číslo jednací: 13236/2020/511/MMi
spisová značka: S0071/2020/VZ

Instance I.
Věc Projektová dokumentace na rekonstrukci náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí
Účastníci
  1. město Velké Meziříčí
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 268 odst. 2 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 16. 7. 2020
Související rozhodnutí 13236/2020/511/MMi
21401/2020/322/LKa
Dokumenty file icon dokument ke stažení 400 KB

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-S0071/2020/VZ

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-13236/2020/511/MMi

 

                  Brno: 4. května 2020

 

 

 

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném dne 12. 2. 2020 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • obviněný – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí,

ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí – v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Projektová dokumentace na rekonstrukci náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí“ v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném na základě výzvy k jednání ze dne 26. 7. 2017,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nesplnil povinnost stanovenou v  § 252 odst. 1 citovaného zákona, když Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S0503/2017/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Projektová dokumentace na rekonstrukci náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí“ v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném na základě výzvy k jednání ze dne 26. 7. 2017, nezaslal kompletní dokumentaci o uvedeném zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu navrhovatele – Ing. arch. D. M., IČO XXX, se sídlem XXX, Bc. L. B., nar. dne XXX, se sídlem XXX, Bc. F. M., nar. dne XXX, se sídlem XXX – tedy nejpozději do 2. 1. 2018, ale učinil tak až dne 5. 1. 2018.

II.

Obviněný – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nesplnil povinnost stanovenou v  § 252 odst. 1 citovaného zákona, když Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S0503/2017/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Projektová dokumentace na rekonstrukci náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí“ v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném na základě výzvy k jednání ze dne 26. 7. 2017, nedoručil své vyjádření k návrhu navrhovatele – Ing. arch. D. M., IČO XXX, se sídlem XXX, Bc. L. B., nar. dne XXX, se sídlem XXX, Bc. F. M., nar. dne XXX, se sídlem XXX – ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 2. 1. 2018, ale učinil tak až dne 8. 1. 2018.

III.

Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se obviněnému – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí – podle § 268 odst. 2 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 8 000,- Kč (osm tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

IV.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Obviněný – město Velké Meziříčí, IČO 00295671, se sídlem Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí (dále jen „obviněný“ nebo rovněž i „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil odesláním výzvy k jednání ze dne 26. 7. 2017 jednací řízení bez uveřejnění za účelem zadání veřejné zakázky „Projektová dokumentace na rekonstrukci náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí“ (dále jen „veřejná zakázka“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

2.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 248 odst. 1 zákona příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, včetně ukládání pokuty za jejich spáchání, obdržel dne 22. 12. 2017 návrh z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů obviněného učiněných při zadávání veřejné zakázky.

3.             Dne 22. 12. 2017, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. S0503/2017/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. 

4.             Oznámením č. j. ÚOHS-S0503/2017/VZ-37833/2017/511/MCh ze dne 28. 12. 2017 Úřad uvědomil účastníky o zahájení správního řízení. V oznámení o zahájení správního řízení, které bylo obviněnému doručeno dne 28. 12. 2017, Úřad obviněného mimo jiné upozornil, že je podle § 252 odst. 1 zákona povinen doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení a společně s tímto vyjádřením zaslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Úřad rovněž upozornil obviněného, že vyjádření k obdrženému návrhu a další podání, zadávací dokumentaci vyjma netextové části zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh, je obviněný podle § 252 odst. 3 zákona povinen odeslat Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

5.             Jelikož Úřad od obviněného ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona Úřadu nic neobdržel, Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0503/2017/VZ-00414/2018/511/SVá ze dne 5. 1. 2018 obviněnému stanovil dodatečnou lhůtu 5 dnů k zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření obviněného.

6.             Dne 8. 1. 2018 obviněný doručil Úřadu elektronické podání obsahující vyjádření obviněného ze dne 5. 1. 2018 k návrhu na zahájení řízení. Dne 9. 1. 2018 Úřad obdržel dokumentaci o zadávacím řízení, která byla obviněným odeslána dne 5. 1. 2018.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

7.             Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) a podle § 150 odst. 1 správního řádu, řízení o přestupcích z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-04853/2020/511/THI/MMi ze dne 12. 2. 2020 (dále jen „příkaz“).

8.             Příkaz, kterým Úřad rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona (výrok I. a II. příkazu), a současně byla obviněnému za spáchání těchto přestupků uložena pokuta ve výši 15 000 Kč (výrok III. příkazu) byl obviněnému doručen dne 12. 2. 2020. Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 správního řádu a § 90 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

9.             Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

10.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 19. 2. 2020 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Odpor obviněného ze dne 19. 2. 2020

11.         Obviněný uvedl, že dne 22. 12. 2017 obdržel návrh navrhovatele, přičemž v souladu s § 252 odst. 1 zákona předpokládal, že vyjádření k návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu zašle ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tj. do 2. 1. 2018. Dále obviněný uvedl, že dne 27. 12. 2017 mu byla doručena výzva Úřadu č. j. ÚOHS-P0638/2017/VZ-37826/2017/511/THI k zaslání vyjádření k návrhu a dokumentace o zadávacím řízení, která dle obviněného obsahovala lhůtu k zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení v délce 10 dnů ode dne obdržení této výzvy, tj. do 8. 1. 2018 (6. 1. 2018 připadalo na sobotu).

12.         Obviněný dle svého vyjádření vyšel z předpokladu, že vzhledem ke skutečnosti, že z původní lhůty byly pouze tři dny pracovními a ostatní připadaly na dny pracovního klidu, byla mu lhůta pro zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení Úřadem prodloužena a dále postupoval dle předmětné výzvy Úřadu a požadované dokumenty zaslal ve zde stanovené lhůtě.

13.         Obviněný uvedl, že správní řád ukládá ve svém § 4 odst. 2 správním orgánům povinnost v souvislosti se svým úkonem poskytovat dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech. Obviněný se domnívá, že Úřad svým zmatečným poučením toto ustanovení porušil a uvedl obviněného v omyl. Obviněný je přesvědčen, že byl v dobré víře, že požadované dokumenty je možno zaslat do 8. 1. 2018. Obviněný proto důrazně nesouhlasí s následným formálním přístupem Úřadu, jenž dle obviněného způsobil jeho jednání, za nějž obviněného Úřad nyní trestá. Podle obviněného je evidentní, že bez nesprávného poučení ze strany Úřadu by k prodlení obviněného se splněním jeho zákonné povinnosti nedošlo. Obviněný proto žádá o zohlednění této skutečnosti a zastavení řízení o přestupku.

Další průběh řízení o přestupku

14.         Usnesením č. j. ÚOHS-05985/2020/511/MMi ze dne 24. 2. 2020 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

15.         Dne 28. 2. 2020 Úřad obdržel vyjádření obviněného ze dne 27. 2. 2020.

Vyjádření obviněného ze dne 27. 2. 2020

16.         Obviněný uvedl, že je obviněn z možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, jehož se měl dopustit tím, že požadované vyjádření k návrhu na přezkum úkonů zadavatele a dokumentaci o zadávacím řízení poslal o šest dnů později, než stanoví zákon.

17.         Obviněný dle svého vyjádření obdržel dne 22. 12. 2017 návrh navrhovatele, přičemž v souladu s § 252 odst. 1 zákona předpokládal, že vyjádření k návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu zašle ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tj. do 2. 1. 2018. Dále obviněný uvedl, že dne 27. 12. 2017 mu byla doručena výzva Úřadu č. j. ÚOHS-P0638/2017/VZ-37826/2017/511/THI k zaslání vyjádření k návrhu a dokumentace o zadávacím řízení, která dle obviněného obsahovala lhůtu k zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení v délce 10 dnů ode dne obdržení této výzvy, tj. do 8. 1. 2018 (6. 1. 2018 připadalo na sobotu).

18.         Obviněný dle svého vyjádření vyšel z předpokladu, že vzhledem ke skutečnosti, že z původní lhůty byly pouze tři dny pracovními a ostatní připadaly na dny pracovního klidu, byla mu lhůta pro zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení Úřadem prodloužena a dále postupoval dle předmětné výzvy Úřadu a požadované dokumenty zaslal ve zde stanovené lhůtě.

19.         Obviněný uvedl, že správní řád ukládá ve svém § 4 odst. 2 správním orgánům povinnost v souvislosti se svým úkonem poskytovat dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech. Obviněný se domnívá, že Úřad svým zmatečným poučením toto ustanovení porušil a uvedl obviněného v omyl. Obviněný je přesvědčen, že byl v dobré víře, že požadované dokumenty je možno zaslat do 8. 1. 2018. Obviněný proto důrazně nesouhlasí s následným formálním přístupem Úřadu, jenž dle obviněného způsobil jeho jednání, za nějž obviněného Úřad nyní trestá. Podle obviněného je evidentní, že bez nesprávného poučení ze strany Úřadu by k prodlení obviněného se splněním jeho zákonné povinnosti nedošlo. Obviněný proto žádá o zohlednění této skutečnosti a zastavení řízení o přestupku.

Další průběh řízení o přestupku

20.         Usnesením č. j. ÚOHS-11238/2020/511/MMi ze dne 15. 4. 2020 stanovil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

21.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, odporu a vyjádření předloženého zadavatelem a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu nezaslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu navrhovatele, a přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v  § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu nedoručil své vyjádření k návrhu navrhovatele ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu.

22.         Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

23.         Podle § 216 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o zadávacím řízení, kterou tvoří všechny dokumenty v listinné nebo elektronické podobě a výstupy z ústní komunikace, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů, a to po dobu 10 let ode dne ukončení zadávacího řízení nebo od změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, nestanoví-li jiný právní předpis lhůtu delší.

24.         Podle § 252 odst. 1 zákona je zadavatel povinen doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení. Společně s tímto vyjádřením zašle Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh.

25.         Podle § 252 odst. 3 zákona vyjádření zadavatele k obdrženému návrhu a další podání, zadávací dokumentaci vyjma netextové části zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh, je zadavatel povinen odeslat Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

26.         Podle § 252 odst. 4 zákona je zadavatel povinen odeslat Úřadu části dokumentace o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh neuvedené v § 252 odst. 3 zákona a netextovou část zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh v listinné podobě, prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

27.         Podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 252 odst. 1, 3 nebo 4, § 254 odst. 5 nebo 6 nebo § 258 odst. 1 zákona.

28.         Podle § 268 odst. 2 písm. c) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

K výroku I. rozhodnutí

29.         V § 252 odst. 1 zákona je zakotvena povinnost zadavatele zaslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení do 10 dnů ode dne doručení stejnopisu návrhu zadavateli. Uvedenou povinnost má zadavatel v situaci, kdy je u Úřadu podán návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a Úřad proto musí dokumentaci o zadávacím řízení přezkoumat, aby mohl o návrhu rozhodnout ve lhůtách stanovených v § 71 správního řádu.

30.         Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že nezaslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona Úřadu podstatně ztěžuje posouzení v návrhu namítaných skutečností a může dokonce posouzení skutečností obsažených v návrhu, resp. rozhodnutí o návrhu, zcela znemožnit. Přitom Úřad jako správní orgán má věci vyřizovat bez zbytečných průtahů. Je i v zájmu zadavatele, aby návrh byl co nejrychleji projednán a zadávání veřejné zakázky mohlo pokračovat. Skutečnost, zda byl postup zadavatele v zadávacím řízení v souladu se zákonem, lze ze strany Úřadu ověřit pouze na základě dokumentace o zadávacím řízení. Poskytnutí zákonem stanovených dokumentů (dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření k návrhu) zadavatelem je tedy nezbytným předpokladem pro řádný průběh správního řízení a jeho ukončení v zákonných lhůtách. Z tohoto důvodu je nesplnění této povinnosti kvalifikováno bez dalšího jako přestupek [§ 268 odst. 1 písm. e) zákona].

31.         Stejnopis návrhu byl obviněnému navrhovatelem dle doručenky datové zprávy dodán (a ve smyslu ustanovení § 211 odst. 6 zákona i doručen) do datové schránky dne 22. 12. 2017. Konec desetidenní lhůty k zaslání dokumentace o zadávacím řízení podle § 252 odst. 1 zákona připadnul na pondělí 1. 1. 2018; posledním dnem lhůty tak bylo v souladu s § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu úterý 2. 1. 2018. V zákonné lhůtě však Úřad od obviněného nic neobdržel.

32.         Úřad v oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S0503/2017/VZ-37833/2017/511/MCh ze dne 28. 12. 2017, které bylo obviněnému doručeno téhož dne, obviněného poučil o jeho zákonné povinnosti doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení a společně s tímto vyjádřením zaslat dokumentaci o zadávacím řízení. Úřad rovněž obviněného poučil o formě odeslání zadávací dokumentace, příp. částí dokumentace o zadávacím řízení, kdy se však jedná o jednoznačně zákonem stanovené podmínky kladené na zadavatele v souvislosti se zasíláním dokumentace o zadávacím řízení.

33.         Protože 10denní lhůta k zaslání dokumentace o zadávacím řízení dne 2. 1. 2018 marně uběhla, aniž by obviněný Úřadu cokoliv zaslal, vydal Úřad dne 5. 1. 2018 usnesení č. j. ÚOHS-S0503/2017/VZ-00414/2018/511/SVá z téhož dne, kterým zadavateli stanovil dodatečnou lhůtu 5 dnů k zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření zadavatele.

34.         Dne 8. 1. 2018 zadavatel doručil Úřadu elektronické podání obsahující vyjádření zadavatele ze dne 5. 1. 2018 k návrhu na zahájení řízení. Součástí podání zadavatele byl mj. průvodní dopis, ve kterém je uvedeno: »Město Velké Meziříčí konstatuje, že ve věci zaslání spisovné dokumentace pro veřejnou zakázku „Projektová dokumentace na rekonstrukci náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí“ mu byly ze strany ÚOHS doručeny toliko dvě výzvy, a to:

dne 27.12.2017 výzva pod č.j. ÚOHS-P0638/2017/VZ-37826/2017/511/THl a

dne 28.12.2017 výzva pod č.j. ÚOHS-S0503/2017/VZ-37833/2017/511/MCh

Na základě textu uvedených výzev bylo proto z naší strany důvodně předpokládáno, že lhůta pro zaslání předmětné dokumentace ve smyslu § 258 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. počala plynout dne 27.12.2017 a její marné uplynutí mělo nastat v sobotu 6.1.2018, resp. následující pracovní v pondělí 8.1.2018. S vědomím těchto skutečností byla tedy z naší strany kompletní spisová dokumentace v uvedené věci společně s vyjádřením k oběma citovaným výzvám zaslána Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže již 5.1.2018, čímž jsme předpokládali, že všechny zákonné povinnosti byly splněny.«

35.         Kompletní dokumentaci o zadávacím řízení Úřad obdržel v listinné formě až dne 9. 1. 2018, tedy v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem. Z razítka umístěného na obálce, ve které byla dokumentace o zadávacím řízení Úřadu doručena, je zřejmé, že obviněný dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu odeslal dne 5. 1. 2018.

36.         Obviněný v odporu i ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2020 argumentoval tím, že ačkoliv v souladu s § 252 odst. 1 zákona předpokládal, že vyjádření k návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu zašle ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tj. do 2. 1. 2018, byla mu dne 27. 12. 2017 doručena výzva Úřadu č. j. ÚOHS-P0638/2017/VZ-37826/2017/511/THI k zaslání vyjádření „k návrhu“ a dokumentace o zadávacím řízení, která dle obviněného obsahovala lhůtu k zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení v délce 10 dnů ode dne obdržení této výzvy, tj. do 8. 1. 2018 (6. 1. 2018 připadalo na sobotu). Obviněný tak dle svého vyjádření vyšel z předpokladu, že vzhledem ke skutečnosti, že z původní lhůty byly pouze tři dny pracovními a ostatní připadaly na dny pracovního klidu, byla mu lhůta pro zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení Úřadem prodloužena a dále postupoval dle předmětné výzvy Úřadu a požadované dokumenty zaslal ve zde stanovené lhůtě.

37.         K tomu Úřad uvádí, že dne 22. 1. 2017 obdržel návrh na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů obviněného v zadávacím řízení (na základě něhož bylo zahájeno správní řízení sp. zn. S0503/2017/VZ). Stejnopis návrhu byl dne 22. 1. 2017 doručen i obviněnému. Od tohoto dne začala obviněnému běžet desetidenní lhůta dle § 252 odst. 1 zákona pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení. Tato lhůta je přitom stanovena přímo zákonem a její počátek je podle § 252 odst. 1 zákona jednoznačně vázán na okamžik, kdy je zadavateli (obviněnému) doručen stejnopis návrhu. Úřad následně dne 28. 12. 2017 zaslal obviněnému oznámení o zahájení zadávacího řízení, v němž ho informoval o tom, že obdržel návrh a že na jeho základě bylo zahájeno správní řízení sp. zn. S0503/2017/VZ; přílohu oznámení tvořila kopie návrhu. V oznámení o zahájení správního řízení Úřad obviněného upozornil, že je obviněný podle § 252 odst. 1 zákona povinen doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení a společně s vyjádřením zaslat dokumentaci o zadávacím řízení. Úřad tedy obviněného řádně poučil o tom, že mu dnem doručení stejnopisu návrhu vznikla povinnost do 10 dnů zaslat Úřadu vyjádření k návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení. Z textu oznámení je též zcela zřejmé, že lhůtu pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření k návrhu nestanovil sám Úřad, ale že je stanovena přímo zákonem. Lhůty stanovené zákonem přitom Úřad nemůže prodloužit (jak plyne z § 39 odst. 2 správního řádu).

38.         Současně s návrhem na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů obviněného v zadávacím řízení přitom Úřad obdržel podnět k prošetření postupu obviněného v tomtéž zadávacím řízení. Jelikož k řádnému prošetření podnětu Úřad taktéž potřebuje dokumentaci o zadávacím řízení, stanovil obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-P0638/2017/VZ-37826/2017/511/THl ze dne 27. 12. 2017 (dále jen „výzva“) lhůtu k zaslání dokumentace o zadávacím řízení, a to v souladu s § 258 odst. 1 zákona v délce 10 dnů ode dne obdržení přípisu. Úřad podotýká, že obviněný v odporu a vyjádření tuto výzvu označil jako výzvu k zaslání vyjádření k návrhu a dokumentace o zadávacím řízení; výzva však byla nadepsána „Výzva k zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření k podnětu“ a v jejím textu bylo výslovně uvedeno, že Úřad obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele a že za účelem jeho prošetření žádá obviněného o zaslání písemného vyjádření k obsahu podnětu a dokumentace o zadávacím řízení. Přílohou výzvy byl předmětný podnět (zatímco přílohou oznámení o zahájení správního řízení byl návrh), obviněnému tedy muselo (nebo přinejmenším mohlo a mělo) být zřejmé, že se výzva týká jiné věci než oznámení o zahájení správního řízení. 

39.         Obviněnému tedy jednak ode dne obdržení stejnopisu návrhu (tj. od 22. 1. 2017) běžela zákonná lhůta k zaslání vyjádření k návrhu a dokumentace o zadávacím řízení, a následně mu Úřad stanovil lhůtu k zaslání dokumentace pro účely šetření podnětu. Jelikož však, jak bylo vysvětleno výše, lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení v případě podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dle § 252 odst. 1 zákona počíná běžet „automaticky“ dnem, kdy zadavatel (obviněný) obdrží stejnopis návrhu, nemělo následné stanovení lhůty v souvislosti s šetřením podnětu na běh zákonné lhůty dle § 252 odst. 1 zákona (a tedy ani na spáchání přestupku) vliv.

40.         Obviněný v odporu a vyjádření uvedl, že vyšel z předpokladu, že jelikož z „původní lhůty“ k zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření k návrhu (tj. ze lhůty, která obviněnému začala běžet dnem doručení stejnopisu návrhu) byly pouze tři dny pracovní, byla mu tato lhůta výzvou zaslanou Úřadem v rámci šetření podnětu prodloužena. K tomu Úřad uvádí, že tento předpoklad obviněného byl nesprávný a ničím nepodložený. V oznámení o zahájení správního řízení Úřad jasně uvedl, že na základě obdrženého návrhu bylo zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele a poučil zadavatele o jeho zákonné povinnosti zaslat Úřadu ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona dokumentaci o zadávacím řízení; přílohu oznámení tvořila kopie návrhu.  Ve výzvě, kterou Úřad obviněnému zaslal v rámci šetření podnětu, Úřad jasně uvedl, že obdržel podnět a že dokumentaci od obviněného žádá podle § 258 zákona za účelem jeho prošetření; přílohou výzvy byla kopie podnětu. Bylo tedy zřejmé, že oznámení o zahájení správního řízení a výzva se týkají různých věcí, resp. jsou vydávány v rámci jiných postupů Úřadu. Ve výzvě navíc nebylo uvedeno nic o tom, že by Úřad lhůtu k zaslání dokumentace, která obviněnému běžela ode dne, kdy obdržel stejnopis návrhu, prodlužoval (k tomu Úřad opakuje, že lhůtu dle § 252 odst. 1 zákona jakožto lhůtu zákonnou ani prodloužit nelze).

41.         Úřad taktéž nesouhlasí s tvrzením obviněného, že porušil § 4 odst. 2 správního řádu, když obviněnému poskytl poučení. Úřad jak v oznámení o zahájení správního řízení, tak ve výzvě zaslané obviněnému v rámci šetření podnětu, obviněného správně a v souladu se zákonem poučil o jeho povinnostech souvisejících s poskytnutím dokumentace o zadávacím řízení Úřadu.

42.         Úřad nicméně uvádí, že v daném případě došlo k ne zcela standardní situaci, kdy v tentýž okamžik Úřad obdržel návrh a podnět směřující proti postupu zadavatele v tomtéž zadávacím řízení, a jak v rámci správního řízení zahájeného na základě návrhu, tak v rámci šetření podnětu vznikla obviněnému povinnost zaslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení, kdy však jedna z těchto lhůt počala běžet „automaticky“ dnem doručení stejnopisu návrhu, a druhá až dnem doručení výzvy Úřadu, což vedlo k tomu, že se běh těchto lhůt neshodoval, ale pouze částečně překrýval. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že podle § 252 odst. 1 zákona byl obviněný povinen zaslat Úřadu své vyjádření k návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení do deseti dnů ode dne, kdy stejnopis návrhu obdržel. Úřad však uznává, že pro obviněného mohla být popsaná situace nejasná a matoucí, a tuto skutečnost zohlednil při stanovení výše pokuty (viz odůvodnění výroku III. tohoto rozhodnutí).

43.         Na základě shora uvedeného Úřad konstatuje, že obviněný nesplnil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu, nezaslal dokumentaci o zadávacím řízení v zákonné lhůtě.

44.         Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S0503/2017/VZ ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu navrhovatele na zahájení citovaného správního řízení, tedy do 2. 1. 2018, nezaslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení, a zaslal ji až ve lhůtě dodatečně stanovené Úřadem, dne 5. 1. 2018. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí

45.         V ustanovení § 252 odst. 1 zákona jsou zadavateli uloženy dvě povinnosti vyplývající ze situace, kdy je podán návrh na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky. Zadavatel je povinen Úřadu ve lhůtě 10 dnů od obdrženého návrhu nejen zaslat dokumentaci o zadávacím řízení (k tomu viz výše k výroku I. tohoto rozhodnutí), ale v uvedené lhůtě rovněž doručit své vyjádření k tomuto návrhu, přičemž tyto dvě povinnosti nelze vzájemně zaměňovat či ztotožňovat. Případné nesplnění každé z těchto zákonem stanovených povinností má za následek spáchání samostatného přestupku.

46.         Stejně jako nezaslání dokumentace o zadávacím řízení ve stanovené lhůtě, tak i nedoručení vyjádření zadavatele k návrhu Úřadu značně ztěžuje výkon dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem, neboť v řízení chybí byť i jen základní stanovisko zadavatele ke skutečnostem uvedeným v návrhu.

47.         Úřad v oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S0503/2017/VZ-37833/2017/511/MCh ze dne 28. 12. 2017, které bylo obviněnému doručeno téhož dne, obviněného poučil o jeho zákonné povinnosti doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů ode dne, kdy návrh obdrží.

48.         Stejnopis návrhu byl obviněnému navrhovatelem dle doručenky datové zprávy dodán (a ve smyslu ustanovení § 211 odst. 6 zákona i doručen) do datové schránky dne 22. 12. 2017. Konec desetidenní lhůty k doručení vyjádření k návrhu podle § 252 odst. 1 zákona připadnul na pondělí 1. 1. 2018; posledním dnem lhůty tak bylo v souladu s § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu úterý 2. 1. 2018. V zákonné lhůtě však obviněný své vyjádření k návrhu Úřadu nedoručil. Vyjádření k návrhu bylo Úřadu doručeno až dne 8. 1. 2018 prostřednictvím datové schránky.

49.         K argumentaci obviněného uvedené v odporu a ve vyjádření Úřad shrnuje, že současně obdržel jednak návrh na zahájení správního řízení a jednak podnět k prošetření postupu zadavatele, což jsou dva rozdílné právní instituty, které vyvolávají jiné právní následky, a obviněnému vznikla povinnost vyjádřit se k oběma z nich. Lhůta pro vyjádření k návrhu přitom obviněnému běžela podle § 252 odst. 1 zákona ode dne doručení návrhu, zatímco lhůta pro vyjádření k podnětu začala běžet dnem, kdy byla obviněnému doručena výzva. Úřad k tomu odkazuje na body 36. – 42. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

50.         Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S0503/2017/VZ ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu navrhovatele na zahájení citovaného správního řízení, tedy do 2. 1. 2018, nedoručil vyjádření k obdrženému návrhu. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. rozhodnutí

51.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

52.         Podle § 270 odst. 5 zákona činí (objektivní) promlčecí doba u přestupků 5 let.

53.         Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

54.         V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 3. 1. 2018 marným uplynutím zákonné lhůty pro odeslání dokumentace o zadávacím řízení. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí došlo dne 3. 1. 2018 marným uplynutím zákonné lhůty k doručení vyjádření k návrhu. Řízení o přestupcích bylo zahájeno doručením příkazu, tedy dne 12. 2. 2020. Z uvedených údajů vyplývá, že promlčecí doba (dle § 270 odst. 5 zákona) ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula.

55.         K uložení pokuty za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu přestupků a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb. Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008-67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007-135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za přestupky se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

56.         Judikatura v této věci pak byla zákonodárcem reflektována při tvorbě zákona o přestupcích, kdy v § 41 odst. 1 zákona o přestupcích jsou výše uvedené závěry přímo zakotveny i pro správní trestání, neboť podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

57.         V souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se proto Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký přestupek je v šetřeném případě přísněji trestný, tj. za který z nich je možno uložit přísnější (vyšší) pokutu.

58.         Úřad shledal, že nesplněním povinností stanovených v § 252 odst. 1 zákona obviněný spáchal dva typově shodné přestupky podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, za něž lze v souladu s § 268 odst. 2 písm. c) uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

59.         Za oba spáchané přestupky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve stejné výši (stejná horní hranice pokut dle § 268 odst. 2 písm. c) zákona), a je tedy nutné uložit dle § 41 odst. 1 přestupkového zákona pokutu podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. Úřad uložil pokutu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, který posoudil jako závažnější, než přestupek uvedený ve výroku II. tohoto rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že dokumentace o zadávacím řízení je zcela zásadní a jedinečný podklad pro přezkoumání postupu zadavatele v rámci správního řízení, bez něhož nelze tento přezkum provést, zatímco bez vyjádření zadavatele je přezkum možný, ale pouze za ztížených podmínek, kdy Úřad nezná stanovisko zadavatele. K přestupku uvedenému ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad přihlédl jako k přitěžující okolnosti.

60.         Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupky, za které je obviněnému nyní ukládán trest, nejsou v souběhu s dalším přestupkem (správním deliktem) obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že ‚soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“’. Soud dále pokračuje tak, že ‚[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).’. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

61.         S ohledem na výše uvedené Úřad zhodnotil, zda je v daném případě na místě zohlednit i jiné sbíhající přestupky, za které již obviněnému byla uložena pokuta podle zákona. Jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, ke spáchání právě projednávaných přestupků došlo dne 3. 1. 2018. Úřad ověřil, že v právě projednávaném případě nejsou přestupky obviněného v souběhu s žádným dalším přestupkem.

62.         Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) přestupkového zákona. Pokud jde o druh správního trestu za spáchání předmětného přestupku, zákon v tomto ohledu předkládá Úřadu jediný druh správního trestu, který je možno uložit za přestupek podle § 268 zákona, a to je pokuta.

63.         Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 přestupkového zákona, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

64.         V souvislosti s posouzením povahy a závažnosti přestupku Úřad předně odkazuje na § 270 odst. 1 zákona, podle něhož se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý. Vzhledem ke skutečnosti, že bez dokumentace o zadávacím řízení nemůže Úřad řádně posoudit, zda zadavatel dodržel pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky, stanovil zadavateli zákonodárce povinnost zaslat dokumentaci o zadávacím řízení v přesně stanovené lhůtě. Zákonodárce stanovil rovněž, v jaké formě má zadavatel odeslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení. V případě, že zadavatel tuto zákonnou povinnost nedodrží, není možné naplnit požadavek kladený na dozorovou činnost Úřadu v oblasti veřejných zakázek. Uvedený přestupek má proto významný dopad na řádný průběh správního řízení u Úřadu v zákonných lhůtách, obecně se tak nejedná o přestupek bagatelního charakteru.

65.         V šetřeném případě obviněný svým postupem ztížil věcný přezkum postupu zadavatele Úřadem, neboť ve lhůtě podle § 252 odst. 1 zákona (v citovaném ustanovení zákona je přímo uvedena povinnost zadavatele odeslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení do 10 dnů ode dne obdržení výzvy), neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení.

66.         Byť jednání obviněného tedy nelze s ohledem na výše uvedené bagatelizovat, Úřad současně nemůže v rámci stanovení trestu (výše sankce) pominout zohlednění i dalších aspektů případu, které by bylo možné případně vyhodnotit jako polehčující okolnosti ve vztahu k postupu obviněného, což nepochybně vede k dosažení spravedlivého účelu trestu. Úřad v uvedeném smyslu proto jako výrazně polehčující okolnost ve prospěch obviněného zohlednil tu skutečnost, že 7 dní z 10denní zákonné lhůty tvořily dny pracovního klidu.

67.         Jako polehčující okolnost Úřad dále zohlednil fakt, že v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. P0638/2017/VZ, který se týkal téže veřejné zakázky jako správní řízení sp. zn. S0503/2017/VZ, doručil dne 27. 12. 2017 obviněnému výzvu, v níž ho ve smyslu § 258 odst. 1 zákona vyzval k zaslání dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Obviněný tedy v průběhu lhůty k zaslání dokumentace o zadávacím řízení podle § 252 odst. 1 zákona, která počala běžet 22. 12. 2017, obdržel od Úřadu výzvu, v níž mu Úřad stanovil k doručení dokumentace o tomtéž zadávacím řízení lhůtu 10 dnů od doručení dané výzvy (blíže viz body 36. - 42. odůvodnění tohoto rozhodnutí), což dle názoru Úřadu mohlo být pro obviněného matoucí a vést jej k domněnce, že svou povinnost řádně splní, pokud Úřadu dokumentaci zašle ve lhůtě uvedené ve výzvě ze dne 27. 12. 2017.

68.         Podle § 40 písm. b) zákona o přestupcích se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel spáchal více přestupků. Jako přitěžující okolnost tedy Úřad zohlednil, že obviněný se dopustil ještě dalšího přestupku, když v 10denní lhůtě podle § 252 odst. 1 zákona, nedoručil Úřadu vyjádření k obdrženému návrhu (výrok II. rozhodnutí).

69.         Další přitěžující ani polehčující okolnosti Úřad v šetřeném případě neshledal.

70.         Úřad se dále zabýval i tím, zda lze při úvahách ohledně výše ukládané pokuty zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného za jeho spáchání. V této souvislosti je nutné poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že:  „(…) hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“ Při určení výše pokuty Úřad proto ve prospěch obviněného zohlednil tu skutečnost, že přestupek byl zadavatelem spáchán před více než dvěma lety. Vlivem časové prodlevy mezi spácháním přestupku a jeho potrestáním (vydáním rozhodnutí o sankci) totiž dochází k výraznému oslabení smyslu a účelu trestu.

71.         Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z dokumentu „Rozbor hospodaření města Velké Meziříčí k 31. 12. 2018“, dostupného na adrese https://www.velkemezirici.cz/rada-mesta-a-zastupitelstvo/hospodareni-mesta/11965-zaverecny-ucet-mesta-2018, Úřad zjistil, že příjem obviněného se pohyboval v řádu milionů Kč. Úřad dodává, že rozbor hospodaření za rok 2019 ani jiný obdobný dokument nebyl ke dni vydání tohoto příkazu uveřejněn, Úřad však předpokládá, že příjmy obviněného za rok 2019 byly obdobné jako v roce 2018. S ohledem na to tedy není možno považovat uloženou pokutu za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

72.         Při posuzování výše uložené pokuty Úřad vycházel rovněž z premisy, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

73.         Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke spáchání přestupků přistoupil k uložení pokuty ve výši uvedené ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

74.         Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku IV. rozhodnutí

75.         Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

76.         Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

77.         Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

78.         Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

79.         Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

80.         Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2020000071.


Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

Obdrží

město Velké Meziříčí, Radnická 29/1, 594 01 Velké Meziříčí

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz