číslo jednací: 41418/2021/161/ZSř
spisová značka: R0163/2021/VZ

Instance II.
Věc Externí poskytování služeb ke zpracování žádostí o krátkodobá víza v Ruské federaci
Účastníci
  1. Česká republika - Ministerstvo zahraničních věcí
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2021
Datum nabytí právní moci 17. 12. 2021
Dokumenty file icon 2021_R0163.pdf 320 KB

Spisová značka:  ÚOHS-R0163/2021/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-41418/2021/161/ZSř                                                                                     

 

 

 

 

Brno 17. 12. 2021

 

                               

 

V řízení o rozkladu ze dne 19. 10. 2021, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne a podaném obviněným -

  • Česká republika - Ministerstvo zahraničních věcí, IČO 45769851, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, č. j. ÚOHS-34167/2021/500/AIv ze dne 11. 10. 2021, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 4. 12. 2020 z moci úřední ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů výše označeným obviněným při zadávání veřejné zakázky (koncese na služby) s názvem „Externí poskytování služeb ke zpracování žádostí o krátkodobá víza v Ruské federaci“ ve zjednodušeném režimu, jehož předběžné oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 5. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 5. 2020 pod ev. č. Z2020-017098 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 5. 2020 pod ev. č. 2020/S 098-235873,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, č. j. ÚOHS-34167/2021/500/AIv ze dne 11. 10. 2021

 

r u š í m

 

a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, zahájené dne 4. 12. 2020 z moci úřední, ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů výše označeným obviněným při zadávání veřejné zakázky s názvem „Externí poskytování služeb ke zpracování žádostí o krátkodobá víza v Ruské federaci“ ve zjednodušeném režimu, jehož předběžné oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 5. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 5. 2020 pod ev. č. Z2020-017098 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 5. 2020 pod ev. č. 2020/S 098-235873,

 

z a s t a v u j i,

 

neboť dle § 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 téhož zákona.

 
Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Obviněný - Česká republika - Ministerstvo zahraničních věcí, IČO 45769851, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“), zahájil dne 18. 5. 2020 podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon”)[1], jako veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, odesláním předběžného oznámení k uveřejnění zjednodušený režim podle § 129 zákona, za účelem zadání koncese na služby s názvem „Externí poskytování služeb ke zpracování žádostí o krátkodobá víza v Ruské federaci“, přičemž předběžné oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 5. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 5. 2020 pod ev. č. Z2020-017098 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 5. 2020 pod ev. č. 2020/S 098-235873 (dále též jen „veřejná zakázka“).

2.             V zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku (dále též jen „ZD“) zadavatel uvedl, že účelem zadávacího řízení je zadání koncese na služby (uvedené v příloze č. 4 zákona) uzavřením koncesní smlouvy, jejíž návrh tvoří přílohu č. 2 ZD (dále jen „návrh koncesní smlouvy“), s jedním vybraným dodavatelem na dobu 5 let. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovil zadavatel v čl. 3 ZD v částce 1 164 548 580 Kč.

3.             Předmětem veřejné zakázky bylo dle bodu 1.2 ZD zřízení vízových center v určených lokalitách v Ruské federaci (dále též jen „vízová centra“), konkrétně 16 povinných vízových center (Moskva, Jekatěrinburg, Novosibirsk, Rostov na Donu, Kazaň, Krasnodar, Samara, Ufa, Nižní Novgorod, Sankt-Petěrburg, Saratov, Perm, Krasnojarsk, Omsk, Kaliningrad, Vladivostok) a minimálně 10 vízových center v dalších nejmenovaných lokalitách v Ruské federaci a zajištění souvisejících služeb.

4.             V čl. 5.7 návrhu koncesní smlouvy zadavatel definoval podmínky pro úřední hodiny jednotlivých vízových center, přičemž v bodě 5.7.1 konkrétně uvedl, že koncesionář je povinen zajistit, aby všechna vízová centra měla stanovena jednotné úřední hodiny pro styk s veřejností (dále též jen „podmínka jednotných úředních hodin“).

5.             V bodu 6 ZD zadavatel uvedl, že nabídky bude hodnotit na základě ekonomické výhodnosti, a to dle kritérií hodnocení uvedených v přílohách č. 8, 9, 10 a 11 ZD. Ze zprávy o hodnocení nabídek a posouzení splnění podmínek účasti ze dne 18. 8. 2020 (dále jen „zpráva o hodnocení nabídek“) a z rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele ze dne 26. 8. 2020 (dále jen „rozhodnutí o výběru dodavatele“) vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem 4 nabídky, z nichž jako ekonomicky nejvýhodnější vyhodnotil nabídku dodavatele - VF Worldwide Holdings Ltd., identifikační číslo společnosti DMCC 97249, se sídlem Unit 3205, JBC 1 Plot, No. JLT-PH1-G2A, Jumeirah Lakes Tower, Dubaj, Spojené arabské emiráty (dále jen „vybraný dodavatel”). Dne 13. 10. 2020 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem na plnění veřejné zakázky koncesní smlouvu (dále jen „koncesní smlouva“).

6.             Dne 14. 10. 2020 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, včetně ukládání sankce za jejich spáchání, podnět k přezkoumání postupu zadavatele při zadání veřejné zakázky (dále jen „podnět“). Podnět byl Úřadem zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P0517/2020/VZ. V návaznosti na provedené šetření, přezkoumání dokumentace o zadávacím řízení a na základě vlastního zjištění získal Úřad pochybnost o tom, zda se zadavatel nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nepostupoval v souladu s § 6 odst. 2 ve spojení s § 129 odst. 7 zákona, když ve vztahu k vybranému dodavateli upustil od dodržení požadavku stanoveného v bodu 5.7.1. návrhu koncesní smlouvy, přičemž uvedený postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a zadavatel uzavřel na plnění veřejné zakázky koncesní smlouvu.

7.             Zahájení správního řízení z moci úřední oznámil Úřad obviněnému přípisem sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, č. j. ÚOHS-39209/2020/544/AHn ze dne 4. 12. 2020 (dále jen „oznámení o zahájení správního řízení“), který byl obviněnému doručen téhož dne. Dnem doručení oznámení o zahájení správního řízení obviněnému došlo podle § 78 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích”), ve spojení s § 249 zákona k zahájení řízení ve věci možného spáchání přestupku obviněným z moci úřední.

8.             Dne 9. 2. 2021 vydal Úřad ve správním řízení z moci úřední na základě přezkoumání podkladů pro vydání rozhodnutí a posouzení všech rozhodných skutečností rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, č. j. ÚOHS-04988/2021/500/AIv (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“). Ve výroku I. původního prvostupňového rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 6 odst. 2 ve spojení s § 129 odst. 7 zákona upustil ve vztahu k vybranému dodavateli od podmínky jednotných úředních hodin, čímž v rozporu se zásadou rovného zacházení fakticky změnil zadávací podmínky, přičemž jeho postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný uzavřel koncesní smlouvu. Ve výrocích II. a III. původního prvostupňového rozhodnutí uložil Úřad obviněnému pokutu ve výši 5 000 000 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení.

9.             Dne 29. 4. 2021 vydal předseda Úřadu v řízení o rozkladu obviněného rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0044/2021/VZ, č. j. ÚOHS-13194/2021/161/ZSř (dále jen „původní druhostupňové rozhodnutí“), jímž původní prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc Úřadu k novému projednání.

II.             Napadené rozhodnutí

10.         Dne 11. 10. 2021 vydal Úřad ve správním řízení z moci úřední na základě přezkoumání podkladů pro vydání rozhodnutí a posouzení všech rozhodných skutečností rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, č. j. ÚOHS-34167/2021/500/AIv (dále jen „napadené rozhodnutí“).

11.         Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když vybraného dodavatele nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv nabídka vybraného dodavatele nesplňovala podmínku jednotných úředních hodin dle bodu 5.7.1 návrhu koncesní smlouvy, přičemž uvedený postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a  obviněný uzavřením koncesní smlouvy zadal veřejnou zakázku.

12.         Ve výroku II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad obviněnému za zjištěný přestupek podle § 268 odst. 3 písm. a) zákona pokutu ve výši 5 000 000 Kč. Ve výroku III. napadeného rozhodnutí uložil Úřad obviněnému dle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

13.         Dne 19. 10. 2021 podal obviněný proti napadenému rozhodnutí blanketní rozklad z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 11. 10. 2021. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

14.         Dne 26. 10. 2021 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ, č. j. ÚOHS-36071/2021/535/AHn, jímž určil obviněnému lhůtu 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení k doplnění odůvodnění podaného rozkladu. Dne 27. 10. 2021 obdržel Úřad ve stanovené lhůtě doplnění rozkladu obviněného z téhož dne (rozklad obviněného ve znění jeho doplnění dále jen jako „rozklad“).

15.         Obviněný v rozkladu namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, což odůvodňuje tím, že mu kumulativní naplnění znaků zjištěného přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona nebylo prokázáno. 

16.         Obviněný konkrétně uvádí, že závěry Úřadu jsou založeny na nesprávném výkladu podmínky jednotných úředních hodin, v důsledku čehož dospěl Úřad i k nesprávnému závěru o tom, že nabídka vybraného dodavatele nesplnila zadávací podmínky. Dle názoru obviněného Úřad nepostupoval v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným předsedou Úřadu v původním druhostupňovém rozhodnutí a opětovně se omezil toliko na prezentaci vlastního jazykového výkladu předmětné zadávací podmínky.

17.         K tomu obviněný předestírá v rozkladu vlastní jazykový, systematický a logický výklad podmínky jednotných úředních hodin, s jehož relevancí se Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal, a sděluje, že pojmem „jednotný“, užitým v předmětné zadávací podmínce chtěl vyjádřit požadavek na to, aby měla vízová centra stanovena úřední hodiny stejně pro jednotlivé týdny v roce, přičemž přihlédnout je nutno též ke způsobu hodnocení nabídek a k celkovému cíli koncesního řízení, reprezentovanému zajištěním co nejvyššího možného komfortu konečných žadatelů.

18.         Vybraný dodavatel tedy dle názoru obviněného podmínku jednotných úředních hodin splnil, načež nebyly dány ani důvody pro jeho vyloučení § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Nezákonného postupu by se obviněný dopustil naopak v případě, že by k vyloučení vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení přistoupil.

19.         K provedené úpravě návrhu koncesní smlouvy před jejím podpisem obviněný uvádí, že se jednalo toliko o formální finální úpravu smlouvy, reflektující znění zadávacích podmínek a nabídku vybraného dodavatele, přičemž ve smyslu evropské judikatury je obecně přípustná i změna koncesní smlouvy, není-li tato změna podstatná, což by bylo v rozporu se zásadami rovného zacházení a transparentnosti.

20.         Z materiálního hlediska pak dle názoru obviněného změna znění koncesní smlouvy oproti návrhu koncesní smlouvy nebyla způsobilá vybraného dodavatele jakkoliv zvýhodnit, načež u předmětné změny (byla-li by shledána nezákonnou) nelze dovodit ani potenciální vliv na výběr dodavatele, jakožto jeden ze znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

21.         K procesním pochybením obviněný namítá, že Úřad nepostupoval v souladu se zásadou vyšetřovací dle § 50 odst. 3 správního řádu a se zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu a že neučinil součástí správního spisu dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, neboť do něj nezahrnul relevantní část dokumentace o zadávacím řízení, ačkoliv ji měl k dispozici a nezahrnuté části (zejména nabídky ostatních dodavatelů) byly významné pro posouzení sporného postupu obviněného na výběr dodavatele.

22.         S ohledem na skutečnost, že ke spáchání zjištěného přestupku nedošlo, je třeba mít dle názoru obviněného za nezákonné též výroky II. a III., které jsou na výroku I. napadeného rozhodnutí závislé.

Závěr rozkladu

23.         Obviněný závěrem rozkladu navrhuje napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušit a správní řízení zastavit.

IV.          Řízení o rozkladu

24.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

25.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí, načež jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

26.         Úřad tím, že dospěl k závěru, že se obviněný uzavřením koncesní smlouvy s vybraným dodavatelem dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, za což byla obviněnému uložena pokuta a povinnost k úhradě nákladů řízení, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a k zastavení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

K odpovědnosti obviněného za přestupek

27.         Přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí tím, že nedodrží pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

28.         Z citované právní úpravy vyplývá, že konstatování odpovědnosti obviněného za přestupek předpokládá kumulativní naplnění všech tří znaků skutkové podstaty přestupku, tj. nedodržení pravidla stanoveného zákonem pro zadání veřejné zakázky (první znak), alespoň potenciální vliv zjištěného nezákonného postupu obviněného na výběr dodavatele (druhý znak) a zadání veřejné zakázky (třetí znak).

29.         V nyní řešené věci není sporné, že obviněný naplnil třetí znak skutkové podstaty přestupku uzavřením koncesní smlouvy. Pro konstatování odpovědnosti obviněného za přestupek je však nezbytné prokázat naplnění též prvního a druhého znaku skutkové podstaty přestupku.

30.         Na základě přezkoumání věci jsem dospěl k závěru, že ke spáchání přestupku v rozsahu přezkoumávaného postupu obviněného nedošlo. Úřad v průběhu správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ identifikoval dva různé skutky, které by mohly zakládat odpovědnost obviněného za přestupek, a to nevyloučení vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení z důvodu nesplnění podmínky jednotných úředních hodin (dle výroku I. napadeného rozhodnutí) a změnu koncesní smlouvy oproti původnímu návrhu koncesní smlouvy v rozporu se zásadou rovného zacházení (dle výroku I. původního prvostupňového rozhodnutí). Ani jeden z označených skutků, k nimž se v dalším textu tohoto rozhodnutí vyjádřím samostatně, však odpovědnost obviněného za přestupek nezakládá.

31.         Vzhledem k tomu, že Úřad ve správním řízení v souladu s § 3 správního řádu dostatečně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, prvostupňové rozhodnutí bylo již jednou rušeno, načež napadené rozhodnutí trpí dle mého zjištění vadami spočívajícími toliko v právním hodnocení, přistoupil jsem v intencích zásady hospodárnosti správního řízení ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení. Současně je tímto rozhodnutím plně vyhověno rozkladu obviněného jakožto jediného účastníka správního řízení. 

K nesplnění zadávacích podmínek vybraným dodavatelem

32.         Jak již bylo výše uvedeno, Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se obviněný při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když vybraného dodavatele nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv nabídka vybraného dodavatele nesplňovala podmínku jednotných úředních hodin dle bodu 5.7.1 návrhu koncesní smlouvy, přičemž uvedený postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a  obviněný uzavřením koncesní smlouvy zadal veřejnou zakázku.

33.         Úřad v návaznosti na nové projednání věci shledal nezákonný postup (první znak skutkové podstaty přestupku) v tom, že obviněný nevyloučil vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení, ačkoliv nabídka vybraného dodavatele nesplnila zadávací podmínky, konkrétně podmínku jednotných úředních hodin.

34.         K relevantní právní úpravě připomínám, že podle § 48 odst. 2 zákona platí, že zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely jím předložené a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil, nebo b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona, nebo c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.

35.         Podle § 48 odst. 8 zákona zadavatel vybraného dodavatele vyloučí z další účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle § 48 odst. 2 zákona nebo může prokázat naplnění důvodů podle § 48 odst. 5 písm. a) až c) zákona.

36.         Skutečnost, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje zadávací podmínky ve smyslu § 48 odst. 2 písm. a) zákona, tedy zakládá obligatorní důvod pro vyloučení vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení podle § 48 odst. 8 zákona. Porušení ustanovení § 48 odst. 8 zákona pak má obecně za následek též faktický vliv na výběr dodavatele, čímž dochází k naplnění druhého znaku skutkové podstaty přestupku.

37.         V uvedené souvislosti akcentuji, že Úřad při novém projednání věci přistoupil k posouzení věci (k právní kvalifikaci zjištěného skutku) v intencích původního druhostupňového rozhodnutí a na zjištěný skutkový stav aplikoval relevantní ustanovení zákona.

38.         Spornou otázkou však nadále zůstává správnost učiněného závěru o tom, že nabídka vybraného dodavatele nesplnila podmínku jednotných úředních hodin, potažmo naplnění hypotézy podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona.

39.         Úřad byl v původním druhostupňovém rozhodnutí vedle určitého koncepčního přístupu k posouzení věci (body 38 - 51 odůvodnění) zavázán též k tomu, aby se pro účely posouzení souladu nabídky vybraného dodavatele se zadávacími podmínkami znovu a podrobněji zabýval relevantním výkladem podmínky jednotných úředních hodin (body 52 - 62 odůvodnění).

40.         Úřad se výkladem podmínky jednotných úředních hodin v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval a dospěl opětovně (ve shodě s původním prvostupňovým rozhodnutím) k závěru, že podmínku jednotných úředních hodin je nutno vykládat tak, že úřední hodiny všech vízových center musely být stanoveny v totožném rozsahu, tj. minimálně 40 hodin v pracovním týdnu, bez ohledu na to, jaký konkrétní rozsah (stejný pro všechna vízová centra) dodavatelé ve svých nabídkách nabídnou. Úřad tedy pojem jednotnosti úředních hodin vztahoval především ve vztahu k vízovým centrům navzájem, nikoliv k jednotnosti úředních hodin jako takových, například ve smyslu jednotnosti úředních hodin v jednotlivých týdnech v roce, jak vykládá předmětnou zadávací podmínku obviněný.

41.         Na základě přezkoumání věci jsem dospěl k závěru, že výklad podmínky jednotných úředních hodin provedený Úřadem je nepřípustně zužující a nesprávný, neboť neodpovídá stanoveným zadávacím podmínkám. K odůvodnění svého stanoviska poukazuji nejprve na relevantní skutkové okolnosti.

42.         Obviněný definoval podmínky týkající se požadavku na úřední hodiny vízových center v bodech 5.7.1 až 5.7.4 návrhu koncesní smlouvy následovně:

  • 5.7.1. Koncesionář je povinen zajistit, aby všechna Vízová centra měla stanovena jednotné úřední hodiny pro styk s veřejností.
  • 5.7.2. Koncesionář se zavazuje zajistit jednotné úřední hodiny pro styk s veřejností a podávání žádostí v rozsahu 40 hodin v běžném pracovním týdnu. Běžným pracovním týdnem se rozumí doba od pondělí do pátku, mimo dny pracovního klidu a státní svátky.
  • 5.7.3. Konkrétní úřední hodiny Vízového centra dle jednotlivých dnů v týdnu jsou uvedeny v Projektu kvality Koncesionáře. Koncesionář je oprávněn změnit úřední hodiny uvedené v Projektu kvality pouze s předchozím písemným souhlasem Zadavatele; úřední hodiny však nesmějí po takové změně klesnout pod týdenní rozsah uvedený v čl. 5.7.2. Smlouvy.
  • 5.7.4. Po dobu stanovených úředních hodin musí být Vízová centra otevřena pro veřejnost, umožňovat podávání žádostí a uskutečňovat vracení cestovních dokladů, předávání Formuláře, sjednávání osobních schůzek a poskytování informací.“

43.         V bodě 6 ZD obviněný uvedl, že nabídky bude hodnotit podle jejich ekonomické výhodnosti dle hodnoticích kritérií uvedených v přílohách č. 8, 9, 10 a 11 ZD, přičemž bude posuzovat míru naplnění definovaných potřeb, spočívajících v zajištění předmětu plnění veřejné zakázky v co nejvyšší možné kvalitě, včetně co nejvyššího komfortu žadatelů, jakožto konečných příjemců koncesních služeb.

44.         V rámci označených příloh ZD obviněný definoval dílčí hodnoticí kritéria zohledňující též délku úředních hodin.

45.         Konkrétně v příloze č. 9 ZD (hodnoticí tabulka pro vízové centrum Moskva) obviněný stanovil způsob hodnocení nabízené otevírací doby vízového centra (kritérium 01.03) následovně: „0 bodů - není splněna požadovaná otevírací doba 40 hodin týdně, + 2 body - 40 hodin týdně pro podání běžné (nikoliv VIP)  žádosti, + 1 bod  min. dalších 5 hodin otevírací doby týdně navíc (oproti požadovaným 40 hodinám) pro podání běžné (nikoliv VIP)  žádosti, + 1 bod obdrží účastník, který nabídne nejdelší otevírací dobu týdně pro podání běžné (nikoliv VIP) žádosti“. Obdobné pravidlo stanovil obviněný též v přílohách č. 10 (hodnoticí tabulka pro vízové centrum Jekatěrinburg) a č. 11 (hodnoticí tabulka pro vízové centrum Sankt-Petěrburg).

46.         Úřad byl v odůvodnění původního druhostupňového rozhodnutí (bod 17) zavázán k tomu, aby se při výkladu podmínky jednotných úředních hodin zabýval nejenom jejím jazykovým výkladem, ale též systematickým výkladem v kontextu celé zadávací dokumentace.

47.         K tomu doplňuji, že při výkladu pojmů užitých v zadávací dokumentaci je obecně nutno přihlédnout k obecným výkladovým principům právních jednání dle ustanovení § 555 - 558 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ustanovení zadávacích podmínek interpretovat se zřetelem k jejich obecně přijímanému významu a dalším okolnostem (srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 12/2010 - 268 ze dne 22. 7. 2010 a č. j. 6 As 113/2019 - 32 ze dne 25. 9. 2019).

48.         Při výkladu zadávacích podmínek je tedy třeba vycházet jak z jejich jazykového znění, tak z jejich logického a systematického výkladu v kontextu všech zadávacích podmínek, přičemž přihlédnout je nutno i k tomu, co chtěl obviněný jako zadavatel stanovením předmětných zadávacích podmínek vyjádřit, a jaký význam tomuto jednání mohli přikládat dodavatelé jakožto adresáti předmětných požadavků.  V pochybnostech je pak třeba zadávací podmínky vykládat k tíži zadavatele (zde obviněného), potažmo ve prospěch hospodářské soutěže, v uvedeném kontextu ve prospěch dodavatelů.

49.         Dle bodu 5.7.1. návrhu koncesní smlouvy byl dodavatel zavázán zajistit, aby všechna vízová centra měla stanovena jednotné úřední hodiny pro styk s veřejností. Vzhledem ke skutečnosti, že v označeném ustanovení návrhu koncesní smlouvy nebylo blíže upřesněno, k jakým aspektům úředních hodin vízových center se pojem jednotnosti vztahuje, je žádoucí hledat další interpretační vodítka. Takové vodítko lze ostatně nalézt již v bodě 5.7.2. návrhu koncesní smlouvy, který pojem jednotných úředních hodin vymezuje rozsahem 40 hodin týdně v běžném pracovním týdnu (dále též jen „závazný rozsah“).

50.         Podmínku jednotných úředních hodin ve smyslu bodů 5.7.1 až 5.7.4. návrhu koncesní smlouvy tak lze dle mého stanoviska legitimně vykládat tak, že pojem jednotnosti úředních hodin se vztahuje k požadovanému rozsahu 40 hodin týdně v běžném pracovním týdnu, a to pro všechna vízová centra, bez ohledu na jejich vytíženost a konkrétně nabídnutý rozsah úředních hodin pro jednotlivá vízová centra. Rovněž za legitimní pokládám výklad předestřený obviněným, tj. že prostřednictvím podmínky jednotnosti úředních hodin požadoval, aby jednotlivá vízová centra měla stanovena úřední hodiny stejně po jednotlivé týdny v roce. Uvedený výklad současně konvenuje jak ostatním částem zadávacích podmínek, tak i nabídkám v zadávacím řízení, z nichž vyplývá, že si dodavatelé vyložili zadávací podmínky obdobným způsobem.

51.         V uvedeném kontextu je třeba přihlédnout zejména ke způsobu hodnocení nabídek, který v rámci dílčích hodnoticích kritérií bonifikoval dodavatele, kteří nabídnou pro vízová centra v Moskvě, Jekatěrinburgu a Sankt-Petěrburgu úřední hodiny přesahující 40 hodin týdně (body 01.03. příloh č. 9, 10 a 11 ZD). Těmito zadávacími podmínkami obviněný současně rozsah úředních hodin přesahující závazný rozsah (40 hodin týdně v běžném pracovním týdnu ve smyslu bodu 5.7.2. návrhu koncesní smlouvy) výslovně připustil.

52.         Úřad v bodě 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí vykládá podmínku jednotných úředních hodin dle bodů 5.7.1. až 5.7.3. návrhu koncesní smlouvy tak, že závazný rozsah úředních hodin musel činit „minimálně“ 40 hodin týdně. Pojetí „minimálnosti“ závazného rozsahu úředních hodin však z bodů 5.7.1. až 5.7.3. návrhu koncesní smlouvy nijak nevyplývá, načež není zřejmé, na základě čeho Úřad svůj závěr (v kontextu výkladu podmínek bodů 5.7.1. až 5.7.3. návrhu koncesní smlouvy) o minimálnosti závazného rozsahu činí. Bod 5.7.2. návrhu koncesní smlouvy stanoví konkrétní rozsah úředních hodin 40 hodin v běžném pracovním týdnu, aniž by výslovně připouštěl rozsah vyšší. Bod 5.7.3. návrhu koncesní smlouvy pak upravuje možnost změny nabídnutých úředních hodin, avšak až jako změnu koncesní smlouvy (po předchozím souhlasu obviněného), načež z něho požadavek minimálnosti závazného rozsahu rovněž nelze jednoznačně vyvozovat.

53.         Striktním jazykovým (a nepřípustně izolovaným) výkladem podmínky jednotných úředních hodin dle bodů 5.7.1. až 5.7.4. návrhu koncesní smlouvy by proto bylo možno dospět k závěru, že dodavatelé jsou povinni nabídnout úřední hodiny v jednotném a pevném rozsahu 40 hodin v běžném pracovním týdnu, bez možnosti odchýlení od stanoveného závazného rozsahu, neboť označené zadávací podmínky možnost nabídnout větší (ani menší) rozsah úředních hodin výslovně neupravují (nepřipouští ale ani nevylučují).

54.         S výkladem závazného rozsahu úředních hodin, jakožto závazného minimálního standardu se přesto ztotožňuji. Možnost (a relevance) nabídnout úřední hodiny jednotlivých vízových center v rozsahu převyšujícím 40 hodin v běžném pracovním týdnu však jednoznačně vyplývá až z dalších zadávacích podmínek, zejména ze způsobu hodnocení nabídek definovaného v přílohách ZD.

55.         V uvedeném kontextu připomínám, že obviněný v bodě 1.2 ZD požadoval zajištění vízových center v 16 výslovně označených městech a minimálně v 10 dalších volitelných destinacích v Ruské federaci V uvedené souvislosti lze zcela legitimně očekávat , že zájem o služby vízového centra v Moskvě bude nepoměrně vyšší než v menších (a turisticky méně atraktivních) lokalitách, načež u vytíženějších vízových center se jeví jako účelná též delší otevírací doba. Tomu odpovídá i skutečnost, že obviněný v rámci dílčích hodnoticích kritérií rozsah konkrétně nabídnutých úředních hodin nad stanovený závazný rozsah dle bodu 5.7.2. návrhu koncesní smlouvy bonifikoval, avšak jen pro vízová centra v Moskvě, Jekatěrinburgu a Sankt-Petěrburgu, u nichž lze předpokládat největší vytíženost. Označenému způsobu hodnocení konvenuje i obviněným deklarovaný cíl zadávacího řízení, vyjádřený v bodě 6 ZD jako zajištění co nejvyššího komfortu uživatelů koncesních služeb, zahrnující z povahy věci i co nejdelší otevírací dobu (a spolu s ní i dostupnost služeb).

56.         Až na základě systematického výkladu zadávacích podmínek, včetně způsobu hodnocení nabídek, lze tedy jednoznačně dospět k závěru, že závazný rozsah úředních hodin dle bodu 5.7.2. návrhu koncesní smlouvy byl stanoven jako rozsah minimální. V uvedeném kontextu by pak nedávalo smyslu, aby obviněný jako zadavatel bonifikoval v rámci hodnoticích kritérií větší rozsah úředních hodin (nad rámec definovaného závazného rozsahu) pouze u tří vízových center v Moskvě, Jekatěrinburgu a Sankt-Petěrburgu a nadto u každého z těchto vízových center zvlášť, jakkoliv by v intencích výkladu předestřeného Úřadem měl být rozsah úředních hodin ve všech vízových centrech totožný.

57.         Úřadem provedený výklad podmínky jednotných úředních hodin mám proto za věcně nesprávný a nepřípustně zužující. Naopak rozklad obviněného ve vztahu k výkladu podmínky jednotných úředních hodin je v rozhodné části důvodný.

58.         K výše uvedenému shrnuji, že podmínku jednotných úředních hodin ve všech vízových centrech, vyjádřenou v bodě 5.7.1. návrhu koncesní smlouvy, je nutno ve světle kontextu celé zadávací dokumentace legitimně vykládat tak, že se požadavek jednotnosti vztahuje k požadovanému závaznému rozsahu 40 hodin v běžném pracovních týdnu. Uvedená podmínka (v kontextu ostatních zadávacích podmínek minimálního) závazného rozsahu pak platí pro všechna vízová centra stejně, potažmo totožně.

59.         Úřadem dovozená nemožnost nabídnout minimální závazný rozsah úředních hodin pro méně vytížená (například volitelná) vízová centra a současně větší rozsah úředních hodin nad tento definovaný minimální standard jen pro některá vízová centra (například pro ta bonifikovaná dle bodů 01.03. příloh č. 9, 10 a 11 ZD) naopak nemá oporu ve výslovném znění zadávacích podmínek, odporuje jejich systematickému i logickému výkladu, jakož i případnému legitimnímu očekávání dodavatelů, kteří by si podmínku jednotných úředních hodin vyložili shora předestřeným způsobem.

60.         Konstatuji proto, že závazný rozsah úředních hodin lze považovat za určitý minimální standard pro všechna vízová centra, jehož nesplnění v nabídce by mohlo mít pro dodavatele za následek vyloučení z další účasti v zadávacím řízení. Podmínka jednotných úředních hodin však nebránila tomu, aby dodavatelé nabídli (zejména pro účely hodnocení) u některých vízových center úřední hodiny delší.

61.         Vybraný dodavatel stanovil ve své nabídce úřední hodiny pro styk s veřejností pro vízové centrum v Moskvě od pondělí do pátku od 11 do 21 hodin (včetně „Prime Time” pak od 9 do 21 hodin) a o víkendech od 9 do 18 hodin, a dále pro vízová centra v Jekatěrinburgu a v Sankt-Petěrburgu od pondělí do pátku od 9 do 18 hodin (včetně „Prime Time” hodin pak od 9 do 20 hodin) a v případě všech ostatních vízových center od pondělí do pátku od 9 do 18 hodin. Z právě uvedeného vyplývá, že vybraný dodavatel závazný rozsah úředních hodin ve své nabídce splnil, a to v rozsahu od 9 do 18 hodin pro všechna vízová centra, přičemž současně splnil i podmínku minimálního závazného rozsahu 40 hodin pro všechna vízová centra.

62.         Závěr Úřadu o tom, že vybraný dodavatel nesplnil podmínku jednotných úředních hodin je proto nesprávný, načež není naplněna ani zákonná podmínka pro vyloučení vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení ve smyslu § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Zjištění Úřadu tak nemají oporu v konkrétních skutkových okolnostech dané věci.

63.         To má za následek nezákonnost výroku I. napadeného rozhodnutí, a to v intenzitě odůvodňující jeho zrušení, neboť nebyl naplněn první znak skutkové podstaty přestupku, reprezentovaný porušením zákona ze strany obviněného. Ke spáchání přestupku vymezeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí tedy nedošlo.

64.         K tomu doplňuji, že obviněný odpovídá za zákonnost zadávacích podmínek, přičemž je v intencích zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona povinen zajistit, aby byly zadávací podmínky vždy jednoznačné, srozumitelné a neumožňovaly rozdílný výklad. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že ne každá nejednoznačnost zadávacích podmínek (s ohledem na odlišný výklad optikou Úřadu v napadeném rozhodnutí) má nutně za následek jejich nezákonnost (srov. právní závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 113/2019 - 32 ze dne 25. 9. 2019). V konkrétním případě mohla být podmínka jednotných úředních hodin nepochybně lépe formulována a přesněji definována, umožňovala však legitimní a pro dodavatele seznatelný výklad., pročež jsem ji v tomto ohledu shledal souladnou se zákonem.

Ke změně návrhu koncesní smlouvy

65.         Úřad předmět nyní vedeného správního řízení vymezil v oznámení o zahájení správního řízení pochybností o tom, zda se obviněný nedopustil přestupku tím, že nepostupoval v souladu s § 6 odst. 2 ve spojení s § 129 odst. 7 zákona, když ve vztahu k vybranému dodavateli upustil od dodržení podmínky jednotných úředních hodin, přičemž uvedený postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný uzavřel na plnění veřejné zakázky koncesní smlouvu.

66.         Označenému vymezení předmětu správního řízení odpovídal i výrok I. původního prvostupňového rozhodnutí, v němž Úřad shledal, že se obviněný dopustil přestupku tím, že v rozporu s § 6 odst. 2 ve spojení s § 129 odst. 7 zákona upustil ve vztahu k vybranému dodavateli od podmínky jednotných úředních hodin, čímž v rozporu se zásadou rovného zacházení fakticky změnil zadávací podmínky, přičemž jeho postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný uzavřel koncesní smlouvu.

67.         K relevantním skutkovým okolnostem poukazuji, že obviněný provedl po uplynutí lhůty pro podání nabídek úpravu závazného návrhu koncesní smlouvy tak, že koncesní smlouva uzavřená s vybraným dodavatelem již neobsahovala výslovné označení úředních hodin vízových center jako „jednotné“ (dále též jen „provedená změna“). 

68.         Body 5.7.1. až 5.7.4. návrhu koncesní smlouvy byly změněny na body 5.7.1. až 5.7.3 koncesní smlouvy následovně:

  • 5.7.1. Koncesionář se zavazuje zajistit úřední hodiny pro styk s veřejností a podávání žádostí v rozsahu minimálně 40 hodin v běžném pracovním týdnu. Běžným pracovním týdnem se rozumí doba od pondělí do pátku, mimo dny pracovního klidu a státní svátky.
  • 5.7.2. Konkrétní úřední hodiny Vízového centra dle jednotlivých dnů v týdnu jsou uvedeny v Projektu kvality Koncesionáře. Koncesionář je oprávněn změnit úřední hodiny uveden v Projektu kvality pouze s předchozím písemným souhlasem Zadavatele; úřední hodiny však nesmějí po takové změně klesnout pod týdenní rozsah uvedený v čl. 5.7.2. Smlouvy.
  • 5.7.3. Po dobu stanovených úředních hodin musí být Vízová centra otevřena pro veřejnost, umožňovat podávání žádostí a uskutečňovat vracení cestovních dokladů, předávání Formuláře, sjednávání osobních schůzek a poskytování informací.“

69.         K relevantní právní úpravě připomínám, že obviněný zadával veřejnou zakázku ve zjednodušeném režimu podle § 129 a násl. zákona. Podle § 129 odst. 2 zákona zadavatel při zadávání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu postupuje podle části páté zákona a použije také části první, druhou, desátou až třináctou.

70.         Podle § 129 odst. 5 zákona se pro zadávací dokumentaci a zadávací podmínky použijí ustanovení § 96 až § 99 obdobně. Zadavatel může stanovit v zadávací dokumentaci jednotlivá pravidla pro zadávací řízení pro nadlimitní režim.

71.         Podle § 129 odst. 7 zákona určuje zadavatel průběh zadávacího řízení s ohledem na specifika zadávaných služeb. Zadavatel může s účastníky zadávacího řízení jednat. Zadavatel může v průběhu zadávacího řízení měnit zadávací podmínky, pokud tím nejsou narušeny zásady podle § 6 zákona. Změněné zadávací podmínky však musí nadále splňovat podmínky pro zjednodušený režim.

72.         Jakkoliv zákon stanoví pro zjednodušený režim obecně mírnější pravidla, obviněný nesmí postupovat zcela libovolně a zůstává vázán dalšími právními instituty dle zákona. To se týká i změny zadávacích podmínek, ve vztahu ke kterým, je obviněný limitován zejména povinností k dodržení zásad dle § 6 zákona a obdobným použitím ustanovení § 99 zákona, které stanoví principy postupu zadavatele pro případ změny zadávacích podmínek.

73.         Změnu návrhu koncesní smlouvy před jejím podpisem je proto třeba považovat za zásadně nepřípustnou.

74.         Na základě přezkoumání věci jsem však dospěl k závěru, že provedenou změnu v nyní řešené věci nelze považovat za natolik podstatnou, aby byla způsobilá porušit zásady dle § 6 zákona, v konkrétním případě zejména zásadu transparentnosti, rovného zacházení nebo zákazu diskriminace.

75.         S ohledem na shora předestřený legitimní výklad podmínky jednotných úředních hodin konstatuji, že nové znění bodů 5.7.1 až 5.7.3. koncesní smlouvy tomuto výkladu nadále odpovídá, neboť je možné ho nadále vykládat tak, že dodavatel je povinen zajistit provoz všech vízových center v jednotném minimálním závazném rozsahu 40 hodin v běžném pracovním týdnu, včetně zachování tohoto minimálního standardu i pro případ změny úředních hodin, přičemž opomenout nelze ani skutečnost, že koncesní smlouva v bodě 5.7.2. výslovně odkazuje na projekt kvality koncesionáře, který jako součást nabídky koncesionáře reflektuje původní návrh koncesní smlouvy a stanovené zadávací podmínky. V konkrétním případě tedy lze souhlasit s obviněným, že provedenou změnou v návrhu koncesní smlouvy provedl spíše formulační upřesnění, jímž nebyl význam podmínky jednotných úředních hodin posunut.

76.         Podmínku jednotných úředních hodin tak lze vykládat stále stejným způsobem, pročež k narušení průhlednosti, srozumitelnosti či kontrolovatelnosti postupu obviněného v zadávacím řízení ve smyslu zásady transparentnosti dle § 6 zákona dle mého stanoviska nedošlo. Skutečnost, že význam podmínky jednotných úředních hodin nebyl provedenou změnou návrhu koncesní smlouvy dotčen, potažmo se jednalo o změnu nepodstatnou, pak implikuje, že nedošlo ani k porušení zásad rovného zacházení (ve vztahu k účastníkům zadávacího řízení) a zákazu diskriminace obecně (ve vztahu k okruhu možných účastníků zadávacího řízení), neboť vybranému dodavateli nevznikla v důsledku postupu obviněného žádná neoprávněná výhoda.

77.         Jakkoliv tedy lze změnu návrhu koncesní smlouvy obecně považovat za krajně nežádoucí a aspirující na porušení zákona, v nyní řešené věci byla provedená změna natolik nepodstatná, že neměla za následek porušení zásad dle § 6 zákona. V tomto smyslu není naplněn již první znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť nebylo zjištěno, že by obviněný vytýkaným postupem (provedenou změnou) nedodržel pravidla stanovená zákonem.

78.         K tomu nad rámec projednání věci doplňuji, že rovněž v případě, v němž by provedená změna návrhu koncesní smlouvy byla v intencích argumentace Úřadu v napadeném rozhodnutí posouzena jako porušení zákona ze strany obviněného, nebylo by v konkrétním případě možné legitimně dovodit naplnění druhého znaku přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tj. alespoň potenciální vliv na výběr dodavatele.

79.         Zde především poukazuji, že pojetí podmínky jednotných úředních hodin jakožto minimálního závazného rozsahu úředních hodin 40 hodin v běžném pracovním týdnu pro všechna vízová centra nebylo provedenou změnou dotčeno. Dodavatelé, kteří nemohli závazný rozsah úředních hodin u všech vízových center nabídnout, se tedy nemohli zadávacího řízení na veřejnou zakázku relevantním způsobem účastnit, neboť by jejich nabídka nesplnila zadávací podmínky. Ostatní (způsobilí) dodavatelé se pak v případě zájmu za rovných a nediskriminačních podmínek zadávacího řízení na veřejnou zakázku účastnit mohli, byť s nabídkou minimálního závazného rozsahu. Tímto je dle mého stanoviska vliv případného odlišného (avšak na straně dodavatelů ve smyslu argumentace shora nelegitimního) výkladu podmínky jednotných úředních hodin na okruh účastníků zadávacího řízení (ve smyslu odrazení způsobilých dodavatelů od účasti v zadávacím řízení) do značné míry limitován.

80.         Jak pak vyplývá z podaných nabídek a ze způsobu jejich hodnocení v zadávacích podmínkách, jakož i z rozkladové argumentace obviněného, ani v případě, že by ostatní účastníci zadávacího řízení nabídli zcela extenzivní rozsah úředních hodin 24 hodin denně po 7 dní v týdnu, neměla by tato skutečnost vliv na výběr dodavatele, neboť skutečně podaná nabídka vybraného dodavatele by i v takovém případě byla hodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější a umístila by se jako první v pořadí. V tomto směru je tedy v rozhodné míře dále eliminován též potenciální vliv provedené změny návrhu koncesní smlouvy na výběr dodavatele v uzavřeném zadávacím řízení.

81.         Jakkoliv tedy Úřad není povinen potencialitu vlivu na výběr dodavatele jakožto druhý znak přestupku prokazovat, v nyní řešené věci by se jednalo o vliv ryze teoretický, nikoliv reálně (byť potenciálně) možný.

82.         K výše uvedenému shrnuji, že jsem skutečnosti nasvědčující spáchání přestupku, potažmo odpovědnosti obviněného za přestupek, v rozsahu vymezeného předmětu správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0511/2020/VZ neshledal, načež jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

K nezákonnosti napadeného rozhodnutí

83.         Podle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci. Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad v prvním stupni, zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků.

84.         Podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu platí, že pokud odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví. Podle § 257 písm. f) Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona nebo pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 zákona.

85.         Výše jsem dospěl k závěru, že výrok I. napadeného rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť nabídka vybraného dodavatele splnila zadávací podmínky, načež nebyly splněny předpoklady pro vyloučení vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení. Tím není naplněn první znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tj. že zadavatel nedodrží pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky. Všechny znaky skutkové podstaty přestupku musí být naplněny kumulativně. Z toho důvodu jsem se nezabýval naplněním ostatních znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť takové posouzení je pro vydání tohoto rozhodnutí již nadbytečné.

86.         Napadené rozhodnutí je proto z důvodu nesprávného právního posouzení věci nezákonné, a to v intenzitě odůvodňující jeho zrušení, neboť jsem dospěl k závěru, že se obviněný zjištěného přestupku nedopustil. Za daných okolností nejsou dány ani podmínky pro uložení sankce podle § 268 zákona. Jsou tak splněny předpoklady pro zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu a současně pro zastavení správního řízení ve smyslu § 257 písm. f) zákona, neboť další vedení správního řízení by již postrádalo svého smyslu.

VI.          Závěr

87.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad v napadeném rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení o přestupku, a to z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí.

88.         Vzhledem k výše uvedenému, kdy jsem shledal důvody, pro které je nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

 

 

 

 

 

Poučení
     

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží

Česká republika - Ministerstvo zahraničních věcí, Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 

 

 

 



[1]             Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, ve vztahu k posouzení odpovědnosti za přestupek a určení druhu a výměry sankce, resp. správního trestu se jedná o znění zákona účinné ke dni spáchání přestupku.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz