číslo jednací: 15863/2020/321/EDo
spisová značka: R0070/2020/VZ

Instance II.
Věc Zajištění ostrahy a recepčních služeb v objektech Ministerstva kultury
Účastníci
  1. Česká republika - Ministerstvo kultury
  2. FENIX INTERNATIONAL, spol. s r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené usnesení potvrzeno
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 1. 6. 2020
Související rozhodnutí 08541/2020/513/IHl
15863/2020/321/EDo
Dokumenty file icon 2020_R0070.pdf 342 KB

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-R0070/2020/VZ

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-15863/2020/321/EDo

 

                 Brno 29. května 2020

 

 

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 31. 3. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

  • FENIX INTERNATIONAL, spol. s r.o., IČO 18630995, se sídlem Letenské náměstí 157/4, 170 00 Praha 7 - Bubeneč, ve správním řízení zastoupená JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem ev. č. ČAK 04676, se sídlem Milíčova 1670/12, 702 00 Ostrava,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. ÚOHS-S0079/2020/VZ č. j. ÚOHS-08541/2020/513/IHl vydanému ve správním řízení zahájeném dne 14. 2. 2020 na návrh z téhož dne ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

  • Česká republika - Ministerstvo kultury, IČO 00023671, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 00 Praha - Malá Strana,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění ostrahy a recepčních služeb v objektech Ministerstva kultury“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 25. 11. 2019 a uveřejněno dne 28. 11. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-042035 a do Úředního věstníku Evropské unie bylo odesláno dne 25. 11. 2019 a uveřejněno dne 29. 11. 2019 pod č. 2019/S 231-566558,

 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0079/2020/VZ č. j. ÚOHS-08541/2020/513/IHl ze dne 16. 3. 2020

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon[1]) k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 14. 2. 2020 návrh navrhovatele – FENIX INTERNATIONAL, spol. s r.o., IČO 18630995, se sídlem Letenské náměstí 157/4, 170 00 Praha 7 - Bubeneč, ve správním řízení zastoupená JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem ev. č. ČAK 04676, se sídlem Milíčova 1670/12, 702 00 Ostrava, zastoupení ověřeno na základě plné moci ze dne 1. 1. 2019, (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika - Ministerstvo kultury, IČO 00023671, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 00 Praha - Malá Strana, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Zajištění ostrahy a recepčních služeb v objektech Ministerstva kultury“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 25. 11. 2019 a uveřejněno dne 28. 11. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-042035  a do Úředního věstníku Evropské unie bylo odesláno dne 25. 11. 2019 a uveřejněno dne 29. 11. 2019 pod č. 2019/S 231-566558, (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dnem 14. 2. 2020, kdy Úřad obdržel shora uvedený návrh, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele pod sp. zn. ÚOHS-S0079/2020/VZ.

II.             Napadené usnesení

3.             Dne 16. 3. 2020 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0079/2020/VZ č. j. ÚOHS-08541/2020/513/IHl (dále jen „napadené usnesení“), kde rozhodl tak, že správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0079/2020/VZ zastavil dle § 257 písm. e) zákona, neboť stejnopis návrhu navrhovatele ze dne 14. 2. 2020 nebyl doručen zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona, tedy nejpozději do 17. 2. 2020, ale až dne 5. 3. 2020.

III.           Rozklad navrhovatele

4.             Dne 31. 3. 2020 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 16. 3. 2020. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

5.             Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel zjevně porušil zákon, když zvolil takový postup při výběru dodavatele, že nastavil kvalifikační předpoklady tak, že zakázku mohou splnit jen někteří z potencionálních uchazečů.

6.             Navrhovatel se domnívá, že lze podaný rozklad akceptovat a vyhovět mu, neboť dle jeho názoru i zákon předpokládá doplnění náležitostí návrhu. Dle něj je rozklad zákonem předpokládaná možnost připustit odstranění vady podání, zejména v případě, kdy dojde „k porušení zákona o rovnosti účastníků ve výběrovém řízení o veřejnou zakázku“.

Závěr rozkladu

7.             Navrhovatel se domáhá možnosti účastnit se řádného zadávacího řízení. Má za to, že splnil všechny podmínky a pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, nikdy by navrhovatel nebyl vyloučen a měl možnost se řádně zúčastnit.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

8.             Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu navrhovatele, které Úřad obdržel dne 9. 4. 2020, uvádí, že je přesvědčen, že Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem, když správní řízení zastavil.

9.             Zadavatel uvádí, že je to právě navrhovatel, který nedodržel zákon, když nedoručil stejnopis návrhu ve lhůtě stanovené zákonem. Zadavatel je toho názoru, že v šetřeném případě šlo o neodstranitelnou vadu podání a Úřad byl povinen správní řízení zastavit.

10.         Zadavatel závěrem konstatuje, že považuje podaný rozklad za nedůvodný, na základě čehož proto žádá o jeho zamítnutí.

IV.          Řízení o rozkladu

11.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

12.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného usnesení, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

13.         Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného usnesení a zamítnutí rozkladu.

K důvodům potvrzení napadeného usnesení a zamítnutí rozkladu

Obecně k povinnosti zaslat stejnopis návrhu zadavateli

14.         Úvodem je třeba říci, že navrhovatel své pochybení nerozporuje. Povinnost navrhovatele dle § 251 odst. 2 zákona doručit zadavateli stejnopis návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele do 10 dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel odmítl jeho námitky, není samoúčelná.

15.         Také zadavatelé, nejen navrhovatelé, mají v řízení před Úřadem svá procesní práva a zájmy. V zadávacím řízení je to zájem na účelném a hospodárném nakládání s veřejnými prostředky. Znakem hospodárnosti a účelnosti ve správním řízení je pak i rychlost přezkumného řízení. Je tedy třeba zabránit tomu, aby pořízení dodávek, staveb nebo služeb zadavatelem bylo blokováno dlouhým přezkumným řízením. Z toho důvodu zákon obsahuje poměrně přísné a krátké lhůty pro procesní úkony všech účastníků řízení. Dalším zákonem chráněným zájmem je účelnost přezkumného řízení (v němž má být uloženo nápravné opatření), která se projevuje mj. tím, že Úřad nepřezkoumává zadávací řízení, na něž již byla uzavřena smlouva. Uvedená účelnost je zajištěna například zákonným zákazem uzavřít smlouvu po zahájení přezkumného řízení dle § 246 odst. 1 písm. d) zákona.

16.         Z výše uvedeného pak vyplývají dva základní účely či zájmy chráněné povinností navrhovatele doručit návrh na přezkoumání úkonů zadavatele tomuto zadavateli. Zaprvé se zadavatel dozví o tom, že byl podán návrh a že běží blokační lhůta a zadavatel tedy nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. Tím pádem pak může proběhnout řízení před Úřadem a lze v něm účinně uložit nápravná opatření. Pokud by se zadavatel o podání návrhu nedozvěděl, nebo se o něm dozvěděl až se zpožděním, byť minimálním, například od Úřadu, hrozí, že zadavatel v době mezi uplynutím lhůty pro podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele (tedy po uplynutí lhůty dle § 246 odst. 1 písm. c) zákona) a dobou, kdy se zadavatel o podání návrhu skutečně dozvěděl, uzavře – v dobré víře – smlouvu a řízení před Úřadem o přezkumu úkonů zadavatel neproběhne, neboť bude zastaveno dle § 257 písm. j) zákona. Nelze rovněž opomenout, že zahájení správního řízení, které je dle § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno dnem, kdy Úřad obdrží návrh navrhovatele, spouští běh další tzv. blokační lhůty dle § 246 odst. 1 písm. d) zákona. Ve výše uvedené situaci je tak smlouva uzavřena přes běžící zákaz ji uzavřít, aniž by o takovém zákazu zadavatel věděl. Ač tak zadavatel postupuje v dobré víře, vystavuje se vysokému riziku případného rozhodnutí o uložení zákazu plnění smlouvy v jeho neprospěch. V tomto smyslu jde pak rovněž o nepřijatelný zásah do právní jistoty zadavatele.

17.         Na povinnost navrhovatele doručit stejnopis návrhu zadavateli ve lhůtě pro podání návrhu navazuje zadavatelova povinnost dle § 252 odst. 1 zákona se k takovému návrhu vyjádřit a společně s vyjádřením zaslat Úřadu rovněž dokumentaci o zadávacím řízení. Neučiní-li to zadavatel, jedná se o přestupek (srov. § 268 odst. 1 písm. e) zákona). Na tuto povinnost bývá zadavatel Úřadem upozorněn v oznámení o zahájení správního řízení, avšak takové upozornění nemá na podobu povinnosti (například na počátek lhůty pro zaslání vyjádření a dokumentace o zadávacím řízení) vliv. Správní řízení před Úřadem je pak oproti „běžnému“ správnímu řízení takto urychleno. Pokud však stejnopis návrhu není zadavateli doručen, zákon jasně stanoví, jak má být se správním řízením naloženo.

18.         Zde je třeba připomenout, že i „zanedbatelná“ či „administrativní“ pochybení mohu vést ve správním či soudním řízením k „fatálním“ následkům. Zde připomínám například kontumační rozsudky v občanském soudním řízení, lhůtu pro přihlašování pohledávek v řízení insolvenčním apod. Navrhovatel by patrně vydání rozsudku pro uznání v návaznosti na to, že žalovaný v civilním soudním řízení zmeškal první jednání ve věci, nepovažoval za „formalismus“, pročež není na místě tak označovat postup Úřadu, který následuje – stejně jako civilní soud v ilustrativním příkladu – literu zákona. V daném případě se zadavatel dozvěděl o podání návrhu se zpožděním 17 dní oproti nejzazšímu dni lhůty pro splnění povinnosti k zaslání stejnopisu návrhu zadavateli, přičemž podotýkám, že i 1denní zpoždění oproti nejzazšímu dni lhůty má automaticky za následek zastavení správního řízení. Zde podotýkám, že i hmotná práva se mohou prekludovat tzv. „o den“, čímž bez možnosti sanace dojde k jejich zániku. V případě jakéhokoli zpoždění, ať už o jediný den nebo dokonce o 17 dní jako v přezkoumávaném případě, tedy zákon jasně říká, že řízení o návrhu bude zastaveno. Jakkoliv se jedná o ustanovení přísné, není nijak nejasné, výjimečné, samoúčelné ani excesivní.

K vadě návrhu

19.         Je třeba zdůraznit, že to byl navrhovatel, kdo se svým jednáním (opomenutím) připravil o možnost dosáhnout meritorního rozhodnutí ve věci svého návrhu. Je to tedy navrhovatel, jehož vinou bylo řízení zastaveno. Navrhovatelovo pochybení a s ním spojené procesní důsledky nejsou vinou Úřadu a nemají (resp. ani nemohou) jím být napravovány. Nejedná se totiž o odstranitelnou vadu podání, kterou by bylo možné v dodatečné lhůtě doplnit, jak mylně dovozuje navrhovatel v rozkladu. Jedná se o přímé porušení zákonné povinnosti ze strany navrhovatele, které po uplynutí stanovené lhůty již zhojit nelze, a proto ani Úřad ze zákona nemůže takovou „nápravu“ připustit.

20.         Připomínám, že navrhovatel byl zadavatelem upozorněn na své procesní povinnosti spojené s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v poučení zadavatelova rozhodnutí o námitkách ze dne 6. 2. 2020. Navzdory tomu navrhovatel své povinnosti nedostál. K námitce navrhovatele, že zadavatel nastavením kvalifikačních předpokladů porušil zákon, čímž znemožnil účast navrhovatele v zadávacím řízení, konstatuji, že vzhledem k tomu, že jsem (ve shodě s Úřadem) dospěl k závěru, že jsou dány skutečnosti odůvodňující zastavení řízení dle § 257 písm. e) zákona, v souladu se zásadou procesní ekonomie jsem se nezabýval meritem věci. Povinnost Úřadu vést řízení o přezkoumání úkonů zadavatele i poté, co bylo zjištěno, že nebyla naplněna základní procesní podmínka vedení správního řízení, by byla konstruována nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené oprávnění Úřadu.

21.         V posuzovaném případě je podstatné si uvědomit, že existují proti sobě stojící principy dobré správy a možnosti přístupu ke správnímu orgánu a na druhé straně zásada účelnosti a efektivnosti správního řízení. V šetřeném případě je na účastníku řízení, aby naplnil své povinnosti související s podáním návrhu u Úřadu, a to s tím důsledkem, že pokud tyto povinnosti nenaplní, dojde k zastavení správního řízení. Za situace, kdy navrhovatel svoji povinnost nesplní, nelze jeho povinnost přenášet na Úřad. Zadavatel i navrhovatel musí postupovat podle zákona a na oba subjekty klade zákon určité povinnosti. Navrhovatel má např. povinnost podat ve lhůtě návrh včetně jeho nezbytných náležitostí, pokud tuto povinnost navrhovatel nesplní, pak návrh nebude meritorně projednán. Na druhou stranu zadavatel má např. povinnost zaslat Úřadu vyjádření k návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení, jak již bylo uvedeno. Obě strany mají tedy určitý soubor povinností a Úřad musí vyžadovat jejich splnění v souladu se zákonem, neboť obě strany disponují rovným procesním postavením. Z téhož důvodu nelze po Úřadu požadovat, aby zhojil nedostatky návrhu navrhovatele nesplňující podmínky stanovené zákonem.

22.         Považuji za důležité poukázat na skutečnost, že Úřad navrhovateli neubral ani neztížil jeho právo doručit stejnopis návrhu zadavateli, ani mu jinak neumenšil jeho procesní práva. Je zcela zřejmé, že navrhovateli nic nebránilo, aby doručil stejnopis návrhu zadavateli v souladu s požadavky zákona. Pokud ovšem navrhovatel nedoručil stejnopis návrhu zadavateli v souladu se zákonem, pak se vystavil následku, který zákon předpokládá, tedy že bude správní řízení zastaveno. Za takové situace Úřad nebyl oprávněn věcně přezkoumat podaný návrh, a to v důsledku jednání navrhovatele.

23.         Na tomto místě lze rovněž zmínit, že Soudní dvůr Evropské unie nevidí v procesní náležitosti složení soudního poplatku za podání žaloby proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky – což lze považovat za obdobu kauce ve smyslu § 255 zákona – nepřípustnou překážku přezkumu postupů zadavatelů (srov. rozsudek uvedeného soudu ze dne 6. 10. 2015 ve věci C-61/14, kde je mj. uvedeno: „Článek 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, jakož i zásada rovnocennosti a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která při podávání žaloby v rámci soudních řízení správních v oblasti veřejných zakázek ukládá povinnost zaplacení takových soudních poplatků, jako je jednotný poplatek dotčený ve věci v původním řízení.[2]). Pokud je složení „kauce“ přípustnou procesní náležitostí podání návrhu, za použití logického argumenty „od většího k menšímu“ musí stejný závěr platit i pro povinnost zaslat stejnopis návrhu zadavateli, neboť splnění této procesní náležitosti je nepochybně méně zatěžující než složení kauce a nejedná se o bezúčelnou procesní náležitost, jak bylo popsáno výše.

24.         K poznámce navrhovatele v rozkladu, že vzhledem k jím tvrzenému pochybení zadavatele by měl Úřad zahájit za dané situace správní řízení z moci úřední, dodávám, že Úřad může na základě skutečností uváděných v návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele skutečně sám zahájit z moci úřední řízení podle § 249 a násl. zákona. Nicméně posouzení vhodnosti takového postupu již není předmětem tohoto rozhodnutí o rozkladu, v rámci kterého bylo nutno naopak posoudit, zda Úřad postupoval podle zákona, pokud správní řízení zastavil. Jak bylo již shora podrobně rozvedeno, zastavení řízení podle § 257 písm. c) zákona byl v tomto případě jediný možný zákonný postup jak reagovat na nastalou situaci, tj. nedoručení stejnopisu návrhu zadavateli ve lhůtě stanovené v § 251 odst. 2 zákona. Považuji za vhodné doplnit, že pokud by Úřad skutečně dospěl k názoru, že je namístě zahájit řízení podle § 249 a násl. zákona ex offo, v tomto správním řízení vystupující navrhovatel by v takovém případě nebyl vůbec účastníkem řízení a nedisponoval by právy, jež z takového postavení plynou (tj. mj. možnost podat rozklad proti rozhodnutí Úřadu a jeho následný přezkum soudem ve správním soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů).

25.         Shrnuji, že návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele má své formální i materiální náležitosti, a to i ve vztahu k zadavateli. Není účelem tohoto rozhodnutí provést podrobný rozbor náležitostí uvedeného návrhu. Ve zkratce lze říci, že materiální podstatou návrhu a povinnosti navrhovatele zaslat jeho stejnopis zadavateli je to, aby se zadavatel co nejdříve – ve stanovené lhůtě – dověděl o tom, že jeho postup v zadávacím řízení je napadán a konkrétní důvody, proč tak navrhovatel činí. Toto vše se sice zadavatel dozvěděl, avšak ne včas, ba dokonce s nezanedbatelným 17denním zpožděním. Zcela zřejmě tak nebyly splněny ani formální, ani materiální stránka povinnosti navrhovatele zaslat zadavateli stejnopis návrhu. Nelze tak přisvědčit navrhovateli, že by Úřad postupoval formalisticky. Opakuji, že Úřad postupoval jedině správně, když správní řízení zastavil.

V.            Závěr

26.         Po zvážení všech aspektů dané věci a přezkoumání zákonnosti napadeného usnesení v plném rozsahu a jeho správnosti dle rozsahu rozkladových námitek ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem napadené usnesení shledal zákonným a věcně správným. Z napadeného usnesení je jasně patrné, z jakých podkladů Úřad vycházel a jaké právní normy na takto zjištěný skutkový stav aplikoval. Úřad tak postupoval v případě vydání napadeného usnesení v souladu se zákonem a správním řádem, pročež jsem z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro potvrzení napadeného usnesení v plném rozsahu a zamítnutí rozkladu.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

Obdrží:

1.             Česká republika - Ministerstvo kultury, Maltézské náměstí 471/1, 118 00 Praha - Malá Strana

2.             JUDr. Richard Mencner, advokát, Milíčova 1670/12, 702 00 Ostrava

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.

[2] Zvýraznění, které je obsaženo v textu rozsudku, bylo odstraněno předsedou Úřadu.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz