číslo jednací: 05428/2023/500
spisová značka: S0098/2023/VZ

Instance I.
Věc Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000
Účastníci
  1. Správa železnic, státní organizace
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2023
Datum nabytí právní moci 17. 2. 2023
Dokumenty file icon 2023_S0098.pdf 426 KB

Spisová značka:  ÚOHS-S0098/2023/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-05428/2023/500

 

Brno 7. 2. 2023

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným

  • Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1,

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000“, která byla zadávána na základě výzvy k podání nabídky ze dne 24. 8. 2020 postupem mimo zadávací řízení podle § 158 odst. 1 citovaného zákona, na jejíž předmět plnění byla dne 28. 8. 2020 s dodavatelem – účastníci společnosti „ChT + TRIX + H-PRO GEO – Sanace Hájek“: Chládek & Tintěra, a.s., IČO 62743881, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice, STRIX Chomutov, a.s., IČO 27274535, se sídlem Polní 4795, 430 01 Chomutov a H-PRO GEO s.r.o., IČO 06160778, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice – uzavřena smlouva o dílo č. E650-S-3299_2020,

vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Obviněný – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona, když nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy o dílo č. E650-S-3299_2020 uzavřené dne 28. 8. 2020 s dodavatelem – účastníci společnosti „ChT + TRIX + H-PRO GEO – Sanace Hájek“: Chládek & Tintěra, a.s., IČO 62743881, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice, STRIX Chomutov, a.s., IČO 27274535, se sídlem Polní 4795, 430 01 Chomutov a H-PRO GEO s.r.o., IČO 06160778, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice – na realizaci sektorové veřejné zakázky „Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000“, zadal mimo zadávací řízení podle § 158 odst. 1 citovaného zákona, ačkoli zákonné podmínky pro uplatnění tohoto postupu naplněny nebyly, neboť jmenovaný obviněný rozdělil v rozporu s citovaným zákonem předmět dané veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení její předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 citovaného zákona, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a na předmět plnění výše uvedené nadlimitní veřejné zakázky uzavřel shora uvedenou smlouvu.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 150 000 Kč (sto padesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

 

Odůvodnění

I.               POSTUP OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ PŘEDMĚTNÉHO PLNĚNÍ

1.                Obviněný – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel při zadávání sektorové veřejné zakázky, za účelem obnovení provozu jím spravovaného úseku železniční trati v průběhu roku 2020 realizoval dvě samostatná poptávková řízení, na jejichž základě následně uzavřel dvě samostatné smlouvy o dílo na provedení předmětných stavebních prací.

Veřejná zakázka I („Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000“)

2.             Obviněný odeslal dne 24. 8. 2020 dodavateli – účastníci společnosti „ChT + TRIX + H-PRO GEO – Sanace Hájek“: Chládek & Tintěra, a.s., IČO 62743881, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice, STRIX Chomutov, a.s., IČO 27274535, se sídlem Polní 4795, 430 01 Chomutov a H-PRO GEO s.r.o., IČO 06160778, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice (dále jen „vybraný dodavatel I“) – výzvu k podání nabídky z téhož dne (dále jen „výzva I“) na podlimitní sektorovou veřejnou zakázku „Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000“ (dále jen „veřejná zakázka I“).

3.             V bodě 1.2 výzvy I zadavatel uvedl, že předmětnou podlimitní veřejnou zakázku na stavební práce zadává v souvislosti s výkonem relevantní činnosti ve smyslu § 153 odst. 1 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), přičemž podle § 151 odst. 1 zákona se tato zakázka považuje za sektorovou veřejnou zakázku. Zadavatel zde rovněž uvedl, že jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky nedosahuje stanovený finanční limit, není zadavatel podle § 158 odst. 1 zákona povinen zadat předmětnou sektorovou veřejnou zakázku v zadávacím řízení, a zadavatel tedy tuto veřejnou zakázku v zadávacím řízení podle zákona nezadal.

4.             Z bodu 5.3 výzvy I vyplývá, že předpokládaná hodnota předmětné veřejné zakázky činí 135 422 000 Kč bez DPH.

5.             Dne 28. 8. 2020 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem I na realizaci veřejné zakázky I smlouvu o dílo č. E650-S-3299_2020 (dále jen „smlouva I“). Cena díla dle bodu 3.3 smlouvy I činí 135 389 773,20 Kč bez DPH. Dne 17. 12. 2020 zadavatel s vybraným dodavatelem I uzavřel dodatek č. 1 ke smlouvě I, jímž byla cena díla navýšena na částku 163 038 635,70 Kč bez DPH.

Veřejná zakázka II („Oprava svršku a TV v úseku Hájek – Dalovice km 178,500 – 179,400“)

6.             Dle údajů z profilu zadavatele[1] zadavatel na základě výzvy k podání nabídky ze dne 14. 10. 2020 (dále jen „výzva II“) zahájil dne 15. 10. 2020 zadávání podlimitní sektorové veřejné zakázky „Oprava svršku a TV v úseku Hájek – Dalovice km 178,500 – 179,400“ vedené pod systémovým číslem P20V00002070 (dále jen „veřejná zakázka II“).

7.             V bodě 1.2 výzvy II zadavatel opět stanovil, že předmětnou podlimitní veřejnou zakázku na stavební práce zadává v souvislosti s výkonem relevantní činnosti ve smyslu § 153 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž podle § 151 odst. 1 zákona se tato zakázka považuje za sektorovou veřejnou zakázku. Zadavatel dále uvedl, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky nedosahuje stanovený finanční limit a zadavatel tudíž podle § 158 odst. 1 zákona není povinen zadat předmětnou sektorovou veřejnou zakázku v zadávacím řízení, a zadavatel tedy tuto veřejnou zakázku v zadávacím řízení podle zákona nezadal.

8.             Z bodu 5.3 výzvy II vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. II činí 20 198 000 Kč bez DPH.

9.             Dne 19. 11. 2020 uzavřel zadavatel s dodavatelem – Chládek & Tintěra, a.s., IČO 62743881, se sídlem Nerudova 1022/16, 412 01 Litoměřice (dále jen „vybraný dodavatel II“) – na realizaci veřejné zakázky II smlouvu o dílo č. E650-S-4391/2020 (dále jen „smlouva II“). Cena díla dle bodu 3.3 smlouvy II činí 18 869 982 Kč bez DPH.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU

10.         Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, získal v souvislosti se správním řízením sp. zn. ÚOHS-S0382/2020/VZ, v rámci kterého vydal dne 10. 5. 2021 rozhodnutí č. j. ÚOHS-15511/2021/500/AIv, jímž uložil obviněnému zákaz plnění smlouvy I podle § 264 odst. 1 zákona, a jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-19624/2021/161/HBa ze dne 28. 6. 2021, pochybnost ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti s nezákonným zadáním nadlimitní sektorové veřejné zakázky, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy I postupem mimo zadávací řízení podle § 158 odst. 1 zákona, ačkoli zákonné podmínky pro uplatnění tohoto postupu naplněny nebyly, neboť obviněný rozdělil v rozporu se zákonem předmět dané veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení její předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 zákona, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a na předmět plnění této nadlimitní veřejné zakázky uzavřel smlouvu I.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

11.         Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

12.         Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem.

13.         Úřad konstatuje, že je k vydání tohoto příkazu příslušný podle § 248 zákona, podle kterého Úřad vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona. Úřad dále konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.

14.         Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí správního spisu vedeného v této věci, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti se zadáním veřejné zakázky I v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. příkazu

Relevantní ustanovení právních předpisů

15.         Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení,
není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

16.         Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

a)        zjednodušené podlimitní řízení,

b)        otevřené řízení

c)        užší řízení,

d)        jednací řízení s uveřejněním,

e)        jednací řízení bez uveřejnění,

f)         řízení se soutěžním dialogem,

g)        řízení o inovačním partnerství,

h)        koncesní řízení, nebo

i)          řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

17.         Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

18.         Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

19.         Podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona platí, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních.

20.         Podle § 18 odst. 2 zákona platí, že součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle odstavce 1 musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

21.         Podle § 18 odst. 3 zákona platí, že jednotlivá část veřejné zakázky může být zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády.

22.         Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

23.         Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

24.         Podle § 26 odst. 2 zákona zadává zadavatel podlimitní veřejnou zakázku v podlimitním režimu podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

25.         Podle § 35 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

26.         Podle § 101 odst. 1 zákona platí, že pokud zadavatel v zadávací dokumentaci rozdělí veřejnou zakázku na části, postupuje zadavatel při výběru dodavatele v každé části odděleně, pokud není dále stanoveno jinak.

27.         Podle § 151 odst. 1 zákona je sektorovou veřejnou zakázkou veřejná zakázka, kterou zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti.

28.         Podle § 151 odst. 4 zákona postupuje zadavatel při zadávání sektorové veřejné zakázky, která není koncesí, podle části čtvrté, páté, nebo šesté zákona a použije také části první, druhou, desátou až třináctou zákona, pokud není v této části stanoveno jinak. Při zadávání sektorové veřejné zakázky, která je koncesí, zadavatel postupuje podle části osmé zákona.

29.         Podle § 153 odst. 1 písm. f) zákona se relevantní činností pro účely zákona rozumí činnost související s poskytováním či provozováním sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční, tramvajové, trolejbusové, veřejné autobusové nebo lanové dopravy (dále jen „dopravní síť“); dopravní síť se považuje za existující, pokud je činnost podle tohoto písmene poskytována za podmínek stanovených příslušnými správními orgány.

30.         Podle § 158 odst. 1 zákona není zadavatel povinen v zadávacím řízení zadat sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 zákona.

31.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

32.         Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c).

33.         Podle § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů, ve znění účinném v době zadání veřejné zakázky I (tj. dne 28. 8. 2020) [dále jen „nařízení vlády o finančních limitech“], činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce 137 366 000 Kč.

34.         Podle § 5 písm. b) nařízení vlády o finančních limitech činí částka pro jednotlivou část veřejné zakázky, která nemusí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky podle § 18 odst. 3 zákona v případě stavebních prací, 25 676 000 Kč.

Zjištěné skutečnosti z dokumentace k veřejné zakázce I

35.         Z bodu 1.1.1 dokumentu „Zvláštní technické podmínky“ ze dne 24. 8. 2020 (dále jen „zvláštní technické podmínky I“), který je součástí zadávací dokumentace na veřejnou zakázku I, vyplývá, že předmětem plnění veřejné zakázky I je zhotovení stavby „Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000“, jejímž hlavním cílem je sanace a zajištění zemního tělesa v uvedené kilometráži v havarijním stavu s aktivním sesuvem.

36.         Dle bodu 1.2.1 zvláštních technických podmínek I předmětná stavba „leží na železniční celostátní trati dle JŘ č. 140 Chomutov – Cheb“.

37.         Dle bodu 3.1.2 zvláštních technických podmínek I musí koordinace probíhat mj. s opravnými pracemi „Opravné práce OŘ – zpětná pokládka svršku a obnova TV v období 19. listopad – 12. prosinec 2020“.

38.         Dle bodu 4.1 výzvy k podání nabídky je účelem veřejné zakázky „[e]liminace havarijního stavu náspu v km 17[8],850 – 179,000 v úseku Hájek – Dalovice a umožnění obnovení provozu nejpozději do začátku platnosti GVD 2020/2021“.

39.         Dle bodu 4.2 výzvy I je předmětem plnění veřejné zakázky „[r]ealizace stavby ,Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 17[8],850 – 179,000’“, přičemž dle bodu 4.3 výzvy I předmět plnění veřejné zakázky svou klasifikací spadá pod údržbu železničních tratí.

Zjištěné skutečnosti z dokumentace k veřejné zakázce II

40.         Z bodu 1.1.1 dokumentu „Zvláštních technické podmínky“ ve znění změny č. 1 ze dne 26. 10. 2020 (dále jen „zvláštní technické podmínky II“) vyplývá, že předmětem plnění veřejné zakázky II je zhotovení stavby „Oprava kolejí a TV v úseku Hájek – Dalovice km 178,500 – 179,400“ jejímž hlavním cílem je oprava železničního svršku a TV v uvedené kilometráži dle projektové dokumentace a dále nad rámec projektu úpravy GPK (geometrické polohy koleje) v navazujících úsecích.

41.         Dle bodu 1.2.1 zvláštních technických podmínek II předmětná stavba „leží na železniční celostátní trati dle JŘ č. 140 Chomutov – Cheb“.

42.         Dle bodu 3.1.2 zvláštních technických podmínek II musí koordinace probíhat mj. s opravnými pracemi „Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000 (akce OŘ v realizaci, nutnost přímé koordinace s ohledem na návaznost prací, zhotovitel Společnost, ChT + STRIX + H-PRO GEO – Sanace Hájek’)“.

43.         Dle bodu 4.1 výzvy k podání nabídky II je účelem zakázky na svršek a TV „[z]ajištění bezpečnosti a provozování dopravní cesty. Zadavatel při zadávání této veřejné zakázky zohledňuje aktuální stav za účelem rychlého a hospodárného obnovení provozu dráhy a odstranění škod“.

44.         Dle bodu 4.2 výzvy k podání nabídky II je předmětem plnění veřejné zakázky II „zhotovení stavby ,Oprava kolejí a TV v úseku Hájek – Dalovice km 178,500 – 179,400’ jejímž hlavním cílem je oprava železničního svršku a TV v uvedené kilometráži dle projektové dokumentace a dále nad rámec projektu úpravy GPK v navazujících úsecích v 1TK km 178,018 – 178,830 + 179,210 – 181,075 a v 2TK km 177,941 – 178,830 + 179,210 – 181,075, včetně opravy železničních přejezdů P80 km 179,337 a P81 km 179,575 a regulace TV“.

Právní posouzení

K právnímu postavení zadavatele

45.         Dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1.    byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2.    jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

46.         Činnost zadavatele upravuje zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železnic a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 77/2002 Sb.“).

47.         Dle § 21 odst. 1 zákona č. 77/2002 Sb. provozuje státní organizace Správa železnic železniční dopravní cestu ve veřejném zájmu (zajišťuje její provozuschopnost, modernizaci a rozvoj), přičemž z výroční zprávy zadavatele za rok 2019 vyplývá, že potřeby veřejného zájmu, k jejichž uspokojování byl zadavatel zřízen, nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, jelikož zadavatel neprovozuje svoji činnost za jinak běžných tržních podmínek, neboť stát (prostřednictvím jeho organizačních složek) či Státní fond dopravní infrastruktury finančně přispívají na výkon této činnosti.

48.         Podle § 27 a násl. ustanovení zákona č. 77/2002 Sb. tvoří orgány zadavatele správní rada a generální ředitel (jehož jakožto statutární orgán správní rada jmenuje a odvolává), kde správní radu tvoří 7 členů jmenovaných a odvolávaných vládou na návrh ministra dopravy a spojů.

49.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že zadavatel v době zadávání veřejné zakázky I naplňoval definici veřejného zadavatele coby jiné právnické osoby dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona, pročež se na něj příslušná ustanovení zákona upravující způsob zadávání veřejných zakázek vztahují.

50.         Úřad se dále v rámci posouzení věci zabýval samotným charakterem poptávaného plnění veřejné zakázky I, kdy zadavatel v bodě 1.2 výzvy I uvedl, že zadává předmětnou veřejnou zakázku na stavební práce (k níž přistupuje jako k podlimitní veřejné zakázce) v souvislosti s výkonem relevantní činnosti ve smyslu § 153 odst. 1 písm. f) zákona, pročež veřejnou zakázku považuje za sektorovou veřejnou zakázku ve smyslu § 151 odst. 1 zákona.

51.         S ohledem na výše uvedený postup zadavatele se tak Úřad zabýval tím, zda byla v šetřeném případě ve vztahu k veřejné zakázce naplněna podmínka zadávání sektorové veřejné zakázky dle § 151 odst. 1 zákona, kdy dle citovaného ustanovení zákona je sektorovou veřejnou zakázkou veřejná zakázka, kterou zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti.

52.         Relevantní činnost upravuje § 153 zákona, přičemž dle § 153 odst. 1 písm. f) zákona se relevantní činností pro účely zákona rozumí činnost související s poskytováním či provozováním sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční, tramvajové, trolejbusové, veřejné autobusové nebo lanové dopravy (dále jen „dopravní síť“); dopravní síť se považuje za existující, pokud je činnost podle tohoto písmene poskytována za podmínek stanovených příslušnými správními orgány.

53.         Z výpisu z obchodního rejstříku zadavatele vyplývá, že předmětem jeho činnosti je mj. zajišťování provozování železniční dopravní cesty a její provozuschopnosti, stejně jako zajišťování údržby a opravy železniční dopravní cesty. Ve výroční zprávě zadavatele za rok 2019 je přitom stanoveno, že zadavatel na základě platné právní úpravy plní funkci provozovatele a vlastníka dráhy.

54.         Dle čl. 4 výzvy I je účelem veřejné zakázky eliminace havarijního stavu náspu a umožnění obnovení provozu, přičemž předmětem plnění je dle čl. 1 zvláštních technických podmínek I zhotovení stavby „Oprava havarijního stavu náspu v úseku Hájek – Dalovice km 178,850 – 179,000“, jejímž hlavním cílem je sanace a zajištění zemního tělesa v uvedené kilometráži v havarijním stavu s aktivním sesuvem. Předmětná stavba se nachází na železniční celostátní trati č. 140. Předmět plnění veřejné zakázky tak lze řadit mezi činnost související s poskytováním či provozováním sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční dopravy.

55.         S ohledem na výše uvedené lze tedy konstatovat, že v případě veřejné zakázky I byly splněny podmínky pro postup dle § 151 odst. 1 zákona, kdy se jednalo o sektorovou veřejnou zakázku, kterou zadával veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti.

Obecně k problematice „dělení“ veřejných zakázek

56.         Úřad v prvé řadě uvádí, že hlavním účelem právní úpravy o zadávání veřejných zakázek je transparentní vynakládání veřejných prostředků, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejména na jeho transparentní provedení. V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona je tudíž zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v některém z druhů zadávacího řízení uvedeného v § 3 zákona, nevyplývá-li ze zákona něco jiného (například výjimka u veřejných zakázek malého rozsahu dle § 31 zákona). Současně platí, že uvedená základní povinnost zadavatele je splněna pouze tehdy, pokud zadavatel zadává veřejnou zakázku ve správně určeném režimu (a dle z toho vyplývajících pravidel zadávacího řízení) podle § 24 a násl. zákona, který se určí podle předpokládané hodnoty veřejné zakázky (s výjimkou zjednodušeného režimu podle § 129 zákona).

57.         Úřad dále uvádí, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky podle vlastního uvážení, včetně práva na rozdělení jejího předmětu na více částí, jak je ostatně výslovně zakotveno v § 35 zákona, přičemž zároveň z tohoto ustanovení vyvěrá jednoznačný imperativ, že dělením předmětů veřejných zakázek na části nesmí docházet k obcházení jinak platných povinností vyplývajících ze zákona. V případě, že zadavatel přistoupil k rozdělení veřejné zakázky na více částí, je vždy povinen dodržet pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části zakotvené v § 18 zákona. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky se podle odstavce 1 tohoto ustanovení určí jako součet předpokládaných hodnot všech jejích rozdělených částí, a to bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

58.         Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 18 odst. 1 zákona odkazuje explicitně na případy zadávání veřejných zakázek v rámci zadávacího řízení, považuje Úřad na tomto místě za vhodné uvést, že shodné pravidlo pro stanovení předpokládané hodnoty je třeba brát za platné i v případech „dělení“ veřejných zakázek zadávaných mimo zadávací řízení, tedy i u podlimitních sektorových veřejných zakázek. Pokud veřejné zakázky zadávané v rámci zadávacího řízení musí v případě jejich dělení podléhat pravidlu pro stanovení předpokládané hodnoty dle § 18 odst. 1 zákona, o to spíše je třeba, s odkazem na logický výklad a minori ad maius, postupovat shodně i v případech, kdy zadávání veřejných zakázek neprobíhá ve formálním rámci konkrétního zadávacího řízení dle § 3 zákona vůbec, nýbrž do značné míry pouze dle vlastních úvah, postupů a cílů daného zadavatele. Odlišný přístup by vedl ve vztahu k ustanovení § 18 odst. 1 zákona k přísnému textualismu a skrze něj k absurdním závěrům, jež by odporovaly smyslu i účelu zákonné úpravy celé problematiky.

59.         Z ustanovení § 18 odst. 2 zákona pak vyplývá konkrétní pravidlo, že vždy je nutné sčítat předpokládané hodnoty všech částí veřejné zakázky tak, aby výsledná předpokládaná hodnota zahrnovala hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. V návaznosti na součet předpokládaných hodnot všech těchto částí se pak každá oddělená část veřejné zakázky musí zadávat postupy odpovídajícími dané výši celého součtu, tedy celkové předpokládané hodnotě, s výjimkou případů stanovených v odstavci 3 tohoto ustanovení. Na tomto místě Úřad předesílá, že právě zmíněná výjimka upravená v § 18 odst. 3 zákona byla v šetřeném případě aplikována na postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky II, pročež se bude Úřad níže v odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí podrobněji zabývat již pouze otázkou oprávněnosti zadání veřejné zakázky I postupem zadavatele mimo zadávací řízení.

60.         Uvedené znamená, že byť má zadavatel zásadně právo vymezit předmět plnění veřejné zakázky podle vlastního uvážení, neboť pouze on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, čemuž odpovídá také možnost rozdělení jejího předmětu na vícero částí, je vždy současně povinen dodržet, kromě jiného, i pravidlo zákazu dělení předmětu veřejné zakázky, pokud by v  důsledku takového postupu došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené zákonem, na jejichž základě vzniká, či naopak nevzniká, povinnost zadavatele postupovat způsobem odpovídajícím některému ze zákonných režimů a v tomu odpovídajícím zadávacím řízení. Zadavatel je tak vždy limitován dotčenými zákonnými pravidly, ke kterým se řadí také stěžejní norma o stanovování předpokládané hodnoty veřejné zakázky vyjádřená v ustanovení § 18 zákona.

61.         V praxi tak na každou „dělenou“ veřejnou zakázku bez rozdílu musí být před zahájením zadávacího řízení nazíráno jako na celek. Zároveň je třeba zdůraznit, že výše uvedené platí také v případech, kdy zadavatel sám vůbec nezamýšlí zajištění poptávaného plnění organizovat v rámci „společného zadávání“, resp. v případech, kdy zadavatel poptává určitý okruh plnění, které vůči sobě naplňuje vazby kritéria funkčního celku a časové souvislosti dle § 18 odst. 2 zákona, aniž by (z pohledu zadavatele) existoval záměr taková plnění poptávat jakožto jednu veřejnou zakázku. Zadavatel je před stanovením předpokládané hodnoty konkrétních plnění v principu vždy povinen posoudit, zda-li u těchto plnění nedochází k naplnění prvku časové souvislosti, a zda-li není takové plnění spojeno v jednom funkčním celku (zda se tedy jedná o jednu veřejnou zakázku, či nikoliv), a při kladném výsledku takového posouzení dále postupovat dle ust. § 18 odst. 1 zákona.

62.         V obecnosti výše rozvržená problematika dělení veřejných zakázek patří mezi právní otázky, které Úřad řeší opakovaně. Ani s příchodem aktuální právní úpravy (zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů) nezaznamenala otázka dělení veřejných zakázek, ať již doktrinálně, či v praktické rovině přístupu Úřadu při řešení konkrétních případů, zásadních změn. Koncepce právní úpravy obsažená v zákoně jednoznačně vychází z dosavadní „starší“ rozhodovací praxe, a proto i dříve vyvozené závěry správních soudů a Úřadu, tj. právní závěry učiněné za účinnosti předchozího zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze vztáhnout na postup nynější. Rozhodovací praxe Úřadu ve výše uvedených ohledech přejímá své dřívější závěry ohledně věcné a místní souvislosti, a společně s funkční souvislostí tyto dohromady podřazuje pod zákonný termín „funkční celek“. Takto zařazená kritéria pro posuzování charakteru veřejných zakázek jsou dále ve svém původním rozsahu užívána i u posuzování případů dle právní úpravy zákona. Shodně se k této otázce staví také důvodová zpráva k zákonu, dle které „[k]oncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek.“ Aplikovatelnost dosavadní rozhodovací praxe je patrná také např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 141/2016-56 ze dne 5. 12. 2018.

63.         Kupříkladu v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 44/2010-69 ze dne 12. 1. 2012 tento soud uvedl, že „[p]ostup při určení toho, co je v konkrétním případě jedinou veřejnou zakázkou a jaká plnění již představují více samostatných veřejných zakázek, musí zohledňovat účel smysl právní úpravy, nesmí atakovat zásady, na nichž je ZVZ vystavěn, a nesmí být nástrojem k obcházení ZVZ. […] Při tomto určování je zapotřebí vycházet z obecného pravidla, racionálně a logicky zdůvodnitelného, podle něhož jde-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné či obdobné, pak jde plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy jde o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou.“ Uvedený závěr Krajský soud v Brně zopakoval například rovněž v rozsudku č. j. 62 Af 68/2011-50 ze dne 7. 3. 2013.

64.         Nejvyšší správní soud pak v rozsudku č. j. 2 Afs 55/2010-173 ze dne 15. 12. 2010 dále uvedl, že „zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických”. V posledně citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvádí závěr Krajského soudu v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 72/2008-113 ze dne 2. 3. 2010, dle kterého „Pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je […] rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách. Není však v případě zadávání takové jediné veřejné zakázky vyloučeno připustit podávání nabídek jen na její jednotlivé části.“, přičemž Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017 k uvedeným hlediskům doplnil, „že se jedná toliko pouze o demonstrativní výčet, tato hlediska tak nemusí být jediná a současně nemusí být naplněna úplně všechna”.

 

K šetřenému případu

65.         Jak vyplývá z výše uvedených skutečností vztahujících se k postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek I a II, zadavatel v šetřeném případě stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky I ve výši 135 422 000 Kč bez DPH a veřejné zakázky II ve výši 20 198 000 Kč bez DPH, a to vzájemně zcela nezávisle na součtu předpokládaných hodnot obou předmětných veřejných zakázek, přičemž postupoval s odkazem na aplikaci výjimky dle § 158 odst. 1 zákona pro podlimitní sektorové veřejné zakázky zadávané mimo zákonem upravené zadávací řízení. Úřad doplňuje, že v souladu s § 16 odst. 5 zákona platí, že pokud veřejná zakázka není zadána v zadávacím řízení (jako tomu bylo v tomto případě), předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zadání veřejné zakázky. Z tohoto důvodu „definitivní“ předpokládaná hodnota veřejných zakázek I a II odpovídá hodnotě celkové ceny plnění dle uzavřených smluv I a II, tedy v případě veřejné zakázky I 135 422 000 Kč bez DPH a veřejné zakázky II 20 198 000 Kč bez DPH, tj. v součtu 155 620 000 Kč bez DPH.

66.         V návaznosti na výše uvedené se Úřad v daném případě zabýval posouzením otázky, zda se v případě předmětných plnění zadávaných zadavatelem samostatně jako veřejná zakázka I a veřejná zakázka II nejednalo o plnění, která tvořila jeden funkční celek (za přítomnosti věcné, místní a funkční souvislosti) a byla zadávána v časové souvislosti, s přihlédnutím ke skutečnosti, zda zadavatel mohl potřebu jednotlivých plnění dopředu předvídat, a zda se tedy v šetřeném případě jednalo toliko o jedinou veřejnou zakázku, či nikoliv.

K věcné souvislosti

67.         Co se týče věcné souvislosti, jak vyplývá z výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu, rozhodujícím pro zjištění, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je věcný charakter plnění. Jinými slovy řečeno, aby se v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně nebo neúmyslně rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň obdobnosti.

68.         Plnění veřejné zakázky I, stejně jako plnění veřejné zakázky II, se v základu vyznačují činnostmi obdobného charakteru, kdy v obou případech se jednalo o realizaci stavebních prací, které se týkaly předmětného úseku železniční trati č. 140 (Hájek – Dalovice). V případě veřejné zakázky I se jednalo o sanaci a zajištění zemního tělesa (tj. železničního spodku) v předmětném úseku trati, veřejná zakázka II pak v témže úseku trati zahrnovala realizaci železničního svršku a trakčního vedení. Úřad konstatuje, že v případě veřejných zakázek I a II se tak jednalo o srovnatelná plnění, jejichž předmětem byla realizace stavebních prací v předmětném úseku železniční trati (trať č. 140 Hájek – Dalovice). Je tedy zřejmé, že ačkoliv se nejednalo o zcela identická plnění, znak obdobnosti byl v šetřeném případě bez pochyby naplněn.[2]

69.         Současně je nutné zdůraznit, že pro posouzení charakteru plnění jako shodného či srovnatelného je klíčové také zjištění, zda se jedná o plnění sloužící ke shodnému či naopak zcela odlišnému účelu. Požadavky zadavatele na předmět plnění obou veřejných zakázek se totiž evidentně odvíjí od účelu, který má být jejich prostřednictvím naplněn, což je v daném případě u obou předmětných veřejných zakázek uvedení dotčeného úseku železniční trati do stavu, jenž opět umožňuje obnovení provozu železniční dopravy. Obdobný účel poptávaného plnění lze dovodit i z bodu 3.1.2 zvláštních technických podmínek I a II, kde obviněný vyjádřil nutnost vzájemné koordinace při realizaci předmětu plnění veřejných zakázek I a II. Podstata předmětu plnění je tedy stejná.

70.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že v nyní šetřeném případě je dána věcná souvislost plnění.

K místní souvislosti

71.         Úřad předně uvádí, že pro posouzení existence či neexistence místní souvislosti je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých má plnění probíhat apod. Podle rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ-03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016 „[…] místní souvislost neznamená totéž místo, ale souvislost v prostoru. […] Přitom se intenzita takové místní souvislosti může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, které ji mohou ovlivnit. […] Aby pak mohla být místní souvislost vyloučena, či výrazně oslabena, musela by existovat nějaká prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována.

72.         Místní souvislost obou plnění je v nyní šetřeném případě dána nejen samotným místem plnění, ale též budoucí funkcí výsledků těchto plnění. Dle bodu 1.2.1 zvláštních technických podmínek I a II měly být obě stavby uskutečněny na železniční celostátní trati JŘ č. 140 Chomutov – Cheb v katastrálním území Hájek u Ostrova, Lesov a Sadov, kdy správcem zařízení je zadavatel (OŘ Ústí nad Labem). Rovněž konkrétní kilometráž probíhajících prací se u dotčených plnění v rozhodujícím úseku překrývá (km 178,850 – 179,000 a 178,500 – 179,400), přičemž skutečnost, že není zcela shodná (rozdílné počátky a konce uvedených kilometráží) může vycházet např. z charakteru prací (každé se týkaly vždy jiného dílu trati), což však samo o sobě nezapříčiňuje místní nesouvislost.

73.         Úřad dodává, že ani zbylé úpravy, jež zadavatel učinil součástí plnění veřejné zakázky II, a které promítl i do výše jeho předpokládané hodnoty, týkající se úprav GPK v navazujících úsecích (1TK km 178,018 – 178,830 + 179,210 – 181,075 a 2TK km 177,941 – 178,830 + 179,210 – 181,075), oprav železničních přejezdů (km 179,337 a 179,575) a regulace TV, místně plnění veřejné zakázky II od plnění vyplývajícího z veřejné zakázky I neodchyluje, neboť se nachází v navazujících úsecích vlastního zhotovení železničního spodku, svršku a trakčního vedení. Podstatnou je v nyní šetřené věci přitom právě budoucí funkce výsledků plnění, jíž je navrácení dané části dráhy do stavu, jenž umožnuje opětovné zprovoznění dotčeného úseku trati a obnovení tamního provozu železniční dopravy.

74.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že v nyní šetřeném případě je místní souvislost předmětných plnění dána.

K funkční souvislosti

75.         Úřad uvádí, že existence, či naopak absence funkční souvislosti, se dovozuje zejména na základě účelů a cílů, pro které jsou veřejné zakázky zadávány. Otázka návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným) z hledisek na základě kterého lze určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či o jednu veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Stejně tak nehraje roli, zda došlo k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění dle smluv či zda je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné, jak se uvádí v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R457/2014/VZ-08304/2016/322/LKo ze dne 3. 3. 2016, tj. že „plnění nemusí být plněními totožnými nebo vzájemně absolutně podmíněnými (tj. jedno plnění nemůže existovat bez plnění druhého).“

76.         Úřad konstatuje, že u šetřených veřejných zakázek lze dovodit shodný účel a cíl plnění, a tudíž konstatovat i funkční souvislost, neboť, jak vyplývá například ze zvláštních technických podmínek I a II, účelem předmětných plnění je obnovení provozu dotčeného úseku železniční trati, tedy zajistit opět vyhovující stav dráhy na předmětném traťovém úseku pro účely železniční dopravy.

77.         Existence funkční souvislosti u šetřených veřejných zakázek dále vyplývá ze skutečnosti, že samotná oprava železničního spodku, jíž zadavatel mínil uskutečnit prostřednictvím veřejné zakázky I, není schopna sama o sobě naplnit účel, pro nějž předmětné zadání zadavatel realizoval, přičemž z bodu 3.1.2 c) zvláštních technických podmínek I vyplývá, že zadavatel si byl této skutečnosti vědom, neboť v přímé návaznosti na stavební práce veřejné zakázky I počítal též s nutností zpětné pokládky svršku a obnovy trakčního vedení.

78.         Plnění vymezené smlouvou I spočívající v realizaci prací na železničním spodku (bez zpětné pokládky železničního svršku a obnovy trakčního vedení) tedy již ze své podstaty nezajistí opětovnou funkčnost daného úseku trati tak, aby zde mohla být navrácena železniční doprava, respektive bez dalšího neumožní zamýšlené obnovení provozu trati.

79.         Je tedy zjevné, že zadavatel na základě smlouvy I neobdrží funkční celek, neboť mu bude chybět minimálně železniční svršek a trakční vedení, pročež Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že plnění vyplývající ze smlouvy I a smlouvy II byla zadávána v časové souvislosti a tvoří jeden funkční celek, respektive jednu veřejnou zakázku.

80.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že v nyní šetřeném případě je funkční souvislost předmětných plnění dána.

K časové souvislosti

81.         Úřad ve vztahu k časové souvislosti uvádí, že obecně jsou směrodatným ukazatelem pro její naplnění především lhůty plnění dohodnuté na základě zadávací dokumentace a další časové souvislosti spojené s plněním či jednáním stran obecně. Klíčové jsou rovněž termíny uzavření smluv, včetně event. dodatků. Úřad doplňuje, že pro shledání časové souvislosti není nezbytné, aby se jednotlivé termíny plnění či termíny uzavření smluv shodovaly; časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech i v rámci měsíců (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017).

82.         Zadavatel uzavřel smlouvu I dne 28. 8. 2020 a následně po necelých 3 měsících uzavřel dne 19. 11. 2020 smlouvu II. Kromě skutečnosti, že doba kratší než čtyři měsíce od uzavření smluv není takového charakteru, že by svědčila o časové nesouvislosti plnění (viz již citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017), podstatnou skutečností v nyní šetřeném případě zůstává, že smlouva II byla uzavřena v návaznosti na smlouvu I, a to v den, kdy měla být dle bodu 5.1.4 zvláštních technických podmínek I původně ukončena druhá etapa plnění spočívající ve vlastní realizaci prací a kdy měla dle bodu 3.1.2 zvláštních technických podmínek I započít realizace souvisejících prací ve smyslu zpětné pokládky svršku a obnovy trakčního vedení (tj. realizace prací tvořících předmět plnění veřejné zakázky II).

83.         Úřad dále uvádí, že vlastní časová souvislost (přímá návaznost prací) obou plnění je zřetelná rovněž z aktualizovaného harmonogramu prací, který Úřad obdržel od zadavatele dne 19. 2. 2021 v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-R0242/2020/VZ, ze kterého vyplývá, že po realizovaných úpravách termínů plnění měly na dokončení prací veřejné zakázky I ze dne 11. 4. 2021 následujícího dne (tj. 12. 4. 2021) navázat práce „Opravy svršku a TV v úseku Hájek – Dalovice km 178,500 – 179,400“. Úřad pro úplnost dodává, že o časové souvislosti poptávaných prací svědčí v kontextu výše uvedeného rovněž data výzev k podání nabídky, kdy výzva I pochází ze dne 24. 8. 2020 a výzva II ze dne 14. 10. 2020, tedy rozdíl mezi nimi činí necelé 2 měsíce.

84.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že kritérium časové souvislosti je u předmětných plnění jednoznačně patrné, tedy že daná plnění spolu z časového hlediska souvisí.

Závěry posouzení věci

85.         Jak již bylo uvedeno výše, zadavatel má obecně právo vymezit předmět veřejné zakázky dle svého uvážení, a to včetně práva na rozdělení předmětu na více částí. V takovém případě je však vždy povinen dodržet zákonná pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty uvedená v § 18 zákona.

86.         Zákon tedy zadavateli nepřikazuje, že je povinen samotné zadání plnění jako celku vést v jediném zadávacím řízení, naopak. Zákon nabízí zadavateli (za účelem zajištění širší hospodářské soutěže) možnost rozdělování předmětu veřejné zakázky do více zadávacích řízení, případně na více částí v rámci jednoho zadávacího řízení. Režim zadávání takto „rozděleného“ plnění, které tvoří jeden funkční celek, však musí i nadále vycházet z výše předpokládané hodnoty stanovené součtem předpokládaných hodnot všech těchto částí, jak stanovuje § 18 odst. 1 a odst. 2 zákona, proto, aby ze strany zadavatele nedocházelo k nezákonnému obcházení zadání plnění v rámci pravidel stanovených zákonem, tedy zadání v některém z v úvahu přicházejících zadávacích řízení (a to ať již úmyslně či z nedbalosti).

87.         Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Úřad k závěru, že u předmětných plnění veřejných zakázek I a II lze dovozovat vzájemnou souvislost, neboť uvedená plnění vykazují časovou souvislost a funkční celistvost (zejména souvislost funkční, věcnou i místní) ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona. Jednalo se tedy o jednu veřejnou zakázku ve smyslu zákona. Z uvedeného důvodu byl zadavatel povinen veřejnou zakázku I (tedy předmět plnění dle smlouvy I) zadávat postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

88.         Jak vyplývá ze zjištění Úřadu, předpokládaná hodnota veřejné zakázky I byla 135 422 000 Kč bez DPH a veřejné zakázky II 20 198 000 Kč bez DPH. Celková předpokládaná hodnota plnění vyplývajícího z veřejných zakázek I a II tedy činila částku 155 620 000 Kč bez DPH.

89.         Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Podle § 4 nařízení vlády o finančních limitech činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce 137 366 000 Kč.

90.         V šetřeném případě tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti předmětné veřejné zakázky I a II reálně představují nadlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 25 zákona, neboť jejich celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit stanovený v § 4 nařízení vlády o finančních limitech, a zadavatel byl povinen (odhlédnuto od aplikace ust. § 18 odst. 3 zákona) požadovaná plnění poptávat v některém z příslušných druhů zadávacího řízení dle zákona, buď v rámci jednoho nebo více zadávacích řízení (ať již v rámci veřejné zakázky rozdělené na části, či nikoliv), tak, aby postup zadavatele odpovídal v souladu s § 18 odst. 1 a 2 zákona předpokládané hodnotě stanovené jako součtu předpokládaných hodnot předmětu plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Ve vztahu k postupu zadavatele při uzavření smlouvy na veřejnou zakázku II však Úřad uvádí,  že zadavatel byl s ohledem na její předpokládanou hodnotu oprávněn využít možnosti dle § 18 odst. 3 zákona a zadávat ji postupem mimo zadávací řízení, neboť na uvedený případ lze uplatnit výjimku z obecné povinnosti zadavatele zadávat jednotlivé části veřejné zakázky podle pravidel odpovídajících předpokládané hodnotě celé veřejné zakázky ve smyslu předmětného ustanovení zákona. Z uvedeného důvodu tak lze dovodit spáchání přestupku ze strany zadavatele z důvodu nezákonného postupu mimo zadávací řízení pouze při uzavření smlouvy na veřejnou zakázku I.

91.         Co se týče postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky I, zadavatel k vedení příslušného druhu zadávacího řízení nepřistoupil, neboť postupoval mimo zadávací řízení dle § 158 odst. 1 zákona, ačkoli zákonné podmínky pro uplatnění tohoto režimu naplněny nebyly, když se v případě dotčené veřejné zakázky jednalo o veřejnou zakázku nadlimitní, kterou je zadavatel i v případě zadávání sektorové veřejné zakázky povinen zadat v zadávacím řízení.

92.         Úřad uvádí, že v případě šetřené veřejné zakázky I neshledal naplnění podmínek pro aplikaci jiných zákonem upravených výjimek pro zadání sektorových veřejných zakázek mimo zadávací řízení (§ 29, § 158 odst. 2 zákona, § 159, § 160 zákona).

93.         S ohledem na výše uvedené Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit možnost, že pokud by obviněný nerozdělil předmětnou nadlimitní veřejnou zakázku a postupoval by při jejím zadání v zákonem stanoveném režimu, mohl obdržet další (výhodnější) nabídky od jiných dodavatelů. Obviněný se rozdělením nadlimitní veřejné zakázky a zadáním jejích dílčích částí mimo zadávací řízení vyhnul obsáhlejším povinnostem pro zadávání veřejné zakázky I dle zákona, čímž narušil hospodářskou soutěž (ať již potencionálně či reálně), a to bez ohledu na to, zda k tomu došlo úmyslně či nikoliv. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je spojená mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. V každém případě tato uveřejnění umožňují širokému okruhu dodavatelů na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolené přímé zadání mimo režim zákona.

94.         V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když nadlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy I, zadal mimo zadávací řízení podle § 158 odst. 1 zákona, ačkoli zákonné podmínky pro uplatnění tohoto postupu naplněny nebyly, neboť obviněný rozdělil v rozporu se zákonem předmět dané veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení její předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 zákona, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a na předmět plnění výše uvedené podlimitní veřejné zakázky uzavřel smlouvu I.

95.         S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. příkazu – uložení pokuty

96.         Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

97.         Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

98.         Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let, přičemž podle § 270 odst. 6 písm. a) zákona se promlčecí doba přerušuje, a to oznámením o zahájení řízení o přestupku.

99.         Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

100.     V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 28. 8. 2020, kdy obviněný uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku I s vybraným dodavatelem I. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 29. 8. 2020. Řízení o přestupku je zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

101.     Vzhledem ke zjištěnému přestupku Úřad přistoupil k uložení pokuty.

102.     Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

103.     V rámci zadávání šetřených veřejných zakázek došlo k nezákonnému dělení veřejné zakázky na dvě samostatně poptávaná plnění, přičemž jejich společná hodnota (cena) tvoří částku 155 620 000 Kč bez DPH, tj. 188 300 200 Kč vč. DPH. Horní hranice možné pokuty tak v nyní šetřeném případě činí 18 830 020 Kč.

104.     Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

105.     Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

106.     Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

107.     Co se týče posouzení závažnosti přestupku spáchaného dle výroku I. tohoto příkazu Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné a nerušené hospodářské soutěži dle zákona, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek. U posuzované veřejné zakázky je tedy podstatnou skutečností to, že zadavatel pro zadání předmětné veřejné zakázky vůbec nepoužil zákonem předvídaný druh zadávacího řízení. Obviněný svým postupem ignoroval zákonem stanovené požadavky na průběh a realizaci zadávacího řízení, jejichž splnění představuje předpoklad pro transparentní postup zadavatele vedoucí k výběru vítězného dodavatele, což představuje závažný stupeň intenzity porušení zákona, neboť je tak vyloučen jeden ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené hospodářské soutěže, která je, jak bylo uvedeno výše, předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.

108.     Pokud jde o následky spáchaného přestupku, Úřad uvádí, že postup obviněného omezil řádnou hospodářskou soutěž mezi jednotlivými účastníky o veřejnou zakázku a nebyl tak naplněn základní cíl zákona. Obviněný tak zcela prokazatelně nenaplnil elementární účel zákona, kterým je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže. Nezákonným postupem obviněného došlo k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, resp. i k negativnímu zásahu do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného z pohledu množství vynaložených finančních prostředků výhodnější, a tudíž že nedošlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.

109.     Vzhledem k výše uvedenému Úřad vyhodnocuje spáchaný přestupek jako přestupek s vyšší mírou závažnosti, přičemž tento závěr se jako jeden z faktorů promítne do výše vyměřené pokuty.

110.     Úřad při stanovení výše pokuty současně přihlédl k tomu, že v případě veřejné zakázky I byl zadavateli rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-15511/2021/500/AIv ze dne 10. 5. 2021, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-19624/2021/161/HBa ze dne 28. 6. 2021, uložen zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku I, neboť daná smlouva byla uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž v době vydání výše citovaného rozhodnutí Úřadu byla převážná část plnění vyplývajícího z dané smlouvy již splněna vyjma vyhotovení a předání dokumentace skutečného provedení stavby a geodetické dokumentace skutečného provedení stavby. Úřad tedy výše uvedenou skutečnost zohlednil při stanovení výše pokuty, a to s ohledem na § 270 odst. 3 zákona, dle kterého platí, že má-li být uložen zákaz plnění smlouvy, přihlédne se při určení výměry pokuty zadavateli též k tomu, v jakém rozsahu bylo již ze smlouvy plněno.

111.     Žádné další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na výši uložené pokuty, Úřad v daném případě neshledal.

112.     Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto příkazu a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

113.     Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu dne 28. 8. 2020, z čehož vyplývá, že od spáchání přestupku již uplynulo téměř dva a půl roku. S ohledem na výše uvedené Úřad v daném případě po zohlednění okolností, za kterých byl přestupek spáchán, dostatečně zohlednil v intencích výše uvedeného rozsudku i časové hledisko doby od spáchání přestupku a uložil pokutu v uvedené výši. Ačkoliv v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku před téměř dvěma a půl roky a Úřad uložil sankci při dolní hranici zákonné sazby, nelze na uložení pokuty zcela rezignovat nebo uložit pokutu v symbolické výši, neboť stále je nutné v daném případě zohlednit skutečnost, že odpovědnost za přestupek obviněného nezanikla.

114.     Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62, popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že „soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“ Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

115.     Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

116.     Úřad předně uvádí, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu je v souběhu s přestupky, které obviněný spáchal dne 9. 2. 2021, a o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0114/2021/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-10539/2021/500/Alv ze dne 25. 3. 2021 a obviněnému za ně byla uložena pokuta ve výši 15 000,- Kč. Uvedené skutečnosti tedy Úřad zohlednil při stanovení výše pokuty, jak je uvedena ve výroku II. tohoto příkazu.

117.     Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Z výkazu zisků a ztrát za rok 2021, který je obsažen ve Výroční zprávě obviněného za rok 2021[3] Úřad zjistil, že obviněný hospodařil s finanční částkou v řádech miliard korun českých (čistý obrat obviněného v roce 2021 činil 32 998 134 000 Kč). Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

118.     V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

119.     Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

120.     Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

 

 

 

 

Obdrží

Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Dostupném na adrese: https://zakazky.spravazeleznic.cz/contract_display_8461.html

[2] K uvedenému závěru Úřad podpůrně odkazuje rovněž na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018, v němž tento soud dospěl k závěru, že „[k] závěru o existenci věcné souvislosti plnění postačí, že plnění byla charakteru obdobného. Za srovnatelná plnění lze považovat taková plnění, u kterých po vzájemném srovnání shod a rozdílů převažují vzájemné shodné znaky […].“

[3] dostupné na: https://www.spravazeleznic.cz/o-nas/publikace/vyrocni-zpravy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz