číslo jednací: 04743/2021/161/ZSř
spisová značka: R0216/2020/VZ

Instance II.
Věc Inovace difrakčního opticky variabilního obrazového zařízení pro elektronické občanské průkazy (e-OP)
Účastníci
  1. STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, státní podnik
  2. IQS Group s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí v části potvrzeno, v části zrušeno
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 9. 2. 2021
Související rozhodnutí 37912/2020/500/JBě
04743/2021/161/ZSř
Dokumenty file icon 2020_R0216.pdf 491 KB

Spisová značka:  ÚOHS-R0216/2020/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-04743/2021/161/ZSř                                                                                     

 

 

 

 

Brno 08.02.2021

 

                               

 

V řízení o rozkladu ze dne 1012. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne a podaném zadavatelem -

  • STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, státní podnik, IČO 00001279, se sídlem Růžová 943/6, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0359/2020/VZ, č. j. ÚOHS-37912/2020/500/JBě ze dne 2511. 2020, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 11. 9. 2020 na návrh navrhovatele -

  • IQS Group s.r.o., IČO 24279501, se sídlem Hlavní 130, Řež, 250 68 Husinec, ve správním         řízení zastoupena obchodní společností Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři,        s.r.o., IČO 24225029, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Inovace difrakčního opticky variabilního obrazového zařízení pro elektronické občanské průkazy (e-OP)“ v otevřeném řízení za účelem uzavření rámcové dohody, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 7. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 7. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-024714, ve znění opravy uveřejněné dne 10. 8. 2020, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 21. 7. 2020 pod ev. č. 2020/S 139-341570, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 11. 8. 2020,

jsem na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

 

I.

Výroky I., II., IV., V. a VI. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0359/2020/VZ, č. j. ÚOHS-37912/2020/500/JBě ze dne 2511. 2020 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

 

p o t v r z u j i

 

 

a podaný rozklad v tomto rozsahu

 

 

z a m í t á m.

 

 

II.

Výrok III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0359/2020/VZ, č. j. ÚOHS-37912/2020/500/JBě ze dne 2511. 2020 podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,

 

 

r u š í m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Zadavatel - STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, státní podnik, IČO 00001279, se sídlem Růžová 943/6, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“), zahájil dne 16. 7. 2020 podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon[1]), odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody na veřejnou zakázku s názvem „Inovace difrakčního opticky variabilního obrazového zařízení pro elektronické občanské průkazy (e-OP)“, oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 7. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 7. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-024714, ve znění opravy uveřejněné dne 10. 8. 2020, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 21. 7. 2020 pod ev. č. 2020/S 139-341570, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 11. 8. 2020 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V bodu 3.1 zadávací dokumentace na veřejnou zakázku (dále též jen „ZD“) definoval zadavatel předmět veřejné zakázky (dále souhrnně též jen „dodávka bezpečnostního prvku“) jako závazek dodavatele a) vytvořit základ difrakčního bezpečnostního prvku pro eOP, včetně vytvoření designu, b) udělit výhradní licenci zahrnující design difrakčního bezpečnostního prvku a výhradní licenci zahrnující MasterHologram a jeho kopie pro použití archů k výrobě eOP, c) vyrábět a dodávat objednateli difrakční opticky variabilní obrazové zařízení (DOVID) aplikované na arch polykarbonátové fólie pro eOP (dále též jen „archy“) a d) umožnit objednateli nabytí vlastnického práva k dodaným archům, v souladu s dalšími zadávacími podmínkami. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovil zadavatel v bodu 4 ZD v částce 86 200 000 bez DPH.

3.             V bodě 9.4.1 ZD zadavatel v rámci podmínek kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona požadoval, aby dodavatelé předložili seznam významných dodávek poskytnutých v posledních třech letech před zahájením zadávacího řízení, z něhož bude vyplývat, že realizovali alespoň jednu významnou dodávku, „jejíž předmět plnění je obdobný předmětu plnění této veřejné zakázky, tj. dodávka difrakčních opticky variabilních obrazových zařízení (DOVID) aplikovaných na archu polykarbonátové fólie s minimálně 15 pozicemi (nebo v součtu 900 000 prvků za rok ve smyslu rozhodných období definovaných níže), použitých pro významný národní identifikační doklad (cestovní pas, národní identifikační doklad, řidičský průkaz nebo potvrzení pobytu), v minimálním celkovém množství 60 000 kusů archů za každý rok (tj. za následující časová období 07/2017 - 07/2018; 07/2018 - 07/2019 a za 07/2019 - 07/2020).“ (dále též jen „referenční zakázka“).

4.             V bodě 9.4.2 ZD zadavatel požadoval popis technického vybavení podle § 79 odst. 2 písm. e) zákona, jímž dodavatelé doloží implementované bezpečnostní procesy (dále též jen „bezpečnostní podmínka“), a to buď předložením certifikátu „ISO 14298 Řízení procesů bezpečnostního tisku“ nebo certifikátu „CWA 15374 Systém řízení bezpečnosti pro dodavatele do odvětví bezpečnostního tisku“ (dále jen „certifikáty“) nebo čestným prohlášením dle přílohy č. 7 ZD o splnění celkem 17 zadavatelem konkrétně označených bezpečnostních požadavků (dále též jen „bezpečnostní požadavky“).

5.             Proti zadávacím podmínkám na veřejnou zakázku a dalším úkonům zadavatele podal stěžovatel - IQS Group s.r.o., IČO 24279501, se sídlem Hlavní 130, Řež, 250 68 Husinec, ve správním řízení zastoupena obchodní společností Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o., IČO 24225029, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) dne 20. 8. 2020 námitky ve smyslu § 241 zákona (dále jen „námitky“), jež zadavatel rozhodnutím ze dne 4. 9. 2020 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, odmítl.

6.             Dne 11. 9. 2020 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami, návrh navrhovatele ve smyslu § 250 zákona z téhož dne na přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Podaným návrhem, směřujícím proti zadávacím podmínkám a dalším úkonům zadavatele, se navrhovatel domáhal zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Dnem doručení návrhu Úřadu došlo k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

II.             Napadené rozhodnutí

7.             Dne 2511. 2020 vydal Úřad na základě posouzení obsahu návrhu a všech rozhodných skutečností rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0359/2020/VZ, č. j. ÚOHS-37912/2020/500/JBě z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“).

8.             Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky na veřejnou zakázku v rozporu se zásadou přiměřenosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na § 73 odst. 6 písm. b) zákona, když ve vztahu k prokázání kritéria technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona nevymezil v ZD minimální úroveň referenční zakázky přiměřeně, tzn. v souladu se zásadou přiměřenosti, vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky, neboť v bodu 9.4.1. ZD požadoval předložit seznam významných dodávek poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, ze kterého mělo vyplývat, že dodavatel realizoval minimálně 1 významnou dodávku obdobného plnění pro jednoho objednatele, a to v konkrétním rozsahu v každém z předchozích 3 let předcházejících zahájení zadávacího řízení na uvedenou veřejnou zakázku, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, neboť daný požadavek mohl diskriminovat některé dodavatele, kteří by byli způsobilí k plnění veřejné zakázky, a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem.

9.             V odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí (v bodech 130 - 148) Úřad uvedl, že prokázání referenční zakázky směřuje k osvědčení dodávek pravidelné povahy a že obecně nelze vyloučit možnost stanovení takového požadavku, to však pouze za předpokladu, že bude tento požadavek odůvodněný předmětem veřejné zakázky a nedojde na jeho základě k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže. V konkrétním případě však Úřad shledal, že požadavek na referenční zakázku přiměřený a opodstatněný nebyl, neboť bezdůvodně diskriminoval dodavatele, kteří předmětné plnění nerealizovali v každém z předchozích tří let před zahájením zadávacího řízení, neboť jej v požadovaném souhrnném objemu v rozhodném období ukončili dříve či zahájili později. Diskriminační charakter referenční zakázky dle názoru Úřadu dále posiluje skutečnost, že dodavatelé museli plnění referenční zakázky prokázat ve vztahu k jednomu dodavateli. Úřad proto dospěl k závěru, že požadavek na referenční zakázku byl zjevně excesivní a ze strany zadavatele neodůvodněný.

10.         Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 99 odst. 2 zákona tím, že změnil zadávací podmínku na prokázání splnění kritéria technické kvalifikace uvedenou v bodu 9.4.2. ZD týkající se povinných bezpečnostních požadavků, když prostřednictvím „VYSVĚTLENÍ A DOPLNĚNÍ ZADÁVACÍ DOKUMENTACE – VI.“ ze dne 14. 8. 2020 (dále jen „vysvětlení ZD č. 6“) oproti původnímu výkladu bezpečnostní podmínky umožnil její prokázání jiným způsobem, neboť zmírnil minimální úroveň splnění povinných bezpečnostních požadavků, přičemž povaha této změny ZD mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení a zadavatel neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od změny ZD činila nejméně celou svou původní délku, přičemž tento postup zadavatele mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

11.         Výrok II. napadeného rozhodnutí odůvodnil Úřad (v bodech 154 - 173) zejména tím, že zadavatel vysvětlením ZD č. 6 připustil, že povinné bezpečnostní požadavky mohou být splněny pouze částečně (za 1 ze 2 bodů) a že tedy nemusí být splněny všechny podmínky uvedené v detailním popisu povinných bezpečnostních požadavků, jak vyplývalo z výkladu bezpečnostní podmínky dle bodu 9.4.2 ZD v návaznosti na „VYSVĚTLENÍ A DOPLNĚNÍ ZADÁVACÍ DOKUMENTACE - IV.“ ze dne 6. 8. 2020 (dále jen „vysvětlení ZD č. 4“). K možnému vlivu postupu zadavatele na okruh účastníků zadávacího řízení Úřad doplnil, že nelze vyloučit, že dodavatelé, kteří povinné bezpečnostní požadavky splňovali pouze částečně, nikoliv v plném rozsahu, se předmětným zadávacím řízením přestali po seznámení s obsahem ZD zabývat, ačkoliv dle výkladu ZD po vydání vysvětlení ZD č. 6 by bezpečnostní požadavky splnit mohli a mohli by se tak i účastnit zadávacího řízení.

12.         Ve výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky na veřejnou zakázku v rozporu s ustanovením § 131 odst. 3 zákona, když dobu trvání vztahu ze smlouvy na veřejnou zakázku (dále též jen „rámcová dohoda“ nebo „smlouva“) stanovil v délce 6 let, ačkoli zadavatel neprokázal, že by pro takovou délku byly dány výjimečné a řádně zdůvodněné důvody vztahující se k předmětu rámcové dohody.

13.         V odůvodnění výroku III. napadeného rozhodnutí (v bodech 176 - 193) Úřad uvedl, že v souladu s § 131 odst. 3 zákona smí trvání vztahu z rámcové dohody překročit 4 roky jen ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, přičemž zadavatel neprokázal, že by se v nyní řešené věci o takový případ jednalo. K argumentaci zadavatele, že délka trvání rámcové dohody je odůvodněna souvisejícím právním vztahem s odběratelem - Česká republika - Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 (dále jen „Ministerstvo vnitra“), Úřad poukázal, že odkazovaný smluvní závazek zadavatele (uzavřený do 31. 12. 2025) je o celý rok kratší než doba plnění veřejné zakázky, načež není žádným způsobem odůvodněno překročení pětileté doby trvání rámcové dohody v období od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026.odůvodnění zadavatele tedy dle názoru Úřadu nelze shledat relevantní skutečnosti, které by představovaly výjimečný a řádně odůvodněný případ vztahující se k předmětu rámcové dohody ve smyslu § 131 odst. 3 zákona.

14.         Výrokem IV. napadeného rozhodnutí Úřad v návaznosti na zjištěný nezákonný postup zadavatele dle výroků I. - III. napadeného rozhodnutí podle § 263 odst. 2 a 3 zákona uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

15.         Výrokem V. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli podle § 263 odst. 8 zákona zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného ukončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0359/2020/VZ.

16.         Výrokem VI. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli podle § 266 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky, povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 30 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

17.         Dne 10. 12. 2020 podal zadavatel proti napadenému rozhodnutí rozklad z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 26. 11. 2020. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

18.         Zadavatel namítá, že závěry Úřadu nejsou dostatečně odůvodněny, neodpovídají zjištěným skutečnostem a argumentace zadavatele nebyla dostatečně vypořádána, což má za následek nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

19.         K výroku I. napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že stanovení podmínky referenční zakázky ve správním řízení dostatečně odůvodnil, a uvádí, že se jednalo o prakticky jedinou možnost, jak zajistit dostatečně kvalifikovaného dodavatele, schopného plnit své závazky dlouhodobě a kvalitně, reagovat na měnící se požadavky zadavatele a poskytovat plnění bez vad, které se zpravidla projeví až v delším časovém horizontu (2 let), což má zadavatel vzhledem k významu své činnosti a důležitosti poptávaného plnění za klíčové.

20.         K výroku II. napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že vysvětlením ZD č. 6 provedl toliko formulační změny (upřesnění, nikoliv zmírnění), v jejichž důsledku nemohlo dojít k rozšíření okruhu možných dodavatelů, načež nebyl ani povinen prodlužovat lhůtu pro podání nabídek. Zadavatel též namítá, že se Úřad nijak nevypořádal s jeho argumentací týkající se rozhodovací praxe Úřadu.

21.         K výroku III. napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že výsledkem zadávacího řízení mělo být uzavření rámcové smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv rámcové dohody podle zákona, a proto se na něj § 131 odst. 3 zákona nevztahuje, což Úřad nesprávně posoudil. Nadto má zadavatel za to, že trvání rámcové dohody ve správním řízení dostatečně odůvodnil, a to závazkem ze smlouvy s Ministerstvem vnitra uzavřené dne 31. 3. 2015 (s možností prodloužení i na dobu po skončení rámcové dohody), délkou přípravy před zahájením dodávek a doporučením organizace INTERPOL.

Závěr rozkladu

22.         Zadavatel závěrem rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu zadavatele

23.         Navrhovatel se k podanému rozkladu navrhovatele podrobně vyjádřil přípisem ze dne 29. 12. 2020 (dále jen „vyjádření k rozkladu“), v němž uvedl, že má napadené rozhodnutí za věcně i právně správné a řádně odůvodněné. K argumentaci zadavatele navrhovatel v jednotlivých částech vysvětlil, z jakých důvodů ji považuje za nesprávnou, zavádějící či nepřípustnou z důvodu, že ji zadavatel neuplatnil již v řízení před Úřadem v prvním stupni. Závěrem navrhovatel navrhl, aby předseda Úřadu rozklad zadavatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

IV.          Řízení o rozkladu

24.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

 

 

Stanovisko předsedy Úřadu

25.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných rozkladových námitek a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

26.         Úřad rozhodl ve výrocích I., II., IV., V., VI. správně a v souladu s právními předpisy. Výrok III. napadeného rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, načež jsou splněny podmínky pro jeho zrušení. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem rozhodl tak, jak je ve výrocích tohoto rozhodnutí uvedeno.

V.            K námitkám rozkladu

27.         Zadavatel v rozkladu uplatnil širší spektrum námitek, k nimž se dále pro přehlednost vyjádřím postupně.

K výroku I. napadeného rozhodnutí

28.         V čl. II. rozkladu zadavatel namítá, že Úřad nesprávně a nedostatečně posoudil právní otázku zákonnosti stanoveného požadavku na referenční zakázku. Zadavatel sděluje své přesvědčení, že požadavek na referenční zakázku ve správním řízení dostatečně odůvodnil a poukazuje na konkrétní důvody, které jej k jeho stanovení vedly. Zadavatel akcentuje zejména specifickou povahu své činnosti a význam poptávané dodávky bezpečnostního prvku, důraz na kvalitu a potřebu získat kvalifikovaného dodavatele způsobilého plnit předmět veřejné zakázky v požadované kvalitě stabilně a dlouhodobě.

29.         V návaznosti na rozkladovou argumentaci zadavatele jsem se proto zabýval tím, zda byl požadavek na referenční zakázku stanoven v souladu se zákonem. K tomu nejprve poukazuji na relevantní právní ustanovení.

30.         Podle § 73 odst. 1 zákona musí zadavatel v nadlimitním režimu požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 74 zákona. Podle § 73 odst. 2 zákona zadavatel v nadlimitním režimu musí s výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění požadovat prokázání profesní způsobilosti podle § 77 odst. 1 zákona a může požadovat prokázání profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2 zákona. Podle § 73 odst. 3 zákona může zadavatel požadovat prokázání ekonomické kvalifikace podle § 78 zákona nebo technické kvalifikace podle § 79 zákona.

31.         Podle § 73 odst. 4 zákona není zadavatel oprávněn požadovat v nadlimitním režimu prokázání jiné kvalifikace než kvalifikace dle § 73 odst. 1 až 3 zákona.

32.         Podle § 73 odst. 6 zákona platí, že pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit, jaká kritéria požaduje a minimální úroveň pro jejich splnění.

33.         Podle § 79 odst. 1 zákona zadavatel stanoví kritéria technické kvalifikace za účelem prokázání lidských a technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele. Zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

34.         Podle § 6 zákona je zadavatel povinen v zadávacím řízení postupovat v souladu se zásadami transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

35.         Z citované právní úpravy vyplývá, že stanovení podmínek technické kvalifikace patří k oprávněním, nikoliv k povinnostem zadavatele v zadávacím řízení. Pokud však zadavatel ke stanovení podmínek technické kvalifikace přistoupí, je povinen postupovat striktně v mezích zákona.

36.         Ustanovení § 79 odst. 2 písm. b) zákona jednoznačně stanoví, že zadavatel smí požadovat seznam významných dodávek poskytnutých za poslední 3 roky (dále též jen „rozhodné období“), popřípadě za dobu delší, je-li takový postup nezbytný pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

37.         Označené rozhodné období poskytuje dodavatelům určitý časový prostor pro získání odpovídajících referenčních zkušeností. Zákon výslovně připouští prodloužení rozhodného období jako opatření vedoucí k rozšíření hospodářské soutěže. Případné zkrácení rozhodného období je pak nutno vnímat jako postup vedoucí k jejímu (s ohledem na absenci výslovného zákonného zmocnění bezdůvodnému) omezení. Délka rozhodného období v trvání 3 let před zahájením zadávacího řízení ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona je zákonodárcem konstruována jako minimální možná a jako taková je pro zadavatele závazná. Rozhodné období v délce 3 let ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona proto nelze vykládat tak, že je zadavatel oprávněn stanovit zvláštní požadavky pro jednotlivé části tohoto období.

38.         Výklad pojmu rozhodného období pro účely prokázání seznamu významných dodávek byl již předmětem soudního přezkumu (ve vztahu k předcházející právní úpravě § 56 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, avšak smysl a účel rozhodného období zůstal zachován i v právní úpravě dle zákona), a to v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 18/2012 - 52 ze dne 18. 4. 2013, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 44/2013 - 37 ze dne 7. 11. 2013. V označených rozsudcích dospěly soudy shodně k závěru, že stanovení rozhodného období v určité minimální délce je projevem zásady zákazu diskriminace a sleduje legitimní zájem na zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže. Závěry označených rozsudků jsou dle mého názoru plně aplikovatelné i v nyní řešené věci.

39.         Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku shrnul: „Shodně s krajským soudem a se žalovaným má Nejvyšší správní soud za to, že lhůta v posledních 3 letech‘‚ je stanovena jako fixní a neumožňuje svoje zkrácení. Stěžovatel nemusel požadovat předložení seznamu realizovaných dodávek podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Pokud tak ovšem učinil, byl vázán zákonným rozsahem tohoto požadavku. Stanovení fixní tříleté, respektive pětileté délky období, za které dodavatelé prokazují realizované významné dodávky, pokud zadavatel zvolí tento požadavek, opodstatňuje zájem zákonodárce na zamezení možné diskriminace dodavatelů v tomto směru. Zákonodárce stanovením fixní lhůty vyjádřil domněnku, že realizaci významných dodávek kdykoliv v průběhu posledních třech let je nutno považovat za relevantní ve vztahu k poptávané dodávce. Nelze proto vyloučit například takového dodavatele, který nerealizoval jedinou významnou dodávku v průběhu posledního roku či dvou let. Pokud by měla být stanovená tříletá lhůta pouze maximální hranicí, pak by ztrácela na významu, podobně jako ostatní obdobně stanovené lhůty v § 56 zákona o veřejných zakázkách. Jejich cílem je naopak zakotvit určitý, přesně vyjádřený standard požadavků kladených na dodavatele ve veřejné zakázce, v souladu se základními zásadami upravenými v § 6 zákona o veřejných zakázkách. Tímto postupem nedochází ke zvýhodnění dodavatelů, kteří realizovali významné zakázky před delší dobou, ale k postavení dodavatelů, kteří realizovali zakázky v určitém období, na roveň.“

40.         Zadavatel stanovil podmínku referenční zakázky tak, že dodavatelé musí doložit, že v posledních 3 letech před zahájením zadávacího řízení realizovali alespoň jednu významnou dodávku, definovanou jako dodávku difrakčních opticky variabilních obrazových zařízení aplikovaných na archu polykarbonátové fólie s minimálně 15 pozicemi (nebo v součtu 900 000 prvků za rok ve smyslu rozhodných období definovaných níže), použitých pro významný národní identifikační doklad, (dále též jen „definované plnění“), a to v minimálním celkovém množství 60 000 kusů archů (dále též jen „definovaný objem“), za každý rok tj. za jednotlivá období 07/2017 - 07/2018; 07/2018 - 07/2019 a za 07/2019 - 07/2020 (dále též jen „definovaná období“).

41.         V nyní řešené věci není sporné, že definované plnění odpovídá předmětu veřejné zakázky, stejně tak definovaný objem se nejeví zjevně nepřiměřený předpokládanému rozsahu plnění veřejné zakázky (srov. bod 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zadavatel také výslovně požaduje prokázání referenční zakázky za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení.

42.         Formulací definovaných období však zadavatel fakticky rozdělil referenční zakázku na tři části, neboť dodavatelé museli definovaný objem definovaného plnění prokázat pro každý jednotlivý rok rozhodného období samostatně. Takový postup zjevně vede k nezákonné diskriminaci dodavatelů, kteří předmětné plnění nerealizovali v každém z předchozích tří let před zahájením zadávacího řízení, neboť jej v souhrnném definovaném objemu v rozhodném období ukončili dříve či zahájili později, jak Úřad zcela správně vysvětlil v bodech 130 - 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obdobné stanovisko ostatně vyjádřily i soudy ve shora označených rozsudcích.

43.         Konstatuji proto, že zadavatel v rozporu se zásadou zákazu diskriminace rozdělením referenční zakázky na definovaná období fakticky zkrátil rozhodné období zaručené dodavatelům v souladu s § 79 odst. 2 písm. b) zákona, čímž nevymezil minimální úroveň pro splnění referenční zakázky v souladu se zákonem.

44.         K tomu doplňuji, že rozdělení referenční zakázky na definovaná období odporuje shora vysvětlené koncepci rozhodného období jako poskytnutí určitého časového prostoru dodavatelům, v němž bylo referenční plnění poskytnuto, a který nesmí být v souladu s úmyslem zákonodárce dále zužován. Souhlasím proto s právním názorem Úřadu, že stanovení požadavku na referenční zakázku v každém roce rozhodného období zvlášť představuje nepřípustné zpřísnění podmínky seznamu významných dodávek dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona, způsobilé omezit okruh možných dodavatelů a hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku. Důvody, pro které bylo stanovení definovaných období nepřiměřené a diskriminační Úřad jednoznačně a srozumitelně vysvětlil v bodech 130 - 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

45.         K rozsahu relevantních referenčních plnění doplňuji, že ustanovení § 79 odst. 3 zákona pro zakázky pravidelné povahy stanoví speciální pravidlo, dle kterého se pro účely prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona považuje za rozhodný rozsah zakázky realizovaný v průběhu rozhodného období. Význam ustanovení § 79 odst. 3 zákona pro řešení nyní projednávané věci Úřad správně vyložil v bodech 139 - 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V souladu s tímto ustanovením smí dodavatelé pro účely prokázání referenční podmínky použít definované plnění jen v tom objemu, v jakém jej realizovali v rozhodném období, bez ohledu na to, kdy bylo referenční plnění zahájeno či ukončeno. V tomto smyslu tedy mohou být dodavatelé, kteří neposkytovali dodávky pravidelné povahy v průběhu celého rozhodného období, v souladu se zákonem omezeni, neboť mohou být schopni za kratší období doložit jen nižší objem referenčního plnění. Pro omezení vyvolané vnitřním rozdělením referenční zakázky na definovaná období však absentuje jakýkoliv zákonný podklad.

46.         Za těchto okolností, kdy jsem výše shledal, že definovaná období referenční zakázky odporují ustanovení § 79 odst. 2 písm. b) zákona ve spojení s § 6 zákona, nepovažuji za účelné se dále zabývat konkrétními tvrzenými důvody postupu zadavatele. Ani případný závěr o legitimnosti důvodů uváděných zadavatelem by totiž již nemohl zvrátit závěr, že požadavky na referenční zakázku byly stanoveny v rozporu se zákonem. Ztotožňuji se proto rovněž s právním závěrem Úřadu, že zadavatel v rozporu s § 73 odst. 6 písm. b) zákona nevymezil minimální úroveň pro splnění referenční zakázky v souladu se zásadami přiměřenosti a zákazu diskriminace. V ostatním a v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuji.

47.         Pro úplnost pak podotýkám, že v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 252/2019 - 262 ze dne 4. 12. 2019 a v něm odkazovanou judikaturu) není účelem řízení o rozkladu detailně reagovat na každou dílčí námitku účastníka, je-li rozkladová argumentace vypořádána jako celek. Shora uvedeným výkladem byly dle mého stanoviska zadavateli jednoznačně a přezkoumatelně sděleny důvody, pro které nelze jeho rozkladové argumentaci vyhovět.

48.         K výše uvedenému shrnuji, že mám námitky zadavatele proti výroku I. napadeného rozhodnutí souhrnně za nedůvodné.

49.         Současně akcentuji, že již zákonnost výroku I. napadeného rozhodnutí odůvodňuje zákonnost výroků IV., V. a VI. napadeného rozhodnutí. Tím je současně plně vyhověno návrhu navrhovatele na uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku v souladu s § 263 odst. 3 zákona.

K výroku II. napadeného rozhodnutí

50.         V čl. III. rozkladu zadavatel namítá nezákonnost výroku II. napadeného rozhodnutí. Zadavatel konkrétně uvádí, že prostřednictvím vysvětlení ZD č. 6 sice provedl formulační změny (vnitřní kategorizaci) bezpečnostní podmínky dle bodu 9.4.2 ZD, nikoliv však způsobem, který by definované bezpečnostní požadavky zásadním způsobem změnil, potažmo který by mohl vést k rozšíření okruhu možných dodavatelů. Zadavatel proto nesouhlasí s právním názorem Úřadu, že by byl v návaznosti na vysvětlení ZD č. 6 povinen v souladu s § 99 zákona prodloužit lhůtu pro podání nabídek.

51.         Na podporu svého stanoviska zadavatel odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0038/2020/VZ, č. j. ÚOHS-14102/2020/322/DJa ze dne 13. 5. 2020 (dále jen „odkazované rozhodnutí předsedy Úřadu“), s jehož relevancí se Úřad vůbec nevypořádal, což má rovněž svědčit pro nezákonnost napadeného rozhodnutí.

52.         Klíčovou spornou otázku tedy představuje posouzení toho, zda zadavatel vysvětlením ZD č. 6 provedl změnu zadávacích podmínek, na základě které by byl povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek. K posouzení důvodnosti rozkladové argumentace zadavatele nejprve poukazuji na relevantní právní ustanovení.

53.         Podle § 98 odst. 1 zákona zadavatel může zadávací dokumentaci vysvětlit, pokud takové vysvětlení, včetně případných souvisejících dokumentů, uveřejní zákonem předvídaným způsobem. Podle § 98 odst. 5 zákona je zadavatel, který spolu s vysvětlením zadávací dokumentace provedl i změnu zadávacích podmínek, povinen postupovat podle § 99 zákona.

54.         Podle § 99 odst. 2 věty prvé zákona je zadavatel povinen, pokud to povaha změny nebo doplnění zadávací dokumentace vyžaduje, současně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek. Podle § 99 odst. 2 věty druhé zákona je zadavatel v případě, že byla provedena taková změna nebo doplnění zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku.

55.         Ke skutkovým okolnostem nyní řešené věci (srov. body 154 - 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí) poukazuji, že zadavatel v ZD umožnil prokázání bezpečnostní podmínky dle bodu 9.4.2 předložením certifikátů nebo čestným prohlášením o splnění definovaných bezpečnostních požadavků (s uvedením způsobu jejich splnění).

56.         Ve vysvětlení ZD č. 4 (v návaznosti na žádost dodavatele týkající se nesrozumitelnosti bezpečnostních požadavků) zadavatel blíže specifikoval, podle jakých kritérií bude naplnění bezpečnostních požadavků hodnotit. V revidované příloze č. 7 ZD zadavatel doplnil, že za každý naplněný požadavek udělí 2 body, za částečně splněný požadavek se udělí 1 bod a za nenaplněný požadavek neudělí žádný bod. Zadavatel současně s vysvětlením č. 4 prodloužil lhůtu pro podání nabídek, a to o 3 dny do 21. 8. 2020. Minimální úroveň splnění bezpečnostních požadavků stanovil zadavatel ve vysvětlení ZD č. 4 následovně: „Minimální úroveň splnění bezpečnostních požadavků je stanovena na 26 bodů, nicméně musí být splněny všechny povinné požadavky - tj. požadavky číslo 01, 03, 05, 06, 07, 09, 10, 11, 13, 14, 16, 17. Za splnění povinných požadavků získá uchazeč (dodavatel) 24 bodů.“

57.         Ve vysvětlení ZD č. 6 pak zadavatel upravil minimální úroveň pro splnění bezpečnostních požadavků následovně: „(…) minimální úrovní prokazování této technické kvalifikace je získání 26 bodů podle daného bodového systému v příloze 7 této smlouvy (...) a zároveň musí být splněny všechny povinné požadavky (tj. získat alespoň jeden bod za každý povinný požadavek). Povinné požadavky jsou uvedeny pod body č. 01, 03, 05, 06, 07, 09, 10, 11, 13, 14, 16, 17.“ Zadavatel současně formulačně upravil některé bezpečnostní požadavky.

58.         Již z prostého porovnání citovaných částí vysvětlení ZD č. 4 a č. 6 vyplývá, že zatímco v prvém případě zadavatel požadoval splnění všech povinných bezpečnostních požadavků, za které dodavatel získá 24 bodů, ve druhém případě tuto podmínku zmírnil, když nově stanovil, že za každý z povinných bezpečnostních požadavků postačí získat 1 bod za jeho částečné splnění, tj. teoreticky 12 bodů (srov. body 161 - 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto porovnání shledávám jednoznačné zmírnění bezpečnostní podmínky, neboť zadavatel na základě vysvětlení ZD č. 6 nově deklaroval, že pro splnění bezpečnostní podmínky (což bylo pro prokázání kvalifikace nezbytné) postačí pouze částečné splnění povinných bezpečnostních požadavků. Pokud by tedy dodavatel splňoval všechny nepovinné bezpečnostní požadavky (5 z celkem 17 požadavků) a získal za ně tak 10 bodů, mohl by nově pro získání minimálního počtu 26 bodů pro prokázání bezpečnostní podmínky 8 z 12 povinných bezpečnostních požadavků splnit pouze částečně (a získat tak zbývajících 16 bodů, namísto 24 bodů požadovaných na základě výkladu obsaženého ve vysvětlení ZD č. 4. Dodavatelům tak byla na základě vysvětlení ZD č. 6 poskytnuta úleva, spočívající v možnosti splnit až 8 z 12 povinných bezpečnostních požadavků (dle výběru dodavatele) pouze částečně.

59.         Již v tomto rozsahu shledávám zásadní změnu bezpečnostní podmínky, dále podpořenou formulačním rozšířením definice některých povinných bezpečnostních požadavků ve vysvětlení ZD č. 6 (srov. bod 162 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

60.         Nesouhlasím proto s tvrzením zadavatele, že na základě vysvětlení č. 6 došlo k pouhým formulačním úpravám podmínek pro splnění bezpečnostní podmínky. Umožnění částečného splnění podmínky kvalifikace totiž může zásadně vést k situaci, v níž dodavatelé, kteří původní podmínku kvalifikace nesplňovali, ji nově - po zmírnění - splnit mohou, popřípadě mohou ještě ve lhůtě pro podání nabídek podniknout příslušné kroky pro její splnění, které se stalo dostupnějším. V tomto smyslu se plně ztotožňuji též se závěry Úřadu v bodu 167 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

61.         Konstatuji proto, že jsem dospěl k závěru, že zadavatel provedl na základě vysvětlení ZD č. 6 takovou změnu bezpečnostní podmínky, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení. V tomto smyslu byl tedy zadavatel povinen postupovat podle § 98 odst. 5 ve spojení s § 99 odst. 2 zákona a v návaznosti na provedenou změnu bezpečnostní podmínky prodloužit též lhůtu pro podání nabídek tak, aby činila nejméně celou svou původní délku. Pro úplnost pak podotýkám, že lhůtu pro podání nabídek původně stanovenou do 18. 8. 2020 zadavatel na základě vysvětlení ZD č. 4 prodloužil o 3 dny do 21. 8. 2020, po provedení změny bezpečnostní podmínky na základě vysvětlení ZD č. 6 ze dne 14. 8. 2020 tedy případným dalším dodavatelům (kteří by mohli bezpečnostní podmínku splnit jen v její mírnější podobě) zbýval skutečně jen minimální prostor pro případné zpracování jejich nabídek.

62.         K možnému vlivu na okruh možných účastníků zadávacího řízení doplňuji, že specifikace bezpečnostní podmínky v rámci vysvětlení ZD č. 4 a 6 patrně neměla vliv na dodavatele, kteří disponovali certifikáty a neměli tedy jakoukoliv pochybnost, že mohou splnění bezpečnostní podmínky prokázat. Jiná situace však nastává u dodavatelů, kteří certifikáty nedisponují a mohli by naplnění bezpečnostní podmínky splnit prostřednictvím definovaných bezpečnostních požadavků. Pro tuto druhou skupinu dodavatelů je však zásadní jednoznačné a srozumitelné vymezení bezpečnostních požadavků v zadávací dokumentaci. Při posuzování toho, zda podmínky kvalifikace splňují či nesplňují, jsou dodavatelé vázáni výslovným zněním ZD.

63.         Pokud tedy ZD dle výkladu na základě vysvětlení ZD č. 4 závazně stanovila, že dodavatelé musí pro účely prokázání bezpečnostní podmínky splnit všechny povinné bezpečnostní požadavky, za které získají 24 bodů, dodavatelé nemohou svévolně činit úvahu o tom, že postačí tyto požadavky splnit pouze částečně a získat tak 16 bodů pro účely celkového hodnocení. Takovým postupem by se totiž dodavatelé vystavili reálnému riziku vyloučení z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění zadávacích podmínek podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, a to bez ohledu na další kvality jejich nabídek.

64.         Pokud tedy měl zadavatel v úmyslu umožnit částečné splnění povinných bezpečnostních požadavků již od počátku, měl tuto skutečnost promítnout do výslovného znění ZD. Pokud tak neučinil, nemohli dodavatelé na výklad předestřený zadavatelem až ve vysvětlení ZD č. 6 předem spoléhat ani činit jakákoliv legitimní očekávání v tomto smyslu. Argumentace zadavatele tak svědčí pro netransparentní vymezení bezpečnostní podmínky před upřesněním jejího výkladu dle vysvětlení ZD č. 6, což by bylo nutno rovněž kvalifikovat jako pochybení zadavatele, který za zákonnost (a transparentnost) zadávacích podmínek odpovídá.

65.         Akcentuji proto, že ze znění ZD dle výkladu upřesněného na základě vysvětlení ZD č. 4 možnost částečného splnění (získání 1 bodu) povinných bezpečnostních požadavků nevyplývala. Připuštění označené možnosti je pak nutno považovat za materiální změnu bezpečnostní podmínky, která, jak jsem výše (ve shodě s argumentací Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí) vysvětlil, mohla vést k rozšíření okruhu účastníků v zadávacím řízení, neboť pro úvahu dodavatele o tom, zda je schopen zadávací podmínky splnit, je rozhodné závazné znění ZD. S námitkou zadavatele, že výklad bezpečnostní podmínky dle vysvětlení ZD č. 6 musel být dodavatelům již dříve znám, se proto neztotožňuji.

66.         Za neopodstatněnou mám též argumentaci zadavatele týkající se závěrů odkazovaného rozhodnutí předsedy Úřadu, neboť v odkazovaném rozhodnutí byly uvažovány možnosti přepracování nabídek či zohlednění podnikatelského rizika. V nyní řešené věci však bylo upřesnění bezpečnostních požadavků v rámci vysvětlení ZD č. 4 a 6 klíčové pro elementární zjištění některých dodavatelů o tom, zda jsou či nejsou schopni bezpečnostní podmínku ve lhůtě pro podání nabídek splnit a zda se tedy mohou či nemohou zadávacího řízení na veřejnou zakázku účastnit. Skutkové okolnosti jsou tak odlišné a odkazované rozhodnutí předsedy Úřadu mám za zcela nepřiléhavé nyní projednávané věci.

67.         K námitce, že se Úřad s relevancí odkazovaného rozhodnutí předsedy Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal, doplňuji, že v souladu s ustálenou judikaturou (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 82/2014 – 46 ze dne 18. 9. 2014 a č. j. 6 As 161/2013 - 25 ze dne 21. 10. 2014) je možné některé nedostatky napadeného rozhodnutí odstranit v řízení odvolacím, aniž by tím došlo k zásahu do procesních práv účastníka správního řízení. Současně mám za to, že nepřiléhavost odkazovaného rozhodnutí předsedy Úřadu z argumentace odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývala.

68.         K výše uvedenému shrnuji, že jsem na základě posouzení věci dospěl k závěru, že zadavatel vysvětlením ZD č. 6 (potažmo již vysvětlením ZD č. 4) provedl takovou změnu zadávacích podmínek, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení na veřejnou zakázku. V takovém případě byl zadavatel v souladu § 99 odst. 2 větou druhou zákona povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby činila nejméně celou svou původní délku. Zadavatel v souvislosti s vysvětlením ZD č. 6 k prodloužení lhůty pro podání nabídek vůbec nepřistoupil, načež postupoval v rozporu s § 99 odst. 2 zákona. Plně se proto ztotožňuji s posouzením věci v bodech 154 - 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které tímto v ostatním a v podrobnostech odkazuji.

69.         Konstatuji proto, že mám námitky zadavatele proti výroku II. napadeného rozhodnutí souhrnně za nedůvodné.

70.         K výrokům I., II., IV., V. a VI. napadeného rozhodnutí shodně sděluji, že jsem je přezkoumal z hlediska zákonnosti, načež jsem dospěl k závěru, že Úřad v uvedeném rozsahu rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy. Úřad řádně označil všechny podklady, z nichž při vydání napadeného rozhodnutí vycházel, načež uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě dospěl k závěru, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem a že byly naplněny důvody pro uložení nápravného opatření. Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za logické, srozumitelné a plně přezkoumatelné. Současně konstatuji, že jsem nezjistil procesní vadu, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

K výroku III. napadeného rozhodnutí

71.         V čl. IV. rozkladu zadavatel namítá též nezákonnost výroku III. napadeného rozhodnutí. V uvedené souvislosti zadavatel sděluje, že sice v bodu IV.1.3) oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku (dále jen „oznámení“) uvedl důvody překročení čtyřleté doby trvání rámcové dohody, nemá však za to, by k takovému postupu byl povinen, neboť smlouva na veřejnou zakázku nemá dle jeho názoru povahu rámcové dohody dle § 131 zákona.

72.         Zadavatel dále uvádí, že i pokud by se na jeho postup ustanovení upravující rámcovou dohodu vztahovala, bylo by uzavření smlouvy (rámcové dohody) na dobu 6 let z jeho strany dostatečně odůvodněno. Zadavatel vysvětluje, že smlouva s Ministerstvem vnitra, na jejíž provázanost se smlouvou na veřejnou zakázku ve správním řízení odkazoval, byla sice uzavřena do 31. 12. 2025, avšak s možností prodloužení, přičemž zadavatel je povinen Ministerstvu vnitra zajistit kontinuální dodávky i po tomto datu, aniž by došlo k výpadkům či prodlevám. Zadavatel také poukazuje na skutečnost, že samotným dodávkám dle smlouvy na veřejnou zakázku bude předcházet určitá doba přípravy, a doplňuje odkaz na doporučení organizace INTERPOL, dle kterého má být za vhodné období pro inovaci ochranného prvku považována doba 5 - 7 let. Zadavatel má uzavření smlouvy na veřejnou zakázku na delší časové období též za úspornější z hlediska rozpočtení nákladů na výrobu a design bezpečnostního prvku.

73.         Postup zadavatele při uzavření rámcové dohody upravují ustanovení § 130 až § 137 zákona. Podle § 131 odst. 1 zákona platí, že rámcovou dohodou mezi sebou zadavatel a dodavatel ujednávají rámcové podmínky týkající se zejména ceny nebo jiných podmínek plnění veřejné zakázky, které jsou závazné po dobu trvání rámcové dohody. Podle § 131 odst. 3 zákona nesmí být trvání vztahu z rámcové dohody kromě výjimečných a řádně odůvodněných případů vztahujících se k předmětu rámcové dohody delší než 4 roky.

74.         Jakkoliv zadavatel namítá, že smlouva na veřejnou zakázku nepředstavuje rámcovou dohodu ve smyslu zákona, ze skutkových okolností nyní řešené věci je zřejmé, že zadavatel podle relevantních ustanovení zákona, upravujících postup při uzavření rámcové dohody, v zadávacím řízení postupoval (srov. body 176 - 181 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zadavatel současně ve správním řízení předložil přezkoumatelnou argumentaci, na jejímž základě délku smlouvy na veřejnou zakázku odůvodňoval.

75.         Nejprve jsem se proto zabýval tím, zda zadavatelem předložená argumentace neodůvodňuje výjimečný případ delšího trvání rámcové dohody ve smyslu § 131 odst. 3 zákona.

76.         Ke skutkovému stavu věci poukazuji, že v bodu II.2.7) oznámení zadavatel uvedl dobu trvání rámcové dohody do 31. 12. 2026. V bodu 8.1 ZD zadavatel uvedl, že předpokládá uzavření smlouvy v září/říjnu 2020. Pokud by se posledně jmenovaný předpoklad zadavatele ukázal jako správný a k uzavření rámcové dohody by došlo například dne 31. 10. 2020, rámcová dohoda by byla uzavřena na dobu 6 let a 2 měsíců. Prodloužení doby trvání rámcové dohody nad 4 roky je tedy významné, nikoliv však zjevně excesivní. Zadavatel uzavření rámcové dohody v uvedené délce trvání odůvodňoval zejména závazkem vůči Ministerstvu vnitra na základě související smlouvy uzavřené do 31. 12. 2025, s možností prodloužení. Úřad důvodnost označené argumentace v zásadě nerozporoval, avšak poukázal, že tímto způsobem není nijak odůvodněno překročení pětileté doby trvání rámcové dohody v období od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026.

77.         Na základě posouzení věci sděluji, že mám za relevantní tvrzení zadavatele o tom, že doba trvání rámcové dohody nezahrnuje jen dodávky archů, ale též návrh bezpečnostního prvku dle potřeby zadavatele, čímž se zahájení dodávek realizovaných na základě dílčích smluv fakticky oddaluje (dle tvrzení zadavatele o 12 měsíců). Současně jsem přihlédl k tomu, že zadavatel je povinen zajistit dodávky pro Ministerstvo vnitra kontinuálně, přičemž za věrohodný mám též předpoklad zadavatele o prodloužení smlouvy (s ohledem na specifický vztah dodavatele k Ministerstvu vnitra). Tímto je tedy odůvodněna též určitá obezřetnost zadavatele ve vztahu k tomu, aby byly dodávky bezpečnostního prvku zajištěny nepřetržitě, aniž by došlo k jakýmkoliv výpadkům či nemožnosti zadavatele příslušné bezpečnostní prvky pro Ministerstvo vnitra zajistit. Za přiléhavou považuji též argumentaci zadavatele týkající se toho, že dle doporučení organizace INTERPOL je za vhodné období pro inovaci bezpečnostního prvku považována doba 5 až 7 let, přičemž ve vztahu k této době byla doba trvání rámcové dohody rovněž stanovena přiměřeně.

78.         Rovněž poslední rok trvání smlouvy na veřejnou zakázku v období od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026 mám proto za odůvodněný, neboť pokud by došlo k prodloužení smlouvy s Ministerstvem vnitra na dobu od 1. 1. 2026, jak předpokládá zadavatel, jeví se poslední rok trvání rámcové dohody jako odůvodněný jakožto překlenovací období pro výběr nového dodavatele bezpečnostního prvku pro období od 1. 1. 2027 tak, aby byly dodávky bezpečnostního prvku řádně zajištěny.

79.         V kumulaci uvedených skutečností jsem shledal výjimečný a řádně odůvodněný případ ve smyslu § 131 odst. 3 zákona pro dobu trvání rámcové dohody přesahující 4 roky, v nyní řešené věci 6 let do 31. 12. 2026.

80.         Argumentaci zadavatele mám proto za důvodnou a závěr Úřadu dle výroku III. napadeného rozhodnutí o porušení ustanovení § 131 odst. 3 zákona za nesprávný a nezákonný.

81.         Podle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci. Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad v prvním stupni, zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků.

82.         Vzhledem k výše uvedenému jsem dospěl k závěru, jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí. Pro úplnost doplňuji, že zrušením výroku III. napadeného rozhodnutí je plně vyhověno odpovídající části rozkladu zadavatele jako účastníka správního řízení, aniž by tím došlo k újmě na straně navrhovatele. Navrhovatel se návrhem domáhal zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, čemuž bylo výroky I., II. a IV. napadeného rozhodnutí vyhověno. Zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí tedy již není způsobilé zapříčinit újmu na straně navrhovatele.

83.         Z hlediska ochrany právní jistoty zadavatele a zásady procesní ekonomie jsem proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. tohoto rozhodnutí uvedeno.

VI.          Závěr

84.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve výrocích I., II., IV., V. a VI. napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že v tomto rozsahu nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.

85.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad ve výroku III. napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí.

86.         Vzhledem k výše uvedenému, kdy jsem shledal důvody, pro které je nutno napadené rozhodnutí ve výrocích I., II., IV., V. a VI. potvrdit a ve výroku III. zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výrocích tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Obdrží

1.             STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, státní podnik, Růžová 943/6, 110 00 Praha 1

2.             Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o., Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]             Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz