číslo jednací: 16074/2021/163/MBr
spisová značka: R0069/2021/VZ

Instance II.
Věc ROZŠÍŘENÍ BAZÉNOVÉ HALY V BŘECLAVI O SAUNOVÉ CENTRUM
Účastníci
  1. město Břeclav
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2021
Datum nabytí právní moci 2. 6. 2021
Související rozhodnutí 10215/2021/500/AIv
16074/2021/163/MBr
Dokumenty file icon 2021_R0069.pdf 393 KB

Spisová značka:  ÚOHS-R0069/2021/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-16074/2021/163/MBr                                                                                     

 

 

 

 

Brno 02.06.2021

 

                               

 

V řízení o rozkladu ze dne 6. 4. 2021 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 7. 4. 2021 obviněným –

  • město Břeclav, IČO 00283061, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 42/3, 690 02 Břeclav,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0028/2021/VZ, č. j. ÚOHS-10215/2021/500/AIv ze dne 23. 3. 2021 vydanému ve správním řízení ve věci možného spáchání přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů výše označeným obviněným, při zadávání veřejné zakázky „ROZŠÍŘENÍ BAZÉNOVÉ HALY V BŘECLAVI O SAUNOVÉ CENTRUM“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 8. 2. 2018, která byla na profilu zadavatele uveřejněna téhož dne pod systémovým číslem P18V00000905,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:

 

 

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0028/2021/VZ, č. j. ÚOHS-10215/2021/500/AIv ze dne 23. 3. 2021

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178, a pro zvláštní postupy podle části šesté a rovněž k projednávání přestupků podle tohoto zákona a ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel dne 5. 10. 2020 podnět (dále jen „podnět“) týkající se prošetření postupu zadavatele – město Břeclav, IČO 00283061, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 42/3, 690 02 Břeclav, (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky „ROZŠÍŘENÍ BAZÉNOVÉ HALY V BŘECLAVI O SAUNOVÉ CENTRUM“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 8. 2. 2018, která byla na profilu zadavatele uveřejněna téhož dne pod systémovým číslem P18V00000905 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Úřad si na základě skutečností uvedených v podnětu vyžádal od zadavatele veškerou dokumentaci související s předmětným zadávacím řízením a jeho vyjádření k obsahu podnětu. Na základě posouzení obsahu podnětu a dokumentace zaslané zadavatelem získal Úřad pochybnosti, o souladu postupu obviněného se zákonem při zadávání předmětné veřejné zakázky, tj. konkrétně zda obviněný nepostupoval při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení v rozporu s § 39 odst. 4 zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení ze strany vybraného dodavatele – obchodní společnosti NATUR HOUSE s.r.o., IČO 28776585, se sídlem Zahradní 392, 538 42 Ronov nad Doubravou, (dále jen „vybraný dodavatel“) posoudil požadavek na doložení „Cenové specifikace/nabídkový rozpočet“ vztahující se k položkovému rozpočtu wellness vybavení za splněný, ačkoliv ze strany vybraného dodavatele nedošlo k doložení uvedeného položkového rozpočtu, a zda tak nebyly dány důvody pro vyloučení vybraného dodavatele v souladu s § 48 odst. 8 zákona v návaznosti na § 48 odst. 2 písm. a) zákona, čímž se obviněný mohl dopustit přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 23. 4. 2018 zadal veřejnou zakázku, a to na základě uzavření smlouvy o dílo s vybraným dodavatelem a zahájil tak v této věci správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0028/2021/VZ.

3.             Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

4.             Zahájení řízení o přestupku vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0028/2021/VZ oznámil Úřad obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-02697/2021/541/AKf ze dne 22. 1. 2021, ve kterém seznámil obviněného se zjištěnými skutečnostmi, jež budou podkladem pro rozhodnutí.

5.             Správní řízení bylo zahájeno podle § 78 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOP“), ve spojení s § 248 zákona, dne 22. 1. 2021, tj. dnem, kdy bylo oznámení o zahájení řízení o přestupku doručeno obviněnému.

II.             Napadené rozhodnutí

6.             Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0028/2021/VZ, č. j. ÚOHS-10215/2021/500/AIv ze dne 23. 3. 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky postupoval při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení v rozporu s § 39 odst. 4 zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když dne 28. 2. 2018, při posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku, posoudil požadavek na doložení „Cenové specifikace/nabídkový rozpočet“ vztahující se k položkovému rozpočtu wellness vybavení za splněný, ačkoli ze strany vybraného dodavatele nedošlo k doložení uvedeného položkového rozpočtu, a v rozporu s § 48 odst. 8 zákona v návaznosti na § 48 odst. 2 písm. a) zákona nevyloučil vybraného dodavatele ze zadávacího řízení, přičemž uvedený postup ovlivnil výběr dodavatele a obviněný dne 23. 4. 2018 zadal veřejnou zakázku, a to na základě uzavření smlouvy o dílo s vybraným dodavatelem.

7.             Za výše uvedený přestupek byla obviněnému výrokem II napadeného rozhodnutí uložena pokuta ve výši 90 000 Kč.

8.             Výrokem III napadeného rozhodnutí potom Úřad obviněnému v souladu s platnými předpisy uložil uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

9.             Úřad svůj závěr o spáchání přestupku obviněným odůvodnil tím, že zadavatel nemohl shledat podmínku účasti vybraného dodavatele v zadávacím řízení (požadavek na doložení „Cenové specifikace/nabídkový rozpočet“ vztahující se k položkovému rozpočtu wellness vybavení) za splněnou, neboť vybraný dodavatel uvedený položkový rozpočet (který dle zadávací dokumentace měl předložit) nedoložil. V této situaci měl obviněný dle Úřadu dvě zákonné možnosti postupu, a to bez dalšího vyloučit vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení ve smyslu § 48 odst. 8 zákona v návaznosti na § 48 odst. 2 písm. a) zákona, anebo zvážit, zda jsou splněny podmínky pro postup dle § 46 odst. 1 zákona a vyzvat vybraného dodavatele k doplnění chybějících údajů či dokladů podle § 46 odst. 1 zákona, a v návaznosti na další kroky vybraného dodavatele následně zvážit další postup. Zadavatel však bez dalšího akceptoval nabídku vybraného dodavatele, která neobsahovala požadovaný položkový rozpočet, i když jej dle zadávací dokumentace měl předložit, čímž se dopustil nezákonného postupu.

III.           Námitky rozkladu

10.         Dne 7. 4. 2021 podal obviněný proti napadenému rozhodnutí rozklad ze dne 6. 4. 2021. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 23. 3. 2021. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

11.         Obviněný v úvodu rozkladu potvrzuje, že vybraný dodavatel nepředložil část položkového rozpočtu „Rozšíření bazénové haly o saunové centrum – vybavení wellness prvky“. Obviněný si tohoto nedostatku všiml a vybraného dodavatele na něj upozornil. Obviněný uvádí, že vybraný dodavatel mu garantoval, že celková cena za veškeré stavební práce, tj. včetně vybavení wellness prvky nepřekročí celkovou cenu uvedenou v nabídce, tj. 18 966 786,58 Kč. V návaznosti na tuto garanci ze strany vybraného dodavatele považoval obviněný požadavek na doložení „Cenové specifikace/nabídkový rozpočet“ za splněný. Obviněný též uvádí, že vybraný dodavatel nabídl nejnižší a nejhospodárnější cenu.

12.         Dle názoru obviněného Úřad nepřistoupil k výslechu svědků ve smyslu § 82 ZOP, čímž jednal v rozporu se zásadou vyšetřovací zakotvenou v § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Úřad tedy nedostatečně zjistil skutkový stav, přičemž v rámci napadeného rozhodnutí se spokojil s pouhým konstatováním, že uvedenou garanci nemůže obviněný doložit písemnými podklady, pročež ji není možné přezkoumat.

13.         Obviněný dále uvádí, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 a) zákona, neboť jednání obviněného nenaplňuje podmínku společenské škodlivosti přestupku.

14.         Absence části položkového rozpočtu dle obviněného nijak neovlivnila výslednou cenu za dílo, která byla rozhodujícím kritériem pro výběr dodavatele. S ohledem na garanci nenavýšení nabídkové ceny vybraného dodavatele pak obviněný uvádí, že zásada transparentnosti porušena nebyla, neboť výsledná a veřejně dostupná vítězná nabídková cena zůstala neměnná.

15.         Obviněný dále předkládá svoji tezi, že v případě kdy by se rozhodl pro absenci části položkového rozpočtu (která byla dle obviněného zhojena garancí celkové ceny) vybraného dodavatele vyloučit, jednalo by se z jeho strany o přepjatý formalismus. Úřad pak dle obviněného opomenul skutečnost, že již v průběhu zadávacího řízení došlo k uvedené garanci ceny ze strany vybraného dodavatele, a to právě v reakci na absenci pouhé části (nikoliv celého) položkového rozpočtu.

16.         Obviněný zastává názor, že jeho jednání neovlivnilo ani nemohlo ovlivnit výběr dodavatele, protože byl ze strany vybraného dodavatele ujištěn, že jím nabídnutá (celkově nejnižší cena) zůstane přidáním chybějícího rozpočtu nedotčena a tato cena byla z jeho strany skutečně dodržena.

17.         Obviněný je přesvědčen, že škodlivý následek přestupku v zásadě nenastal, případně je zcela minimální, neboť pokud by vybraný dodavatel chybějící část položkového rozpočtu do dokumentace dodal, byla by celá zakázka provedena za zcela stejnou cenu.

Závěr rozkladu

18.         Obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.

IV.          Řízení o rozkladu

19.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis společně se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

20.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 ZOP přezkoumal soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

21.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

K naplnění formálních znaků skutkové podstaty a k námitkám obviněného, že nedošlo k ovlivnění výběru a nedošlo k naplnění skutkové podstaty

22.         Skutkový děj nyní posuzované věci, o němž nepanuje sporu, lze stručně popsat tak, že obviněný zahájil zadávací řízení na stavební práce spočívající v ROZŠÍŘENÍ BAZÉNOVÉ HALY V BŘECLAVI O SAUNOVÉ CENTRUM (viz čl. 4. 1. 1 smlouvy o dílo). Vybraný dodavatel v rámci své nabídky obviněnému doložil položkový rozpočet „Rozšíření bazénové haly o saunové centrum“, který obsahuje stavební část, s celkovou cenou 15 675 030,23 Kč bez DPH, tj. 18 966 786,58,- Kč vč. DPH. Položkový rozpočet „Rozšíření bazénové haly o saunové centrum – vybavení wellness prvky“, v rámci kterého měl dodavatel ocenit položky wellness vybavení (Aroma parní kabina – včetně technologie, Sanarium profi – včetně technologie, Kneipův chodník, touch control – ovládání wellness prvků a ochlazovací nerez bazének), však nebyl doložen, ačkoliv dle zadávací dokumentace doložen být měl.

23.         Z popsaného stavu je zřejmé, že obviněný porušil ustanovení 39 odst. 4 zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona (posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele), když posoudil požadavek na doložení „Cenové specifikace/nabídkový rozpočet“ vztahující se k položkovému rozpočtu wellness vybavení za splněný, ačkoli ze strany vybraného dodavatele nedošlo k doložení uvedeného položkového rozpočtu, a v rozporu s § 48 odst. 8 zákona v návaznosti na § 48 odst. 2 písm. a) zákona nevyloučil vybraného dodavatele ze zadávacího řízení. Tím nedodržel pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

24.         Podle § 48 odst. 2 zákona platí, že zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely jím předložené a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil, nebo b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona, nebo c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.

25.         Dle § 48 odst. 8 zákona vybraného dodavatele zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle odstavce 2 citovaného ustanovení zákona nebo může prokázat naplnění důvodů podle odstavce 5 písm. a) až c) citovaného ustanovení zákona.

26.         Pokud nabídka vybraného dodavatele neobsahovala jeden z položkových rozpočtů, byť zadávací dokumentace tuto podmínku obsahovala (srov. čl. 20, bod 6) části „Členění nabídky, obsah“ zadávacích podmínek), pak jednoznačně platí, že byla podána nabídka v rozporu se zadávacími podmínkami. Vedle samotného postupu v rozporu se zákonem je třeba zohlednit i otázku vlivu takového postupu na výběr dodavatele.

27.         Obviněný uvádí, že nemohlo dojít k ovlivnění výběru, protože byl ze strany vybraného dodavatele ujištěn, že jím nabídnutá (celkově nejnižší cena) zůstane přidáním chybějícího rozpočtu nedotčena a tato cena byla z jeho strany skutečně dodržena.

28.         Je zřetelné, že obviněný se snaží naznačit úvahu, kterou lze uchopit asi takto: „I kdyby po vyzvání vybraný dodavatel část chybějícího položkového rozpočtu doplnil, tak by se nic nezměnilo a výsledná nabídková cena vybraného dodavatele by zůstala stejná a jednalo by se tak stále o nejvýhodnější nabídku, umístěnou na prvním místě.“

29.         S touto námitkou se neztotožňuji. Je pochopitelné, že se obviněný řídí úvahami hospodárnosti a účelného vynakládání veřejných prostředků, ale v zásadě ignoruje požadavky zákona. Uvádím, že pro Úřad v zásadě není relevantní, kolik finančních prostředků hodlá obecně zadavatel vynaložit na uspokojení svých potřeb. V nyní posuzované věci k ovlivnění výběru došlo, neboť byl vybrán někdo, kdo vybrán být neměl, protože nesplnil zadávací podmínky. To je dále podpořeno tím, že obviněný obdržel více nabídek (dle zprávy o hodnocení nabídek vyplývá, že obviněný obdržel celkem čtyři nabídky, přičemž jednu nabídku neakceptoval a účastníka zadávacího řízení vyloučil. Po tomto vyloučení v zadávacím řízení zůstali tři dodavatelé se třemi rozdílnými nabídkami [včetně vybraného dodavatele]).

30.         Závěr o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, obstojí i při konfrontaci s tvrzením, že by se z jeho strany jednalo o přepjatý formalismus, pokud by měl přistoupit k vyloučení vybraného dodavatele v situaci, kdy chyběla „pouze“ část položkového rozpočtu a vybraný dodavatel poskytl garanci neměnnosti nabídkové ceny. S touto námitkou se tak zásadně neztotožňuji.  Zcela jistě lze vést diskusi v odborných kruzích o tom, která ustanovení zákona jsou přísná a která benevolentní, ale celkově vzato zadávání veřejných zakázek je vysoce formalizovaný proces soukromoprávní kontraktace smluv. Nelze odhlédnout od zásadní skutečnosti, že dodavatelé mají povinnost přistupovat k vytvoření svých nabídek s řádnou péčí (to ostatně judikoval již Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 29. 3. 2012 ve věci C-599/10). Podané nabídky musí odpovídat zadávacím podmínkám (srov. § 28 odst. 1 písm. f) nebo § 48 odst. 2 písm. a) zákona). Nabídka, která nesplňuje zadávací podmínky, nemůže být vybrána (srov. § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona). Jen v případě, kdy je tento princip striktně dodržen, může být zajištěna zásada transparentnosti a rovného zacházení. Jinými slovy, aby pro všechny dodavatele platily stejné podmínky a tito dodavatelé by se zároveň mohli spolehnout na to, že v případě nesouladu některé z nabídek se zadávacími podmínkami nebude dodavatel, který takovou nabídku podal, vybrán a nebude s ním uzavřena smlouva. Má-li dodavatel povinnost postupovat s řádnou péčí, pak není v rozporu s principy spravedlnosti (srov. propojení přepjatého formalismu právě s principy spravedlnosti v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 4047/19), pokud je nedodržení této povinnosti stiženo negativním důsledkem, nota bene v natolik formalizovaném procesu, jakým je zadávání veřejných zakázek.

31.         V nyní posuzované věci obdržel obviněný od vybraného dodavatele položkový rozpočet, jehož část „Rozšíření bazénové haly o saunové centrum – vybavení wellness prvky“, v rámci kterého měl dodavatel ocenit položky wellness vybavení (Aroma parní kabina – včetně technologie, Sanarium profi – včetně technologie, Kneipův chodník, touch control – ovládání wellness prvků a ochlazovací nerez bazének), však nebyla doložena. Nadále tak platí, že nabídka vybraného dodavatele neodpovídá zadávacím podmínkám, pročež měl být ze zadávacího řízení vyloučen, kdy tento postup nelze považovat za přepjatě formalistický, neboť spěje k naplnění účelu daného ustanovení zákona a není na místě tvrdit, že jde o výklad v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. bod 14 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2020, č. j. 7 Ads 564/2018-17).

32.         Ve shodě s Úřadem konstatuji, že jednáním zadavatele byly naplněny formální znaky skutkové podstaty přestupku, který je výrokem I napadeného rozhodnutí zadavateli kladen za vinu.

Obecná východiska k materiální stránce přestupku

33.         Přestupek je tradičně definován formálními znaky a materiálním znakem, kterým je společenská škodlivost. Materiální znak má zejména dvojí význam: umožňuje odlišit přestupek od trestného činu tam, kde jsou znaky obou těchto deliktů shodné nebo umožňuje nestíhat tzv. bagatelní přestupky (ty, jejichž závažnost je zcela nepatrná, následky jsou bezvýznamné apod.). V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135, který uvedl, že přestupky, ve srovnání s trestnými činy, představují jinou formu protiprávního společensky nebezpečného jednání a pro jejich trestnost mají platit podobné principy a pravidla jako v případě trestných činů.

34.         Společenskou škodlivost rozlišuje teorie na obecnou, která odlišuje jednání po právu, přestupky a trestné činy, dále typovou, která v prostředí rozhodování Úřadu představuje rozlišování přestupků na závažné a velmi závažné, a konkrétní společenskou škodlivost, která se vztahuje ke konkrétnímu přestupku konkrétního pachatele. Jedna skutková podstata může být při spáchání konkrétních přestupků naplněna různým způsobem a různou intenzitou pak může zasáhnout do zájmů společnosti (tzn., může mít různou společenskou škodlivost).

35.         Ve vztahu k materiální stránce přestupku musí správní orgán při kvalifikaci přestupku posoudit, zda se společenská škodlivost konkrétního jednání pohybuje v mezích typové společenské škodlivosti. V oblasti práva veřejných zakázek je tato úvaha zjednodušována ustanovením § 270 odst. 1 zákona, které nastoluje vyvratitelnou domněnku naplnění materiální stránky přestupku v případě, kdy je naplněna formální stránka přestupku.

36.         Uvedená vyvratitelná domněnka navazuje na názor Nejvyššího správního soudu, který v jednom ze svých rozsudků[1] uvedl: „Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný.“. Aby byla domněnka společenské škodlivosti vyvrácena, je zapotřebí, aby spáchání přestupku doprovázely takové okolnosti, které společenskou škodlivost v daném konkrétním případě snižují pod hranici společenské škodlivosti vyskytující se běžně u takového typu přestupku – tedy pod hranicí typové společenské škodlivosti.[2]

Ke společenské škodlivosti v nyní posuzované věci

37.         Obviněný v rozkladu zpochybňuje společenskou škodlivost přestupku, která podle jeho přesvědčení v daném případě zcela chyběla.

38.         Jak jsem již uvedl výše. V ustanovení § 270 odst. 1 zákona je zakomponováno formální pojetí odpovědnosti za spáchání přestupku (oproti obecně aplikovanému materiálně-formálnímu pojetí). Uplatní se vyvratitelná domněnka, že jakýkoliv čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle zákona, je bez dalšího považován za společensky škodlivý. Úřad tak není povinen zabývat se explicitně materiální stránkou skutkové podstaty přestupku. Nicméně z důvodu opakované námitky obviněného se Úřad k naplnění materiální stránky tohoto přestupku vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí (především v bodech 65 a násl.), kde uvedl, z čeho dovozuje společenskou škodlivost jednání obviněného. Úřadu tak v žádném případě není možné vytýkat, že se společenskou škodlivostí nezabýval, jelikož se zcela dostatečným způsobem vypořádal s tím, na základě jakých skutečností považuje námitku obviněného (tj. nenaplnění materiální stránky přestupku) za nedůvodnou.

39.         Jak již bylo shora uvedeno, pouze v případě, kdy se konkrétní společenská škodlivost pohybuje v mezích typové společenské škodlivosti, jde o přestupek. V opačném případě nelze učinit závěr o odpovědnosti za přestupek. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28, konstatoval, že „podle judikatury zdejšího soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011-62). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost dosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. (…) Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku prvního senátu, obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce. Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že  již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96)“.[3]

40.         Na základě výše uvedeného lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za  přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Pokud se však k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. V tomto případě však neexistují žádné zvláštní okolnosti, které by zákonnou domněnku o naplnění materiální stránky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona vyvracely, či takové, které by škodlivost předmětného jednání obviněného zásadním způsobem snižovaly natolik, aby o společenské škodlivosti bylo sporu. Ani obviněný neuvedl v rozkladu žádné mimořádné okolnosti, které by presumovanou škodlivost jeho jednání vyvracely.

41.         Dodržení výsledné ceny díla i během jeho realizace není způsobilé zvrátit shora uvedený závěr o tom, že postup zadavatele je (a to dostatečně) společensky škodlivý. Dodržení ceny se totiž míjí s esencí vytýkaného pochybení. Stále totiž platí, že vybraný dodavatel měl být vyloučen, pravidla pro zadání veřejné zakázky nebyla dodržena a smlouva byla uzavřena s někým, s kým uzavřena být nemohla. O tom, že individuální společenská škodlivost se pohybuje v mezích typové společenské škodlivosti, tak nemůže být sporu. Což je dále umocněno tím, že zadávacího řízení se účastnili i jiní dodavatelé.

K námitkám absolutizace § 46 zákona, garance neměnné nabídkové ceny ze strany vybraného dodavatele a neprovedení výslechu svědků

K námitce absolutizace § 46 zákona

42.         Obviněný namítá, že aprobováním právní názoru Úřadu dojde k nastavení plošné povinnosti postupovat podle § 46 zákona (tedy dojde k jeho absolutizaci).

43.         Obecně platí, že po uplynutí lhůty pro podání nabídek nelze podanou nabídku měnit. Označené pravidlo nachází své výslovné vyjádření v ustanovení § 46 odst. 2 zákona, které uvádí, že nabídka nesmí být po uplynutí lhůty pro podání nabídek měněna, nestanoví-li zákon jinak.

44.         Ustanovení § 46 zákona současně uvádí činnosti, které jsou dovolené (jde o činnosti, které jsou změně nabídky postaveny naroveň a nejedná se o její podkategorie). Jedná se v zásadě o tři typové situace, jmenovitě o objasnění předložených údajů, dokladů, vzorků nebo modelů podle § 46 odst. 1 zákona (dále též jen „objasnění“), o doplnění dalších nebo chybějících údajů, dokladů, vzorků nebo modelů podle § 46 odst. 1 a 2 zákona (dále též jen „doplnění“) a o opravu položkového rozpočtu podle § 46 odst. 3 zákona, která se považuje za objasnění (dále též jen „oprava položkového rozpočtu“).

45.         Objasnění nebo doplnění nabídky podle § 46 zákona je podmíněno předchozí žádostí ze strany zadavatele; jedná se tedy o fakultativní právní institut, na který není ze strany dodavatelů nárok. Doplnění je dále možné pouze v případě, že doplněné údaje, doklady, vzorky nebo modely nebudou předmětem hodnocení.

46.         Právní institut dle § 46 zákona slouží zejména k tomu, aby mohl zadavatel po podání nabídek postavit najisto, že tyto nabídky vyhovují zadávacím podmínkám, a dále k tomu, aby mohly být některé méně závažné nesrovnalosti v nabídkách odstraněny, aniž by byl zadavatel nucen přistoupit k vyloučení účastníka z účasti v zadávacím řízení.

47.         K účelu předmětného právního institutu dále odkazuji na komentářovou literaturu, která jej vysvětluje následovně: „V praxi veřejného zadávání se může stát, že obsah (resp. výklad) nabídky či žádosti o účast nebude vždy zcela jasný anebo část relevantních dokladů nebude vůbec doložena. Ačkoli procedura zadávacího řízení je formalizovaná a splnění zadávacích podmínek by primárně mělo vyplynout již z podané žádosti o účast anebo nabídky, zadavatel se může rozhodnout, že požádá účastníka zadávacího řízení o objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů, resp. ve vazbě na položkový rozpočet může být nabídka dokonce upravena. Účelem takového postupu je ověření, zda lze přesvědčivě učinit závěr, že vybraný účastník splňuje podmínky účasti v zadávacím řízení, pravidla stanovená zákonem a zadávací dokumentací. Jen takový dodavatel může být vybrán z účastníků zadávacího řízení a povolán k realizaci veřejné zakázky.“ (Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv.  Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 283.)

48.         Při výkladu podmínek, které umožňují provést objasnění nebo doplnění nabídky, je pak třeba postupovat restriktivně, se zřetelem ke všem okolnostem a k účelu předmětného právního institutu. Zadavatel současně musí při postupu podle § 46 zákona postupovat v souladu se zásadami přiměřenosti, transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 zákona. V intencích označených zásad je třeba předcházet zejména situacím, kdy by byl aplikací § 46 zákona vytvářen prostor pro svévolné jednání zadavatele nebo kdy by docházelo k jakémukoliv zvýhodňování některých účastníků, včetně obcházení lhůty pro podání nabídek.

49.         K tomu doplňuji, že právní úprava § 46 zákona vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice“), která rovněž klade důraz na dodržení zásad postupu zadavatele při objasňování nabídek dodavatelů. Čl. 56 odst. 3 směrnice konkrétně stanoví: „Pokud jsou informace nebo dokumenty, které mají hospodářské subjekty předložit, neúplné nebo nesprávné nebo se tak jeví, nebo pokud určité dokumenty scházejí, mohou veřejní zadavatelé dotčené hospodářské subjekty požádat o předložení, rozšíření, upřesnění nebo doplnění příslušných informací nebo dokumentů v přiměřené lhůtě, pokud takovou žádost vznesou v plném souladu se zásadami rovného zacházení a transparentnosti a pokud vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádí tato směrnice, nestanoví jinak.“

50.         V intencích zásad rovného zacházení a transparentnosti je směrnice vykládána též v judikatuře Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), která příslušný právní institut vykládá dlouhodobě restriktivně (srov. například rozsudky SDEU ve věci C-131/16 ze dne 11. 5. 2017 nebo ve věci C-223/16 ze dne 14. 9. 2017).

51.         Z citovaných ustanovení zákona, rozhodovací praxe a judikatury správních soudů vyplývá, že zákon v situaci, kdy některý z dodavatelů podá nabídku, která neodpovídá zadávacím podmínkám, dává zadavateli možnost poskytnout takovému dodavateli prostor zhojit vadu nabídky výzvou dle § 46 odst. 1 zákona, pokud jde o situaci, u níž zákon s možností zhojení počítá. Doloží-li vyzvaný dodavatel chybějící položkový rozpočet a zachová nabídkovou cenu, zadavatel k takovému dovolenému objasnění nabídky musí přihlédnout (obdobná situace byla řešena v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0103/2020/VZ, č. j. ÚOHS-253272020/321/ZSř). Jde o možnost zadavatele, nikoliv o jeho povinnost a napadené rozhodnutí tento závěr nijak nemění. Pokud se ale zadavatel rozhodne neaktivovat § 46 zákona, musí nastat předvídaný důsledek toho, že dodavatel podal nabídku, která neodpovídá zadávacím podmínkám. V případě dodavatele je tímto negativním důsledkem možnost, že bude vyloučen (§ 48 odst. 2 písm. a) zákona). V případě vybraného dodavatele je tímto důsledkem to, že musí být ze zadávacího řízení vyloučen (srov. § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona). S námitkou, že napadené rozhodnutí absolutizuje § 46 zákona, se tedy nemohu ztotožnit.

K námitce garance zachování ceny a neprovedení výslechu svědků

52.         Obviněný na několika místech v rozkladu poukazuje na to, že od vybraného dodavatele obdržel garanci, že nedojde ke zvýšení ceny. Obviněný se rozhodl pro určitou formu komunikace s vybraným dodavatelem (která není nikde fyzicky či elektronicky zachycena), který mu poskytl „garanci“, že nabídková cena, kterou uvedl ve své nabídce, platí. Zde je třeba poukázat na to, že zákon stanovuje striktní podmínky na to, v jaké formě má probíhat komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem. Z § 28 odst. 1 písm. f) a § 211 odst. 1 zákona je patrné, že nabídky musí být podány písemně. To konvenuje s čl. 22 odst. 2 směrnice: „Bez ohledu na odstavec 1 lze u jiných sdělení, jež se netýkají zásadních prvků zadávacího řízení, použít i ústní komunikaci, je-li její obsah v dostatečné míře zdokumentován. Mezi tyto zásadní prvky patří zadávací dokumentace, žádosti o účast, potvrzení zájmu a nabídky.“ Garance, kterou zadavatel obdržel, tak není – pro nedostatek formy – způsobilá objasnit nebo doplnit podanou nabídku. Je rovněž otázkou, zda by (i kdyby byla provedena řádným způsobem) mohla garance představovat postup doplnění nebo objasnění nabídky dle § 46 zákona, když garance nenahrazuje (a to ani obsahově) chybějící položkový rozpočet. Pro úplnost tak doplňuji, že ani písemná garance by nic nezměnila na podstatné skutečnosti, že obviněný porušil zákon, a nebyl v situaci, kdy mohl akceptovat nekompletní položkový rozpočet vybraného dodavatele (který mj. nebyl doložen v souladu se zadávacími podmínkami).

53.         Těmito závěry též reaguji na námitku obviněného, že Úřad neumožnil výslech svědků, kteří by dle obviněného prokázali, že vybraný dodavatel na dotaz obviněného opravdu garanci neměnnosti nabídkové ceny poskytl. Musím též zdůraznit, že § 82 ZOP, na který se odvolává obviněný, se nepoužije (viz ustanovení § 270 odst. 11 zákona).

54.         Výslech svědka by navíc v posuzované věci ničemu nepomohl (viz výše). Předmětem tohoto řízení není (ne)existence garance nabídkové ceny a její zachycení v listinné či elektronické podobě. Primárně jde v této věci o to, že obviněný akceptoval neúplný položkový rozpočet vybraného dodavatele, což bylo v rozporu se zadávacími podmínkami. Tímto jednáním se obviněný dopustil porušení zákona (viz výše). Poskytnutí garance ze strany vybraného dodavatele nelze srovnávat s doplněním chybějící části položkového rozpočtu.

55.         Úvahy obviněného o hospodárnosti řešení vybraného dodavatele jsou sice pochopitelné, ale z pohledu tohoto správního řízení jsou nepodstatné. Úřad není oprávněn hodnotit hospodárnost výběru dodavatele. Pro Úřad též není relevantní, že kvůli „menším“ pochybením musí zadavatelé vyloučit nejvýhodnější nabídku a tím pádem vybírají z nabídek na druhém, třetím a dalších místech, které nejsou pro zadavatele tak ekonomicky výhodné, ale jsou předložené v souladu se zadávacími podmínkami a v souladu se zákonem. Za správnost a kompletnost nabídky odpovídá účastník řízení (dodavatel). Úřad má svěřenu pravomoc dozorovat, zda jsou dodržována pravidla stanovená zákonem a v konkrétních případech i zadávacími podmínkami.

56.         Obviněný též namítá, že absence položkového rozpočtu neovlivnila konečnou nabídkovou cenu. Tato námitka není v nyní posuzované věci z hlediska zákona relevantní. Otázky finančního plnění veřejné zakázky řeší jiné orgány státní správy. Úřad není nadán pravomocí následně kontrolovat finanční plnění ze strany zadavatele (obviněného) a provádět kontrolu, zda jsou finanční prostředky vynakládány hospodárně.

57.         S ohledem na uvedené zamítám tyto námitky obviněného jako irelevantní. Obviněný měl dvě zákonné možnosti, jak nekompletní položkový rozpočet vybraného dodavatele vyřešit. Obviněný jednak mohl přejít k vyhotovení žádosti podle § 46 odst. 1 zákona a mohl vybraného dodavatele požádat, aby opravil položkový rozpočet v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 a § 46 odst. 3 zákona. Případně obviněný mohl vybraného dodavatele rovnou vyloučit, protože jeho nabídka nesplňovala zadávací podmínky, a to již před výběrem. Obviněný se vydal cestou bez žádosti o objasnění a doplnění a vlastně akceptoval nekompletní nabídku vybraného dodavatele v rozporu se zadávacími podmínkami a dopustil se tak ovlivnění hospodářské soutěže.

K výroku II o pokutě

58.         Obviněný v rozkladu dále uvádí, že je přesvědčen o tom, že škodlivý následek přestupku v zásadě nenastal, případně je zcela minimální, neboť pokud by vybraný dodavatel chybějící položkový rozpočet do dokumentace dodal, byla by celá veřejná zakázka provedena za zcela stejnou cenu. Obviněný též navrhuje změnu výroku II tak, že dojde ke snížení pokuty.

59.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

60.         Škodlivostí jednání obviněného se Úřad zabýval v bodech 61 – 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Stejnou otázkou jsem se zabýval i v tomto rozhodnutí (viz body 22 – 25 a 30 – 36 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad posléze zhodnotil i ekonomickou situaci obviněného pro kalendářní rok 2021.

61.         Za přestupek uvedený ve výroku I napadeného rozhodnutí uložil Úřad výrokem II obviněnému pokutu ve výši 90 000 Kč. Pokutou a jejím zdůvodněním se Úřad zabýval v bodech 56 – 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

62.         Považuji za vhodné zdůraznit, že obviněný proti výroku II nijak zásadně nebrojí, tj. nepředkládá argumenty, proč je pokuta vysoká, proč by měla být snížena ani zohlednění či nezohlednění přitěžujících či polehčujících okolností, promlčení atp. Obviněný poukazuje pouze na ustanovení § 37 ZOP ze kterého cituje, že při výměře trestu se přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.

63.         Úřad v odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí posoudil nejdříve otázku promlčecí doby a poté stanovil horní hranici pro uložení pokuty. Následně Úřad zohlednil přitěžující a polehčující okolnosti a povahu a závažnost spáchaného přestupku včetně intenzity zásahu do právem chráněného zájmu. K přitěžujícím okolnostem doplňuji, že Úřad žádné neshledal. Nicméně dodávám, že polehčující okolnost nelze spatřovat v tom, že vybraný dodavatel poskytl „garanci neměnnosti nabídkové ceny“ a že se výsledná nabídková cena nezměnila i s ohledem na chybějící část položkového rozpočtu, neboť obviněnému je ukládán trest za porušení pravidel zadávání veřejných zakázek ve spojení s ovlivněním hospodářské soutěže při výběru dodavatele, který měl být s ohledem na okolnosti případu vyloučen nebo vyzván k doplnění chybějícího položkového rozpočtu. Úřad tuto skutečnost při ukládání pokuty zohlednil, s čímž se neztotožňuji, ale pokutu ve druhém stupni zvyšovat nelze a jakékoliv snížení pokuty by bylo v této situaci zcela nelogické, neboť na základě posouzení věci v rámci řízení o rozkladu fakticky ubývá jedna z polehčujících okolností.

64.         Úřad při stanovení výše pokuty rovněž zohlednil dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I napadeného rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání tohoto přestupku a též zohlednil závěry vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, kdy doba od spáchání přestupku je korektivem při stanovení výše sankce, neboť je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným přestupkem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.

65.         Se zdůvodněním výroku II napadeného rozhodnutí se tedy v podstatných aspektech ztotožňuji.

66.         Konstatuji, že jsem žádné pochybení Úřadu při ukládání pokuty neshledal, a proto zde nenacházím žádný důvod pro eventuální moderaci výši pokuty. Pokuta ve výši 90 000 Kč byla stanovena v souladu se zákonem a mám za to, že v této výši plní spíše svoji výchovnou, nikoli represivní funkci.

67.         Stejným způsobem jsem přezkoumal i zákonnost napadeného rozhodnutí v části odůvodnění výroku III. Úřad se výrokem III napadeného rozhodnutí zabýval v bodech 76 - 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatuji, že jsem žádné pochybení Úřadu při zdůvodnění výroku III napadeného rozhodnutí neshledal.

Shrnutí

68.         S ohledem na vše výše uvedené a po přezkoumání rozhodnutí Úřadu, jsem dospěl k závěru, že Úřad rozhodl správně, když výrokem I rozhodl tak, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky postupoval při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení v rozporu s § 39 odst. 4 zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když dne 28. 2. 2018, při posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku, posoudil požadavek na doložení „Cenové specifikace/nabídkový rozpočet“ vztahující se k položkovému rozpočtu wellness vybavení za splněný, ačkoli ze strany vybraného dodavatele nedošlo k doložení kompletního položkového rozpočtu, a v rozporu s § 48 odst. 8 citovaného zákona v návaznosti na § 48 odst. 2 písm. a) citovaného zákona nevyloučil vybraného dodavatele ze zadávacího řízení, přičemž uvedený postup ovlivnil výběr dodavatele a obviněný dne 23. 4. 2018 zadal veřejnou zakázku (uzavřením smlouvy o dílo s vybraným dodavatelem), přičemž uvedený postup ovlivnil výběr dodavatele.

69.         Na závěr sděluji, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vyjádřil ke všem relevantním námitkám, proto nemohl zatížit své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

VI.          Závěr

70.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

71.         Vzhledem k výše uvedenému, jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží

město Břeclav, Náměstí T. G. Masaryka 42/3, 690 02 Břeclav

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Viz rozsudek uvedeného soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28.

[2] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 63/2015-29 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011-62.

[3] Přestože závěry citovaného rozsudku byly vysloveny za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v němž absentovala výslovná právní úprava materiálního znaku, jsou plně aplikovatelné i za účinnosti nyní účinného zákona, jenž na ustálenou judikaturu navazuje.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz