číslo jednací: 3R058/01-Ku

Instance II.
Věc Serverová technologie pro OZ
Účastníci
  1. Česká televize, Kavčí hory 4, 140 00 Praha
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 59 odst. 2 sř - rozhodnutí potvrzeno, rozklad odmítnut
Rok 2001
Datum nabytí právní moci 21. 2. 2002
Související rozhodnutí VZ/S0170/01
3R058/01-Ku
Dokumenty file icon dokument ke stažení 74 KB

Č.j.: 3R 58/01-Ku V Brně dne 15.2.2002

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 3.12.2001 podaném společností AVECO s.r.o., se sídlem Veleslavínova 39, 162 00 Praha 6, zast. jednatelem Ing. Jiřím Včelákem, právně zast. JUDr. Davidem Karabcem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Na Stráži 5/1306, 180 00 Praha 8, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 170-R/01-1303/140/An ze dne 26.11.2001, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - České televize, se sídlem Kavčí hory, 140 70 Praha 4, zast. generálním ředitelem Ing. Jiřím Balvínem, v obchodní veřejné soutěži "serverová technologie pro OZ", vyhlášené dne 2.5.2001 v Obchodním věstníku č. 18/01 pod zn. 119831-18/01 se změnou soutěžních podmínek vyhlášených v Obchodním věstníku č. 27/01 pod zn. 126071-27/01, podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb. a zákona č. 142/2001 Sb., jsem podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 227/2000 Sb., na základě návrhu zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona, rozhodl takto:

Napadené rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 170-R/01-1303/140/An ze dne 26.11.2001

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

O d ů v o d n ě n í

Česká televize, se sídlem Kavčí hory, 140 70 Praha 4, zast. generálním ředitelem Ing. Jiřím Balvínem (dále jen "zadavatel") vyhlásil dne 2.5.2001 v Obchodním věstníku č. 18/01 pod zn. 119831-18/01 se změnou soutěžních podmínek vyhlášených v Obchodním věstníku č. 27/01 pod zn. 126071-27/01 dvoustupňovou obchodní veřejnou soutěž na "serverová technologie OZ" (dále jen "soutěž") podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb. A zákona č. 142/2001 Sb. (dále jen "zákon").

Z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne 16.7.2001 vyplývá, že zadavatel obdržel v soutěžní lhůtě osm nabídek, z nichž jednu vyřadil z dalšího posuzování a hodnocení. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek (dále jen "komise") doporučila zadavateli vyřadit i nabídku společnosti AVECO, s.r.o., se sídlem Veleslavínova 39, 162 00 Praha 6, zast. jednatelem Ing. Jiřím Včelákem, právně zast. JUDr. Davidem Karabcem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Na Stráži 5/1306, 180 00 Praha 8 (dále jen "uchazeč") pro nedoložení kvalifikačních předpokladů ve smyslu § 2b odst. 1 písm. a) zákona. Zadavatel pak uchazeče svým rozhodnutím ze dne 3.10.2001 vyloučil z další účasti v soutěži.

Proti tomuto rozhodnutí podal uchazeč dne 12.10.2001 námitky, kterým zadavatel po jejich přezkoumání svým rozhodnutím ze dne 19.10.2001 nevyhověl. Toto rozhodnutí převzal uchazeč dne 24.10.2001. Zároveň uchazeče poučil o možnosti podat návrh na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele (dále jen "návrh") k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "ÚOHS"). Uchazeč tohoto práva využil. ÚOHS i zadavatel obdržel výše uvedený návrh dne 5.11.2001 a tímto dnem bylo podle § 57 odst. 1 zákona zahájeno správní řízení, jehož účastníky podle § 58 zákona jsou zadavatel a uchazeč.

Svým návrhem se uchazeč domáhá, aby ÚOHS přezkoumal rozhodnutí zadavatele o námitkách i průběh zadání veřejné zakázky a poté zadání veřejné zakázky zrušil.

Po posouzení a prošetření případu vydal ÚOHS dne 26.11.2001 pod č.j. S 170-R/01-1303/140/An rozhodnutí, kterým návrh uchazeče podle § 57 odst. 2 zákona zamítl, neboť uchazeč podal návrh po uplynutí lhůty.

Své rozhodnutí ÚOHS odůvodnil zejména tím, že podle ustanovení § 57 odst. 2 zákona se návrh podává ve dvojím vyhotovení do 10 kalendářních dnů od doručení rozhodnutí zadavatele, jedno vyhotovení zasílá uchazeč orgánu dohledu a jedno zadavateli. Nesplnění náležitostí návrhu je důvodem k zamítnutí návrhu. ÚOHS zjistil, že uchazeč nesplnil náležitosti pro podání návrhu podle ustanovení § 57 odst. 2 zákona, protože zaslal zadavateli vyhotovení návrhu po uplynutí lhůty. Rozhodnutí zadavatele o námitkách obdržel uchazeč dne 24.10.2001. ÚOHS i zadavatel obdrželi návrh dne 5.11.2001, tedy po lhůtě stanovené pro podání návrhu.

ÚOHS se však zabýval i věcnou stránkou věci a neshledal porušení zákona zadavatelem.

Proti tomuto rozhodnutí podal uchazeč v zákonné lhůtě rozklad, v němž napadá způsob, jakým ÚOHS posoudil počítání lhůt k podání návrhu. Uvádí, že návrh uchazečem předán v pátek dne 2.11.2001 k poštovní přepravě a tento návrh obdržel zadavatel i ÚOHS v pondělí 5.11.2001. Desetidenní lhůta pro podání návrhu počala plynout dne následujícího po doručení rozhodnutí zadavatele, tedy ve čtvrtek 25.10.2001 a skončila v sobotu dne 3.11.2001. K tomu uchazeč dále cituje ustanovení § 122 odst. 1 občanského zákoníku, § 57 odst. 1 OSŘ, § 60 odst. 1 trestního řádu a § 27 odst. 2 správního řádu. Dále uvádí, že v daném případě desetidenní lhůta uplynula v sobotu a nejblíže následující pracovní den bylo pondělí 5.11., kdy zadavatel i ÚOHS návrh obdrželi. V citovaných ustanoveních je výslovně upravena fikce stavění lhůty, tj. posunutí jejího ukončení na nejblíže následující pracovní den v případě, kdy poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek. Taková obecná právní pravidla (právní fikce) v evropské právní kultuře platí po staletí. Dále uchazeč uvádí, že se ÚOHS v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s tím, jakou povahu má desetidenní lhůta podle § 57 odst. 2 zákona a jakým právním předpisem se plynutí desetidenní lhůty podle § 57 odst. 2 zákona řídí, když zákon samotný žádná speciální ustanovení neobsahuje a použití správního řádu pro tuto lhůtu neplatí. Uchazeč také znovu uvádí, že zadavatel v rámci vyhlášené veřejné soutěže porušil § 57 odst. 4 zákona, § 25 zákona a § 68 odst. 2 zákona.

Závěrem rozkladu uchazeč navrhuje, aby předseda ÚOHS napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil ÚOHS k novému projednání a rozhodnutí.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru:

ÚOHS tím, že návrh uchazeče podle § 57 odst. 2 zákona zamítl, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

Musím opětovně citovat ustanovení § 57 odst. 2 zákona, podle kterého se návrh podává ve dvojím vyhotovení do deseti kalendářních dnů od doručení rozhodnutí zadavatele. Jedno vyhotovení zasílá uchazeč orgánu dohledu a jedno zadavateli. V návrhu musí být uvedeno, kdo jej podává, proti kterému úkonu zadavatele směřuje, v čem je spatřováno porušení zákona a čeho se uchazeč domáhá. Součástí návrhu je i přesné označení a adresa zadavatele a doklad o složení uvolněné jistoty (§ 25 odst. 7 zákona). Návrh, který nemá tyto náležitosti, nebo u něhož uchazeč tyto náležitosti nedoložil ve lhůtě stanovené orgánem dohledu, jakož i návrh došlý po uplynutí stanovené lhůty, orgán dohledu zamítne.

Při podání návrhu je povinností ÚOHS, aby se nejdříve zabýval otázkou, zda byl podán včas v desetidenní lhůtě a zda byl podán v souladu s § 57 odst. 2 zákona. V daném případě bylo rozhodnutí zadavatele o námitkách doručeno uchazeči dne 24.10.2001. ÚOHS i zadavatel jej obdrželi až dne 5.11.2001. Není pak rozhodné, zda poslední den lhůty, v daném případě 3.11.2001, připadne na den pracovního klidu. Nezaslání jednoho vyhotovení návrhu zadavateli i jeho doručení zadavateli po lhůtě, spojuje zákon se zamítnutím návrhu jako nekvalifikovaného. Tyto skutečnosti vyplývají přímo z ustanovení § 57 odst. 2 zákona.

Také poukazuji na skutečnost, že podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád") je řízení zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. V případě přezkoumávání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky je tak dnem zahájení správního řízení u ÚOHS den, kdy návrh na zahájení tohoto řízení dojde orgánu dohledu a v tomto smyslu hovoří i ustanovení § 57 odst. 1 zákona. Lhůta obsažená v § 57 odst. 2 zákona se proto vztahuje na úkon uchazeče před zahájením správního řízení, a proto pro ni nelze subsidiárně použít ustanovení správního řádu, neboť ten se podle svého § 1 odst. 1 vztahuje pouze na správní řízení. Z uvedených důvodů považuji argumentaci uchazeče v tomto smyslu za neopodstatněnou.

Nutnost doručit návrh dle zákona ÚOHS i zadavateli v desetidenní lhůtě je ta skutečnost, že zadavatel, který návrh obdrží po lhůtě, může mít zato, že žádný návrh nebyl podán nebo podán ve lhůtě a může uzavřít s vítězným uchazečem smlouvu a nezaslání jednoho vyhotovení návrhu zadavateli i jeho doručení zadavateli po lhůtě, spojuje zákon se zamítnutím návrhu jako nekvalifikovaného. Jedná se tudíž o hmotněprávní ustanovení a v oblasti správního práva jsou hmotně právní ustanovení na rozdíl od občanského práva obsažena ve zvláštních zákonech vydaných pro jednotlivé správní oblasti. Konkrétně, pokud jde o projednávaný případ, nemá zákon o zadávání veřejných zakázek obdobné ustanovení, které obsahuje občanský zákoník, podle jehož § 122 odst. 3 je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.V projednávané věci nelze přistoupit k počítání lhůty ani analogicky podle správního řádu, neboť jeho ustanovení lze aplikovat až ve stadiu již zahájeného správního řízení, k němuž dojde až po dojití návrhu podaného podle § 57 zákona příslušnému správnímu orgánu, jak jsem již výše uvedl.

K ostatním námitkám dále uvádím, že úprava běhu lhůty obsažená v § 57 odst. 2 zákona je úpravou komplexní, a proto se pro ni nepoužije jako subsidiární pramen práva nejen správní řád, ale ani jiný obecný procesní předpis, jak to mimo jiné vyplývá i z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci 2A 7/96 ze dne 12.12.1996.

K námitkám rozkladu uchazeče ve věci nálezu Ústavního soudu vyhlášeném pod č. 30/1998 Sb. poznamenávám, že tento se týká výkladu čl. 50 odst. 1 Ústavy, kdy prezident republiky je přesvědčen o včasnosti uplatnění své ústavní pravomoci vrátit zákon Parlamentu a jelikož Parlament nepostupoval dle ustanovení čl. 50 odst. 2 Ústavy, navrhoval zrušení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nedodržení Ústavou předepsané procedury. V nálezu je citován názorový spor o počítání času v ústavnímu právu a to nejenom v právním řádu České republiky a spor o chápání práva v demokratické společnosti. Je nutno si v této souvislosti uvědomit, že v situaci, kdy mezi subjekty aplikujícímu Ústavu dochází ke sporu o výklad určitého ustanovení, nutno tento spor řešit ve prospěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká, čili z hlediska smyslu a účelu dotčeného ústavního institutu. Tímto je v Ústavním soudem posuzované věci dělba moci mezi ústavní orgány v zákonodárném procesu.

Pro úplnost dodávám, že ÚOHS vždy, i při podání nekvalifikovaném návrhu, posuzuje případ i po věcné stránce, zda zadavatel v průběhu zadávacího řízení neporušil některá ustanovení zákona. V kladném případě zahajuje řízení z vlastního podnětu a vydá příslušné rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Ing. Josef Bednář

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

  1. JUDr. David Karabec, advokát Advokátní kanceláře se sídlem Na Stráži 5/1306, 180 00 Praha 8,

  2. Česká televize, se sídlem Kavčí hory, 140 70 Praha 4, zast. generálním ředitelem Ing. Jiřím Balvínem,

  3. spis.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en