číslo jednací: 14770/2020/322/BVí
spisová značka: R0229/2015/VZ

Instance II.
Věc Vnitrostátní nepravidelná autobusová doprava a Vybavení odborných učeben v rámci projektu v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost"
Účastníci
  1. Kraj Vysočina
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí v části změněno, v části zrušeno
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 20. 5. 2020
Související rozhodnutí S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv
R229/2015/VZ-24653/2016/322/DRu
14770/2020/322/BVí
Dokumenty file icon 2015_R0229.pdf 395 KB

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-R0229/2015/VZ

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-14770/2020/322/BVí

 

                Brno: 19. května 2020

 

 

 

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 3. 8. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jejž podal zadavatel –

  • Kraj Vysočina, IČO 70890749, se sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava,

 

proti výrokům I., II. a III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv ze dne 20. 7. 2015 vydanému ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů zadavatelem

 

při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vnitrostátní nepravidelná autobusová doprava v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013 pod ev. č. 371021 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 210-364317 a

 

při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vybavení odborných učeben v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013 pod ev. č. 371016, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 12. 2013 a dne 17. 12. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 210-363901, ve znění opravy uveřejněné dne 19. 12. 2013 pod ev. č. 2013/S 246-428231,

 

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:

 

I.

Výrok I. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv ze dne 20. 7. 2015 v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

 

r u š í m

 

a správní řízení zahájené ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů tím, že zadavatel v rámci zadávání veřejné zakázky s názvem „Vnitrostátní nepravidelná autobusová doprava v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013 pod ev. č. 371021 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 210-364317, stanovil základní hodnotící kritérium s názvem „nejnižší nabídková cena“, a to v členění na dílčí hodnotící kritéria „cena za 1 km – autobus s kapacitou 49 míst k sezení s váhou 75%“, „cena za 1 km – minibus s kapacitou 19 míst k sezení s váhou 15%“ a „cena – 1 hodina čekání s váhou 10%“, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, čímž údajně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž výše uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel dne 6. 1. 2014 s vybraným uchazečem 26 rámcových smluv na plnění této veřejné zakázky,

z a s t a v u j i,

 

neboť dle § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 tohoto zákona.

 

 

II.

Výrok II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv ze dne 20. 7. 2015 v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. a)  zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

 

r u š í m

 

a správní řízení zahájené ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů tím, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vnitrostátní nepravidelná autobusová doprava v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013 pod ev. č. 371021 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 210-364317, nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 citovaného zákona, když do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, tj. od 24. 10. 2013 do 30. 10. 2013, neuveřejnil na svém profilu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky,

 

z a s t a v u j i,

 

neboť dle § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 tohoto zákona.

 

 

III.

Výrok III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv ze dne 20. 7. 2015 v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

 

r u š í m

 

a správní řízení zahájené ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů tím, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vybavení odborných učeben v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013, pod ev. č. 371016, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 12. 2013 a dne 17. 12. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 210-363901, ve znění opravy uveřejněné dne 19. 12. 2013, pod ev. č. 2013/S 246-428231, nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 citovaného zákona, když do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, tj. od 24. 10. 2013 do 30. 10. 2013, neuveřejnil na svém profilu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky,

 

z a s t a v u j i,

 

neboť dle § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 tohoto zákona.

 

 

 

 

 

IV.

Výrok V. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv ze dne 20. 7. 2015 v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

 

m ě n í m

 

tak, že nově zní takto:

 

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku IV. se zadavateli – Kraj Vysočina, IČO 70890749, se sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava − podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů ukládá

 

pokuta ve výši 5 000,- Kč (pět tisíc korun českých).

 

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 3. 3. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jenž je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] příslušný k dohledu nad dodržováním zákona, podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Kraj Vysočina, IČO 70890749, se sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vnitrostátní nepravidelná autobusová doprava v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013 pod ev. č. 371021 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S 210-364317 (dále jen „veřejná zakázka na autobusovou dopravu“).

2.             Téhož dne obdržel Úřad rovněž podnět k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vybavení odborných učeben v rámci projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost““ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 10. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 10. 2013 pod ev. č. 371016, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 12. 2013 a dne 17. 12. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 10. 2013 pod ev. č. 2013/S210-363901, ve znění opravy uveřejněné dne 19. 12. 2013 pod ev. č. 2013/S 246-428231 (dále jen „veřejná zakázka na vybavení učeben“).

3.             Dne 18. 5. 2015 zahájil Úřad správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem podle § 120 odst. 1 zákona v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky na autobusovou dopravu, vedené pod sp. zn. ÚOHS-S291/2015/VZ a správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem podle § 120 odst. 1 zákona v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky na vybavení učeben, vedené pod sp. zn. ÚOHS-S292/2015/VZ.

4.             Usnesením č. j. ÚOHS-S291,S292/2015/VZ-12069/2015/541/ODv ze dne 22. 5. 2015 Úřad správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S291/2015/VZ a sp. zn. S292/2015/VZ spojil.

II.             Napadené rozhodnutí

5.             Dne 20. 7. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv (dále jen „napadené rozhodnutí“).

6.             Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky na autobusovou dopravu nedodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 písm. b) zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když pro zadání veřejné zakázky stanovil základní hodnotící kritérium „nejnižší nabídková cena“, a to ve členění na dílčí hodnotící kritéria s názvem „cena za 1 km – autobus s kapacitou 49 míst k sezení“ s váhou 75 %, „cena za 1 km – minibus s kapacitou 19 míst k sezení“ s váhou 15 % a „cena – 1 hodina čekání“ s váhou 10 %, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, čímž nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž výše uvedený postup zadavatele mohl dle Úřadu podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 6. 1. 2014 s vybraným uchazečem 26 rámcových smluv na plnění této veřejné zakázky.

7.             Dále Úřad výrokem II. napadeného rozhodnutí rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky na autobusovou dopravu nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 zákona, když do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, tj. od 24. 10. 2013 do 30. 10. 2013, neuveřejnil na svém profilu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky.

8.             Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky na vybavení učeben nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 zákona, když do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, tj. od 24. 10. 2013 do 30. 10. 2013, neuveřejnil na svém profilu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky.

9.             V souvislosti s veřejnou zakázkou na vybavení učeben Úřad výrokem IV. napadeného rozhodnutí rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při zadávání části B této veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 7 zákona, když neodeslal oznámení o zrušení zadávacího řízení pro část B této veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí o jeho zrušení ze dne 11. 2. 2014.

10.         Za spáchání správních deliktů dle výroků I. až IV. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli výrokem V. napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 80 000 Kč.

III.           Rozklad zadavatele

11.         Dne 3. 8. 2015 podal zadavatel rozklad směřující proti výrokům I., II., a III. napadeného rozhodnutí, který byl Úřadu doručen téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 20. 7. 2015. Rozklad tedy byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

12.         V rozkladu zadavatel namítal zejména nesprávnost závěrů Úřadu vyslovených v napadeném rozhodnutí a dále tvrdil, že se Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal se závěry rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 43/2009-52 ze dne 16. 8. 2011, z nichž má vyplývat, že zákon rozdělení nabídkové ceny do více hodnotících kritérií nezakazuje. Napadené rozhodnutí dle zadavatele neobsahovalo takové odůvodnění, na základě kterého by zadavatel mohl rozklíčovat myšlenkové postupy Úřadu a zadavatel je v této rovině shledal netransparentním. K neuveřejnění odůvodnění účelnosti veřejných zakázek zadavatel v rozkladu především uvedl, že zákon nikde nezakazuje, aby toto odůvodnění bylo součástí již samotné zadávací dokumentace, přičemž postup Úřadu označil zadavatel za formalistický.

Závěr rozkladu

13.         V závěru rozkladu zadavatel namítal, že veřejná zakázka je financována ze strukturálních fondů EU a stávající formulace výroků I., II. a III. napadeného rozhodnutí pro zadavatele v důsledku znamená nezanedbatelnou finanční ztrátu spočívající v neproplacení významné části dotace poskytnuté na veřejnou zakázku.

IV.          Řízení o rozkladu

14.         Předseda Úřadu o podaném rozkladu rozhodl prostřednictvím rozhodnutí č. j. ÚOHS-R229/2015/VZ-24653/2016/322/DRu ze dne 15. 6. 2016, jímž napadené rozhodnutí potvrdil (dále jen „rozhodnutí o rozkladu č. 1“).

V.            Řízení o žalobě před Krajským soudem v Brně

15.         Proti pravomocnému rozhodnutí o rozkladu č. 1 podal zadavatel správní žalobu ze dne 18. 7. 2016 ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „Krajský soud“), kterou se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí o rozkladu č. 1.

16.         Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozsudkem č. j. 29 Af 72/2016-99 ze dne 28. 8. 2018 (dále jen „rozsudek KS“) rozhodl o tom, že se rozhodnutí o rozkladu č. 1 ruší a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení.

17.         Ke zrušení rozhodnutí o rozkladu č. 1 přistoupil Krajský soud z toho důvodu, že Úřad v napadeném rozhodnutí provedl nesprávné právní posouzení skutkového stavu, v jehož důsledku vyvodil nesprávný závěr o spáchání správního deliktu dle výroku I. napadeného rozhodnutí zadavatelem, a vydal tak nezákonné rozhodnutí, přičemž toto pochybení nenapravil ani předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu č. 1. Krajský soud se ovšem neztotožnil s žalobou zadavatele, pakliže směřovala proti závěru o spáchání správních deliktů dle výroků II. a III. napadeného rozhodnutí.

18.         Krajský soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že pokuta byla Úřadem zadavateli uložena za spáchání více správních deliktů, přičemž v případě správního deliktu dle výroku I. napadeného rozhodnutí Krajský soud dospěl k závěru, že jeho skutkovou podstatu zadavatel nenaplnil, bude třeba, aby Úřad o otázce výše uložené sankce, která je závislá na rozhodnutí o spáchání správních deliktů, v dalším řízení rozhodnul znova.

VI.          Řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem

19.         Vzhledem k tomu, že se Úřad s rozsudkem KS neztotožnil, podal dne 18. 9. 2018 v souladu s § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, jíž se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu.

20.         O této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem č. j. 2 As 309/2018 – 28 ze dne 26. 2. 2020 (dále jen „rozsudek NSS“) tak, že kasační stížnost Úřadu zamítl.

21.         Nejvyšší správní soud se v rozsudku NSS ztotožnil s názorem Krajského soudu o tom, že se zadavatel nedopustil správního deliktu dle výroku I. napadeného rozhodnutí. Akcentoval přitom skutečnost, že skutková podstata správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona (tedy správního deliktu dle výroku I. napadeného rozhodnutí) představuje skutkovou podstatu složenou, což klade na Úřad stejné nároky nejen při prokazování konkrétního „nedodržení postupu stanoveného“ v § 78 zákona, ale i při současném prokazování konkrétního nedodržení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, která se má zásadně uplatňovat při veškerém postupu zadavatele podle zákona. Nejvyšší správní soud přitom shledal, že k porušení zásady transparentnosti v šetřené věci nedošlo.

VII.        Pokračování v řízení o rozkladu

22.         Přípisem č. j. ÚOHS-07145/2020/322/BVí ze dne 5. 3. 2020 bylo zadavateli oznámeno pokračování v řízení o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R229/2015/VZ.

Stanovisko předsedy Úřadu

23.         Po přezkoumání veškerého spisového materiálu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu zadavatele a s přihlédnutím k právním závěrům uvedeným v rozsudku KS a v rozsudku NSS jsem dospěl k následujícímu závěru.

24.         Výroky I., II. a III. napadeného rozhodnutí č. j. ÚOHS-S291,292/2015/VZ-18719/2015/541/ODv ze dne 20. 7. 2015 ruším a s ohledem na tuto skutečnost měním výrok V. napadeného rozhodnutí tak, že za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku IV. napadeného rozhodnutí se zadavateli ukládá pokuta ve výši 5 000,- Kč (pět tisíc korun českých).

25.         K otázce rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí platí následující. Podle § 82 odst. 3 správního řádu, pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Výroky I. až IV. napadeného rozhodnutí jsou svou povahou výroky o vině, přičemž výrok V. napadeného rozhodnutí je výrokem o trestu. Zadavatel napadl rozkladem výroky I., II. a III. napadeného rozhodnutí. Na výroky IV. a V. napadeného rozhodnutí je tedy třeba pohlížet jako na výroky, které rozkladem zadavatele napadeny nebyly. Výrok IV. napadeného rozhodnutí představuje výrok, který netvoří s výroky I., II., a  III. napadeného rozhodnutí nedílný celek a stejně tak výrok IV. napadeného rozhodnutí netvoří nedílný celek s výrokem V., jelikož výrok o vině může existovat odděleně od výroku o trestu. Naproti tomu výrok o trestu nemůže odděleně od výroku o vině obstát. Výrok V. napadeného rozhodnutí o uložení pokuty zadavateli je tak výrokem závislým na výrocích I., II., III., a IV. napadeného rozhodnutí.

26.         Protože rozklad zadavatele směřoval jen proti výrokům I., II. a III. napadeného rozhodnutí, které netvoří nedílný celek s výrokem IV. napadeného rozhodnutí, a protože tím nemohla být způsobena újma některému z účastníků, nabyl podle § 82 odst. 3 správního řádu výrok IV. napadeného rozhodnutí právní moci. Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 20. 7. 2015. Výrok IV. napadeného rozhodnutí tak nabyl právní moci dne 5. 8. 2015.

27.         Vzhledem k tomu, že z rozsudku KS vyplývá, že ke spáchání správního deliktu dle výroku I. nedošlo, a rovněž s ohledem na skutečnosti odůvodňující zrušení výroků II. a III. napadeného rozhodnutí, je nezbytné, aby předseda Úřadu znovu rozhodl o sankci dle výroku V. napadeného rozhodnutí, jejíž výše je závislá rovněž na počtu zadavatelem spáchaných správních deliktů (jak je uvedeno shora, výrok V. napadeného rozhodnutí je závislý na výrocích I., II., III., a IV. napadeného rozhodnutí).

K důvodům zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí

28.         Úřad v napadeném rozhodnutí vytýká zadavateli skutečnost, že ačkoli jako základní hodnotící kritérium pro hodnocení nabídek v rámci veřejné zakázky na autobusovou dopravu zvolil kritérium „nejnižší nabídková cena“ dle § 78 odst. 1 písm. b) zákona, nabídky podané do zadávacího řízení pro veřejnou zakázku na autobusovou dopravu fakticky hodnotil dle kritéria „ekonomická výhodnost nabídky“, neboť vymezil a hodnotil rovněž dílčí hodnotící kritéria. Tímto postupem měl zadavatel dle výroku I. napadeného rozhodnutí naplnit skutkovou podstatu správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť zároveň nedodržel zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona a tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Zadavatel následně uzavřel na plnění dotčené veřejné zakázky 26 rámcových smluv.

29.         S takovým závěrem, jakož ani s jeho odůvodněním se ve světle rozkladové argumentace zadavatele jakož i rozsudku KS a rozsudku NSS nelze ztotožnit. Jak bude rozvedeno dále, takto provedené posouzení předmětné otázky ze strany Úřadu je příliš formalistické, neboť postup zadavatele představuje pouhé formální pochybení na úrovni chybně použité terminologie bez faktického či potenciálního vlivu na výběr nejvhodnější nabídky. Současně ve sporném postupu zadavatele není možné shledat porušení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, tvrzené ve výroku I. napadeného rozhodnutí. 

30.         V prvé řadě platí, že zadavatel v rámci zadávacích podmínek pro veřejnou zakázku vymezil jasným a zřetelným způsobem způsob a postup hodnocení nabídek podaných do zadávacího řízení. Je sice pravdou, že zadavatel v čl. 10 zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku stanovil, že jediným hodnotícím kritériem pro hodnocení nabídek bude nejnižší nabídková cena včetně DPH (fakticky tedy základní hodnotící kritérium dle § 78 odst. 1 písm. b) zákona), nicméně přímo z této samé části zadávací dokumentace srozumitelným způsobem vyplývá vymezení dílčích hodnotících kritérií (kritérium „Cena za 1 km – autobus s kapacitou 49 míst k sezení s váhou 75 %“, kritérium „cena za 1 km – minibus s kapacitou 19 míst k sezení s váhou 15 %“ a kritérium „cena – 1 hodina čekání s váhou 10 %“).

31.         Ačkoli by se označení hodnocení na základě kritéria s názvem „nejnižší nabídková cena včetně DPH“ mohlo na první pohled jevit jako rozporné či snad neslučitelné se zároveň vymezenými dílčími hodnotícími kritérii, není možné uzavřít, že takovým způsobem došlo k porušení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona. V souladu s ustálenou judikaturou správních soudů totiž platí, že k porušení dotčené základní zásady zadávání veřejných zakázek by mohlo dojít v případě, kdy by byly zadávací podmínky pro veřejnou zakázku vymezeny natolik nejasně, že by objektivně připouštěly rozdílný výklad požadavků zadavatele např. na zpracování nabídek či konkrétního způsobu jejich hodnocení. Jak uvádí např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 325/2017-32 ze dne 28. 2. 2018, k porušení zásady transparentnosti dojde tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“.

32.         Ve světle takto pojatého výkladu uplatnění zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona je zřejmé, že v šetřeném případě k porušení této zásady nemohlo dojít a ani nedošlo. Způsob hodnocení nabídek byl zadavatelem popsán srozumitelným a jednoznačným způsobem, přičemž každý uchazeč měl možnost svou nabídku na základě takových zadávacích podmínek sestavit a způsobu hodnocení ji přizpůsobit. Z další dokumentace zadávacího řízení pro veřejnou zakázku na autobusovou dopravu rovněž vyplývá, že hodnocení nabídek proběhlo plně v souladu s takto vymezeným způsobem hodnocení nabídek (blíže srov. Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 16. 12. 2013). V postupech zadavatele tedy nelze shledat žádné kroky, které by zadávací řízení v této souvislosti činily hůře kontrolovatelným či nepřehledným (jak popisuje shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu), přičemž nesprávně zvolené označení pro základní hodnotící kritérium není s to vyvolat v šetřeném případě nejasnosti či pochybnosti o zákonnosti a transparentnosti zadavatelem vymezeného postupu hodnocení.

33.         V souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku NSS předseda Úřadu uzavírá, že způsob hodnocení nabídek byl i přes shledané terminologické pochybení zadavatele vymezen dostatečně určitě, jednoznačně, srozumitelně a rovněž způsobem, který umožňuje jeho přezkum. Také celkové pořadí nabídek pak bylo stanoveno podle výhodnosti jednotlivých nabídkových cen, přičemž všichni uchazeči provedli ocenění jednotkových cen stejným způsobem, a jejich nabídky byly vzájemně porovnatelné. Žádný z uchazečů v průběhu zadávacího řízení nevznesl dotaz ohledně vysvětlení hodnotících kritérií, je tedy zřejmé, že uchazečům muselo být dostatečně jasné, jak mají postupovat a své nabídky tomu přizpůsobit. Ze zadávacího řízení také nebyla vyřazena žádná nabídka a hodnoceny byly obě dvě podané nabídky. Všechny tyto okolnosti svědčí o tom, že skutková podstata správního deliktu dle výroku I. napadeného rozhodnutí nebyla sporným postupem zadavatele naplněna, neboť k porušení zásady transparentnosti dle § 6 zákona nedošlo.

34.         Jak také zdůrazňuje Krajský soud, zadavatel naopak definováním dílčích hodnotících kritérií zdůraznil svůj úmysl zhodnotit cenové nabídky s maximální efektivností a tak, aby dosáhl co nejúčelnějšího vynaložení finančních prostředků.

35.         Pokud tedy Úřad shledal, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona pouze tím, že základní hodnotící kritérium fakticky vymezené jako ekonomická výhodnost nabídky nesprávně nazval jako „nejnižší nabídková cena“, postupoval příliš formalisticky, neboť v šetřeném případě v souvislosti s tímto vytýkaným postupem zadavatele nedošlo k porušení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona. Skutek, o němž bylo rozhodnuto výrokem I. napadeného rozhodnutí, tedy není správním deliktem, neboť mu schází podstatný znak skutkové podstaty správního deliktu, kterým je protiprávnost jednání zadavatele. Jak uvádí Krajský soud v bodě 35. odůvodnění rozsudku KS, zadavateli nelze vytknout porušení postupu stanoveného zákonem.

36.         Ze shora uvedených důvodů tedy bylo nezbytné přistoupit ke zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení v této části, neboť v souladu s § 117a zákona je Úřad, resp. jeho předseda, povinen řízení z moci úřední zastavit, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona.

K výrokům II. a III. napadeného rozhodnutí

37.         Pokud jde o tu část rozkladu, směřující proti výrokům II. a III. napadeného rozhodnutí, kterými Úřad rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, když v souladu se zákonem neuveřejnil na svém profilu zadavatele odůvodnění účelnosti veřejné zakázky na autobusovou dopravu, jakož i veřejné zakázky na vybavení učeben, uvádím následující.

38.         Podle § 156 odst. 1 zákona účinného v době zahájení zadávacích řízení pro dotčené veřejné zakázky a rovněž v době spáchání předmětných správních deliktů byl veřejný zadavatel povinen u nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky uveřejnit na profilu zadavatele odůvodnění a) účelnosti veřejné zakázky, b) přiměřenosti požadavků na technické kvalifikační předpoklady, c) vymezení obchodních a technických podmínek veřejné zakázky ve vztahu k potřebám veřejného zadavatele, d) stanovení základních a dílčích hodnotících kritérií a způsobu hodnocení nabídek ve vztahu k potřebám veřejného zadavatele. Tuto povinnost bylo třeba splnit do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo od odeslání výzvy o zahájení zadávacího řízení. Podrobnosti rozsahu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky pak vymezovala vyhláška č. 232/2012 Sb. o podrobnostech rozsahu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky a odůvodnění veřejné zakázky, ve znění pozdějších předpisů.

39.         Úřad v napadeném rozhodnutí shledal, že zadavatel shora popsanou povinnost ve vztahu k uveřejnění účelnosti veřejné zakázky nesplnil ani u jedné z dotčených veřejných zakázek a z této skutečnosti vyvodil závěr o spáchání dvou správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, přičemž v souvisejících výrocích II. a III. napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 citovaného zákona, když do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacích řízení pro dotčené veřejné zakázky, tj. od 24. 10. 2013 do 30. 10. 2013, neuveřejnil na svém profilu odůvodnění účelnosti veřejných zakázek.

40.         Při konstatování těchto závěrů Úřad vycházel z platného právního stavu a v době vydání napadeného rozhodnutí byly výroky II. a III. napadeného rozhodnutí v souladu s relevantní právní úpravou. Od 20. 7. 2015 však právní úprava zadávání veřejných zakázek doznala značných změn, neboť došlo k derogaci zákona prostřednictvím zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“), který vstoupil v účinnost dne 1. 10. 2016.

41.         V situaci, kdy od spáchání správního deliktu došlo ke změně právní úpravy, je nezbytné vypořádat se s důsledky ústavní záruky spravedlivého procesu vyjádřené v čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Dle této zásady platí, že „trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější“. Důsledek této zásady spočívá tedy v přípustnosti trestání podle pozdějšího práva, jestliže je taková úprava pro pachatele příznivější. Skutečnost, že čl. 40 odst. 6 Listiny je plně aplikovatelný i na oblast správního trestání vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu (blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 58/2013-38 ze dne 18. 9. 2014 či nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002, resp. sp. zn. II. ÚS 192/05 ze dne 11. 7. 2007). Současně je tato zásada výslovně zakotvena v § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).[2]

42.         Prakticky je tedy nezbytné, aby se rozhodnutí, které za účinnosti pozdějšího práva (tedy za účinnosti zákona o zadávání veřejných zakázek) ukládá trest podle práva původního (podle zákona), ve svých důvodech vypořádalo s otázkou, zda „nové“ právo vůbec převzalo „staré“ skutkové podstaty, a pokud ano, zda tresty za takové delikty ukládané jsou podle pozdějšího práva mírnější nebo přísnější než podle práva původního.

43.         Na základě shora nastíněných východisek je tedy podstatné, že zákon o zadávání veřejných zakázek již po zadavatelích splnění povinnosti uveřejnění odůvodnění účelnosti veřejné zakázky nepožaduje a ve svém § 269 koncipuje přestupky při uveřejňování tak, že se zadavatel dopustí jejich spáchání tím, že neodešle k uveřejnění oznámení o zadání veřejné zakázky nebo oznámení o uzavření rámcové dohody, oznámení o zrušení zadávacího řízení, oznámení o změně smlouvy na veřejnou zakázku, oznámení o změně doby trvání dynamického nákupního systému na veřejnou zakázku nebo písemnou zprávu zadavatele v souladu s § 217 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek (jedná se o doklady uvedené v § 269 odst. 1 písm. a) – e) zákona o zadávání veřejných zakázek), resp. dle § 269 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek neuveřejní uzavřenou smlouvu na veřejnou zakázku podle § 219 odst. 1 tohoto zákona. Pro úplnost je třeba uvést, že žádnému z dokladů dle § 269 odst. 1 písm. a) – e) zákona o zadávání veřejných zakázek svým obsahem odůvodnění účelnosti veřejné zakázky dle § 156 odst. 2 zákona neodpovídá.

44.         Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud by byl zadavatel nyní shledán vinným ze spáchání správního deliktu, jehož skutková podstata sice v době zahájení zadávacího řízení pro dotčené veřejné zakázky jakož i v době spáchání takového správního deliktu byla v relevantní právní úpravě zakotvena, nicméně v průběhu projednání věci před soudy v této věci došlo k jejímu zániku, bylo by takové rozhodnutí v rozporu se zákonem i čl. 40 odst. 6 Listiny. Za takové situace nezbývá předsedovi Úřadu jiné řešení, než dotčenou část napadeného rozhodnutí zrušit a správní řízení vedené ve věci možného spáchání předmětných správních deliktů zastavit, neboť v souladu s § 117a zákona je Úřad, resp. jeho předseda, povinen řízení z moci úřední zastavit, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona.

K výroku V. napadeného rozhodnutí

45.         Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím byla zadavateli uložena sankce za spáchání čtyř správních deliktů dle výroků I., II., III. a IV. napadeného rozhodnutí, přičemž tímto rozhodnutím o rozkladu předseda Úřadu tři z těchto výroků ruší, bylo nezbytné znovu rozhodnout o pokutě uložené zadavateli.

46.         Zadavatel se při zadávání veřejné zakázky na vybavení učeben dopustil spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění stanovenou v § 84 odst. 7 zákona, když neodeslal oznámení o zrušení zadávacího řízení na část B této veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí o zrušení. Jak je uvedeno výše, jedná se o předmět výroku IV. napadeného rozhodnutí, který nebyl napaden rozkladem, a tudíž již nabyl právní moci dne 5. 8. 2015.

47.         Jak již bylo popsáno shora, v návaznosti na čl. 40 odst. 6 Listiny je Úřad, resp. jeho předseda, povinen zohlednit pro zadavatele příznivější právní úpravu a při ukládání pokuty z ní vycházet. Výslovně se v této souvislosti vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004, kdy uvedl, že „přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání (například nižší výměru pokuty)“.

48.         Právní úprava účinná v době spáchání správního deliktu dle výroku IV. napadeného rozhodnutí požadovala, aby zadavatelé v souladu s § 84 odst. 7 zákona odeslali oznámení o zrušení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. V souladu s § 120 odst. 2 písm. b) zákona bylo možné za nesplnění této povinnosti, představující naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, uložit pokutu ve výši až 20 000 000 Kč.

49.         Oproti tomu ze zákona o zadávání veřejných zakázek vyplývá, že přestupku při uveřejňování se zadavatel v souladu s § 269 odst. 1 b) zákona o zadávání veřejných zakázek dopustí tím, že neodešle k uveřejnění oznámení o zrušení zadávacího řízení v souladu s tímto zákonem, kdy § 128 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek požaduje, aby ke splnění této povinnosti došlo ve lhůtě do 30 dnů od rozhodnutí o zrušení. Současně tento zákon ve svém § 269 odst. 3 písm. b) uvádí, že horní hranice výše pokuty za takový přestupek činí 200 000 Kč, tedy méně, než by činila dle zákona.

50.         Zákon o zadávání veřejných zakázek tedy představuje pro pachatele příznivější právní úpravu ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny pokud jde o možnou výši pokuty, přičemž horní sazba pokuty činí v šetřeném případě 200 000 Kč.

51.         Podle § 37 písm. a) a c) zákona o odpovědnosti za přestupky se při určení výměry trestu přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Povaha a závažnost přestupku je přitom v souladu s § 38 zákona o odpovědnosti za přestupky dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi spáchání přestupku (předseda Úřadu zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaných ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

52.         Pokud se jedná o význam neurčitého právního pojmu „závažnost správního deliktu“, předseda Úřadu uvádí, že stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnost) je dán rovněž konkrétní intenzitou naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Při posuzování závažnosti správního deliktu tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, nýbrž intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry výše pokuty je proto nutné hodnotit, nejen jaké následky byly správním deliktem způsobeny, ale též jakou měly intenzitu (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012-45 ze dne 6. 6. 2013).

53.         Co se týče zákonem chráněného zájmu, který byl spácháním správního deliktu ze strany zadavatele narušen, platí, že splnění uveřejňovacích povinností zadavatele představuje jednu ze záruk naplnění zásady transparentnosti zadávání veřejných zakázek. Dle ustáleného výkladu této základní zásady zadávání veřejných zakázek, podaného judikaturou správních soudů, platí, že veškeré úkony zadavatele by měly být činěny takovým způsobem, aby zadávání veřejných zakázek bylo jasné a transparentní, čímž dochází k naplňování účelu zadávacího řízení - tedy volné a efektivní soutěže dodavatelů o zakázky, a tím také efektivní nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů (blíže srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008-81 ze dne 9. 7. 2009 a č. j. 1 Afs 8/2011-107 ze dne 30. 3. 2011). Je tedy zřejmé, že transparentnost postupů zadavatele představuje klíčovou otázku celého procesu zadávání veřejných zakázek. 

54.         Z hlediska způsobu spáchání je však možné tento správní delikt považovat za méně závažný. Ačkoli zadavatel neodeslal k uveřejnění potřebné oznámení o zrušení části B předmětné veřejné zakázky v zákonem stanovené lhůtě, učinil tak později, prostřednictvím oznámení o zadání zakázky vztahujícího se k části A veřejné zakázky na vybavení učeben, které odeslal do Věstníku veřejných zakázek dne 17. 3. 2014 (ke zveřejnění došlo dne 18. 3. 2014 pod ev. č. 483576). V bodě V. tohoto oznámení je uvedeno, že část A veřejné zakázky byla dne 11. 3. 2014 zadána uchazeči vybranému pro část A veřejné zakázky, přičemž tamtéž zadavatel v doplňujících informacích uvedl, že část B veřejné zakázky byla zrušena, neboť zadavatel neobdržel žádnou nabídku. Zadavatel tedy svoji povinnost dodatečně splnil, i když prostřednictvím odlišného formuláře a po stanovené lhůtě.

55.         Pokud jde o následky správního deliktu zadavatele, i v této souvislosti lze shledat spíše nízkou závažnost. Ke zrušení zadávacího řízení pro část B veřejné zakázky na vybavení učeben totiž došlo z toho důvodu, že nebyla předložena žádná nabídka. Nebyl zde tedy žádný uchazeč o veřejnou zakázku, resp. účastník zadávacího řízení, který by mohl být dotčen na svých právech tím, že se o zrušení předmětné části zadávacího řízení nedozvěděl včas prostřednictvím oznámení dle § 84 odst. 7 zákona. Jakýkoli případný zájemce o informace o průběhu zadávacího řízení pro veřejnou zakázku na vybavení učeben se pak o zrušení zadávacího řízení pro část B této veřejné zakázky mohl dozvědět následně (i přes zpoždění) prostřednictvím shora popsaného oznámení zveřejněného dne 18. 3. 2014 pod ev. č. 483576.

56.         Z hlediska okolností, za nichž byl tento správní delikt spáchán, lze poukázat zejména na skutečnost, že zákon o zadávání veřejných zakázek ve svém § 128 odst. 2 stanoví lhůtu pro odeslání oznámení o zrušení zadávacího řízení, resp. jeho části, v délce 30 dnů od zrušení. Oproti úpravě platné v době spáchání správního deliktu, která v souladu s § 84 odst. 7 zákona definovala lhůtu pro splnění této povinnosti v délce 3 dnů, došlo tedy ke značnému prodloužení, resp. zmírnění vůči zadavatelům. Faktem je, že i ve světle právní úpravy zákona o zadávání veřejných zakázek by zadavatel svou uveřejňovací povinnost nesplnil včas, neboť rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení bylo přijato dne 11. 2. 2014 a 30. den (dle nové právní úpravy zákona o zadávání veřejných zakázek) by tak připadl na 13. 3. 2014. Třídenní lhůtu stanovenou zákonem však zadavatel překročil o celých 30 dní, neboť v souladu s § 84 odst. 7 zákona měl zadavatel splnit povinnost odeslat oznámení o zrušení předmětné části zadávacího řízení pro veřejnou zakázku na vybavení učeben do 14. 2. 2014, ke splnění této povinnosti došlo 17. 3. 2014. Takovou dobu nelze vzhledem ke značnému prodloužení lhůty pro splnění této uveřejňovací povinnosti prostřednictvím § 128 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, považovat za dlouhou. Kdyby tedy věc byla posouzena optikou nové právní úpravy, bylo by nutno shledat, že se zadavatel dopustil jen krátkého prodlení s plněním uveřejňovací povinnosti, přičemž při takovém posouzení by bylo možno hodnotit tuto skutečnost jako okolnost polehčující. Tuto okolnost je třeba zohlednit i nyní - při výměře pokuty dle zákona, aby bylo zamezeno tomu, že pokuta vyměřená za účinnosti nové právní úpravy (zákona o zadávání veřejných zakázek), dle které by deliktní jednání bylo potrestáno mírněji, bude dle aplikované právní úpravy (zákona) potrestáno naopak přísněji.

57.         V šetřené věci nebyly shledány žádné přitěžující okolnosti v neprospěch zadavatele.

58.         Kromě výše uvedeného je nezbytné při stanovení konkrétní výše sankce zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním správního deliktu specifikovaného ve výroku IV. napadeného rozhodnutí a samotným potrestáním zadavatele za spáchání daného správního deliktu. V této souvislosti předseda Úřadu poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že „hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“.

59.         V šetřeném případě došlo ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku IV. napadeného rozhodnutí uplynutím dne 14. 2. 2014, kdy marně uplynula lhůta pro odeslání oznámení o zrušení zadávacího řízení pro část B veřejné zakázky na vybavení učeben k uveřejnění. V souvislosti s výše uvedeným předseda Úřadu v daném případě zohlednil ve prospěch snížení ukládané pokuty zde uváděné časové kritérium, tedy časový rozestup mezi spácháním správního deliktu a okamžikem jeho potrestání, jenž v šetřeném případě činí více než 6 let.

60.         V rámci posouzení závažnosti jednání zadavatele současně platí, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Přestože obě základní funkce právní odpovědnosti od sebe nelze oddělit, je v šetřeném případě preventivní funkce sankce upozaděna, vzhledem k dlouhé době, která od spáchání správního deliktu již uplynula.

61.         Ačkoli Krajský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012 uvedl, že konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro obviněného likvidačním, přistoupil předseda Úřadu k uložení pokuty dle výroku IV. tohoto rozhodnutí při spodní hranici možné sazby, neboť všechny shora uvedené skutečnosti představují zásadní důvody pro výrazné snížení ukládané pokuty. Na druhé straně však platí, že od uložení pokuty nelze zcela upustit.

62.         Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů zadavatele tedy předseda Úřadu při určení výměry uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty stanovená v hodnotě 5 000,- Kč naplňuje dostatečně obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti.

63.         Při určení výše pokuty byla brána v úvahu i ekonomická situace zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z návrhu rozpočtu zadavatele za rok 2020, který je dostupný na úřední desce zadavatele na webových stránkách https://www.kr-vysocina.cz/rozpocet-kraje-vysocina-na-rok-2020/d-4098680/p1=105093, vyplývá, že předpokládaná hodnota aktiv zadavatele pro rok 2020 (netto) činí 12 619 469 000,- Kč. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační, ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu zadavatele (a v tomto smyslu nespravedlivou).

64.         Po posouzení postupů zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a vzhledem ke zjištěnému spáchanému správnímu deliktu zadavatele tedy došlo k uložení pokuty ve shora uvedené výši.

65.         Uložená pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

VIII.      Závěr

66.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že napadené rozhodnutí je v části výroků I., II. a III. nezákonné, dospěl předseda Úřadu k závěru, že výroky I., II. a III. napadeného rozhodnutí je třeba zrušit a správní řízení v těchto částech zastavit. Současně došlo ke změně výroku V. napadeného rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

  

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

Kraj Vysočina, Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, ve vztahu k posouzení zadávacího řízení na veřejnou zakázku se jedná o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení. Ve vztahu k posouzení odpovědnosti za správní delikt a určení druhu a výměry sankce, resp. správního trestu, se jedná o znění zákona č. 137/2006 Sb. účinné ke dni spáchání příslušného správního deliktu, ledaže by pro zadavatele byla nová právní úprava výhodnější. Ve vztahu k postupu v řízení o správním deliktu se jedná o znění zákona účinné přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Zákon o odpovědnosti za přestupky ve svém § 112 odst. 1 zavádí výslovné terminologické i věcné nahrazení pojmu správní delikt v jednotlivých zákonech pojmem přestupek. Kde se v tomto rozhodnutí o rozkladu dále hovoří o přestupku podle zákona o odpovědnosti za přestupky či podle zákona o zadávání veřejných zakázek, vztahuje se daná argumentace na posouzení dotčených správních deliktů.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz