číslo jednací: 2R15/04

Instance II.
Věc Dům s pečovatelskou službou Kyjov - rozšíření
Účastníci
  1. Město Kyjov
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 59 odst. 2 sř - rozhodnutí potvrzeno, rozklad odmítnut
Rok 2003
Datum nabytí právní moci 1. 7. 2004
Související rozhodnutí VZ/S190/03
2R15/04
Dokumenty file icon dokument ke stažení 84 KB

Č. j.: 2R 15/04 - Hr V Brně dne 21. června 2004

Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 19.2.2004 městem Kyjov, zast. starostou Ing. Janem Letochou, se sídlem Masarykovo nám. 30, 697 22 Kyjov, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22.1.2004 č. j. VZ S 190/03-152/289/03-Kr ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - města Kyjova, se sídlem Masarykovo nám. 30, 697 22 Kyjov, učiněných při zadání veřejné zakázky "Dům s pečovatelskou službou - rozšíření", formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb., uveřejněním dne 9.7.2003 v Obchodním věstníku č. 27/2003 pod zn. 174565-27/03, jsem podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., na základě návrhu zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona, rozhodl takto:

Napadené rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ S 190/03-152/289/03-Kr ze dne 22.1.2004

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m .

O d ů v o d n ě n í

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"), si na základě podnětu, který obdržel dne 13.10.2003, vyžádal dne 15.10.2003 od města Kyjov, zast. starostou Ing. Janem Letochou, se sídlem Masarykovo nám. 30, 697 22 Kyjov (dále jen "zadavatel"), dokumentaci o zadání veřejné zakázky "Dům s pečovatelskou službou - rozšíření", formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. (dále jen "zákon"), uveřejněním dne 9.7.2003 v Obchodním věstníku č. 27/2003 pod zn. 174565-27/03.

V podnětu je uvedeno, že nabídky nebyly hodnoceny dle Radou města Kyjova schválených kritérií, a že ve zprávě výběrové komise není zdůvodněn odchylný názor některých jejích členů. Rovněž poukazoval na nesplnění požadavku nepodjatosti minimálně dvou členů hodnotící komise. Dne 20.1.2004 pak Úřad obdržel doplnění podnětu, ve kterém je navíc uvedeno, že dva členové komise ohodnotili vítěznou nabídku maximálním počtem bodů, a tím ovlivnili konečný výsledek.

Vyžádanou dokumentaci spolu se stanoviskem zadavatele obdržel Úřad dne 20.10.2003, a protože po jejím přezkoumání získal pochybnosti o správnosti úkonů zadavatele, učiněných při zadání předmětné veřejné zakázky, zahájil ve věci správní řízení z vlastního podnětu, ve kterém jako jediného účastníka správního řízení označil zadavatele. Oznámení o zahájení správního řízení obdržel zadavatel dne 24.11.2003 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno.

Zadavatel ve svém stanovisku ze dne 20.10.2003 uvádí, že rada města schválila tři kritéria a tato kritéria byla též hodnocena. Členové komise podepsali čestné prohlášení o nepodjatosti, tvrzení o jejich podjatosti by tedy mělo být jasně definováno, když zadavatel pro tuto podjatost neshledal žádné důvody. Ze znění ustanovení § 37 zákona zadavatel dovozuje, že nemá povinnost ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek uveřejňovat důvody jiného hodnocení kteréhokoliv člena komise, respektive popisovat jejich myšlenkovou činnost.

V oznámení o zahájení správního řízení Úřad uvádí, že ze zprávy komise pro posouzení a hodnocení nabídek nevyplývá, jakým způsobem a zda komise zohledňovala cenové rozdíly mezi jednotlivými nabídkami při hodnocení nabídek v kritériu "Celková nabídková cena včetně DPH". Ze zprávy také Úřadu nebylo zřejmé, jaké údaje a důvody vedly členy komise ke konkrétnímu bodovému ohodnocení nabídek v kritériu "Reference uchazeče". Úřad dále konstatuje, že dle ustanovení § 33 odst. 2 zákona jsou členové komise povinni odůvodnit svůj odchylný názor proti názoru většiny v zápise o jednání, přičemž odchylný právní názor členů komise nebyl v případě hodnocení některých nabídek odůvodněn.

K zahájení správního řízení se zadavatel vyjádřil dne 10.12.2003 a uvádí, že způsob hodnocení nabídek byl ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek popsán dostatečně, přičemž z hlediska hodnocení nabídkové ceny není v zákoně uveden žádný obligatorní způsob hodnocení. Členové komise nemusí dle názoru zadavatele písemně odůvodnit výše přidělených bodů, ani postup jejich přidělení. Uvádět odůvodnění, proč které kritérium dosáhlo u každého člena komise určitý počet bodů, zákon dle názoru zadavatele nejen nevyžaduje, ale bylo by to i proti jeho smyslu, přičemž zadavatel odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 1/99 ze dne 17.6.1999. Obligatorní náležitosti zprávy o posouzení a hodnocení nabídek jsou dle názoru zadavatele zcela jasně definovány v ustanovení § 37 zákona a povinnost uveřejňovat důvody jiného hodnocení zde uvedena není. Zdůvodnění odchylného názoru ve zprávě by dle názoru zadavatele bylo uvedeno pouze v případě konečného výsledku, nikoliv odchylného hodnocení, a to pravděpodobně pouze v případě, pokud by si to členové výslovně vyžádali, což se v šetřeném případě nestalo.

Po posouzení všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 22.1.2004 rozhodnutí č. j. VZ S 190/03-152/289/03-Kr, kterým zadavateli za zjištěná závažná porušení zákona uložil pokutu ve výši 35 000,- Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad uvádí, že se zadavatel dopustil porušení ustanovení § 2h zákona, neboť nevymezil jednoznačně množství a druh prací a dodávek. Dle článku 6 zadávací dokumentace měli totiž uchazeči při zjištění nedostatků ve výkazu výměr oproti zadávací dokumentaci doplnit a ocenit tyto práce do nabídky. Zadavatel dále porušil ustanovení § 33 odst. 3 zákona, neboť zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje odůvodnění odchylného názoru některých členů komise proti názoru většiny. Z předložené dokumentace vyplynulo, že dva členové komise měli při hodnocení nabídek dle některých kritérií odchylný názor proti názoru většiny. Zadavatel také porušil ustanovení § 35 odst. 1 zákona v návaznosti na § 6 odst. 2 písm. e) a § 2 písm. h) zákona, neboť nabídkové ceny uchazečů nehodnotil podle jejich výše transparentním a přezkoumatelným způsobem. Úřad zjistil, že členové komise přiřadili v rámci kritéria "celková nabídková cena včetně DPH" konkrétní nabídkové ceně rozdílné bodové ohodnocení a přidělení bodů tedy nebylo provedeno transparentním způsobem. Zadavatel rovněž porušil ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona tím, že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje údaje a skutečnosti, na základě kterých bylo přiděleno bodové hodnocení podle kritéria "Reference uchazeče".

Proti uvedenému rozhodnutí podal zadavatel dne 19.2.2004 rozklad, ve kterém zpochybňuje zákonný podklad, vzájemnou logiku v některých částech, hodnocení a závěry napadeného rozhodnutí. Uvádí, že rozhodnutí nese datum 22.1.2004, ale podací razítko České pošty je až ze dne 4.2.2004, čímž nebyla dodržena šedesátidenní lhůta pro vydání rozhodnutí. Rozhodnutí dále dle názoru zadavatele vykazuje technické znaky, že došlo ke změnám jeho listů. Na to zadavatel poukazuje především v souvislosti s doplněním původního podnětu ze dne 19.1.2004, ke kterému se zadavatel neměl možnost vyjádřit, a tedy byla porušena jeho procesní práva. Zadavatel dále uvádí, že Úřad již v minulosti několikrát kontroloval postup zadavatele při zadávání jiných veřejných zakázek a zadavatel si ze zjištěných nedostatků vzal poučení. Napadeným rozhodnutím Úřad dle názoru zadavatele popírá své dřívější výklady, když považuje za porušení zákona to, co při jiných kontrolách za porušení zákona nepovažoval. K "výtkám" Úřadu ohledně ceny zadavatel poznamenává, že uzavřená smlouva o dílo s vybraným uchazečem byla podepsána na cenu, která byla bez zjištěných odchylek. Další zjištění Úřadu již jdou dle názoru zadavatele zcela nad rámec zákona. Zadavatel uvádí, že zákon zadavateli neukládá žádný obligatorní způsob bodového hodnocení. K obsahu zprávy o posouzení a hodnocení nabídek pak zadavatel konstatuje, že písemně odůvodnit, proč vybral konkrétní nabídku jako nejvhodnější, je povinen toliko v případě, když se odchýlí od závěru komise. Uvádět odůvodnění, proč které kritérium dosáhlo u každého člena komise určitý počet bodů, tedy zákon nevyžaduje a bylo by to i proti jeho smyslu. V této souvislosti zadavatel cituje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 1/99 ze dne 17.6.1999, ze kterého dovozuje, že přezkumu ze strany Úřadu podléhá proces - zda byl zákonný, zda jsou všechny formální náležitosti a nikoli to, proč který člen komise dal kolik bodů, tedy proč považoval kritérium za kvalitně či nekvalitně splněno. Zadavatel je toho názoru, že pro objektivní hodnocení průběhu soutěže nemá a ani nesmí mít subjektivní vysvětlování myšlenkových pochodů jednotlivých členů komise žádný význam, přičemž Úřad se nepřípustně stylizuje do pozice zadavatele, když se snaží objektivně slovně vyjadřovat hodnocení jednotlivých členů komise. Zadavatel dále uvádí, že na straně dvě napadeného rozhodnutí je zpochybňováno rozhodování maximálním počtem bodů, ale na straně osm je tento postup popisován jako logický. Úřad dle názoru zadavatele v napadeném rozhodnutí výrazně překročil meze zákona, postupoval procesně chybně, nedodržel lhůty, požaduje uvádět myšlenkové pochody členů komise a má rozpory ve vlastním textu, a proto zadavatel požaduje zrušení napadeného rozhodnutí.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru:

Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ S 190/03-152/289/03-Kr ze dne 22.1.2004 uložil za zjištěná závažná porušení zákona pokutu ve výši 35 000,- Kč rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí se plně ztotožňuji.

K argumentaci rozkladu uvádím následující:

Zadavatel v rozkladu uvádí, že Úřad porušil jeho procesní práva, když mu neumožnil se vyjádřit k doplnění původního podnětu, které Úřad obdržel dne 19.1.2004. K tomu uvádím, že předmětné doplnění neobsahovalo nové skutečnosti, ale byl v něm pouze přiložen časopis, ve kterém je přetištěný podnět ze dne 10.10.2003 a dále jsou zde informace týkající se autorem podnětu tvrzené podjatosti některých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek, které však Úřad obdržel již v říjnu 2003 a zadavatel se k nim vyjadřoval ve svém stanovisku ze dne 20.10.2003.

Zadavatel rovněž poukazuje na to, že jemu doručené vyhotovení napadeného rozhodnutí nese technické znaky prováděných změn jeho listů a zdůrazňuje, že toto uvádí zejména s ohledem na jím namítané porušení procesních práv v souvislosti s podaným doplněním podnětu. Zadavatel však blíže nespecifikuje, jakou souvislost spatřuje mezi domnělou změnou jednotlivých listů jemu doručeného vyhotovení rozhodnutí a doplněním podnětu, případně v čem tato skutečnost narušuje regulérnost průběhu správního řízení. K této námitce rozkladu se proto pro její nezřejmost nelze vyjádřit. Pokud měl zadavatel pochybnosti o autentičnosti jemu doručeného vyhotovení napadeného rozhodnutí, byla by tato autenticita ověřena v rámci řízení o rozkladu. Podobná pochybnost zadavatele však neplyne ani z jeho argumentace, ani z kontextu celého rozkladu.

Zadavatel v rozkladu dále uvádí, že Úřad již dříve u zadavatele prováděl kontroly a napadeným rozhodnutí pak popírá své dřívější výklady, když považuje za porušení zákona to, co při jiných kontrolách za porušení nepovažoval.

K tomu uvádím, že jak vyplývá mimo jiné i z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 7/2000, "nelze porovnávat předchozí či jiná zadání veřejných zakázek, neboť orgánu dohledu přísluší dohlížet nad konkrétním případem…". Tvrzení zadavatele v tomto bodě proto považuji za bezpředmětné, když navíc neuvádí žádné konkrétní skutečnosti. Pro úplnost pak je možno konstatovat, že zadavatelem zmiňované "kontroly" byly prováděny na základě podnětů č. j. P 202/02 a č. j. P 223/02, přičemž ani v jednom případě sice nebylo zahájeno správní řízení z úřední povinnosti, ale např. u veřejné zakázky na bytové domy Nerudova - Jiráskova nebylo možno přistoupit k uložení sankce za zjištěné závažné porušení zákona pouze z důvodu uplynutí tříleté objektivní lhůty k uložení pokuty. Rozhodnutím č. j. S 179/02-151/5799/02-SP ze dne 10.12.2002 pak byla zadavateli uložena pokuta ve výši 4 000,- Kč za závažná porušení zákona, která však byla jiného charakteru než v šetřeném případě.

K tvrzení zadavatele v rozkladu, že uzavřená smlouva o dílo s vybraným uchazečem byla podepsána na cenu, která byla bez zjištěných odchylek, tedy nedostatků ve výkazu výměr oproti zadávací dokumentaci, uvádím, že Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval porušení ustanovení § 2h zákona, když zadavatel nevymezil jednoznačně množství a druh prací a dodávek právě formulováním požadavku, aby uchazeči zjistili nedostatky ve výkazu výměr. K porušení zákona tedy došlo již ve fázi vyhlášení veřejné zakázky a na této situaci nic nemění skutečnost, že do výsledné smlouvy o dílo zadavatel tyto odchylky nezahrnul. Argumentaci zadavatele proto i v tomto bodě považuji za bezpředmětnou.

Zadavatel dále v rozkladu opakovaně namítá, že zákon mu neukládá žádný obligatorní způsob bodového hodnocení nabídek a Úřad se staví do role hodnotitele, pokud po zadavateli požaduje písemné zdůvodnění hodnocení nabídek jednotlivými členy komise. V této souvislosti pak zadavatel odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 1/99.

K tomu uvádím, že podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona je jednou z obligatorních součástí obsahu zprávy o posouzení a hodnocení nabídek i výsledek hodnocení jednotlivých nabídek a zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky. V šetřeném případě však zpráva neobsahuje žádné transparentní a přezkoumatelné zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky, ale je zde pouze konstatováno, že "každý člen komise vyhodnotil individuálně pro každého uchazeče jednotlivá kritéria a výsledek byl sumarizován předsedou komise." Přílohu zprávy pak tvoří tabulky jednotlivých členů komise, ve kterých jsou zaznačeny pouze konkrétní bodové hodnoty přidělené v každém kritériu jednotlivým nabídkám. V odstavci nadepsaném "Zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky" se pak pouze uvádí, že nejvhodnější nabídka je v rámci referencí a odborné způsobilosti hodnocena velmi dobře, příslušný uchazeč má zkušenosti z výstavby objektu obdobného charakteru, ověřené reference jsou dobré, nabídková cena nejnižší a uchazeč taktéž nabízí nejdelší záruční lhůtu. Je zde tedy pouze slovně vyjádřena skutečnost, která je na první pohled zřejmá již z číselných tabulek, tedy že uvedená nabídka dosáhla nejlepšího bodového ohodnocení, aniž by ovšem bylo zdůvodněno proč, respektive jaké skutečnosti hodnotitele k udělení příslušného počtu bodů vedly. Citované skutečnosti proto nelze považovat za zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona.

K tvrzení zadavatele, že se Úřad kladením důrazu na objektivní zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky nepřípustně staví do pozice hodnotitele, uvádím, že Úřad pouze dbá nad dodržením zákonného rámce, ve kterém se odehrává volní rozhodování jednotlivých členů komise pro posouzení a hodnocení nabídek. Součástí tohoto zákonného rámce je i výše citovaný požadavek ustanovení § 37 odst. 1 písm. h) zákona. Úřad tedy ve svém rozhodnutí nepředjímá a nenahrazuje výsledný názor komise, ale pouze dbá na to, aby k tomuto názoru komise dospěla za splnění všech zákonem stanovených požadavků, tedy i za splnění požadavku transparentního a přezkoumatelného zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky. Tento postup je zcela v souladu mimo jiné i s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 1/99, podle kterého je úkolem Úřadu "kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru". Úřad se v napadeném rozhodnutí nezabýval "kvalitou výběru", ale pouze kvalitou zdůvodnění tohoto výběru, a protože toto zdůvodnění nepovažoval z výše uvedených důvodů za dostatečné, konstatoval poručení zákona. Argumentaci zadavatele proto i v tomto bodě považuji za bezpředmětnou.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Ing. Josef Bednář

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

  1. Město Kyjov, se sídlem Masarykovo nám. 30, 697 22 Kyjov, zast. Ing. Janem Letochou,

  1. spis.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en