uplatnění.

V. Závěr

22. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, podle jehož § 183 se zrušuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu je třeba řízení o rozkladu účastníka řízení dokončit podle dosavadní právní úpravy správního řízení.

23. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

24. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Ing. Martin Pecina, MBA

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. General Marketing, v. o. s., se sídlem Čelakovského 1126, 386 01 Strakonice, zast. René Hencem,

2. spis.