číslo jednací: 15671/2022/500
spisová značka: S0201/2022/VZ

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným

• statutární město Mladá Boleslav, IČO 00238295, se sídlem Komenského náměstí 61, 293 01 Mladá Boleslav,

v souvislosti s

• veřejnou zakázkou, jejíž předmětem plnění je dodávka materiálu vánočního osvětlení a dekorů, zadávanou jako veřejná zakázka malého rozsahu, realizovanou na základě objednávky č. 2017/1318 ze dne 25. 10. 2017 dodavatelem – Ing. Bohuslav Ottomanský, IČO 10231731, se sídlem Štúrova 569, 293 01 Mladá Boleslav – a
• veřejnou zakázkou, jejíž předmětem plnění je nájem souboru slavnostního osvětlení, zadávanou jako veřejná zakázka malého rozsahu, na jejíž realizaci citovaný obviněný uzavřel dne 9. 11. 2017 s dodavatelem – Ing. Bohuslav Ottomanský, IČO 10231731, se sídlem Štúrova 569, 293 01 Mladá Boleslav – smlouvu o nájmu movité věci č. OStRM/2017/159,

vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Obviněný – statutární město Mladá Boleslav, IČO 00238295, se sídlem Komenského náměstí 61, 293 01 Mladá Boleslav – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že, nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je

• plnění spočívající v dodávce materiálu vánočního osvětlení a dekorů vyplývající ze smlouvy uzavřené prostřednictvím objednávky č. 2017/1318 ze dne 25. 10. 2017 mezi jmenovaným obviněným a dodavatelem – Ing. Bohuslav Ottomanský, IČO 10231731, se sídlem Štúrova 569, 293 01 Mladá Boleslav, a
• plnění spočívající v nájmu souboru slavnostního osvětlení vyplývající ze smlouvy o nájmu movité věci č. OStRM/2017/159 uzavřené dne 9. 11. 2017 mezi jmenovaným obviněným a dodavatelem – Ing. Bohuslav Ottomanský, IČO 10231731, se sídlem Štúrova 569, 293 01 Mladá Boleslav,

zadal mimo zadávací řízení a nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a na předmět plnění shora uvedené podlimitní veřejné zakázky uzavřel příslušné smlouvy.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – statutární město Mladá Boleslav, IČO 00238295, se sídlem Komenského náměstí 61, 293 01 Mladá Boleslav – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 80 000 Kč (osmdesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

 

Odůvodnění

I.               POSTUP OBVINĚNÉHO

1.             Obviněný – statutární město Mladá Boleslav, IČO 00238295, se sídlem Komenského náměstí 61, 293 01 Mladá Boleslav (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), uzavřel dne 25. 10. 2017 s dodavatelem – Ing. Bohuslav Ottomanský, IČO 10231731, se sídlem Štúrova 569, 293 01 Mladá Boleslav (dále jen „dodavatel“) – smlouvu na plnění veřejné zakázky, jejíž předmětem je dodávka materiálu vánočního osvětlení a dekorů (dále jen „veřejná zakázka 1“ nebo „VZ 1“), a to prostřednictvím objednávky č. 2017/1318 z téhož dne (dále jen „objednávka na VZ 1“).

2.             Obviněný dále dne 9. 11. 2017 uzavřel s dodavatelem na plnění veřejné zakázky, jejíž předmětem je nájem souboru slavnostního osvětlení(dále jen „veřejná zakázka 2“ nebo „VZ 2“), smlouvu o nájmu movité věci č. OStRM/2017/159 (dále jen „smlouva na VZ 2“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU

3.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel podnět s žádostí o prošetření postupu zadavatele mimo jiné ve vztahu k možnému nezákonnému dělení veřejné zakázky zadavatelem v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek 1 a 2 týkajících se dodávek vánočního osvětlení v průběhu roku 2017.

4.             Na základě uvedeného podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele související dokumentaci k předmětným veřejným zakázkám a jeho vyjádření k obsahu podnětu.

Vyjádření obviněného

5.             Dne 24. 8. 2021 obdržel Úřad vyjádření obviněného k podnětu, ve kterém k veřejným zakázkám 1 a 2 uvádí, že se jedná o veřejné zakázky malého rozsahu, u nichž dle jeho názoru k nezákonnému dělení nedochází. K tomu obviněný dodává: „V žádném konkrétním účetním období (kalendářním roce) nedošlo i v rámci součtu realizovaných stavebních prací či dodávek služeb nebo zboží k překročení finančního limitu pro zakázky malého rozsahu.“

6.             K objednávce na VZ 1 obviněný uvádí, že na jejím základě byla realizována dodávka zboží (nákup) vánočního osvětlení pro období Vánoc v roce 2017 a Adventní trhy.

7.             Ke smlouvě na VZ 2 obviněný uvádí, že touto smlouvou byl realizován pronájem souboru slavnostního osvětlení, tedy poskytování služby k doplnění slavnostního osvětlení dalších částí města v době Vánoc.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

8.             Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.

K výroku I. příkazu

Relevantní ustanovení právních předpisů

9.             Podle § 2 odst. 1 věty první zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.

10.         Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou veřejná zakázka na dodávky podle § 14 odst. 1 zákona, veřejná zakázka na služby podle § 14 odst. 2 zákona, veřejná zakázka na stavební práce podle § 14 odst. 3 zákona, koncese na služby podle § 174 odst. 3 zákona, nebo koncese na stavební práce podle § 174 odst. 2 zákona.

11.         Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

12.         Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

a)      zjednodušené podlimitní řízení,

b)      otevřené řízení,

c)      užší řízení,

d)      jednací řízení s uveřejněním,

e)      jednací řízení bez uveřejnění,

f)       řízení se soutěžním dialogem,

g)      řízení o inovačním partnerstvím,

h)      koncesní řízení, nebo

i)        řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

13.         Podle § 14 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na dodávky veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat nebo ovladatelných přírodních sil, pokud nejsou součástí veřejné zakázky na stavební práce podle odstavce 3. Pořízením se rozumí zejména koupě, nájem nebo pacht.

14.         Podle § 16 odst. 1 zákona stanoví zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

15.         Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

16.         Podle § 18 odst. 1 zákona platí, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána

a)      v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo

b)      zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

17.         Podle § 18 odst. 2 zákona musí součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

18.         Podle § 18 odst. 3 zákona platí, že jednotlivá část veřejné zakázky může být zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády.

19.         Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129 zákona. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.

20.         Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

21.         Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

22.         Podle § 26 odst. 2 zákona podlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v podlimitním režimu podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

23.         Podle § 27 písm. a) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.

24.         Podle § 31 zákona není zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu. Při jejím zadávání je však zadavatel povinen dodržet zásady podle § 6 zákona.

25.         Podle § 35 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

26.         Podle § 52 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky v podlimitním režimu použít

a) zjednodušené podlimitní řízení s výjimkou veřejné zakázky na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota přesáhne 50 000 000 Kč, nebo

b) druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim; v takovém případě zadavatel postupuje podle části čtvrté zákona obdobně s tím, že

1. jednací řízení s uveřejněním může zadavatel použít i bez splnění podmínek podle § 60 zákona,

2. u jednacího řízení bez uveřejnění musí být splněna také podmínka nemožnosti dodržet lhůty pro zjednodušené podlimitní řízení, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku, kterou by jinak zadavatel mohl zadat ve zjednodušeném podlimitním řízení,

3. ustanovení části čtvrté zákona se nepoužijí pro lhůty stanovené v § 54 zákona.

27.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

28.         Z § 2 odst. 1 písm. b) bodu 2. nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném v době zadání veřejné zakázky 1 (tj. dne 25. 10. 2017) a zadání veřejné zakázky 2 (tj. dne 9. 11. 2017), (dále jen „nařízení vlády o finančních limitech“), vyplývá, že finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) a e) zákona činí 5 706 000 Kč.

Zjištěné skutečnosti k veřejné zakázce 1

29.         Dne 25. 10. 2017 byla mezi obviněným a dodavatelem uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky 1, a to prostřednictvím objednávky na VZ 1, kterou obviněný přijal nabídku dodavatele ze dne 24. 10.2017 (tato je přílohou objednávky na VZ 1).

30.         Předmět plnění veřejné zakázky 1 je vymezen v objednávce na VZ 1 jako dodávka materiálu vánočního osvětlení a dekorů pro lokality: Palackého ul., Českobratrské nám., nám. Republiky, TGM, kruhový objezd, Parkovací dům, ul. Na Radouči, Staré Město. Podrobný rozpis dodávaného zboží je pak uveden v související nabídce dodavatele, konkrétně jde zejm. o následující zboží: MAXILEB LED – 20m/200teple-bílých LED, MAXILEB LED – 20m/200bílých LED, MAXILEB LED – 20m/200žlutých LED, MAXILEB LED – 20m/200zelených LED, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 teple bílá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 studená bílá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 teplá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 žlutá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 zelená, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 multi, HIGH-PROFI NAP.KABEL 230 V+AC/DC černý, Prodlužovací kabel 230 V, 10m, 1M+1F, černá, Prodlužovací kabel 230 V, 5m, 1M+1F, černá, Prodlužovací kabel 230 V, 3m, 1M+1F, černá atd.

31.         Z objednávky na VZ 1 vyplývá, že cena plnění činí celkem 1 135 919,80 Kč bez DPH (1 374 463 Kč včetně DPH).

32.         Dle vyjádření obviněného byla veřejná zakázka 1 zadávána jako veřejná zakázka malého rozsahu.

Zjištěné skutečnosti k veřejné zakázce 2

33.         Dne 9. 11. 2017 byla mezi obviněným a dodavatelem uzavřena na plnění veřejné zakázky 2 smlouva na VZ 2.

34.         Dle čl. 1 odst. 1.1 smlouvy na VZ 2 je jejím předmětem „přenechání předmětu nájmu pronajímatelem nájemci, aby jej nájemce užíval a platil za to pronajímateli nájemné.“

35.         Dle čl. 1 odst. 1.2 smlouvy na VZ 2 je předmětem nájmu soubor slavnostního osvětlení specifikovaný v příloze č. 1 této smlouvy, konkrétně se jedná zejm. o: MAXILEB LED – 20m/200teple-bílých LED, MAXILEB LED – 20m/200bílých LED, MAXILEB LED – 20m/200žlutých LED, MAXILEB LED – 20m/200zelených LED, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 teple bílá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 studená bílá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 teplá bílá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 žlutá, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 zelená, HIGH-PROFI GIRL.LED+FLASH 230 V EXT 5m/40 multicolor, HIGH-PROFI NAP.KABEL 230 V+AC/DC černá, Prodlužovací kabel 230 V, 10m, 1M+1F, černá, Prodlužovací kabel 230 V, 5m, 1M+1F, černá, Prodlužovací kabel 230 V, 3m, 1M+1F, černá atd.

36.         Dle čl. 2 odst. 2.1 smlouvy na VZ 2 se doba nájmu sjednává na dobu určitou od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2021, tj. 48 měsíců.

37.         Z čl. 2 odst. 2.2 smlouvy na VZ 2 vyplývá, že nájemné činí celkem 56 325,52 Kč[1] měsíčně (168 977 Kč čtvrtletně).

38.         Dle čl. 5 odst. 5.7 smlouvy na VZ 2 platí, že „[v] případě odstoupení od smlouvy ze strany nájemce, kromě případu uvedeného v odst. 5.4 tohoto článku smlouvy, je nájemce povinen uhradit pronajímateli jednorázově zbývající výši nájemného, která je tvořena částkou rovnající se nájemnému, které se zavázal nájemce hradit od doby odstoupení od smlouvy do konce doby sjednané, tzn. do 31.12.2021. Po uhrazení této částky se stává pronajatá věc vlastnictvím nájemce.“

39.         Dle čl. 5 odst. 5.8 smlouvy na VZ 2 platí, že „[n]ájemce se stane vlastníkem pronajaté věci, a to dnem skončení nájmu podle čl. 2.1 této smlouvy, za předpokladu, že dojde ke splnění níže uvedených podmínek: nájemní vztah trval po celou dobu, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena; nájemce řádně hradil dohodnuté nájemné po celou dobu, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena.“

40.         Dle vyjádření obviněného byla veřejná zakázka 2 zadávána jako veřejná zakázka malého rozsahu.

Právní posouzení

Obecně k problematice „dělení“ veřejných zakázek

41.         Úřad v prvé řadě uvádí, že hlavním účelem právní úpravy o zadávání veřejných zakázek je transparentní vynakládání veřejných prostředků, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejména na jeho transparentní provedení. V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona je tudíž zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v některém z druhů zadávacího řízení uvedeného v § 3 zákona, nevyplývá-li ze zákona něco jiného (například výjimka u veřejných zakázek malého rozsahu dle § 31 zákona). Současně platí, že uvedená základní povinnost zadavatele je splněna pouze tehdy, pokud zadavatel zadává veřejnou zakázku ve správně určeném režimu (a dle z toho vyplývajících pravidel zadávacího řízení) podle § 24 a násl. zákona, který se určí podle předpokládané hodnoty veřejné zakázky (s výjimkou zjednodušeného režimu podle § 129 zákona).

42.         Úřad dále uvádí, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky podle vlastního uvážení, včetně práva na rozdělení jejího předmětu na více částí, jak je ostatně výslovně zakotveno v § 35 zákona. Pokud se však zadavatel pro rozdělení veřejné zakázky na více částí rozhodne, je vždy povinen dodržet zákonná pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty předmětu veřejné zakázky zakotvená v ustanovení § 18 zákona. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky se podle odst. 1 citovaného ustanovení zákona stanoví jako součet předpokládaných hodnot všech jejích rozdělených částí, a to bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

43.         Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 18 odst. 1 zákona odkazuje explicitně na případy zadávání veřejných zakázek v rámci zadávacího řízení, považuje Úřad na tomto místě za vhodné uvést, že shodné pravidlo pro stanovení předpokládané hodnoty je třeba brát za platné i v případech „dělení“ veřejných zakázek zadávaných mimo zadávací řízení, tedy i u veřejných zakázek malého rozsahu. Pokud veřejné zakázky zadávané v rámci zadávacího řízení musí v případě jejich dělení podléhat pravidlu pro stanovení předpokládané hodnoty dle § 18 odst. 1 zákona, o to spíše je třeba, s odkazem na logický výklad a minori ad maius, postupovat shodně i v případech, kdy zadávání veřejných zakázek neprobíhá ve formálním rámci konkrétního zadávacího řízení dle § 3 zákona vůbec, nýbrž do značné míry pouze dle vlastních úvah, postupů a cílů daného zadavatele. Odlišný přístup by vedl ve vztahu k ustanovení § 18 odst. 1 zákona k přísnému textualismu a skrze něj k absurdním závěrům, jež by odporovaly smyslu i účelu zákonné úpravy celé problematiky.

44.         Z ustanovení § 18 odst. 2 zákona pak vyplývá konkrétní pravidlo, že vždy je nutné sčítat předpokládané hodnoty všech částí veřejné zakázky tak, aby výsledná předpokládaná hodnota zahrnovala hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. V návaznosti na součet předpokládaných hodnot všech těchto částí se pak každá oddělená část veřejné zakázky musí zadávat postupy odpovídajícími dané výši celého součtu, tedy celkové předpokládané hodnotě, s výjimkou případů stanovených v odstavci 3 tohoto ustanovení.

45.         Uvedené znamená, že byť má zadavatel zásadně právo vymezit předmět plnění veřejné zakázky podle vlastního uvážení, neboť pouze on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, čemuž odpovídá také možnost rozdělení jejího předmětu na vícero částí, je vždy současně povinen dodržet, kromě jiného, i pravidlo zákazu dělení předmětu veřejné zakázky, pokud by v  důsledku takového postupu došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené zákonem, na jejichž základě vzniká, či naopak nevzniká, povinnost zadavatele postupovat způsobem odpovídajícím některému ze zákonných režimů a v tomu odpovídajícím zadávacím řízení. Zadavatel je tak vždy limitován dotčenými zákonnými pravidly, ke kterým se řadí také stěžejní norma o stanovování předpokládané hodnoty veřejné zakázky vyjádřená v ustanovení § 18 zákona.

46.         V praxi tak na každou „dělenou“ veřejnou zakázku bez rozdílu musí být před zahájením zadávacího řízení nazíráno jako na celek. Zároveň je třeba zdůraznit, že výše uvedené platí také v případech, kdy zadavatel sám vůbec nezamýšlí zajištění poptávaného plnění organizovat v rámci „společného zadávání“, resp. v případech, kdy zadavatel poptává určitý okruh plnění, které vůči sobě naplňuje vazby kritéria funkčního celku a časové souvislosti dle § 18 odst. 2 zákona, aniž by (z pohledu zadavatele) existoval záměr taková plnění poptávat jakožto jednu veřejnou zakázku. Zadavatel je před stanovením předpokládané hodnoty konkrétních plnění v principu vždy povinen posoudit, zda-li u těchto plnění nedochází k naplnění prvku časové souvislosti, a zda-li není takové plnění spojeno v jednom funkčním celku (zda se tedy jedná o jednu veřejnou zakázku, či nikoliv), a při kladném výsledku takového posouzení dále postupovat dle ust. § 18 odst. 1 zákona.

47.         V obecnosti výše rozvržená problematika dělení veřejných zakázek patří mezi právní otázky, které Úřad řeší opakovaně. Ani s příchodem „nové“ právní úpravy (zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů) nezaznamenala otázka dělení veřejných zakázek, ať již doktrinálně, či v praktické rovině přístupu Úřadu při řešení konkrétních případů, zásadních změn. Koncepce právní úpravy obsažená v zákoně jednoznačně vychází z dosavadní „starší“ rozhodovací praxe a proto i dříve vyvozené závěry správních soudů a Úřadu, tj. právní závěry učiněné za účinnosti předchozího zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze vztáhnout na postup nynější. Rozhodovací praxe Úřadu ve výše uvedených ohledech přejímá své dřívější závěry ohledně věcné a místní souvislosti, a společně s funkční souvislostí tyto dohromady podřazuje pod zákonný termín „funkční celek“. Takto zařazená kritéria pro posuzování charakteru veřejných zakázek jsou dále ve svém původním rozsahu užívány i u posuzování případů dle současné právní úpravy. Shodně se k této otázce staví také důvodová zpráva k zákonu, dle které „[k]oncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek.“ Aplikovatelnost dosavadní rozhodovací praxe je patrná také např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 141/2016-56 ze dne 5. 12. 2018.

48.         Kupříkladu v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 44/2010-69 ze dne 12. 1. 2012 tento soud uvedl, že „[p]ostup při určení toho, co je v konkrétním případě jedinou veřejnou zakázkou a jaká plnění již představují více samostatných veřejných zakázek, musí zohledňovat účel a smysl právní úpravy, nesmí atakovat zásady, na nichž je ZVZ vystavěn, a nesmí být nástrojem k obcházení ZVZ. […] Při tomto určování je zapotřebí vycházet z obecného pravidla, racionálně a logicky zdůvodnitelného, podle něhož jde-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné či obdobné, pak jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy jde o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou.“ Uvedený závěr Krajský soud v Brně zopakoval například rovněž v rozsudku č. j. 62 Af 68/2011-50 ze dne 7. 3. 2013.

49.         Nejvyšší správní soud pak v rozsudku č. j. 2 Afs 55/2010-173 ze dne 15. 12. 2010 dále uvedl, že „zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických”. V posledně citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvádí závěr Krajského soudu v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 72/2008-113 ze dne 2. 3. 2010, dle kterého „Pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je […] rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách. Není však v případě zadávání takové jediné veřejné zakázky vyloučeno připustit podávání nabídek jen na její jednotlivé části.“, přičemž Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017 k uvedeným hlediskům doplnil, „že se jedná toliko pouze o demonstrativní výčet, tato hlediska tak nemusí být jediná a současně nemusí být naplněna úplně všechna”.

K šetřenému případu

50.         Jak vyplývá ze zjištěných skutečností, při zadávání veřejných zakázek 1 a 2 obviněný postupoval s odkazem na aplikaci výjimky dle § 31 zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu a dotčené veřejné zakázky zadával mimo zákonem upravené zadávací řízení. V případě veřejné zakázky 1 je předmětem plnění dodávka vánočního osvětlení a dekorů, jednalo se tak o veřejnou zakázku na dodávky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona. V případě veřejné zakázky 2 je předmětem plnění nájem souboru slavnostního osvětlení. Vzhledem ke skutečnosti, že z vyjádření obviněného vyplývá, že veřejnou zakázku 2 posuzoval jako veřejnou zakázku na služby, považuje Úřad za nutné se k této otázce vyjádřit. Z již uvedených skutečností vyplývá, že se veřejná zakázka 2 týkala nájmu movité věci – souboru slavnostního osvětlení. Dle § 14 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na dodávky veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat nebo ovladatelných přírodních sil, pokud nejsou součástí veřejné zakázky na stavební práce podle odst. 3 citovaného ustanovení zákona. Pořízení se tedy chápe široce jako získání výhod z příslušného plnění, přičemž není nezbytné, aby došlo k převodu vlastnického práva. Takovéto pořízení může mít různé smluvní formy. Zákon příkladmo jmenuje koupi, nájem nebo pacht, může však jít i o další formy či jejich kombinace, zejména různé druhy leasingu (k tomu Úřad doplňuje, že mezinárodní i evropské právo označuje pořizovaný předmět za výrobek nebo zboží). Pro klasifikaci smluvního vztahu jako veřejné zakázky na dodávky tedy není rozhodující označení smluvního typu, jímž dojde k založení právního vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem, ani klasifikace tohoto smluvního typu z hlediska práva soukromého, nýbrž posouzení jeho skutečného předmětu. Z uvedeného je zřejmé, že pokud je předmětem plnění veřejné zakázky 2 nájem souboru slavnostního osvětlení, tj. jinými slovy dodání slavnostního osvětlení zadavateli za účelem jeho použití zadavatelem v rámci osvětlení veřejných prostranství města v letech 2018 až 2021, přičemž je současně sjednáno, že za předpokladu běžného trvání smlouvy, resp. i v některých případech jejího předčasného zániku, zadavatel po ukončení daného právního vztahu nabude vlastnické právo k dotčenému osvětlení (viz bod 34. a násl. odůvodnění tohoto příkazu), nelze než uzavřít, že pro potřeby zákona nájem slavnostního osvětlení v šetřeném případě spadá do skupiny veřejných zakázek na dodávky ve smyslu §14 odst. 1 zákona.

51.         V návaznosti na výše uvedené se Úřad v daném případě zabýval posouzením otázky, zda se v případě předmětných plnění zadávaných zadavatelem samostatně jako veřejná zakázka 1 a veřejná zakázka 2 nejednalo o plnění, která tvořila jeden funkční celek (za přítomnosti věcné, místní a funkční souvislosti) a byla zadávána v časové souvislosti, s přihlédnutím ke skutečnosti, zda zadavatel mohl potřebu jednotlivých plnění dopředu předvídat, a zda se tedy v šetřeném případě jednalo toliko o jedinou veřejnou zakázku, či nikoliv.

K věcné souvislosti

52.         Co se týče věcné souvislosti, jak vyplývá z výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu, rozhodujícím pro zjištění, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je věcný charakter plnění. Jinými slovy řečeno, aby se v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně nebo neúmyslně rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň obdobnosti.

53.         V šetřeném případě Úřad ve vztahu k posouzení věcné souvislosti odkazuje zejména na vymezení předmětu plnění v rámci jednotlivých veřejných zakázek, resp. smluv na jejich plnění, dle kterých byla předmětem plnění obou veřejných zakázek dodávka slavnostní, resp. vánočního osvětlení. Z přílohy objednávky k VZ 1 (tj. z příslušné nabídky dodavatele) i ze smlouvy k VZ 2 vyplývá, že obviněný od dodavatele v obou případech požadoval dodávku totožných či obdobných svítidel a jejich příslušenství (blíže viz body 30. a 35. odůvodnění tohoto příkazu). Úřad konstatuje, že v případě obou veřejných zakázek se tak jednalo většinově o dodání stejného druhu osvětlení a jeho příslušenství s rozdílem množství jednotlivého zboží. Je tedy zřejmé, že ačkoliv se nejednalo o zcela identická plnění, znak obdobnosti byl v šetřeném případě bez pochyby naplněn.[2]

54.         Současně je nutné zdůraznit, že pro posouzení charakteru plnění jako shodného či srovnatelného je klíčové také zjištění, zda se jedná o plnění sloužící ke shodnému či naopak zcela odlišnému účelu. Požadavky zadavatele na předmět plnění obou veřejných zakázek se totiž evidentně odvíjí od účelu, který má být jejich prostřednictvím naplněn, což je v daném případě u obou veřejných zakázek (1 i 2) osvětlení veřejného prostranství města Mladá Boleslav v období Vánoc. Tento shodný účel poptávaného plnění lze dovodit i z obviněným předloženého vyjádření, kde k objednávce na VZ 1 uvedl, že na jejím základě realizoval pořízení vánočního osvětlení pro období Vánoc a Adventu, a ke smlouvě na VZ 2 uvedl, že jejím prostřednictvím realizoval doplnění slavnostního osvětlení v době Vánoc. Podstata předmětu plnění (dodávka osvětlení pro osvětlení veřejného prostranství v období Vánoc) je tedy stejná.

55.         Úřad uvádí, že pro posouzení věcné souvislosti předmětných plnění je jako pomocné hledisko významná i ta skutečnost, že obě veřejné zakázky byly realizovány totožným dodavatelem (Ing. Bohuslavem Ottomanským), neboť i tato skutečnost potvrzuje, že plnění obou veřejných zakázek vyžadovalo minimálně obdobné nároky na dodavatele, což rovněž potvrzuje závěr, že plnění předmětu veřejné zakázky 1 a 2 spolu z hlediska věcného charakteru souvisí.

56.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že v nyní šetřeném případě je věcná souvislost předmětných plnění dána.

K místní souvislosti

57.         Úřad předně uvádí, že pro posouzení existence či neexistence místní souvislosti je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých má plnění probíhat apod. Podle rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ-03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016 „[…] místní souvislost neznamená totéž místo, ale souvislost v prostoru. […] Přitom se intenzita takové místní souvislosti může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, které ji mohou ovlivnit. […] Aby pak mohla být místní souvislost vyloučena, či výrazně oslabena, musela by existovat nějaká prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována.“

58.         Předmětem veřejných zakázek 1 a 2 jsou dle smluv uzavřených na plnění těchto veřejných zakázek i dle vyjádření zadavatele dodávky osvětlení určené pro veřejné prostranství města Mladá Boleslav, resp. pro jeho jednotlivé části či ulice. Dotčená plnění jsou tudíž spjata výhradně s územně vymezeným prostorem města Mladá Boleslav, tj. zadavatele, a to jak z pohledu místa plnění, tak z pohledu místa reálného užití daných dodávek. Existence místní souvislost mezi předměty obou veřejných zakázek je tak dle Úřadu více než zřejmá.

59.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že v nyní šetřeném případě je místní souvislost předmětných plnění dána.

K funkční souvislosti

60.         Úřad uvádí, že existence, či naopak absence, funkční souvislosti se dovozuje zejména na základě účelů a cílů, pro které jsou veřejné zakázky zadávány. Otázka návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným) z hledisek, na základě kterého lze určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či o veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Stejně tak nehraje roli, zda došlo k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění dle smluv či zda je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné, jak se uvádí v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R457/2014/VZ-08304/2016/322/LKo ze dne 3. 3. 2016, tj. že „plnění nemusí být plněními totožnými nebo vzájemně absolutně podmíněnými (tj. jedno plnění nemůže existovat bez plnění druhého).“

61.         U šetřených veřejných zakázek lze přitom dovodit funkční souvislost, která v daném případě úzce souvisí s věcnou souvislostí, neboť je dána již samotným charakterem poptávaného plnění (dodávka slavnostního, resp. vánočního osvětlení), kdy v souladu se smlouvami na veřejnou zakázku 1 i 2 a taktéž v souladu s vyjádřením zadavatele je zjevně účelem předmětných plnění zajištění osvětlení veřejného prostranství města Mladá Boleslav (resp. jeho jednotlivých částí či ulic) v období Vánoc.

62.         S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že v nyní šetřeném případě je funkční souvislost předmětných plnění dána.

K časové souvislosti

63.         Úřad ve vztahu k časové souvislosti uvádí, že obecně jsou pro její naplnění směrodatné především lhůty plnění dohodnuté na základě zadávacích podmínek a další časové souvislosti spojené s plněním či jednáním stran obecně, kdy klíčové jsou rovněž termíny uzavření smluv, včetně eventuálních dodatků. Úřad doplňuje, že pro shledání časové souvislosti přitom není nezbytné, aby se jednotlivé termíny uzavření smluv či termíny plnění smluv shodovaly, neboť časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu, a to nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech též v rámci měsíců (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017).

64.         V návaznosti na výše uvedené Úřad konstatuje, že smlouva na VZ 1 a smlouva na VZ 2 byly uzavřeny v rámci časového rozmezí několika dnů, konkr. dne 25. 10. 2017, resp. dne 9. 11. 2017. Pokud pak jde o dobu plnění jednotlivých veřejných zakázek, v případě veřejné zakázky 1 je ze samotné objednávky na VZ 1 i z vyjádření zadavatele zřejmé, že bylo dodané osvětlení užíváno již v rámci zajištění vánočního osvětlení v roce 2017 v období Adventu a Vánoc, tudíž k jeho dodání zjevně došlo v bezprostřední časové blízkosti po uzavření smlouvy na VZ 1 (tj. po dni 25. 10. 2017). V případě veřejné zakázky 2 bylo osvětlení „dodáno“ ve smyslu jeho faktického převzetí zadavatele k následnému užívání již při uzavření smlouvy na VZ 2, tj dne 9. 11. 2017 (viz čl. 1 odst. 1.5 smlouvy na VZ 2). K faktickému převzetí plnění zadavatelem (dodávce dotčeného osvětlení) tak v případě obou veřejných zakázek došlo taktéž v blízkém časovém rozmezí. K tomu Úřad podotýká, že z pohledu soukromoprávního byla smlouva na VZ 2 plněna od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2021, kdy zadavatel byl oprávněn užívat dodané osvětlení pro slavnostní osvětlení veřejných prostranství (resp. při zvážení přechodu vlastnického práva k předmětnému osvětlení na zadavatele při ukončení nájmu ve smyslu čl. 5 odst. 5.7 či 5.8 smlouvy na VZ 2 jej mohl užívat i později), přičemž však lze důvodně předpokládat, že osvětlení dodané v rámci veřejné zakázky 1 bylo zadavatelem užíváno k obdobnému účelu i v těchto letech, nikoliv pouze v roce 2017. I v tomto kontextu tak lze shledávat časovou souvislost plnění.

65.         S ohledem na uvedené má Úřad za prokázané, že kritérium časové souvislosti je u předmětných plnění jednoznačně patrné, tedy že daná plnění spolu z hlediska časového souvisí.

Závěry posouzení věci

66.         Na základě shora popsaných skutečností dospěl Úřad k závěru, že mezi předmětnými plněními veřejné zakázky 1 a veřejné zakázky 2 lze dovozovat vzájemnou souvislost, neboť uvedená plnění vykazují časovou souvislost a funkční celistvost (souvislost místní, věcnou a funkční) ve smyslu § 18 odst. 2 zákona, tj. že se v daném případě jedná o jednu veřejnou zakázku ve smyslu zákona. Z uvedeného důvodu měla být předpokládaná hodnota obou výše zmíněných poptávaných plnění sečtena a obviněný měl tato plnění zadat v odpovídajícím zadávacím řízení dle tohoto součtu.

67.         Jak vyplývá ze zjištění Úřadu, předpokládaná hodnota veřejné zakázky 1 je 1 135 919,80 Kč bez DPH a předpokládaná hodnota veřejné zakázky 2 je 2 234 400,79 Kč bez DPH[3]. V součtu tak celková předpokládaná hodnota plnění vyplývajícího z veřejných zakázek 1 a 2 činí částku 3 370 320,59 Kč bez DPH.

68.         Podle § 27 písm. a) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je v případě veřejné zakázky na dodávky rovna nebo nižší částce 2 000 000 Kč. Pouze v takovém případě, v souladu s § 31 zákona, není zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

69.         V šetřeném případě tak s ohledem na výše uvedené představují předmětné veřejné zakázky 1 a 2 podlimitní veřejnou zakázku na dodávky ve smyslu § 26 odst. 1 zákona, neboť jejich celková předpokládaná hodnota (3 370 320,59 Kč) přesahuje finanční limit 2 mil. Kč stanovený v § 27 písm. a) zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu na dodávky a současně nedosahuje finančního limitu pro nadlimitní veřejné zakázky dle § 25 zákona, jenž činí dle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 2. nařízení vlády o finančních limitech (pro veřejné zakázky na dodávky v případě zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona) 5 706 000 Kč.

70.         Úřad tak uzavírá, že obviněný byl povinen požadovaná plnění poptávat buď jako jednu veřejnou zakázku, tedy nikoliv v podobě dvou samostatných veřejných zakázek, nebo jako veřejnou zakázku rozdělenou na části, u které by v souladu s § 18 odst. 1 zákona byla předpokládaná hodnota této rozdělené veřejné zakázky stanovena jako součet předpokládaných hodnot jejích částí, přičemž ve všech těchto případech by byl dále povinen postupovat v odpovídajícím režimu pro zadávání veřejných zakázek dle zákona. Jinými slovy, zadavatel byl podle § 26 odst. 2 zákona povinen požadovaná plnění poptávat v některém z příslušných druhů zadávacího řízení dle zákona, buď v rámci jednoho nebo více zadávacích řízeních (ať již v rámci veřejné zakázky rozdělené na části, či nikoliv), tak, aby postup zadavatele odpovídal v souladu s § 18 odst. 1 a 2 zákona předpokládané hodnotě stanovené jako součtu předpokládaných hodnot předmětu plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti, přičemž zadavatel byl tudíž i ve vztahu k zadávání veřejných zakázek 1 a 2 povinen postupovat v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí citovaného zákona, a nikoliv zadat plnění veřejných zakázek 1 a 2 v rozporu s § 2 odst. 3 zákona mimo zadávací řízení jako jednotlivé veřejné zakázky malého rozsahu.[4]

71.         S ohledem na výše uvedené Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit možnost, že pokud by obviněný nerozdělil předmětnou podlimitní veřejnou zakázku a postupoval by při jejím zadání v zákonem stanoveném režimu, mohl obdržet další (výhodnější) nabídky od jiných dodavatelů. Obviněný se rozdělením podlimitní veřejné zakázky a zadáním jejích dílčích částí mimo zadávací řízení vyhnul obsáhlejším povinnostem pro zadávání veřejné zakázky dle zákona, čímž narušil hospodářskou soutěž (ať již potencionálně či reálně), a to bez ohledu na to, zda k tomu došlo úmyslně či nikoliv. Při využití postupu dle zákona by obviněný měl pro zadání podlimitní veřejné zakázky na výběr z použití některého z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení definovaných zákonem. Se zahájením těchto řízení je pak spojená mj. i uveřejňovací povinnost, a to v různých podobách od oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek v případě otevřeného řízení až po zveřejnění výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele v případě zjednodušeného podlimitního řízení. V každém případě tato uveřejnění umožňují širokému okruhu dodavatelů na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolené přímé zadání mimo režim zákona.

72.         V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy (objednávky) na VZ 1 a smlouvy na VZ 2, zadal mimo zadávací řízení a nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění veřejné zakázky uzavřel příslušné smlouvy.

73.         S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. příkazu – uložení pokuty

74.         Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 přestupkového zákona skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

75.         Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, zejm. v souvislosti s uplynutím promlčecí doby.

76.         Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.

77.         Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

78.         V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 9. 11. 2017, kdy obviněný uzavřel smlouvu na VZ 2 s dodavatelem, tedy v den, kdy dokonal své jednání, kterým byl přestupek spáchán.[5] Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 10. 11. 2017. Řízení o přestupku je zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

79.         Vzhledem ke zjištěnému přestupku Úřad přistoupil k uložení pokuty.

80.         Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

81.         V rámci zadávání šetřených veřejných zakázek došlo k nezákonnému dělení veřejné zakázky na dvě samostatně poptávaná plnění, přičemž jejich společná hodnota (cena) tvoří částku 4 078 087,96 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty tak v nyní šetřeném případě činí 407 808,80 Kč.

82.         Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

83.         Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

84.         Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

85.         Co se týče posouzení závažnosti přestupku spáchaného dle výroku I. tohoto příkazu Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné a nerušené hospodářské soutěži dle zákona, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek. U posuzované veřejné zakázky je tedy podstatnou skutečností to, že zadavatel pro zadání předmětné veřejné zakázky vůbec nepoužil zákonem předvídaný druh zadávacího řízení. Obviněný svým postupem ignoroval zákonem stanovené požadavky na průběh a realizaci zadávacího řízení, jejichž splnění představuje předpoklad pro transparentní postup zadavatele vedoucí k výběru vítězného dodavatele, což představuje závažný stupeň intenzity porušení zákona, neboť je tak vyloučen jeden ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené hospodářské soutěže, která je, jak bylo uvedeno výše, předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.

86.         Co se týče způsobu spáchání přestupku, Úřad neshledává žádné okolnosti (např. co do zjevného obcházení účelu zákona či fingování právních úkonů), které by mohly mít vliv na výši vyměřené pokuty.

87.         Pokud jde o následky spáchaného přestupku, Úřad uvádí, že postup obviněného vyloučil řádnou hospodářskou soutěž mezi jednotlivými účastníky o veřejnou zakázku a nebyl tak naplněn základní cíl zákona, kterým je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže. Nezákonným postupem obviněného došlo k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, resp. mohlo dojít i k možnému negativnímu zásahu do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného z pohledu množství vynaložených finančních prostředků výhodnější, a tudíž že nedošlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.

88.         Vzhledem k výše uvedenému Úřad vyhodnocuje spáchaný přestupek jako přestupek s vyšší mírou závažnosti, přičemž tento závěr se, jako jeden z faktorů promítne do výše vyměřené pokuty.

89.         Jako k přitěžující okolnosti Úřad přihlédl ke skutečnosti, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky 2 (ve výši 2 234 400,79 Kč bez DPH) sama o sobě překračuje zákonnou hranici podle § 27 zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu, tj. jednalo se v jejím případě i bez zohlednění veřejné zakázky 1 o podlimitní veřejnou zakázku dle § 26 odst. 1 zákona, kterou však zadavatel v rozporu s § 26 odst. 2 zákona nezadával v podlimitní režimu podle § 52 a násl. zákona.

90.         Žádné další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na výši uložené pokuty, Úřad v daném případě neshledal.

91.         Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto příkazu a potrestáním obviněného za spáchání tohoto přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že „hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

92.         Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto příkazu dne 9. 11. 2017. V souvislosti s výše uvedeným Úřad v daném případě zohlednil jako okolnost svědčící ve prospěch snížení ukládané pokuty, že od spáchání předmětného přestupku uplynulo již cca 4,5 roku.

93.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2022 Úřad zjistil, že obviněný v roce 2022 hospodaří s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 1 811 128 000,37 Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

94.         V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

95.         Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

96.         Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

 

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

statutární město Mladá Boleslav, Komenského náměstí 61, 293 01 Mladá Boleslav

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy