číslo jednací: 2R041/02-Hr

Č. j.: 2R 41/02 - Hr V Brně dne 13. února 2003

Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 26.8.2002 Českou republikou, zast. přednostou Okresního úřadu v Hradci Králové Mgr. Ladislavem Košťálem, se sídlem tř. ČSA 408, 502 06 Hradec Králové, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 2.8.2002 č. j. VZ/S 101/02- 151/3796/02-Jak, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - České republiky - Okresního úřadu v Hradci Králové, se sídlem tř. ČSA 408, 502 06 Hradec Králové, zast. v době zadání veřejných zakázek přednostou Ing. Pavlem Bradíkem a v době podání rozkladu přednostou Mgr. Ladislavem Košťálem, jehož právním nástupcem je podle ustanovení § 29 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem nám. Republiky 3, 110 00 Praha 1, zast. ředitelem Ing. Ivanem Noveským, při zadání veřejných zakázek na "rekonstrukci sídla VÚSC pro Královéhradecký kraj", a to konkrétně:

1. veřejné zakázky "Rekonstrukce a přístavba objektu Obchodního centra, ulice Wonkova 1142, Hradec Králové" zadané formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb., zveřejněním v Obchodním věstníku č. 2/2000 pod zn. 089922-02/00 ze dne 12.1.2000,

2. veřejné zakázky "Zpracování změn do realizační projektové dokumentace, dodávky a montáže slaboproudých rozvodů" zadané výzvou jednomu zájemci ze dne 14.9.2000 podle § 50 odst. 1 písm. d) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb. a zákona č. 256/2000 Sb., na základě materiálu zpracovaného Ministerstvem vnitra ČR pod názvem "Standarty informačních technologií a informačních systémů pro krajské úřady" a

3. veřejné zakázky "Zajištění inženýrské činnosti - TDI sídla Královéhradeckého kraje", zadané výzvou ze dne 10.2.2000 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb.,

jsem podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., na základě návrhu zvláštní komise, ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ/S 101/02-151/3796/02-Jak ze dne 2.8.2002

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

O d ů v o d n ě n í

Na základě kontrolního závěru Nejvyššího kontrolního úřadu, zveřejněného ve Věstníku NKÚ částka 4/2001, který byl doručen Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") dne 21.2.2002, si Úřad dopisy ze dne 15.3.2002 vyžádal od České republiky - Okresního úřadu v Hradci Králové, se sídlem tř. ČSA 408, 502 06 Hradec Králové, zast. v době zadání veřejných zakázek přednostou Ing. Pavlem Bradíkem a v době podání rozkladu přednostou Mgr. Ladislavem Košťálem, jehož právním nástupcem je podle ustanovení § 29 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem nám. Republiky 3, 110 00 Praha 1, zast. ředitelem Ing. Ivanem Noveským (dále jen "zadavatel"), dokumentaci o zadání veřejných zakázek na "rekonstrukci sídla VÚSC pro Královéhradecký kraj", a to konkrétně:

1. veřejné zakázky "Rekonstrukce a přístavba objektu Obchodního centra, ulice Wonkova 1142, Hradec Králové" zadané formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb. (dále jen "zákon"), zveřejněním v Obchodním věstníku č. 2/2000 pod zn. 089922-02/00 ze dne 12.1.2000,

2. veřejné zakázky "Zpracování změn do realizační projektové dokumentace, dodávky a montáže slaboproudých rozvodů" zadané výzvou jednomu zájemci ze dne 14.9.2000 podle § 50 odst. 1 písm. d) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb. a zákona č. 256/2000 Sb. (dále jen "zákon I"), na základě materiálu zpracovaného Ministerstvem vnitra ČR pod názvem "Standarty informačních technologií a informačních systémů pro krajské úřady" a

3. veřejné zakázky "Zajištění inženýrské činnosti - TDI sídla Královéhradeckého kraje", zadané výzvou ze dne 10.2.2000 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 zákona.

Protože po přezkoumání zadavatelem předložené dokumentace získal Úřad pochybnosti o správnosti úkonů zadavatele učiněných při zadání předmětných veřejných zakázek, zahájil ve věci správní řízení z vlastního podnětu, ve kterém jako jediného účastníka správního řízení označil zadavatele. Oznámení o zahájení správního řízení obdržel zadavatel dne 3.6.2002 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno.

V oznámení o zahájení správního řízení Úřad mimo jiné uvádí, že na základě výzvy ze dne 10.2.2000 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona uzavřel zadavatel po provedeném posouzení a hodnocení nabídek dne 15.3.2002 s vybraným uchazečem SINVECO a. s., Hradec Králové, mandátní smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky se sjednanou cenou 891 849,- Kč vč. DPH. Není doloženo samotné hodnocení nabídek a váha, kterou zadavatel jednotlivým kritériím přiřadil. Dne 30.8.2001 byl k této smlouvě uzavřen dodatek, kterým došlo k prodloužení termínu plnění veřejné zakázky a ke zvýšení ceny na částku 1 200 533,30 Kč vč. DPH. Úřad konstatuje, že v předložené dokumentaci nejsou doloženy doklady o prokázání kvalifikačních předpokladů, které musí před uzavřením smlouvy doložit vybraný uchazeč. Úřad dále o oznámení uvádí, že zadavatel zaslal výzvu ze dne 14.9.2000 jednomu zájemci podle § 50 odst. 1 písm. d) zákona I na základě materiálu zpracovaného MV ČR pod názvem "Standarty informačních technologií a informačních systémů pro krajské úřady". Na základě zrušení uvedeného zpracovaného materiálu MV ČR v listopadu 2000 a nově vydaného materiálu MV ČR "Požadavky na projekty a výstavbu budov krajských sídel v oblasti slaboproudých rozvodů" pak zadavatel odmítl předloženou nabídku uchazeče a vyzval jej k podání nabídky nové, na jejímž základě posléze uzavřel s uchazečem dne 23.3.2001 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zapracování změn do realizační projektové dokumentace a dodávka a montáže slaboproudých rozvodů se sjednanou cenou 50 755 327,- Kč vč. DPH. Úřad vyzval zadavatele, aby se k uvedeným skutečnostem vyjádřil a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Zadavatel doručil Úřadu své vyjádření dne 21.6.2002 a ke skutečnosti, že v předložené dokumentaci není doloženo hodnocení nabídek a váhy, které přiřadil jednotlivým kritériím hodnocení v případě veřejné zakázky ad 2. uvádí, že podle jeho názoru není druhá část zákona částí obecnou, aby bylo možno použít její ustanovení přiměřeně či obdobně. Veden tímto právním názorem tedy zadavatel tabulku hodnocení jednotlivých nabídek nezařadil do dokumentace veřejné zakázky, a proto je ani nemohl Úřadu předložit. Ve svém názoru odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.12.1999 2A 12/99, podle kterého nelze ze strany zadavatele při výzvě učiněné podle ustanovení § 49 zákona volně aplikovat libovolná ustanovení části druhé zákona, aniž by takový postup měl oporu v samotném ustanovení § 49 zákona, tj. aniž by se stal součástí kritérií hodnocení nabídek nebo vyhodnocení dokladů a údajů podle kritérií stanovených v zadání nebo v kvalifikační dokumentaci. Stejně tak zadavatel odkazuje na starší rozhodnutí Úřadu a předsedy Úřadu. Zadavatel uznává své pochybení, že výběr nejvhodnější nabídky nebyl oznámen i nevybraným uchazečům.

Po posouzení všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 2.8.2002 rozhodnutí č. j. VZ/S 101/02-151/3796-Jak, kterým za zjištěná závažná porušení zákona uložil zadavateli pokuty v celkové výši 51 000,- Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad uvádí, že v případě veřejné zakázky ad 1. neshledal porušení zákona a správní řízení proto zastavil.

V případě zadání veřejné zakázky ad 2. Úřad konstatoval závažné porušení ustanovení § 3 odst. 1 a 4 zákona I, když zadavatel nepostupoval při zadání veřejné zakázky formou obchodní veřejné soutěže, aniž by byly naplněny podmínky pro jiný způsob zadání veřejné zakázky stanovení v části třetí zákona I. Úřad uvádí, že před využitím mimořádného způsobu zadání veřejné zakázky formou výzvy jednomu zájemci podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. d) zákona I musí zadavatel prokázat, že se jedná o částečnou obnovu, rozšíření nebo úpravu předmětu původní veřejné zakázky a současně že změna zhotovitele by znamenala nutnost pořízení plnění veřejné zakázky s odlišnými technickými znaky, které by s sebou nesly technickou neslučitelnost nebo potíže při provozu a údržbě. V šetřeném případě však zadavatel tuto skutečnost podle názoru Úřadu neprokázal, přičemž dále Úřad uvádí, že zakázku nelze posuzovat ani jako zakázku dodatečnou či opakovanou, zadanou podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. c) zákona I, neboť svým rozsahem překročila 50 % ceny původní veřejné zakázky. Úřad také podotýká, že byť při uzavírání dodatku vycházel zadavatel z požadavků Ministerstva vnitra ČR, odpovědnost za volbu způsobu zadání veřejné zakázky v souladu se zákonem nese sám. Za uvedené porušení zákona uložil Úřad zadavateli v tomto bodě pokutu ve výši 50 000,- Kč.

V případě zadání veřejné zakázky ad 3. Úřad konstatoval závažné porušení ustanovení § 49 odst. 5 zákona, kterého se zadavatel dopustil tím, že uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky, aniž by tento předložil před uzavřením smlouvy doklady prokazující splnění kvalifikačních předpokladů v souladu se zákonem. Úřad uvádí, že v předložené dokumentaci chybí potvrzení zdravotní pojišťovny, resp. pojišťoven a příslušné správy sociálního zabezpečení, prokazující splnění kvalifikačních předpokladů vybraným uchazečem v souladu s ustanovením § 2b odst. 1 písm. f) zákona. Úřad konstatoval v postupu zadavatele při zadání této veřejné zakázky i další porušení zákona, která však nepovažoval za závažná porušení zákona, a proto je nezohlednil při rozhodování o výši uložené pokuty, kterou uložil v tomto bodě výroku svého rozhodnutí v částce 1 000,- Kč.

Proti uvedenému rozhodnutí podal zadavatel dne 26.8.2002 rozklad, ve kterém se vyjadřuje pouze k části ad 2. výroku napadeného rozhodnutí. Zadavatel stručně popisuje komplikovanost celé veřejné zakázky, kdy podle vyjádření zadavatele "metodické pokyny vydávalo Ministerstvo vnitra ČR, financování průběžně zajišťovalo Ministerstvo financí ČR, přičemž průběžně nebylo jasné kolik financí a kdy bude k dispozici a budováno bylo pro instituci teprve vznikající, jejíž potřeby a nároky bylo nutno, byť kvalifikovaně odhadovat". Zadavatel uvádí, že v průběhu stavby docházelo ze strany MV ČR ke změně požadavků na charakter stavby, MF ČR naléhalo na snížení nákladů, a proto zadavatel přistoupil k takovému řešení, které nebylo zdlouhavé a nehospodárné. Jiné řešení by podle názoru zadavatele s sebou neslo nutnost okamžitého zastavení stavby, aby bylo možno určit, které práce podle původního projektu již byly dohotoveny, s tím by souviselo výrazné prodražení stavby, na které by MF ČR odmítlo uvolnit prostředky, dokončení stavby by se oddálilo a po tu dobu by Krajský úřad musel sídlit provizorně v pronajatých prostorách, což by s sebou neslo další náklady, a dále některé části projektu byly chráněny autorským právem. Zadavatel uvádí, že pod vágním metodickým vedením nadřízených orgánů učinil riskantní a nestandardní kroky, aby objednávka státu byla uskutečněna v požadované lhůtě, za předpokládanou cenu a v co nejvyšší kvalitě, což se mu podařilo. Na závěr rozkladu zadavatel poznamenává, že zákon o zadávání veřejných zakázek se "stavu dokonalosti a právní vyváženosti teprve přibližuje, i když to pochopitelně nezbavuje subjekty povinnosti se jím řídit", a protože v tomto zákoně není výslovně uvedeno, že s finančními prostředky státu se má nakládat pokud možno hospodárně a zadavatel se domnívá, že postupoval s péčí řádného hospodáře ve snaze zamezit vzniku desetimiliónových škod, dovolává se právní analogie např. s ustanovením § 14 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o majetku ČR"). V této souvislosti považuje zadavatel za překvapivé, že jeho postup vedl Úřad k potrestání pokutou 50 000,- Kč. Zadavatel navrhuje napadené rozhodnutí změnit tak, že se bod 2. výroku tohoto rozhodnutí vypouští.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru:

Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ/S 101/02-151/3796/02-Jak ze dne 2.8.2002 uložil zadavateli za zjištěná závažná porušení zákona a zákona I pokuty v celkové výši 51 000,- Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí se plně ztotožňuji.

Na úvod odůvodnění svého rozhodnutí uvádím, že z obsahu rozkladu jednoznačně vyplývá úmysl zadavatele směřovat svůj rozklad pouze proti bodu 2 výroku napadeného rozhodnutí, když s obsahem bodů 1. a 3. tohoto výroku se zjevně plně ztotožnil. Proto jsem se v řízení o rozkladu zabýval pouze případem zadání veřejné zakázky ad 2.

Dále je možno konstatovat, že zadavatel v rozkladu nenapadá rozhodnutí po věcné stránce a nenamítá, že jeho postup byl posouzen po právní stránce nesprávně, ale pouze argumentuje, že tímto postupem (který sám zjevně nepovažuje za postup v souladu se zákonem, když o svých krocích hovoří jako o "riskantních" a "nestandardních") došlo k úspoře veřejných finančních prostředků, a tedy Úřad by měl upustit od uložení sankce, neboť zadavatel postupoval s péčí řádného hospodáře. V této souvislosti pak zadavatel nabízí Úřadu právní analogii s ustanovením zákona o majetku ČR.

Se závěry zadavatele nelze souhlasit. Zákon o zadávání veřejných zakázek komplexně upravuje tuto problematiku, a protože se jedná o lex specialis k obecným právním normám, tyto se podpůrně použijí pouze v případech vymezených v ustanovení § 3 odst. 1 zákona I a ustanovení § 61 zákona I. Vzhledem k uvedenému tedy použití zadavatelem navrhované právní analogie není možné. Přesto však pokud by Úřad mohl použít ustanovení § 14 zákona o majetku ČR, tak i v takovém případě by se neztotožnil s právními závěry zadavatele, neboť citované ustanovení zákona o majetku ČR nestanoví, že pokud zadavatel postupoval sice v rozporu se zákonem, avšak s péčí řádného hospodáře a dospěl tím k úspoře veřejných finančních prostředků, pak se právní následky spojené s takovým porušením zákona promíjejí či jinak ruší. Argumentaci zadavatele v tomto bodě tedy považuji za bezpředmětnou v neposlední řadě také proto, že zadavatel jím uváděnou úsporu veřejných finančních prostředků žádným způsobem nedoložil a tedy není vyloučené, že postupem podle zákona by tato úspora byla ještě větší.

Dále jsem se plně ztotožnil s názorem Úřadu, že u veřejné zakázky na projektové práce nelze aplikovat ustanovení § 50 odst. 1 písm. d) zákona I, neboť nemohou být naplněny všechny podmínky tohoto ustanovení, tj. že se nejedná o pořizování zboží nebo zařízení s odlišnými technickými znaky oproti předmětu původní veřejné zakázky. Rovněž tak argumentaci zadavatele týkající se možného vzniku zvýšených nákladů na stavbu, popř. vzniku dalších neodůvodněných nákladů a výdajů spojených s pronájmem provizorních prostor, nelze posuzovat jako případ naléhavé potřeby a tedy jako důvod pro použití mimořádného způsobu zadání veřejné zakázky podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) zákona I, neboť v šetřeném případě nevznikl požadavek na změnu technických parametrů stavby (a tím i projektu) z objektivních příčin, ale na základě rozhodnutí nadřízených orgánů, které za takovou objektivní příčinu považovat nelze.

Zadavatelem uváděné skutečnosti jsem mohl zohlednit pouze jako polehčující okolnosti při rozhodování o výši pokuty. Protože však již Úřad při vydání napadeného rozhodnutí vyměřil pokutu ve výši pouhé desetiny její možné výše částkou 50 000,- Kč z maximální možné částky 507 553,- Kč, považuji výši pokuty za přiměřenou a uloženou v souladu s ustanovením § 62 odst. 1 zákona. I s odůvodněním její výše se plně ztotožňuji.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit či zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Ing. Josef Bednář

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem nám. Republiky 3, 110 00 Praha 1, zast. Ing. Ivanem Noveským

2. spis