číslo jednací: 17567/2021/500/AIv
spisová značka: S0118/2021/VZ

Instance I.
Věc Provedení hlavních mostních prohlídek s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017
Účastníci
  1. Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2021
Datum nabytí právní moci 12. 6. 2021
Dokumenty file icon 2021_S0118.pdf 395 KB

Spisová značka:  ÚOHS-S0118/2021/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-17567/2021/500/AIv

 

Brno 26.05.2021

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném dne 2. 4. 2021 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • obviněný – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným v souvislosti se zadáváním plnění, jež vyplývá ze:

  • smlouvy č. 681/00066001/2016 ze dne 21. 12. 2016, která byla uzavřena s vybraným dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, v rámci zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017“, na základě výzvy k podání nabídky ze dne 2. 12. 2016,
  • smlouvy č. 675/00066001/2016 ze dne 19. 12. 2016, která byla uzavřena s vybraným dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, v rámci zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení hlavních mostních prohlídek s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017“, na základě výzvy k podání nabídky ze dne 15. 11. 2016,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy č. 681/00066001/2016 ze dne 21. 12. 2016, která byla uzavřena s dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, v rámci zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017“, a ze smlouvy č. 675/00066001/2016 ze dne 19. 12. 2016, která byla uzavřena rovněž s dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, v rámci zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení hlavních mostních prohlídek s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017“, zadal mimo zadávací řízení, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí citovaného zákona, přičemž uvedený postup jmenovaného obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, a obviněný zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřel výše specifikované smlouvy.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 35 000 Kč (třicet pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               POSTUP OBVINĚNÉHO PŘI REALIZACI PŘEDMĚTNÉHO PLNĚNÍ

1.             Obviněný – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – za účelem získání plnění, jež se týká běžných a hlavních prohlídek mostů v průběhu roku 2017, zahájil dvě samostatná poptávková řízení.

2.             Na základě výzvy k podání nabídky ze dne 2. 12. 2016 zadavatel zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017“ (dále jen „veřejná zakázka č. 1) a výzvou k podání nabídky ze dne 15. 11. 2016 zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení hlavních mostních prohlídek s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti na území Středočeského kraje v průběhu roku 2017“ (dále jen „veřejná zakázka č. 2“).

Veřejná zakázka č. 1

3.             Zadavatel oslovil za účelem podání nabídky na veřejnou zakázku č. 1 následující dodavatele:

  • Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4 (dále jen „vybraný dodavatel“),
  • VIAPONT, s.r.o., IČO 46995447, se sídlem Vodní 258/13, 602 00 Brno (dále jen „VIAPONT, s.r.o.“),
  • Ateliér projektování inženýrských staveb, s.r.o., IČO 61853267, se sídlem Ohradní 1443/24b, 140 00 Praha 4 (dále jen „Ateliér, s.r.o.“).

4.             V čl. 2 výzvy k podání nabídky ze dne 2. 12. 2016 (dále jen „výzva 1“) byl předmět veřejné zakázky stanoven tak, že „[p]ředmětem výše uvedené veřejné zakázky je provedení běžných prohlídek mostů v sestavě dle jednotlivých oblastí KSÚS SK, která je přílohou této výzvy. Zpracování prohlídek bude provedeno dle ČSN 73 6221. Prohlídky mostů a pozemních komunikací, protokoly budou zpracovány do systému evidence mostů BMS. Protokoly z prohlídek budou předávány postupně (čtvrtletně) v elektronické podobě, zjištění, která vyžadují bezodkladný zásah[,] budou elektronicky (e-mailem odpovědné osobě ve věcech technických) avizována ihned po prohlídce. Po provedení kompletní sestavy prohlídek bude vydáno 1x v tištěné, parafované podobě a předáno v členění dle jednotlivých oblastí KSÚS SK“. Klasifikace předmětu veřejné zakázky č. 1 byla dle CPV kódu 71000000-8 architektonické, stavební, technické a inspekční služby a CPV kódu 71631450-9 inspekce mostů.

5.             Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla v čl. 2 výzvy 1 stanovena ve výši 1 960 200 Kč bez DPH. Již z úvodu výzvy 1 vyplývá, že předmětné plnění zadavatel zadával jako veřejnou zakázku malého rozsahu. V čl. 14 výzvy 1 bylo v této souvislosti stanoveno, že veřejná zakázka jakožto veřejná zakázka malého rozsahu není zadavatelem zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení ani v jiném druhu zadávacího řízení ve smyslu zákona.

6.             Dle čl. 5 bodu 5.1 závazného vzoru smlouvy byl poskytovatel povinen poskytovat služby v termínu 2. 1. až 31. 12. 2017.

7.             Místem plnění veřejné zakázky č. 1 byly dle čl. 3 výzvy 1 mosty na silnicích II. a III. tříd Středočeského kraje.

8.             Dne 21. 12. 2016 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem smlouvu č. 681/00066001/2016, v jejímž čl. 6 bodu 6.1 bylo stanoveno, že cena za poskytnutí služeb činí 1 819 000 Kč bez DPH.

9.             Z faktury vystavené vybraným dodavatelem ve vztahu k plněním poskytnutým na základě smlouvy č. 681/00066001/2016 vyplývá, že vybraný dodavatel učinil pro zadavatele plnění ve výši 1 819 000 Kč bez DPH, tj. 2 200 990 Kč vč. DPH.

Veřejná zakázka č. 2

10.         Zadavatel oslovil za účelem podání nabídky na veřejnou zakázku č. 2 následující dodavatele:

  • vybraný dodavatel,
  • PRAGOPROJEKT, a.s., IČO 45272387, se sídlem K Ryšánce 1668/16, 147 00 Praha 4 (dále jen „PRAGOPROJEKT, a.s.“),
  • Projektová kancelář VANER s.r.o., IČO 25458990, se sídlem V Horkách 101/1, 460 07 Liberec (dále jen „VANER s.r.o.“).

11.         V čl. 2 výzvy k podání nabídky ze dne 15. 11. 2016 (dále jen „výzva 2“) byl předmět veřejné zakázky stanoven tak, že „[p]ředmětem výše uvedené veřejné zakázky je provedení hlavních prohlídek mostů v sestavě, který vychází z aktuálního stavu mostní evidence BMS k dnešnímu datu. Sestava členěná dle jednotlivých oblastí je přílohou této výzvy. Zpracování prohlídek bude provedeno dle ČSN 73 6221. Prohlídky mostů a pozemních komunikací, protokoly budou zpracovány do systému evidence mostů BMS. Protokoly z prohlídek budou předávány postupně (čtvrtletně) v elektronické podobě, zjištění, která vyžadují bezodkladný zásah[,] budou elektronicky (e-mailem odpovědné osobě ve věcech technických) avizována ihned po prohlídce. Po provedení kompletní sestavy prohlídek bude vydáno 1x v tištěné podobě, parafované podobě a předáno v členění dle jednotlivých oblastí KSÚS SK“. Klasifikace předmětu veřejné zakázky č. 2 byla dle CPV kódu 71000000-8 architektonické, stavební, technické a inspekční služby a CPV kódu 71631450-9 inspekce mostů.

12.         Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla v čl. 2 výzvy 2 stanovena ve výši 1 056 700 Kč bez DPH. Již z úvodu výzvy 2 vyplývá, že předmětné plnění zadavatel zadával jako veřejnou zakázku malého rozsahu. V čl. 14 výzvy 2 bylo v této souvislosti stanoveno, že veřejná zakázka jakožto veřejná zakázka malého rozsahu není zadavatelem zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení ani v jiném druhu zadávacího řízení ve smyslu zákona.

13.         Dle čl. 5 bodu 5.1 závazného vzoru smlouvy byl poskytovatel povinen poskytovat služby v termínu 2. 1. až 31. 12. 2017.

14.         Místem plnění veřejné zakázky č. 2 byly dle čl. 3 výzvy 2 mosty na silnicích II. a III. tříd Středočeského kraje.

15.         Dne 19. 12. 2016 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem smlouvu č. 675/00066001/2016, v jejímž čl. 6 bodu 6.1 bylo stanoveno, že cena za poskytnutí služeb činí 954 000 Kč bez DPH.

16.         Z faktury vystavené vybraným dodavatelem ve vztahu k plněním poskytnutým na základě smlouvy č. 675/00066001/2016 vyplývá, že vybraný dodavatel učinil pro zadavatele plnění ve výši 954 000 Kč bez DPH, tj. 1 154 340 Kč vč. DPH.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

17.         Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 2. 1. 2020 podnět týkající se možného nezákonného dělení veřejných zakázek zadavatele na veřejné zakázky malého rozsahu zadávané v období let 2014 až 2016. Mezi těmito veřejnými zakázkami byly mj. výše specifikované veřejné zakázky č. 1 a č. 2 týkající se realizace prohlídek mostů v průběhu roku 2017.

18.         Úřad přípisem č. j. ÚOHS-04248/2021/542/VHu ze dne 4. 2. 2021 požádal obviněného o zaslání kompletní dokumentace pořízené v souvislosti s výběrem dodavatele předmětných veřejných zakázek na realizaci prohlídek mostů v průběhu roku 2017 a současně o vyjádření, z jakých důvodů nezadával předmět plnění výše uvedených veřejných zakázek v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v režimu zákona.

19.         V reakci na přípis č. j. ÚOHS-04248/2021/542/VHu ze dne 4. 2. 2021 Úřad obdržel od zadavatele dne 15. 2. 2021 dokumentace související s předmětnými veřejnými zakázkami na prohlídky mostů v průběhu roku 2017 a vyjádření zadavatele ze dne 11. 2. 2021.

20.         Po přezkoumání dostupných podkladů získal Úřad pochybnost, zda obviněný dodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy č. 681/00066001/2016 ze dne 21. 12. 2016, která byla uzavřena s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 1, a plnění vyplývající ze smlouvy č. 675/00066001/2016 ze dne 19. 12. 2016, která byla uzavřena s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 2, zadal mimo zadávací řízení, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí zákona, tedy zda se nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřel smlouvu č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016. Úřad proto zahájil řízení o přestupku z moci úřední vedené pod sp. zn. S0118/2021/VZ.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

21.         Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

22.         Zahájení řízení o přestupku oznámil Úřad obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-11331/2021/542/VHu ze dne 1. 4. 2021. Úřad citovaným přípisem seznámil zadavatele se zjištěnými skutečnostmi, jež vymezují předmět správního řízení ve věci možného spáchání přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2, a které budou podkladem pro rozhodnutí.

23.         Dnem 2. 4. 2021, kdy bylo oznámení o zahájení řízení o přestupku doručeno obviněnému, bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední ve věci podezření ze spáchání přestupku obviněným.

24.         Usnesením č. j. ÚOHS-11389/2021/542/VHu ze dne 1. 4. 2021 Úřad stanovil obviněnému lhůtu, v níž byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

25.         Usnesením č. j. ÚOHS-14965/2021/542/VHu ze dne 5. 5. 2021 stanovil Úřad obviněnému lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

26.         Obviněný se ve lhůtách stanovených usnesením č. j. ÚOHS-11389/2021/542/VHu ze dne 1. 4. 2021 a usnesením č. j. ÚOHS-14965/2021/542/VHu ze dne 5. 5. 2021, ani později do doby vydání tohoto rozhodnutí, nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

27.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace, vyjádření obviněného a na základě vlastního zjištění rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy č. 681/00066001/2016 ze dne 21. 12. 2016, která byla uzavřena s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 1, a ze smlouvy č. 675/00066001/2016 ze dne 19. 12. 2016, která byla uzavřena rovněž s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 2, zadal mimo zadávací řízení, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí zákona, přičemž uvedený postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, a obviněný zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřel výše specifikované smlouvy. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K aplikaci právní úpravy

28.         Úřad úvodem pro bližší upřesnění konstatuje, že vzhledem ke skutečnosti, že dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), je třeba s ohledem na § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na dosavadní jiné správní delikty, tedy i na správní delikty upravené zákonem, ode dne účinnosti zákona o přestupcích hledět jako na přestupky podle zákona o přestupcích (pro úplnost Úřad uvádí, že v tomto ohledu došlo pouze ke změně odborného názvosloví, kdy pojem „správní delikt“ byl nahrazen pojmem „přestupek“). Totéž pak platí i ve vztahu k pojmu „obviněný“, kdy podle § 69 zákona o přestupcích se podezřelý z přestupku stává obviněným, jakmile vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení.

29.         Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné správní řízení je vedeno ve věci podezření ze spáchání přestupku, bude zadavatel označován v souladu se zákonem o přestupcích jako obviněný (i v tomto případě se jedná pouze o změnu odborného názvosloví nemající vliv na hmotněprávní posouzení jednání obviněného, resp. zadavatele).

 

 

K právnímu postavení obviněného

30.         Úřad v šetřeném případě nejprve přistoupil k ověření právního postavení obviněného podle zákona.

31.         Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace.

32.         Dle čl. III. zřizovací listiny obviněného ve znění ze dne 25. 4. 2015 je obviněný příspěvkovou organizací, přičemž již v čl. I. jmenované zřizovací listiny je stanoveno, že zřizovatelem obviněného je Středočeský kraj.

33.         Podle čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

34.         Podle čl. 1 bodu 2 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se na území České republiky vytváří vyšší územní samosprávný celek Středočeský kraj se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník.

35.         Z výše uvedeného vyplývá, že zadavatel, Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, naplňuje definici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona, pročež se na něj příslušná ustanovení zákona upravující způsob zadávání veřejných zakázek vztahují.

Relevantní ustanovení právních předpisů

36.         Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

37.         Podle ustanovení § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely zákona rozumí

a)      zjednodušené podlimitní řízení (§ 53 zákona),

b)      otevřené řízení (§ 56 zákona),

c)      užší řízení (§ 58 zákona),

d)      jednací řízení s uveřejněním (§ 60 zákona),

e)      jednací řízení bez uveřejnění (§ 63 zákona),

f)       řízení se soutěžním dialogem (§ 68 zákona),

g)      řízení o inovačním partnerství (§ 70 zákona),

h)      koncesní řízení (§ 180 zákona), nebo

i)        řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona).

38.         Podle § 16 odst. 1 zákona stanoví zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

39.         Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

40.         Podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona, je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních.

41.         Podle § 18 odst. 2 zákona musí součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

42.         Podle § 18 odst. 3 zákona může být jednotlivá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády.

43.         Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

44.         Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

45.         Podle § 26 odst. 2 zákona zadává zadavatel podlimitní veřejnou zakázku v podlimitním režimu podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

46.         Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

a)      na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo

b)      na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

47.         Podle § 31 zákona není zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu. Při jejím zadávání je však zadavatel povinen dodržet zásady podle § 6 zákona.

48.         Podle § 35 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

49.         Podle § 101 odst. 1 zákona, pokud zadavatel v zadávací dokumentaci rozdělí veřejnou zakázku na části, postupuje zadavatel při výběru dodavatele v každé části odděleně, pokud není dále stanoveno jinak.

50.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku (správního deliktu dle dřívější terminologie) tím, že nedodrží pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

51.         Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek (správní delikt dle dřívější terminologie) podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek (správní delikt) podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

52.         Podle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1. nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „nařízení vlády o finančních limitech“), není-li v § 3 odst. 2 až 4 nařízení vlády o finančních limitech stanoveno jinak, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby 5 706 000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) a e) zákona.

53.         Podle § 5 písm. a) nařízení vlády o finančních limitech činí částka pro jednotlivou část veřejné zakázky, která nemusí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky podle § 18 odst. 3 zákona, 2 184 000 Kč v případě dodávek nebo služeb.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

54.         Úřad v obecné rovině uvádí, že účelem zákona (obdobně jako již v dříve účinném zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) je transparentní vynakládání veřejných prostředků prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší a řádné hospodářské soutěže se v právě uvedeném smyslu zákona dosahuje tím, že se pro osoby v postavení zadavatele stanovuje povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, v němž je kladen důraz na jeho transparentní provedení. Zákonodárce tak v § 2 odst. 3 zákona stanovil, že zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále v zákoně stanoveno jinak. Má-li tak být naplněn cíl zákona ve smyslu zajištění řádného soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona, nestanoví-li zákon výslovně jinak (v rámci zákonem předvídaných výjimek), tedy použít pro zadání veřejné zakázky některý z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona (zásadně řízení otevřené nebo užší, kdy použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno dále na splnění zákonných podmínek pro takový postup).

55.         Jednou z prvotních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází vlastnímu zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést, je stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Zákonodárce v tomto smyslu v rámci § 16 odst. 1 věty prvé zákona výslovně určil, že zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před zahájením zadávacího řízení (nebo před zadáním veřejné zakázky v případě, že k zadání využil výjimky dle § 30 zákona). V návaznosti na to rovněž § 16 odst. 5 zákona vymezuje, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení (popř. k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla v zadávacím řízení zadána).

56.         Ačkoli se přitom v rámci tohoto úkonu jedná o stanovení hodnoty „předpokládané“, tedy pravděpodobné, nesmí ze strany zadavatele docházet k situacím, kdy by nesprávné stanovení výše předpokládané hodnoty vedlo k neoprávněnému užití některé z výjimek či mírnějšího režimu pro zadávání veřejných zakázek. Úřad dodává, že obecně je dělení veřejných zakázek jako takové přípustné, kdy zákon v § 35 a následně též § 101 s možností rozdělení veřejné zakázky na více částí, v případě dodržení zákonných podmínek pro tento způsob zadání, počítá. Zadavatel však není oprávněn tohoto postupu využít za účelem obcházení povinnosti stanovené zákonem, kdy ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona ve vztahu k možnosti rozdělení veřejné zakázky na části výslovně určuje, že předpokládaná hodnota se pro takový případ stanoví podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních. Dle § 18 odst. 2 zákona přitom součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Podstatou právě uvedeného je skutečnost, že (vyjma případů vymezených v § 18 odst. 3 zákona) každá část veřejné zakázky musí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

57.         Institut rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části tedy umožňuje v situacích, kdy je to z hlediska charakteru předmětu plnění vhodné, definovat rozdílné zadávací podmínky pro jednotlivé části zakázky včetně samotného vymezení jednotlivých předmětů plnění (srov. § 35 zákona). Nepřípustným se však (s ohledem na povinnosti stanovené v § 18 zákona) stává ve chvíli, kdy jeho prostřednictvím (nezákonným postupem zadavatele) dojde ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené v zákoně a následně k zařazení do jiné kategorie veřejných zakázek. Daný postup je protiprávní z důvodu, že takovýmto umělým dělením se zadavatel může dostat do situace, kdy při zadávání (právě díky snížené předpokládané hodnotě dosažené dělením zakázky) může užívat méně přísných pravidel, tj. není povinen postupovat podle některých ustanovení zákona, či není povinen podle zákona postupovat vůbec.

58.         Pro posouzení postupu zadavatele podle zákona je tedy rozhodující zejména celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Hodlá-li zadavatel předmět veřejné zakázky rozdělit a zadávat samostatně, musí dbát na výše uvedené omezení vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 a 2 zákona, kdy pro stanovení předpokládané hodnoty plnění, jež tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti, je rozhodným součet předpokládaných hodnot všech těchto částí. Účelem této úpravy je v základu zamezit umělému a účelovému snižování předpokládané hodnoty veřejné zakázky a zabránit tak zadavatelům vyhýbat se zákonným postupům pro zadání veřejné zakázky.

59.         Ačkoli přitom směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice o zadávání veřejných zakázek“) skrze zákon motivuje zadavatele k zajištění širší hospodářské soutěže u rozsáhlých veřejných zakázek, tedy k využití možnosti rozdělování předmětu veřejné zakázky, nevztahuje se tento postup též na stanovení předpokládané hodnoty plnění. Akcent je dán na rozdělení obsahu (předmětu) plnění do vícera zadávacích řízení, případně na více částí zadávacího řízení, s tím, že předpokládaná hodnota („cena za plnění“) pro každou část takto rozdělené veřejné zakázky vychází stále z celkové předpokládané hodnoty plnění (viz § 18 odst. 1 zákona), respektive ze součtu předpokládaných hodnot všech rozdělených částí.

60.         Úřad v návaznosti na výše uvedené dodává, že přístup k posuzování existence „jedné veřejné zakázky“ (dovozování souvislostí časových, místních, věcných a funkčních) mezi rozděleným plněním a skrze ní i k zákonným povinnostem při stanovování výše předpokládané hodnoty poptávaného plnění jako celku (viz § 18 zákona), zůstal ve své podstatě z hlediska legislativy a rozhodovací praxe nezměněn. V kontextu výše uvedeného je tak Úřad v nyní šetřeném případě ve vztahu k uzavřeným smlouvám na plnění veřejné zakázky č. 1 a č. 2 povinen posoudit, zda plnění poskytovaná na jejich základě spolu z hlediska věcného, časového a místního souvisí, respektive zda plnění vyplývající ze smlouvy č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016 tvoří jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti (pouze pro úplnost Úřad v daném případě předesílá, že neshledal z podstaty poptávaného předmětu plnění smysl uvažovat též o hlediscích urbanistických či technologických).

61.         S ohledem na charakter nyní šetřeného případu se tak Úřad zabýval skutečností, zda se obviněný v roli zadavatele uchýlil k řádnému stanovení předpokládané hodnoty poptávaného plnění ve smyslu § 18 zákona, tedy zda se v případě plnění poptávaného v rámci veřejné zakázky č. 1 a č. 2 jedná o plnění, jež byla zadávána v jedné časové souvislosti a která tvoří jeden funkční celek (při přítomnosti místní, věcné a funkční souvislosti), a zda se tedy u plnění v rámci šetřeného případu jedná toliko o jedinou veřejnou zakázku či nikoli. V návaznosti na to Úřad následně přistoupil k posouzení, zda zadavatel byl povinen postupovat v rámci § 2 odst. 3 zákona a zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení dle zákona.

62.         Úřad ve vztahu k časové souvislosti uvádí, že obecně jsou pro její naplnění směrodatné především lhůty plnění dohodnuté na základě zadávacích podmínek a další časové souvislosti spojené s plněním či jednáním stran obecně, kdy klíčové jsou rovněž termíny uzavření smluv, včetně eventuálních dodatků. Úřad doplňuje, že pro shledání časové souvislosti přitom není nezbytné, aby se jednotlivé termíny (např. termíny uzavření smluv) shodovaly, neboť časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu, a to nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech též v rámci měsíců (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017).

63.         V nyní šetřené věci zadavatel stanovil pro veřejnou zakázku č. 1 i veřejnou zakázku č. 2 shodné termíny plnění, když v čl. 5 smlouvy č. 681/00066001/2016 stejně jako smlouvy č. 675/00066001/2016 určil, že poskytovatel je povinen poskytovat služby v termínu 2. 1. – 31. 12. 2017. Kromě shodného termínu plnění je nepochybná též časová blízkost uzavření smluv, kdy smlouva č. 681/00066001/2016 byla uzavřena dne 21. 12. 2016 a smlouva č. 675/00066001/2016 dne 19. 12. 2016. Závěrem nelze odhlédnout ani od doby vyhotovení výzev k podání nabídek, kdy výzva 1 pochází ze dne 2. 12. 2016 a výzva 2 ze dne 15. 11. 2016, kdy rozdíl mezi nimi činí méně než 1 měsíc. S ohledem na právě uvedené má Úřad za prokázané, že kritérium časové souvislosti je u předmětných plnění jednoznačně patrné, tedy že daná plnění spolu z hlediska časového souvisí.

64.         Úřad se dále v rámci posuzování, zda se v nyní šetřeném případě jedná o plnění, jež tvoří jeden funkční celek, zabýval místní souvislostí. Obecně Úřad uvádí, že pro posouzení její existence či neexistence lze vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, např. také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuální objektivní překážky mezi místy, na nichž má plnění probíhat, aj., neboť, jak konstatoval již předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ-03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016, místní souvislost neznamená totéž místo, nýbrž souvislost v prostoru, kdy intenzita místní souvislosti se může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, jež ji mohou ovlivnit. Lze současně souhlasit s tím, že aby mohla být místní souvislost vyloučena či výrazně oslabena, „musela by existovat nějaká prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována“.

65.         Z relevantních skutečností vztahujících se k poptávanému předmětu plnění a z dokumentací k veřejné zakázce č. 1 a č. 2 vyplývá, že dotčená plnění (spočívající v běžných a hlavních prohlídkách mostů) jsou spjata výhradně s územně vymezeným prostorem Středočeského kraje. Z čl. 3 výzvy 1 i výzvy 2 (a shodně též smlouvy č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016) vyplývá, že místem realizace poptávaných služeb spočívajících v prohlídkách mostů jsou mosty na silnicích II. a III. tříd Středočeského kraje, tedy mosty nacházející se na území pod správou zadavatele. Vymezené výčty mostů, jež v obou případech představují mosty nacházející se dle primárního členění v oblastech Mnichovo Hradiště, Kutná Hora, Kladno a Benešov, tj. v oblastech vymezených dle vnitřního organizačního členění zadavatele, byly stanoveny jako příloha dotčených smluv. Jak přitom potvrdil sám zadavatel již ve svém vyjádření ze dne 11. 2. 2021, povinnost provádět správu a údržbu mostních objektů na území Středočeského kraje je mu dána. V této souvislosti lze odkázat též na § 8 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 23. dubna 1997, kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že prohlídky mostů se dělí na běžné, hlavní, kontrolní a mimořádné, přičemž prohlídky mostních objektů zabezpečuje jejich vlastník nebo správce. Shodně též z čl. 4 české technické normy ČSN 73 6221 (ve znění z března 2011) vyplývá, že prohlídky mostů (běžné a hlavní prohlídky) je povinen zabezpečit vlastník/správce mostu.

66.         Závěrem této části Úřad dodává, že v předmětném případě nejsou dány důvody shledávat případný problém ani z hlediska vzdáleností mezi jednotlivými místy plnění (mosty), neboť služby spočívající v jejich prohlídkách samy o sobě předpokládají možnou nutnost vypořádat se s většími či menšími vzdálenostmi mezi dílčími místy plnění. Obviněného v této souvislosti nemůže případně překvapit vzhledem k jeho celkové územní působnosti ani nutnost koordinace služeb probíhajících na vícero místech ve stejný čas, byť by se mělo jednat o místa relativně více vzdálená, neboť se jedná o poměrně běžný jev spojený s výkonem dotčených činností. S ohledem na výše uvedené Úřad nenabyl pochybnosti o tom, že v šetřeném případě je prokázána též místní souvislost plnění.

67.         Ve vztahu k věcné souvislosti je zde v prvé řadě neopomenutelný samotný předmět plnění stanovený již v rámci čl. 2 výzvy 1 a výzvy 2. V rámci veřejné zakázky č. 1 byly poptávaným plněním služby spočívající v realizaci běžných prohlídek mostů, kdy jejich zpracování mělo být provedeno dle ČSN 73 6221. V případě veřejné zakázky č. 2 se jednalo o služby na provedení hlavních prohlídek mostů, jejichž zpracování mělo být uskutečněno rovněž dle jmenované technické normy.

68.         V případě běžných i hlavních prohlídek mostů zadavatel v čl. 2 výzev stanovil též povinnost zpracování protokolů do systému evidence mostů BMS, kdy protokoly z prohlídek měly být předávány postupně (čtvrtletně) v elektronické podobě a zjištění, jež vyžadují bezodkladný zásah, měla být v obou případech elektronicky (emailem) avizována ihned po prohlídce odpovědné osobě ve věcech technických. Závěrem zadavatel stanovil, že dotčené bude po provedení kompletní sestavy prohlídek vydáno 1x v tištěné parafované podobě a předáno v členění dle jednotlivých oblastí. Shodně byl výše uvedený předmět plnění stanoven též v rámci smlouvy č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016. Lze dodat, že předmět plnění veřejné zakázky č. 1 a č. 2 je zadavatelem rovněž shodně zařazen pod stejnou klasifikaci dle společného slovníku pro veřejné zakázky (CPV kód), a to jako položka „71000000-8 Architektonické, stavební, technické a inspekční služby“ a „71631450-9 Inspekce mostů“.

69.         S ohledem na skutečnost, že zadavatel při vymezení předmětu dotčených veřejných zakázek malého rozsahu výslovně stanovil, že zpracování prohlídek bude provedeno dle ČSN 73 6221, nelze pro účely posouzení věcné souvislosti poptávaných plnění opomenout skutečnosti vyplývající právě z dané technické normy (v nyní šetřeném případě z její verze z března 2011, účinné v době zadávání veřejné zakázky č. 1 a č. 2).

70.         Jak již bylo uvedeno výše, dle čl. 4 dotčené technické normy je obecně vlastník či správce mostu povinen zabezpečit prohlídky mostů, kdy v rámci prohlídek se na mostech provádí mj. prohlídky běžné a hlavní. Oba tyto druhy prohlídek je přitom nutné realizovat v pravidelných intervalech (jejichž frekvence je stanovena v ČSN 73 6221 a v obou případech je určena i klasifikačními stupni stavu mostu; v rámci běžných prohlídek nejméně 1x ročně, u prohlídek hlavních alespoň každé 2 roky), jež je možné shodně zkrátit v závislosti na aktuálním stavu mostu. Na běžné i hlavní prohlídky mostů tak lze nahlížet jako na kontinuální průběžnou činnost, jejíž zajištění je zadavatel povinen realizovat právě minimálně v pravidelných intervalech stanovených ČSN 73 6221, pročež jedním z jednotících prvků běžných a hlavních prohlídek mostů je právě uvedená pravidelnost kontroly.

71.         Co se týče vlastního výkonu prohlídek mostů (běžných a hlavních prohlídek), z popisů uvedených v čl. 6 technické normy ČSN 73 6221 vyplývá, že hlavním nástrojem je v obou případech vizuální prohlídka mostu (jeho částí), kdy sledovány jsou prvky jako stopy po zatékání, koroze, vznik a stav trhlin a jiných deformací, stav protikorozní ochrany, stav a funkce nosných spojů, odvodňovací systém, aj., kdy stav mostu je hodnocen i s ohledem na použité stavební materiály a jednotlivé konstrukční prvky. V případě běžné i hlavní prohlídky mostů tak jsou sledovány shodné základní prvky pro účely zajištění bezpečnosti a použitelnosti mostu. Výsledky předmětných prohlídek následně slouží jako podklad pro návrh opatření pro účely realizace údržby mostu, přičemž výstupem běžné a hlavní prohlídky je tzv. protokol neboli záznam o prohlídce, kde se popisují nejen stav a závady částí mostu, ale i např. opatření na zkvalitnění správy objektu, návrh na odstranění zjištěných závad, stanovení druhu údržby a oprav či návrh termínu další prohlídky.

72.         Úřad pro úplnost akcentuje, že právě uvedeným nijak nedovozuje, že plnění spočívající v běžných a hlavních prohlídkách mostů je plněním zcela identickým, neboť i z popisů těchto služeb uvedených v technické normě ČSN 73 6221 vyplývají určité rozdíly, kdy kupř. součástí prohlídek hlavních jsou též úkony týkající se hodnocení (ať už péče o most či výkonu běžných prohlídek) či úkony spojené s rozhodnutím o změně zatížitelnosti a klasifikačního stupně stavu (nosné konstrukce a spodní stavby mostu). V nyní šetřeném případě však nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě běžných i hlavních prohlídek mostů jsou jejich základní společné jednotící znaky zachovány (viz body 70. a 71. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pročež se nejedná o plnění nesouvisející a věcně odlišná. Úřad v této souvislosti dodává, že ačkoli obě plnění spočívající v prohlídkách mostů nejsou zcela totožná, není tato skutečnost rozhodující pro určení vzájemné věcné souvislosti poptávaných plnění. Shodný přístup lze shledat např. i v soudní rozhodovací praxi, kdy kupř. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018 bylo stanoveno, že „[k] závěru o existenci věcné souvislosti plnění postačí, že plnění byla charakteru obdobného“, přičemž „[z]a srovnatelná plnění lze považovat taková plnění, u kterých po vzájemném srovnání shod a rozdílů převažují vzájemné shodné znaky“.

73.         V návaznosti na právě uvedené a s ohledem na argumentaci předloženou zadavatelem Úřad považuje za nezbytné vyjádřit se též ke skutečnosti, že k výkonu běžných prohlídek je způsobilá osoba, jež disponuje tzv. osvědčením, přičemž pro výkon prohlídek hlavních je potřebným dokladem tzv. oprávnění. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 11. 2. 2021 v souvislosti s nutností disponovat potřebným osvědčením/oprávněním uvedl, že osoby provádějící prohlídky mostů musí vlastnit odlišnou kvalifikaci, kdy pro prohlídky hlavní (stejně jako mimořádné) jsou stanoveny daleko náročnější požadavky na dosažené vzdělání i praxi, přičemž závěrečné zkoušky, jež musí žadatel o oprávnění splnit, jsou mnohem podrobnější a komplexnější.

74.         Úřad nerozporuje, kdy předmětná skutečnost je uvedena též v technické normě ČSN 73 6221, že pro účely realizace běžných prohlídek slouží tzv. osvědčení a pro účely realizace hlavních prohlídek tzv. oprávnění, na základě nichž mohou dané fyzické osoby předmětné služby realizovat. Stejně tak Úřad nevyvrací, že v některých aspektech lze na oprávnění v porovnání s osvědčením nahlížet jako na přísnější variantu dokladu potřebného pro výkon činnosti prohlídek mostů (ať už z hlediska obecných požadavků na vzdělání či praxi[1]), avšak samotná existence těchto dvou samostatných dokladů nezapříčiňuje závěr o věcně odlišném plnění. Úřad uvádí, že nelze vyloučit, že v praxi se rozdíly týkající se dosaženého vzdělání mohou v určitých případech stírat, kdy v odůvodněných případech lze požadované vzdělání prominout, jak uvádí i nyní účinný metodický pokyn MD, v němž je mimo jiné též stanoveno, že držitel oprávnění má právo požádat o vydání osvědčení.

75.         S ohledem na výše uvedené má Úřad rovněž za prokázané, že v nyní šetřeném případě je dána též věcná souvislost plnění, přičemž v rámci veřejné zakázky č. 1 i veřejné zakázky č. 2 byl pro účely realizace poptávaných služeb vybrán shodný vybraný dodavatel.

76.         Co se týče funkční souvislosti, jejíž ne/existence se dovozuje na základě účelu/jednotného cíle, pro který jsou veřejné zakázky zadávány (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 ze dne 17. 9. 2015), je v nyní šetřeném případě dána již samotným charakterem poptávaného plnění. Sám zadavatel ve svém vyjádření ze dne 11. 2. 2021 uvedl, že se jedná o prohlídky pravidelné, na základě nichž jsou mosty navrhovány na údržbu, opravu, je stanoven jejich stavebnětechnický stav a použitelnost. V návaznosti na to lze odkázat na znění technické normy ČSN 73 6221, z níž vyplývá, že prostřednictvím běžných prohlídek je sledována bezpečnost a použitelnost mostu, a rovněž v rámci hlavních prohlídek se mosty prověřují z hlediska jejich spolehlivosti, tj. únosnosti, životnosti, použitelnosti a zachování bezpečného provozu. Z uvedeného je zřejmé, že základní cíl a účel jmenovaných mostních prohlídek spočívá shodně právě v zajištění bezpečnosti a použitelnosti mostů, čímž má být ve výsledku zachována i bezpečnost provozu na dotčených komunikacích.

77.         Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že plnění vyplývající ze smlouvy č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016 tvoří jeden funkční celek, respektive jednu veřejnou zakázku, k čemuž je vhodné opětovně dodat (blíže viz bod 70. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že předmětná plnění nepředstavují plnění „nepředvídatelné“ či „nárazové“, neboť zadavatel je činnost spočívající v realizaci běžných a hlavních prohlídek mostů povinen zajišťovat kontinuálně.

78.         Vyvstává tak otázka, zda byl obviněný v případě předmětné veřejné zakázky povinen v její souvislosti postupovat v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení dle zákona. Při posouzení této skutečnosti je přitom nezbytné vycházet z předpokládané hodnoty, kdy rozhodným pro stanovení předpokládané hodnoty plnění, jež tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti (jako je tomu i v nyní šetřeném případě v rámci plnění vyplývajících ze smlouvy č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016, jak bylo dovozeno výše), je součet předpokládaných hodnot všech těchto částí, jak vyplývá z ustanovení § 18 odst. 2 a 1 zákona. S ohledem na právě uvedené Úřad dodává, že zákon zadavateli nezakazuje dělit na části předmět veřejné zakázky, avšak pro plnění představující jeden funkční celek zadávané v časové souvislosti musí být rozhodná předpokládaná hodnota dána součtem předpokládaných hodnot všech těchto částí.

79.         Zákon tedy zadavateli nepřikazuje, že je povinen samotné zadání plnění jako celku vést v jediném zadávacím řízení, naopak. Zákon nabízí zadavateli (za účelem zajištění širší hospodářské soutěže) možnost rozdělování předmětu veřejné zakázky do více zadávacích řízení, případně na více částí v rámci jednoho zadávacího řízení. Režim zadávání takto „rozděleného“ plnění, které tvoří jeden funkční celek, však musí i nadále vycházet z výše předpokládané hodnoty stanovené součtem předpokládaných hodnot všech těchto částí, jak stanovuje § 18 odst. 1 a odst. 2 zákona, proto, aby ze strany zadavatele nedocházelo k nezákonnému obcházení zadání plnění v rámci pravidel stanovených zákonem, tedy zadání v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení (a to ať již úmyslně či z nedbalosti).

80.         Z dokumentací pořízených v souvislosti s veřejnou zakázkou č. 1 a veřejnou zakázkou č. 2 vyplývá, že jejich celková předpokládaná hodnota činí 3 016 900 Kč bez DPH.

81.         Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že šetřené veřejné zakázky představují podlimitní veřejnou zakázku na služby ve smyslu § 26 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit 2 mil. Kč stanovený v § 27 písm. a) zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby a současně nedosahuje finančního limitu pro nadlimitní veřejné zakázky dle § 25 zákona, jenž činí dle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády o finančních limitech (pro veřejné zakázky na služby v případě zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona) 5 706 000 Kč.

82.         Uvádí-li zadavatel ve svém vyjádření ze dne 11. 2. 2021, že o faktickém rozdělení poptávaného plnění na samostatné veřejné zakázky malého rozsahu rozhodl s ohledem na rozsah a množství požadovaných prohlídek, za účelem, aby mohly být prohlídky provedeny v termínech a v rozsahu dle ČSN 73 6221, a to z obavy z omezených kapacit možných dodavatelů poptávaného plnění, nelze ani tyto skutečnosti považovat za důvody, na základě nichž je zadavatel oprávněn snížit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a poptat plnění mimo režim zákona. V případě, že zadavatel míní usnadnit přístup v rámci hospodářské soutěže i menším dodavatelům či vysoutěžit dodavatelů více (a zajistit si tak lepší předpoklady pro řádnou a včasnou realizaci celého rozsahu poptávaných služeb), zákon umožňuje zadavateli pro takový případ využít řádných nástrojů. Zadavatel nebyl kupř. omezen v možnosti zadávat veřejnou zakázku jako jednu veřejnou zakázku rozdělenou na části (např. právě ve smyslu prohlídek běžných a hlavních), kdy v rámci jednotlivých částí mohl umožnit dodavatelům s osvědčením přihlásit se k realizaci plnění běžných prohlídek a dodavatelům s oprávněním k plnění prohlídek hlavních, a případně tak mohl uzavřít jednotlivé smlouvy s rozdílnými vybranými dodavateli, čímž by došlo k diferenciaci plnění uváděné zadavatelem. Obdobně mohl zadavatel realizovat předmětnou veřejnou zakázku též na základě rámcové dohody (jež může být uzavřena s jedním či více dodavateli, a na jejím základě zadávat jednotlivé veřejné zakázky) či postupovat v rámci samostatných zadávacích řízení, avšak opět při řádném stanovení výše předpokládané hodnoty plnění (viz § 18 odst. 1 a § 131 odst. 2 zákona).

83.         Ačkoli tedy zadavatel byl s ohledem na povinnost zajištění řádné hospodářské soutěže a dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek upravených v § 6 zákona oprávněn přistoupit k některému z právě jmenovaných způsobů zadání, ani v takovém případě by nebylo možné obcházet zákonná pravidla týkající se určení výše předpokládané hodnoty plnění.

84.         Úřadu na základě výše uvedeného nezbývá než konstatovat, že obviněný nepostupoval v souladu se zákonem, když podlimitní veřejnou zakázku, jejíž předmět je vymezen plněním vyplývajícím ze smlouvy č. 681/00066001/2016 a č. 675/00066001/2016, nezadával s ohledem na její celkovou předpokládanou hodnotu v odpovídajícím druhu zadávacího řízení (v podlimitním režimu podle části třetí zákona), nýbrž ji zadával jednotlivě postupem mimo zadávací řízení jako veřejné zakázky malého rozsahu. V této souvislosti Úřad opětovně dodává, že uvedené nevylučuje možnost obviněného zadat předmětnou veřejnou zakázku jako jednu veřejnou zakázku rozdělenou na části či plnění tvořící předmět veřejné zakázky poptat v rámci samostatných zadávacích řízení (viz § 18 odst. 1 zákona), tj. například zvlášť z hlediska běžných a hlavních prohlídek mostů tak, jak byly uzavírány smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 a veřejnou zakázku č. 2, avšak vždy postupy platnými dle zákona (dle režimu stanoveného s ohledem na celkovou předpokládanou hodnotu plnění).

85.         Úřad pro úplnost doplňuje, že rovněž ověřil, zda zadavatel – byť jsou dané veřejné zakázky označeny jako veřejné zakázky malého rozsahu – fakticky nepostupoval při „zadávání“ jednotlivých veřejných zakázek postupy platnými pro zadávací řízení, přičemž shledal, že nikoli. Zadavatel již v rámci čl. 14 výzvy 1 i výzvy 2 uvedl, že veřejná zakázka jakožto veřejná zakázka malého rozsahu není zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení ani v jiném druhu zadávacího řízení ve smyslu zákona, o čemž svědčí i stanovené lhůty pro podání nabídek[2], kdy předmětné lhůty byly u veřejné zakázky č. 1 i veřejné zakázky č. 2 stanoveny kratší než zákonem předvídané lhůty dle § 54 zákona, a kupř. též skutečnost, že zadavatel nepostupoval v rámci šetřených plnění ve smyslu § 212 zákona, kdy z dokumentací, jež Úřad obdržel od zadavatele ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 a veřejné zakázce č. 2 ani nevyplývá, že by přistoupil k vyhotovení a uveřejnění písemné zprávy zadavatele dle § 217 zákona.

86.         Úřad pro úplnost dodává, že v případě šetřené veřejné zakázky neshledal ani naplnění podmínek pro aplikaci jiných zákonem upravených výjimek pro zadání podlimitních veřejných zakázek mimo zadávací řízení (zejm. dle § 29 a 30 zákona), přičemž zadavatel ani uplatněním některé z těchto výjimek ve svém vyjádření neargumentoval a jejich aplikace nevyplývá ani z dokumentací vztahujících se k veřejné zakázce č. 1 a č. 2.

87.         Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval při zadávání předmětné veřejné zakázky dle zákona, mohl obdržet (další) nabídky od jiných dodavatelů, kteří by byli schopni obviněnému nabídnout výhodnější plnění, na základě čehož by obviněný mohl uzavřít smlouvu s jiným, popř. jinými subjekty. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je přitom spojena mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. Tato uveřejnění umožňují dodavatelům na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolený postup mimo režim zákona. Úřad dodává, že i za situace, kdy obviněný ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 a veřejné zakázce č. 2 přistoupil k obeslání určitých potenciálních dodavatelů poptávaného plnění, nelze postup dle interních pravidel obviněného hodnotit jako postup naplňující znaky účinné soutěže v mezích zákona, tedy formalizovaný proces naplňující požadavky dle § 6 zákona. Za situace, kdy obviněný poptávané plnění vymezené veřejnými zakázkami č. 1 a č. 2, jež naplňuje znaky podlimitní veřejné zakázky, nezadal v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, se tak obviněný vyhnul obsáhlejším povinnostem pro zadání veřejné zakázky dle zákona, čímž narušil hospodářskou soutěž (ať již potenciálně či reálně).

88.         Úřad pro úplnost dodává, že zákon v případě přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona nevyžaduje výlučně prokázání vlivu na výběr dodavatele, nýbrž postačí takové jednání (postup) zadavatele, jež na výběr dodavatele vliv mít mohlo. Pouhá potencialita vlivu na výběr dodavatele tak je s ohledem na znění zákona z hlediska spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona zcela postačující, pročež Úřadu nezbývá než uzavřít, že obviněný uzavřel na poptávané plnění dne 21. 12. 2016 smlouvu č. 681/00066001/2016 a dne 19. 12. 2016 smlouvu č. 675/00066001/2016, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

89.         Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy č. 681/00066001/2016 a ze smlouvy č. 675/00066001/2016, zadal mimo zadávací řízení, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v podlimitním režimu podle části třetí zákona, přičemž uvedený postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, a obviněný zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřelvýše specifikovanésmlouvy. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

90.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kdy nápravy ve věci již nelze dosáhnout, neboť ve vztahu k poptávanému plnění byly již uzavřeny předmětné smlouvy.

91.         Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

92.         Podle ustanovení čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“), se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. S ohledem na právě uvedenou ústavní zásadu tak Úřad přistoupil též k ověření, zda právní úprava zániku odpovědnosti za přestupek z hlediska uplynutí promlčecí doby obsažená v pozdějších právních předpisech neobsahuje pro obviněného úpravu příznivější, než je stanovena v zákoně ve znění účinném v době, kdy byl nyní šetřený přestupek spáchán.

93.         Podle § 270 odst. 3 zákona (ve znění účinném v době spáchání přestupku) odpovědnost zadavatele za přestupek (správní delikt dle dřívější terminologie) zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

94.         Podle § 270 odst. 5 zákona (ve znění účinném od 1. 7. 2017) činí promlčecí doba 5 let. Promlčecí doba se dle § 270 odst. 6 zákona přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, přičemž dle § 270 odst. 7 zákona přerušením promlčecí doby počíná běžet promlčecí doba nová. Dle § 270 odst. 8 zákona byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zanikne nejpozději uplynutím 10 let od jeho spáchání.

95.         Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

96.         S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pozdější právní úprava není v nyní šetřeném případě ve vztahu k uplynutí promlčecí doby pro obviněného příznivější, pročež Úřad posoudil v tomto smyslu zánik odpovědnosti za přestupek podle znění zákona účinného v době jeho spáchání.

97.         Úřad se o možném spáchání výše uvedeného přestupku obviněného dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 2. 1. 2020. Správní řízení ve věci spáchání přestupku bylo zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení řízení o přestupku obviněnému, tj. dnem 2. 4. 2021. Smlouva č. 681/00066001/2016 byla uzavřena dne 21. 12. 2016, kdy zároveň došlo ke spáchání přestupku vymezeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí (tj. uzavřením pozdější smlouvy na plnění, jež tvoří jeden funkční celek a je předmětem veřejné zakázky). Úřad v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že v nyní šetřeném případě promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula, a proto ani odpovědnost obviněného za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby nezanikla.

98.         Úřad se dále zabýval konkrétními hledisky pro určení výměry pokuty.

99.         Za přestupek (správní delikt dle dřívější terminologie) dle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, se podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

100.     Při spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo k nezákonnému dělení veřejné zakázky na dvě samostatná poptávaná plnění, přičemž jejich společná hodnota (cena) tvoří částku 3 355 330 Kč vč. DPH. Horní hranice možné pokuty tak v nyní šetřeném případě činí 335 533 Kč.

101.     Podle § 270 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli přihlédne k závažnosti přestupku (správního deliktu), zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Určení druhu a výměry správního trestu (pokuty) přitom obdobně upravují též relevantní ustanovení § 37 zákona o přestupcích, kdy dle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích, se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Podle § 38 písm. a), b) a d) zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

102.     Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

103.     Hlavním kritériem, které je v šetřeném případě rozhodné pro určení výměry pokuty, je tedy závažnost přestupku, kdy jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu (posouzení závažnosti přestupku je spojeno se způsobem jeho spáchání, jeho následkem a okolnostmi, za nichž byl spáchán).

104.     Jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu, neboť plnění spočívající v realizaci prohlídek mostů v průběhu roku 2017 obviněný rozdělil na dvě samostatné veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty předmětné veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v 27 písm. a) zákona, a předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako 2 veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v režimu zákona. Zde uvedeným postupem, za situace, kdy obviněnému byla dána ze zákona povinnost poptat dotčené služby za účelem výběru dodavatele (či dodavatelů) v řádném zadávacím řízení, kterou však obviněný nesplnil, obviněný obešel zákonem předvídané zajištění náležité hospodářské soutěže pro potenciální dodavatele poptávaného plnění v mezích pravidel stanovených zákonem.

105.     Postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné hospodářské soutěži, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek a výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Skutečnost, že obviněný svým postupem zcela vyloučil pro účely získání poptávaného předmětu plnění řádnou soutěž vedenou v intencích zákona, řadí dle výkladové praxe Úřadu předmětný přestupek obviněného mezi přestupky s vysokou mírou závažnosti, neboť narušuje samotnou podstatu účelu zákona (pohybuje-li se zadavatel za účelem získání poptávaného předmětu plnění zcela mimo režim zákona, ač byl k postupu dle zákona povinen, dochází k zásadnímu narušení řádného soutěžního prostředí), pročež se tento závěr promítne jako jeden z faktorů do výše vyměřené pokuty.

106.     Posouzení závažnosti přestupku je též spojeno s následkem přestupku a okolnostmi, za nichž byl spáchán, k čemuž Úřad uvádí následující.

107.     Následkem postupu obviněného bylo minimálně potenciální vyloučení řádné hospodářské soutěže mezi možnými zájemci o veřejnou zakázku dle zákona, kteří by byli schopni poptávaný předmět plnění realizovat. V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Nelze vyloučit, že postupem obviněného mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky a že případné plnění na základě nabídky jiného dodavatele mohlo být pro obviněného z hlediska množství vynaložených finančních prostředků výhodnější, tudíž nelze s ohledem na výše popsané omezení soutěže vyloučit jako následek nehospodárné využití veřejných prostředků a rovněž dopad do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Jelikož obviněný zjevně nečinil za účelem získání poptávaného předmětu plnění kroky v souladu se zákonem, byla v této souvislosti narušena konkrétní zákonná pravidla, mj. závazné postupy týkající se uveřejňování informací. Ve výsledku pak byla v daném případě limitována zejména možnost uplatnit zákonem stanovené nástroje obrany proti možnému nezákonnému postupu zadavatele.

108.     V návaznosti na výše uvedené Úřad dodává, že jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že z obdržených dokumentací vztahujících se k veřejné zakázce č. 1 a veřejné zakázce č. 2 vyplývá, že ačkoli zadavatel nerealizoval řádnou soutěž v mezích zákona, obviněný zcela nerezignoval na zajištění alespoň určité formy soutěže pro výběr dodavatele poptávaného plnění. Ze strany obviněného byl realizován alespoň určitý druh dílčích poptávkových řízení, byť mimo zákon, jež nesly znaky nasvědčující snaze učinit výběr dodavatele v rozsahu předem definovaných soutěžních podmínek. Zadavatel v tomto kontextu oslovil jistý okruh možných dodavatelů poptávaného plnění, stanovil podmínky poptávkových řízení, na základě nichž učinil i samotný výběr dodavatele, a subjekty, jež podaly nabídku, následně vyrozuměl o výsledku daného řízení.

109.     Z obdržených dokladů tak vyplývá, že obviněný zcela nerezignoval na výběr dodavatele v mezích soutěžního prostředí, tedy měl snahu o zajištění alespoň určité podoby hospodářské soutěže, k čemuž Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl jako k polehčující okolnosti.

110.     Úřad pouze pro úplnost dodává, že ačkoli byla ze strany obviněného doložena snaha o výběr dodavatele při respektování prvků hospodářské soutěže, nemůže zde zvolený postup plně nahradit řádné poptání v zadávacím řízení dle požadavků a kontrolních mechanismů stanovených zákonem, obzvláště, je-li obviněnému coby zadavateli takový postup dán přímo ze zákona. Úřad další přitěžující či polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše ukládané pokuty, v šetřeném případě neshledal.

111.     Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a potrestáním obviněného za spáchání tohoto přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že „hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“.

112.     Jak již bylo uvedeno výše, ke spáchání přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 21. 12. 2016, pročež Úřad zohlednil při stanovení výše pokuty (ve smyslu jejího snížení), že od spáchání předmětného přestupku uplynuly již více než 4 roky.

113.     Úřad dále ověřil, zda v právě projednávaném případě nenastal souběh s dalšími přestupky obviněného. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009 - 62 ze dne 18. 6. 2009) Úřad provedl šetření, zda je namístě zohlednit i jiné sbíhající se přestupky (správní delikty), za které již byla obviněnému uložena pokuta podle zákona. Úřad konstatuje, že právě projednávaný přestupek obviněného uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s:

  • přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-05671/2021/500/AIv ze dne 15. 2. 2021, který byl spáchán dne 10. 12. 2015 a za nějž byla obviněnému Úřadem uložena pokuta ve výši 80 000 Kč;
  • přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-11092/2021/500/AIv ze dne 30. 3. 2021, který byl spáchán dne 15. 2. 2016 a za nějž byla obviněnému Úřadem uložena pokuta ve výši 40 000 Kč;
  • přestupkem, o kterém bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-32417/2020/500/JBě ze dne 15. 10. 2020, jenž byl spáchán dne 25. 8. 2016 a za který byla obviněnému uložena Úřadem pokuta ve výši 25 000 Kč;
  • přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-35016/2020/500/ISo ze dne 3. 11. 2020, který byl spáchán dne 7. 9. 2016 a za nějž byla obviněnému uložena pokuta ve výši 90 000 Kč;
  • přestupkem, o kterém bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0325/2019/VZ-29121/2019/542/MCi ze dne 23. 10. 2019, jenž byl spáchán dne 1. 2. 2017 a za který byla obviněnému Úřadem uložena pokuta ve výši 300 000 Kč;
  • přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-32419/2020/500/JBě ze dne 15. 10. 2020, který byl spáchán dne 16. 2. 2017 a za nějž byla obviněnému uložena pokuta ve výši 20 000 Kč.

114.     S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny.

115.     Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za uvedený přestupek a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výroky o trestu“ (tj. výroky ukládající konkrétní pokuty za spáchání přestupků uvedených v bodě 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty za přestupky, jež jsou s projednávaným přestupkem v souběhu, tj. pokuty uložené rozhodnutími uvedenými v bodě 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí (za spáchání tam uvedených přestupků).

116.     Úřad následně při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozpočtu zřizovatele obviněného schváleného na rok 2021 vyplývá, že příspěvek zřizovatele (Středočeského kraje) obviněnému na rok 2021 činí celkem 1 457 702 000 Kč, pročež vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do ekonomické podstaty obviněného (a v tomto smyslu za nespravedlivou).

117.     Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty přesto preferoval právě preventivní charakter uložení sankce.

118.     Po zohlednění všech výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že obviněnému uložil pokutu ve výši 35 000,- Kč, která je na spodní hranici zákonné sazby, přesto dle Úřadu naplňuje vzhledem k okolnostem případu obě shora zmíněné funkce právní odpovědnosti.

119.     Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad rozhodl o uložení správního trestu za porušení právní povinnosti tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

120.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

121.     Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

122.     Správní orgán podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

123.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

124.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v ustanovení § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

125.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

126.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000118.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]o čemž svědčí i nyní účinný metodický pokyn Ministerstva dopravy - Odboru pozemních komunikací - Oprávnění k výkonu prohlídek mostních objektů pozemních komunikací (dále jen „metodický pokyn MD“).

[2] v rámci veřejné zakázky č. 1 byla stanovena lhůta do 12. 12. 2016 do 9:00 hodin a v rámci veřejné zakázky č. 2 lhůta do 28. 11. 2016 do 9:00 hodin.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz