číslo jednací: 17119/2021/163/PBl
spisová značka: R0063/2021/VZ

Instance II.
Věc Zprostředkování prodeje nemovitostí pro městskou část Praha 12
Účastníci
  1. městská část Praha 12
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí v části potvrzeno, v části změněno
Rok 2021
Datum nabytí právní moci 27. 5. 2021
Související rozhodnutí 08627/2021/500/AIv
17119/2021/163/PBl
Dokumenty file icon 2021_R0063.pdf 552 KB

Spisová značka:  ÚOHS-R0063/2021/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-17119/2021/163/PBl                                                                                     

 

 

 

 

Brno 26.05.2021

 

                               

 

V řízení o rozkladu ze dne 24. 3. 2021 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

  • městská část Praha 12, IČO 00231151, se sídlem Písková 830/25, 143 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 11. 1. 2021 Mgr. Ing. Robertem Hebkým, advokátem, ev. č. ČAK 17208, se sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0003/2021/VZ, č. j. ÚOHS-08627/2021/500/AIv ze dne 9. 3. 2021, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 4. 1. 2021 na návrh z téhož dne, který podal navrhovatel –

  • GAVLAS, spol. s r.o., IČO 60472049, se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 21. 8. 2018 JUDr. Viktorem Pakem, ev. č. ČAK 00465, advokátem společnosti Pak & Švehelka, advokátní kancelář s.r.o., IČO 07003927, se sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zprostředkování prodeje nemovitostí pro městskou část Praha 12 ve zjednodušeném podlimitním řízení, které bylo zahájeno dne 11. 9. 2020 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod systémovým číslem P20V00000030,

jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:

I.

Výrok I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0003/2021/VZ, č. j. ÚOHS-08627/2021/500/AIv ze dne 9. 3. 2021 podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona

 

m ě n í m

 

tak, že nově zní takto:

 

Zadavatelměstská část Praha 12, IČO 00231151, se sídlem Písková 830/25, 143 00 Praha 4 nedodržel při zadávání veřejné zakázky „Zprostředkování prodeje nemovitostí pro městskou část Praha 12“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 11. 9. 2020 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod systémovým číslem P20V00000030postup stanovený v § 127 odst. 2 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů a zároveň zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 cit. zákona,když zrušil předmětné zadávací řízení usnesením Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020, aniž by důvody uvedené v tomto usnesení a jeho nedatované příloze nazvané „Oznámení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení“, jež spočívaly

  • v pochybnosti zadavatele o správném stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, když z nabídky navrhovatele GAVLAS, spol. s r.o., IČO 60472049, se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, již posoudil jako nejvýhodnější, dovodil, že by celkovou výší vyplacené provize za plnění veřejné zakázky při hranici prodejní ceny nemovitostí, jejichž prodej má být zprostředkován v rámci plnění veřejné zakázky, od 1,467násobku celkové ceny dle znaleckých posudků překročil finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů a vystavil se tak reálné hrozbě sankce, a
  • ve vztahu k nabídce cit. navrhovatele v tvrzení, že při hranici celkové prodejní ceny nemovitostí, jejichž prodej má být zprostředkován v rámci plnění veřejné zakázky, od 1,425násobku celkové ceny dle znaleckých posudků by u jeho nabídky činila celková provize ve vztahu k celkové prodejní ceně předmětných nemovitostí 6 % a více, což lze v daném sektoru považovat již za neekonomické,

bylo možné považovat za důvody hodné zvláštního zřetele, které se vyskytly v průběhu zadávacího řízení, pro které nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.“

 

II.

Výrok II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0003/2021/VZ, č. j. ÚOHS-08627/2021/500/AIv ze dne 9. 3. 2021 podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona

 

m ě n í m

 

tak, že nově zní takto:

 

 „Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele městské části Praha 12, IČO 00231151, se sídlem Písková 830/25, 143 00 Praha 4, uvedeného ve výroku I tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů ruší rozhodnutí cit. zadavatele, učiněné prostřednictvím bodu 1 usnesení Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020, o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Zprostředkování prodeje nemovitostí pro městskou část Praha 12“ zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení, které bylo zahájeno dne 11. 9. 2020 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod systémovým číslem P20V00000030, a všechny úkony zadavatele související se zrušením uvedeného zadávacího řízení.“

 

III.

Výroky III a IV rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0003/2021/VZ, č. j. ÚOHS-08627/2021/500/AIv ze dne 9. 3. 2021 podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad v tomto rozsahu

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení realizované zadavatelem

1.             Městská část Praha 12, IČO 00231151, se sídlem Písková 830/25, 143 00 Praha 4, (dále jen „zadavatel“) zahájila podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“)[1] zadávací řízení na veřejnou zakázku „Zprostředkování prodeje nemovitostí pro městskou část Praha 12“ (dále jen „veřejná zakázka“) zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení, které bylo zahájeno dne 11. 9. 2020 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod systémovým číslem P20V00000030, (dále jen „zadávací řízení“).

2.             Předmětem plnění veřejné zakázky je poskytování služeb realitního zprostředkovatele za účelem zajištění pro zadavatele nejvýhodnějšího prodeje těchto taxativně vyjmenovaných nemovitostí, specifikovaných v bodu 2.1 „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 11. 9. 2020 (dále jen „výzva k podání nabídek“):

  • „p.p.č. 3261, jehož součástí je stavba č.p. 121 s příslušenstvím a p.p.č. 3262, jehož součástí je stavba č.p. 178, vše v k.ú. Modřany“ s cenou dle znaleckého posudku 7 474 000 Kč;
  • „p.p.č. 3313, jehož součástí je stavba č.p. 108 a příslušenstvím, v k.ú. Modřany (bytový dům)“ s cenou dle znaleckého posudku 18 450 000 Kč;
  • „p.p.č. 4117/37, jehož součástí je stavba č.p. 3014 a pozemky p.č. 4117/38 a 4137/55, vše v k.ú. Modřany“ s cenou dle znaleckého posudku 10 760 000 Kč;
  • „p.p.č. 4117/36, jehož součástí je stavba č.p. 3013 a pozemky p.č. 4137/57 a 4137/58, vše v k.ú. Modřany“ s cenou dle znaleckého posudku 12 700 000 Kč a
  • „p.p.č. 30, jehož součástí je stavba č.p. 2078 s příslušenstvím, v k.ú. Komořany“ s cenou dle znaleckého posudku 2 310 000 Kč.

3.             Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 2 000 000 Kč bez DPH.

4.             Zadavatel usnesením Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020 zrušil podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ zadávací řízení na veřejnou zakázku (dále jen „rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení“), o čemž informoval navrhovatele podáním ze dne 25. 11. 2020 (dále jen „oznámení o zrušení zadávacího řízení“).

II.             Správní řízení vedené Úřadem

5.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek a zvláštními postupy podle § 248 ZZVZ, obdržel dne 4. 1. 2021 návrh z téhož dne společnosti GAVLAS, spol. s r.o., IČO 60472049, se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, (dále jen „navrhovatel“) podle § 250 odst. 1 ZZVZ proti rozhodnutí zadavatele ze dne 23. 12. 2020 o námitkách navrhovatele ze dne 8. 12. 2020 a proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (dále jen „návrh“).

6.             Dnem, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 ZZVZ ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0003/2021/VZ, jehož účastníky jsou podle § 256 ZZVZ zadavatel a navrhovatel (dále jen „správní řízení“).

III.           Napadené rozhodnutí Úřadu ze dne 9. 3. 2021

7.             Dne 9. 3. 2021 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0003/2021/VZ, č. j. ÚOHS-08627/2021/500/AIv (dále jen „napadené rozhodnutí“).

8.             Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky postup stanovený v § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ a zároveň zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 ZZVZ, když zrušil zadávací řízení, aniž by v oznámení o zrušení zadávacího řízení uvedl důvody, které by bylo možné označit za důvody hodné zvláštního zřetele, neboť důvody uvedené v tomto oznámení spočívající v pochybnosti zadavatele o správném stanovení předpokládané hodnoty, když z nabídky navrhovatele, jíž posoudil jako nejvýhodnější, dovodil, že by celkovou výší vyplacené provize za plnění překročil finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“) a vystavil se tak reálné hrozbě sankce, a ve vztahu k nabídce navrhovatele„by pak při hranici prodejní ceny od 1,425násobku ceny dle znaleckého posudku činila u předmětné nabídky celková provize ve vztahu k prodejní ceně 6 % a více, což lze v daném sektoru považovat již za neekonomické“, není možné považovat za důvody hodné zvláštního zřetele, které se vyskytly v průběhu zadávacího řízení, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

9.             Výrokem II napadeného rozhodnutí, jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí, Úřad zrušil podle § 263 odst. 2 ZZVZ všechny úkony zadavatele související se zrušením zadávacího řízení, včetně oznámení o zrušení zadávacího řízení.

10.         Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad zakázal zadavateli podle § 263 odst. 8 ZZVZ uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení.

11.         Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli podle § 266 odst. 1 ZZVZ, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

12.         V odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřad mimo jiné dospěl k závěru, že zadavatel postupoval při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky v souladu s § 16 odst. 6 ZZVZ, neboť pro stanovení prodejní ceny nemovitostí využil služeb odborného odhadce, který provedl ocenění předmětných nemovitostí cenou obvyklou, z níž pak následně, vzhledem k předmětu plnění (prodeji pěti nemovitostí v hodnotě několika desítek mil. Kč) a výši obvyklé zprostředkovatelské odměny na trhu, stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, a to na základě reálně očekávané provize. Dle Úřadu zadavatel pro správné stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky učinil vše, co po něm bylo lze spravedlivě požadovat, a proto při jejím stanovení postupoval v souladu se ZZVZ. Vzhledem k tomu nelze dle Úřadu pokládat za relevantní argument zadavatele odůvodňující zrušení zadávacího řízení, že nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky.

13.         Úřad dále konstatoval, že zadavatel, přestože nechal vypracovat znalecké posudky, jejichž předmětem byl odhad obvyklé ceny nemovitostí, pouze na základě nabídky navrhovatele nabyl přesvědčení, že předmětné nemovitosti lze prodat za cenu o téměř 50 % vyšší, než činí cena obvyklá stanovená znalcem. Zadavatel tuto svou úvahu, kdy očekává prodej všech nemovitostí za podstatně vyšší cenu, žádným způsobem neodůvodnil a postavil ji pouze na hypotetickém základu, neboť z nabídky navrhovatele nic takového neplyne. Dle Úřadu navrhovatelem požadovaná 2. provize ve výši 49 % z prodejní ceny nemovitostí automaticky neznamená, že navrhovatel předmětné nemovitosti prodá za cenu, která převýší téměř o 50 % jejich obvyklou cenu.

14.         Úřad rovněž uvedl, že zadavatel v oznámení o zrušení zadávacího řízení ve vztahu k nabídce navrhovatele bez bližšího zdůvodnění pouze konstatoval, že od určité výše prodejní ceny nemovitostí lze výši provize považovat v daném sektoru za neekonomickou. Dle Úřadu však prosté konstatování ohledně údajné nevýhodnosti nabídky, byť za určitého předpokladu, není dostačujícím důvodem pro zrušení zadávacího řízení, a to navíc v situaci, kdy zadavatel nabídku navrhovatele vyhodnotil dle předem stanoveného způsobu hodnocení v rámci zadávacího řízení jako ekonomicky nejvýhodnější.

IV.          Rozklad zadavatele ze dne 24. 3. 2021

15.         Dne 24. 3. 2021 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí (dále jen „rozklad“). Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 9. 3. 2021. Konec 15denní odvolací lhůty dle § 83 správního řádu připadl na středu 24. 3. 2021. Zadavatel tedy podal rozklad v zákonné lhůtě.

16.         Zadavatel v rozkladu nesouhlasí s argumentem Úřadu, že rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení neobsahuje dostatečně konkrétně vymezený a podložený důvod, pro který by mohlo být zadávací řízení zrušeno. Úřad dle zadavatele v podstatě „podsouvá“, že zadavatel žádný důvod neuvedl, což je v rozporu s výrokem I napadeného rozhodnutí. Zadavatel se dle svého přesvědčení s důvody, pro které zadávací řízení zrušil, vypořádal. Zadavatel má za to, že se v průběhu řízení vyskytly takové důvody, a to jak zvláštního zřetele hodné (nesprávné stanovení předpokládané hodnoty, resp. riziko překročení limitů pro nadlimitní režim), tak i ekonomické (vyšší než obvyklá výše vyplacené provize). Byť se jedná pouze o určitou možnou situaci, která však ale může nastat, pak v takovém případě nejde dle názoru zadavatele o libovůli. Zadavatelův postup lze označit spíše za výrazně opatrný, coby subjektu hospodařícího s veřejnými prostředky, avšak nikoli za spekulativní.

17.         Zadavatel nesouhlasí s výkladem Úřadu, že pokud jde o důvody ekonomické, jako důvody pro zrušení zadávacího řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, musí se jednat o objektivně existující důvody o určité intenzitě (důvod zvláštního zřetele hodný). Zadavatel má za to, že takový výklad (uváděná objektivita) nenalézá oporu v ZZVZ, když ekonomické důvody stojí v textu ustanovení jako další důvod vedle důvodů hodných zvláštního zřetele a zadavatel je může i způsobit.

18.         Pokud Úřad odkazuje na rozsudky správních soudů, pak má zadavatel za to, že v tomto směru nezohledňuje novou úpravu v § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ. Zadavatel připomíná, že se tyto rozsudky týkají případů, na něž dopadal předchozí zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), který neznal jako důvod zrušení zadávacího řízení ekonomické důvody. Dle zadavatele ZZVZ právě tímto způsobem reaguje na případy, kdy zadavatel zruší zadávací řízení právě proto, že zjistí, že by následné vynakládání veřejných prostředků bylo neekonomické, a to bez ohledu na to, zda to zadavatel způsobil či nikoliv. Zákonodárce tak tímto podle názoru zadavatele sledoval právě i situace, kdy by v konečném důsledku došlo k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků právě v důsledku chyb zadávací dokumentace.

19.         Co se týká prvního důvodu zrušení zadávacího řízení spočívajícího v nesprávně stanovené předpokládané hodnotě veřejné zakázky, zadavatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že předpokládanou hodnotu určil správně. Až s nabídkou navrhovatele se dle zadavatele ukázalo, že tomu tak nebylo. Zadavatel uvádí, že pokud by měl informaci o možné výši prodejní ceny a výši provize makléře před zahájením zadávacího řízení, tak by zakázku zadával v otevřeném nadlimitním řízení, když by z důvodu jistoty stanovil předpokládanou hodnotu vyšší, než stanovil znalec. Dle zadavatele je zřejmé, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky určil nedostatečně a měl zcela zjevně udělat průzkum pečlivěji, např. i mezi makléři, aby skutečně učinil vše proto, aby předpokládaná hodnota veřejné zakázky maximálně odrážela skutečný trh, a hlavně zvolil správný druh zadávacího řízení. Pokud by pak měl zadavatel překročit zákonné limity určující režim zadávacího řízení, pak takový důvod musí být důvodem zvláštního zřetele a není nezákonné na něj přijít až v průběhu zadávacího řízení, resp. po podání nabídek. Úřad se dle zadavatele nevypořádal se situací, že pokud by skutečně došlo k prodeji všech nemovitostí nad uvedený limit kupní ceny, tak by celková cena zakázky převýšila limit pro nadlimitní režim a zadavatel by se dopustil porušení ZZVZ.

20.         K argumentu Úřadu v bodě 73 napadeného rozhodnutí, že zadavatel měl omezit výši v budoucnu vyplacené provize, a pokud tak neučinil, jedná se o jeho pochybení, zadavatel namítá, že toto neomezení výše provize naplňuje ustanovení § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, které připouští, že příslušné důvody může způsobit sám zadavatel. Zadavatel je přesvědčen, že není třeba takové důvody dopředu vymezovat. Zákon v předmětném ustanovení ani jinde takovou povinnost zadavateli nedává, a ani nemůže. Zadavatel má za to, že tímto ustanovením zákona je chráněn veřejný sektor v případě, kdy zadavatel udělá chybu v zadávací dokumentaci, která by způsobila nehospodárné vynakládání veřejných prostředků. Dle zadavatele nelze přijmout závěr Úřadu, že chyba v zadávací dokumentaci musí jít k tíži zadavatele. V daném případě tyto důvody existují a zadavatel je ve svém rozhodnutí explicitně uvedl, a to z konkrétní nabídky navrhovatele. Zadavatel má za to, že v daném případě doložil výpočtem, že za určitého předpokladu je reálné, že může dojít k takovým hodnotám provize. Zadavatel udělal chybu, že si nevymezil strop nabídnutých provizí (neurčil, jakou provizi již bude považovat za neekonomickou), a pokud zadávací řízení nebude zrušeno, tato chyba půjde k jeho tíži a veřejné prostředky budou vynaloženy ve vyšší míře, než by byly, pokud by takové chyby nebylo. Takové pochybení pak nemůže být trestem pro veřejné finance ve prospěch dodavatele, který by v podstatě z takové chyby těžil.

21.         Zadavatel namítá, že se Úřad nijak nevypořádal se situací, kdy by skutečně při plnění zakázky došlo k tomu, že by všechny nemovitosti byly prodány v té výši, která již překračuje zadavatelem uváděné mezní hodnoty, jak s takovou situací následně naložit. V takovém případě by pak zcela zjevně došlo k prodeji za provize, které budou ekonomicky nevýhodné, tedy prostředky zadavatele by byly vynaloženy nehospodárně. Zadavatel má za to, že právě na takové situace, kdy zadavatel zjistí, resp. kdy ještě může předejít situaci, že by došlo k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků, míří § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ.

22.         K odkazu Úřadu v bodě 81 napadeného rozhodnutí na rozsudek Krajského soudu v Brně zadavatel uvádí, že má za to, že předmětný rozsudek dopadá skutkově na jiný případ, který nemá dopad do hospodárnosti vynakládaných veřejných prostředků tak, jako tomu je v šetřeném případě.

Závěr rozkladu

23.         Zadavatel navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se návrh zamítá.

 

 

Vyjádření navrhovatele ze dne 29. 3. 2021 k rozkladu

24.         Navrhovatel ve vyjádření ze dne 29. 3. 2021 k rozkladu uvádí, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a považuje ho za zcela správné.

25.         Navrhovatel v souvislosti se závěrem Úřadu, že zadavatel správně určil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, připomíná, že zadavatel může pochybit pouze při stanovení předpokládané hodnoty před zahájením zadávacího řízení, nikoli v jeho průběhu či při následné realizaci zakázky. Skutečnost, že nabídková cena hypoteticky dosáhne vyšší hodnoty, než je předpokládaná hodnota řádně stanovená zadavatelem, porušením ZZVZ není a ani v budoucnu nemůže být.

26.         Navrhovatel dále upozorňuje na to, že zadavatel v oznámení o zrušení zadávacího řízení neuvedl, jak z nabídky navrhovatele zjistil, že nesprávně stanovil cenu nemovitostí, jejichž prodej má být zprostředkován v rámci plnění veřejné zakázky. Vůbec ničím pak zadavatel nedoložil svou úvahu o tom, že navrhovatel si je údajně jistý, že prodá všechny nemovitosti za cenu o 50 % vyšší, než jakou stanoví znalecký posudek. Důvod, proč navrhovatel podal předmětnou nabídku, byl zcela jiný.

27.         Navrhovatel považuje tvrzení zadavatele o údajné ekonomické nevýhodnosti své nabídky za nelogické a nepodložené, když sám zadavatel uvádí, že obvyklá provize na trhu je ve výši 5 % a až při 42,5% navýšení všech cen nad znalecký posudek u každé nemovitosti by výše provize dosáhla 6 %, což zadavatel považuje za neekonomické a uvedl to jako důvod pro zrušení zadávacího řízení. Zadavatel však již dle navrhovatele nevysvětlil, proč považuje za neekonomickou nabídku, která by mu přinesla zhodnocení v podobě navýšení kupní ceny všech nemovitostí o 42,5 % oproti původnímu předpokladu. V takovém hypotetickém případě by dle navrhovatele nemohlo dojít k tomu, že by zadavatel vynaložil více veřejných prostředků, než by bylo ekonomické, ale právě naopak, za těchto okolností by ve výsledku získal finančních prostředků mnohem více. Úvaha zadavatele o údajné neekonomičnosti je tak v příkrém rozporu s jeho zájmem dosáhnout maximálního možného finančního plnění za prodej nemovitostí, který by měl jako řádný hospodář sledovat.

28.         Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

V.            Řízení o rozkladu

29.         Úřad po doručení rozkladu neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

30.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

31.         Rozkladová komise na svém jednání dospěla k závěru, že důvody zrušení zadávacího řízení uvedené v oznámení o zrušení zadávacího řízení nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro které nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Vzhledem k tomu shledala posouzení provedené Úřadem v napadeném rozhodnutí jako věcně správné.

32.         Současně rozkladová komise konstatovala, že předmětem správního řízení je posouzení návrhu směřujícího proti úkonu zadavatele – rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. V rámci řízení o rozkladu bylo zjištěno, že součástí správního spisu vedeného ve věci bylo oznámení o zrušení zadávacího řízení, nikoliv však rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, které pak Úřad výslovně neuvedl mezi podklady napadeného rozhodnutí a ani na ně neodkázal v jeho výrocích I a II. Z oznámení o zrušení zadávacího řízení přitom vyplývalo, že v posuzovaném případě jsou rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a oznámení o jeho zrušení dva odlišné dokumenty (první je z 24. 11. 2020, druhý z 25. 11. 2020). Oznámení o zrušení zadávacího řízení bylo navíc podepsáno zástupcem zadavatele Mgr. Ing. Robertem Hebkým. Podle § 43 odst. 2 ZZVZ však zástupce zadavatele nesmí zrušit zadávací řízení. Rovněž z tohoto důvodu nebylo možné uvažovat o tom, že by zadavatel v posuzovaném případě zpracoval pouze jediný dokument (jak tomu bývá v některých zadávacích řízeních) přijatý příslušným orgánem zadavatele, který by bylo možnost považovat za rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ a současně za oznámení o zrušení zadávacího řízení ve smyslu § 53 odst. 8 ZZVZ.

33.         Vzhledem k tomu, že součástí správního spisu nebylo rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, rozkladová komise nemohla ověřit, zda zadavatel zrušil zadávací řízení právními předpisy (zákonem č.  131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a § 43 odst. 2 ZZVZ) předvídanou formou, a zda se důvody zrušení zadávacího řízení uvedené v oznámení o zrušení zadávacího řízení shodují s důvody uvedenými v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení.

34.         Rozkladová komise dále uvedla, že díky ne zcela vhodně formulovanému výroku II napadeného rozhodnutí nebylo výslovně zrušeno rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, neboť výrokem II byly zrušeny „všechny úkony zadavatele související se zrušením zadávacího řízení na veřejnou zakázku …, včetně oznámení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze dne 25. 11. 2020“. Správně však měl být výrok II napadeného rozhodnutí formulován tak, že se ruší rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení přijaté příslušným orgánem zadavatele a dále všechny úkony zadavatele se zrušením zadávacího řízení související.

35.         Vzhledem k chybějícímu rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a nepřesnému výroku II napadeného rozhodnutí rozkladová komise navrhla předsedovi Úřadu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

36.         V průběhu řízení o rozkladu byl zadavatel vyzván usnesením předsedy Úřadu k tomu, aby Úřadu zaslal chybějící rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, což zadavatel učinil doručením usnesení Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020. V návaznosti na to byla účastníkům správního řízení určena usnesením předsedy Úřadu lhůta, ve které se mohli k tomuto novému podkladu rozhodnutí vyjádřit. Zadavatel ani navrhovatel této možnosti nevyužili.

37.         Jak bude dále podrobně odůvodněno, ve shodě s rozkladovou komisí jsem dospěl k závěru, že (i) důvody, které zadavatel uvedl v oznámení o zrušení zadávacího řízení, nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro které nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a (ii) Úřad tyto důvody zrušení zadávacího řízení posoudil v podstatných aspektech správně.

38.         Z výroku I napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění vyplývá, že podkladem, na základě kterého Úřad posuzoval zákonnost zrušení zadávacího řízení, bylo pouze oznámení o zrušení zadávacího řízení, které Úřad výrokem II napadeného rozhodnutí rovněž zrušil, a to spolu se „všemi úkony zadavatele souvisejícími se zrušením zadávacího řízení na veřejnou zakázku“. K tomu je třeba uvést, že zadávací řízení nebylo zrušeno oznámením o zrušení zadávacího řízení ze dne 25. 11. 2020, které je „jen“ projevem (sdělením) vůle zadavatele navenek, ale usnesením Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020, kterým byla, v souladu se zákonem č.  131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, vytvořena vůle zadavatele zrušit zadávací řízení na veřejnou zakázku. Úřad měl proto ve správním řízení v první řadě posoudit rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, které bylo ostatně napadeno návrhem.

39.         Úřad se tedy neměl spokojit pouze s posouzením oznámení o zrušení zadávacího řízení, ale měl do spisu doplnit i chybějící rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a přezkoumat, zda bylo přijato právními předpisy (zákonem č.  131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a § 43 odst. 2 ZZVZ) předvídanou formou, a zda obsahuje totožné důvody zrušení zadávacího řízení, jako oznámení o zrušení zadávacího řízení, což však neučinil. V této souvislosti podotýkám, že dle mého názoru je třeba dojít k závěru, že rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a oznámení o něm musí obsahovat stejné důvody zrušení zadávacího řízení, a pokud by tomu tak nebylo, bude se ve většině případů jednat o porušení zásady transparentnosti s důsledky s tím souvisejícími. V neposlední řadě měl Úřad výrokem II napadeného rozhodnutí zrušit především rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení napadené návrhem (a nikoliv jen sdělení tohoto úkonu v podobě oznámení o zrušení zadávacího řízení), a i proto bylo nutné, aby měl tento úkon k dispozici jako součást správního spisu.

40.         V době rozhodování rozkladové komise o rozkladu nebylo součástí správního spisu usnesení Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020, jehož bodem 1 bylo zrušeno zadávací řízení, a proto nemohla mít rozkladová komise postaveno najisto, že toto rozhodnutí existuje, a jaké jsou jeho forma a obsah. Posléze však bylo rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (tj. usnesení Rady městské části Praha 12 č. R-98-014-20 ze dne 24. 11. 2020) zadavatelem do spisu doplněno (viz bod 36 tohoto rozhodnutí). Z obdrženého rozhodnutí vyplývá, že se v něm uvedené důvody zrušení zadávacího řízení shodují s odůvodněním obsaženým v oznámení o zrušení zadávacího řízení. Vzhledem k tomu závěry Úřadu učiněné v rámci výroku I napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění, které se vztahují k oznámení o zrušení zadávacího řízení, zcela platí i ve vztahu k rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení bylo přijato bodem 1 usnesení Rady městské části Praha 12, a proto lze dále dospět k závěru, že bylo učiněno v souladu se zákonem č.  131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a § 43 odst. 2 ZZVZ.

41.         Zpětně vzato lze tedy říci, že pochybení Úřadu spočívající v tom, že v době svého rozhodování neměl k dispozici rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, nemělo žádný faktický dopad na věcnou správnost výroku I napadeného rozhodnutí. V rámci řízení o rozkladu bylo rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení doplněno do spisu, a proto lze výrokem II napadeného rozhodnutí zrušit přímo tento úkon zadavatele. Vzhledem k tomu dle mého názoru není vážný důvod vracet Úřadu věc k novému projednání. Z důvodu procesní ekonomie považuji za správné řešení výroky I a II napadeného rozhodnutí změnit přímo v rámci řízení o rozkladu, a nepožadovat to samé po Úřadu, který by v rámci nového projednání věci „jen“ upravil výroky I a II napadeného rozhodnutí shodně s výroky I a II tohoto rozhodnutí o rozkladu, aniž by jakkoliv doplňoval podklady rozhodnutí či měnil právní názor ohledně důvodů, které zadavatel uvedl v rozhodnutí a oznámení o zrušení zadávacího řízení.

42.         V rámci úvah, zda je třeba napadené rozhodnutí z výše uvedených důvodů zrušit a vrátit Úřadu k novému projednání, anebo postačí výroky I a II napadeného rozhodnutí změnit, jsem dále ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu posoudil, zda tím zadavateli či navrhovateli nevznikne újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se (podat rozklad) a dospěl jsem k závěru, že lze změnu těchto výroků napadeného rozhodnutí provést.

43.         Úřad v rámci výroku I napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že důvody, na základě kterých zadavatel zrušil zadávací řízení, není možné považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro které nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Jak bude dále odůvodněno, v tomto ohledu souhlasím s výrokem I napadeného rozhodnutí a jeho odůvodněním. Pouze jsem dospěl k závěru, že ve výroku I napadeného rozhodnutí je vhodnéodkázat na odůvodnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, a nikoliv jen na totožné odůvodnění oznámení o zrušení zadávacího řízení, jak učinil Úřad. Je to z toho důvodu, že navrhovatel návrhem napadl úkon zadavatele spočívající ve zrušení zadávací řízení, a nikoliv způsob, jakým mu zadavatel tuto skutečnost oznámil. Současně jsem ve výroku I napadeného rozhodnutí zpřesnil formulaci důvodů zrušení zadávacího řízení, aby lépe odpovídala znění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení.

44.         Co se týká výroku II napadeného rozhodnutí, Úřad jím zrušil „všechny úkony zadavatele související se zrušením zadávacího řízení, včetně oznámení o zrušení zadávacího řízení“. Úřad tedy výrokem II napadeného rozhodnutí výslovně nezrušil rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, proti kterému směřoval návrh navrhovatele. Toto rozhodnutí bylo doplněno do spisu v rámci řízení o rozkladu, a proto je nyní možné výrok II napadeného rozhodnutí změnit tak, že se jím ruší rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení a všechny úkony související se zrušením zadávacího řízení (což zahrnuje i oznámení o zrušení zadávacího řízení). Rovněž v tomto případě lze hovořit jen o upřesnění znění výroku II napadeného rozhodnutí bez dopadu na význam, který mu účastníci správního řízení přisuzovali, neboť jsem přesvědčen o tom, že jim muselo být zřejmé, že Úřad chtěl výrokem II napadeného rozhodnutí zrušit nejen úkony zadavatele související se zrušením zadávacího řízení a oznámení o zrušení zadávacího řízení, ale i samotné rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, které bylo napadeno návrhem navrhovatele.

45.         Výše uvedenou změnou výroků I a II napadeného rozhodnutí tedy dle mého přesvědčení nehrozí účastníkům správního řízení žádná újma z důvodu ztráty možnosti podat rozklad, a proto jsem je změnil výroky I a II tohoto rozhodnutí o rozkladu, místo toho abych je zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

46.         Co se týká výroků III a IV napadeného rozhodnutí (blíže viz body 10 a 11 tohoto rozhodnutí), zadavatel vůči nim nevznesl žádné odůvodněné námitky. Tyto výroky jsou závislé na výroku II napadeného rozhodnutí, kterým se ukládá zadavateli nápravné opatření. Vzhledem k tomu, že jsem dospěl k závěru, že výroky III a IV napadeného rozhodnutí byly v souladu se ZZVZ před změnou výroku II napadeného rozhodnutí a obstojí i po jeho změně provedené výrokem II tohoto rozhodnutí o rozkladu, výroky III a IV napadeného rozhodnutí jsem výrokem III tohoto rozhodnutí o rozkladu bez dalšího potvrdil a rozklad v tomto rozsahu zamítl.

VI.          K námitkám rozkladu

Důvody zrušení zadávacího řízení uvedené zadavatelem v rozhodnutí ze dne 24. 11. 2020

47.         Zadavatel dne 24. 11. 2020 rozhodl o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku s odkazem na § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ z těchto dvou důvodů:

a.             první důvod zrušení zadávacího řízení: Zadavatel zrušil zadávací řízení z důvodu právní jistoty, protože nebylo možné vyloučit porušení ZZVZ, pokud by pokračoval v zadávacím řízení a uzavřel s navrhovatelem (jakožto vybraným dodavatelem) smlouvu na plnění veřejné zakázky. Zadavatel by se pokračováním v zadávacím řízení vystavil hrozbě sankce ze strany „kontrolních mechanizmů“. Zadavatel uvedl, že pokud by v rámci plnění veřejné zakázky došlo k prodeji nemovitostí za 1,467násobek cen dle znaleckých posudků, provize, kterou by zadavatel musel navrhovateli zaplatit, by překročila částku 5 494 000 Kč bez DPH, která je dle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. finančním limitem pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby v případě zadavatelů podle § 4 odst. 1 písm. d) a e) ZZVZ [městská část Praha 12 je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. d) ZZVZ]. Zadavatel konstatoval, že s ohledem na tento fakt by porušil ZZVZ, neboť by bylo zřejmé, že nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu zakázky, kterou je povinen dle § 16 ZZVZ stanovit před zahájením zadávacího řízení, a to zejména proto, aby vybral správný druh zadávacího řízení. Zadavatel zvolil zjednodušené podlimitní řízení namísto otevřeného nadlimitního řízení, které se mj. zahajuje uveřejněním ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie.

b.             druhý důvod zrušení zadávacího řízení: „při shora uvedené nabídce [tj. nabídce navrhovatele] by pak při hranici prodejní ceny od 1,425násobku ceny dle znaleckého posudku činila u předmětné nabídky celková provize ve vztahu k prodejní ceně 6 % a více, což lze v daném sektoru považovat již za neekonomické“.

Relevantní právní úprava a judikatura

48.         Podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ může zadavatel zrušit zadávací řízení, pokud se v jeho průběhu vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, včetně důvodů ekonomických, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, bez ohledu na to, zda tyto důvody zadavatel způsobil či nikoliv.

49.         Zadavatel v rozkladu nesouhlasí s výkladem Úřadu, že důvody ekonomické uvedené v § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ musí objektivně existovat a musí dosahovat určité intenzity. Zadavatel je toho názoru, že takový výklad nenalézá oporu v ZZVZ, když ekonomické důvody podle něj stojí v textu předmětného ustanovení jako další důvod vedle důvodů hodných zvláštního zřetele. Zadavatel má dále za to, že pokud Úřad odkázal na rozsudky správních soudů, tak v tomto směru nezohlednil novou úpravu v § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ. Zadavatel připomíná, že se tyto rozsudky týkaly případů, na něž dopadal ZVZ, který neznal jako důvod zrušení zadávacího řízení ekonomické důvody.

50.         K této námitce uvádím, že z doslovného znění (tj. jazykového výkladu) § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ dle mého názoru jednoznačně vyplývá, že důvody ekonomické jsou podmnožinou důvodů hodných zvláštního zřetele, a tedy nestojí v textu tohoto ustanovení jako další důvod vedle důvodů hodných zvláštního zřetele. Tento výklad § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ dle mého názoru odpovídá rovněž účelu a smyslu (tj. teleologickému výkladu) právní úpravy zrušení zadávacího řízení v ZZVZ (stejně jako tomu bylo v ZVZ), kterým je umožnit zadavateli zrušit zadávací řízení jen z taxativně vymezených, objektivních důvodů (tj. zejména důvodů, které by „představovaly stejně závažný a objektivní důvod pro jinou osobu v témže nebo ve srovnatelném postavení zadavatele a v týchž či srovnatelných okolnostech, za nichž má být zadávací řízení rušeno“), aby bylo zamezeno „libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010]. Pokud by bylo přípustné zrušit zadávací řízení z jakýchkoliv (i sebemenších) ekonomických důvodů, které by byly ryze subjektivního rázu, tak by hrozilo riziko, že zadavatelé budou tento institut zneužívat a budou jednat v rozporu se základními zásadami zadávání veřejných zakázek.

51.         Na podporu právě uvedeného lze odkázat na komentář k § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, podle něhož „[z]adavatel může zrušit zadávací řízení, pokud pro to existují důvody hodné zvláštního zřetele. Zákon nedefinuje, co má být rozuměno pod důvody, které jsou hodné zvláštního zřetele, nicméně uvádí, že za tyto důvody je třeba považovat i důvody ekonomické“ (Podešva, V., Sommer, L., Votrubec, J., Flaškár, M., Harnach, J., Měkota, J., Janoušek, M. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. Systém ASPI).

52.         Lze tedy shrnout, že i na ekonomické důvody je nutné klást stejné nároky (dovozené především judikaturou), jako na ostatní důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

53.         K zadavatelem namítané judikatuře, která se vztahuje ke zrušenému ZVZ, konstatuji, že podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 112/2018-110 ze dne 22. 12. 2020 ani ZZVZ nestanoví, co se rozumí důvody hodnými zvláštního zřetele podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Dle tohoto rozsudku však lze při výkladu tohoto pojmu vycházet z judikatury NSS, která se vztahuje k obsahově obdobnému ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) ZVZ. Podle § 84 odst. 2 písm. e) ZVZ i současného § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ se totiž muselo, resp. musí jednat o důvody „hodné zvláštního zřetele“, tedy „důvody závažné, výjimečné“. V tomto ohledu lze tedy podle Krajského soudu v Brně použít dosavadní judikaturu i na úpravu „důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval“ obsaženou v ZZVZ, s tím rozdílem, že dle ZZVZ mohou tyto důvody nově výslovně spočívat i v důvodech ekonomických a zadavatel tyto důvody mohl způsobit (rovněž viz bod 50 napadeného rozhodnutí).

54.         Podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 81/2016-103 ze dne 25. 2. 2019 „důvody hodné zvláštního zřetele vedoucí ke zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek musí být objektivní a podložené. Objektivnost přitom musí být založena nikoliv na odhadu, pocitech či dojmech zadavatele, ale musí mít reálné základy a musí být ověřena“ (srov. rovněž rozsudky NSS č. j. 5 As 18/2016-48 ze dne 8. 12. 2016 nebo Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 18/2013-98 ze dne 8. 12. 2014). Podle rozsudku NSS č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010, „[p]okud je zásadu objektivity nutno dodržet při zadávání veřejné zakázky, nelze ji negovat posteriorně tím, že pro subjektivní důvody zadavatel zakázku zruší. Objektivní přístup musí být zachován po celou dobu procesu, jak již vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 Afs 131/2007-131“.

55.         Jak uvedl Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 112/2018-110 ze dne 22. 12. 2020, „[j]akékoliv zrušení zadávacího řízení musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu, případně k zadávání veřejné zakázky tzv. ‚na zkoušku‘ (obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2019, č. j. 29 Af 81/2016-103)“. Úřad v bodech 48 a 74 napadeného rozhodnutí dále správně uvedl, že veškeré důvody, pro které zadavatel zrušil zadávací řízení, musí být v oznámení o zrušení zadávacího řízení vyjádřeny jednoznačně, srozumitelně a tím i přezkoumatelně, aby se s nimi mohli seznámit jednotliví dodavatelé. Následně pak mohou být tyto důvody příp. také přezkoumány Úřadem.

56.         K odkazu Úřadu v bodě 81 napadeného rozhodnutí na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 112/2018-110 ze dne 22. 12. 2020 zadavatel namítá, že má za to, že předmětný rozsudek dopadá skutkově na jiný případ. K tomu uvádím, že i když se jednalo o skutkově odlišné případy, i v právě řešené věci platí to, co uvedl Krajský soud v Brně ve zmíněném rozsudku, že „účelem zákona o zadávání veřejných zakázek je vytvořit prostředí, v němž si zadavatel bude moci vybrat na základě transparentního postupu a předem definovaných kritérií nejvýhodnější nabídku a uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. Zadávací řízení musí být zcela pregnantně vymezeno, podmínky nesmí být měněny v jeho průběhu a nenastanou-li výjimečné okolnosti (hodné zvláštního zřetele), nelze zadávací řízení v jeho průběhu zrušit“, s tím, že „důvody pro zrušení zadávacího řízení musí být vykládány jako důvody výjimečné, závažné, nikoliv běžně očekávatelné“.

K prvnímu důvodu zrušení zadávacího řízení spočívajícímu v tom, že zadavatel nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky

57.         Prvním důvodem zrušení zadávacího řízení uvedeným zadavatelem v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (stejně jako v oznámení o zrušení zadávacího řízení) bylo, že zadavatel nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, což dovodil z toho, že pokud by v rámci plnění veřejné zakázky navrhovatel (jakožto vybraný dodavatel) prodal nemovitosti za 1,467násobek cen dle znaleckých posudků, provize, kterou by mu musel zaplatit, by překročila částku 5 494 000 Kč bez DPH, která je v případě zadavatele dle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. finančním limitem pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby. Zadavatel by se dle svého přesvědčení v důsledku nesprávně stanoveného režimu veřejné zakázky (podlimitního místo nadlimitního) vystavil hrozbě sankce za to, že veřejnou zakázku zadal ve zjednodušeném podlimitním řízení, místo toho, aby ji zadával v druhu zadávacího řízení, který by odpovídal nadlimitnímu režimu [blíže viz bod 47, písm. a) tohoto rozhodnutí].

58.         Zadavatel v souvislosti s tímto prvním důvodem zrušení zadávacího řízení nesouhlasí se závěrem Úřadu, že určil správně předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Dle zadavatele se až s nabídkou navrhovatele ukázalo, že tomu tak nebylo. Úřad se dle zadavatele nevypořádal se situací, že pokud by skutečně došlo k prodeji všech nemovitostí nad uvedený limit kupní ceny, tak by celková cena zakázky převýšila limit pro nadlimitní režim a zadavatel by se dopustil porušení ZZVZ (blíže viz bod 19 tohoto rozhodnutí).

59.         K této námitce předně uvádím, že Úřad v bodech 58-67 napadeného rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, proč dle jeho názoru zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 2 000 000 Kč bez DPH v souladu s § 16 ZZVZ, podle jehož odstavce 1 je předpokládanou hodnotou veřejné zakázky zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích bez DPH.

60.         Zadavatel pro stanovení ceny nemovitostí, jejichž prodej je předmětem plnění veřejné zakázky, využil služeb odborného odhadce (znalce), který provedl jejich ocenění cenou obvyklou. Součet znalcem stanovených obvyklých cen všech pěti nemovitostí činil 51 694 000 Kč (viz bod 2 tohoto rozhodnutí). Zadavatel z této částky následně vycházel při určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, tj. předpokládané výši provize, když vzhledem k předmětu plnění (prodeji pěti nemovitostí v hodnotě několika desítek mil. Kč) a výši obvyklé zprostředkovatelské odměny na trhu, stanovil předpokládanou hodnotu ve výši 2 000 000 Kč bez DPH, která odpovídá téměř 3,9 % součtu znalcem stanovených obvyklých cen prodávaných nemovitostí.

61.         Je-li zadavatel povinen podle § 16 odst. 6 ZZVZ stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na základě údajů a informací o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění nebo z informací získaných průzkumem trhu, předběžnými tržními konzultacemi nebo jiným vhodným způsobem, lze souhlasit s tím, co Úřad uvedl v bodě 65 napadeného rozhodnutí, že zadavatel v šetřeném případě postupoval při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky ve výši 2 000 000 Kč bez DPH v souladu s § 16 ZZVZ, což byl schopen doložit prostřednictvím 6 znaleckých posudků a tabulky s výpočtem zprostředkovatelské provize.

62.         Dále je třeba uvést, že zadavatel první důvod zrušení zadávacího řízení nespojoval samostatně s tím, že dle svého přesvědčení nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, ale až s navazujícím argumentem, že kvůli nesprávně stanovené předpokládané hodnotě veřejné zakázky dojde k překročení finančního limitu pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby ve výši 5 494 000 Kč. V tomto kontextu je důležité, že mezi zadavatelem stanovenou předpokládanou hodnotou veřejné zakázky ve výši 2 000 000 Kč bez DPH a tímto finančním limitem je značná rezerva ve výši cca 3,5 mil. Kč bez DPH. Zadavatel tedy nestanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky poblíž hranice mezi limitem pro určení podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, ale naopak na hranici mezi limitem pro určení veřejné zakázky malého rozsahu a podlimitní veřejné zakázky. I vzhledem k této skutečnosti (značné rezervě mezi předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, při jejímž stanovení zadavatel učinil vše, co po něm bylo lze spravedlivě požadovat a finančním limitem pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby) nelze uvažovat o tom, že by zadavatel pochybil, když veřejnou zakázku nezadal v nadlimitním režimu.

63.         Podle § 16 odst. 1 a 5 ZZVZ se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví před zahájením zadávacího řízení, a to k okamžiku jeho zahájení. Pokud zadavatel před zahájením zadávacího řízení stanoví předpokládanou hodnotu v souladu se ZZVZ a navíc se značnou rezervou, jak tomu bylo v šetřeném případě, případné uhrazení ceny veřejné zakázky zjištěné až v průběhu jejího plnění, kterou dojde k překročení finančního limitu pro určení režimu veřejné zakázky, nebude porušením ZZVZ. Zadavatel se tedy v posuzovaném případě nemusí obávat toho, že pokud by se vybranému dodavateli podařilo prodat předmětné nemovitosti za tak vysokou prodejní cenu, že by mu v důsledku toho náležela provize 5 494 000 Kč bez DPH či vyšší, že by se zadavatel kvůli tomu zpětně dopustil porušení ZZVZ spočívajícím v tom, že nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a v důsledku toho její režim a druh zadávacího řízení. Obava zadavatele, že by se vystavil hrozbě pokuty ze strany Úřadu, je tedy lichá.

64.         V rámci posouzení prvního důvodu zrušení zadávacího řízení je dále zásadní, že zadavatel odůvodnil nesprávné stanovení přepokládané hodnoty veřejné zakázky a s tím související nesprávně stanovený režim veřejné zakázky nabídkou navrhovatele, která byla podle výsledku hodnocení nabídek shledána jako ekonomicky nejvýhodnější.

65.         Jak vyplývá z výzvy k podání nabídek a jejích příloh (rovněž viz bod 41 napadeného rozhodnutí), provize vybraného dodavatele za zprostředkování prodeje každé jednotlivé nemovitosti se stanoví na základě jeho nabídky. Dodavatelé měli v nabídce uvést požadovanou provizi v % počítanou z rozdílu mezi cenou určenou znalcem a cenou, za kterou se každá jednotlivá nemovitost prodá v pásmu do 25 % nad cenou určenou znalcem (dále jen „1. provize“). Pro celkové hodnocení výhodnosti nabídky měla 1. provize jako dílčí kritérium hodnocení váhu 70 %. Dále měli dodavatelé v nabídce uvést požadovanou provizi v % počítanou z rozdílu mezi cenou nemovitostí určenou znalcem a cenou, za kterou se každá jednotlivá nemovitost prodá, v případě, že prodejní cena převýší cenu určenou znalcem o 25 % a více (dále jen „2. provize“). Pro celkové hodnocení výhodnosti nabídky měla 2. provize jako dílčí kritérium hodnocení váhu 30 %. Celková provize v Kč, kterou má zadavatel zaplatit vybranému dodavateli za realizaci veřejné zakázky, je součtem 1. provize v Kč a 2. provize v Kč.

66.         Navrhovatel ve své nabídce uvedl 1. provizi ve výši 0 % a 2. provizi ve výši 49 %. Tuto nabídku lze dle mého názoru vykládat tak, že navrhovatel musel při jejím zpracování předpokládat, že jednotlivé nemovitosti prodá za ceny, které budou vyšší než 25 % oproti celkové ceně stanovené znaleckými posudky. Z nabídky však již nijak nevyplývá, zda se navrhovateli tento předpoklad podaří naplnit, a pokud ano, tak v jaké výši, tedy zda celková cena prodaných nemovitostí bude vyšší oproti celkové ceně stanovené znaleckými posudky o 30 %, 40 % nebo dokonce 50 %, tedy zda převýší finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby ve výši 5 494 000 Kč (obdobně viz body 69 a 71 napadeného rozhodnutí).

67.         Z rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení je zřejmé, že zadavatel dospěl k prodejní ceně předmětných nemovitostí ve výši 1,467násobku cen dle znaleckých posudků, kterou odůvodnil zrušení zadávacího řízení, tak, že ji vypočítal z finančního limitu pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby ve výši 5 494 000 Kč, provizí (v %) uvedených navrhovatelem v nabídce a způsobu stanovení provize v Kč definovaného v zadávací dokumentaci. Z toho vyplývá, že pokud by např. navrhovatel uvedl 2. provizi nižší (např. ve výši 40 %), zadavateli by vyšla vyšší prodejní cena atp. Zadavatel tímto způsobem ve skutečnosti nestanovil cenu, za kterou navrhovatel prodá předmětné nemovitosti, ale pouze určil, při jaké prodejní ceně předmětných nemovitostí obdrží navrhovatel celkovou provizi v Kč, která překročí částku 5 494 000 Kč bez DPH. Zda navrhovatel dokáže prodat předmětné nemovitosti za částku, která převýší cenu určenou znaleckými posudky o 46,7 % a s jakou pravděpodobností se to stane, však z toho nevyplývá a zadavatel tuto hypotézu v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení dále nijak nevysvětlil, což by bylo třeba i v kontextu toho, že zadavatel nechal vypracovat znalecké posudky, ve kterých je uvedena cena podstatně nižší (rovněž viz bod 71 napadeného rozhodnutí). Souhlasím proto s tím, co uvedl Úřad v bodech 68 a 70 napadeného rozhodnutí, že ze strany zadavatele se jedná o ničím nepodloženou spekulaci.

68.         Sám navrhovatel v návrhu (viz bod 11 napadeného rozhodnutí) i ve vyjádření k rozkladu (viz bod 26 tohoto rozhodnutí) uvádí, že ve své nabídce netvrdil, že předmětné nemovitosti prodá za cenu o téměř 50 % vyšší oproti ceně stanovené znaleckými posudky, a dodává, že ke stanovení své nabídky měl jiné důvody. Dle navrhovatele zadavatel vyšel pouze z nepravděpodobné a ničím nepodložené hypotézy.

69.         Lze tedy shrnout, že jsem ve shodě s Úřadem dospěl k závěru, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky v souladu s § 16 ZZVZ (a navíc se značnou rezervou do finančního limitu pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby), a že z nabídky navrhovatele ani rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nevyplývá opak. Z toho důvodu souhlasím s Úřadem v tom, že první důvod zrušení zadávacího řízení [viz bod 47, písm. a) tohoto rozhodnutí] nelze považovat za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro který nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Související rozkladové námitky zadavatele proto shledávám nedůvodnými.

K druhému důvodu zrušení zadávacího řízení spočívajícímu v tom, že by provize uhrazená navrhovateli mohla být neekonomická

70.         Druhým důvodem zrušení zadávacího řízení uvedeným zadavatelem v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (stejně jako v oznámení o zrušení zadávacího řízení) bylo, že „při shora uvedené nabídce [tj. nabídce navrhovatele] by pak při hranici prodejní ceny od 1,425násobku ceny dle znaleckého posudku činila u předmětné nabídky celková provize ve vztahu k prodejní ceně 6 % a více, což lze v daném sektoru považovat již za neekonomické“.

71.         Zadavatel v rozkladu namítá, že v daném případě tyto důvody existují a zadavatel je ve svém rozhodnutí explicitně uvedl, a to z konkrétní nabídky navrhovatele. Zadavatel má za to, že doložil výpočtem, že za určitého předpokladu je reálné, že k takovým hodnotám provize může dojít. Zadavatel nesouhlasí s argumentem Úřadu, že oznámení o zrušení zadávacího řízení neobsahuje dostatečně konkrétně vymezený a podložený důvod, pro který by mohlo být zadávací řízení zrušeno. Úřad dle zadavatele v podstatě „podsouvá“, že zadavatel žádný důvod neuvedl, což je v rozporu s výrokem I napadeného rozhodnutí. Zadavatel se dle svého přesvědčení s důvody, pro které zadávací řízení zrušil, vypořádal.

72.         Jak Úřad správně uvedl v bodech 48 a 77 napadeného rozhodnutí, základem pro skutková zjištění Úřadu při právním posouzení zákonnosti zrušení zadávacího řízení jsou pouze ty důvody, které zadavatel formuloval v oznámení, resp. rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení tedy nemůže zadavatel zhojit tím, že ho bude dotvářet např. v průběhu správního řízení. To samé platí pro Úřad, jakožto orgán dohledu, který je povinen se vypořádat s důvody pro zrušení zadávacího řízení tak, jak je uvedl zadavatel ve svém rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a nesmí dotvářet argumentaci pro zrušení zadávacího řízení namísto zadavatele a neuvedené okolnosti si domýšlet (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 18/2013-98 ze dne 8. 12. 2014).

73.         Zadavatel k druhému důvodu zrušení zadávacího řízení uvedl pouze jednu, v bodě 70 tohoto rozhodnutí citovanou větu, v níž ve vztahu k nabídce navrhovatele bez dalšího bližšího zdůvodnění pouze konstatoval, že od určité výše prodejní ceny nemovitostí lze výši provize považovat v daném sektoru již za neekonomickou. Takové strohé konstatování, aniž by zmíněný ekonomický důvod více ozřejmil, nelze považovat za dostatečné odůvodnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (rovněž viz bod 75 napadeného rozhodnutí).

74.         K argumentu Úřadu v bodě 73 napadeného rozhodnutí, že zadavatel měl omezit výši v budoucnu vyplácené provize, a pokud tak neučinil, jedná se o jeho pochybení, zadavatel namítá, že toto neomezení výše provize naplňuje ustanovení § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, které připouští, že příslušné důvody může způsobit sám zadavatel. Zadavatel je přesvědčen, že není třeba takové důvody dopředu vymezovat. Zákon v předmětném ustanovení ani jinde takovou povinnost zadavateli nedává a ani nemůže. Zadavatel má za to, že tímto ustanovením zákona je chráněn veřejný sektor v případě, kdy zadavatel udělá chybu v zadávací dokumentaci, která by způsobila nehospodárné vynakládání veřejných prostředků.

75.         K této námitce uvádím, že ji v obecné rovině považuji za důvodnou. Shodně se zadavatelem se domnívám, že skutečnost, že zadavatel v zadávacích podmínkách nestanoví maximálně přípustnou výši nabídkové ceny, sama o sobě nebrání tomu, aby zadavatel kvůli enormním nabídkovým cenám zrušil zadávací řízení, pokud v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení dostatečně odůvodní a prokáže, že se jedná ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ o důvod hodný zvláštního zřetele, pro který nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Pokud zadavatel v zadávacích podmínkách uvede předpokládanou hodnotu veřejné zakázky (jak tomu bylo i v šetřeném případě), lze snadno zjistit, o kolik se nabídkové ceny oproti tomuto předpokladu liší a lze tak lépe odůvodnit a posoudit míru ekonomické nevýhodnosti podaných nabídek, a tedy to, zda se jedná o důvod hodný zvláštního zřetele. Stejné vyplývá i z důvodové zprávy k § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ , podle níž „[t]ento důvod pro zrušení zahrnuje i situace, kdy je zadání zakázky nevhodné z ekonomických důvodů, například pokud nabídky jsou výrazně dražší, než zadavatel předpokládal nebo pokud došlo k výraznému pohybu na trhu“.

76.         Skutečnost, že zadavatel v šetřeném případě neomezil výši vyplácené provize, tedy sama o sobě nebránila tomu, aby zrušil zadávací řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pokud by výši podaných nabídkových cen bylo možné považovat za ekonomický důvod hodný zvláštního zřetele, pro který nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. V posuzovaném případě však zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení odůvodnil druhý důvod zrušení zadávacího řízení nedostatečně, a proto se mu nepodařilo prokázat, že by byly splněny podmínky pro zrušení zadávacího řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ.

77.         Druhý důvod zrušení zadávacího řízení spočíval dle zadavatele v tom, že v případě nabídky navrhovatele bude činit celková provize ve vztahu k prodejní ceně 6 % a více – což lze dle zadavatele v daném sektoru považovat již za neekonomické – pokud navrhovatel prodá předmětné nemovitosti za celkovou cenu od 1,425násobku celkové ceny dle znaleckých posudků.

78.         Jak už bylo odůvodněno v bodech 64-68 tohoto rozhodnutí, zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nevysvětlil, proč si myslí, že navrhovatel prodá předmětné nemovitosti za cenu, která bude vyšší o 46,7 %, resp. 42,5 % oproti celkové ceně stanovené znaleckými posudky. Zadavatel pouze odkázal na nabídku navrhovatele, z které však nic takového nevyplývá a sám navrhovatel to považuje za ničím nepodloženou spekulaci zadavatele. Že se jedná o spekulaci, dokládá i skutečnost, že zadavatel v případě prvního důvodu zrušení poukazuje na překročení nabídkové ceny oproti ceně určené znaleckými posudky o 46,7 %, zatímco v případě druhého důvodu zrušení o 42,5 %.

79.         I kdyby však bylo zadavatelem odůvodněno a prokázáno, že navrhovatel prodá nemovitosti za celkovou cenu, která bude minimálně o 42,5 % vyšší než cena určená znaleckými posudky, a proto provize navrhovatele bude činit 6 % a více, ani v takovém případě by nebylo možné považovat druhý důvod zrušení zadávacího řízení za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ.

80.         Je to z toho důvodu, že zadavatel nijak nerozvedl a ničím nepodložil své konstatování, že v daném sektoru lze provizi ve výši 6 % považovat již za neekonomickou. A i kdyby toto pravidlo samo o sobě vždy platilo, automaticky to neznamená, že to zadavatele opravňuje zrušit zadávací řízení – vždy totiž bude záležet na okolnostech konkrétního zadávacího řízení.

81.         Lze si samozřejmě představit, že kdyby zadavatel v zadávací dokumentaci omezil celkovou výši vyplacené provize tak, že by navrhovatel sice prodal nemovitosti za 1,425násobek ceny dle znaleckých posudků, ale náležela by mu za to provize nižší než 6 % z celkové prodejní ceny, tak by byl pro zadavatele prodej předmětných nemovitostí ekonomicky ještě výhodnější (oproti tomu, co vyplývá z aktuálního znění zadávací dokumentace včetně vzorové smlouvy a nabídky navrhovatele). V tom lze dát argumentaci zadavatele v rozkladu jistě za pravdu.

82.         Pokud tak ale zadavatel v šetřeném případě neučinil a nabídka navrhovatele, která byla podle výsledku hodnocení nabídek shledána jako ekonomicky nejvýhodnější, pro něj subjektivně není ekonomicky tak výhodná, jak by mohla být, pokud by této „chyby“ (z pohledu zadavatele) zadávací dokumentace nebylo, je třeba v takovém případě zkoumat, zda zadavatelem tvrzený nedostatek zadávací dokumentace dosahuje takové intenzity, aby se jednalo o důvod, který atakuje samotný smysl dokončení již zahájeného zadávacího řízení, jenž vystavuje zadavatele objektivnímu riziku pro případ, že by zadávací řízení zrušeno nebylo (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010). Každá chyba v zadávací dokumentaci totiž nemůže být důvodem pro zrušení zadávacího řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, ale jen chyba natolik závažná/intenzivní (důvod hodný zvláštního zřetele), pro kterou nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval (rovněž viz bod 74 napadeného rozhodnutí). V opačném případě by se z institutu zrušení zadávacího řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ mohl stát nástroj libovůle a korupce.

83.         V rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení však jakékoliv odůvodnění ve vztahu k druhému důvodu zrušení zadávacího řízení zcela chybí – zadavatel se v něm nijak nezabýval mírou, v jaké je podle něj nabídka navrhovatele ekonomicky nevýhodná, a proto nelze posoudit, zda se mohlo jednat o důvod hodný zvláštního zřetele. Námitku zadavatele, že rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení obsahuje dostatečně konkrétně vymezený a podložený důvod zrušení zadávacího řízení spočívající ve vyšší, než obvyklé výši vyplacené provize, proto shledávám nedůvodnou.

84.         Nad rámec uvedeného podotýkám, že v šetřeném případě se výše provize v Kč, kterou zadavatel zaplatí vybranému dodavateli za realizovaný prodej předmětných nemovitostí, odvíjí od ceny, za kterou vybraný dodavatel předmětné nemovitosti prodá nad cenu určenou znalcem – čím vyšší provizi v Kč zadavatel zaplatí vybranému dodavateli, tím bude současně vyšší prodejní cena předmětných nemovitostí a „zisk“ zadavatele. Pokud by navrhovatel prodal předmětné nemovitosti za zadavatelem uváděnou celkovou cenu ve výši 1,425násobku ceny dle znaleckých posudků, na první pohled je zřejmé, že vyšší provize, kterou by zadavatel v takovém případě zaplatil navrhovateli, by byla odměnou za to, že by navrhovatel předmětné nemovitosti prodal za cenu vyšší oproti ceně určené znalcem. Pokud by navrhovatel předmětné nemovitosti prodal za nižší cenu než 1,425násobek ceny dle znaleckých posudků, zadavatel by mu sice zaplatil nižší provizi (kterou by již případně považoval za „ekonomickou“), ale současně by z prodeje předmětných nemovitostí obdržel nižší kupní cenu.

85.         Pokud by tedy v posuzovaném případě došlo k prodeji předmětných nemovitostí za vyšší celkovou provizi, nezdá se, že by to bylo pro zadavatele vzhledem k současně vyšší kupní ceně ekonomicky nevýhodné, aby se jednalo o důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro který nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Pro zadavatele naopak bude i při započítání provize výhodné, pokud dojde k prodeji předmětných nemovitostí za co nejvyšší cenu s tím, že vybraný dodavatel je k takovému prodeji motivován způsobem stanovení zadávacích podmínek (obdobně argumentoval i navrhovatel v návrhu – viz bod 12 napadeného rozhodnutí a ve vyjádření k rozkladu – viz bod 27 tohoto rozhodnutí).

86.         Lze tedy shrnout, že zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nevysvětlil, proč si myslí, že navrhovatel prodá předmětné nemovitosti za 1,425násobek ceny dle znaleckých posudků. Zadavatel pouze odkázal na nabídku navrhovatele, z které však nic takového nevyplývá. I kdyby navrhovatel předmětné nemovitosti za uvedenou cenu prodal, tak zadavatel nijak neodůvodnil, proč by byl pro něj takový prodej natolik ekonomicky nevýhodný, že by to bylo možné považovat za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, pro který by nebylo možné po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Z okolností daného případu vyplývá, že čím vyšší provizi bude muset zadavatel zaplatit, tím obdrží vyšší kupní cenu z prodeje předmětných nemovitostí – na první pohled se tedy nezdá, že by zadavatelem tvrzená ekonomická nevýhodnost dosahovala dostatečné intenzity, která by zadavatele opravňovala zrušit zadávací řízení.

87.         Zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení odůvodnil druhý důvod zrušení [viz bod 47, písm. b) tohoto rozhodnutí] nedostatečně (v rozporu se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 ZZVZ), a proto se mu nepodařilo prokázat, že by byly splněny podmínky pro zrušení zadávacího řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ. Vzhledem k tomu, že jsem v bodech 57-69 tohoto rozhodnutí dospěl k závěru, že ani první důvod zrušení zadávacího řízení [viz bod 47, písm. a) tohoto rozhodnutí] nelze považovat za důvod hodný zvláštního zřetele, pro který nebylo lze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, ve shodě s Úřadem jsem dospěl k závěru, že zadavatel zrušil zadávací řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ neoprávněně.

VII.        Závěr

88.         Po zvážení všech aspektů dané věci jsem dospěl k závěru, že Úřad ve výroku I napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění správně konstatoval, že zadavatel zrušil zadávací řízení z důvodů, které nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ. V době projednání věci Úřadem nebylo součástí správního spisu rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, které bylo napadeno návrhem, ale „jen“ oznámení o zrušení zadávacího řízení. Toto rozhodnutí bylo v rámci řízení o rozkladu doplněno do spisu a v návaznosti na to byl tímto rozhodnutím o rozkladu změněn výrok I napadeného rozhodnutí tak, že se v něm nově odkazuje na důvody zrušení zadávacího řízení uvedené v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a výrok II napadeného rozhodnutí byl změněn tak, že se jím výslovně ruší rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a všechny úkony zadavatele související se zrušením zadávacího řízení. Výroky III a IV napadeného rozhodnutí byly jako správné a zákonné potvrzeny a rozklad v této části zamítnut.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Mgr. Ing. Robert Hebký, advokát, Václava Řezáče 315, 434 01 Most

2.             JUDr. Viktor Pak, advokát společnosti Pak & Švehelka, advokátní kancelář s.r.o., Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na ZZVZ, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz